Vzor příkazní smlouvy s komentářem

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obchodněprávní studia Katedra obchodního práva BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Vzor příkazní smlouvy s komentářem Petra Tatarová 2014/2015

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vzor příkazní smlouvy s komentářem zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Praze dne Petra Tatarová 1

3 Poděkování Děkuji Ing. Mgr. Radku Rubanovi za čas věnovaný vedení mé bakalářské práce, za jeho perfekcionistický a vždy vstřícný přístup a za jeho inspirativní podněty a připomínky. Dále děkuji svému zaměstnavateli za to, že jsem dostala příležitost nahlédnout do problematiky aplikace práva rovněž v praxi, a také za to, že mi umožnil uzpůsobit můj pracovní rozvrh studijním povinnostem. 2

4 Abstrakt Předmětem bakalářské práce Vzor příkazní smlouvy s komentářem je jednak vymezení příkazní smlouvy vůči ostatním smlouvám příkazního typu, jednak podrobnější analýza nové právní úpravy příkazní smlouvy po rekodifikaci soukromého práva. Pozornost je věnována identifikaci konkrétních úskalí, jejich možným dopadům a řešením. Teoretické poznatky jsou dále uplatněny v praktickém výstupu práce, jímž je vlastní komentovaný návrh dvou vzorových příkazních smluv. Abstract The subject of the bachelor thesis Mandate Contract Pattern with Commentary is firstly the definition of the mandate contract in relation to other mandate-type contracts and secondly detailed analysis of the new regulation of Mandate contract after the private law recodification. Attention is paid to identifying particular pitfalls, their conceivable consequences and possible solutions. Theoretical findings result in the practical outcome of the thesis which is authorial commented draft of two mandate contract patterns. Klíčová slova nový občanský zákoník, příkaz, příkazní smlouva, smlouvy příkazního typu, příkazník, příkazce, vzorová smlouva Keywords New Civil Code, Mandate, Mandate Contract, Mandate-type Contracts, Mandatary, Mandator, Contract Pattern 3

5 Obsah Úvod Příkaz a jeho vymezení Příkazní vztahy a systematika jejich členění Vymezení příkazu Srovnání pojmových znaků příkazu a ostatních smluv příkazního typu Závěr Aktuální právní úprava příkazní smlouvy Předmět příkazní smlouvy Zastoupení Vznik závazku Povinnosti příkazníka Povinnosti příkazce Zánik závazku Vlastní návrh příkazní smlouvy s komentářem Příkazní smlouva podnikatelská - komentář Příkazní smlouva nepodnikatelská - komentář Závěr Použitá literatura: Seznam příloh Přílohy Seznam použitých zkratek ObčZ zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ObčZ 1964 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ZOK zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech ObchZ zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 4

6 Úvod Práce je zaměřena na aktuální právní úpravu příkazní smlouvy v občanském zákoníku. Toto téma považuji za nosné z několika důvodů. Prvním je nedostatečná pozornost věnovaná v odborných kruzích úpravě příkazní smlouvy, jež je důležitým, v praxi často využívaným nástrojem úpravy podnikatelských i nepodnikatelských právních vztahů. Druhým důvodem je množství změn, jichž tato oblast doznala v rámci rekodifikace soukromého práva. Třetí důvod vyplývá z obou předchozích a je jím nedostatečné povědomí laických subjektů především v podnikatelském prostředí o tom, jak nově ošetřit své právní vztahy příkazní smlouvou tam, kde v minulosti byla používána smlouva mandátní. O tom jsem se ostatně přesvědčila i ve své dosavadní profesní praxi. Cílem práce proto bude blíže analyzovat úpravu příkazní smlouvy a její dopad na praktické využití a poznatky z této analýzy následně promítnout do praktického zpracování vzorových příkazních smluv využitelných v praxi podnikateli i nepodnikateli. V první kapitole práce bude příkazní smlouva stručně charakterizována a na základě pojmových znaků jasně vymezena vůči jiným, podobným smluvním typům. V další kapitole bude provedena analýza jednotlivých právních norem občanského zákoníku upravujících příkazní smlouvu a zhodnocen jak jejich účel, tak jejich dopady na použití příkazní smlouvy v praxi. Tato kapitola tvoří teoretický podklad pro praktický výstup práce, jímž je návrh vzorových příkazních smluv pro dva konkrétní modelové právní vztahy. Jedním z úskalí práce je ne zcela vyčerpávající podchycení aktuální úpravy příkazní smlouvy v odborné literatuře. V současné chvíli jsou dostupné pouze dva podrobné komentáře, ostatní literatura se vzhledem ke svému omezenému rozsahu zabývá spíše popisem obsahu jednotlivých zákonných ustanovení než jejich hlubší analýzou či polemikou s nimi. Chybí též judikatura, která by zohledňovala 5

7 stav po rekodifikaci. Na druhou stranu je zde díky tomu prostor pro vlastní náhled a úvahy jak v rovině de lege lata, tak v rovině de lege ferenda, čehož se snažím v rámci možností využít. Jádrem práce je právní úprava účinná k , avšak s přesahy do úpravy předchozí, a to jak smlouvy příkazní, tak smlouvy mandátní tam, kde je to pro účely správného pochopení a výkladu nutné. Z důvodu rozsahových limitů bakalářské práce nebude záměrně přihlíženo k právní úpravě této oblasti v jiných státech, a je tedy zohledňován pouze právní systém ČR. Z týchž důvodů zůstává práce rovněž omezena na obecnou právní úpravu příkazní smlouvy v občanském zákoníku bez přesahů ke speciálním případům právních vztahů, pro něž se úprava příkazní smlouvy používá podpůrně, jako jsou např. smlouva o poskytování právních služeb dle zákona o advokacii či smlouva o poskytnutí daňového poradenství dle zákona o daňovém poradenství. 6

8 1. Příkaz a jeho vymezení 1.1. Příkazní vztahy a systematika jejich členění Aby bylo možné příkaz odlišit od jiných smluvních typů a správně určit případy, pro které je použití příkazu nezbytné, je nutné tento smluvní typ nejprve správně zařadit. Nejčastěji používaným kritériem systematizace smluvních typů je předmět jejich specifického plnění. 1 Z tohoto pohledu patří příkaz mezi závazky, [ ] jejichž předmětem je samostatné nezávislé využití snahy, umu a spíše duševní činnosti poskytovatele k dosažení určitého (většinou právního) stavu druhé osoby, které jen stěží můžeme nazvat dílem [ ]. 2 Toto dělení zohledňuje i zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který vymezuje kategorii smluv příkazního typu. Vedle příkazu sem řadí dále zprostředkování ( ObčZ), komisi ( ObčZ), zasílatelství ( ObčZ) a obchodní zastoupení ( ObčZ). Kromě výše jmenovaných smluvních typů je možno do této kategorie zařadit i další smlouvy upravené v ObčZ, např. takové, které zakládají právní vztahy v rámci správy majetku, bankovních služeb (účet, jednorázový vklad, akreditiv, inkaso), kontrolní činnosti, péče o zdraví či zájezdu, 3 popř. smlouvu o výkonu funkce 4 ( 59 a násl. ZOK) atd Vymezení příkazu Příkaz je ze své podstaty konsenzuálním kontraktem a již od dob římského práva se řadí mezi kontrakty dvoustranné nerovné. 5 Vzniká tedy samotným souhlasem smluvních stran, jeho pojmovým znakem je závazek příkazníka, že obstará záležitost příkazce, a chybí zde obligatorní závazek příkazce vůči příkazníkovi, spočívající 1 RUBAN, Radek. Smlouvy příkazního typu. In: ONDREJOVÁ, Dana a kol. Nástin obchodního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s RABAN, Přemysl. Závazky ze smluv příkazního typu. In: RABAN, Přemysl a kol. Občanské právo hmotné: závazkové právo. Brno: Václav Klemm - Vydavatelství a nakladatelství, 2014, s Tamtéž, sub. 2, s RUBAN, op. cit. sub. 1, s KINCL, J. Římské právo obligační. In: KINCL, J., URFUS, V. a SKŘEJPEK, M. Římské právo. 2., dopl. a přeprac. vyd., V nakl. Beck 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995 s

