Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav klasických studií

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav klasických studií Bakalářská diplomová práce 2014 Michaela Tsima

2 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav klasických studií Novořecký jazyk a literatura Michaela Tsima Občanská válka v literatuře: Bratrovrazi N. Kazantzakise Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Nicole Votavová Sumelidisová, Ph.D. 2014

3 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

4 Chtěla bych zde tímto vyjádřit své poděkování paní doktorce Nicole Votavové Sumelidisové za víc než vstřícný přístup, trpělivost, cenné rady a psychologickou podporu při psaní mé diplomové práce. Svůj dík bych také chtěla vyjádřit svému manželovi a především svým milovaným dcerám, které mně byly podporou největší.

5 Obsah 1. Úvod Okolnosti vzniku románu Bratrovrazi pohledem literární kritiky Doba a místo děje románu Historický kontext Vesnice Kastelos Pohled autora na občanskou válku Příčiny občanské války Kritika znepřátelených stran Situace v Národní armádě Kritika církve Postoj k partyzánům Autorovo vnímání řeckého národa Východisko ze slepé uličky občanské války Otázka svobody jako centrální motiv díla Kazantzakisův pohled na svobodu Život jako neustálý boj Kazantzakisovo životní krédo prostřednictvím Askeze Motiv neutuchajícího boje v Bratrovrazích Vztah k Bohu Víra v Boha Kazantzakisovo chápání Krista Rozhovor s Kristem Charakteristika hlavních postav Otec Giannaros... 38

6 7.2 Kapitán partyzánů Kapitán Drakos jako protipól hlavního hrdiny Paralela s historickou postavou Markose Vafiadise Velitel národní armády Bývalá žena kapitána Národní armády Závěr Resumé Seznam použité literatury Primární literatura Sekundární literatura

7 1. Úvod Léta okupace, národního odboje a občanské války v Řecku se stala zdrojem inspirace mnoha děl poválečné řecké prózy. Období 40. let, která začalo zapojením Řecka do druhé světové války, následovalo obsazením německými vojsky a pokračovalo národním odbojem a občanskou válkou, se zapsalo do dějin jako jedno z nejtragičtějších v historii novodobého řeckého státu. Zdá se, že otřesné a bolestivé zážitky těchto let silně poznamenaly jak život, tak povědomí mnohých poválečných prozaiků, kteří budˇ okamžitě, nebo s odstupem času, pocítili potřebu, tato témata literárně zpracovat. Giannis Vasilakakos, který se literaturou výše zmíněného období podrobně zabývá, se domnívá, že ačkoliv s tématem občanské války byla vydána již řada prozaických děl, nejsou některé události tohoto pro řecký národ tak traumatizujícího období ještě zcela uspokojivě popsány a objasněny, a proto až dodnes zůstávají diskutabilní. 1 V své práci se zabývám tématem občanské války v díle Nikose Kazantzakise Bratrovrazi (Αδερφοφάδες, 1963). Mým hlavním cílem je analyzovat způsob, jakým autor ve svém posledním díle pohlíží na občanskou válku, na její skutečné příčiny a následky, jak pohlíží na aktéry této války a to jak na straně levice, tak na straně pravice. Záměrně představuji nejdříve okolnosti, které vedly autora k vyjádření se k tématu občanské války, a také seznamuji čtenáře s názory literárních vědců a odborníků na tento konkrétní román, aby si čtenář udělal prvotní obrázek, do jaké míry toto dílo bylo či nebylo přijato. Ve stěžejní části práce se věnuji rozboru ústředních motivů románu tj. motivů svobody, víry a národa, které úzce souvisí s občanskou válkou a životními postoji Kazantzakise. Zde bych chtěla předeslat, že se ve své analýze výše uvedených témat záměrně zabývám otázkou politického přesvědčení autora jen velmi okrajově a to v podkapitole , která vysvětluje jeho postoj k partyzánům. Další kapitolu jsem věnovala hlavním postavám, jejich charakteristice a jednání. Na závěr si dovolím krátce představit, jaké reakce dílo vyvolalo u literární kritiky v době těsně po 1 VASILAKAKOS (2000): 15. 7

8 svém vydání. A nakonec krátce seznámím čtenáře s tím, jaké jsou nejnovější přístupy v současnosti. Při analýze románu vycházím jednak z několika literárně-kritických esejů nebo časopisecky vydaných článků významných řeckých i zahraničních literárních vědců a kritiků, a to jak soudobých, tak současných. Nutno podotknout, že sekundárních zdrojů týkajících se přímo analýzy románu Bratrovrazi neexistuje mnoho. Poznatky z těchto prací se proto následně snažím dát do kontextu s mým osobním pohledem na jednotlivá výše uvedená témata, popřípadě tento svůj pohled podkládám a vykresluji ukázkami přímo z díla samotného. Neméně důležitým podkladem pro mou práci při analýze motivu svobody je Kazantzakisova mystická básnická próza, kterou napsal v letech 1922 a 1923 s názvem Askeze Salvatores Dei (Ασκητική Salvatores Dei,1927), již sám autor označil jako své vyznání víry a prostupuje celým jeho dalším dílem. V předkládané práci se objevují ukázky z knih Bratrovrazi a Askeze Salvatores Dei které uvádím v monotonickém přepisu, ačkoliv v originále byl použit systém polytonický. 8

