MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici Možnosti využití bylinných řízků při zakládání trvalkových výsadeb Diplomová práce Vypracoval: Bc. Jan Řezníček Vedoucí práce: doc. Ing. Tatiana Kuťková, CSc. Lednice 2014

2

3

4 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Možnosti využití bylinných řízků při zakládání trvalkových výsadeb vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Lednici dne:

5 Poděkování: Děkuji vedoucí diplomové práce doc. Ing. Tatianě Kuťkové, CSc, za obětavé vedení, důležité informace, připomínky a cenné rady při zpracování mé práce. Dále děkuji za pomoc Ing. Ondřeji Fousovi a lidem, kteří mi při zpracování této práce pomohli.

6 Obsah Úvod... 1 Cíl práce... 2 Literární přehled... 2 Výsledky Diskuse Závěr Souhrn Resume Seznam použité literatury a pramenů Přílohy... 56

7 Seznam obrázků, tabulek Foto 1: Silbersommer..18 Foto 2: severoamerické společenstvo..21 Foto 3: Květnatá louka.24 Foto 4: Výsada z bylinných řízků Suchdol..25 Foto 5: Agastache 'Black Adder' 28 Foto 6: Nepeta x faassenii 'Six Hills Giant'.29 Foto 7: Origanum laevigatum 'Herrenhausen'..30 Foto 8: Perovskia atriplicifolia 'Little Spire' 31 Foto 9: Salvia nemorosa 'Caradonna' 32 Foto 10: Zapravení písku rotavátorem.33 Obrázek 1: Osazovací plán předpěstovaná sadba...34 Obrázek 2: Osazovací plán bylinné řízky.34 Foto 11: Vytyčovací síť...35 Tab. č. 1: Přírůstky bylinné řízky Tab. č. 2: Přírůstky předpěstovaná sadba Tab. č. 3: Přírůstky bylinné řízky Tab. č. 4: Přírůstky předpěstovaná sadba Tab. č. 5: Přírůstky bylinné řízky Tab. č. 6: Přírůstky předpěstovaná sadba Tab. č. 7: Přírůstky bylinné řízky Tab. č. 8: Přírůstky předpěstovaná sadba Tab. č. 9: Pokryvnost bylinné řízky

8 Tab. č 10: Pokryvnost předpěstovaná sadba Tab. č. 11: Pokryvnost bylinné řízky Tab. č 12: Pokryvnost předpěstovaná sadba Tab. č. 13: Pokryvnost bylinné řízky Tab. č 14: Pokryvnost předpěstovaná sadba Tab. č. 15: Pokryvnost bylinné řízky Tab. č 16: Pokryvnost předpěstovaná sadba Graf č. 1: Pokryvnost bylinné řízky , záhon nezapojen 45 Graf č. 2: Pokryvnost předpěstovaná sadba , záhon špatně zapojen 45 Graf č. 3: Pokryvnost bylinné řízky , záhon špatně zapojen 46 Graf č. 4: Pokryvnost předpěstovaná sadba , záhon dobře zapojen.46 Graf č. 5: Pokryvnost bylinné řízky , záhon dobře zapojen.47 Graf č. 6: Pokryvnost předpěstovaná sadba , záhon výborně zapojen 47 Graf č. 7: Pokryvnost bylinné řízky , záhon dobře zapojen.48 Graf č. 8: Pokryvnost předpěstovaná sadba , záhon výborně zapojen..48 Tab. č. 17: Technologie založení výsadby bylinné řízky..49 Tab. č. 18: Technologie založení výsadby předpěstovaná sadba.50

9 Úvod Prvotním podnětem pro zvolení mého tématu byla přednáška z květinářství na naší univerzitě, ve které se Ing. Fous zmiňoval o své zkušenosti se zakládáním trvalkových záhonů z bylinných řízků. Chtěl jsem se dozvědět víc a na léto jsem odjel na stáž do Zámeckého zahradnictví ve Ctěnicích, patřící Ing. Ondřeji Fousovi. Byla to velká zkušenost a dozvěděl jsem se spoustu nových informací. Zatoužil jsem si takovou výsadbu sám zkusit a potvrdit si hypotézy, které se mi honily hlavou. Ještě ten rok jsme s mým kolegou Bc. Milošem Dudychou zkusili experiment a začali jsme produkovat bylinné řízky pro včelaře, množili jsme taxony Lavandula angustifolia a Nepeta x faassenii. Ověřil jsem si, že řízky jsou velice vitální a i s minimální péčí se včelařům ujaly. Je nutno vzpomenout, že výsadby probíhaly na Vysočině, tedy místě s vyšším srážkovým úhrnem než je v Lednici. Zjistil jsem tedy, že takto založené výsadby fungují. Další krok byl zjištění ekonomiky takové výsadby. Bylo by snad možné přinést do městské či soukromé zeleně větší množství trvalkových záhonů a zvýšit tak atraktivitu a biodiverzitu míst za nižší cenu než u konvenční výsadby? Byl jsem přesvědčený, že to možné je a tuhle myšlenku se jsem se snažil dokázat ve své diplomové práci. 1

10 Cíl práce Cílem diplomové práce bylo dokázat výhodu zakládání trvalkových záhonů z bylinných řízků oproti standardní výsadbě z hrnkové kultury. Zajímají nás především ekonomické náklady na založení a následnou péči a rychlost zapojení záhonu. Literární přehled Trvalkový záhon Trvalkový záhon je primární, složený nebo kombinovaný vegetační prvek. Je to uměle vytvořené společenstvo takových vytrvalých bylin, které jsou v našich podmínkách mrazuvzdorné a schopné plnit svou funkci a kompoziční záměr několik vegetačních sezón. Jsou to trvalky okrasné květem, listem či plodem (včetně okrasných trav a kapradin), ale i cibulnaté a hlíznaté rostliny, které není nutné v našich klimatických podmínkách vybírat z půdy (např. rod Iris, Liatris, Eremurus, Convallaria atd.) (ŠIMEK, 2002) Květina působí v zahradní architektuře především svou barevností a nápadností, je to dynamický prvek působící na vnímání lidí jak vizuálně, tak pomocí vůně. Nezanedbatelná je i zvýšená diverzita v prostoru, kde se výsadba nachází. Některé názory tvrdí, že květiny jsou jako součást zeleně zbytečné, hlavně z důvodu náročnosti na údržbu. Hlavní problém byla vysoká finanční náročnost květinové výsadby, ať šlo o letničky, které dnes už umíme vysévat z přímých výsevů nebo trvalky i zde došlo k velkému posunu dopředu pomocí trvalkových výsadeb s vyšším stupněm autoregulace a extenzivní údržbou. Díky těmto přístupům se květiny mohou dostávat do urbánního prostoru, s menším ekonomickým zatížením pro město. (PIRO, 1984) Dělení záhonů Dělení dle doby jejich působení v kompozici Jednoleté (každoročně obnovované) - Letničky - Cibulnaté a hlíznaté nutné každoročně vytahovat z půdy 2

11 Víceleté (každoročně neobnovené) - Cibulnaté a hliznaté rostliny, které se nemusí každoročně obnovovat - Trvalkové - Smíšené na jedné pěstební ploše kombinujeme více pěstitelských skupin rostlin Dělení dle vnějšího tvaru Pravidelné - Čtvercové, obdélníkové, kruhové, elipsoidní s jednou nebo více osami souměrnosti - Nejčastěji se jedná o letničkové, cibulnaté a hlíznaté záhony Nepravidelné - Nejčastěji trvalkové, je důležité aby se daly vytyčit a osadit Dělení dle vnitřního členění Monokulturní - Bez vnitřního členění - Uplatňuje se tvar a barva - Pouze minimum trvalek Geometrické - Užití hlavně v historických objektech - Kombinované dle symetrie Nepravidelné vnitřní členění - Především kombinované záhony 3

12 Dělení dle výškového členění Jednoúrovňové Víceúrovňové - Jednostranné pro pohled z jedné strany - oboustranné Dělení dle délky kvetení krátkodobě kvetoucí dlouhodobě kvetoucí Dělení dle údržby intenzivně udržované extenzivně udržované Soudobá tendence v používání trvalek Úvod do problematiky V posledních dvaceti až třiceti let lze ve vyspělých zemích Evropy sledovat velké změny v používání trvalek. Souvisejí se snahou prosazení masového používání trvalek, jak v soukromé tak především ve veřejné zeleni. Současně se snaží najít úsporné technologie v zakládání a péči o výsadbu ve veřejném sektoru. Racionalizační kroky v oblasti zakládání a údržby trvalkových výsadeb ve veřejné zeleni byly ve vyspělých zemích ke konci 20. století. Tyto kroky byly vyvolány zmenšujícími se finančními prostředky ve veřejném sektoru. Tato situace nutí zahradní architekty hledat taková řešení, která budou esteticky přijatelná, a přitom ekonomicky únosná. Významní evropští zahradní architekti a pedagogičtí pracovníci se setkávají na mezinárodních 4

