Otcovství: tradice versus inovace

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra občanského práva Diplomová práce Otcovství: tradice versus inovace Lucie Pokorná 2011/2012

2 Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma: Otcovství: tradice versus inovace zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů literatury. 2

3 Poděkování: Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucí své diplomové práce doc. JUDr. Zdeňce Králíčkové, Ph.D. za její vstřícný přístup, odborné rady a cenné připomínky při vedení mé práce. 3

4 Obsah 1 Úvod Vymezení základních pojmů Rodičovství a jeho jednotlivé typy Právo dítěte znát svůj původ Mater semper certa est Pater semper incertus První domněnka otcovství Střet mezi právním, sociálním, biologickým a genetickým rodičovstvím Judikatura ESLP a ÚS Kroonová a další proti Nizozemí Shofman proti Rusku Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 15/ Druhá domněnka otcovství Střet mezi právním, sociálním, biologickým a genetickým rodičovstvím Judikatura ESLP Kňákal proti České republice Třetí domněnka otcovství Střet mezi právním, sociálním, biologickým a genetickým rodičovstvím Význam lidské genetiky při určení otcovství Judikatura ESLP Paulík proti Slovensku Keegan proti Irsku Nový občanský zákoník a evropské harmonizační tendence Inovace v novém občanském zákoníku? Evropské rodinné právo?

5 7 Závěr Resume Použitá literatura Knižní publikace, sborníky: Odborné články: Právní předpisy: Judikatura: Elektronické prameny:

6 Přehled použitých zkratek CEFL Komise pro evropské rodinné právo (Commission on European Family Law) ESLP EÚLP NOZ MFC OSŘ OZ ÚPD ZOR Evropský soud pro lidská práva Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (Nový občanský zákoník) Model Family Code Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů 6

7 1 Úvod Úprava rodičovství v našem právním řádu vychází ze staré římské zásady mater semper certa est, pater incertus tzn. matka je vždy jistá, otec nejistý. Zatímco mateřství je založeno na prostém faktu porodu, u otcovství je určování složitější. Určování otcovství v našem právním řádu vychází z tří tradičních domněnek, které byly používány již v obecném občanském zákoníku z roku Jedná se o institut, který přečkal beze změny další vývoj, zejména v období totalitního státu, kdy manželská rodina představovala základní stavební jednotku ve společnosti jako tradiční představa o životě. 2 Ovšem za posledních pár let se společnost změnila k nepoznání. Manželství již nepředstavuje základní hodnotu ve společnosti, počet dětí narozených mimo manželství stále stoupá 3 a s objevem antikoncepce a její současnou masovou dostupností se jedná ve většině případů o děti chtěné. Co je ale podstatné pro paternitní spory, je objev analýzy DNA, která nám umožňuje s jistotou určit otcovství. V dnešní době, kdy lidská populace disponuje takovými prostředky, o kterých by se našim předkům ani nezdálo, naše společnost stále setrvává na domněnkách, které jsou založeny na pouhé pravděpodobnosti. Je otázkou, zda nadále lpět na tomto konzervativním přístupu nebo využít nových poznatků v oblasti genetiky, vědy a moderní medicíny a inovovat právní úpravu otcovství v rodinném právu. Proč se nadále bránit novým metodám, které nám pomohou jasně a rychle se spolehlivým výsledkem určit, kdo je otcem dítěte? Je otázkou, zda nynější právní úprava dostatečně umožňuje dítěti znát jeho původ, což je jeho základním právem a zda reflektuje judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu s ohledem na jeho významný nález, který přinesl zásadní zlom týkající se popěrných lhůt. 4 Proto jsem si vybrala téma mé diplomové práce Otcovství: tradice versus inovace, abych zhodnotila stávající právní úpravu a pokusila odpovědět na výše uvedené otázky. Mou hypotézou je tvrzení, že současná právní úprava otcovství nereflektuje vědecký vývoj s ohledem na objev analýzy DNA, čímž může docházet k tomu, že není dostatečně chráněno přirozené právo dítěte znát svůj původ, 5 a tento konzervativní přístup 1 Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch (ABGB), vyhlášený 1. června 1811 císařským patentem č. 946 Sb. 2 RADVANOVÁ, S. Kdo jsou rodiče dítěte jen zdánlivě jednoduchá otázka. Zdravotnictví a právo, 1998, č. 5, č. 6, č. 7-8, s. 7-13, s. 4-7, s Viz Dětí narozených mimo manželství stále přibývá. Český statistický úřad. [citováno ]. Dostupné z: < 4 Nález Ústavního soudu ze dne , sp. zn. Pl.ÚS 15/09. 5 Čl. 7 Úmluvy o právech dítěte. 7

8 často brání tomu, aby se biologické a sociální rodičovství dostal do souladu se stavem právním. Cílem mé práce je vymezit základní pojmy, které se dotýkají problematiky otcovství, dále vymezit domněnky k určení otcovství, poskytnout přehled situací, kdy může dojít ke kolizi mezi právním, sociálním, biologickým a genetickým otcovstvím a analyzovat možná řešení takových situací. Dalším cílem je představit stěžejní judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, jejímž předmětem je určování otcovství. V neposlední řadě považuji za nutné věnovat se úpravě nového občanského zákoníku, srovnání nové úpravy otcovství s nynější a také se zamyslím nad otázkou, zda autoři reflektovali judikaturu soudů, pokroky moderní medicíny a inspirovali se evropskými harmonizačními tendencemi. K dosažení těchto cílů použiji komparativní a analyticko-deskriptivní metodu. Na základě analyticko-deskriptivní metody popíši jednotlivé domněnky a analyzuji jednotlivé situace možné kolize mezi právním, sociálním, biologickým a genetickým otcovstvím, jak již bylo naznačeno výše. Pomocí komparativní metody srovnám současnou právní úpravu otcovství s úpravou v novém občanském zákoníku. Nejdříve vymezím základní pojmy, které jsou podstatné pro tuto práci, kde se budu částečně věnovat i právu dítěte znát svůj původ a jeho úpravě v mezinárodních úmluvách. V následujících třech kapitolách se zaměřím na úpravu jednotlivých domněnek v našem právním řádu a následně jejich realizaci v běžném životě pokusím přiblížit v podkapitolách o střetu mezi právním, sociálním, biologickým a genetickým rodičovstvím. Každá kapitola je zakončena významnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu související s paternitními spory. Evropský soud pro lidská práva je mezinárodní orgán, který projednává porušení článků Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jeho rozhodnutími jsou zavázané pouze strany sporu, ale dotčený stát musí učinit vhodná opatření k nápravě. Většinou se jedná o zrušení napadeného rozhodnutí nebo o změnu legislativy. Evropský soud pro lidská práva je významnou autoritou a jeho rozhodnutí jsou ctěna ve všech smluvních státech. Ústavní soud ve svých rozhodnutích také často odkazuje na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. V poslední kapitole se budu věnovat úpravě rodičovství v novém občanském zákoníku, který představuje rozsáhlou rekodifikaci soukromého práva. Zaměřím se hlavně na vybraná ustanovení, která dosáhla změny, a zmíním také evropské harmonizační tendence, kde stranou pozornosti nezůstane ani významné dílo Model Family Code. 8