9 2. Okolnosti vzniku románu V 60. letech 20. století je v řecké literatuře patrná snaha o vylíčení průběhu občanské války jinak, než tomu bylo doposud, a tedy z pohledu pravice. Typickým příkladem těchto pokusů jsou díla Ασθενείς και Οδοιπόροι (Nemocní a pocestní, 1964) Jorgose Theotokase a Η γη της οδύνης (Země bolesti, 1966) Evangelose Averof-Tositsy. Nicméně Kazantzakisův román Bratrovrazi (Αδερφοφάδες), který byť v tomto období vychází také (1963), se do této kategorie řadit nemůže. Autor totiž vykresluje obě bojující strany jako rovnocenné, rozděluje mezi ně stejnou dávku násilí, dobra a zla, spravedlnosti a bezpráví. Stěžejními motivy jsou však lidská svoboda, podřízení se okolnostem, nechuť dodržet stávající pravidla. 2 Historický román Bratrovrazi byl poprvé vydán neznámým nakladatelem 3 až v roce 1963, to znamená šest let po Kazantzakisově smrti. Tento román je považován za autorovo poslední dílo, přestože ho podle všeho začal psát již v roce 1949, těsně tedy po té, co dokončil román Kristus znova ukřižovaný (Ο Χριστός ξανασταυρώνεται, 1954), 4 ve kterém je již patrná inspirace občanskou válkou, i když pouze okrajově. Kazantzakisův úmysl byl dílem Bratrovrazi v podstatě výše uvedený román přepracovat, neboť měl pocit, že téma bratrovražedné války v něm zůstalo poněkud v pozadí. Cítil tedy potřebu ho znovu použít a vyjádřit se k němu otevřeněji. Proto tentokrát autor zasadil děj románu do své současnosti a snažil se jej zbavit všech prvků, které by mohly příliš poukazovat na paralelu s křesťanským mýtem. Jedná se v něm opět o téma ukřižování bojovníka za mír, přičemž tentokrát děj není již situován na pobřeží Malé Asie v roce 1919, ale do horské oblasti Epiru v období V dopise Minosovi Dimakisovi s datem poté, co mu oznamuje, že dokončil svůj román Kristus znova ukřižovaný, dodává: Právě jsem začal pracovat na novém (románu) a taky na dramatu o současné tragédii v Řecku. 6 2 APOSTOLIDOU (2010): MATHIOUDAKIS (2013a): KEELEY (1965): BIEN (2007): BIEN (2012): 672. Now I ve begun a new one now and also a new play about the present tragedy in Greece. 9

10 V citaci zmiňované drama však nikdy nezačal psát a také práce na Bratrovrazích Kazantzakisovi působila nemalé obtíže, což možná vysvětluje důvod, proč se nakonec rozhodl toto dílo nikdy nevydat. 7 První verzi napsal tedy mezi prosincem 1948 a únorem 1949, druhou v březnu 1949, přičemž se k rukopisu v následujících letech ještě minimálně třikrát vrátil. 8 Peter Bien zastává názor, že v době tvorby románu byl Nikos Kazantzakis natolik zdrcen právě probíhající občanskou válkou v Řecku, že zcela upadl do pro něj netypického pesimismu a beznaděje, což je patrné i z podtitulu knihy Chtěl prý být svobodný, zabte ho! (Ήθελε, λέει, να ναι λεύτερος σκοτώστε τον!) 9 Důležité je připomenout, že se autor občanské války fyzicky v tomto období neúčastnil, žil v Antibes 10 na Francouzské riviéře, kde se v červnu roku usadil s cílem svobodně se věnovat svojí literární tvorbě. Zde (podle jeho ženy) přijímal četné návštěvy z Řecka, nechával se informovat o dění ve vlasti, jejich svědectví zaznamenával a začal se vnitřně připravovat na svůj román Bratrovrazi s tématem občanské války, které ho velmi tížilo a nebylo mu v žádném případě lhostejné. Samotný fakt, že spisovatel nebyl nikdy přímým účastníkem žádného válečného střetu, narozdíl od Myrivillise, Elytise nebo Sinopoulose, ještě ovšem nemusí a priori znamenat, že by nebyl schopen po estetické stránce úspěšně vylíčit obrazy války. 12 Ve skutečnosti se však nejpůsobivější okamžiky knihy opravdu ukazují být ty, jež jsou podložené Kazantzakisovými osobními zkušenostmi, které na vlastní kůži prožil v letech předcházejících občanské válce. Jedním z charakteristických příkladů je detailní popis poměrů na Svaté Hoře Athos, na níž strávil 40 dní BIEN (2007): TZIOVAS (2006): BIEN (2007): STAVROU (2005): 6. Patroklos Stavrou v krátkém životopise Kazantzakise vydaném v rámci speciálního čísla periodika Odos Panos č. 127 uvádí, že Antibes bylo původně založeno jako starověká řecká kolonie s názvem Antipolis a Kazantzakisovi připomínalo Krétu. 11 PREVELAKIS (1959): BIEN (2007): Srv. KAZANTZAKIS (1982b):