13 sympoziích a své závěry proklamují v podobě Perennial Perspectives (PELZ in KÜHN in KINGSBURY in KUŤKOVÁ, 2013). Nejčastěji diskutované otázky shrnují do okruhů: Zakládání záhonů formou přímých výsevů letniček s akcenty vysazovaných předpěstovaných trvalek Pěstování a používání trvalek rozšiřujících se z místa původní výsadby do svého okolí Zakládaní společenstev inspirovaných severoamerickou prérií Použití omezeného počtu druhů trvalek v kombinaci s akcenty solitérních trvalek Dané otázky a diskutované okruhy témat vycházejí z výzkumných projektů, ověřovacích pokusů a dalších odborných aktivit řady pracovišť v zahraničí, s působností významných osobností zabývajících se použitím květin v navrhování a zakládání bylinných výsadeb, zahradními architekty často označované jako natural, ecological, naturalistic. Vycházejí z celkových přístupů v zahradní a krajinářské architektuře oživující myšlenky přírodní zahrady Natural garden, Wild garden. (LE ROY in GERRISTEN, OUDOLF in KINGSBURY IN KUŤKOVÁ, 2013) Velmi významným představitelem přírodní zahrady byl na konci 19. století v Anglii William Robinson ( ). Jeho přístupy k tvorbě a používání rostlin, vycházející z ekologických principů, v době, kdy byly uplatňovány náročné letničkové výsadby, které byli dvakrát ročně měněny, (tzv. bedding out, Bering system), (HOBHOUSE in JELLICOE in BISGROVE in KUŤKOVÁ, 2013) lze považovat za přímo revoluční. Součástí přírodní zahrady byly květiny v mnoha podobách. William Robinson je nespoutával, neznásilňoval, zásahy neomezoval, naopak nechával v plném rozsahu a v celé šíři vyniknout jejich přirozenost, spontánnost a divokost. Takový přístup k tvorbě zahrady je možné považovat i ze současného pohledu za průlomový a inspirativní. Pro přírodní zahradu jsou vedle specifických přístupů k realizaci, používání materiálů a managementu objektu typická společenstva rostlin inspirovaná přírodou. Ty dnes nacházejí uplatnění nejenom v přírodní rodinné zahradě, ale i ve veřejném prostoru měst. Myšlenkami a principy přírodní zahrady, navrhováním a zakládáním přírodou inspirovaných společenstev rostlin se v minulosti i současnosti zabývalo mnoho osobností z různých zemí. K nejvýznamnějším patří např.: 5

14 Anglie a její významní představitelé myšlenky přírodní zahrady: Shirley James Hibberd ( ), William Morrison ( ), William Robinson ( ), Gertrude Jekyll ( ), Lawrence Johnston ( ). V současnosti na jejich činnost navazují autoři: Nigel Dunnett, James Hitchmough, Christopher Lloyd, Peter Thomson atd. Německo její a významní představitelé přírodní zahrady: Willy Lange ( ), Arnošt Emanuel Silva Tarouca ( ), Camillo Schneider ( ). Na jejich činnost navázali autoři: Richard Hansen, Wolfgang Borchard, Cassian Schmidt, Wolfram Kircher, Petra Peltz, Christine Orel a jiní. Holandsko a významní představitelé myšlenek přírodní zahrady: Leonard Springer ( ), Jacobus P. Thijsse ( ), Mein Ruys ( ). Nejvýznamnějším současným představitelem je Piet Oudolf, který je spolu s Mien Ruys považován za zakladatele nového směru v používání trvalek, označovaného jako The Dutch Wave, New Perennial Wave nebo New Wave Planting, inspirovaného přírodou. Jak autor uvádí, příroda je jeho největší inspirací, nechci ji ale kopírovat, pouze vytvářet náladu, emoce (OUDOLF, KINGSBURY in KUŤKOVÁ, 2013) Spolu s ním dnes tento směr reprezentují Anja Oudolf, Coen Jansen, Henk Gerritsen, Brian Kapes atd. USA a významní představitelé myšlenek přírodní zahrady: Ossian Cole Simonds ( ), Jens Jensen ( ) experimentují s přírodní florou a již v roce 1915 vyvíjejí zahradní styl prairies style, Frank Lloyd Wright ( ). Frederick Law Olmsted ( ). V současnosti tento styl představují např. James van Sweden, Wolfgang Ohme. Jedním ze silných podnětů k navrhování a zakládání bylinných společenstev s vysokou estetickou hodnotou, inspirovaných přírodou a vycházející z ekologických principů byla práce Richarda Hansena a Friedricha Stahla Die Stauden und ihre Lebensberiche (HANSEN, STAHL in KUŤKOVÁ, 2013), poprvé publikovaná v roce Na ni poté navázalo mnoho dalších odborníků. 6

15 Názvoslovím společenstev na ekologických principech se v České republice zabýval (PEJCHAL in KUŤKOVÁ, 2013), který pro ně navrhuje termín přírodě podobné vegetační prvky (PPVP). V dnešní praxi se v České republice lze setkat jak s tradičními, intenzivně ošetřovanými záhony, tak s různými bylinnými společenstvy navrhovanými a poskládanými podle zahraničního vzoru. Pro klasifikaci a pojmenování stylů soudobých bylinných realizací je, jak uvádí (KINGSBURY in KUŤKOVÁ, 2013), důležitý vztah, poměr mezi řádem, systémem, organizací, malou proměnlivostí, intenzivními a vysokými lidskými vstupy a zásahy na jedné straně, a volností, nahodilostí, dynamikou, nízkými nebo téměř žádnými lidskými vstupy a zásahy na straně druhé. Dále upozorňuje, že vedle tohoto poměru je pro vymezení stylů a opodstatněnost používaných termínů důležitý původ rostlin (domácí vs. introdukované). Vzhledem k tomu, že se jedná o záměrně zakládaná společenstva, nemůže být hraniční hodnota poměru nulová ani na jedné, ani na druhé straně. Může však být zastoupena rozdílnou mírou, což může znamenat, že např. KUHN (2011), který vychází z KINGSBURYHO (2004), řadí různé směsi trvalek jak k částečně dynamickým (zahradnický a ekologický přístup jsou více méně vyrovnané), tak ke zcela dynamickým vegetačním prvkům (ekologický přístup dominuje). Rovněž tak, jak bude dále uvedeno, může být ve vztahu k vnitřní dynamice variabilní trvalkový záhon. Dynamika společenstva je mimo jiné daná probíhajícími procesy autoregulace na základě konkurenčně soutěživých vztahů, proměnlivostí v krátkodobém či dlouhodobém časovém horizontu. (KUŤKOVÁ, 2013) Vytvoření přírodních stanovišť pomocí původních druhů v městských oblastech je samo o sobě prohlášení o umění, designu a filosofii, a je charakteristické pouze z těch kultur, které se staly nejintenzivněji urbanizované, a které vykazují touhu znovu obnovit svůj vztah k přírodě. Oblasti, které jsou obnoveny, se mohou značně lišit ve velikosti, od velkých parků a areálů po typ lokalit komunitních "kapesních" parků a malých soukromých zahrad. Jsou to zejména ty menší, kde se s úspěchem podařilo, aby byl zachován správný sled rostlin, který jsou považován za nejvíce žádoucí. Dokonce i poměrně malé oblasti mohou mít značnou naučnou hodnotu pro veřejnost a mohou 7

16 pomoci zajistit psychologické vazby mezi městskými oblastmi a okolními venkovskými obcemi (THOMSON in KUŤKOVÁ, 2013). Obnova přirozeného prostředí je podporována v USA, Velké Británii, Skandinávii, Nizozemsku a v německy mluvících zemích. Naopak v jižní Evropě se tyto postupy netěší zdaleka takové popularitě. V těchto zemích se odráží velmi rozdílné postoje k přírodě, které se projevují v tradičním zahradním umění těchto kultur, které se silně přiklání směrem k sochařskému využití rostlin. Přirozená obnova typicky zahrnuje téměř výhradní použití rostlin původních v daném regionu. Obecně platí, následující charakteristika: - Identifikace opakujících se rostlinných společenstev a pokus o jejich navrácení. V Británii, se vychází z Národního vegetační klasifikace. - Snadná dostupnost semen z domácích rostlin, často ve směsi rostlin, pro profesionály i amatéry. Komerční marketing však může vést k nevhodné distribuci druhů ve směsích. - Média, například televizní programy, knihy, webové stránky a články v oborových časopisech se silným důrazem na vzdělávání amatérů. - Jednoznačná orientace na nejširší vrstvy komunitní politiky. S původní výsadbou jsou často součástí projektů komunitního centra, školy, městské farmy, atd. Nicméně, další společnou charakteristikou je zřetelný nedostatek uměleckého prvku v této oblasti. Ochrana přírodních stanovišť je v podstatě považována za jakousi výplň, která se vloží do dostupného prostoru. To přispívá k příležitostnému konfliktu s příslušníky veřejnosti, kteří mohou vnímat tento produkt jako zanedbaný nebo nevhodně terénně upravený. Jak Hirschmann Woodwards poznamenává v hlavní studii o vztahu mezi lidmi a krajinou, mnohé ekologické návrhy byly také kritizovány za to, že místní lidé vyžadují významný estetický prvek. Ekologická konstrukce uznává složité vztahy mezi lidmi, zemí a místem. Formuje rozhodnutí, která mohou mít vliv jak na pozitivní funkci věcí, tak na pozitivní lidské odezvy na tomto místě. (WOODWARD in DUNNETT, 2004) 8