9 např. ve vyplacení odměny. Odměna však příkazníkovi náleží, je-li obvyklá, popř. ji lze sjednat; v takovém případě se pak kontrakt stane rovným. Pro kategorizaci jednotlivých smluvních typů dle předmětu závazku se nabízí využití teorie o dvojím předmětu závazkového vztahu. U jednotlivých smluvních typů můžeme sledovat rozdíly jak v předmětu přímém, jímž chápeme druh lidského chování neboli plnění, tak v předmětu nepřímém, tedy tom, čeho se má plnění týkat. 6 Přímým předmětem je buď určitá činnost jedné smluvní strany, která směřuje k dosažení výsledku, nebo jím může být samo dosažení výsledku bez specifikace toho, jakou činností smluvní strana kýženého výsledku dosáhne. Nepřímý předmět pak může být konkretizován buď přímo v právní úpravě, nebo k jeho přesné specifikaci dojde až jednotlivou smlouvou, zakládající konkrétní právní vztah. Z ustanovení o příkazu lze vyvozovat, že přímým předmětem příkazní smlouvy je příkazníkova činnost, která směřuje k obstarání určité záležitosti příkazce, nikoli výsledek takové činnosti. Setkáme se proto i s hodnocením příkazu jako smlouvy o úsilí, nikoli o výsledku. 7 Nepřímý předmět pak není v právní úpravě specificky vymezen. Historie příkazu (mandátu) se odvíjí již od římského práva. V rámci rekodifikace soukromého práva došlo ke sloučení původního příkazu, upraveného v občanském zákoníku, a mandátní smlouvy, upravené obchodním zákoníkem (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník) Srovnání pojmových znaků příkazu a ostatních smluv příkazního typu Jak vyplývá ze samotné kategorizace příkazu, podobné charakteristické znaky předmětu smluvního plnění jako u příkazu lze najít u více smluvních typů upravených v občanském zákoníku nebo zákoně o obchodních korporacích. Pro 6 HURDÍK, Jan. Obecné základy závazkového práva. In: FIALA, Josef a kol. Občanské právo hmotné. 3., opr. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s Viz např. MAREK, Karel. Smlouva mandátní (v obch. zák.) a smlouva příkazní (v NOZ). Rekodifikace & praxe. 2014, roč. 2, č. 6, s

10 potřeby této práce se však přidržím užšího vymezení a budu příkaz stručně porovnávat především s ostatními smlouvami příkazního typu dle občanského zákoníku Srovnání příkazní smlouvy a smlouvy komisionářské Smlouva komisionářská zakládá závazek obou stran, tedy komisionáře i komitenta, a jde proto o závazek dvoustranný rovný. Přímý předmět je definován jako obstarání záležitosti, jedná se tedy o smlouvu o výsledku. Lze tak dovozovat z ustanovení 2468 ObčZ, které komisionáři přiznává odměnu, nebyla-li ujednána, ve výši přiměřené dosaženému výsledku. Nepřímý předmět závazku komisionáře definován není. V tom se smlouva komisionářská shoduje se smlouvou příkazní. Činnost směřující k dosažení výsledku komisionář vykonává na účet komitenta, ale vlastním jménem Srovnání příkazní smlouvy a smlouvy zasílatelské Ze všech smluv příkazního typu se zasílatelská smlouva od příkazní liší v nejvíce znacích, navíc i v literatuře bývá vzhledem k povaze předmětu plnění někdy řazena spíše mezi tzv. smlouvy přepravní. 8 Protože se však na zasílatelství podpůrně uplatní ustanovení o komisi, lze ji chápat jako speciální případ smlouvy komisionářské. Jde o dvoustranný rovný kontrakt; na rozdíl od příkazu je tedy jejím charakteristickým znakem úplatnost, závazek k výsledku a nikoli činnosti a také jednání jménem zasílatele Srovnání příkazní smlouvy a smlouvy o zprostředkování Smluvními stranami smlouvy o zprostředkování jsou zprostředkovatel a zájemce, přičemž závazek, který danou smlouvou vzniká, spočívá v tom, že zprostředkovatel zprostředkuje zájemci uzavření určité smlouvy s třetí osobou, za což mu náleží 8 RUBAN, Radek. Smlouvy příkazního typu. In: ONDREJOVÁ, Dana a kol. Nástin obchodního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s

11 od zprostředkovatele provize. Jedná se tedy kontrakt rovný. Dalším významným znakem smlouvy o zprostředkování je úzká specifičnost nepřímého předmětu plnění (tedy zprostředkování smlouvy), která u příkazu chybí. Kromě toho je předmětem smlouvy dokonaná činnost, resp. konkrétní výsledek, což vyplývá jednak z významu samotného pojmu zprostředkování a jednak z ustanovení 2447 ObčZ, podle kterého je provize splatná až dnem uzavření zprostředkované smlouvy Srovnání příkazní smlouvy a smlouvy o obchodním zastoupení Tento smluvní typ má naopak ze všech smluv příkazního typu nejvíce znaků shodných s příkazem. Liší se od něho především tím, že jde o kontrakt rovný, jehož úplatnost vyplývá přímo ze zákona. Stejně jako u příkazu je přímým předmětem závazku činnost, nikoli její výsledek. Od příkazu se však liší specifičností předmětu nepřímého, tedy předmětu plnění, jímž není obstarání neurčené záležitosti, ale přímo vyvíjení činnosti směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným anebo k ujednání obchodů jeho jménem. Poněkud překvapivým se může jevit požadavek zákonodárce na písemnou formu této smlouvy, jímž se vymyká ostatním smlouvám příkazního typu. Ten vyplývá z toho, že tento smluvní typ (jako jediný ze zde zmiňovaných) je bezprostředně regulován právem Evropské unie, konkrétně směrnicí Rady z r o koordinaci právní úpravy členských států, týkající se nezávislých obchodních zástupců (86/653/EHS) Srovnání příkazu a smlouvy o dílo Smlouvě o dílo 10 náleží v rámci systematiky občanského zákoníku vlastní kategorie, a neřadí se tak mezi smlouvy příkazního typu. Přesto vzhledem k jejímu předmětu 9 RUBAN, Radek. Smlouvy příkazního typu. In: ONDREJOVÁ, Dana a kol. Nástin obchodního práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s Můžeme se setkat i s používáním termínu smlouva o díle, viz např. ONDREJOVÁ, Dana. Smlouva o díle. In: ONDREJOVÁ, Dana a kol. Nástin obchodního práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s

