Výsadba stromů. Výsadba stromů

Transkript

1 Výsadba stromů Výsadba stromů Úkolem kotvení je fixace stromu proti pohybům do stran, nesmí však bránit pohybu stromu směrem dolů při ulehávání substrátu ve výsadbové jámě. Kotvení se instaluje až k bázi koruny, resp. do výšky mm pod ní. Úvazky na kmeni je nutno beze zbytku včas odstranit, popř. převázat na jiné místo na kmeni, aby nedocházelo k jejich zarůstání do sílícího kmínku. Kůly neodstraňujeme vytažením ze země ale odřízneme či ulomíme u povrchu země. Nadzemní kotvení 3 kůly Podzemní kotvení Ochrana kmene stromu před korní spálou U nově vysázených stromů vystavených přímým účinkům slunečního záření může dojít k tzv. korní spále na jejich kmenech. Aby nedošlo k těmto poraněním, kmeny se obalují jutovou tkaninou, rákosovými nebo bambusovými rohožemi, které je chrání před přímou radiací, vysokými letními teplotami a vysycháním povrchových buněk. Ke korní spále jsou více náchylné stromy s tenkou kůrou (javory, buky). Obalení kmene má však také svá rizika. Obalové materiály (a nejvíce z nich právě juta) udržují hustý stín a vysokou vlhkost na povrchu kmene, což vytváří příznivé podmínky pro rozvoj mykoflóry a houbových hnilob a některých druhů podkorního hmyzu. Při srovnání teplot pod povrchy obalových materiálů vycházejí nejlepší hodnoty u rákosové rohože (Lappen, 2011). Na místech přistíněných či místech s rozptýleným zářením není tato ochrana nutná. Obalové materiály na ochranu je potřeba pravidelně kontrolovat a postupně je z kmene odstraňovat tak, aby se nezařízly do kmene a strom si pomalu zvykal na změnu světelných podmínek stanoviště. Příčky Fixační úvazky Závlahová mísa Dřevěné kůly Ochrana kmene Výsadbová jáma Závlahová mísa Fixační prostředek Jistící oka Podzemního kotvení se používá pro velké Nadzemní kotvení 1 kůlem stromy, které jsou kotvením tlačeny do země, kmen a koruna nejsou kotveny. Do dna výsadbové jámy jsou zatlučena tři jistící oka, jimiž je provlečeno ocelové nebo syntetické Úvazek lano či popruh, který probíhá přes pod- ložku trojúhelníkového tvaru vrchní stranou kořenového balu. Lano je pak vypnuto napínacím mechanismem, čímž je bal fixován ke dnu výsadbové jámy. Po instalaci je kotvení zasypáno zeminou a zůstává ve výsadbové jámě, proto kotvení nelze dodatečně kontrolovat. Podzemní kotvení dnes čím dál častěji Dřevěný kůl Závlahová mísa Výsadbová jáma využívá materiálů, které se v zemi dříve či později samovolně rozloží a podílejí se tak na re- cyklaci látek v půdě. U stromů velkých rozměrů lze přistoupit ke kombinaci obou typů kotvení a stromy fixovat jak v zemi, tak i v nadzemní části. Řez stromů při výsadbě Jeho úkolem je vyrovnání nepříznivého poměru mezi kořenovou a nadzemní částí stromu, která byla způsobena dobýváním jedince v okrasné školce. Při řezu stromů dbáme na to, aby kořenová část byla vždy v mírném přetlaku. Řez stromu při výsadbě řadíme k tzv. zakládacím řezům, mezi něž patří: $ srovnávací (komparativní) řez $ výchovný řez Tyto technologické typy řezů mají své uplatnění při výsadbě či v několika málo letech po ní a jsou nezbytnou součástí tzv. povýsadbové péče o strom. Při výsadbě u nadzemní části odstraňujeme větve zlomené, mechanicky poškozené, suché, křížící se a zahušťující, kodominantní výhony a tlaková větvení. Při výsadbě na podzim můžeme v koruně ponechat více větví, zatímco při výsadbě na jaře musí být řez koruny radikálnější (odstraníme více větví). A to proto, že na jaře, dříve než kořeny vytvoří novou síť asimilačních kořínků, koruna vytvoří listy schopné fotosyntézy, k níž potřebuje dostatek vody z kořenů. Kořeny ji ovšem určitou dobu nejsou schopny koruně dodávat (zpravidla několik týdnů). Zakracujeme-li