9 2 Vymezení základních pojmů V následujícím textu se budu snažit vymezit pro účely této práce některé základní pojmy, které souvisí s rodičovstvím, potažmo určením otcovství. Nejdříve vysvětlím pojem rodičovství, a to jak jeho význam ve smyslu právním, sociálním, biologickém a genetickém. Dále se dotknu práva dítěte znát svůj původ a poté přiblížím pojmy mateřství a otcovství v českém právním řádu. 2.1 Rodičovství a jeho jednotlivé typy Vztah mezi rodiči a dítětem patří k jednomu z nejdůležitějších vztahů vůbec. Proto má stát zájem na tom, aby byl takový vztah řádně určen a pevně stabilizován. Na problematiku určování rodičovství se klade velký důraz, jelikož se jedná o zájmy dítěte, často nezletilého, které nemá prostředky k tomu, aby se samo bránilo a proto musí být pravidla nastavena tak, aby dítě nebylo poškozováno ve svých právech. Určování rodičovství hraje v životě dítěte snad tu nejvýznamnější roli, neboť tento vztah rodič-dítě ovlivňuje celý zbytek jeho života. 6 Dítě charakterizuje jeho duševní a tělesná nezralost, pro které potřebuje zvláštní záruky a péči. 7 Jako právní rodičovství můžeme označit stav, který odpovídá zákonné dikci. V našem právním řádu je matkou dítěte ta žena, která ho porodila. Otcovství se potom zakládá na třech domněnkách. Biologické rodičovství je založeno na přirozeném zplození potomka. Matkou je ta žena, ve které došlo ke splynutí vajíčka a spermie, oplodnění a následně k porodu dítěte. Otcem je pak muž, jehož spermie splynuly s vajíčkem. 8 K vysvětlení pojmu sociální rodičovství můžeme použít ustanovení 31 odst. 1 a) zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOR ), kdy rodičovskou zodpovědností se rozumí zejména péče o nezletilé dítě, o jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Sociálním rodičem se tedy rozumí ten, který vychovává dítě bez ohledu na biologické vazby. Genetické rodičovství je většinou v souladu s rodičovstvím biologickým. Genetickým rodičem je ten, kdo poskytl genetickou látku gametu: v případě muže 6 RADVANOVÁ, S., ZUKLÍNOVÁ, M. Kurs občanského práva: Instituty rodinného práva. 1.vyd. Praha: C. H. Beck, s Preambule Deklarace práv dítěte, přijaté Valným shromážděním OSN v New Yorku. 8 FRINTA, O. Určování otcovství mimo rámec domněnek zákona o rodině. In Naděje právní vědy. Býkov Sborník mezinárodního setkání mladých pracovníků konaného ve dnech na Zámeckém statku Býkov. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., s

10 spermie a v případě ženy ovum. Genetické rodičovství ve většině případů splývá s rodičovstvím biologickým, proto se budu v této práci zabývat hlavně rodičovstvím biologickým a genetické rodičovství zmíním jen tehdy, pokud by mohlo dojít k rozdílu mezi nimi. 2.2 Právo dítěte znát svůj původ Z pohledu Úmluvy o právech dítěte (dále jen ÚPD ) je na dítě pohlíženo jako na nejbezbrannější a nejzranitelnější lidskou bytost, která si žádá zvláštní podporu a péči. 9 Ochrana práva dítěte znát svůj původ je zakotvena v mnoha mezinárodních lidskoprávních úmluvách, kterými je Česká republika vázána. Nejvýznamnější z nich je zmíněná ÚPD, která mimo jiné zakotvuje zejména právo dítěte na život, na jeho rozvoj, znát své rodiče a právo na jejich péči, respektování rodinných svazků v souladu se zákonem a s vyloučením nezákonných zásahů. 10 Jako další musím zmínit Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen EÚLP ), která v čl. 8 zaručuje svobodu na respektování soukromého a rodinného života. V neposlední řade je to Listina základních práv a svobod (dále jen LZPS ), která v čl. 10 chrání před neoprávněnými zásahy do soukromého a rodinného života. Přirozené právo dítěte znát svůj původ a právo na zachování rodinných svazků zakotvené v čl. 6, 7 a 8 ÚPD se často díky platnému právu střetává se zákonem zakotvenými právy jeho rodičů. Právní stav, který je založen zákonodárcem, brání, aby se dostal do souladu s biologickou a sociální realitou. 11 K ideálnímu stavu ve společnosti by došlo, pokud by v daném případě bylo právní, sociální, biologické i genetické rodičovství v souladu. Bohužel dochází k situacím, kdy alespoň jedna z těchto uvedených složek chybí. Při hledání řešení kolize mezi právním, sociálním, biologickým či genetický rodičovstvím je třeba brát v prvé řadě ohled na zájmy dítěte. Ačkoli je pojem zájem dítěte hojně používán, nikde není přímo vymezen. ÚPD používá pojem zájem dítěte v čl. 3, kdy takový zájem musí být vždy předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, uskutečňované veřejnými či soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. 9 POLÁKOVÁ, M. Určení rodičovství z pohledu práva dítěte znát své rodiče deklarovaného Úmluvou o právech dítěte. Právní rozhledy. 2000, č. 2, s Čl. 6, 7, 8 ÚPD. 11 KRÁLÍČKOVÁ, Z. Lidskoprávní dimenze českého rodinného práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita s