12 a případům praktického využití považuji za vhodné provést srovnání tohoto smluvního typu a příkazní smlouvy. Podstatou smlouvy o dílo je opět vzájemný závazek dvou stran, tedy provedení díla zhotovitelem a převzetí díla a zaplacení ceny objednatelem. Jde proto o kontrakt rovný. Nepřímý předmět, tedy samo dílo, je v občanském zákoníku definováno demonstrativním výčtem faktických aktivit ( 2587 ObčZ), samotné zhotovení díla, tedy předmět přímý, je pak nutno chápat jako dokončenou činnost, resp. její výsledek. V praxi ale nebude vždy snadné určit, zda je činnost vzhledem k jejímu charakteru vhodné ošetřit spíše příkazní smlouvou nebo smlouvou o dílo. Zde může napomoci další specifický rozdíl mezi úpravou obou typů, a sice že v případě smlouvy o dílo je dle 2592 ObčZ zhotovitel vázán příkazy 11 objednatele, jen pokud to bylo ujednáno nebo to vyplývá ze zvyklostí. Oproti tomu příkazník by se neměl odchylovat od pokynů příkazce, leda že je to nezbytné v zájmu příkazce. Příkazní smlouva tedy nedává příkazníkovi takovou míru samostatného rozhodování při vyvíjení smluvené činnosti, což úzce souvisí s tím, že předmětem plnění je právě ona činnost, nikoli její výsledek Závěr S ostatními smlouvami příkazního typu, pro které plní funkci lex generalis, pojí příkaz to, že jde o konsensuální dvoustranné kontrakty, příkaz sám je však jediný kontraktem nerovným (v případech, kdy příkazníkovi nenáleží odměna). To vyplývá z úplatnosti, která není jeho pojmovým znakem, ač může být sjednána. S výjimkou 11 Pojem příkaz je zde užit polysémanticky a nelze ho v tomto významu zaměňovat s pojmem příkaz ve smyslu závazku založeného příkazní smlouvou. Domnívám se, že by bylo vhodnější, kdyby zákonodárce tento pojem nahradil pojmem pokyn, který používá mj. právě v úpravě příkazní smlouvy. 12 Poměrně obsáhle řeší rozdíl mezi příkazní smlouvou a smlouvou o dílo např. německá či rakouská právní úprava, přičemž hlavní rozdíl je daný vázaností vyplacení odměny na dosažení výsledku více viz např. POTOČŇÁK, Štefan. Smlouvy příkazního typu. Olomouc, s Diplomová práce. Univerzita Palackého, Právnická fakulta. 11

13 smlouvy o obchodním zastoupení není pro žádnou ze smluv vyžadována konkrétní forma. V podstatných znacích se příkaz nejvíce shoduje se smlouvou o obchodním zastoupení 13, nejméně pak se smlouvou zasílatelskou. Spolu se smlouvou o obchodním zastoupení se příkaz od ostatních smluv příkazního typu (a také od smlouvy o dílo) liší v přímém předmětu, který spočívá ve výsledku činnosti, nikoli v činnosti samé. Závěrem je nutno připomenout, že pro všechny smlouvy příkazního typu se subsidiárně použijí ustanovení o příkazu (s výjimkou smlouvy zasílatelské, pro niž se nejprve použijí ustanovení o komisi). Pro názornost přikládám příloze č. 1 této práce přehled základních rozdílů mezi jednotlivými smluvními typy. 13 Zde mám na mysli především takový typ obchodního zastoupení, v rámci něhož obchodní zástupce nejenom zprostředkovává pro zastoupeného uzavírání smluv, ale též za zastoupeného jeho jménem a na jeho účet jedná v otázce podepisování smluv. 12

14 2. Aktuální právní úprava příkazní smlouvy Při analyzování pojetí příkazní smlouvy v aktuální právní úpravě se jeví jako vhodné začít tím, co o ní říká samotná důvodová zpráva k příslušnému předpisu: Osnova odstraňuje dosavadní neúčelnou duplicitu občanskoprávní příkazní smlouvy a obchodní smlouvy mandátní a zavádí jediný smluvní typ odpovídající standardnímu pojetí příkazní smlouvy. 14 Vzhledem k tomu, jak dlouho se rekodifikace soukromého práva připravovala a jak toto téma laickou i odbornou společností rezonovalo, je vcelku překvapivé, jak je v této a některých svých dalších pasážích důvodová zpráva stručná. 15 Při sjednocování dosavadních odlišných norem pro příkazní a mandátní smlouvu tedy dostala vcelku logicky přednost smlouva příkazní. Na první pohled je patrná převaha ustanovení převzatých z právě z její úpravy, a to včetně některých jazykových formulací. Původní mandátní smlouvu v nové úpravě připomínají především ustanovení 2439, 2440 a 2444 ObčZ. Na velkou část norem týkajících se příkazní smlouvy je nutno pohlížet jako na dispozitivní. Zákonodárce s podporou tzv. generální klauzule ( 1, odst. 2 ObčZ), která zakotvuje možnost odchýlení se od zákona, pokud to zákon výslovně nezakazuje 16, dává smluvním stranám vysokou míru autonomie vůle. Žádné z ustanovení ObčZ výslovně neoperuje s následkem neplatnosti či nepřihlížení ke konkrétnímu odchýlení se v praxi, a žádné také neobsahuje zákaz 14 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku. [cit ] Dostupné z 15 Zřejmě proto, že, jak si posteskl i P. Hajn ve svých Zrncích z právníka zápisníku poťouchlostí, [d]ůvodové zprávy k obsáhlejším zákonům jsou zvlášť podrobné u prvních částí těchto předpisů; postupně jim pak na obsažnosti ubývá. Téměř by se to dalo přirovnat k tradičním operetám. Jejich skladatelé se ze svých nejlepších melodií vydávali v prvním jednání, nevýrazné árie pro jednání poslední prý komponovali při generální zkoušce. HAJN, P. Zrnka z právníkova zápisníku poťouchlostí II. [online] Bulletin advokacie. Česká advokátní komora v Praze. 2014, č. 3, s. 81. ISSN Zde je důvodová zpráva ještě uspokojivě obsažná, když říká: Zákonný zákaz je formulován buď výslovně slovy 'zakazuje se', nebo výslovným stanovením důsledku odklonu od kogentního ustanovení poukazem na neplatnost ujednání nebo stanovením, že se k závadnému ujednání nepřihlíží. 13