11 3. Bratrovrazi pohledem literární kritiky Z kritické eseje Edmunda Keelyho k románu Bratrovrazi vydané v roce 1965 se dovídáme, že řečtí literární kritici byli v názoru na Kazantzakisovo dílo od počátku rozdělení. Jedni zastávali názor, že jeho upřímný styl psaní je v rámci modernistické řecké prózy velmi unikátním, zatímco ti druzí nemohli pochopit, jak tento spisovatel s tak staromódními metodami, nevytříbenou technikou a výstředními jazykovými prvky dokázal sklidit úspěch nejen v USA, ale i jinde na světě. Vysvětlením této popularity především v zahraničí může být názor, že za úspěch může vděčit podobně jako E.A.Poe zdařilým překladům. Jako typický příklad obou těchto protichůdných postojů uvádí přímo dílo Bratrovrazi, které se liší od ostatních řeckých románů s tématem občanské války použitím abstraktních a symbolických motivů. 14 Keeley v tomto eseji dochází k závěru, že to, co se mohlo stát moderním dramatem s vysokou literární hodnotou, jen zřídka dosahuje úrovně melodramatu 19. století 15 Oproti tomu v USA vychází o rok později v deníku New York Times kritika, která vyjadřuje nadšení, že i 7 let po Kazantzakisově smrti mohou čtenáři obdivovat další důkaz spisovatelovy geniality, tentokrát prostřednictvím románu Bratrovrazi, kde excelentně vyjadřuje vysoce hrdinnou a přitom nevyhnutelně smrtelnou snahu zastavit nelidskost, které je člověk schopen vůči svému bližnímu. 16 V mé práci několikrát zmiňovaný Jorgos Vasilakakos ve své studii dochází k závěru, že jednou ze zásadních příčin neúspěchu tohoto románu může být i fakt, že autor prakticky nepřišel do přímého kontaktu s občanskou válkou v Řecku a žil v tomto období v zahraničí. 17 Roku 2006 vydává Dimitris Tziovas studii, 18 v níž dochází k závěru, že Kazantzakis v Bratrovrazích nedokázal dostatečně využít dynamiku použitých symbolů, což vede ve své konečné podstatě k vytvoření dojmu, že neexistuje naprosto žádné východisko ze vzniklé situace. Bohužel nedokázal rozvinout použité metaforické a symbolické aspekty díla tak, jak se 14 KEELEY (1965): KEELEY (1965): 511. «Αυτό που θα μπορούσε να καταστεί ένα σύγχρονο υψηλό δράμα, σπανίως αίρεται στο ύψος ενός μελοδράματος του 19 ου αιώνα.» 16 MATHIOUDAKIS (2013a): VASILAKAKOS (2000): TZIOVAS (2006):

12 mu to podařilo například v románu Kristus znova ukřižovaný (Ο Χριστός ξανασταυρώνεται). Tím, že se mu naprosto nedaří spojit protichůdné proudy, ani je nikterak symbolicky překonat, se nedokázal vymanit z dualistického stylu myšlení a pochopení světa, čtenář není schopen zaujmout konkrétní stanovisko, ani názor. Není schopen předložit nějaké řešení vzniklého střetu, a proto tato kniha končí smrtí a beznadějí. Nicméně v poslední době se v Řecku projevuje sklon k určitému znovuobjevení Kazantzakisova díla, které vychází jako příloha nedělního vydání řeckých novin Εθνος της Κυριακής. Záměrem, jak tvrdí Nikos Mathioudakis, profesor Dimokritovy Univerzity v Thrákii a specialista na život a tvorbu Nikose Kazantzakise, je povzbudit Řeky a zachránit je od zklamání, která zažívají v nelehkém období probíhající hospodářsko-společenské krize. Podle něj Kazantzakisův styl obsahuje všechny duševní nástroje, které potřebuje člověk, aby překonal těžká období jakéhokoliv druhu, přičemž vyzdvihuje význam a důležitost pojmů hrdinství, důstojnosti a naděje, tedy motivů, které se často u Kazantzakise objevují. 19 Profesor Mathioudakis ve svém článku publikovaném v listopadu v protikladu k postoji výše jmenovaných kritiků vyslovuje názor, že se v románu Bratrovrazi autorovi podařilo vykreslit občanskou válku zcela výjimečným literárním způsobem a vytříbenou spisovatelskou technikou, použitím prvků dnes typických pro kinematografický scénář. Dále pokračuje, že literární přístup autora k tématu je sice plný nejednoznačných motivů, nicméně to mohl být Kazantzakisův záměr, aby si každý čtenář hlubší myšlenku románu svobodně vysvětlil po svém. 19 MATHIOUDAKIS (2013b): Τamtéž. 12

