PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY Poslanecká sněmovna 2005 IV. volební období. Vládní návrh. na vydání

Transkript

1 PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY Poslanecká sněmovna 2005 IV. volební období 1193 Vládní návrh na vydání zákona o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění z členských států Evropské unie na území České republiky 1

2 ZÁKON ze dne..2006, o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění z členských států Evropské unie na území České republiky Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: 1 Předmět úpravy (1) Tento zákon zapracovává příslušný předpis Evropských společenství 1) a upravuje podmínky provozování penzijních plánů a činností z nich vyplývajících institucemi zaměstnaneckého penzijního pojištění z členských států Evropské unie (dále jen členský stát ) na území České republiky a dohled nad činností těchto institucí na území České republiky. (2) Tento zákon se nevztahuje na nemocenské pojištění, důchodové pojištění, veřejné zdravotní pojištění, penzijní připojištění se státním příspěvkem a životní pojištění podle zvláštních právních předpisů. 2 Vymezení pojmů V tomto zákoně se rozumí a) institucí instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění, bez ohledu na její právní formu, která je 1. provozována na principu fondového hospodaření, 2. zřízena odděleně od jakéhokoli přispěvatele nebo odvětvového svazu přispěvatelů pro účely poskytování důchodových dávek v souvislosti se zaměstnáváním fyzických osob na základě dohody nebo smlouvy dohodnuté individuálně nebo kolektivně mezi zaměstnavatelem, popřípadě více zaměstnavateli, a zaměstnancem, popřípadě více zaměstnanci nebo jejich příslušnými zástupci, nebo dohodnuté s osobami samostatně výdělečně činnými, a vykonává činnosti z toho přímo vyplývající, a 3. povolena v domovském členském státě podle jeho právních předpisů, b) domovským členským státem jiný členský stát než Česká republika, ve kterém má instituce sídlo nebo, pokud nemá sídlo, své hlavní správní ústředí, c) příslušným orgánem orgán členského státu, který podle právních předpisů tohoto státu vykonává dohled nad činností institucí a další činnosti v zaměstnaneckém penzijním pojištění, d) přispěvatelem 1. právnická osoba, která má sídlo na území České republiky, 2. organizační složka právnické osoby umístěná na území České republiky, nebo 1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/41/ES ze dne 3. června 2003 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi. 2

3 3. fyzická osoba, která má hlášený pobyt na území České republiky, popřípadě nemá-li hlášený pobyt na území České republiky, která podniká na území České republiky, jestliže působí v České republice jako zaměstnavatel a platí příspěvky instituci na zaměstnanecké penzijní pojištění ve prospěch svých zaměstnanců, popřípadě je-li zaměstnavatelem osoba samostatně výdělečně činná, též ve svůj prospěch, e) účastníkem fyzická osoba, jejímž zaměstnavatelem je přispěvatel a jejíž zaměstnanecká činnost ji opravňuje nebo bude opravňovat k pobírání důchodových dávek v souladu s penzijním plánem instituce, popřípadě osoba samostatně výdělečně činná, je-li přispěvatelem a k pobírání důchodových dávek ji opravňuje nebo bude opravňovat penzijní plán instituce, f) příjemcem fyzická osoba pobírající důchodové dávky, g) penzijním plánem smlouva, dohoda, svěřenecká listina nebo jiná pravidla instituce stanovující, které důchodové dávky jsou ze zaměstnaneckého penzijního pojištění poskytovány a za jakých podmínek, h) důchodovými dávkami dávky vyplácené ze zaměstnaneckého penzijního pojištění při splnění podmínek stanovených penzijním plánem. 3 Příslušný orgán v České republice (1) Příslušným orgánem v České republice je Ministerstvo financí (dále jen ministerstvo ). (2) Ministerstvo při výkonu dohledu ohledně splnění povinností vyplývajících z 6 odst. 2 spolupracuje s Ministerstvem práce a sociálních věcí. 4 Informační povinnosti ministerstva Ministerstvo a) informuje příslušný orgán domovského členského státu o požadavcích právních předpisů České republiky na provozování penzijních plánů v České republice, a to ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy od tohoto orgánu obdrželo informace o záměru instituce provozovat penzijní plán v České republice, b) informuje příslušné orgány jiných členských států o změnách právních předpisů České republiky vztahujících se k zaměstnaneckému penzijnímu pojištění, c) informuje příslušný orgán domovského členského státu o tom, že instituce porušila povinnost stanovenou právním předpisem České republiky vztahujícím se k provozování penzijních plánů a činností z nich vyplývajících, d) spolupracuje s příslušnými orgány jiných členských států a Komisí Evropských společenství v oblasti provozování penzijních plánů a činností z nich vyplývajících a poskytuje jim informace týkající se jednání institucí na území České republiky, e) vede seznam institucí, které provozují v České republice penzijní plány, a příslušných orgánů členských států, které tyto instituce v domovském členském státě povolily; seznam je veřejně přístupný způsobem umožňujícím dálkový přístup. 3