15 odlišného ujednání. Oproti předchozí právní úpravě navíc nyní generální klauzule nezakazuje možnost úpravy odchylné od zákona v případě, že z povahy ustanovení zákona vyplývá, že se od něj nelze odchýlit ( 2, odst. 3 ObčZ 1964). Dovozuji tedy, že lze odchylně sjednat prakticky cokoli, co neporušuje dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob. Na základě 580, odst. 1 ObčZ, je však nutné klást zřetel i na smysl a účel zákona, jak připomíná např. Melzer ve své úvaze 17. Proto např. ustanovení 2430 nebo 2444 ObčZ lze chápat jako částečně kogentní, neboť odchýlení se od nich by mohlo znamenat popření účelu a smyslu zákona a jako takové by bylo neplatné. Zároveň z ryze praktického pohledu lze říci, že není možné se odchýlit od těch ustanovení zákona, která zakládají pojmové znaky konkrétního smluvního typu. V takovém případě by se totiž kontrakt podřadil jinému smluvnímu typu, než byl původně zamýšlený, a právní vztah by se řídil jinou úpravou Předmět příkazní smlouvy Literatura se s odvoláním na 2430 ObčZ v zásadě shoduje v tom, že přímým předmětem příkazní smlouvy je určitá činnost, nikoli výsledek této činnosti. Lze tak dovodit z ustanovení 2438 odst. 2 ObčZ, podle kterého příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal (za předpokladu, že příkazník neporušil své povinnosti). D. Uhlíř nicméně podotýká: Lze ale sjednat jako předmět závazku dosažení určitého výsledku nebo vázat na dosažení výsledku právo příkazníka na odměnu 18, což je jistě výklad v souladu s již zmíněnou generální klauzulí. Na druhé straně, pokud chápeme skutečnost, že předmětem příkazu je činnost příkazníka, jako pojmový znak příkazní smlouvy, nabízí se otázka, zda by D. Uhlířem navrhovaná úprava předmětu smlouvy neměla za následek to, že smlouva bude 17 MELZER, F. Dispozitivní a kogentní normy v novém občanském zákoníku. [online] Právní rozhledy. C. H. Beck. 2013, č. 7, s UHLÍŘ, David. Díl 5. Závazky ze smluv příkazního typu. In: ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s

16 svým charakterem odpovídat spíše smlouvě o dílo 19, popř. smlouvě inominátní. Osobně se tedy kloním spíše k tomu, že sjednání dosažení určeného výsledku jakožto předmětu závazku možné není. Avšak co se týká vázanosti odměny na dosažený výsledek, domnívám se, že toto není se smyslem příkazní smlouvy v rozporu a strany si to ujednat mohou. Jediným limitujícím faktorem by zde mohlo být ustanovení 1793 odst. 1 ObčZ, pokud by případné nedosažení výsledku a s ním spojený zánik nároku na odměnu byl v hrubém nepoměru s úsilím, které příkazník pro dosažení výsledku vyvinul. Názorový rozkol nastává u specifikace předmětu nepřímého, jímž rozumíme to, v čem bude činnost příkazníka (tedy předmět přímý) spočívat. Většina zdrojů uvádí jako předmět příkazní smlouvy právní jednání v zastoupení příkazce nebo jinou faktickou činnost. 20 Oporu pro tento náhled lze nalézt i v judikatuře. 21 Proti tomu se však staví názor D. Uhlíře, který tvrdí, že faktické jednání se zpravidla pojí s jednáním právním, které podmiňuje aplikaci příkazní smlouvy, a v případě, kdy bude závazek příkazníka omezen jen na činnost faktickou, je třeba tento smluvní vztah posuzovat jako jiný smluvní typ. 22 Domnívám se, že toto nahlížení na předmět příkazní smlouvy není správné 23. Aktuální právní úprava totiž příkazní smlouvu definuje jako závazek příkazníka obstarat záležitost příkazce. To je velmi vágní určení, avšak právě to s přihlédnutím k zásadě autonomie vůle podle mého názoru nahrává širšímu 19 Či jiné smlouvě dle charakteru předmětu (např. zasilatelské, zprostředkovatelské viz příloha č. 1). 20 Např. RABAN, Přemysl. Závazky ze smluv příkazního typu. In: RABAN, Přemysl a kol. Občanské právo hmotné: závazkové právo. Brno: Václav Klemm - Vydavatelství a nakladatelství, 2014, s Příkazní smlouva je dvoustranným právním úkonem příkazce a příkazníka, kterou se příkazník zavazuje, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost. Tato činnost může mít povahu právní (právní úkony příkazník činí jako přímý nebo nepřímý zástupce příkazce) nebo faktickou. Rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 563/ UHLÍŘ, David. Díl 5. Závazky ze smluv příkazního typu. In: ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s Ostatně, i D. Uhlíř své pojetí záhy vyvrací výběrem reprezentativní judikatury, když na str v přehledu judikatury cituje usnesení NS 33 Cdo 563/2009: [t]ato činnost [příkazníka] může mít povahu právní [ ] nebo faktickou. 15

17 výkladu, tedy takovému, že je na vůli stran, zda sjednanou činností bude pouze právní jednání, nebo jiná činnost. V předchozí právní úpravě 24 byl předmět vymezen specifičtěji, a sice jako závazek příkazníka, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost. Stejně tak předmět mandátní smlouvy podle dřívější úpravy byl specifikován mj. jako uskutečnění jiné činnosti 25 (tedy jiné než právního jednání). O důvodech, proč toto vymezení nebylo v rámci slučování přeneseno i do úpravy nové, zákonodárce v důvodové zprávě neříká nic. Je však podle mě zřejmé, že se změnou právní úpravy došlo spíše k zevšeobecnění definice předmětu příkazu, nikoli k jejímu zúžení, a proto není nutné omezovat jeho výklad pouze na právní jednání. Tento náhled jaksi mimochodem podporuje z mého pohledu i první věta ustanovení 2439 ObčZ, která podmiňuje vystavení plné moci příkazníkovi právě situací, kdy obstarání záležitosti vyžaduje, aby příkazník za příkazce právně jednal. Z toho dovozuji, že zákonodárce počítá i s případy, kdy obstarání záležitosti spočívá v jiné činnosti než v právním jednání. Navíc dle mého názoru i de lege ferenda je zapotřebí zákonné úpravy právního vztahu právě v případech, kdy je předmětem závazku skutečná činnost nespočívající v právním jednání. V praxi, a to zřejmě především v podnikatelské sféře, se totiž tento případ dodavatelsko-odběratelských vztahů vyskytuje poměrně často a není účelné, aby bylo třeba je namísto příkazní smlouvou ošetřovat smlouvami inominátními. Právní vztahy založené příkazní smlouvou je však potřeba odlišit od situací, kdy určitá činnost není nepřímým předmětem smlouvy, ale tzv. společenskou úsluhou. Rovněž s přihlédnutím k dosavadní judikatuře 26 se lze ztotožnit s komentářem P. Simona, který předmět příkazní smlouvy podmiňuje majetkovým zájmem obou 24 Ustanovení 724 ObčZ Ustanovení 566 ObchZ 26 Ke společenské úsluze viz např. Usnesení NS, sp. zn. Cdo 3090/2009 nebo Nález ÚS, sp. zn. ÚS 231/