17 Statické bylinné vegetační prvky Charakteristické znaky statických vegetačních prvků (převládá zde klasický zahradnický přístup): Vysoký stupeň estetického, tvůrčího přístupu ke kompozici. Je dán důraz na kvetení a barevnost výsadeb, vypracování osazovacího detailu, výsadby z předpěstovaných rostlin se striktně drží návrhu. Intenzivní podíl lidské činnosti v údržbě: dosadby, okopávka a kypření, seřezávání, zaštipování, vyvazování, odstraňování odkvetlých částí atd. Jako příklad statického vegetačního prvku můžeme uvést monokulturní výsadbu trvalek, plošné výsadby s použitím malého množství taxonů ve velkých souvislých plochách nebo klasický intenzivně udržovaný trvalkový záhon. Dá se zde pozorovat velké množství různých podob, ukazovat různé záměry a přístupy tvůrců, které se odrážejí v různé vizuální podobě záhonů. Některé záhony svým vzhledem a probíhajícími vnitřními procesy reprezentují statický vegetační prvek, jiné jako by se posouvaly do společenstev inspirovaných přírodou. Druhý příklad vyžaduje hluboké znalosti tvůrce, schopnost kombinovat, střídat, doplňovat taxony, pracovat na principu individuálního jedince, přicházet s notnou dávkou invence a tvůrčí schopností. Jak uvádí (FOUS in KUŤKOVÁ, 2013), jde o jakési vnášení vnitřní dynamiky do formátu záhonu. V porovnání s dále uvedenými formami použití reprezentují uvedené příklady konvenční formy použití trvalek spojené s vysokou náročností na lidské vstupy. Ve veřejné zeleni v České republice převažují.(kuťková, 2013) Částečně dynamické vegetační prvky Částečné vegetační prvky (jde o kombinaci zahradnického a ekologického přístupu možný je jejich různý podíl). Charakteristické znaky: Udává slabší, ale neopomíjený důraz na estetiku působení kompozice (pouze domácí taxony nejsou často schopny zajistit potřebnou kompozici a je nutné i použití 9

18 introdukovaných rostlin). Je zde menší důraz na kvetení a jeho barevnost, významné je využívání struktur, textur a tvarů, výběr taxonů v maximálním souladu s podmínkami stanoviště, často bez vypracování osazovacího detailu. Je zde pouze dán seznam taxonů a jejich poměrné zastoupení ve výsadbě, zakládaní z předpěstované sadby, výsevem nebo kombinací výsevu a výsadby, částečné usměrnění společenstva, přirozený vývoj rostlin, omezený zásah člověka, docílení přírodní podoby společenstva s využitím ekologických principů strategie přežití (C, S a R stratégové), vitalita, biodiverzita, dynamičnost, spontánnost, náhoda a jiné, rozdílný podíl lidské činnosti intenzivní a extenzivní společenstva. (KUŤKOVÁ, 2013) Společenstva navrhovaná na principech stanovištních podmínek Autorem navrhování a zakládaní na principu Lebensbereiche je profesor Hansen a jeho spolupracovníci z Technické univerzity ve Weihenstephanu. Termín Lebensbereiche, anglický ekvivalent garden habitas, lze přeložit jako životní prostor. Vyjadřuje těsný vztah mezi ekologickými podmínkami místa a ekologických preferencí použitého taxonu, který je klíčový pro úspěšné pěstování. Rostliny na daném území nemusejí být nezbytně původní, ale jsou vybírány právě na principu respektování těsné vazby mezi ekologickými požadavky taxonu, vyplývající z původního stanoviště a převládajícími podmínkami v pěstování. Vymezené životní prostory jsou inspirované přírodou, vyjma okruhu záhon, přičemž je cílem dosáhnout výrazný vizuální efekt ve vztahu k uživateli. Profesor Hansen a spol. (HANSEN, STAHL in KUŤKOVÁ) vymezili osm základních stanovištních prostorů, které definovali a blíže charakterizovali: Porost dřevin Okraj porostu dřevin Volné plochy Kamenitá stanoviště Alpinum Záhon Okraj vody Voda 10

19 Indexem 1 3 byly vymezeny vlhkostní podmínky určitého stanovištního prostoru, kde index 1 dali prostorům se suchými půdami, 2 čerstvými, svěžími půdami a 3 vlhkými půdami. U některých stanovištních prostorů ještě podrobněji rozčlenili a pro všechny doporučili ideální sortimenty trvalek i s cibulnatými rostlinami, travami a kapradinami. Tímto chtěli prosadit používání většího množství trvalek v soukromé, ale hlavně ve veřejné zeleni. Najít ekonomicky úsporné technologie při zakládání a následné péči o trvalkové výsadby. Tímto počinem se jim povedlo usnadnit méně vzdělaným kolegům v praxi výběr správných taxonů pro určitá stanoviště.(kuťková, 2013) Dynamické vegetační prvky (Postaveno na ekologických principech) Jedná se o přírodě podobné vegetační prvky, fyziognomicky co nejvíce vyvolávající představy svých přírodních vzorů, ne je kopírující. Charakteristické znaky: Estetické hledisko není primární. Primární je autoregulační schopnost společenstva, je zde kladen důraz na výběr taxonů v souladu s podmínkami stanoviště. Přístup k taxonům je na úrovni jedince, nikoliv celé skupiny. Jsou možné různé způsoby zakládání, výsadba, výsev, kombinace, přesev, sukcesní procesy, mulčování, senování atd. Využíváme jak domácích, tak introdukovaných taxonů, také planých druhů, které se ovšem komerčně velmi špatně shání. Je zde minimální zásah člověka do vývoje společenstva. Vychází z dobrých znalostí ekologie trvalek a využití ekologických principů fungování společenstev. KINGSBURY (2004) uvádí, že v přírodě se vyskytuje široké spektrum bylinných rostlinných společenstev vysoké estetické hodnoty, inspirativních pro zakládání bylinných společenstev. (KINGSBURY in KUŤKOVÁ, 2013) 11

20 Trvalkové smíšené výsadby Výsadba smíšených trvalkových záhonů nabízí nepředstavitelný potenciál pro použití na dlouho nevyužívaných nebo neatraktivních ploch ve městech a průmyslových zónách. Výsadba smíšených trvalkových záhonů je vhodná téměř pro jakékoliv veřejné místo, polootevřené či soukromé místo. Od suchých slunečných míst až po zastíněné plochy. S kvalitou zelených ploch města stoupá jeho sociální, ekonomická a ekologická hodnota. Výsadby smíšených trvalkových záhonů umožňují překvapivě široké možnosti jak konvenčně, esteticky a rozmanitě uspokojit ekologické funkce. V urbánních prostorech existuje mnoho míst, které jsou kvůli šetření nákladů na údržbu vydlážděné nebo osázené monokulturami. Díky přizpůsobení smíšené výsadby trvalek dané lokalitě by se tyto povrchy mohly stát atraktivnějšími. Kromě otázek estetických se musí brát v úvahu i ekologicky důležité faktory, jako je vhodnost taxonu a konkurenceschopnost. V posledních letech byly vypracovány a vyzkoušeny různými institucemi trvalkové směsi, především v německy mluvících zemích. U práce s trvalkami platí úzký vztah mezi plánováním, správným rozmístěním a správnou péčí. Nejistoty při výběru rostlin často brání realizaci více různých výsadeb. To je místo pro použití trvalkových směsí. Nyní více než desetileté zkušenosti s esteticky a ekologicky vyváženými kompilacemi ukazují, že úsilí při plánování a údržbě je ve srovnání s konvenčním pěstováním výrazně nižší. Využitím široké druhové rozmanitosti a znalostí forem růstu a vegetačního cyklu trvalek může vzniknout vegetace, která působí přirozeně a přitom splňuje atraktivnost výsadby proměňující se v prostoru a čase během celého roku. Co možná nejnižší náročnost péče zajistí správný výběr druhů. Smíšené výsadby jsou nejjednodušší cestou k získání rozmanitého a dynamického společenství trvalek. V několikaletých studiích v Německu a Švýcarsku byly ekologicky a esteticky vyváženy a optimalizovány rostlinné směsi pro různé lokality. 12