větve při komparativním řezu, pak ve velké většině případů zakracujeme na vnější pupen (očko), pouze u taxonů se sloupovitou korunou zakracujeme na pupen (očko) vnitřní. Terminální výhon nezakracujeme, pouze v případě, že je příliš dlouhý ve srovnání se zbytkem koruny, jej můžeme zakrátit na ostro na pupen s odstraněním min. 2 oček rostoucích pod ním. Chybou je úplné odstranění terminálního výhonu. Řez kořenů u prostokořenných stromů je omezen pouze na odstranění kořenů zaschlých, poraněných, zlomených a na vytvoření čerstvých řezných ran u dříve poraněných kořenů. U kontejnerovaných stromů zkontrolujeme kořeny na okraji balu, zejména zjistíme stav a počet rotujících kořenů, a pokud je nalezneme, přeřízneme je 2 3 podélně. Vytvoříme tak na nich rány, z nichž kořeny snadno a rychle regenerují a které přeruší tvorbu rotujících kořenů. Srovnávací řez při výsadbě je nutný u opadavých listnatých prostokořenných stromů. U opadavých listnatých stromů s balem, kontejnerovaných či v airpotech není nutné řez provádět tak hluboko jako u předchozí skupiny stromů

2 ACER ACER Acer cappadocicum (syn.: Acer colchicum, Acer pictum var. colchicum) Acer cappadocicum Aureum Javor kapadocký Sapindaceae mýdelníkovité (Aceraceae javorovité) Klimazóna 6b Javor kapadocký Aureum Sapindaceae mýdelníkovité (Aceraceae javorovité) Klimazóna 6b Malá Asie, Kavkaz až Himálaj Středně velký strom, který dorůstá výšky 15 20( 30) m, se široce vejčitou korunou o šířce nejčastěji 6 12 m. Mladé větve mají zelené zbarvení, často bývají ojíněné. Listy jsou 5 7laločné, s laloky celokrajnými a (protáhle) zašpičatělými, se svrchní stranou lesklé tmavozelené barvy. Spodní strana listu je světle zelená. Na podzim se mění do odstínu zlatožluté. Světle žluté barvy vyrůstající v chocholících, kvete v květnu Dvounažky s křídly svírajícími tupý úhel, světle zelené barvy Vyhovují mu humózní, mírně vlhké půdy, avšak s dobrou propustností, snáší i vápenité půdy. Plně osluněné Parkový strom Javor kapadocký se vysazuje zejména jako solitérní strom. Nehodí se pro výsadbu do zpevněných ploch ani do míst s aplikací posypových solí, na kterou je velmi citlivý. Špatně roste na suchých chudých půdách. Občas vytváří kořenové výmladky. Jeho pyl může být alergenní. Dožívá se středního věku. Podobným stromem je kultivar Rubrum odlišující se purpurovým zbarvením mladých listů, které později zezelenají. Německo, 1914 Středně velký strom, který dosahuje menší výšky než původní druh. Koruna má široce vejčitý tvar s výškou stromu m. Šířka bývá v rozmezí 6 10 m. Tvar listů je stejný jako u základního druhu. Výrazným znakem je zářivě žlutá barva mladých listů s možným načervenalým nádechem na lalocích nebo i čepeli. Během léta se mění na světle zelenou. V podzimním období získávají listy opět žlutou až světle hnědou barvu. Světle žluté barvy vyrůstající v chocholících, kvete v květnu Dvounažky s křídly, světle zelené barvy Vhodné jsou humózní vlhčí půdy. Lehce zastíněné až plně osluněné Parkový a solitérní strom Strom s výrazným žlutým zbarvením listů, který potřebuje místo ideálně lehce zastíněné, jež zabrání možnému poškození listů slunečním úpalem. Je vhodný pouze pro výsadbu do otevřených půd, ve zpevněných plochách neroste dobře. Také je velmi citlivý na posypové soli. V době květu může být alergenní pro citlivé osoby. Jedná se o středněvěkou dřevinu