11 2.3 Mater semper certa est Historicky vycházelo určení rodičovství na těchto koncepcích: mateřství bylo založeno porodem na principu původu, byť ne výslovně, otcovství na základě tří domněnek. Velkou novelou zákona o rodině byl nadpis Určení otcovství změněn na Určení rodičovství. Zákon o rodině při určování mateřství vychází se staré římské zásady mater semper certa est - matka je vždy jistá. Zákonodárce stanovil v ustanovení 50a ZOR jasné pravidlo, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila, expresiss verbis až velkou novelou zákona o rodině. Toto ustanovení zůstalo nezměněno i s rozvojem reprodukční medicíny, kdy dochází při asistované reprodukci k nesouladu biologického (také genetického) stavu se stavem právním. 13 Situace se také komplikuje s některými instituty v českém právním řádu, jako je právo matky na utajení své totožnosti v souvislosti s porodem, 14 baby-boxy a prozatím nezakotvený institut náhradního mateřství. Důležitým následkem nové právní úpravy možnosti porodu s utajením totožnosti matky je narušení koncepce statusových práv v České republice, které jsou postavena na přirozenoprávních základech již občanským zákoníkem. 15 Účelem zavedení tohoto institutu je dle důvodové zprávy snaha snížit počet umělých potratů, zamezit vraždám novorozeného dítěte a opuštění dítěte matkou. Ovšem vraždy novorozeňat matkou jsou většinou důsledkem patologického chování matek, kterému tato úprava stejně nezabrání Pater semper incertus Právní úprava v Evropě byla v oblasti určování otcovství výrazně ovlivněna římským právem a později právem kanonickým. Děti narozené mimo manželství měly zcela bezprávné postavení v anglickém právu (common law). Římské a později i právo kanonické zajistilo nemanželským dětem různé způsoby legitimace. V moderním občanském právu se vyčlenily dva systémy Code Civil a systém obecného zákoníku občanského (ABGB). Code Civil byl velmi konzervativní a založen na tzv. uznávacím principu, tedy volním projevu. Pro Code Civil byla stěžejní ochrana manželství, a proto bylo dětem narozeným mimo manželství, které otec uznal za své, přiznáno jen omezené 12 Zákonem č. 91/1998 Sb. 13 KRÁLÍČKOVÁ, Z. Nemanželská matka, nemanželské dítě. In Proměny soukromého práva. Sborník příspěvků z konference ke 200. výročí ABGB. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita s Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. 15 HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z. Anonymní a utajené mateřství v české republice utopie nebo realita? Právní rozhledy, 2005, č. 2, s Tamtéž.

12 dědické právo. ABGB vycházel z práva dítěte na svůj původ, základem úpravy pro něj byla nynější třetí domněnka založena na souloži v kritické době. Na území našeho státu platí úprava určení otcovství založena na domněnkách již zhruba dvě století. V uplynulých desetiletích tato oblast však podléhá rychlému vývoji vzhledem k pokrokům biologie i genetiky a dochází ke změnám celé společnosti, vzhledem k rychlému vývoji mají lidé jiné hodnoty než před pár desítkami let a mění se i pohled na rodinné soužití. O tom také svědčí fakt, že počet dětí narozených mimo manželství je vysoký a bude stále stoupat. Lidé už nepovažují sňatek jako samozřejmost pro to, aby měli děti. Vzhledem k možnostem a dostupnosti účinné antikoncepce jde většinou i o děti plánované a tím pádem se stále více projevuje volní prvek při určování rodičovství. 17 Největší mezník při určování otcovství nastal objevem technologie molekulární genetiky, tedy DNA. Na základě DNA je možné s téměř 100% jistotou pozitivně určit otce daného dítěte. Možnost pořízení DNA u nás existuje už od roku Metodiky DNA analýzy mají mimořádně velkou rozlišovací schopnost a umožňují určit otcovství na 99,9 %, v praxi se ale často stává, že otcovství muže je určeno s pravděpodobností pohybující se mezi 99,99-99,99999 %. 18 Otcovství se v českém právním řádu určí tradičně na základě předpokládaných skutečností tedy tří právních domněnek. Tato domněnka je založena buď objektivní právní skutečností, nebo volním projevem. Tyto tři domněnky jsou domněnky vyvratitelné, to znamená, že platí, pokud není prokázán opak a musí se uplatnit ve stanoveném pořadí. Systém domněnek tedy funguje následovně: může-li se uplatnit první domněnka, je tím vyloučena možnost uplatnit druhou a třetí domněnku. Jestliže se první domněnka neuplatní nebo bude úspěšně vyvrácena, může se uplatnit domněnka druhá, neuplatní-li se nebo bude úspěšně vyvrácena, může nastoupit třetí domněnka RADVANOVÁ, S. Kdo jsou rodiče dítěte jen zdánlivě jednoduchá otázka. Zdravotnictví a právo č. 5, č. 6, č. 7-8, s. 7-13, 4-7, LOUDOVÁ, M., SIEGLOVÁ, Z. Řešení otázky sporného otcovství na počátku 3. tisíciletí - metodiky analýzy DNA umožňují jednoznačnou odpověď. Právní rozhledy. 2002, č. 4, s HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z. České rodinné právo. 3.přeprac. a dopln. vyd. Brno: Masarykova univerzita. 2006, s

13 3 První domněnka otcovství První domněnka otcovství vychází logicky z předpokladu, že muž, kterému se v manželství narodí dítě, je jeho otcem. Za otce dítěte se tedy považuje manžel matky, jejíž dítě se narodilo v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne od zániku manželství nebo jeho prohlášení za neplatné. 20 Na způsobu zániku manželství nezáleží, může jím být rozvod, smrt manžela či prohlášení manžela za mrtvého. Při prohlášení za mrtvého však neplatí, že za den zániku manželství se považuje den právní moci prohlášení za mrtvého jako je tomu u rozsudku o rozvodu, ale den zániku manželství je den smrti muže, který je uveden v prohlášení za mrtvého. 21 Úprava odst ZOR upravuje popření otcovství k dítěti narozenému za pomocí metod asistované reprodukce, kdy otcovství k dítěti takto narozenému v době mezi stoosmdesátým a třístým dnem od umělého oplodnění nelze popřít. Jedině v případě, pokud by se prokázalo, že matka otěhotněla jinak. To nečiní problém, pokud bylo použito sperma manžela. V případě, že bude použito k oplodnění semeno anonymního dárce, není vlastně možné prokázat, že matka otěhotněla s jiným mužem Střet mezi právním, sociálním, biologickým a genetickým rodičovstvím I při uplatnění první domněnky však může dojít k situacím, kdy biologické otcovství nekoresponduje s právním stavem. K napravení takové situace může sloužit institut popření otcovství. Právo popřít otcovství má matka, matrikový otec a nejvyšší státní zástupce. Vzhledem k tomu, že vztahy mezi rodiči jsou hodny jisté ochrany a zejména stability, jsou stanoveny lhůty pro matku a otce dítěte k podání návrhu na popření otcovství. Oběma rodičům je stanovena velice krátká lhůta, a to šestiměsíční. Matka může podat návrh na popření otcovství ode dne narození dítěte. V návaznosti na judikaturu Ústavního soudu 23 bylo novelou ZOR zákonem č. 84/2012 Sb. změněno ustanovení 57 ZOR a to tak, že otec může u soudu popřít otcovství do šesti měsíců ode dne, kdy mu vzniknou důvodné pochybnosti o tom, že není otcem dítěte. Zákon stanoví i objektivní lhůtu, kdy tak může učinit nejpozději do tří let věku dítěte. Do účinnosti této odst. 1 ZOR odst. 3 ZOR. 22 HRUŠÁKOVÁ, M. Současná právní úprava rodinného práva. In Veselá, R. a kol. Rodina a rodinné právo: historie, současnost a perspektivy. Praha: Eurolex Bohemia, s Nález Ústavního soudu ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 15/09. 13