21 Opatření pro konkrétní typy umístění jsou uvedeny s dobře definovanými rozměry na metr čtvereční. Trvalky pak mohou být náhodně uspořádány a distribuovány stejnými výsadbovými vzdálenostmi na povrchu.(fenzl et al. 2011) Složení směsí Základem každé smíšené výsadby je řada druhů s vhodnými proporcemi. Při navrhování jsou brány v úvahu stejné principy jako u konvenčních výsadeb kombinace textur a barev, odlišná strategie šíření druhů. Směsi se obvykle skládají z 15 až 20 různých druhů trvalek. Kostru výsadby tvoří dlouhověké trvalky, plně odolné, které jsou doplněny druhy s různými estetickými vlastnostmi, životními formami a rozdílnou strategií růstu a vytváří tak převážně samoregulační systém. Odlišné místní podmínky, ovlivňující konkurenceschopnost jednotlivých druhů směsi, zapříčiňují možný odlišný vzhled stejné směsi na různých lokalitách. Péče je významným prvkem, který ovlivňuje celý vývoj. (FENZL et al. 2011) Dynamika v průběhu několika let Osídlení míst ponechaných ladem probíhá zpočátku tzv. ruderálními stratégy, druhy, které se dobře a rychle rozmnožují a doba jejich kvetení není příliš dlouhá, např. mák (Papaver rhoeas). Pokud se taková místa ponechají ladem, probíhá na nich samovolný vývoj. Objevuje se více konkurenčních stratégů. Objevují se i dobře se množící druhy jako např. vrbina (Lysimachia punctata), vratič (Tanacetum macrophyllum) a devětsil (Petasite hybridus). Jsou využitelné jako půdopokryvné nenáročné trvalky, ale nejsou vhodné ke kombinaci s jinými trvalkami díky své vysoké konkurenceschopnosti. Zároveň do této skupiny patří i problémové plevele jako bršlice (Aegopodium podagraria) a kopřiva (Urtica dioica). Na místech velmi suchých, chudých na živiny nebo zastíněných jsou tyto rostliny velmi konkurenceschopné, protože jsou na tyto podmínky uzpůsobené. Nejdůležitějším faktorem je konkurence mezi druhy. Prostřednictvím vzájemné konkurence pro vodu, živiny, půdu a světlo lze vytvořit velmi speciální kombinace na míru. K rozčlenění rostlinných společenstev sloužil jako model pro systémové oblasti života podle prof. Dr. Josefa Siebera. Pokud se na jednom místě použijí druhy ze stejné 13

22 oblasti života, může vzniknout dlouhodobě stabilní rostlinné společenstvo s velmi malou péčí. Z přirozeného chování trvalek vychází, že s dostatečnou závlahou se daří rostlinám dobře. Je ale nutné zajistit odpovídající péči. Kromě zalévání a hnojení je nezbytné především odstranění plevelů, kterým se daří na těchto příznivých lokalitách také dobře. Nicméně v závislosti na narušení a nakypření půdy pletím často dochází ke zlepšení podmínek ke klíčení pampelišek a boj s přírodou se stává trvalým stresem pro zahradníky. Tomu se lze vyhnout, pokud je výsadba přizpůsobena umístění: pro lokality bohaté na živiny jsou vybrány především stratégové soutěže a do míst suchých nebo do štěrků tolerance vůči stresu stratégů. To je zárukou vysoce konkurenční schopnosti proti nežádoucím plevelům. Trvalky patřící do skupiny suchých stanovišť nebo stepí a vřesovišť by měly být používány pouze na místech, která zůstávají suchá po dlouhou dobu. Tyto druhy zůstávají důležité a atraktivní, zatímco plevele jsou oslabené suchem a mohou být snadno vyplety. (FENZL et al. 2011) Vhodným seskupením vzniká při výsadbě jasná struktura. Seskupování příliš k sobě podobně vysokých rostlin je vyloučeno. Nicméně plánování těchto úrovní trvalek je velmi nákladné a vyžaduje nejen dobrou znalost rostlin, ale i spoustu času. (FENZL et al. 2011) Plánování a výsadba trvalkových směsí Funkce a požadavky uživatelů Cílem plánování je dosáhnout trvalé, estetické a snadné péče o trvalky s proměňujícím vzhledem. Potřeba péče je snížena těmito zásadami: Jednotlivé styly každé směsi se vešly do příslušných oblastí života. Celá výsadba lze seřezat v jednom či ve dvou zadaných termínech. Půda je trvale pokryta keři, kompostem nebo mulčí, aby se zabránilo růstu plevelů. 14

23 Správné naplánování výsadby je základem pro dosažení optimálního výsledku. Příprava rostlin a plochy hraje důležitou roli. Požadavky na půdu jsou středně bohaté na živiny, propustné půdy. Musí být odstraněny vytrvalé plevele, pokud byla půda zhutněna, je nutné ji rozrušit pomocí mechanizace. Pokud se používají trvalkové směsi pro suché otevřené plochy u soudržných půd s vysokým podílem jílu, musí být promíchány s pískem nebo štěrkem. To platí také pro regiony s více než 700 mm srážek ročně. Podíl písku nebo štěrku v horních 30 cm, musí být alespoň 70%. Je nutné výsadbu zamulčovat minerální mulčí tak, aby její mocnost byla 7 cm. Mohou být použity organické látky, jen pokud se jedná o polostinná stanoviště, kde bude použita stinná směs trvalek. Tam, kde hraničí výsadba se zpevněnou plochou, doporučuje se vytvořit štěrkový pás o šířce cm a výšce 20 30cm, z důvodu zamezení vniknutí plevelů ze sousedních ploch. (FENZL et al. 2011) Doba výsadby. Rostliny vysazujeme na podzim nebo na jaře. V suchých oblastech je podzimní výsadba vhodnější. Pokud jsou ve směsi taxony citlivé na mráz (Anemone japonica) je výsadba na jaře bezpečnější. (FENZL et al. 2011) Optimalizované směsi trvalek Ten, kdo s tou to myšlenkou přišel, byl Dr. Walter Korb (KINGSBURY in DUNNET, HITCHMOUGH in KUŤKOVÁ, 2013) z Bavorského institutu pro vinařství a zahradnictví. Cílem myšlenky, která se zrodila počátkem 90. let minulého století, bylo vytvořit jednodušší verzi stanovištních prostor (HANSEN, STAHL, 1993) formou konkrétní, předem sestavené směsi trvalek, určené pro určité prostředí s extenzivní údržbou. Ověřovací pokusy různých směsí probíhaly ve výzkumných pracovištích v Německu, Švýcarsku a Holandsku. Zřejmě nejznámější je první směs trvalek s názvem Silbersommer, určená pro extrémně suchá a slunná stanoviště v urbánním prostředí, jako jsou úzké pruhy mezi komunikací a chodníkem, různé zbytkové plochy ve městě, kruhové objezdy apod., kde je často skoro nemožné udržet kvalitní trávník. Směs, navržena podle estetických a ekologických principů, a extenzivní udržovací péči, se současně ukázala jako vhodná alternativa náročných trvalkových záhonů, což byl jeden 15

24 z dalších cílů jejího zavedení do praxe. Na základě pozitivních zkušeností bylo vytvořeno mnoho dalších směsí určených pro další jiná, předem definovaná stanoviště, označovaných jako optimalizované směsi trvalek. Příkladem jsou směsi Perennemix, sestavené a zkoušené prof. Kircherem na Anhalt University of Applied Sciense v Bernburgu. Podle místa původu bývají optimalizované směsi uváděny jako Erfurtské směsi (6 typů), Wadensvillské směsi (4 typy), Drážďanské směsi (6 typů). Weinheimské směsi (11 typů).(kuťková, 2013) Principy sestavování směsí: Uplatňujeme zde estetické principy a ekologické přístupy. Společenstvo s předem danou taxonomickou skladbou, co nejvíce odpovídající ekologickým podmínkám prostředí. V taxonomické skladbě jsou zastoupeny čtyři typy trvalek s rozdílnou sociabilitou. Ekologie rozlišuje pět stupňů sociability rostlin. První se zabývá jednotlivě rostoucími jedinci a pátý stupeň populací rostlin, které vytvářejí velké souvislé kolonie. Ekologické principy sociability byly aplikovány na trvalky, které byly rozděleny do skupin: solitéry, skupinové, výplňové, a vtroušené trvalky včetně cibulovin. Ve směsi je dáno jejich procentuální zastoupení a doporučen spon výsadby. Výsadba je realizována na principu náhody, bez vypracování osazovacího plánu. Společenstvo s výrazným stupněm autoregulace, vycházejí ze sociability a strategie rostlin, a soutěživých vztahů mezi nimi. Společenstvo bude fungovat, pokud jsou použity taxony se skoro stejnou agresivitou růstu. Dynamika společenstva v průběhu vegetace: proměnlivost cibulovin a trvalek postupný růst, vývoj, nakvétání, tvorba plodů, vybarvování listů atd. Dynamika společenstva a proměnlivost společenstva v průběhu let (krátkověké x dlouhověké trvalky).(dunnett, 2004) 16