3 ACER Acer pensylvanicum (syn.: Acer canadense, Acer striatum, Acer tricuspifolium) Javor pensylvánský Sapindaceae mýdelníkovité (Aceraceae javorovité) Klimazóna 6a ACER Acer platanoides Javor mléč Sapindaceae mýdelníkovité (Aceraceae javorovité) Klimazóna 4 Severovýchod USA a Kanady Malý strom nebo keř se vzdušnou korunou a s výškou 6 10( 12) m. Nepříliš husté koruny jsou široce trychtýřovité až zploštěle kulovité. Větve jsou hladké, zeleně zbarvené s bílými proužky. Mladé výhony a pupeny mají tmavě červené zbarvení. Listy jsou 3laločné, velké, tmavě zelené barvy. Na podzim zelená barva přechází do intenzivního žlutého odstínu. Žluté či zelenavě žluté, v převisajících hroznech, kvete v květnu Dvounažky s křídly odstávajícími v tupém úhlu, zelené, později hnědé barvy Dobře roste na propustných slabě kyselých až neutrálních půdách, raději vlhčích a bohatých na humus. Mírně zastíněné Solitérní strom, do zahrad Vysazuje se do hlubokých kyprých půd zejména jako solitéra. Stanoviště by mělo být vlhčí a kyselejší, na vápenitých může trpět chlorózou listů. Hlavním okrasným efektem jsou zeleně zbarvené větve i kmen s bílými proužky. Při výsadbě na plně osluněné místo může v předjarním období dojít k poškození a vzniku mrazových trhlin na kmeni nebo větvích, čímž se okrasný efekt ztrácí. Krátkověká dřevina. Evropa, Malá Asie, Kavkaz Bujněji rostoucí vysoký strom, který narůstá do výšky m. Koruna je poměrně kompaktní, široce oválná, někdy až kulovitá. U volně rostoucího stromu může koruna dosahovat šířky m. Listy jsou většinou 5laločné, leskle tmavě zelené, s dlouhým, při poranění mléčícím řapíkem. Na podzim se listy vybarvují do žlutých až oranžových odstínů. Světle žluté květy uspořádané ve vzpřímených chocholících, kvete před olistěním v dubnu až květnu Dvounažky s vodorovně odstávajícími křídly, zelené, později hnědé barvy Upřednostňuje hluboké, živné a propustné slabě kyselé až slabě zásadité půdy. Nesnáší půdy přemokřené a zhutněné. Plně osluněné až polostín, v mládí krátkodobě snese i hlubší zastínění Do stromořadí, parků, výsadba do krajiny V mládí rychle rostoucí dřevina. Na jaře upoutá pozornost květy před olistěním, na podzim pak zbarvením listů. Ve městech je vhodný pro výsadbu do zelených pásů nebo otevřených půd. Je krátkodobě odolný vůči přísuškům. Ve zpevněných plochách dlouhodobě trpí nedostatkem vláhy i nižší vzdušnou vlhkostí, což má za následek zasychání listů a snížení životnosti. Na listech saje hmyz vylučující medovici. Kmen může být poškozen mrazovými trhlinami. Je citlivý na aplikaci posypových solí. Kořeny poškozují podpovrchové konstrukce. Pyl může být alergenní. V parcích a zahradách se dožívá až sta let, v městském prostředí je středněvěký

4 ACER Acer rubrum October Glory Javor červený October Glory Sapindaceae mýdelníkovité (Aceraceae javorovité) Klimazóna 4 ACER Acer rubrum Red Sunset (syn.: Acer rubrum Franksred ) Javor červený Red Sunset Sapindaceae mýdelníkovité (Aceraceae javorovité) Klimazóna 4 USA, 1961 Středně velký strom s pravidelně rostoucí korunou a s výškou m. Koruna je hustě větvená, uzavřená, široce kuželovitá až vejčitá o šířce 6 10 m. Listy jsou tmavě zelené. Na podzim získává velmi atraktivní oranžovočervené až karmínově červené zbarvení. Listy zůstávají dlouho na stromě. Tmavě červené, uspořádané ve svazečcích, vykvétá v březnu až dubnu před olistěním Dvounažky s odstávajícími křídly v ostrém úhlu, světle zelené s načervenalým nádechem, později hnědé barvy Vyhovují mu vlhké nezhutnělé půdy, na živiny bohaté, kyselejší, s nízkým obsahem vápníku. Plně osluněné Stromořadí, parky, solitérní strom Tento kultivar je cenný nejen časným kvetením a barvou květů, ale především karmínově červeným podzimním zbarvením listů, které dlouho na stromě drží. Není tak vzrůstný jako původní druh, což jej s pravidelně rostoucí korunou předurčuje pro výsadbu stromořadí nebo solitérních stromů do menších prostor. Hodí se pouze do otevřených půd, ve zpevněných plochách neroste dobře. Půda by měla mít nízký