13 4. Doba a místo děje románu 4.1 Historický kontext Je zřejmé, že se autor při psaní tohoto románu inspiroval událostmi období mezi podzimem 1948 až jarem V knize totiž čtenář nachází odkaz na jednu skutečnou událost, kterou oslavují partyzáni v horách, když za nimi přichází kněz Giannaros s nabídkou na mírové předání vesnice Kastelos do jejich rukou, kdy čínští komunisté překročili Žlutou řeku a obsadili Peking. Tuto zprávu sám autor zaslechl ve Francii v rádiu dne Τα αδέρφια μας στην Κίνα ξεχύθηκαν στους κάμπους, πάτησαν τις πολιτείες, ξεσκλάβωσαν μιλιούνια ψυχές, έφτασαν στον Κίτρινο ποταμό τώρα, νά, μας έφερε το χαμπάρι το νεραϊδόφωνο. 22 Naši bratři v Číně obsadili nížiny, dobyli města, vysvobodili z otroctví milióny lidí, dostali se až ke Žluté řece. Zrovna jsme se dozvěděli tuto zprávu z vílího hlasu (vílí hlas zde vysílačka pozn. aut.). Kazantzakisovi nebylo lhostejné ani další ožehavé téma tohoto krizového období a to makedonská otázka 23, což je patrné z dopisu příteli Thrasosovi Kastanakisovi z února , ve kterém ho naléhavě žádá, aby mu obstaral dokumenty, které vyjadřují postoj Komunistické strany Řecka k tomuto problému. Jak dále pokračuje, jeho záměrem je tyto informace použít v jedné z kapitol románu Bratrovrazi. 4.2 Vesnice Kastelos Děj románu se odehrává ve fiktivní vesničce Kastelos v řeckém pohoří Epiru, v blízkosti reálného horského masivu s názvem Aetorachi 25. Tento horský hřeben o nadmořské výšce cca 900 m se skutečně nachází mezi dvěma nížinami a je znám z období první světové války. Odehrála se tu tehdy rozhodující bitva u Bizani. 26 Peter Bien z detailních popisů usuzuje, že toto místo autor velmi dobře znal, jelikož mezi lety 1912 a 1913 zde sám sloužil svoji vojenskou 21 VASILAKAKOS (2000): KAZANTZAKIS (1982a): Srv. HRADEČNÝ (1997): BIEN (2012): KAZANTZAKIS (1982a): MATHIOUDAKIS (2013a):

14 službu. 27 Dozvídáme se také, že tato vesnice, s obrovským strategickým významem pro obě znepřátelené strany leží v těsné vzdálenosti od města Giannena. Ο Κάστελος, μας φωνάζει ο λοχαγός, είναι το κλειδί, κι όποιος το πάρει, ανοίγει και μπαίνει στον κάμπο και κατεβαίνει στα Γιάννενα. [...] διακρίνουμε με τα κιάλια πέρα [...] την θρυλική πολιτεία απλωμένη στη χιλιοτραγουδημένη λίμνη της, που κρατάει βαθιά στα νερά της τους θυσαυρούς του Αλή πασά και το κορμί της κυρα-φρωσύνης. 28 Kastelos, křičí na nás kapitán, je tím klíčovým bodem, a ten, kdo se ho zmocní, si otevírá cestu a dostává se do údolí svažujícímu se k Giannena [...] dalekohledem v dáli vidíme [...] legendární město rozkládající se kolem tisíckrát opěvovaného jezera, které ve svých hlubinách ukrývá poklady Aliho paši a tělo paní Frosyni. Fiktivní Kastelos symbolizuje reálnou situaci tehdejšího Řecka v obecném měřítku a věrohodně odráží dobový obraz nespočetného množství řeckých vesnic zmítaných občanskou válkou, který vypadá následovně: vojsko Národní armády má základnu v bezprostřední blízkosti vesnice a kontroluje její chod, zatímco partyzáni žijí v okolních horách a vesnice je pro ně zdrojem zásob. 29 V knize se tedy hned v první kapitole čtenář setkává s popisem vesnice Kastelos, čiší z něj pesimismus a beznaděj. Άγριο, σταχτόμαυρο, τα σπίτια του όλο ξερολιθιά [...] και μέσα σκοτάδι. [...] μήτε γλάστρα στο παραθύρι με μια ρίζα βασιλικό [...] παντού πέτρα πάνω στη πέτρα. [...] Κι οι ψυχές, που κατοικούσαν ανάμεσα στις πέτρες ετούτες, ήταν σκληρές κι αυτές κι αφιλόξενες. 30 Drsné a černé jak uhel, s kamennými domy [...] a uvnitř tma. [...] ani květináč s bazalkou v okně[...] všude jen samý kámen. [...] I duše, které žily mezi těmito kameny, byly drsné a nehostinné. Do kontrastu k neutěšené situaci v Kastelosu staví autor vesnici Agios Konstantinos, na pobřeží Černého moře, ze které pochází otec Giannaros, hlavní postava románu. Nostalgicky 27 BIEN (2007): KAZANTZAKIS (1982a): BIEN (2007): KAZANTZAKIS (1982a):