4 5 Provozování penzijních plánů v České republice (1) Instituce může na území České republiky provozovat pouze penzijní plány a činnosti z nich vyplývající, pokud toto provozování je povoleno příslušným orgánem domovského členského státu instituce, a to za podmínek stanovených v tomto povolení a právními předpisy domovského členského státu instituce. Penzijní plány institucí provozované v České republice musí přitom splňovat požadavky uvedené v 6 a 7. (2) Instituce uvedená v odstavci 1 je povinna a) před zahájením provozování penzijních plánů v České republice písemně oznámit a doložit ministerstvu, že její činnost v České republice byla příslušným orgánem domovského členského státu povolena podle odstavce 1, a sdělit údaje o osobě odpovědné v České republice za provozování penzijních plánů a její adresu pro doručování instituci, b) mít technické rezervy pro penzijní plány provozované v České republice plně finančně pokryté a na žádost ministerstva doložit plnění této povinnosti, c) umožnit ministerstvu dohled nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem institucím, předložit mu jím vyžádané dokumenty potřebné k tomuto dohledu, jejichž předložení je ministerstvo oprávněno požadovat podle 8 odst. 1 písm. a), a poskytnout mu pro účely tohoto dohledu potřebné informace a vysvětlení; za nesplnění těchto povinností při dohledu může ministerstvo uložit osobě uvedené v písmenu a) pořádkovou pokutu až do výše Kč, a to do 1 měsíce ode dne nesplnění povinnosti. (3) Instituce uvedená v odstavci 1 může na území České republiky provozovat pouze zaměstnanecké penzijní pojištění a činnosti z něho vyplývající. 6 Penzijní plány (1) Účast zaměstnanců na zaměstnaneckém penzijním pojištění a přispěvatelů v České republice je dobrovolná. (2) Penzijní plány provozované institucemi v České republice musí vždy upravovat a) poskytování důchodových dávek alespoň pro případ dosažení stanoveného věku a úmrtí; stanovený věk nesmí být přitom vyšší než 63 let, b) formy vyplácení důchodových dávek; jednou z forem výplaty důchodových dávek musí být doživotní důchod, c) možnost převodu důchodových nároků z penzijního plánu na jinou instituci v případě ukončení zaměstnání účastníka u přispěvatele, pokud o to účastník požádá; důchodové nároky účastníka mohou být při tomto převodu kráceny jen o výdaje související s tímto převodem, přičemž druhy těchto výdajů musí být uvedeny v penzijním plánu, d) vrácení příspěvků zaplacených účastníkem v případech, kdy 1. příspěvky platil též účastník a účastníku nevznikl nárok na důchodové dávky, nebo 2. s tímto vrácením za podmínek stanovených penzijním plánem souhlasí účastník a přispěvatel. 4