obsah vápníku, aby nedocházelo k chloróze listů. Na listy je vylučována medovice. Má alergenní pyl. Reaguje velmi citlivě na zasolení půdy. Jde o středněvěký kultivar. USA, 1966 Středně vzrůstný strom s výškou m. Pravidelně rostoucí hustě větvená koruna je široká 8 12 m. Koruna je pyramidální až vejčitá s průběžným kmenem. Listy jsou tmavě zelené barvy, která se na podzim postupně mění na působivé oranžovočervené zbarvení. Listy jen pozvolna opadávají. Tmavě červené, uspořádané ve svazečcích, vykvétá v březnu až dubnu před olistěním Dvounažky s křídly odstávajícími v ostrém úhlu, světle zelené s načervenalým nádechem, později hnědé barvy Dobře roste ve vlhkých nezhutněných na živiny bohatých půdách s nízkým obsahem vápníku. Plně osluněné Stromořadí, parky, solitérní strom Strom s pravidelně rostoucí hustě větvenou uzavřenou korunou. Na jaře zaujme brzkým nástupem do květu i barvou květů. Atraktivní je svým podzimním zbarvením listů, které poměrně dlouho na stromě drží. Je vhodný pro výsadbu do otevřených půd. K prevenci chlorózy slouží volba stanoviště bez vysokého obsahu vápníku. Savý hmyz na listy produkuje medovici. Je velmi citlivý na posypové soli. Pylová zrna mohou způsobovat alergickou reakci. Dřevina je středněvěká

5 PRUNUS PRUNUS Prunus serrulata Amanogawa (syn.: Prunus serrulata Erecta ) Prunus serrulata Kanzan Třešeň pilovitá Amanogawa Rosaceae růžovité Klimazóna 6a Třešeň pilovitá Kanzan Rosaceae růžovité Klimazóna 6a Čína, Japonsko Pomaleji rostoucí malý keř nebo strom o celkové výšce 5 7 m. Větve rostou vzpřímeně, rovnoběžně s kmenem nebo kosterními větvemi. Koruna je velmi štíhlá, sloupovitá, o šířce 1 2 m. Dlouze zašpičatělé listy mají vejčitý až eliptický tvar. Při rašení jsou bronzově zbarvené, později tmavě zelené. Na podzim přechází do žlutých, oranžových a červených odstínů. Poloplné, v poupěti růžové, po rozvití bílé s růžovým nádechem, vykvétá na přelomu dubna a května Neplodí. Roste dobře v přiměřeně vlhkých, živných, nezamokřených půdách. Plně osluněné Stromořadí, obytné části, zahrady Velmi štíhlý kultivar třešně pilovité, který se pěstuje buď v podobě pyramidy nebo štěpovaný na třešeň ptačí v kmenném tvaru. Ceněné je bohaté kvetení velkými květy, na podzim pak zbarvení listů. Roste dobře v otevřených půdách a zelených pásech s nezamokřenou úrodnou půdou, do zpevněných ploch není vhodný. Citlivý je na zasolení půdy, pak trpí chlorózou. Kmenný tvar častěji obráží z kmene, proto je nutné stromy kontrolovat a obrost odstraňovat. Je náchylný na náhlé odumírání větví. Doba jeho žití je krátká. Japonsko, Čína, od roku 1913 v Evropě Menší strom, k terý vyrůstá do výšky 7 10 m. Koruna má široce trychtýřovitý tvar, ve stáří se větve mírně sklánějí. Dosahuje šířky 5 8 m. Při roubování u země má široce keřovitý habitus. Listy jsou eliptické, dlouze zašpičatělé. Na jaře jsou bronzově zbarvené, během léta tmavě zelené. Na podzim se barva listů mění na žlutou a oranžovou. Plné (23 28 korunních lístků), v poupěti tmavě růžové, po rozvití světle růžové, kvete na přelomu dubna a května Neplodí. Vyhovuje mu vlhčí, živná, nepřemokřená půda, i vápenitá. Plně osluněné Stromořadí, parky, obytné části, zahrady Prověřený kultivar okrasné třešně s typickou široce trychtýřovitou korunou. Štěpovaný na podnož do korunky dostává ve školce výšku nasazení koruny, kterou nelze změnit. U země štěpovaného stromu se vyvazuje terminál a výšku nasazení koruny lze zvolit. Tato forma je ale citlivější na houbová poškození kmene. Pěstuje se i jako vícekmen. Jedinečný je díky velkému množství plných květů i podzimnímu zbarvení listů. Je možné ho vysadit do zpevněných ploch, v ulicích však mnohem lépe roste v zelených pásech s propustnou nezamokřenou půdou, nejlépe vápenitou. Nesnáší aplikaci posypové soli. Kultivar je krátkověkou dřevinou

