8. června 2014 neděle svatodušní. píseň 417 Zachovej nás při svém slovu (pěvecký sbor)

Transkript

1 8. června 2014 neděle svatodušní Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. (Gn 1,1-2) píseň: 406 Chval Pána svého písní modlitba slib staršovstva Dalibor Titěra píseň 417 Zachovej nás při svém slovu (pěvecký sbor) Text: Sk 2,37-47 kázání První otázka na nově zvolené staršovstvo při dnešním slibu začínala slovy: Přijímáte své pověření sborem jako povolání od Boha? Mohla bych to říct ještě jinak: uvědomujete si, že nejste (jen) zvolené představenstvo firmy nebo vedení sokolské župy jakkoli firmy aj. organizace potřebují dobré vedení, ale jste povolaní ještě jinak, resp. někým jiným. A já teď nebudu mluvit jen o staršovstvu, ale o celém sboru, resp. církvi. Co je to církev? Není to náhodou, že slovo o církvi v AVV (Apoštolském vyznání víry) následuje hned po vyznání věřím v Ducha svatého. Církev si netvoříme my, není to shromáždění svolané farářem, staršovstvem ani třeba papežem, ale vyvolané a vyvolávané v život Duchem svatým. Katolický teolog Alfred Loisy někdy před sto lety konstatoval, že Ježíš zvěstoval Boží království, a co přišlo, byla církev. Boží království zatím v plnosti nepřišlo. Máme tu církev, věc dočasnou (na dobu mezi Ježíšovým prvním a druhým příchodem) a služebnou, ale zároveň svatou. (Ano, i ta církev, kterou dneska vidí mnozí jako zbytečnou, hamižnou, myslící jen na peníze je snad součástí té církve svaté.) 1

2 Čím svatou? Jak církev začala? Knihu Skutků apoštolských napsal evangelista Lukáš. Začíná Ježíšovým nanebevstoupením čtyřicet dní po velikonocích. Předtím Ježíš učedníkům řekl, aby zůstali v Jeruzalémě a čekali, že budou pokřtěni Duchem svatým. To se stalo o letnicích (ty slavíme dnes). Všichni byli shromážděni na jednom místě, strhl se hukot jako vichr, ukázaly se jakoby ohnivé jazyky... všichni byli naplněni Duchem svatým... a začali mluvit pro všechny (různé cizince z různých zemí byl židovský svátek týdnů připomínka daru zákona, děkování za úrodu) srozumitelně... (je-li kázání srozumitelné a něco nám řekne, věřím, že je to působením Ducha) Někteří je podezřívali z opilosti. A Petr začal kázat. Teď se to stalo, co bylo slíbeno u proroka Joele, že Bůh sešle svého Ducha. Petr vypověděl zástupům evangelium o Ježíši Kristu, o jeho životě, smrti, vzkříšení. Přijde nám samozřejmé, že o tom Petr káže. Ale představte si, že je to poprvé! To je text, který předchází tomu, který jsme četli. A když ti lidé slyšeli Petrovo kázání, byli zasaženi... Duch svatý působí na člověka jednotlivce. Obrací ho, proměňuje, směruje. Vede ke křtu a taky po křtu přichází. Duch svatý nepřijde jednou provždy, ale přichází znovu a nově. Duch svatý působí na jednotlivce, ale vede je do společenství. Tím společenstvím je církev. Co dělali lidé v té první církvi? (a nějak podobně bychom měli dělat i my) 1. Vytrvale poslouchali učení apoštolů. V církvi je slyšet kázání. Mluví se o Pánu Ježíši. Církev je důležitá pro udržení kontinuity křesťanské zvěsti. 2. Byli spolu. Jsme spolu v kostele. Ale to církevní bytí spolu je/má být něčím víc než sdílením jednoho kostela na nedělní dopoledne. Být spolu o tom se mluví dál šířeji: třeba to znamená prodávat svůj majetek a o peníze se rozdělit s tím, kdo to potřebuje. Být spolu lidé různí věkem, společenským postavením, rasou. Je dobře, když je církev pestrobarevná. I když to není jednoduché a 2

3 samozřejmé. 3. Lámali chléb. Na začátku to nebyla VP, jak ji máme teď. Bylo to společné jedení. Zase jsou při tom spolu, dělí se. Přinesou něco i pro ostatní. Víme, že to jejich společenství nebylo idylické a bezkonfliktní. (Pavel píše do Korintu, jak se mají chovat při VP protože se tak nechovají.) Ježíš sám pravděpodobně o církvi nemluvil. Ale o hostině mluvil častěji. A když dával učedníkům chleba a víno při jejich poslední večeři, říká, aby se to tak dělalo opakovaně. 4. Modlili se. Sbor, církev, křesťané se modlí. Chválí, děkují, prosí, přimlouvají se. Žijí ve společenství spolu (jako lidé), ale taky s Pánem Bohem. Jsou (jsme) s ním ve spojení modlitbou. Bez toho církev není církví. Bez modlitby křesťan není křesťanem. Dál se ty věci zopakují a řeknou trochu jinak a pak tam čteme hezkou větu byli všemu lidu milí. Trochu si povzdechneme, my jako církev dnes - jsme všemu lidu milí? (je dobré, když jsme jak křesťané lidem milí - čím? třeba láskou, péčí, dělením se (lámáním chleba), třeba taky nějakým stylem života, ohleduplností ke stvoření,...) Ale vždycky milí nejsme vždyť ani Pán Ježíš nebyl všemu lidu milý, to by neskončil na kříži. A Štěpána ukamenovali, Petra nejspíš ukřižovali, Pavel byl několikrát ve vězení, zbičován důtkami, pravděpodobně taky skončil násilnou smrtí. Takže je to hezké, když nás jako křesťany mají lidi rádi, ale nebudeme kvůli tomu opouštět to, co dělá církev církví (zestručněno do těch 4 bodů zmíněných výše). Co znamenají ta slova svatou církev obecnou? Církev není svatá tím, že by ji tvořili samí svatí, mravně dokonalí lidé. Svatá je proto, že je od Boha, spojena s Bohem. Nový zákon má pro církev několik obrazů. Jedním z nich je církev jako tělo Kristovo. Kristus je hlava a církev je mu tělem. To je velká blízkost! To je neoddělitelná součást! Obrazy jsou obrazy, nemá cenu je moc pitvat... ale být hlavě tělem to je blízkost, potřebnost, provázanost. Hlava rozhoduje, myslí, vydává pokyny... tělo mj. 3