15 popisuje obrazy krásného prostředí, kde lidé mezi sebou nemají žádné problémy a žijí šťastně a spokojeně, účastní se náboženských svátků a věří v Boha. Ο νούς του έφευγε και γύριζε πίσω στο αρχοντοχώρι, όπου τώρα κι εβδομήντα χρόνια είχε γεννηθεί, στον Αι-Κωσταντίνο [...] σ ενα ακρογιάλι της Μαύρης Θάλασσας. Τι ησυχία, τι ευτυχία, πόσο το φρόντιζε ο θεός! Πολλές φορές είχε μπει στον Παράδεισο ετούτον ο παπα-γιάνναρος, το αναθυμόταν στο άγριο πετροχώρι ετούτο [...] Και βασίλευε αγάπη, ειρήνη, ευτυχία στους ανθρώπους στα ζά, στα σπαρμένα. [...] ολοι ακολουθούσαν την στράτα του Θεού Jeho mysl cestovala zpět do bohaté vesnice Agios Konstantinos, kde se před 70 lety narodil [...] na pobřeží Černého moře. Jaký klid, jaké štěstí, jak se o ni Bůh staral! [...] Kolikrát vstoupil otec Giannaros do tohoto ráje, vybavoval si v této drsné vesnici [...] A vládla zde láska, mír, štěstí mezi lidmi, mezi zvířaty i rostlinami [...] všichni následovali cestu Boží Tento idylický stav je však násilně přerušen vyhnáním Řeků z tureckých oblastí v rámci výměny obyvatelstva. Όλα πήγαιναν καλά και ξαφνικά εκεί που ήταν ο Θεός σπλαχνικά σκυμμένος κατά το ευτυχισμένο χωριό, απόστρεψε πέρα το πρόσωπο του.[...] «Ξεριζωθείτε, οι Δυνατοί της Γης προστάζουν, φύγετε! Όλοι οι Έλληνες στην Ελλάδα, όλοι οι Τούρκοι στην Τουρκιά! Πάρτε τα παιδιά σας, τις γυναίκες σας, τα κονίσματα, ξεκουμπιστείτε!» 32 Všechno šlo dobře a najednou tam, kde byl Bůh s rodičovskou láskou nakloněn této šťastné vesnici, odvrátil svoji tvář [...] Opusťte vaše domovy, Mocní světa přikazují, abyste odešli! Všichni Řekové do Řecka, všichni Turci do Turecka! 31 KAZANTZAKIS (1982a): Tamtéž. 15

16 5. Pohled autora na občanskou válku V knize Bratrovrazi pohlíží autor na občanskou válku jako na střet mezi dvěma zly. Na jedné straně barikády stojí vládnoucí systém v čele s pravoslavnou církví, armádou, státním aparátem, tiskem a bohatými obchodníky. Tyto Kazantzakis odsuzuje pro společenskou nezodpovědnost, sobectví a pohrdání lidskými hodnotami. Druhá bojující strana je tvořena prostým, chudým lidem, toužícím po změně. Její stoupence vnímá jako zahořklé fanatiky, jimž není nic svaté a kteří stejně jako jejich nepřátelé ztratili pojem o lidských hodnotách Τρεις φορές πήρατε τον Κάστελο, τρεις φορές σας το πήραν, αφήσατε πίσω σας μαύροι και κόκκινοι, αποκαίδια Třikrát jste se zmocnili Kastelosu, třikrát vám ho zase vzali, zanechali jste za sebou, jak červení tak černí, jen popel.. Τους ξόρκιζαν οι παπάδες, οι γαλονάδες, οι γαζετατζήδες, να σκοτώσουν το γείτονα και το φίλο και τον αδερφό έτσι μονάχα, τους φώναζαν, ή πίστη κι η πατρίδα θα σωθούν Nabádali je kněží, důstojníci i novináři, aby zabili souseda, přítele i bratra jen takto, proklamovali, víra a vlast mohou být zachráněny Autor s notnou dávkou ironie upozorňuje na absurditu bratrovražedného střetu například v obraze, kdy přichází za otcem Giannarosem do vesnice těžce zraněný mladý mnich, který přestoupil k partyzánům. «Δε ρωτάς ποιος δε με λάβωσε; Αποκρίθηκε ο νέος. Κάποιος κομμουνιστής, γιατί μαι χριστιανός κάποιος χριστιανός, γιατί είμαι κομμουνιστής δεν μπόρεσα να ξεχωρίσω.» 36 Neptáš se raději, kdo mě nezranil? Odpověděl mladík. Nějaký komunista, protože jsem křesťan, nějaký křesťan, protože jsem komunista, nevím nemohl jsem to odlišit. 33 KEELEY (1965): KAZANTZAKIS (1982a): KAZANTZAKIS (1982a): KAZANTZAKIS (1982a):