14 novely byl počátek lhůty stanoven od okamžiku, kdy se otec dozví, že se jeho manželce narodilo dítě. Jelikož jde o manžela matky, jednalo se ve většině případů o skutečný den narození dítěte, to znamená, že otec se dozví o narození dítěte ve stejný den jako matka. Pokud otci nenastaly pochyby o biologickém otcovství k dítěti do šesti měsíců věku dítěte, byl poté ve svých právech popřít otcovství značně omezen. Nutno podotknout, že lhůta pro matku i otce je prekluzivní, to znamená, že po marném uplynutí lhůty právo zaniká a jediným, kdo může podat návrh na popření otcovství je nejvyšší státní zástupce. Dle ustanovení 62 ZOR podá nejvyšší státní zástupce návrh na popření otcovství proti matce, otci i dítěti, pokud uplynula lhůta některému z nich a vyžaduje-li to zájem dítěte. 24 Zájem dítěte je interpretován v souvislosti s jeho hmotnými potřebami, nároku na výživné místo toho, aby se braly v potaz širší společenské a rodinné vazby včetně práva dítěte znát své biologické rodiče. 25 Oprávnění podat žalobu může nejvyšší státní zástupce uplatnit pouze v případě, že půjde o první nebo druhou domněnku, tzn. o manžela matky nebo otcovství určené souhlasným prohlášením rodičů. Nejvyšší státní zástupce v tomto svém právu není nijak časově omezen. Nejvyšší státní zástupce může podat návrh na popření otcovství i v případě, pokud není některý z rodičů naživu, jestliže není naživu nikdo, může podat návrh proti opatrovníkovi určeného soudem. Toto ustanovení má význam hlavně ve věcech dědických. 26 Novelou ZOR zákonem č. 84/2012 Sb. byla upraveno i popírání otcovství nejvyšším státním zástupcem. Dle nynější úpravy 62 odst. 1 ZOR vyžaduje-li to zájem dítěte, podá nejvyšší státní zástupce návrh na popření otcovství vůči otci, matce a dítěti, pokud lhůta stanovená pro popření otcovství některému z rodičů uplynula. Z textu tak vyplývá, že po splnění zákonných podmínek nejvyšší státní zástupce žalobu na popření podá na rozdíl od dřívější úpravy, kdy nejvyšší státní zástupce podat žalobu jen mohl. Odst. 2 téhož paragrafu uvádí: je-li vzhledem ke všem okolnostem zřejmé, že muž považovaný za otce dítěte otcem není a uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství některému z rodičů, podá nejvyšší státní zástupce návrh na popření otcovství, ledaže zájem 24 Blíže v Pokynu obecné povahy č. 6/2003 ze dne , o postupu státních zástupců při prošetřování předpokladů žaloby dle 62 nebo 62a ZOR, který byl již zrušen. Čl. 4 uvádí, že hlavním hlediskem pro podání žaloby na popření otcovství je zájem dítěte na uspořádání takových rodinných vztahů, které by byly prospěšné pro tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj dítěte. V Příloze jsou uvedeny konkrétní okolnosti, které zesilují zájem dítěte, např. pokud matka žije se zploditelem dítěte a ten se stará o jeho výchovu. K okolnostem zeslabující zájem dítěte patří, pokud otec dítěte není znám nebo se k dítěti nehlásí. 25 JÍŠOVÁ, A. Návrh nejvyššího státního zástupce na popření otcovství v praxi. Bulletin advokacie, 2006, č , s Viz k tomu KRÁLÍČKOVÁ, Z. Popírání otcovství nejvyšším státním zástupcem a subjektivní přirozená práva dítěte. Bulletin advokacie. 2007, č. 5, s HRUŠÁKOVÁ, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, s

15 dítěte výjimečně vyžaduje, aby k popření otcovství nedošlo. Nejvyšší státní zástupce by tak návrh na popření otcovství výjimečně nepodal, pokud by se již mezi matrikovým otcem a dítětem vytvořilo silné pouto a pro dítě by určení otcovství jiného muže znamenalo velkou psychickou zátěž. 27 Jak bude však vypadat výklad tohoto ustanovení v praxi, je otázkou. Jak jsem již zmínila výše, často dochází k situacím, kdy manžel matky zjistí po určité době od narození dítěte, že není biologickým otcem. Díky novele ZOR má nyní alespoň částečně větší časový rozsah, kdy může otcovství popřít. Pokud to však nestihne do tří let věku dítěte, je odkázán na pomoc nejvyššího státního zástupce. Dosavadní stav byl takový, že ač disponoval matrikový otec znaleckým posudkem vylučujícím jeho otcovství, nemohl se domoci toho, aby byl zápis o jeho otcovství v matrice vymazán. Nejvyšší státní zástupce totiž upřednostňoval alespoň nějakého platícího muže než žádného. 28 Bohužel současná právní úprava nereflektuje ani práva biologických otců. Příkladem může být situace, kdy se žena intimně stýká s mužem, otěhotní s ním, ale dříve než se dítě narodí, vdá se za jiného muže. Matrikovým otcem dítěte tak bude na základě první domněnky její manžel. Biologický otec dítěte má v takové situaci velice těžkou pozici, jelikož zákon mu nepřiznává právo popřít otcovství k manželu matky. Jeho jedinou možností je obrátit se na nejvyššího státního zástupce. Jelikož právní nárok na kladné vyřízení podnětu nejvyššímu státnímu zástupci na popření otcovství není, 29 je biologický otec dle mého názoru značně omezen a jeho postavení je nejisté. Stěžejním důvodem, proč není dáno biologickému otci právo na popření otcovství dítěte k muži, jenž je označen za matrikového otce, je ochrana rodiny jako základní jednotky lidské společnosti. Je fakt, že význam rodiny se za poslední léta značně měnil. Jak uvádí Ústavní soud: při interpretaci těchto ustanovení je proto třeba vycházet z faktu, že rodina představuje primárně biologickou vazbu, pak sociální institut, který je teprve následně anticipován právní úpravou. Při výkladu těchto pojmů je proto třeba zohledňovat biologickou vazbu a pak i sociální realitu rodiny a rodinného života, která ovšem v posledním století prošla zásadními proměnami. 30 S tímto závěrem Soudu nelze nesouhlasit. 27 Sněmovní tisk č Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině [online]. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, 2011, VI. volební období. [cit ]. Dostupné z < 28 JÍŠOVÁ, A. Návrh nejvyššího státního zástupce na popření otcovství v praxi. Bulletin advokacie, 2006, č.11-12, s Usnesení Ústavního soudu ze dne 18. listopadu 1998, sp. zn. I.ÚS 430/ Nález Ústavního soudu ze dne 20. února 2007, sp. zn. II. ÚS 568/06. 15