5 7 Informace poskytované účastníkům a příjemcům (1) Informace předávané institucí účastníkům a příjemcům v České republice musí být poskytovány minimálně v rozsahu odpovídajícím informační povinnosti stanovené institucím v domovském členském státě. (2) Instituce je povinna zajistit každému účastníku při vzniku účasti na zaměstnaneckém penzijním pojištění dostatečnou informovanost o podmínkách penzijního plánu provozovaného pro přispěvatele, zejména o právech a povinnostech všech stran zúčastněných na provozování penzijního plánu a o finančních, technických a jiných rizicích spojených s penzijním plánem. Instituce je dále povinna písemně informovat účastníky a příjemce o každé změně penzijního plánu, pokud se tato změna přímo týká účastníka nebo příjemce, a to do 2 měsíců. (3) Instituce je povinna každý rok poskytnout účastníkům údaje o a) instituci, společnostech, na které byly převedeny některé funkce instituce, a o finanční situaci instituce, b) aktuální finanční výši nabytých nároků každého účastníka. (4) Na žádost účastníka je instituce povinna poskytnout mu podrobné a podstatné informace o a) výši případných důchodových dávek, b) částce důchodových dávek v případě ukončení zaměstnání, c) úpravě převoditelnosti důchodových nároků na jinou instituci v případě ukončení zaměstnání u přispěvatele, d) investičním riziku, pokud se na něm účastník podílí, a to informace o výběru případných investičních možností a o skutečném investičním portfoliu s popisem rizik a nákladů spojených s investicemi. (5) Instituce je povinna na žádost účastníků a příjemců a) zaslat jim roční účetní závěrku a výroční zprávu, která se vztahuje k příslušnému penzijnímu plánu, b) informovat je o prohlášení o zásadách investiční politiky instituce; tato povinnost se považuje za splněnou, pokud je toto prohlášení zpřístupněno alespoň v sídle přispěvatele. Žádost účastníků a příjemců může jejich jménem podat přispěvatel. (6) Při odchodu do starobního důchodu nebo když se jiné důchodové dávky stanou splatnými je instituce povinna každému příjemci písemně poskytnout potřebné informace o splatných důchodových dávkách a o možnostech jejich vyplácení. 8 Dohled nad institucemi (1) Ministerstvo je za účelem výkonu dohledu oprávněno a) požadovat od instituce předložení veškerých dokumentů a poskytnutí veškerých informací a vysvětlení, které se týkají provozování penzijních plánů v České republice a činností z nich vyplývajících, zejména ročních účetních závěrek, výročních zpráv, 5

6 prohlášení o zásadách investiční politiky, údajů o technických rezervách pro penzijní plány provozované na území České republiky včetně aktiv a pasiv vztahujících se k těmto plánům, b) zakázat volné nakládání s aktivy instituce drženými depozitářem nebo správcem sídlícím na území České republiky, pokud o to požádá příslušný orgán domovského členského státu; tento depozitář nebo správce je povinen bez zbytečného odkladu zákazu vyhovět, c) požádat příslušný orgán domovského členského státu, aby rozhodl o povinnosti instituce vykazovat aktiva a pasiva odděleně v případě pochybnosti o tom, že instituce nemá vytvořeny dostatečné technické rezervy pro penzijní plány provozované v České republice, nebo o zákazu nebo omezení činnosti instituce na území České republiky v případě, že instituce porušuje povinnosti vyplývající pro ni z právních předpisů České republiky vztahujících se k provozování penzijních plánů a činností z nich vyplývajících, d) zakázat nebo omezit činnost instituce v České republice, která porušuje povinnosti vyplývající pro ni z právních předpisů České republiky vztahujících se k provozování penzijních plánů a činností z nich vyplývajících, jestliže žádost podaná příslušnému orgánu domovského členského státu podle písmene c) nepřinesla nápravu; o zákazu nebo omezení činnosti instituce ministerstvo informuje bez zbytečného odkladu příslušný orgán domovského členského státu a informaci o zákazu nebo omezení činnosti zveřejní v seznamu vedeném podle 4 písm. e). (2) Poruší-li instituce, depozitář nebo správce povinnost vyplývající z tohoto zákona nebo z rozhodnutí vydaného na jeho základě, může ministerstvo uložit opatření k nápravě zjištěného nedostatku odpovídající povaze porušení a jeho závažnosti. Instituce, depozitář nebo správce informuje ministerstvo o odstranění nedostatku a způsobu zjednání nápravy, a to ve lhůtě stanovené ministerstvem. Správní delikty 9 (1) Instituce se dopustí správního deliktu tím, že a) provozuje v České republice penzijní plány zaměstnaneckého penzijního pojištění bez povolení příslušným orgánem domovského členského státu instituce, b) nesplní oznamovací povinnost podle 5 odst. 2 písm. a) nebo nesdělí údaje o odpovědné osobě a její adresu pro doručování podle 5 odst. 2 písm. a), c) nedoloží ministerstvu plnění povinnosti podle 5 odst. 2 písm. b), nebo d) nesplní vůči účastníkům a příjemcům informační povinnost podle 7. (2) Depozitář nebo správce aktiv instituce se dopustí správního deliktu tím, že přes zákaz ministerstva podle 8 odst. 1 písm. b) umožní volné nakládání s aktivy instituce, které má ve svém držení. (3) Za správní delikt se uloží pokuta do a) Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), b) Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. c) a d) a odstavce 2, c) Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a). 6