17 Spisovatel se pokouší prostřednictvím několika strohých naturalistických scén vyzvat obě strany ke smíru. Poukazuje tak na nesmyslnost občanské války, jejímž jediným důsledkem, který tyto dvě znepřátelené strany paradoxně spojuje, je smrt. 37 Σήμερα το πρωί βρήκαμε σε μι χαράδρα τρεις φαντάρους παγωμένους [ ] Μαζί τους κι ένας αντάρτης [ ]ήταν κι οι τέσσερεις σφιχτά σφιχτά ο ένας με τον άλλον αγκαλιασμένοι, για να ζεσταθούν. 38 Dnes jsme našli v jedné propasti tři vojáky zmrzlé [ ] S nimi i jeden partyzán [ ] všichni čtyři leželi spolu v těsném objetí, aby se ohřáli. 5.1 Příčiny občanské války Patrná je zde tendence odstranit z tématu občanské války jakýkoliv politický či ideologický aspekt. Kazantzakis na ni pohlíží spíše jako na odvěký souboj mezi zvířecím a lidským chováním. Válku přitom obecně chápe jako zpátečnický krok ve vývoji člověka, tzn. zpět směrem ke zvířecím vzorcům chování. Pud sebezáchovy totiž v člověku probouzí zvířecí instinkty, které každý z nás hluboko v sobě ukrývá, přičemž občanská válka je vnímána jako prostředek, který z lidských duší uvolňuje hluboce zakořeněnou nenávist. 39 Πόλεμος ακατάπαυτος με το Θεό, με τους αγέρηδες, με το χιόνι, με το θάνατο είναι η ζωή τους γι αυτο δεν ξαφνιάστηκαν οι Καστελιανοί [...] τινάχτηκε από τα στήθια τους αχαλίνωτη η αρχέγονη λαχτάρα του ανθρώπου να σκοτώσει. Καθένας είχε κι ένα γείτονα ή κι ένα φίλο ακόμα ή κι αδερφό που τον μισούσε, χρόνια.. ξαφνικά τους μοίραζαν τουφέκια και χειροβομβίδες.. Ο φώνος, η παμπάλαιη ανάγκη του ανθρώπου έπαιρνε ένα υψηλό μυστικό νόημα, κι άρχισε το αδερφοκυνηγητό Neustálý boj s Bohem, s větry, se sněhem, se smrtí je jejich život, proto se obyvatelé Kastelosu nezalekli [...] z jejich hrudi vytryskla bezmezná, odvěká touha člověka zabíjet. Každý měl nějakého souseda, přítele, ba dokonce i bratra, kterého léta nenáviděl 37 VASILAKAKOS (2000): KAZANTZAKIS (1982a): TZIOVAS (2006): KAZANTZAKIS (1982a):