6 PINUS PSEUDOTSUGA Pinus uncinata (syn.: Pinus uncinata subsp. uncinata) Pseudotsuga menziesii (syn.: Pseudotsuga douglasii, Pseudotsuga taxifolia) Borovice pyrenejská Pinaceae borovicovité Klimazóna 5a Douglaska tisolistá Pinaceae borovicovité Klimazóna 5a ŠIŠTICE ŠIŠKY Španělsko, Francie, Alpy, Tyrolsko, Bavorsko Menší až středně velký strom, který vyrůstá 5 15 m do výšky. Korunu má kuželovitou s průběžně rostoucím kmenem. Na šířku dorůstá velikosti 3 7 m. Jehlice jsou uspořádány po 2 ve svazečku. Jsou tuhé, rovné nebo mírně srpovitě zahnuté. Jsou neojíněné, sytě zeleně zbarvené. Samčí šištice oranžové, samičí fialové, kvete v červnu Vejčité, asymetrické, tmavě hnědé, štítky semenných šupin mírně vyklenuté s mírně zakloněnými výrůstky Roste v sušších i mírně vlhkých chudých půdách, v kyselých i vápenitých. Slunné Parky, volná prostranství, zahrady Pomalu rostoucí dřevina, která není citlivá na mráz. Dobře snáší sucho a vydrží i znečištěné prostředí. Výhodou pro městské prostředí je také růst ve vápenitých půdách. Lze ji vysazovat do otevřených půd a zelených pásů. Je velmi citlivá na zasolení půdy. Z šištic se uvolňuje alergenní pyl. V městském prostředí je její doba žití krátká až střední. Někdy je nabízena i blízká příbuzná borovice blatka (P. uncinata subsp. uliginosa), která má jiný původ Česko, Polsko, Německo, a jiné nároky, hlavně vyšší potřebu vody. ŠIŠTICE ŠIŠKY Severozápad Severní Ameriky Vysoký strom dorůstající výšky m. Koruna má široce kuželovitý až oválný tvar s dlouhým válcovitým kmenem. Může být 8 15 m široká. Jehlice spirálovitě obrůstají větvičku. Na svrchní straně jsou tmavě zelené, na rubové se dvěma zelenavě bílými pruhy průduchů. Samčí oranžově žluté, samičí načervenalé, kvete v květnu až červnu Vejcovitě válcovité s nápadně vysunutými podpůrnými šupinami, převislé, dozrávají v 1. roce Potřebuje propustné hluboké půdy, spíše kyselé, s dostatkem živin a vláhy. Plně osluněné až polostinné Parky, volná prostranství Velmi rychle rostoucí jehličnan. Varieta glauca je o něco méně vzrůstná s modravě nebo šedozeleně zbarvenými jehlicemi, lépe snáší vedro a sucho. Půda by měla být kyselejší, na vápenitých místech může trpět chlorózou. Vydrží vysoké letní teploty i přísušky. Má křehké dřevo, které se vlivem silného větru nebo těžkého sněhu může lámat. Roste v otevřených půdách, zpevněné plochy stejně jako zasolená místa jsou nevhodné. Pyl může způsobovat alergickou reakci. V závislosti na stanovišti jde o krátkověký nebo středněvěký strom

7 Porovnání skupin soret POROVNÁNÍ SKUPIN SORET Tsuga canadensis TSUGA Jedlovec kanadský Pinaceae borovicovité Klimazóna 4 ŠIŠTICE ŠIŠKY Východ USA, jihovýchod Kanady Středně velký až vyšší strom dorůstající m. Korunu má vzdušnější, široce pyramidální s průběžným kmenem. Větve jsou vodorovně nasazené s převislými konci výhonů. Šířka bývá v rozmezí 6 8( 15) m. Tupě zakončené jehlice jsou krátce řapíkaté, mají lesklé tmavě zelené zbarvení. Na rubu jsou dva výrazné bílé proužky. Samčí světle žluté, samičí zelené, kvete v květnu Drobné vejčité, nerozpadavé, hnědě zbarvené, dozrávají v 1. roce Potřebuje lehčí kyselou propustnou a vlhkou půdu. Plně osluněné až polostín Solitéra v parcích a velkých zahradách Pomalu rostoucí strom vyžadující chladnou vlhkou polohu s vysokou vzdušnou vlhkostí. Je plně mrazuvzdorný. Vyžaduje stanoviště chráněné proti větru. Snáší dobře zastínění. Špatně reaguje na vysoké letní teploty, přísušky i znečištění vzduchu. Nevhodná jsou výsušná stanoviště, na vápenitých půdách trpí chlorózou. Je velmi citlivý na zasolení půdy. Hodí se pro výsadbu pouze do otevřených půd. Může způsobovat alergickou reakci. Patří mezi středněvěké stromy