25 Stepní výsadba Nejúspěšnější výsadby, z hlediska jejich dopadů na veřejnou zeleň, byly pro suché stanoviště tzv. "stepní výsadby. Jejich inspirace je velmi výrazná, druhově bohatá a atraktivní flóra s relativně nízkým množstvím půdních živin, které se vyvíjely na vápenci nebo pískovci ve střední a východní Evropě. Domácí druhy jsou kombinovány s mrazuvzdornými taxony Středomoří, z nichž mnohé druhy mají atraktivní stálezelené šedé olistění, stejně jako některé druhy ze sušších stepních stanovišť v Severní Americe. Začátku léta vévodí velká paleta květin, v druhé části sezóny dominují vývojem atraktivní trávy. Vhodnost takovéto flóry pro městské oblasti s málo kvalitní půdou a velkým množstvím vápnité suti je zřejmá. Stepní výsadby v Západním parku v Mnichově, původně založeného pro mezinárodní zahradnickou výstavu v roce Byl založen Rosmarie Weisse a Barbarou Lange. Je zde vytvořen větší počet různých stanovišť, ale stepní oblast je z hlediska občanů nejúspěšnější a udržuje se zde dlouhodobě vysoký počet druhů. Těsně po modelu Hansen, kde jsou skupiny rostlin seskupeny prostřednictvím aplikace estetické kvality jejich "družnosti" (HANSEN in DUNNETT, 2004). Výsadba se zaměřuje na volné prolínání taxonů, jako izolovaných vzorků v dalších skupinách (WEISSE in KINGSBURY, VON SCHOENAICH in DUNNETT, 2004). Stepní typ výsadby se i nadále objevuje na německých zahradních show, a zdá se, že styl, jehož praktické a estetické možnosti jsou velké i nadále inspiruje návrháře. Spolková zahradní výstava v Postupimi, například, představovala řadu vyvýšených záhonů s výsadbami ukazujícími různé krajinné postupy na téma suchomilná společenstva. "Silbersommer", které by měly být vytvořeny podle německých výzkumníků, jsou jasně odvozeny od výběru rostlin používaných v stepních výsadbách. Jejich cílem je poskytnout barevnost a atraktivitu po dlouhou dobu, s přirozenou estetikou tvaru listů, barvou a texturou, a celkově rostlin z kategorií na základě estetických a praktických kritérií: - Solitérní trvalky - trávy, jako Festuca maieri a architektonických trvalek, jako Verbascum bombiciferum (výběr 10%) 17

26 - Trvalky skupina druhy jako například Knautia Macedonica a Achilea filipendulina (40-50%) - Půdopokryvná nízké koberce, jako je Thymus pulegioides (40-50%) - Cibuloviny - pro jarní aspekt, krokusy, modřence, a druhy rodu Tulipa (Schmidt2000) Foto 1: Silbersommer Vzhledem k praktičnosti stepního stylu pro městské prostředí, kde tolerance vůči suchu a jiným stresorům může být značně významná, není pochyb o tom, že stále existuje velký potenciál práce při provádění správného výběru druhů. Plenk například upozorňuje na bohatství a rozmanitosti středoevropské panonské flóry a její schopnost přežít horké, suché, chudé půdy. Je tedy velmi vhodnou pro městské podmínky. (PLENK in DUNNETT, 2004) Tímto typem výsadby se v České republice významně zabývá Ing. Adam Baroš a Ing. Jiří Martínek,Ph.D. Společně napsali publikaci: Trvalkové výsadby s vyšším stupněm autoregulace a extenzivní údržbou, Jejich poznatky z dlouhodobého pozorování se velice dobře aplikují na můj pokus, zakládaní trvalkových výsadeb z bylinných řízků. Při zakládání výsadby je nutné znát charakter a vlastnosti půdy, která se na místě nachází. Nejčastěji by se zřejmě jednalo o degradovaná stanoviště s nepříliš kvalitními, antropogenními půdami. To nám nemusí vadit, pokud se jedná o propustné stanoviště. Pokud se zde vyskytují menší kameny, štěrk nebo písek, není to pro rostliny problém, zvyšují nám propustnost půdy. Co je problém, to jsou těžké půdy s vysokým obsahem jílu nebo zhutnění těžkou mechanizací nebo dlouhodobým pojezdem nebo sešlapem. Proto je nutné v některých případech přistoupit k úplné výměně substrátu, které ale znamená značné navýšení rozpočtu na založení. Z tohoto důvodu by se mělo k celkové výměně uchylovat jen 18

27 z těch nejvážnějších důvodů, jako jsou vlastnosti nevhodné pro výsadbu velké množství jílu, nepropustné vrstvy, silně degradovaná půda. Pokud k této výměně dojde, je nutné pamatovat na kvalitní drenáž pod vyměněnou vrstvou substrátu, aby se v rozhraní nového a původního substrátu nevytvořila nepropustná vrstva, která by byla příčinou uhnívání rostlin. Vegetační vrstva pro trvalky by měla být přibližně 40 cm. Dodaný substrát by měl být propustný s malým obsahem živin. Zcela nevhodný je zahradnický substrát, který je na bázi rašeliny. Pokud není stávající substrát zcela nevhodný pro daný typ výsadeb, je vhodné ho pouze vylepšit. Jedná se především o fyzikální vlastnosti, tj. zajištění vodopropustnosti a zvýšení půdního vzduchu. Vhodným materiálem pro tento účel jsou písky, štěrky a podobné materiály. Promícháním těchto materiálů se stávajícím substrátem zajistíme vhodné podmínky pro správné fungování výsadby. Realizace probíhá většinou tak, že se odstraní horní vrstva stávajícího substrátu a místo ní se naveze nový. Promícháním vrstev pomocí rotavátoru nebo frézy vznikne požadovaná struktura. Mocnost nahrazovaných a dodávaných vrstev a její složení by měl navrhnout autor projektu na základě půdního rozboru. Je vždy také nutné počítat s mocností mulče, o kterou se zvedne plocha záhonu.(baroš, MARTÍNEK, 2011) Údržba stepních výsadeb po období prvního vegetačního klidu, kdy ještě není příliš rostlinné hmoty je malá, proto stačí pouze selektivně odstranit nůžkami suché nadzemní části rostlin. Nejdůležitější operace v průběhu roku je pletí. Odstranění plevele se musí provést co nejdříve po zjištění plevele v záhonu, protože nežádoucí rostliny jsou mnohem vitálnější než námi vysazené rostliny. V prvním roce se mohou objevit i vytrvalé plevele po špatném odplevelení z předchozího roku. Většinou se jedná o plevele s podzemními výběžky nebo hluboce kořenící, jako např. svlačec, smetánka, pýr, atd. Ty musí pracovníci údržby samozřejmě také co nejrychleji odstranit tak, aby se narušila vrstva mulče co nejméně. Pokud nastane období sucha, tzn., že za tři týdny nespadne aspoň 10 mm srážek, je možné výsadby zalít, ale není to nutné..(baroš, MARTÍNEK, 2011) 19

28 Dlouhodobá údržba Každoroční cyklus údržby začíná po zimě sestřihem suchých částí rostlin. Ideální je konec února nebo začátek března. Sestřih trvalek je vhodné provádět pomocí drobné mechanizace křovinořezu nebo motorové kosy. Tato mechanizace nám uspoří spoustu času a tím i financí. Následně je nutné suchou hmotu okamžitě odstranit. Nikdy se neubráníme ručnímu dočištění záhonu nůžkami. Jestli se ve výsadbě nachází keře a polokeře jako Salvia officinalis, Lavandula angustifolia, Hyssopus officinalis, Perovskia aj., je nutné ostříhat ručně. Tyto rostliny zpravidla nesnášejí nízký sestřih jako trvalky, individuálně je tedy zakrátíme o třetinu až polovinu. Základní, dlouhodobou údržbou je selektivní pletí. Mulč účinně snižuje zaplevelení plochy, ale i přes to se ve výsadbě občas plevel objeví. Plevel je potřeba odstranit opatrně tak, aby se co nejméně narušila mulčovací vrstva. Jednoleté mohutné plevele lze nejlépe odstranit sestřihem nůžkami hned u země, aby se nenarušila vrstva mulče. V průběhu let se štěrk zanáší detritem a tím přestává plnit svou funkci, proto je možné přibližně ve čtvrtém roce po jarním sestřihu, před rašením přidat slabou vrstvu přibližně 3 cm mulče. Zálivka se už neprovádí. Díky výběru rostlin pro určité stanoviště bychom měli zajistit rozvoj společenstva i bez další zálivky. Lze přistoupit k zálivce, pokud je dlouhodobé sucho. Nápovědou pro nás může být výrazné uvadání listů a zasychání květů. Extrémní letní sucho může podpořit vznik a rozvoj chorob a škůdců jako jsou padlí, mšice aj. V tomto případě doporučujeme jednorázovou zálivku větším množstvím vody, která by měla tyto negativní jevy neutralizovat. Rozhodně se nedoporučuje častější zálivka s menším množstvím vody. Velkým problémem je sešlapávání záhonů a to buď hned po výsadbě, kdy rostliny nejsou skoro vidět nebo na jaře ze stejného důvodu, v tomto období jsou rostliny nejzranitelnější. Dalším problémem ve veřejné zeleni jsou neukáznění majitelé psů, kteří nechávají exkrementy svých miláčků ve výsadbách. Kromě této základní údržby lze intenzitu údržby přizpůsobit a je možné např. po odkvětu některých taxonů je seříznout a podpořit remontování (opakované kvetení během sezóny). Samozřejmě je nutné si uvědomit navýšení nákladů. Získáme za to mnohem delší efekt kvetení.(baroš, MARTÍNEK, 2011) 20