18 [...]najednou jim rozdali pušky a granáty[...]vražda, ta pradávná lidská potřeba, získala vyšší smysl, a tak začal hon na bratry 5.2 Kritika znepřátelených stran Spisovatel ústy hlavního hrdiny hlásá, že za tragédii, kterou prochází Řecko v období občanské války, jsou odpovědni naprosto všichni bez rozdílu. Jak příslušníci levice, tak vládnoucí pravice. Kritizuje přetvářku, zbabělost a nesmyslnost společenského režimu. Odsuzuje církev, armádu i tisk, které mají na obyčejného člověka obrovský vliv vzhledem k faktu, že zastupují ty nejhlavnější formy moci náboženskou, materiální i duchovní. Zásadní rozdíl mezi Národní armádou a partyzány spatřuje Kazantzakis v tom, že zatímco pro ty první je charakteristický konzervativní postoj, nechuť k jakýmkoliv společenským změnám, absence vize a bojového ducha, ti druzí, pohánění jasnou vizí o novém světě, fakticky bojují za změnu a pokrok Situace v Národní armádě Pro svůj další rozbor považuji za nezbytné zmínit se o deníku vojáka jménem Leonidas, na jehož obsah mám v úmyslu nejednou odkazovat, neboť v románu představuje cenný pramen informací např. o pocitech mezi řadovými vojáky, o chování kapitána jednotky a jeho ženy aj. Leonidas je mladý student z Athén, který padne během střetu s partyzány, v kapse má deník, určený pro snoubenku Marii. V románu se s jeho obsahem čtenář seznamuje, když se dostává do rukou venkovského učitele, vzdáleného příbuzného, aby jej poslal vojákově milé. Díky deníku vojína Leonidase se dovídáme o klimatu, které panuje uvnitř vojenských jednotek. Kazantzakis kritizuje a odsuzuje zvěrstva, ke kterým dochází v rámci každého režimu, tzn. i v armádě, ve které neexistuje svoboda, potažmo chybí vztah k člověku. Tato myšlenka je patrná v ukázce, kdy si Leonidas uvědomuje své nelidské zacházení s obyčejnými civilisty. «Ντρέπουμαι, ντρέπουμαι» της είπε σιγά «ντρέπουμαι, κυρά μου, μα φαντάρος είμαι, έχασα τη λευτεριά, δεν είμαι άνθρωπος συχώρα με!» KAZANTZAKIS (1982a):

19 Velmi se stydím, řekl jí potichu, stydím se, paní, ale jsem jen voják, pozbyl jsem svobody, nejsem člověk odpusť mi! Z románu je zřejmé, že atmosféra mezi obyčejnými vojáky Národních jednotek se dá charakterizovat nedostatkem sebevědomí, pocity deprese a narůstajícími pochybnostmi, které pramení z odpovědi na otázku, jaký je vlastně účel, kvůli kterému se nacházejí ve válečném stavu. 42 Dozvídáme se, že dochází ke špatnému zásobovaní této konkrétní jednotky, zásilky potravin se často stávají kořistí povstalců a dochází jim také výzbroj. Každý den přitom někdo ovlivněn levicovou myšlenkou zběhne k partyzánům. 43 Přestože se Kazantzakis negativně vyjadřuje o různých představitelích stávajícího režimu a kritizuje je za lacinou demagogii a vykořisťování vlasti, nepovažuje je za plně odpovědné za své činy. Svým způsobem se je snaží do jisté míry omluvit, že často jednají spíše podvědomě, čímž má na mysli, že se na jedné straně snaží bojovat za správný cíl, ale nesprávně si vysvětlují způsob, jak tohoto cíle dosáhnout. A tak jako otroci svojí myšlenky věří, že jediná správná cesta je právě ta jejich. 44 Jako příklad fanatizování Národních jednotek uvedu úryvek z propagandistického vystoupení kapitána před jeho vojáky u příležitosti oslav vymanění se Řecka z tureckého područí. Občanskou válku nejdříve připodobňuje k národně-osvobozeneckým bojům roku 1821, ve které namísto Turků bojují horské levicové oddíly. Vojákům pak na mapě Řecka popisuje jeho severní hranici a naráží přímo na otázku týkající se území Makedonie a Severního Epiru, které podle něj chtějí partyzáni předat Slovanům a Albáncům. 45 Τα χώματα αυτά, φώναξε αγριεμένος, είναι ζυμωμένα [ ] με ελληνικό αίμα [ ] δεν θ αφήσουμε κανένα να τα πατήσει! Καλύτερα θάνατος! [ ] θάνατος στους προδότες! [ ] Κάθε αντάρτης που πέφτει στα χέρια μας, μαχαίρι! Ο σκοπός αγιάζει τα μέσα VASILAKAKOS (2000): KAZANTZAKIS (1982a): VASILAKAKOS (2000): KAZANTZAKIS (1982a): KAZANTZAKIS (1982a):