7 10 (1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. (2) Při určení výše pokuty za správní delikt se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. (3) Správní delikty podle tohoto zákona projednává v prvním stupni ministerstvo. (4) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže ministerstvo o něm nezahájilo řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvědělo, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. (5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby. (6) Pokuty vybírá a vymáhá ministerstvo. Při vybírání a vymáhání uložených pokut se postupuje podle zákona upravujícího správu daní 2). Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu. 11 Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. 2) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. D ů v o d o v á z p r á v a Obecná část 7

8 Zákonem se provádí transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/41/ES ze dne o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi (dále jen Směrnice ). Směrnice byla publikována v Úředním věstníku EU dne a lhůta pro transpozici je dvouletá. Předmětem úpravy Směrnice je regulace přístupu k činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a výkonu této jejich činnosti tak, aby tyto instituce mohly působit podle zásad jednotného vnitřního trhu Evropské unie. Účelem zákona je proto umožnit institucím zaměstnaneckého penzijního pojištění povoleným v ostatních členských státech Evropské unie (dále jen členský stát ) provozovat penzijní plány na území České republiky a zaměstnavatelům sídlícím na území České republiky finančně přispívat těmto institucím. Instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění patří z hlediska systematiky organizace soustav důchodového zabezpečení do tzv. druhého pilíře, když první pilíř tvoří systémy základní, povinné (na úrovni Evropské unie koordinované), třetí pilíř pak systémy soukromé, dobrovolné (na úrovni Evropské unie regulované v rámci regulace činnosti finančních institucí). Organizace soustav důchodového zabezpečení je věcí členských států, které také rozhodují o tom, zda a jak konkrétně který z těchto zmíněných systémů/pilířů bude tvořen a organizován. To plyne jednoznačně z článku 137 odstavce 4 Smlouvy o založení Evropského společenství, kde se stanoví, že členské státy mají právo vymezovat základní zásady svého systému sociálního zabezpečení; v návaznosti na to Směrnice v odstavci 9 preambule uvádí, že v souladu se zásadou subsidiarity si členské státy mají podržet plnou odpovědnost za organizaci svých důchodových systémů a za rozhodnutí o úloze každého ze tří pilířů důchodového systému v jednotlivých členských státech a že tato směrnice nechce toto výhradní právo zpochybňovat. Právo ES vstupuje do této oblasti v té míře, která je nezbytná pro regulaci cílů, které Evropská unie sleduje. Těmi jsou v dané souvislosti zejména zajištění volného pohybu osob, resp. pracovníků na jednotném vnitřním trhu Evropské unie, důraz na zachování jejich sociální ochrany a evropského sociálního modelu obecně a regulace finančních institucí jako nezbytné složky fungování jednotného vnitřního trhu s plným využitím výhod, které koncept nadnárodního jednotného vnitřního trhu Evropské unie umožňuje. Proto oblast tzv. prvního pilíře právo ES pouze koordinuje (platí zde koordinační nařízení ES a uplatňují se zásady primárního práva ES), tzv. třetí pilíř je upraven zejména směrnicemi ES (regulace činností finančních institucí na jednotném vnitřním trhu Evropské unie) a tzv. druhý pilíř byl upraven (pokud jde o činnost institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění jako finančních institucí) naposled, a to Směrnicí, která však konstatuje, že její použití v dané oblasti je pouze subsidiární (nezasahuje tedy do kompetencí členského státu k úpravě důchodového systému). Nicméně vedle zdůraznění aspektu sociální ochrany zaměstnanců při jejich volném pohybu v rámci Evropské unie si směrnice též klade za cíl umožnit finančním institucím s tímto druhem činnosti podnikat s využitím výhod jednotného vnitřního trhu Evropské unie (směrnice proto klade důraz na úpravu dohledu nad činností těchto institucí). Směrnice je sice v systematice acquis communautaire řazena tematicky do oddílu Sociální politika/zaměstnanost/ochrana pracovníků, jelikož však tento tzv. druhý pilíř není právem ES plně regulován, tj. jeho úprava je do značné míry vkompetenci národních legislativ, úprava Směrnicí se soustřeďuje na zajištění volného poskytování služeb a svobody investovat na jednotném vnitřním trhu EU a na koordinaci pravidel obezřetnostního dohledu 8