4 umožní hlavě pohyb, přenese ji někam (že by misie?). Ježíš si připravil církev slavnou, bez poskvrny a vrásky,... aby byla svatá a bezúhonná ( Ef 5,27) to není popis stavu, ale poslání. Co je to ta církev obecná, jiným slovem katolická? Církev je jedna. A není to ta naše jediná pravá ať už ČCE, ŘK, CČCH atd... Je to ta jedna církev napříč dějinami i světem, časově i místně. Už jen proto, že je to pořád tělo té jedné hlavy, totiž Krista. Církev obecná to taky znamená církev pro všechny. Otevřená, srozumitelná. Církev ve světě, pro lidi. Použiji-li zase ten obraz církve jako těla Kristova: tělem můžeme ukázat, pozvat, ruce mohou pomoci, nohy mohou jít vstříc. (ne vtlačit hlavu mezi ramena, mít ji pro sebe, nedívat se kolem) Církví jsme, když se potkáváme k bohoslužbám. Tam, kde se dva nebo tři sejdou kvůli Ježíši Kristu, čtou a vykládají si bibli, lámou chléb, přijímají křest... tam se v tu chvíli děje jedna jediná církev. Církev je dílem Ducha svatého. To je její naděje. Duchu svatý, proměňuj, probouzej a povzbuzuj nás každého jednotlivce. A proměňuj, probouzej a povzbuzuj svou svatou církev. Děkujeme Ti za ni. Amen. píseň: 678 Jeden Pán, jedna víra křest Každý jsme ušli nějakou cestu dneska sem do kostela. Někdo sem chodíme pravidelně, možná už mnoho let. Někdo jsme byli v kostele párkrát, ze zvědavosti nebo protože nás někdo pozval na svatbu, pohřeb, křest... Někteří jsme pokřtění. Dávno, jako děti, při konfirmaci, v dospělosti... Křtem jsme přijati. Kam? Křtem se stáváme částí těla Kristova. (Mluvili jsme o obraze církve jako těla Kristova.) Pán Ježíš o sobě řekl, že je vinný kmen a my jsme ratolesti. Větve, které nemůžou žít (mít listy a plody...) bez 4

5 kmene. Křtem se staneme větví naroubovanou ke stromu, odkud do nás může proudit život. Dnes bude pokřtěna Kristýna Altmanová. Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: "Co máme dělat, bratří?" Petr jim odpověděl: "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh." (Sk 2,37-39) Tak jsme to dnes slyšeli. obrátit se - přijmout křest - dostanete dar Ducha svatého - to zaslíbení platí i vám Kristýna je na cestě. Něco ji na té její životní cestě oslovilo a začala hledat. Nebylo to naráz. Ale díky více impulzům se dostala na cestu víry. Apoštol Petr říká, že pro přijetí křtu se má člověk obrátit. Nemusí to být naráz obrat o 180 stupňů. Položila bych důraz na to, k čemu se člověk obrátí. Ke komu. Obrátím se k Ježíši. S vírou, s důvěrou, s nadějí. On je ta dobrá cesta. On mě přijímá bez podmínek (nedokonalou, ulepenou hříchem, všelijak tápající). Obracím se k němu se vším, co jsem. Se svou minulostí. Křtem jsem přijata. Mluví se tu o křtu na odpuštění hříchů. Já za sebe to špatné nemusím smýt, setřepat, sundat sama než přijdu ke svatému. To udělá on. A pak je tam zaslíbení Ducha svatého. Nezaslouženě. Můžeme věřit, že to tak bude. slova ustanovení Ježíš přistoupil a řekl jim: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. (Mt 28,18-20) vyznání víry (Apoštolské) (ve zpěvníku str. 872) 5

6 křest píseň: 675 Přijď již, přijď Duchu stvořiteli (Svítá 278) Večeře Páně ohlášky sbírka píseň: Svítá 119 Jedno jsme v Duchu svatém Přímluvná modlitba, Modlitba Páně poslání Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. (Žd 10,23) požehnání: A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha (Ez 36,26-27) píseň: 483,1-4 To jedno mějme stále na paměti 6