16 Při zjišťování, zda je v zájmu dítěte popřít otcovství k matrikovému otci a následně určit otcovství biologického otce, bude nutné přistupovat ke každému případu individuálně. Jiná bude situace, kdy se bude biologický otec od narození dítěte snažit určit otcovství k dítěti a současně nebude soužití matky a matrikového otce ideální a matrikový otec nebude o dítě projevovat zájem. Naopak jinak bude nutné přistupovat k případu, kdy si biologický otec po letech vzpomene, že má dítě a bude chtít zasáhnout do života dítěte, které žije v plnohodnotné rodině s matkou a matrikovým otcem, ke kterému si za roky života vytvořilo silné pouto. Zde potom jistě převáží právní a sociální otcovství nad otcovstvím biologickým. Domnívám se, že popěrné právo by mělo být přiznáno i muži, který se považuje za biologického otce dítěte. Ano, naskytne se otázka, zda by takového institutu nebylo zneužíváno. Myslím, že ve většině případů by muž, který by usiloval o popření otcovství manžela matky, tak činil z opravdového přesvědčení. Otcovství neznamená být jen zapsán v matrice jako otec dítěte, ale plyne z něho celá řada povinností jako vyživovací, péče o dítě, zodpovědnost k dítěti, dědické nároky a mnoho dalších. V řízení by potom soud zvažoval všechny okolnosti, které jsem zmínila výše, zájem dítěte, a bylo by nutné samozřejmě doložit důkaz analýzou DNA o biologickém otcovství muže, který o sobě tvrdí, že je otcem dítěte. Další otázkou, kterou zákon neřešil, je určení otcovství k dítěti matky, jež byla oplodněna spermatem zemřelého muže. Příkladem nám může být případ umělého oplodnění ženy spermatem zemřelého muže, který byl probírán v médiích na přelomu let 2000 a Z dostupných informací vychází skutkový stav tak, že manželé se rozhodli mít dítě, avšak manžel onemocněl rakovinou. Protože měl podstoupit chemoterapii, nechal si odebrat a zamrazit sperma pro pozdější oplodnění manželky. Manžel bohužel zemřel, ale jeho žena se rozhodla podstoupit zákrok a počít dítě. Zdravotnická zařízení odmítla zákrok provést a zdravotní pojišťovna uhradit, kdy jedním z důvodů bylo, že souhlas k umělému oplodnění musí dát oba manželé. Žena tedy uzavřela s jedním z center asistované reprodukce soudní smír a požádala soud o jeho schválení v souladu s 67 až 69 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ ). Soud konstatoval, že smír neodporuje právním předpisům a smír schválil. Poukázal na to, že jde o právo ženy svobodně se rozhodnout a je tím zaručeno její právo vycházející z Ústavy i čl. 2 odst. 3 LZPS. Souhlas manžela byl dán jeho samotným chováním před započetím léčby, kdy se sám rozhodnul, že podstoupí odběr sperma. Zákrok byl tedy ženě proveden FRINTA, O. Určování otcovství mimo rámec domněnek zákona o rodině. In Naděje právní vědy. 16

17 V případě dítěte narozeného z umělého oplodnění ex mortuo 32 se neuplatní žádná z domněnek: 1) dítě se narodí po uplynutí 300 dnů od zániku manželství, proto není uskutečněna první domněnka, 2) souhlasné prohlášení není z povahy věci možné, souhlas musí být alespoň k dítěti počatému, 3) třetí domněnka se také neuplatní, nelze zde prokázat soulož mezi rodiči. Právní otcovství tedy neexistuje, biologické a genetické ovšem ano. Přikláním se k názoru, který zde byl vysloven, 33 a to, že otcovství zemřelého manžela lze určit soudem, žalobou dle 80 písm. a) OSŘ. Nejedná se o obecnou žalobu určovací, není zde tedy třeba prokazovat naléhavý právní zájem. Je ovšem třeba bezpečně pozitivně prokázat otcovství zemřelého muže k dítěti. Jako důkazní prostředky by se měla použít zejména znalecká expertiza, kterou se prokáže, že matka byla opravdu oplodněna spermatem zemřelého manžela, nebo pomocí genetické analýzy DNA. Ačkoli se jedná o rozsudek konstitutivní, založil by status dítěte zpětně ke dni oplodnění matky s účinky ex tunc. Tím pádem by dítěti byly právně uznány další práva, jako budoucí dědění po příbuzných, výplata sirotčího důchodu, vstoupilo by do dalších vztahů s příbuznými apod. Jediné, co by se nemohlo uplatnit, je dědické právo po otci, jelikož v době smrti otce dítě neexistovalo ani jako nasciturus. Ačkoli se jedná o kontroverzní otázku, myslím, že se nedá v tomto případě přehlížet biologická realita a jen z důvodu omezenosti tří domněnek nelze upřít dítěti jeho základní právo. 34 Případ ženy, která usilovala o početí dítěte se svým druhem, řešil i Evropský soud pro lidská práva (dále jen ESLP nebo Soud ) ve věci Evansová proti Spojenému království. Stěžovatelka se rozhodla podstoupit se svým druhem oplodnění in vintro, ale byl jí zjištěn nádor na vaječnících. Byla jí odejmuta vajíčka pro pozdější oplodnění in vintro s tím, že bylo jejímu druhovi vysvětleno, že každý z nich může odejmout svůj souhlas do doby, než budou embrya přenesena do dělohy stěžovatelky. Stěžovatelka musela po operaci vaječníků čekat dva roky, než byla moci být provedeno oplodnění. Mezitím se s druhem rozešli a on sdělil klinice, že embrya mají být zničena. Stěžovatelka se poté dožadovala toho, aby embrya mohla být přenesena do její dělohy s tím, že muž nemůže vzít svůj souhlas zpět. Soudy ve Spojeném království její žalobu zamítly a stěžovatelka se tedy obrátila na ESLP, kdy se domáhala porušení čl. 8, 12 a 14 EÚLP. Porušení čl. 8 spatřovala ve skutečnosti, že odvoláním souhlasu druha jí byla odňata jediná Býkov Sborník mezinárodního setkaní mladých pracovníků konaného ve dnech na Zámeckém statku Býkov. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., s Tzn. v případě oplodnění matky z gamet muže, který v době oplodnění již nežije. 33 Winterová, A. Určení otcovství nad rámec zákonných domněnek. Správní právo, 2003, č. 5-6., s Tamtéž. 17