9 nad činností finančních institucí, za které jsou instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění považovány. Je věcí členského státu, zda zavede na svém území doplňkový systém důchodového pojištění, který by spadal do vymezení odpovídajícího tzv. druhému pilíři, a stanovil pro něj právní úpravu, kterou by pak instituce členských států vyvíjející svou činnost v rámci tohoto druhého pilíře byly pro účely svého působení na území příslušného členského státu povinny respektovat. V České republice neexistuje typická třípilířová struktura důchodového systému. K prvnímu povinnému pilíři (zákon č. 155/1995 Sb.) byl zákonem č. 42/1994 Sb. zaveden další systém soukromé, dobrovolné penzijní připojištění se státním příspěvkem. Penzijní připojištění se státním příspěvkem (upravené zákonem č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů) je specifickým systémem České republiky. Již v důvodové zprávě k zákonu č. 42/1994 Sb. byl tento systém jasně vymezen vůči systému zaměstnaneckého penzijního pojištění, když bylo konstatováno, že tento systém je důsledně založen na občanském, individualistickém principu a nikoliv na zaměstnaneckém (odvětvovém, profesním apod.), korporativistickém principu. Penzijní připojištění spočívá důsledně na vztahu penzijní fond fyzická osoba, nikoliv na vztahu penzijní fond zaměstnavatel zaměstnanec. Pojištění vzniká a trvá výlučně na základě vlastního rozhodnutí účastníka a na základě konkurenčních nabídek penzijních fondů a za přímé podpory státu. Penzijní připojištění se státním příspěvkem je tedy systémem založeným na dobrovolném občanském principu, tzn. na smluvním vztahu mezi penzijním fondem, který je akciovou společností, a účastníkem, kterým může být každá fyzická osoba starší 18 let s trvalým pobytem na území České republiky a dále fyzická osoba starší 18 let s bydlištěm na území jiného členského státu EU, pokud je účastna důchodového pojištění nebo veřejného zdravotního pojištění v České republice. Příspěvky platí penzijnímu fondu účastník. Stát poskytuje ze státního rozpočtu k příspěvku účastníka státní příspěvek a systém podporuje též prostřednictvím určitých daňových úlev. Na účet účastníka může s jeho souhlasem za něho přispívat i další osoba, kterou může být též jeho zaměstnavatel. Systém penzijního připojištění se státním příspěvkem vyhovuje požadavkům kladeným v terminologii EU a OECD na třetí pilíř. Právní úprava tohoto systému je kompatibilní s právem EU. Zaměstnaneckým penzijním pojištěním, které tvoří dle terminologie EU druhý pilíř důchodového systému, se rozumí pojištění organizované zaměstnavateli za jediným účelem poskytovat penze svým zaměstnancům. Účast v něm je podmíněna zaměstnaneckým poměrem a příspěvky platí zaměstnavatelé. Z příspěvků zaměstnavatelů, případně též jejich zaměstnanců, a z výnosů získaných investováním těchto příspěvků jsou vytvářeny zaměstnanecké penzijní fondy, které jsou oddělené účetně i právně od svých zakladatelů. Tato charakteristika zaměstnaneckého penzijního systému je podána např. i v rozsudku Evropského soudního dvora ve věci D. H. Barber v. Guardian Royal Exchange Assurance Group ze Zaměstnanecké penzijní pojištění jako druhý pilíř představuje kolektivní systém, na rozdíl od třetího pilíře, který je individuální. Zaměstnanecké penzijní pojištění není v České republice zavedeno. Pokus o zavedení zaměstnaneckého penzijního pojištění v České republice byl učiněn v roce 2001 (jednalo se o sněmovní tisk č. 1098, 3. volební období), avšak vládní návrh zákona o zaměstnaneckém penzijním připojištění a o změně některých zákonů byl v prvém čtení Poslaneckou sněmovnou zamítnut. Od myšlenky zavést tento systém v České republice pak vláda ustoupila v roce 2004, kdy usnesením č. 97 ze dne byl úkol připravit zákon o zaměstnaneckém penzijním pojištění zrušen. 9