18 stran vztahu a dodává, že společenská úsluha nenaplňuje znaky právního jednání v tom, že není úmyslem stran dosáhnout právních následků Zastoupení V literatuře 28 nepanuje jasná shoda v tom, zda příkazník při provádění příkazu jedná pouze v zastoupení přímém, nebo je možná i varianta nepřímého zastoupení, tedy takového, kdy příkazník jedná svým jménem a právní následky jeho jednání vznikají přímo jemu. Domnívám se, že v praxi bude možné nalézt, byť ojedinělé, případy, kdy příkazník nezpochybnitelně jedná jménem svým (avšak na účet příkazce). S tím podle všeho počítá též zákon, když v ustanovení 2435 klade na příkazníka povinnost převést na příkazce užitek z prováděného příkazu, což implikuje, že nějaký užitek vyvstal přímo příkazníkovi, tedy zřejmě na základě jeho jednání svým jménem Vznik závazku Příkazní smlouva je kontraktem konsenzuálním, a závazkový vztah tedy vzniká uzavřením smlouvy (resp. akceptací oferty) mezi účastníky vztahu, v tomto případě smlouvy příkazní. Pro ni předpis neurčuje zvláštní formu. Jedinou podstatnou náležitostí příkazní smlouvy bude konkrétní předmět závazku, tedy záležitost, již se příkazník zavazuje pro příkazce obstarat. Zákon upravuje případ, kdy je o obstarání určité záležitosti požádán ten, kdo takové záležitosti obstarává jako podnikatel. Dle ustanovení 2431 ObčZ musí dát druhé straně výslovně najevo, zda na sebe obstarání záležitosti bere nebo ne, a to 27 SIMON, Pavel. Díl 5. Závazky ze smluv příkazního typu. In: HULMÁK, Milan. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2014, s Srov. např. RUBAN, Radek. Smlouvy příkazního typu. In: ONDREJOVÁ, Dana a kol. Nástin obchodního práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 299 a SIMON, Pavel. Díl 5. Závazky ze smluv příkazního typu. In: HULMÁK, Milan. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2014, s

19 bez zbytečného odkladu. V opačném případě se stává odpovědným za škodu tím způsobenou. Domnívám se, že v obchodní praxi, kdy dochází k opakovanému plnění v rámci podnikatelské činnosti příkazníka, bude praktické (především z pohledu příkazníka) ujednat si odchylné řešení. To může spočívat buď v možnosti konkludentního (nikoli výslovného) potvrzení závazku příkazníkem nebo v úplném zrušení této příkazníkovy povinnosti (především v případech opakované spolupráce, často ošetřené rámcovou příkazní smlouvu, na základě které budou vznikat jednotlivé příkazní smlouvy) Povinnosti příkazníka Samotné provádění příkazu upravuje zákon v ustanoveních 2432 až 2435 ObčZ. Ta zohledňují především příkazníkovu povinnost plnit příkaz poctivě a pečlivě a dodržovat pokyny příkazce (resp. možnost se od nich odchýlit) a dále možnost provedení příkazu jinou osobou než příkazníkem Poctivost a pečlivost při plnění příkazu a použití prostředků Příkazník má dle ustanovení 2432 odst. 1 ObčZ plnit příkaz poctivě a pečlivě podle svých schopností, a to za využití každého prostředku, kterého vyžaduje povaha obstarávané záležitosti, jakož i takového, který se shoduje s vůlí příkazce. Požadavek na poctivost plnění příkazu opakuje obecnou povinnost každého jednat v právním styku poctivě. 29 V případě vykonávání příkazu tím rozumíme jednání příkazníka vždy v souladu se zájmem příkazce, nikoli zájmem svým či zájmem třetí strany. Zájem příkazce by proto měl být druhé straně dostatečně znám, přičemž v praxi bude zřejmě možné jej dovodit z předmětu smlouvy. 29 Ustanovení 6 (1) zákona č. 89/2012 Sb. 18

20 Pečlivé konání podle příkazníkových schopností je pak nutné posuzovat s přihlédnutím k tomu, jestli příkazník plní příkaz jakožto odborník dle ustanovení 5, odst. 1 ObčZ nebo nikoliv. V případě prvém se totiž k povinnosti pečlivého plnění příkazu přidává ještě požadavek na odbornou péči s využitím pečlivosti a znalostí, která je se statusem odborníka spojena. Co přesně lze rozumět pod pojmem prostředek, zákonodárce nevysvětluje. Ze způsobu, jakým občanský zákoník tohoto pojmu užívá na jiných místech, 30 usuzuji, že se zde má na mysli obecně jakékoli jednání či postup směřující k dosažení výsledku činnosti. Nejde o prostředky finanční, protože v takovém případě by zde byl použit pojem peněžní prostředky, jako v mnoha jiných ustanoveních ObčZ. To je změna oproti ustanovení úpravy předcházející, která s pojmem prostředky nakládala poněkud jinak; jednak vzhledem k samotnému zařazení tohoto pojmu do jednoho odstavce spolu s náhradou nákladů, jednak stanovením povinnosti příkazce poskytnout nezbytné prostředky příkazníkovi. 31 Aktuální úprava již prostředky nespojuje s aktivní povinností příkazce (spočívající v poskytnutí prostředků) ale příkazníka ( použití prostředků) a nechápe je tudíž jako něco, co má automaticky k dispozici příkazce, ale něco, co musí příkazník aktivně vyhledat a samostatně vhodně využít. Je ale zřejmé, že využitím každého prostředku má zákonodárce na mysli jen takové jednání, které je v souladu s právem a dobrými mravy Následování pokynů příkazce při plnění příkazu Povinnost příkazníka dodržovat pokyny příkazce rozděluje zákon do dvou paragrafů. Ustanovení 2432 odst. 1 ObčZ říká, že od příkazcových pokynů se příkazník může odchýlit, pokud to je nezbytné v zájmu příkazce a pokud nemůže včas obdržet jeho souhlas. Následující paragraf pak stanoví, že obdrží-li příkazník od 30 Např. peněžní prostředky, technické prostředky, výchovné prostředky, elektronické prostředky, popř. dopravní prostředky ). 31 Viz 728, zákona č. 40/1964 Sb. 19

21 příkazce pokyn zjevně nesprávný, upozorní ho na to a splní takový pokyn jen tehdy, když na něm příkazce trvá. Zákon tedy předpokládá určitou flexibilitu příkazníka v situacích, kdy je v zájmu příkazce nutné původní pokyny nerespektovat, a to ad hoc ve chvíli, když již není z časových důvodů možné si to s příkazcem odsouhlasit. Lze však očekávat, že v praxi nebudou takovéto situace převažovat. Příkazník tedy obecně vzato nemá svobodu v tom, jak bude příkaz provádět, což se může zdát do jisté míry v rozporu s jeho povinností plnit příkaz pečlivě a poctivě podle svých schopností a, v případě odborníka, s péčí řádného hospodáře. Jedinou možností a též ze zákona vyplývající povinností příkazníka je upozornit příkazce v případě, že vydal příkazníkovi pokyn z jeho pohledu nesprávný. Pokud na něm příkazce i nadále trvá, je příkazník povinen se jím řídit; povinnost jednat s odbornou péčí tedy nelze na jeho další konání vztahovat, jelikož byla splněna samotným poukázáním na nesprávnost pokynu. Krajním důsledkem pak v praxi může být to, že příkazník, vázán nesprávnými pokyny příkazce, se nemůže dostatečně zasadit o to, aby nastal zamýšlený výsledek jeho činnosti. Také toto je důvod, proč jako přímý předmětem příkazní smlouvy nelze chápat samotný výsledek, nýbrž pouze příkazníkovu činnost k výsledku směřující. V případě, že se příkazník od pokynů příkazce odchýlí (a nebude se jednat o situaci, již dovoluje 2432, odst. 1 ObčZ), je třeba pro posuzování následků zohlednit závažnost pokynu, který nebyl příkazníkem respektován. Odchýlení se od pokynu spíše marginálního charakteru, které nebude mít za následek ohrožení dosažení výsledku přikázané činnosti, bude posuzováno jako porušení závazku zakládající nárok příkazce na náhradu škody dle ustanovení 2913 ObčZ. Odchýlení se od samotného předmětu smlouvy (přímého či nepřímého) by pak bylo nutno považovat za nepřikázané jednatelství ( 3006 a násl. ObčZ). Pro praxi bude proto vhodné v příkazní smlouvě specifikovat, jakým způsobem budou pokyny příkazce příkazníkovi předávány. 20