29 Přirozený bylinné porost pro městské krajiny Přirozený travní porost se liší od konvenční bylinné vegetace v tom, že napodobuje prostorové a strukturální zázemí přirozené vegetace. Jednotlivé druhy obecně nejsou zasazeny v jasně definovaných skupinách a blocích, jsou agregovány, "odlehlé" jedinci stejného druhu se obvykle vyskytují jinde ve výsadbě. Agregace jednotlivých druhů bude největší a nejrozšířenější na travinách vlhkých úrodných půd. Jak se tyto druhy šíří, často eliminují své sousedy. Na méně úrodných, sušších místech, se druhy obvykle opakují ve výsadbě, často mnohokrát, vytváří výrazné rytmické vzory, zvláště pokud jsou rostliny v květu. Tam bude někdy několik různých vrstev koberce: stín tolerantní jarní druhy v blízkosti země, nad těmito hlavní druhy, přerušovány, často v širokých rozestupech, vysokými druhy. Toto prostorové uspořádání umožňuje větší počet druhů, které mohou být umístěny v prostoru výsadby. To umožňuje dlouhou sezónu, se zmenšením negativních vizuálních efektů. V konvenčním bylinném pěstování je problematické použití na jaře kvetoucích druhů, protože po odkvětu vypadají často neupraveně a mnohé dokonce zcela zmizí v létě, takže vytváří neatraktivní díry. V přírodní bylinné vegetaci, pokles raných druhů je účinně maskován růstem sousedních později kvetoucích druhů. Vysoké druhy, tvořící vrchní patro vegetace, jsou kvetoucí obvykle koncem léta nebo na podzim. Foto 2: severoamerické společenstvo Další předností přírodní bylinné vegetace je její schopnost působit jako jednotící prvek s různorodým okolím. 21

30 Prostorové uspořádání a mnohovrstevný charakter přirozené bylinné vegetace, také obsahuje funkční výhody pro lidi a jiné organismy. Konvenční trvalková výsadba je založena buď na půdopokryvných, jako jsou bloky, a široce rozložených druhů obklopující neosázené prostory pro umístění druhů s letním růstem s minimální konkurencí se sousedními druhy. Model skoků je vysoce funkční za předpokladu výběru odolných dlouhověkých druhů. Pokud ale taxon selže, je nevyhnutelný velký rozdíl mezi rostlinami. V přirozené výsadbě systému se může ukázat selhání druhů bez zjevných nedostatků, všechny rostliny jsou obklopeny 3-4 sousedy z různých druhů, které expandují do prostoru, který se uvolní. Ztráta jednoho druhu je příležitost pro invazi plevelů. V konvenční výsadbě, pokud dojde k výpadku rostliny, vzniká prostor pro vniknutí plevelů. Tato mezera bude uzavřena až v půlce léta. V přirozených bylinných výsadbách se rostliny vyskytují v mnohem vyšší hustotě než v klasických výsadbách, obvykle alespoň 10 rostlin/m2 a u zasetých porostů nad 100 rostlin/m2. U těchto hustých porostů bylo uzavření mezer mezi rostlinami dosaženo v květnu. Intenzivní konkurence pro vodu a světlo výrazně snižuje sílu mnoha dříve zavedených plevelných druhů, zpomaluje invazi plevelů zvenčí výsadby. Díky typické taxonomické a strukturální různorodosti mají přirozené bylinné porosty potenciálně vysokou hodnotu stanoviště. Stupeň otevřenosti přirozené bylinné vegetace bude záviset na vlhkosti půdy a úrodnosti a také na vybraných druzích. Sušší a méně úrodné prostory, bude více otevřené. Vybraná vegetace se musí změnit s těmito podmínkami, není žádná standardní verze, které má být dosaženo. To ilustruje jeden z ústředních principů přirozené výsadby. Vybrané rostliny mají být robustní a udržitelné pro danou výsadbu. To vyžaduje použití ekologického porozumění pro výběr a správné zařízení. Přirozené bylinné porosty nemusí být omezeny pouze na druhy domácí v určité zeměpisné oblasti. Pozornost je věnována posouzení environmentálního a sociálního kontextu místa a ekologické potřeby a vlastností dotyčných druhů. Přirozené výsadby se mohou skládat pouze z nepůvodních druhů, přirozených a nepůvodních druhů nebo z domácích druhů samotných. Zatímco přirozené bylinné porosty se snaží být udržitelnější než konvenční výsadby, jeho klíčová úloha je tvůrčí význam a potěšení pro veřejnost. V městském prostředí nepůvodní druhy mají velmi důležitou roli v tomto procesu. Ačkoli přirozený bylinný porost není nová myšlenka, co se týče 22

31 vědeckého výzkumu, je stále relativně málo probádaný. Tento model se špatně prosazuje mezi klientem a zahradním architektem, klient si většinou žádá klasickou trvalkovou výsadbu. Kromě toho, že představuje pouze něco jako vzor vizuálního hlediska, může klientovi připadat jako chaotický a tudíž nelíbivý. To je velmi odlišné na pochopení a přijmutí pro veřejnost a profesionální krajinné architekty.(dunnett, 2004) Veřejnost a nové tendence ve výsadbě trvalek Velice důležité je mít povědomí o tom, co se lidem, kteří budou dotyčný záhon vnímat, líbí a co už ne. Z víceletého hodnocení a průzkumu se jasně ukázalo, že celkový dojem je úzce spjat s barevností. A to nejen květů, ale i olistění, rašení, podzimního zbarvení atd. Čím výraznější barevnost, tím je záhon zpravidla atraktivnější. Samozřejmě jde také o kombinace a vzájemnou vyváženost. V argumentaci pro uplatnění těchto záhonů je třeba upozornit na výhody na nižší finanční nároky při údržbě a založení, přínos pro biodiverzitu. Pokud je to možné, je vhodné se domluvit s investorem na informačních cedulích u výsadeb. Většina laiků nemá s tímto typem výsadby zkušenosti a mohou jen z nevědomosti zaujmout negativní postoj.(baroš, MARTÍNEK, 2011) Trvalkové výsadby a podpora biodiverzity V urbánním prostředí je jen málo míst, kde se vytrvalé byliny několikrát ročně nesečou nebo nestříhají. V trvalkových výsadbách, o kterých tato práce pojednává, se do místa výsadby v průběhu roku vstupuje jen minimálně. Na rostlinách tak mají šanci nejen vykvést květy, ale i dozrát semena a přirozeně uschnout. To tvoří niku mnoha živočichům. Suchá stébla, dutiny a škvíry jsou vyhledávanými místy pro přezimování bezobratlých. Druhová pestrost v době kvetení je velmi vítaný zdroj potravy pro včely, čmeláky, motýly a ostatní hmyz. Ve spodním patře záhonu pak lze nalézt hnízda zemních mravenců. Vzácností také nejsou housenky a jiná vývojová stádia hmyzu, živící se na rostlinách. Záhony se tak mohou aktivně podílet na podpoře života a zvyšování biodiverzity ve městech.(baroš, MARTÍNEK, 2011) 23

32 Možnosti zakládání trvalkových záhonů Zakládání trvalkových záhonů z předpěstované sadby. Trvalkové záhony musí být zakládány na předem odplevelených záhonech, pokud je půda zhutněná, je nutné provést narušení např. rotavátorem. Pro výsadbu rostlin používáme rýče, sázecí lopatky atd. Pro trvalky průměrných stanovišť (mezofyty) vyhovují nejlépe naše běžné půdní podmínky. Podle toho, jestli jde o rostliny z volných stanovišť nebo z podrostů, musíme také zvolit správné stanoviště. Mohou se přihnojovat organickými a anorganickými hnojivy. Stepní rostliny (xerofyty) jsou vhodné pro suché oblasti našeho státu a do měst, která se potýkají s nedostatkem vody a v letních měsících s extremními teplotami. Jsou to většinou rostliny vápnomilné. Problém by nastal při delším zaplavení kořenového krčku, který by zapříčinil uhynutí rostliny. Zakládání květnatých luk z přímého výsevu Pro přípravu půdy k založení Foto 3: Květnatá louka květnaté louky použijeme technologii stejnou jako pro založení trávníku, ale vynecháme herbicidy a hnojiva. Semena přírodních rostlin nelze přisévat do již založeného trávníku. Osivo vzchází postupně během celého roku a mladé rostliny jsou konkurenčně slabé a v konkurenčních podmínkách vzrostlých trav rychle odumírají. Také osivo nemícháme se semeny běžných trav a jetelotravinými směsmi semen, znovu z důvodu konkurence rostlin. Trávy a jeteloviny rychle rostou a obsadí prostor pomalu rostoucím lučním taxonům. Pokud vyséváme ručně udává se výsevek 2g na m 2 a doporučuje se osivo smíchat s pískem. Jestli ale zvolíme k výsevu secí stroj, tak výsevek činí 1g na m 2. Secí stroj je nutné seřídit na výsevek 10 kg osiva na ha a hloubku 24