10 Zaměstnanecké penzijní pojištění a penzijní připojištění se státním příspěvkem představují tedy dva různé pilíře důchodového systému s různou právní úpravou. Každý z těchto systémů je založen na jiném základě; jeden na základě kolektivním, druhý na základě individuálním. V obou systémech je nutno plně respektovat zákaz jakékoli diskriminace účastníků (z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry atd.). Jde však o odlišné doplňkové důchodové systémy a není tudíž nutno mezi účastníky vtěchto systémech uplatňovat princip rovného zacházení, tj. může být různá podpora či zvýhodnění v každém pilíři. V České republice vznikla specifická situace, což je dáno tím, že se má transponovat předpis upravující činnost institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění, ačkoliv v České republice zaměstnanecké penzijní pojištění neexistuje; přitom je nutno respektovat to, že zahraniční instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění mohou ve smyslu Směrnice působit i v České republice v rámci tzv. přeshraniční činnosti. Situace je o to složitější, že Směrnice předpokládá, že v členských státech je zaměstnanecké penzijní pojištění zavedeno (v roce 2003, kdy byla Směrnice schválena, tomu také tak bylo, neboť ve všech 15 členských státech v různé podobě zaměstnanecké penzijní pojištění bylo upraveno). Česká republika, v níž není zaměstnanecké penzijní pojištění zavedeno, nemůže být tedy z pohledu Směrnice domovským členským státem (tj. státem, v němž má instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění své sídlo, popřípadě správní ústředí, a v němž obdržela povolení ke své činnosti), a proto řadu ustanovení Směrnice nelze transponovat. Zákon vychází z požadavků definovaných především v článku 20 Směrnice. Článek 20 upravuje přeshraniční činnost institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění. Je tedy východiskem pro transpozici směrnice v případě, kdy členský stát nemá zavedeno zaměstnanecké penzijní pojištění a pouze umožňuje na svém území činnost takovým institucím z jiných členských států z titulu svého členství v Evropské unii, tedy jako odraz povinnosti členského státu respektovat zásady fungování jednotného vnitřního trhu EU (zde zásada volného poskytování služeb). Zákonem je v rámci České republiky transponován čl. 20 Směrnice s příslušnými vazbami na další ustanovení Směrnice. Zákon přitom nemůže jít nad rámec Směrnice; na druhé straně však musí zajistit ochranu účastníkům, kteří jsou zaměstnanci českého přispěvatele. Z tohoto důvodu se stanoví v zákoně základní požadavky na penzijní plány a základní podmínky důchodových nároků (v rámci sociálních a pracovně právních předpisů platných pro zaměstnanecké penzijní pojištění ) a povinnost podávat účastníkům stanovený minimální rozsah informací (čl. 11 a čl. 20 odst. 6 a 7 Směrnice). Směrnice určuje, že instituce, která chce být financována podnikem sídlícím na území jiného členského státu, podléhá předchozímu povolení vydanému dozorovými orgány svého domovského členského státu. Rovněž činnost instituce (včetně investičních pravidel, technických rezerv) podléhá prioritně dozoru státu, na jehož území má sídlo, tedy státu domovskému (uplatňuje se princip jednoho dozorového místa). Dozor nad institucemi působícími v rámci přeshraniční činnosti v České republice však bude ve stanoveném rozsahu vykonávat též příslušný orgán v České republice, který bude plnit ty úkoly, které Směrnice svěřuje obecně členským státům a které lze vztáhnout i na Českou republiku (jedná se o právo dohledu, jak instituce dodržuje povinnosti vyplývající pro ni z navrhovaného zákona, o právo požádat příslušný orgán domovského členského státu o zásah až po omezení nebo zákaz činnosti instituce na území České republiky jako krajní opatření ve smyslu čl. 20 odst. 10 Směrnice). Úkolem českého dozoru dále bude shromažďování informací o zahraničních institucích působících v České republice, případná výměna informací s příslušným úřadem domovského členského státu, jakož i plnění dalších svěřených úkolů (např. ve smyslu čl. 21 odst. 1 a 2 Směrnice se jedná o spolupráci s příslušnými orgány ostatních členských států). 10