18 možnost, jak se stát biologickou matkou. Soud v tomto případě však neshledal porušení práv stěžovatelky, neboť regulace in vintro léčby je upravena v mnoha státech rozdílně a tato otázka je ponechána volnosti uvážení státu (margin of appreciation). Konstatoval, že učinění souhlasu muže neodvolatelným, by vytvořilo nestabilitu při rozhodnutí. Domnívám se, že v rozhodnutí Soudu nebyly dostatečně poměřeny práva obou jednotlivců a přesná aplikace práva vedla k nezvratitelným následkům Judikatura ESLP a ÚS V této podkapitole se budu věnovat rozsudkům ESPL, které se dotýkají zejména čl. 8 EÚLP, který zaručuje právo na respektování soukromého a rodinné života. Jako další představím významný nález Ústavního soudu (dále jen ÚS ), díky kterému došlo k prodloužení popěrné lhůty muže, jehož otcovství je založeno první domněnkou Kroonová a další proti Nizozemí Stížnost k ESLP podali v roce 1993 tři žadatelé paní Kroonová, Alí Zerouk a pan M Hallem-Driss. Paní Kroonová se provdala v roce 1979 za pana Omara M Hallemima, který pocházel z Maroka. Na konci 80. let jejich vztah skončil a od té doby s ním paní Kroonová nebyla v kontaktu. Manžel v lednu 1986 opustil Amsterdam. Paní Kroonová poté navázala trvalý vztah s panem Zerroukem, kteří spolu nežili ve společné domácnosti, ale v roce 1987 se jim narodil syn, který byl zapsán do matriky jako syn pana Hallema- Drisse, jelikož paní Kroonová a pan Hallem-Driss byli pořád manželé. Paní Kroonová podala asi měsíc po narození syna návrh o rozvod, kterému bylo vyhověno v červenci Krátce potom paní Kroonová a pan Zerrouk chtěli uznat souhlasným prohlášením otcovství pana Zerrouka k jejich synovi. Matriční úřad je však odmítl s tím, že nejdříve musí matrikový otec pan Hallem-Driss popřít otcovství. Následně se paní Kroonová s panem Zerroukem obrátili na soudy, s tím, že byl porušen čl. 8 EÚLP, a to buď samostatně nebo ve spojení s čl. 14 EÚLP, jelikož podle tehdejšího nizozemského práva mohl podat návrh na popření otcovství pouze otec, ale ne matka. Soudy však jejich žádost zamítly s odkazem na ustanovení zákona a zájmy právní jistoty. Odvolací soud dospěl k závěru, že byl porušen čl. 14 ve spojení s čl. 8, jelikož došlo k odlišnému zacházení bez důvodu, ale odvolání zamítnul, protože by to vyžadovalo změnu v nizozemském právu. Nejvyšší soud se se závěry odvolacího soudu ztotožnil, ale pozastavil účinnost 35 Rozsudek ESLP ze dne , č. 6339/05, Evansová proti Spojenému království. 18

19 dotčeného článku v občanském zákoníku. Uznal, že je zde činěn rozdíl mezi legitimním a nelegitimním dítětem a představuje zásah do rodinných svazků, pokud matka a otec nejsou manželi. 36 Stěžovatelé se obrátili tedy pro neúspěch před vnitrozemskými soudy na ESLP. Ten dospěl k názoru, že čl. 8 EÚLP byl porušen. Pojem rodinný život nelze vztahovat jen na vztahy mezi manželi, ale může zahrnovat i jiné rodinné svazky, kdy spolu lidé žijí i mimo manželství. Soud upozornil i na skutečnost, že paní Kroonové a panu Zerroukovi se narodily další tři děti. Soud se obecně vyjádřil k čl. 8 EÚLP, jehož předmětem je ochrana jednotlivce před svévolným jednáním veřejných orgánů. Stát tedy v rodinných vztazích musí na jedné straně zajistit určité jistoty, ale i rozvoj takového svazku. Nizozemská vláda tvrdila, že je možnost, aby se dítě pana Zerrouka a paní Kroonové stalo legitimním. K tomu však bylo potřeba, aby se stali manželi, což učinit nechtěli. Soud se však vyjádřil, že taková možnost není dostatečné respektování soukromého života a tím došlo k porušení čl. 8. K respektování rodinného života je třeba, aby biologická a sociální realita převážila nad právní domněnkou a požadavkem právní jistoty vztahů. Taktéž je třeba zajistit, aby jakákoli domněnka mohla být účinně vyvrácena a nebyla považována de facto za normu. V tomto případě z nastalé situace neměla žádná z dotčených osob prospěch. Porušením čl. 14 ve spojení s čl. 8 se Soud nezabýval, jelikož námitka, že nizozemské právo umožňuje v takovémto případě popřít otcovství pouze otci, se shodovala s námitkou v čl. 8 EÚLP. 37 Rozsudek má velký význam z důvodu, že ESLP poprvé vyslovil názor, že biologická a sociální realita má převážit nad právním stavem, pokud není nikomu ze zúčastněných ku prospěchu Shofman proti Rusku Další rozsudek se týká popěrných lhůt a doby, od které začnou lhůty běžet. Stěžovatel, pan Leonid Michaljovič Shofman se oženil, v manželství se mu narodil syn a pan Shofman byl zapsán do matriky jako jeho otec. Zhruba po dvou letech od narození syna se manželství rozpadlo a pan Shofman od příbuzných zjistil, že pravděpodobně není otcem dítěte. Proto spolu s žalobou o rozvod podal i žalobu o popření otcovství. Okresní soud však jeho žalobu o popření zamítl, i přes výsledek testu DNA, který vyloučil jeho otcovství k dítěti. Jelikož se ale na případ pana Shofmana vztahoval starý zákon, který 36 Rozsudek ESLP ze dne , č /91, Kroonová a ostatní proti Nizozemí. 37 Tamtéž. 19

20 stanovil jednoroční lhůtu na popření otcovství ode dne, kdy byl otec o narození dítěte informován, tato lhůta panu Shofmanovi již uplynula. Nutno podotknout, že nový zákon o rodině žádné lhůty nestanovil. Krajský i Nejvyšší soud se ztotožnili se soudem prvního stupně a tak se pan Shofman rozhodnul obrátit na ESLP. 38 Odvolával se na čl. 8 EÚLP, kdy řízení o popření otcovství se týkalo jeho soukromého života, jak bylo judikováno v případu Rasmussen proti Dánsku. 39 Pan Shofman namítal, že počátek běhu lhůty pro popření otcovství nebyl stanoven na subjektivních okolnostech, kdy by začal mít otec o svém otcovství k dítěti pochybnosti. Byla by tím zajištěna i ochrana dítěte, kdy je pro něj lepší, pokud biologická realita odpovídá zákonné. Soud vzal v potaz skutečnost, že stěžovatel neměl žádné důvody k pochybnostem, že je otcem dítěte. Jakmile si uvědomil, že realita může být jiná, podal ihned žalobu na popření. Soud shrnul, že úprava délky lhůty na popření otcovství i doby, od které začne běžet, se v právních systémech států liší. Některé státy mají úpravu odvislou od okamžiku, kdy se domnělý otec dozvěděl nebo měl dovědět, že je zapsán jako otec, jinde od okamžiku, kdy zjistil nebo měl zjistit důvodné pochybnosti o svém otcovství. Někdy na zcela objektivních skutečnosti, a to narození dítěte. V některých státech je pravomoc svěřena státnímu zástupci, jindy bylo výjimečně možné zahájit promlčené řízení (viz Rasmussen). Soud tedy došel k závěru, že ruský zákon o rodině nebyl ve své úpravě přiměřený legitimnímu cíli, když neřešil situaci, pokud otec nezjistí, že není biologickým otcem dítěte do jednoho po zápisu narození dítěte. Soud konstatoval, že stát nezajistil stěžovateli respektování soukromého života, když nebylo dosaženo spravedlivé rovnováhy mezi zájmem na zachování právní jistoty v rodinných vztazích a právem stěžovatele popřít otcovství ve světle biologický důkazů. 40 Ztotožňuji se v tomto případě se závěry ESLP. Problematika popěrných lhůt, které jsou vázány na objektivní okolnost jako je narození dítěte, se týkala do nedávné doby i naší právní úpravy. Jak již Soud konstatoval v případu Mikulič proti Chorvatsku, dítě má právo podle čl. 8 EÚLP na vznik právního vztahu se svým skutečným otcem Rozsudek ESLP ze dne , č /01, Shofman proti Rusku. 39 Rozsudek ESLP ze dne , č. 8777/79, Rasmussen proti Dánsku určení právního vztahu k dítěti se týká soukromého života, zavedení popěrné lhůty je ospravedlnitelné snahou zajistit jistotu v právních vztazích a chránit zájmy dítěte. 40 Rozsudek ESLP ze dne , č /01, Shofman proti Rusku. 41 Rozhodnutí ESLP ze dne , stížnost č /99, kauza Mikulič proti Chorvatsku: čl. 8 EÚLP zahrnuje i povinnosti k zajištění respektování soukromého života jako například i přijetí opatření ve sféře jednotlivců mezi sebou. 20