22 Informování o postupu plnění příkazu O postupu plnění příkazu má podle ustanovení 2435 ObčZ příkazník povinnost příkazce informovat, pokud si to příkazce vyžádá. Zákon po něm tedy nepožaduje automatické podávání zpráv příkazci, ani nespecifikuje, co má přesně být obsahem těchto zpráv nebo kdy 32 po obdržení příkazcovy žádosti mají být podány. Tím je sice posílena samostatnost příkazce při provádění činnosti směřující k dosažení zamýšleného výsledku, zároveň však tato svoboda koliduje s poměrně striktním omezením příkazníkovy činnosti prostřednictvím pokynů příkazce. V praxi budou tyto dvě povinnosti zřejmě úzce propojené; příkazce, který bude mít tendenci vykonávání příkazu usměrňovat svými pokyny, bude zřejmě rovněž po příkazníkovi vyžadovat podrobnější reportování o průběhu plnění příkazu, a naopak, což bude vhodné v konkrétní příkazní smlouvě také vhodně ošetřit. Související povinností příkazníka je dle ustanovení 2435 ObčZ předložit příkazci vyúčtování po provedení příkazu. Do vyúčtování by měly být zahrnuty jak celkové výdaje, které příkazníkovi při plnění příkazu vznikly a na jejichž náhradu má od příkazce nárok, tak i užitek z obstarané záležitosti Provedení příkazu náhradníkem Vzhledem k samotnému charakteru příkazní smlouvy bude zřejmě ve většině případů pro příkazce podstatné, aby byl příkaz proveden přímo příkazníkem, především v případech, kdy je příkazníkem podnikatel a či odborník, od něhož se očekávají specifické znalosti či schopnosti nutné pro správné provedení příkazu. Přesto, nebo spíše právě proto, myslel zákonodárce i na situace, v nichž bude nezbytné přenést určitý úsek provádění příkazu na někoho jiného. V ustanovení 2434 ObčZ tak zdůrazňuje, že pokud svěří příkazník provedení příkazu někomu jinému, odpovídá za něj tak, jako by ho prováděl sám. Za předpokladu, že příkazce 32 Z ustanovení 1958, odst. 2 lze dovozovat, že neujednají-li si strany jinak, má být informace poskytnuta bez zbytečného odkladu. 21

23 dovolil příkazníkovi ustanovit náhradníka pro provedení příkazu či pokud byl náhradník nezbytně nutný, se uplatní institut culpa in eligendo, tedy odpovědnost za škodu vzniklou špatným výběrem náhradníka Užitek z prováděného příkazu Pro správné uchopení povinnosti příkazníka naložit s užitkem z příkazu je nutné vyjít z toho, jak tuto oblast pojímala předchozí úprava. V ustanoveních obchodního zákoníku upravujících smlouvu mandátní není ošetřena vůbec; pro příkazní smlouvu pak předchozí občanský zákoník stanoví, že je příkazník povinen převést na příkazce všechen užitek z provedeného příkazu. Téměř doslovně je příslušné ustanovení inkorporováno také do úpravy nové, konkrétně do ustanovení 2435 ObčZ. Navíc byl však přidán též druhý odstavec 2432 ObčZ, který stanoví, že příkazník přenechá příkazci veškerý užitek z obstarané záležitosti. To může vyvolat dojem, že jedno z uvedených ustanovení je redundantní, 34 obzvlášť když s vysvětlením záměru zákonodárce není opět nápomocna ani důvodová zpráva. Aplikujeme-li na ně však důkladný jazykový výklad, zjistíme, že mezi oběma ustanoveními je rozdíl, ba že dokonce došlo, byť zdánlivě kosmetickou modifikací, k zásadní změně oproti předchozí úpravě. V ustanovení 2435 ObčZ si všimněme změny vidu slovesného přídavného jména z původního provedený 35 na prováděný. Pokud předpokládáme, že se zákonodárce řídil jazykovými pravidly, 36 pak zjistíme, že v prvním případě se převádí užitek z příkazu provedeného, z čehož lze usuzovat, že k převedení má dojít až po provedení příkazu. V případě druhém tvar prováděného naznačuje průběhovost 33 V ustanovení 2434 ObčZ tak jde v podstatě o dle mého názoru redundantní opakování obecného ustanovení 2914 ObčZ, což je způsobeno převzetím celého ustanovení z předchozí úpravy příkazní smlouvy (ust. 726 ObčZ 1964), přičemž předchozí úprava institut culpa in eligendo v obecné rovině neobsahovala. 34 Tak ho chápe např. D. Uhlíř; viz. UHLÍŘ, David. Díl 5. Závazky ze smluv příkazního typu. In: ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s Ustanovení 727 ObčZ Takto o teorii jazykového výkladu viz např. MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva: úvod do právní argumentace. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s

24 děje, a k převedení užitku tak má zřejmě docházet tak, jak situace vyžaduje, tj. jakmile nějaký užitek vznikl. Tato změna má pro praxi poměrně zásadní dopady a nelze ji proto přejít bez povšimnutí. Obdobně je možné provést jazykové srovnání ustanovení 2432, odst. 2 a 2435 ObčZ, která se liší hned ve dvou ohledech. Z prvé jde o rozdíl mezi významem sloves přenechat a převést. Ustanovení druhého odstavce 2432 ObčZ je v některých výkladech chápáno tak, že se vztahuje na situaci, kdy příkazník za příkazce jedná v přímém zastoupení. V případě zastoupení nepřímého pak na příkazníka dopadá povinnost užitek nikoli přenechat, ale dle ustanovení 2435 ObčZ převést. 37 Jaký dopad pak přináší rozdíl v identifikaci zdroje užitku, tedy pojmy obstaraná záležitost a prováděný příkaz, lze také nahlížet různě. V prizmatu takto podrobného jazykového rozboru obou ustanovení by bylo možno pojem obstaraná záležitost chápat jako vyjádření dokonavosti a ustanovení tak přiřknout takový význam, že k přenechání užitku má dojít až po dokončení příkazu. Vzhledem k tomu, že předmětem příkazu rozumíme činnost a nikoli výsledek, je však nutné zdánlivě dokonavé výrazy obstarat záležitost (dle ust ObčZ) nebo obstaraná záležitost chápat jako průběhové. Proto mezi užitkem z obstarané záležitosti a užitkem z prováděného příkazu nespatřuji věcný rozdíl Povinnosti příkazce Mezi explicitně vyjádřené povinnosti příkazce lze zařadit vystavení plné moci, poskytnutí odměny za stanovených podmínek, náhradu výdajů zálohou i zpětně a náhradu škody Odměna Úplatnost není pojmovým znakem příkazní smlouvy. Podle ustanovení 2438 ObčZ náleží příkazníkovi odměna, jen pokud byla ujednána nebo je-li obvyklá. Poskytnutí 37 Viz např. SIMON, Pavel. Díl 5. Závazky ze smluv příkazního typu. In: HULMÁK, Milan. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2014, s Shodně též RABAN, Přemysl. Závazky ze smluv příkazního typu. In: RABAN, Přemysl a kol. Občanské právo hmotné: závazkové právo. Brno: Václav Klemm - Vydavatelství a nakladatelství, 2014, s