33 výsevu 0,5 1 cm. Výsevy lze provádět během celého roku. Nejvhodnějším termínem je jaro a podzim.(nikodémová, BRADNA, 2010) Založení záhonu v kombinaci výsevu a předpěstované sadby Některé taxony je velmi náročné dostat do louky prostřednictvím semen. Jedná se o taxony, které produkují malé množství semen se špatnou klíčivostí. V tomto případě volíme předpěstovanou sadbu a dosáhneme větší taxonomické rozmanitosti. (NIKODÉMOVÁ, BRADNA, 2010) Zakládání trvalkových záhonů z bylinných Foto 4: Výsada z bylinných řízků Suchdol řízků Tento způsob zakládání záhonů je poměrně nový a zatím je jen velmi málo získaných dat. První výsadba tohoto typu, co je mi známo, vznikla v roce 2008 v Holinách, realizována Ing. Ondřejem Fousem, další realizace Ctěnice 2009, Mcely 2010, Suchdol 2010 (FOUS, 2014). Příprava záhonu je stejná jako u předpěstované sadby. Záleží na struktuře půdy, kterou lze, pokud je nutné, vylepšit pískem nebo štěrkem pro lepší propustnost. Bylinné řízky sázíme do konce června pomocí sázecích kolíků a po výsadbě je možné záhon zamulčovat. Použijeme minerální materiál, štěrk nebo kačírek frakce 8/16 mm. 25

34 Řízkování trvalek Řízkování trvalek se používá tehdy, potřebujeme-li namnožit větší množství rostlin daného druhu nebo odrůdy a máme-li k dispozici pouze menší množství matečných rostlin. Trvalky řízkujeme samozřejmě také tehdy, není-li jiný způsob vegetativního množení možný nebo jistý. Bylinnými řízky množíme trvalky po vyrašení, kdy narašené výhony dosahují cm (duben červen). Tehdy bývají výsledky nejlepší. V praxi se řízkuje od dubna do konce srpna. Podzimní řízkování nebývá již tak úspěšné, řízky koření nepravidelně a někdy, zakořeňují až v následujícím roce. Důležité je, aby řízky pocházely ze zdravých rostlin, nejlépe z vrcholových výhonů. Řízky upravíme na délku asi 4 6 cm, spodní listy i s řapíky odřízneme blízko u stonku. Vrchní listy zkracujeme podle velikosti o třetinu až polovinu. U drobnolistých trvalek (Phlox subulata Thymus, Veronica apod.) listy nezkracujeme. Používání stimulátorů, které je běžné při řízkování jehličnatých nebo i některých listnatých dřevin, není u trvalek dostatečně propracováno. U některých obtížně kořenících trvalek se zkoušel přípravek Seradix B, a to s dobrým výsledkem (např. u druhů Acantholimon). Upravené řízky se sázejí přímo do sadbovače. Jako substrát pro řízkovance se používá směs rašeliny s pískem v různých poměrech, nejčastěji však v poměru přibližně 1 : 1. V poslední době se osvědčily materiály z plastických hmot, např. perlit, keramsit apod., které zlehčují půdu a pro svou velkou vodní jímavost vhodně upravují vláhové poměry. Při samotném řízkování, zvláště při větším rozsahu práce, je třeba dbát, aby nezasazené řízky nezavadly. Po napíchání se řízky zalijí. Další ošetřování záleží v udržování maximální vlhkostí a optimální teploty. Mlží se podle potřeby 2 4krát denně. Za slunných dnů, zvláště v létě, je třeba stínit. Navečer se stínovky odstraní, a to zejména na jaře, kdy jsou značné rozdíly mezi denní a noční teplotou. Pařeniště se na noc přikryje rohožemi. 26

35 Jakmile řízky začínají kořenit, je třeba postupně omezit mlžení a po zakořenění zalévat rostliny pouze tehdy, když substrát začíná prosychat. Dále se má omezit stínování a začíná se větrat. Při větším počtu řízkovaných druhů je třeba různě rychle kořenící rostliny umístit v oddělených pařeništích s odlišným ošetřováním. (zahradní trvalky.cz, 2014) Problematika se získáním sadbového materiálu Největší problém při zakládání tohoto typu výsadby nastává při shánění výsadbového materiálu. I pro tento pokus byla zajištěna sadba řízkovaných trvalek importem z Nizozemí. Naše trvalkové školky tento produkt zatím vůbec nenabízejí. Zajímavé by bylo domluvit se s našimi školkaři na produkci tohoto sadbového materiálu. Nastala by i značná úspora financí, které by byla dána úsporami na dopravu. Samozřejmě, máme možnost si pro menší výsadbu namnožit vlastní materiál, pokud máme matečné rostliny a aspoň malý skleník. 27

36 Charakteristika použitých taxonů Agastache 'Black Adder' Záhonová trvalka pro slunná až mírně přistíněná stanoviště. Půdu vyžaduje středně vlhkou, dobře propustnou. Rostliny vykvétají v létě - klasnatá květenství mají tmavší modrofialovou barvu, samotné kvítky jsou světle modré - květenství tak působí dvoubarevným dojmem. Rostlina ideální do smíšených trvalkových záhonů. Optimální pěstební podmínky Plné slunce Půda písčitá, dobře propustná Použití a charakteristika Atraktivní pro motýly Záhon, řez Nepřitahuje jeleny a králíky Aromatická Barva květu: modro- fialová Barva listu: tmavě zelená Doba kvetení: střední až pozdní léto Výška: cm Šířka: cm Množení: řízkování IV V, dělením brzké jaro (perennials.com, 2014) 28

37 Nepeta x faassenii 'Six Hills Giant' Šanty jsou suchomilné, aromatické rostliny. Umístění vyžadují na plném slunci. Stanoviště sušší s písčitou až hlinitou, propustnou půdou. Používají se na obruby suchých trvalkových záhonů. Po odkvětu je vhodné rostliny sestřihnout - budou kompaktnější a znovu zakvetou. Kultivar s vyšším vzrůstem. Optimální pěstební podmínky Plné slunce Půda písčitá, dobře propustná Použití a charakteristika Atraktivní pro motýly Záhon Aromatická Foto 6: Nepeta x faassenii 'Six Hills Giant' Barva květu: modro- fialová Barva listu: stříbříte - zelená Doba kvetení: červen, pokud proběhne remontace, tak až do zámrazu Výška: cm Šířka: cm (skolkyuo.cz, 2014) 29

38 Origanum laevigatum 'Herrenhausen' Na bázi dřevnatějící trvalka s listy v mládí purpurovými, později tmavě zelenými, vytrvávajícími přes zimu. Listy nejsou aromatické. Po celé léto až do podzimu vykvétají tuhé lodyhy hustými hrozny drobných růžových květů obklopených červenofialovými listeny. Mrazuvzdorná. Optimální pěstební podmínky Foto 7: Origanum laevigatum 'Herrenhausen' Plné slunce Půda písčitá, dobře propustná Použití a charakteristika Atraktivní pro včely Záhon, štěrkové záhony Barva květu: růžová Barva listu: v mládí purpurová, později tmavě zelená Doba kvetení: VI - X Výška: 45cm Šířka: 40 cm Množení: řízkování IV V (garten.cz, 2014) 30

39 Perovskia atriplicifolia 'Little Spire' Je nízký keř pro milovníky fialových barev. Jedná se o velmi mrazuvzdornou rostlinu vhodnou do míst, kde levandule selhávají. Její původ zasahuje až do Afghánistánu, ale běžně se pěstuje mnohem severněji, dokonce se nachází v náhorních plošinách Tibetu do výšky cca 2400 m. 'Little Spire' je zakrslejší a kompaktní odrůdou. Květy se objevují od poloviny až do konce léta či začátku podzimu. Jsou droboučké a uspořádané na vystoupavých, vzdušných latách, na stoncích o délce cca 50 cm. Je jich mnoho, takže v plném květu vypadá jako fialový oblak. K atraktivitě keříku přispívá i barva listů a stonků, která je zářivě modrostříbrná až bílošedá. Keř obsahuje velmi vonnou silici připomínající šalvěj. Perovskie není náročná na pěstování. Vyhovuje jí téměř jakákoliv, přednostně chudší půda, která musí být dobře odvodněná, aby kořeny ve vlhkých zimách neshnily. Po dobrém zakořenění výborně zvládá i sucho. Doporučujeme každé jaro sestříhat rostlinu na cca cm, aby zhoustla a měla co nejvíce měkkých, nových výhonů, na kterých kvete. Plně mrazuvzdorná do -34 C. Optimální pěstební podmínky Plné slunce Půda písčitá, dobře propustná Foto 8: Perovskia atriplicifolia 'Little Spire' Použití a charakteristika Atraktivní pro včely Aromatická Záhon Barva květu: fialová Barva listu: modrostříbrná Doba kvetení: VIII - IX Výška: cm Šířka: cm 31