11 Působnost ve věcech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění je v návrhu zákona svěřena Ministerstvu financí. Zákon dává podnikům se sídlem na území České republiky možnost přispívat institucím zaměstnaneckého penzijního pojištění se sídlem v některém členském státě Evropské unie ve prospěch svých zaměstnanců, což bude ve vztahu zaměstnavatelů a zaměstnanců mít význam jednak motivační, jednak stabilizační a věrnostní. Příspěvky zaměstnavatelů budou dobrovolné; zaměstnavatelé však mohou v tomto směru činit závazky v kolektivních smlouvách. Příspěvky zaměstnavatelů placené institucím nebudou podléhat v České republice daňovému zvýhodnění. Příspěvky institucím zaměstnaneckého penzijního pojištění budou moci vedle zaměstnavatelů platit i zaměstnanci, pokud to penzijní plány budou umožňovat; zákon tuto možnost nijak nezakazuje. Ochrana práv zaměstnanců v České republice ve smyslu směrnice Rady 98/49/ES ze dne o ochraně nároků zaměstnanců a samostatně výdělečně činných osob, kteří se pohybují ve Společenství, na penzijní připojištění je zajištěna v rámci penzijních plánů institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění domovských členských států. Tyto penzijní plány vycházejí z právních předpisů příslušného domovského členského státu, kde uvedená směrnice musí být uplatněna, a jsou také schvalovány příslušnými orgány domovského členského státu instituce. Není tedy potřebné promítat ustanovení této směrnice do navrhovaného zákona, neboť by se jednalo o duplicitní úpravu. unie. Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky i s právem Evropské Zákon nebude mít dopad na státní rozpočet ani na ostatní veřejné rozpočty. Zákon nemá dopad na životní prostředí. Zákon je z hlediska rovnosti mužů a žen neutrální. Zákon bude mít příznivé sociální dopady, neboť přispěje k vylepšení sociální situace účastníka zaměstnaneckého penzijního pojištění po odchodu do starobního důchodu nebo v případě jiné, v penzijním plánu stanovené sociální události (například invalidita). Navrhuje se, aby s návrhem zákona na základě 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny vyslovila Poslanecká sněmovna souhlas již v prvém čtení. Tento návrh je odůvodněn tím, že předložený návrh zákona je pouze implementační (do právního řádu České republiky se promítají příslušná ustanovení Směrnice), co do obsahu jednoduchý a ani jeho rozsah není velký (návrh zákona má jen 11 paragrafů včetně ustanovení o účinnosti). Zvláštní část K 1 11

12 Vymezuje se předmět úpravy zákona. Právní úprava se nevztahuje na penzijní připojištění se státním příspěvkem, netýká se nemocenského ani důchodového pojištění ani veřejného zdravotního pojištění podle zvláštních právních předpisů. K 2 Definují se základní pojmy, které se v zákoně používají a jejichž přesné vymezení je nezbytné pro stanovení podmínek provozování zaměstnaneckého penzijního pojištění zahraničními penzijními institucemi na území České republiky. Definice vycházejí z obsahu čl. 6 Směrnice. K 3 Navrhuje se, aby příslušným orgánem ve smyslu Směrnice bylo v České republice Ministerstvo financí, neboť je obvyklé, že orgán dohlížející na činnost pojišťoven dohlíží zároveň na činnost institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění. Ministerstvo financí má již kompetenci v oblasti penzijních fondů a penzijního připojištění se státním příspěvkem. V oblasti nároků na důchodové dávky podle penzijních plánů se zakotvuje spolupráce Ministerstva financí s Ministerstvem práce a sociálních věcí, neboť tyto otázky jsou blízké působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí; rovněž v oblasti penzijního připojištění se státním příspěvkem je podle zákona č. 42/1994 Sb. tato spolupráce Ministerstva práce a sociálních věcí ve věcech penzijních plánů zakotvena. K 4 V návaznosti na jednotlivá ustanovení Směrnice (zejm. čl. 20 odst. 5, 8 a 9 a čl. 21 odst. 2) se zakotvuje příslušná informační povinnost Ministerstva financí. Vedení seznamu institucí [písmeno e)] vyplývá z toho, že Ministerstvo financí musí mít přehled o tom, jaké instituce z jiných členských států EU provozují na území České republiky své penzijní plány, aby mohlo plnit své dohledové povinnosti podle 8; vedení a zveřejňování údajů o příslušném orgánu domovského členského státu má usnadnit účastníku komunikaci s příslušným orgánem domovského členského státu, pokud se účastník chce na tento orgán obrátit. K 5 Podmínkou pro provozování penzijních plánů v České republice podle čl. 9 odst. 5 Směrnice je, že instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění má ve svém domovském státě podle jeho právních předpisů povoleno provozovat tyto plány v České republice; Česká republika je ve smyslu Směrnice tzv. hostitelským členským státem. Dále se stanoví v odstavci 2 jednotlivé povinnosti institucí, jak vyplývají z jednotlivých ustanovení Směrnice. Zakotvuje se povinnost instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění předkládat Ministerstvu financí pro účely dohledu doklady prokazující, že instituce plní požadavky stanovené pro její fungování na území České republiky i pro provozování penzijního plánu. Povinnost oznámit, že přeshraniční činnost byla v domovském státě povolena, vychází z toho, že Ministerstvo financí by mělo mít relevantní informaci o tom, že instituce je oprávněna působit na území České republiky. Povinnost mít plně finančně pokryté finanční rezervy pro penzijní plány provozované v případě přeshraniční činnosti plyne z čl. 16 odst. 3 Směrnice. Pro účely dohledu nad dodržováním stanovených povinností se instituci ukládají povinnosti předkládat potřebné dokumenty, informace a 12

