Jaroslav Soumar: Krize se týká lidí, kteří kšeftují s penězi. Těch, kdo něco dělají, těch se netýká - Broumo

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Jaroslav Soumar: Krize se týká lidí, kteří kšeftují s penězi. Těch, kdo něco dělají, těch se netýká - Broumo"

Vilém Dvořák
před 7 lety
Počet zobrazení:

1 Jaroslav Soumar: Krize se týká lidí, kteří kšeftují s penězi. Těch, kdo něco dělají, těch se netýká - Broumo Živnostník Jaroslav Soumar z Police nad Metují urazil ve svém podnikání pozoruhodnou cestu. Napřed šil svým kamarádům horolezcům úvazky, pak přešel na psí postroje, a s nimi dobyl Aljašku, Evropu, Japonsko, Austrálii, Nový Zéland i Jihoafrickou republiku. {jathumbnail off} "Z firmy provozované původně jako živnost, jsme se postupně přeměnili v s.r.o. s cca 30 zaměstnanci. Naše věci jsou dělané ručně. Rozhoduje jedině kvalita, nic jiného. Když něco nedokážeme dokonale řemeslně zpracovat, tak to prostě neděláme, i když si ty věci lidé žádají," líčí sedmdesátiletý Jarda Soumar, který značku Manmat vybudoval. Vy jste zvláštní i tím, že podnikáte už asi třicetpět let. Jaké byly začátky za socialismu? Vyučil jsem se v Kovopole a pracoval ve Vebě na údržbě, a pak ve výrobním družstvu Sněžka. To, co tam brašnáři vymysleli a ručně ušili, jsme s kolegou měli za úkol převést do průmyslové podoby. To mě naučilo zvládnout galanterní technologie, které si dřív hlídaly cechy, tedy že existují řemeslné postupy, které se nesmějí vynechat. Dnes se brašnařina pokládá za podřadné řemeslo, ale tenkrát byli brašnáři nóbl páni. Když jste se pustil do vlastního šití, tak po zkušenosti ve Sněžce to zase nebyla tak vzdálená oblast, ne? Oblast to sice původně vzdálená byla, ale díky tomu, že ve Sněžce měli silné šicí stroje, jsem zkusil šít horolezecké úvazky. Ty se sem vozily z Německa a v přepočtu stály dva měsíční platy. Tehdy začal lézt můj syn a já s ním znovu chodil do skal, a říkal jsem si, hergot, tohle musím přece taky ušít. Ušil jsem úvazek pro sebe a pro syna, a když to viděli ostatní kamarádi z polického oddílu, který měl v té době sto dvacet členů, tak je chtěli taky. Pak se začali ozývat 1 / 5

2 horolezci odjinud. Nikdy jsem nedával peníze do reklamy, všechno je na osobní doporučení. Asi po třech letech v roce 1987 jsem tuhle výrobu jakžtakž zlegalizoval, když jsem dostal povolení na drobnou hospodářskou činnost. Chodil jsem do práce a týdně ušil i třicet úvazků. Další vaší etapou byla značka Marmot. Byly to pionýrské začátky, kdy jsem značku zapůjčil kamarádům a oni šili batohy, spacáky a péřové bundy. Pak si změnili značky a rozešli jsme se, protože v té době nás už obesílali advokáti Marmot Delaware. Já jsem ale vlastnil ochrannou známku a podle našich zákonů bylo vše v pořádku. Když neuspěli s výhrůžkami, zkoušeli ode mě značku koupit nebo nabízeli spojení firmy. Ale odmítl jsem. Já přitom tehdy neměl ani korunu, dům nedostavěný, ale věřil jsem, že snad mě tato činnost jednou uživí. Časem jsem pak změnil značku na Manmat, abych se vyhnul sporům na jiných trzích. Jak vás potom napadlo šít psí postroje? Jízda se psími spřeženími jako sport, se začala rozvíjet v Evropě v severských zemích někdy před pětatřiceti lety. Já jsem začínal v Krkonoších s Ivanem Kobrem, protože když dělá někdo něco dostatečně praštěného, jsou to vždycky horolezci. Zavolal mi kamarád, jestli bych uměl pro jednoho Belgičana ušít postroje na psy. Říkal jsem si, to je jen jinak zamotaná kšanda, zkusím to. Chtěli tehdy asi patnáct set postrojů, které jsme mu vyrobili. U druhé série začal vydírat s cenou, tak jsme se rozešli. Zbylo mi asi třicet postrojů, dal jsem nějaké Ivanu Kobrovi a rok jsem o nich nevěděl. A když jsme se potkali, říkal mi: "To jsou nejlepší postroje, které jsem kdy měl." Tak jsme výrobu postrojů rozjeli vedle úvazků. Jeli jsme na Krkonoše, měřili psi a dělali konfekční tabulky, aby jim to padlo. Napřed mě čeští musheři ignorovali, někteří si moje postroje koupili nevědomky od toho Belgičana, ale pak jsme začali spolupracovat. Občas někdo vyjel ven, začal jsem prodávat na Aljašce. Jenže dva roky jsme tam prodávali bez úspěchu. A důvod byl, že mi všichni říkali, že na Aljašce je spousta výrobců těchto postrojů a že musíme být nejlevnější. Když tato strategie nezabrala, prošli jsme několik katalogů, našli nejdražší postroje a na ně jsme přihodili několik centů navrch. Naše postroje se staly nejdražšími na Aljašce a začalo to fungovat. 2 / 5