21 3.2.3 Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 15/09 Stěžovateli a jeho manželce se za trvání manželství narodil syn. Na základě zákonné domněnky otcovství manžela matky byl zapsán do matriky jako jeho otec. V říjnu téhož roku ho ale manželka požádala, aby opustil byt. O měsíc později zjistil stěžovatel, že manželka nejméně dva roky udržuje intimní poměr s jiným mužem a začal mít podezření, že není otcem dítěte zapsaného v matrice jako jeho syn. Nechal si tedy u akreditované společnosti provést test DNA, jehož výsledek potvrdil jeho tušení, že není biologickým otcem dítěte. Jelikož popěrná lhůta stěžovateli uplynula, podal podnět Nejvyššímu státnímu zástupci na popření otcovství, kterému však nebylo vyhověno. V odpovědi stěžovateli ze dne státní zástupkyně uvedla, že takový návrh je opatřením zcela výjimečné povahy, přičemž do ustálených statusových poměrů dítěte lze jejím prostřednictvím zasáhnout mimo jiné jen za splnění zákonem stanovené podmínky zájmu dítěte na popření otcovství Zdůraznila, že by to bylo možné pouze v případě, že lze spolehlivě prokázat, že muž, jemuž svědčí zákonná domněnka otcovství, dítě nezplodil. Právě tuto skutečnost nepovažovala státní zástupkyně za prokázanou. Uvedla, že důkaz znaleckým posudkem v rámci šetření podnětu (...) provést nelze, zároveň však výsledek testu DNA provedeného soukromou společností v žádném případě není důkazem, o který by mohlo být případně opřeno žalobní tvrzení nejvyšší státní zástupkyně. 42 Okresní soud následně žalobu zamítnul z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty podle 57 odst. 1 ZOR. Krajský soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a Nejvyšší soud pro nepřípustnost podle 237 odst. 1 písm. c) OSŘ dovolání odmítl. 43 Stěžovatel tedy podal ústavní stížnost, ve které se domáhal porušení práva na ochranu soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 LZPS a dle čl. 8 odst. 2 EÚLP, práva domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nestranného a nezávislého soudu dle čl. 36 odst. 1 a 2 LZPS a dle čl. 6 a čl. 13 EÚLP a práva vlastnit majetek dle čl. 11 LZPS. Spolu s tím se domáhal zrušení části 57 odst. 1 ZOR, ve slovech do šesti měsíců. Stěžovatel ve své argumentaci odkazoval na rozhodnutí ESLP i Ústavního soudu. V zákoně stanovená prekluzivní lhůta pro podání návrhu na popření otcovství od okamžiku, kdy se domnělý otec dozví o narození dítěte, porušuje základní právo na ochranu soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 LZPS a čl. 8 odst. 2 EÚLP. Stěžovatel se také vyjádřil k tomu, že ze zákonného postavení otce vyplývá řada 42 Nález Ústavního soudu ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 15/ Tamtéž. 21

22 povinností, aniž je zajištěno, že dítě nebude chtít v budoucnu dosáhnout změny statusových poměrů. Porušení čl. 36 odst. 1 a 2 LZPS jako i čl. 6 a 13 EÚLP, tedy práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nestranného a nezávislého soudu, spatřoval stěžovatel v úpravě 57 odst. 1 ve spojení s 62 ZOR. Pokud uplyne zákonná popěrná lhůta, nemá otec možnost zpochybnit otcovství. Existenci popření otcovství prostřednictvím nejvyššího státního zástupce stěžovatel nepovažoval za dostatečnou vzhledem k praxi, kdy je většina návrhů na podání žaloby na popření otcovství k Nejvyššímu státnímu zastupitelství odmítnuta. 44 Ústavní soud se s argumenty vypořádal následovně. Zdůraznil, že rodina by měla představovat především biologické vazby mezi jejími členy, a proto by otcovství k dítěti mělo být určeno v souladu s biologickým stavem, čemuž odpovídá i právo dítěte znát své biologické rodiče promítnuté v čl. 7 odst. 1 ÚPD. Ústavní soud také upozornil na svou rozhodovací praxi v otázce otcovství, kdy se několikrát vyjádřil k významu biologických vazeb pro právní vymezení rodiny. Na druhou stranu Ústavní soud konstatoval, že soulad právního a biologického otcovství nelze považovat za absolutní a je nutné jednotlivé situace posuzovat individuálně. Mezi právním otcem a dítětem se může totiž vyvinout za léta určitá sociální a citová vazba, pak je nutné vzít v potaz i další faktory. V neposlední řadě bychom neměli zapomenout na ochranu soukromého a rodinného života matky dítěte. Ústavní soud se ve své argumentaci také věnoval judikatuře ESLP, která je zmíněná i v této práci. 45 Lze shrnout, že určení právního otcovství pouze na základě zákonné domněnky, aniž by byla dána dostatečná možnost právními prostředky zpochybnit otázku shody právního a biologického otcovství a současně se domáhat zrušení právního otcovství v případě, že neodpovídá otcovství biologickému, může za určitých okolností představovat porušení tohoto práva. Nelze však dospět k závěru, že trvání právního otcovství, aniž by odpovídalo biologické realitě, znamená bez dalšího porušení základního práva právního otce na soukromý a rodinný život ze strany veřejné moci. Je totiž nezbytné vzít v úvahu, zda existuje zájem dítěte na trvání takovéhoto stavu, jakož i to, zda právní otec věděl nebo mohl vědět, že není biologickým otcem, měl možnost domáhat se před orgánem veřejné moci určení, že není právním otcem, a nakonec zda tuto možnost i skutečně využil Nález Ústavního soudu ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 15/ Tamtéž. 46 Tamtéž. 22