8 Choroby a škůdci Choroby a škůdci rizika z hlediska zhoršování zdravotního stavu, u starších stromů především rizika pádu stromu či jeho částí. Listy buku nejsou náchylné na listové skvrnitosti. Ve školkách se může v pozdním létě a na podzim šířit infekce padlí bukového Phyllactinia guttata. Projevuje se bílými povlaky s patrnými černými kleistothecii na rubu listů. Původce nekróz letorostů a čepelí listů je Apiognomonia errabunda. Původcem skvrnitostí může být Mycosphaerella punctiformis, která je častým druhem na opadlých listech. Charakteristické jsou velké hnědé skvrny na listech podél žilek a zčernání letorostů. Z živočišných škůdců je na listech sazenic a odrostků častá mšice stromovnice buková Phylaphis fagi. Žíry listů působí štětconoš ořechový Dasychira pudibunda, píďalka podzimní Operophthera brumata, píďalka buková Operophthera fagata. Nápadné protáhlé hálky na listech působí bejlomorka buková Mikiola fagi. Bukové listy minují např. klíněnka Phyllonorycter maestingella a skákač Rhynchaenus fagi. Antraknóza platanu Apiognomonia veneta Choroby a škůdci listů dubů, kaštanovníku jedlého a akátů Z hlediska ochrany duby nevyžadují žádná zvláštní ochranná opatření ani proti hmyzu, ani proti houbám, pouze v případě infekce listů padlím dubovým a velmi silné gradace některého z listožravých škůdců je možno zvažovat obranné zásahy. Z hlediska poškození listů dubů jsou významnou skupinou defoliátoři, jmenovitě pak obaleč dubový Tortrix viridana, bekyně velkohlavá Lymantria dispar, štětconoš ořechový Dasychira pudibunda, štětconoš trnkový Orgyia antiqua, bourovčík toulavý Thaumetopoea processionea, píďalka podzimní Operophthera brumata, píďalka zhoubná Erannis Dřevomor kořenový Ustulina deusta defoliaria, chroust obecný Melolontha melolontha, minovníci aj. Uplatňují se i mšice, resp. savý hmyz, reagující na stresovou zátěž hostitele. Zvláště na pyramidálních dubech letních je častým druhem puklice dubová Parthenolecanium rufulum, vytvářející na letorostech a na řapících listů hnědé až 1 mm velké štítky. Z houbových patogenů je na dubech závažná karanténní plíseň Phytophthora ramorum, známá z USA jako původce vadnutí dubů, přestože je původce znám i z Evropy, nejsou dosud popisovány závažné problémy na dubech. Na listech dubů a kaštanovníků je častým jevem výskyt padlí dubového Microsphaera alphitoides. Na sklonku vegetační sezóny jsou běžné skvrnitosti, jejichž původcem je Mycosphaerella maculiformis. Světle hnědé skvrny podél žilek listů působí Apiognomonia quercina. Z dalších původců je možno jmenovat Septoria quercicola, Kabatiella apocrypta, Cryptocline cinerescens. Duby jsou relativně odolné proti dřevním houbám, na starých stromech se však vyskytuje poměrně široké spektrum dřevních hub, na kořenech je lokálně běžný rezavec kořenový Inonotus dryadeus, na kmenech ohňovec statný Phellinus robustus. Z hlediska stability kmenů je závažná infekce hnědou hnilobou sírovce žlutooranžového Laetiporus sulphureus. Na kořenovém systému starých dubů, kaštanovníku i akátů může parazitovat ohňovec hrbolatý Phellinus torulosus. Nejvýraznějším problémem zdravotního stavu kaštanovníku v Evropě, ale i ve světě, je rakovina kůry kaštanovníku Cryphonectria parasitica, která byla dosud byla zjištěna v ČR ze 6 lokalit. Jde o karanténní chorobu, jejíž výskyt podléhá hlášení Státní rostlinolékařské správě. Charakteristickým znakem je prosychání koruny, výskyt rakovin s odlupující se kůrou, pod kterou se tvoří žluta- Lesklokorka tmavá Ganoderma adpersum Hlívenka - Nectria Dutilka jasanová Prociphilus bumeliae