3 Největší úspěch byl, když čtyřnásobný vítěz nejprestižnějšího závodu psích spřežení na Aljašce (1700 km Iditarod) Jeff King, se rozhodl, že tento závod pojede v našich krátkých postrojích, které jsou určeny převážně k vodění psů po městě. To nám hodně pomohlo. V odborných časopisech vyšly titulky: "V postrojích, ve kterých chodí kočky po Chicagu, Jeff King vyhrál Iditarod." On si to přesně zdůvodnil, proč si je vybral. V roce 2006 se díky němu dostaly naše postroje na plakát v časopise Mushing. Pak se teprve ozvali Norové, kteří nás dřív odmítali. Je lepší jít touhle cestou, nikomu se nenabízet. Vaše výroba narůstala postupně? Nikdy jsem neměl korunu dluhu, nevzal si půjčku. Co jsme vydělali, z toho jsme jeli dál. Začínal jsem sám šít doma na půdě, teď spolupracuji s třiceti lidmi. Pětaosmdesát procent naší výroby je export. Vyrábíme zásadně z českých materiálů, v Čechách a s českými zaměstnanci. To je pravidlo, kterého se firma bude držet. Kolem sebe máme v současnosti tým špičkových jezdců světové špičky, od kterých přejímáme podněty k vylepšení a zdokonalení naší produkce. Vy jim dodáte vybavení a oni ho testují a pomáhají vyvíjet? Na jejich podněty okamžitě reagujeme. Tyhle lidi potřebujeme na to, že mi řeknou, co je špatně. Jak jste přečkali jako malá firma hospodářskou krizi? Krize se týká lidí, kteří kšeftují s penězi. Těch, kdo něco dělají, těch se netýká. Jaký vývoj předvídáte na psím trhu? Budete se držet specializované sorty závodníků? To tak není, těch spřežení v Čechách je už jen pár. Naopak se ohromně rozvinuly disciplíny jako skijoëring, běh se psem canicross, bikejöring, scooterjöring s koloběžkou. Zkrátka, kdo má doma psa, do něčeho ho zapřáhne a jde s ním běhat. Na závodech se už dnes scházejí hlavně individuálové. To je v celém světě a to nás živí. Skijoëringový opasek dnes třeba nabízíme i 3 / 5

V současnosti jsme rozšířili sortiment i o vybavení pro koně.

4 přes outdoorové obchody, dá se takhle běhat s beaglem i border kolií. Jak široký máte sortiment? Máme vodítka a obojky, postroje, tažné šňůry, ski opasky, tašky pro psy a dalších cca 50 položek pro tyto sporty. V současnosti jsme rozšířili sortiment i o vybavení pro koně. V tomto segmentu nabízíme cca 30 položek vyrobených převážně z funkčních materiálů. Jedná se o naše vlastní vzory. Většina z nich je unikátní a chráněná průmyslovým vzorem. Foto archiv Jaroslava Soumara, zdroj 4 / 5

5 5 / 5

Podobné dokumenty

Když se řekne MUSHER

1. 9. 2015 Když se řekne MUSHER Popravdě když jsem jako majitelka jednoho panelákového psa poprvé uviděla psí spřežení, říkala jsem si chudáci psi, musejí makat, co když se některému nechce, to má pak