40 Množení: řízkování V (havlis.cz, 2014) Salvia nemorosa 'Caradonna' Vytrvalé šalvěje jsou neocenitelnými trvalkami pro své bohaté květenství v časném létě. Je středně vysoká s tmavě modro fialovými květy, které nesou neobvykle tmavé stonky. Po odkvětu je možné odstranit odkvetlé květenství pro remontování rostliny. Velice dobře snáší suché stanoviště. Optimální pěstební podmínky Foto 9: Salvia nemorosa 'Caradonna' Plné slunce Půda písčitá, dobře propustná Použití a charakteristika Atraktivní pro motýly Záhon, nádoba, řez Nepřitahuje jeleny a králíky Sucho tolerantní Barva květu: modro fialová Barva listu: šedozelená Výška: cm Šířka: cm Množení: řízkováním IV V, dělením: brzké jaro nebo podzim (perennials.com, 2014) 32

41 Materiál a metody Cílem bylo založit a porovnat dvě varianty trvalkových výsadeb a to: Z předpěstované sadby Z bylinných řízků Pokusná výsadba byla provedena na pozemcích Mendelovy univerzity v Lednici. Klimaticky se jedná o teplou a suchou oblast. Průměrná roční teplota vzduchu je 9,5 C a průměrný roční úhrn srážek 545 mm. Každá z uvedených variant byla založena na 15 m 2. Záhony jsou založeny na předem odplevelených plochách, pomocí totálního herbicidu Roundup, před tímto zásahem nebyla plocha záhonů jinak upravována. Záhony byly popískovány vrstvou písku o mocnosti 5cm, celkový objem písku na jeden záhon byl 1,5m 3 a následně proběhlo zapravení do půdy rotavátorem. Foto 10: Zapravení písku rotavátorem Byly použity taxony Salvia nemorosa 'Caradonna', Nepeta 'Six Hills Giant', Agastache 'Black Adder', Perovskia 'Little Spire', Origanum laevigatum 'Herrenhausen'. Na záhon z předpěstované sadby byl určen spon 9 ks/m 2, u bylinných řízků to činilo 12 ks/m 2. Rozmístění rostlin nebylo náhodné ale proběhlo podle osazovacího plánu s kompozičním záměrem. 33

42 Osazovací plán Obrázek 1: Osazovací plán předpěstovaná sadba Obrázek 2: Osazovací plán bylinné řízky 1 - Agastache 'Black Adder' 2 - Nepeta 'Six Hills Giant' 3 - Origanum laevigatum 'Herrenhausen' 4 - Salvia nemorosa 'Caradonna' 5 - Perovskia 'Little Spire' 34

43 Podle daných sponů byly vytyčeny pomocí kolíků a provázků vytyčovací sítě. Záhon z předpěstované sadby označujeme jako A, jeho síť má vertikální označení A G a horizontální 1 20, řízkovou kulturu označíme jako B, který má vertikální označení sítě A H a horizontální Výsadba byla provedena rýčem u předpěstované sadby, bylinné řízky byly vysazeny pomocí sázecího kolíku. Oba záhony byly po výsadbě zamulčovány, minerální mulčí o frakci 8/16 mm. Mocnost vrstvy byla 5 cm. Jako optimální frakce se jeví 8/16 mm. Následně je výsadba zavlažena. Foto 11: Vytyčovací síť Pokus byl založen a byly hodnoceny následující parametry. Technologie založení výsadby: Pro určení cen operací byl použit Katalog popisů a směrných cen stavebních prací, Plochy a úprava území, 823 Rekultivace, Náklady vypočítáme tak, že se sečtou celkové náklady každého záhonu na založení a následnou péči (14 dnů na zakořenění) a rozdíl mezi těmito částkami porovnáme. Ujímavost: Bude vyjádřena v procentech, počet uhynulých rostlin/počtem vysazených rostlin * 100 = procentuální vyjádření uhynulých rostlin. Pokud tuhle vypočítanou veličinu odečteme od 100%, výsledkem je ujímavost rostlin. Bude hodnocena zároveň s měřením přírůstků, tudíž čtyřikrát. Zapojení záhonu: bude využito průměrné hodnoty obsahu každé rostliny v daném záhonu, které vychází z měření přírůstků a uvedeno v procentech. Pro výpočet obsahu bude použit vzorec S = (π x d 2 )/ % záhon nezapojen % - záhon špatně zapojen 35

44 % - záhon dobře zapojen % - záhon výborně zapojen Měření přírůstků: Měření bude prováděno po čtrnácti dnech v datech 15.7., 29.7., a Rostliny do výšky a šířky 50 cm budou měřeny pravítkem, nad tuto hodnotu bude použito pásmo. Hodnoty budou zaneseny do předem připravené tabulky. Výsledky Měření přírůstků bylo provedeno čtyřikrát během vegetace a výsledky byly zaneseny do tabulek č Největší přírůstky proběhly mezi měřením 29.7 a Při posledním měření bylo zjištěno, že rozdíl mezi rostlinami z předpěstované sadby a bylinnými řízky zůstal minimální, vezmeme-li v úvahu velikost rostlin při výsadbě. 36

45 Tab. č. 1: Přírůstky bylinné řízky Tab. č. 2: Přírůstky předpěstovaná sadba

46 Tab. č. 3: Přírůstky bylinné řízky Tab. č. 4: Přírůstky předpěstovaná sadba

47 Tab. č. 5: Přírůstky bylinné řízky Tab. č. 6: Přírůstky předpěstovaná sadba

48 Tab. č. 7: Přírůstky bylinné řízky Tab. č. 8: Přírůstky předpěstovaná sadba

49 Pokryvnost rostlin v záhonu Tab. č. 9: Pokryvnost bylinné řízky Tab. č 10: Pokryvnost předpěstovaná sadba

50 Tab. č. 11: Pokryvnost bylinné řízky Tab. č 12: Pokryvnost předpěstovaná sadba

51 Tab. č. 13: Pokryvnost bylinné řízky Tab. č 14: Pokryvnost předpěstovaná sadba

52 Tab. č. 15: Pokryvnost bylinné řízky Tab. č 16: Pokryvnost předpěstovaná sadba

53 Grafy znázorňují pokryvnost v daném měření. Při prvním měření je zcela patrný velký rozdíl v pokryvnosti u výsadby z bylinných řízků oproti výsadbě z předpěstované sadby. Zlom přichází u třetího měření, kdy je už rozdíl necelých 20 %. V posledním měření je rozdíl v pokryvnosti pouhých 13 %. Ve výsadbách je minimální vizuální rozdíl. Graf č. 1: Pokryvnost bylinné řízky , záhon nezapojen Graf č. 2: Pokryvnost předpěstovaná sadba , záhon špatně zapojen 45

54 Graf č. 3: Pokryvnost bylinné řízky , záhon špatně zapojen Graf č. 4: Pokryvnost předpěstovaná sadba , záhon dobře zapojen 46

55 Graf č. 5: Pokryvnost bylinné řízky , záhon dobře zapojen Graf č. 6: Pokryvnost předpěstovaná sadba , záhon výborně zapojen 47

56 Graf č. 7: Pokryvnost bylinné řízky , záhon dobře zapojen Graf č. 8: Pokryvnost předpěstovaná sadba , záhon výborně zapojen Ujímavost Při každém měření bylo zjištěno, že žádná rostlina neuhynula. Z toho vyplývá 100% ujímavost v obou případech založených výsadeb. 48

57 Technologie založení výsadeb Pro oba typy výsadby byly zhotoveny tabulky technologie a založení, tabulka č. 19 bylinné řízky a tabulka č. 20 předpěstovaná sadba. Byly sečteny náklady operací v každé tabulce zvlášť a poté byly tyto výsledné sumy mezi sebou porovnány. Výsledkem je, že založení trvalkového záhonu z bylinných řízků je o 2 899, 71 Kč levnější, než varianta z předpěstované sadby. To znamená výrazné úspory finančních prostředků. Tab. č. 17: Technologie založení výsadby bylinné řízky (ÚRS PRAHA, a.s, 2013) 49

58 Tab. č. 18: Technologie založení výsadby předpěstovaná sadba (ÚRS PRAHA, a.s, 2013) Množství vody pro zálivku během prvních 14 dní, což je doba pro zakořenění rostlin, byla konzultována s Ing. Stanislavem Vilímem, Ph.D. Ceník prací neudává položku vysazování sázecím kolíkem, proto po konzultaci s Ing. Ondřejem Fousem byla použita položka výsadba cibulí nebo hlíz. Ceník prací neudává položku rozprostření písku, proto byla použita položka Mulčování záhonu kačírkem přes 50 do 100 mm. Diskuse Protože se jedná o poměrně nový typ zakládání trvalkových záhonů, nejsou žádná data, se kterými by se mohla moje diplomová práce srovnávat. Je mi známo, že tento způsob byl použit Ing. Ondřejem Fousem, ale z těchto výsadeb nevznikla bohužel žádná data. Ale z jeho ústního sdělení vím, že výsadby takto založené už fungují 6 let. Potvrdila se hypotéza, která vycházela z mých dřívějších pokusů s rostlinami pro včelaře. Pokus potvrdil, že tento způsob zakládání trvalkových záhonů je ekonomicky výhodnější než 50