25 odměny však není podmíněno dosažením výsledku smluvené činnosti, a příkazníkovi tedy odměna náleží, i pokud výsledek nenastal, s výjimkou případu, kdy nebylo výsledku dosaženo v důsledku porušení příkazníkových povinností. Dle ustanovení 2443 ObčZ náleží příkazníkovi poměrná část odměny i v případě, kdy dojde k zániku příkazu odvoláním ze strany příkazce. I kvůli tomu je třeba chápat příkazní smlouvu jako smlouvu o vyvíjení činnosti směřující k určitému výsledku spíše než o dosažení výsledku jako takového. Nelze opominout, že první odstavec ustanovení 2438 ObčZ o odměně je zatížen chybou zásadního charakteru, kdy zřejmě došlo k záměně příkazníka za příkazce. V praxi je běžné, že příkazník vykonává příkaz v rámci své podnikatelské činnosti a přijatelnou výši odměny určuje podnikatelské prostředí jeho oboru, nikoli oboru příkazcova (pokud příkazce sám je také podnikatelem). Důvodová zpráva neinformuje o tom, zda a proč má v dané pasáži být skutečně uvedeno příkazce a nikoli příkazník. Na druhou stranu, důvodová zpráva nezdůvodňuje záměry u žádného z jednotlivých ustanovení a případné změny oproti předchozí právní úpravě nevysvětluje v souvislosti s žádnou konkrétní pasáží úpravy příkazu, takže absence vysvětlení k 2438 ObčZ nemůže obstát jako hlavní argument, proč dovozujeme, že dané ustanovení obsahuje chybu. Případy, kdy se zákonodárce přeřekne a text právního předpisu nedává rozumný smysl, se však stávají, jak uvádí např. Melzer 38, který pro výklad sporného ustanovení následně doporučuje [ ] použít i argumenty historické, tedy odkaz na skutečnou vůli zákonodárce. 39 Předchozí právní úprava přiznávala příkazníkovi odměnu obvyklou vzhledem k jeho povolání 40 a nikoli k povolání příkazce. Vzhledem k tomu, že i u jiných ustanovení došlo v rámci rekodifikace k jejich více či méně bezzásahovému promítnutí do 38 MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva: úvod do právní argumentace. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s Tamtéž, s Dříve tedy povolání, nikoli nově podnikání, viz 730, odst. 1 ObčZ

26 úpravy nové, lze předpokládat, že to bylo zamýšleno i v tomto případě a záměna pojmů je tedy skutečně chybou. Při výkladu občanského zákoníku je nutné se vyrovnat s určitým množstvím chyb, resp. problematických ustanovení, jak přiznává i jeden z jeho tvůrců, K. Eliáš. Ve svém článku 41 se pro tyto případy odvolává na 2 odst. 2 ObčZ, podle kterého se nelze dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu. Nelze si dost dobře představit záměr zákonodárce, podle kterého by se měla odměna příkazníka určovat na základě zvyklostí v rámci podnikání příkazce, nikoli příkazníka, což navíc bylo doposud zavedenou praxí. Budeme-li tedy posuzovat ono problematické ustanovení prizmatem historického i teleologického výkladu, musíme nutně dojít k závěru, že jde o chybu, kterou snad odstraní příští novela, a v praxi se tedy doslovným zněním 2438 ObčZ neřídit. Pro eliminaci případných nejasností bude vhodné v konkrétní smlouvě uvádět, zda si strany sjednaly odměnu a případně v jaké výši Plná moc Nová právní úprava příkazní smlouvy oproti úpravě původní vyjasnila vztah mezi plnou mocí (resp. dohodou o plné moci) a příkazní smlouvou. Předchozí úprava zániku příkazní smlouvy 42 pouze podpůrně odkazovala na ustanovení o zániku plné moci, oproti tomu požadavek na vystavení plné moci pro právní jednání stanovoval obchodní zákoník pro smlouvu mandátní 43. Z něj zákonodárce zjevně vycházel při koncipování úpravy nové. Ustanovení 2439 ObčZ jasně říká, že pokud má příkazník v rámci příkazu za příkazce právně jednat, je třeba, aby mu příkazce vystavil plnou moc, která může být obsažena přímo v příkazní smlouvě. Příkazní smlouva tedy může sama o sobě být dohodou o plné moci a v takovém případě 41 ELIÁŠ, K. Problematická ustanovení nového občanského zákoníku a jejich výklad. [online] Bulletin advokacie. Česká advokátní komora. Publikováno Cit Viz ustanovení 731 ObčZ Viz ustanovení 568, odst. 4 ObchZ. 25

27 také může i nemusí obsahovat plnou moc (ve smyslu osvědčení o plné moci). 44 Na tomto místě nezbývá než konstatovat, že, podobně jako v ustanovení o odměně, se nezáměrná záměna pojmů příkazce a příkazník opakuje i ve druhém souvětí ustanovení 2439 ObčZ. Za prvé z pohledu teleologického si nelze dost dobře představit příkazní vtah, v němž jedná příkazce jménem příkazníka. Za druhé z pohledu jazykového lze vystopovat původní záměr zákonodárce, který do nové úpravy příkazní smlouvy transponoval ustanovení 568, odst. 4 ObchZ, podle něhož plnou moc neobsaženou ve smlouvě nenahrazuje převzetí smluvního závazku mandatářem jednat jménem mandanta (a nikoli naopak). Druhou část 2439 ObčZ je tedy podle mého názoru nutné chápat tak, že samotné smluvní ujednání o převzetí povinnosti příkazníka jednat jménem příkazce plnou moc neobsaženou ve smlouvě nenahrazuje, a to ani v případě, že třetí osoba, s níž příkazník právně jedná, o této povinnosti ví. V praxi bude zřejmě vhodné plnou moc přímo do smlouvy nezahrnovat, jelikož jde o dokument, který bude příkazník prezentovat třetím stranám. Požadavky na formu a obsah plné moci upravuje občanský zákoník obecně v 441 a násl Náhrada výdajů Příkazce má dle ustanovení 2436 ObčZ povinnost nahradit příkazníkovi náklady účelně vynaložené při provádění příkazu, a to i v případě, že nebylo dosaženo zamýšleného výsledku činnosti příkazníka. Na jeho žádost navíc musí příkazce poskytnout příkazníkovi na výdaje zálohu. Ač to zákon explicitně nevysvětluje, účelně vynaloženými výdaji rozumíme výdaje bezprostředně nutné k dosažení cíle, tedy takové, bez jejichž vynaložení by bylo provádění příkazu ohroženo či přímo znemožněno. To, že příkazník udrží své (potažmo následně příkazcovy) výdaje v mezích této účelnosti vychází též z jeho povinnosti provádět příkaz poctivě a pečlivě ( 2432, odst. 1 ObčZ). Nárok příkazníka na proplacení nákladů i v případě, 44 Viz např. RUBAN, Radek. Smlouvy příkazního typu. In: ONDREJOVÁ, Dana a kol. Nástin obchodního práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s