23 Jako stěžejní shledávám názor Ústavního soudu, že domněnky nevytváří dostatečnou záruku shody biologického a právního otcovství a je nezbytné, aby stát zajistil jednotlivci prostředky, kterými by mohl dosáhnout prosazení svých subjektivních práv tím, že před příslušným orgánem prokáže, že není biologickým otcem dítěte. A právě oprávnění státního zástupce popřít otcovství za takový prostředek Ústavní soud nepovažuje. Nejvyšší státní zástupce totiž jedná jen v zájmu dítěte, často nezletilého, kdy je pak zřejmé, že žalobu na popření otcovství nepodá, protože vychází z předpokladu, že je hlavní, že dítě má otce a není tak z jeho pohledu důležité, zda jím je biologický či nikoli. Dále Ústavní soud zdůrazňuje, že na podání popěrné žaloby nejvyšším státním zástupce není právní nárok a jeho rozhodnutí není přezkoumatelné soudem. 47 Dále se Ústavní soud zabýval oprávněním manžela popřít své otcovství do šesti měsíců od chvíle, kdy se dozvěděl, že se jeho manželce narodilo dítě. Taková lhůta však nerespektuje povahu právních vztahů mezi právním otcem a dítětem. Takto nastavená lhůta nereflektuje reálný život, kdy otec nemusel v krátké době po narození dítěte vědět všechny skutečnosti pro případný zájem na popření otcovství a nelze od něj ani očekávat, že by preventivně zjišťoval v období do šesti měsíců možné skutečnosti, které by případně jeho biologické otcovství mohly zpochybnit. Závěrem Ústavního soudu tedy bylo, že právní úprava nemůže nebrat v potaz skutečnost, že zájem otce na popření otcovství může vzniknout až s určitým časovým odstupem od narození dítěte. Ústavní soud tak konstatoval, že napadené ustanovení 57 odst. 1 ZOR je v rozporu s čl. 10 odst. 2 LZPS, čl. 8 EÚLP a čl. 36 odst. 1 LZPS. 48 Ústavní soud však nemohl vyhovět návrhu, aby zrušil pouze slova do šesti měsíců, protože by pak vytvořil zcela novu právní normu a tím pádem by právní otec mohl popřít otcovství neomezeně. Tím by Ústavní soud založil jiné porušení základních práv a chráněných zájmů dalších dotčených osob. Proto Ústavní soud zrušil celé napadené ustanovení 57 odst. 1 ZOR dnem 31. prosince Soud vyložil, že obecné soudy nemají aplikovat zákonnou lhůtu, a věcně posoudit předmětnou žalobu, i když už popěrná lhůta uplynula, což ale neznamená časovou neomezenost podání žaloby. Obecné soudy musí do doby, než zákonodárce stanoví novou lhůtu posuzovat skutkový stav týkající se biologického otcovství, ale i zda je podání žaloby z hlediska lhůty přiměřené. Soud neshledal protiústavnost v existenci samotné lhůty pro popření otcovství, derogační 47 Nález Ústavního soudu ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 15/ Tamtéž. 23

24 lhůty. 49 Nález Ústavního soudu se dá považovat za převratný, jelikož konečně došlo důvody se však vztahují na vyloučení možnosti uplatnění žaloby po uplynutí popěrné k rozhodnutí, které dalo do chodu diskuzi a následně změnu stávající právní úpravy, která vůbec nekorespondovala s evropskou judikaturou. 49 Nález Ústavního soudu ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 15/09. 24

25 4 Druhá domněnka otcovství Teprve tehdy, pokud nedošlo k určení otcovství podle první domněnky, může nastoupit domněnka druhá. Tak se stane zejména v případech, kdy se dítě narodí neprovdané ženě nebo bylo otcovství muže na základě první domněnky úspěšně vyvráceno. Souhlasné prohlášení není možné poté, kdy bylo otcovství určeno soudem (viz níže třetí domněnka). Základ druhé domněnky tvoří souhlasné prohlášení matky a muže. Za otce se tedy považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů podle 52 odst. 1 ZOR. Prohlášení je možné učinit buď před matričním úřadem, nebo před soudem. Nezletilý rodič však může prohlášení učinit jen před soudem. Smysl této úpravy spočívá v tom, aby nedošlo k situacím, kdy by matriční úřad posoudil způsobilost nezletilého rodiče k souhlasnému prohlášení jinak než soud. Soudní řízení je taktéž vedeno tak, aby nedošlo k neuváženým úkonům s právními důsledky, s nimiž zákon otcovství spojuje. 50 Určit otcovství souhlasným prohlášením lze i k nasciturovi, taktéž kdykoli po narození dítěte není stanovena žádná lhůta, do kdy lze otcovství určit prohlášením. Pokud chtějí rodiče souhlasně prohlásit otcovství k nenarozenému dítěti, musí být splněna podmínka, že matka musí být v době prohlášení už alespoň těhotná. Účinky prohlášení nastávají ke dni narození živého dítěte. 51 Jelikož prohlášení rodičů je jistě projev vůle, který směřuje ke vzniku práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují, vyvstává otázka, zda se na něj použijí ustanovení občanského zákoníku o právních úkonech. V odborné literatuře se objevuje názor, že se jedná o zvláštní rodinněprávní úkon, na který se nevztahují ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen ObčZ ). Ztotožňuji se s názorem, že s tímto tvrzením nelze souhlasit. V ZOR vlastní ustanovení o právních úkonech nenalezneme. Proto převládá v novější literatuře stanovisko, že prohlášení podle 52 ZOR musí mít náležitosti stanovené v 37 a násl. ObčZ. 52 U druhé domněnky se tedy jedná o dva projevy vůle, které nemusí být učiněny simultánně. Pokud matka dítěte nemůže pro duševní poruchu posoudit význam svého jednání nebo opatření jejího prohlášení spojeno s těžko překonatelnou překážkou, například je 50 LANGER, P. Právní povaha souhlasného prohlášení rodičů podle 52 ZOR a právní důsledky jeho vad, Právní rozhledy. 2005, č. 18, s RADVANOVÁ, S., ZUKLÍNOVÁ, M., Kurs občanského práva: Instituty rodinného práva, 1.vyd.Praha: C. H. Beck, 1999, s LANGER, P. Právní povaha souhlasného prohlášení rodičů podle 52 ZOR a právní důsledky jeho vad, Právní rozhledy. 2005, č. 18, s