13 vysvětlení; povinnost poskytovat potřebné dokumenty a informace vyplývá zejména z čl. 13 Směrnice. K 6 Odstavec 3 promítá požadavek čl. 7 Směrnice. V odstavci 1 se stanoví jako základní zásada, že zaměstnanecké penzijní pojištění může být v České republice založeno jen na dobrovolnosti; povinná účast tedy nebude možná. V odstavci 2 se vymezují základní minimální požadavky, které musí penzijní plány institucí, mají-li být provozovány v České republice, respektovat. Mezi tyto požadavky patří to, že vždy musí být v penzijním plánu stanoveno poskytování starobní penze (zabezpečení ve stáří patří mezi základní cíle pojištění), přičemž věk podmiňující nárok na tuto penzi nesmí být vyšší než 63 let (jednotně pro muže a ženy), což je ve smyslu 32 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění nejvyšší důchodový věk pro nárok na řádný starobní důchod v českém důchodovém pojištění. Dále se stanoví, že penzijní plán nemůže upravovat jen jednorázová plnění, neboť vždy musí upravovat též doživotní důchod. Mezi základní požadavky patří též zakotvení možnosti převodu důchodových nároků a ve stanovených případech i vrácení příspěvků, pokud je platil sám účastník (účastník tedy nemůže o své příspěvky přijít v případě, že mu nevznikne nárok na dávku). Kromě těchto minimálních požadavků podle tohoto zákona musí penzijní plány splňovat požadavky stanovené právními předpisy domovského členského státu instituce. K 7 Účastníkům zaměstnaneckého penzijního pojištění provozovaného institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění na území České republiky zajišťuje právní úprava poskytování informací minimálně v rozsahu, ve kterém je instituce poskytuje v členském státě Evropské unie, kde má sídlo. Poskytování informací účastníkům a příjemcům upravuje čl. 11 Směrnice. Instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění je povinna poskytnout informace o podmínkách penzijního plánu i jeho případných změnách a o hospodaření instituce. Na základě žádosti účastníka je pak instituce povinna poskytnout mu veškeré zásadní informace o výši budoucích dávek, částce vyplacené v případě ukončení zaměstnání a o možnostech převoditelnosti vzniklých nároků. K 8 Činnost institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění provozujících na území České republiky penzijní plány bude podléhat ve smyslu čl. 20 odst. 9 Směrnice též dohledu českého dozorového orgánu, tj. Ministerstva financí (tím přitom není nijak dotčen dohled ze strany příslušného orgánu domovského členského státu). Ministerstvu financí se za účelem výkonu tohoto dohledu svěřují příslušná oprávnění. Oprávnění vyžadovat potřebné dokumenty, informace a vysvětlení vyplývá z čl. 13 Směrnice [odpovídající povinnosti instituce jsou pak stanoveny v 5 odst. 2 písm. c)]. Zákaz volně nakládat s aktivy instituce depozitářem nebo správcem sídlícím na území České republiky podle písmene b) se opírá o čl. 19 odst. 3 Směrnice. Oprávnění požádat příslušný orgán domovského členského státu o oddělené účetní vykazování aktiv a pasiv instituce [písmeno c)] se opírá o čl. 21 odst. 5 13

14 Směrnice. Oprávnění zákazu nebo omezení činnosti uvedené v písmenu d) vychází z čl. 20 odst. 10 Směrnice. K 9 a 10 Upravují se skutkové podstaty správních deliktů při porušení povinností stanovených zákonem včetně výše pokut. Dále se stanoví základní pravidla pro řízení o správních deliktech. K 11 Účinnost zákona se navrhuje dnem vyhlášení s ohledem na termín transpozice vyplývající ze Směrnice. V Praze dne 9. listopadu 2005 předseda vlády Ing. Jiří Paroubek v. r. místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Ing. Zdeněk Škromach v. r. 14