28 že se výsledek činnosti nedostavil (dle 2436 ObčZ) nebo byl příkaz příkazcem odvolán ( 2443 ObčZ), souvisí podobně jako např. vyplacení odměny či její poměrné části s tím, že příkazní smlouva je smlouvou o úsilí a nikoli o výsledku. Výše nákladů k proplacení, popř. proúčtování poskytnuté zálohy bude vycházet z vyúčtování, které příkazník příkazci předkládá dle ustanovení 2435 ObčZ po provedení příkazu. Náhrada nákladů naopak nesouvisí s proplacením odměny ve smyslu, že by jedno vylučovalo druhé Náhrada škody Mimo běžnou povinnost nahradit způsobenou škodu upravenou obecně v 2909 a násl. ObčZ je příkazce povinen nahradit i škodu, kterou sám nezpůsobil a která vznikla příkazníkovi v souvislosti s plněním příkazu (škoda ex causa mandati 45 ). Pokud příkazník vykonává příkaz bezúplatně, má příkazce povinnost nahradit mu i takovou škodu, která vznikla při plnění příkazu náhodou (škoda ex occasione mandati 46 ), avšak maximálně do takové výše, v jaké by mu náležela obvyklá odměna, pokud by byla ujednána. 47 Podobně jako v případě úpravy náhrady nákladů, i v tomto případě zákon chrání příkazníka, byť v případě újmy vzniklé náhodou pouze toho příkazníka, jemuž nenáleží za provedení příkazu odměna Zánik závazku Kromě obecně platných způsobu zániku závazku vyplývajících z občanskoprávní úpravy, z nichž v praxi zřejmě nejčastěji se vyskytující budou splnění ( ObčZ) a dohoda ( 1981 ObčZ), upravuje občanský zákoník v případě příkazní smlouvy specificky také další možnosti. Stejně jako v případě vzniku závazku, i při jeho zániku dodržuje právní úprava zásadu autonomie vůle smluvních stran a jejich právní jednání nepodmiňuje vnějšími okolnostmi ani na ně neklade požadavek na 45 KINCL, J. Římské právo obligační. In: KINCL, J., URFUS, V. a SKŘEJPEK, M. Římské právo. 2., dopl. a přeprac. vyd., V nakl. Beck 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995, s Tamtéž, s Zatímco za běžných okolností u škody vzniklé náhodou nenese nikdo povinnost ji nahradit, pokud tedy nedal ze své viny k náhodě podnět. (viz ust ObčZ). 27

29 zdůvodnění svého činu. Všem speciálním způsobům zániku závazku s výjimkou zániku právnické osoby je společné ustanovení 2442 ObčZ, které ukládá příkazníkovi zařídit vše, co nesnese odkladu, dokud příkazce nebo jeho právní nástupce neprojeví jinou vůli Výpověď příkazu příkazníkem Ustanovení 2440 ObčZ je speciální úpravou obecného ustanovení 1998 ObčZ o výpovědi závazku, přičemž tato možnost je omezena pouze na příkazníka. První odstavec se do nové úpravy promítl z původní úpravy smlouvy mandátní ( 575, odst. 1 ObchZ), druhý odstavec je novinkou. Obě opatření lze chápat jako záměr chránit příkazce před následky náhlého ukončení příkazníkovy činnosti. Jedním z nich je výpovědní lhůta, která končí ke konci měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena. Ta dává příkazci dostatečný čas se nově vzniklé situaci přizpůsobit. 48 Druhým je povinnost příkazníka nahradit příkazci škodu, pokud příkaz vypoví před obstaráním záležitosti, kterou byl zvlášť pověřen nebo s jejímž obstaráním začal podle všeobecného pověření Odvolání příkazu příkazcem Ještě větší benevolenci, co se ukončení závazku týká, dává občanský zákoník příkazci, který může příkaz odvolat, a to kdykoli dle své libosti. Nejběžnějším důvodem pro toto rozhodnutí příkazce bude pravděpodobně změna okolností vedoucí k tomu, že již z konání příkazu nemá užitek, a nemá proto zájem na tom, aby vztah mezi ním a příkazníkem nadále trval. Proto je třeba institut odvolání příkazu chápat spíše jako výpověď smlouvy ( 1998 ObčZ) než např. odstoupení od smlouvy dle 2002 ObčZ. V tomto případě však není zákonem dána výpovědní lhůta, a účinnost odvolání tak může nastat okamžitě. Příkazce však musí nahradit 48 Srov. přísnější obecné ustanovení 1999, odst. 1 ObčZ v případě nepřetržité nebo opakované činnosti. 28

30 příkazníkovi náklady, které do té doby měl, škodu, kterou utrpěl, a v případě úplatné smlouvy také poměrnou část odměny. Výklad se liší v tom, zda se lze od ustanovení právní úpravy smluvně odchýlit v tom smyslu, že by strany možnost odvolání příkazu zcela vyloučily nebo omezily. D. Uhlíř 49 se opírá o 442 ObčZ a tvrdí, že je-li předmětem příkazu jednání příkazníka za příkazce, pak vzhledem k provázanosti příkazu se zmocněním nikoli, ba dokonce bude možné příkaz odvolat i za jiných než sjednaných podmínek, bude-li k tomu mít příkazce zvlášť závažný důvod. Pro případy, kdy je obstarávanou činností faktické jednání příkazníka pak možnost sjednání neodvolatelného příkazu připouští. Jinak na tuto otázku nahlíží komentář D. Simona 50, který s odvoláním na dispozitivnost příslušných norem smluvní vyloučení možnosti příkaz odvolat připouští zcela. Pro činnost spočívající v právním jednání za příkazce pak vidí únikovou cestu ve využití 442 ObčZ stejně jako Uhlíř, nicméně z jeho pohledu spočívá v odvolání plné moci a nikoli v odvolání příkazu samého. Pro posouzení tohoto rozporu se přikláním spíše k výkladu Simonovu, a to proto, že na rozdíl od předcházející úpravy občanského zákoníku 51 současná úprava nepředepisuje pro zánik příkazní smlouvy podpůrné přiměřené použití ustanovení o zániku plné moci, ale namísto toho toto ustanovení s jistými změnami inkorporuje přímo mezi ustanovení o příkazní smlouvě 52. Původní znemožnění toho, aby se zmocnitel svého práva kdykoli plnou moc odvolat vzdal, zákonodárce do nové úpravy příkazu nepřenesl (do nové úpravy o smluvním zastoupení však ano). 49 UHLÍŘ, David. Díl 5. Závazky ze smluv příkazního typu. In: ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s SIMON, Pavel. Díl 5. Závazky ze smluv příkazního typu. In: HULMÁK, Milan. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2014, s Viz 731, zákona č. 40/1964 Sb. 52 Srov. 33b, zákona č. 40/1964 Sb. a zákona č. 89/2012 Sb. 29