20 Tato zem, zařval rozlíceně, je prosákla [ ] řeckou krví [ ] nedovolíme nikomu, aby na ni vkročil! To raději smrt! [ ] smrt zrádcům! [ ] Smrt každému partyzánovi, který se nám dostane pod ruku! Účel světí prostředky V Leonidasově deníku se opakovaně setkáváme s popisem debat mezi mladými muži sloužícími v armádě, kteří v nich vyjadřují své pochybnosti o myšlence, za kterou bojují, a váhají, zda ideologie propagovaná jejich veliteli znamená tu správnou cestu. Jako příklad uvádím následující úryvky: «Δεν με νοιάζει, Λεωνίδα μου, να σκοτωθώ, δε με νοιάζει, σου ορκίζουμαι φτάνει να ξέρω για τι σκοτώνουμαι. Μα δεν ξέρω ξέρεις εσύ;» Που να ξέρω τι να του αποκριθώ, αγαπημένη μου; Αυτό ναι το πιο μεγάλο μαρτύριο. 47 [...] Για τι πολεμώ; Για ποιον πολεμώ; Κάθε μέρα η αμφιβολία μεγαλώνει, και μαζί της και το μαρτύριο[...] μάχουμαι μονάχα, όπως τα θεριά, να σκοτώσω και να μη σκοτωθώ[...]μπας και πολεμώ για να διαφεντέψω την ψευτιά και την αδικία, για να σκλαβώσω την Ελλάδα, για να σώσω τους άτιμους; Μπας κι είμαστε εμείς οι πουλημένοι κι οι προδότες, κι οι αιτονύχηδες στα βουνά μπας κι είναι αρματωλοί κι οι κλέφτες του 21; 48 Je mi to jedno, Leonidasi, jestli budu zabit, je mi to jedno, přísahám. Stačí mi jen vědět důvod proč? Ale ten já neznám, ty ano? Co mu mám odpovědět, moje milá? To je pro mě největší utrpení. [...] Za co bojuji? Za koho bojuji? Každým dnem moje pochybnosti narůstají a s nimi i mé utrpení [...] jenom bojuji, stejně jako zvěř, buď zabiju, nebo budu zabit. [...]Co když bojuji, abych posloužil lži a nespravedlnosti, abych zotročil Řecko a zachránil nečestné? Co když jsme my zaprodaní a zrádci a ti orli s drápy v horách, co když jsou kleftové povstání roku 1821? Kritika církve Kazantzakis se k otázce církve vyjadřuje velmi kriticky. Podle něj se neřídí podle učení, které hlásá, dokonce porušuje desatero božích přikázání a zneužívá důvěry bohabojných 47 KAZANTZAKIS (1982a): KAZANTZAKIS (1982a):

21 chudých věřících, se kterými prostřednictvím zneužití křesťanských dogmat manipuluje. Tuto skutečnost dokládá například v obraze, kdy do Kastelosu přijíždí žebravý mnich a pod záminkou poklonění se relikvii svaté Panny Marie, se snaží ovlivnit obyvatele vesnice proti levicové ideologii. «Σκοτώνετε! Σκοτώνετε! Αυτά μου παράγγειλε η Παναγιά να σας πω, σκοτώνετε τους αντάρτες δεν είναι αυτοί ανθρώποι, είναι σκύλοι!» 49 Zabíjejte! Jen zabíjejte! To mi poručila Panna Marie, abych vám vzkázal, zabíjejte partyzány to nejsou lidé, jsou to prašiví psi! Autor prostřednictvím hlavního hrdiny nešetří také kritikou mnišského způsobu života v klášterech na Svaté Hoře Athos. Jak se dovídáme ze spisovatelovy autobiografie 50, sám strávil na Svaté Hoře v roce 1914 spolu s básníkem Aggelosem Sikelianosem 40 dní, 51 během nichž navštívil zhruba 20 klášterů, takže s tamními poměry měl osobní, a to velmi negativní zkušenost. Mezi hlavní neřesti v mnišské komunitě řadí zejména nečestnost, přetvářku, lež a manipulaci ve jménu víry. 52 Jako ukázku vybírám úryvek, kdy rozlícený otec Giannaros vysvětluje mnichům, kteří jej přišli navštívit, z jakého důvodu nezůstal po svém příchodu do Řecka v poklidném životě kláštera a dal přednost službě v tak nehostinném místě, jakým je epirský Kastelos. - Ήσουν, έχω ακουστά, στο Άγιον Όρος, παπα-γιάνναρε γιατί παράτησες την άγια μοναξιά και κατέβης στον κόσμος; [...] -Την άγια μοναξιά; [...] Τα Μοναστήρια σήμερα κατάντησαν κυψέλες από κηφήνες δεν κάνουν πια μέλι. Αυτός ασκητισμός; αυτός χριστιανισμός; Αυτό ήθελε ο Χριστός; Όχι, όχι! Ν ασκητεύεις σήμερα θα πει: να ζεις με τους ανθρώπους, να παλεύεις με τους ανθρώπους [...] κάθε μέρα κι όχι μονάχα τη Μεγάλη Παρασκευή. [...] ακολοθώ τα χνάρια του Χριστού. [...]Δεν έμεινε, μαθές, ο Χριστός παρά σαράντα μέρες στην έρημο ύστερα κατέβηκε από την κορφή της μοναξιάς, πόνεσε, πείνασε, πάλεψε με τους ανθρώπους, σταυρόθηκε KAZANTZAKIS (1982a): KAZANTZAKIS (1982b): PREVELAKIS (1959): KAZANTZAKIS (1982a): KAZANTZAKIS (1982a):

22 Slyšel jsem, že jsi byl na Svaté Hoře, otče Giannarosi. Proč jsi opustil svatý život mnichů a vrátil se mezi lidi? [...] Svatý život mnichů? [...] Kláštery se dnes staly úly plnými trubců ti nevytvářejí med. Tohle má být asketismus? Tohle že má být křesťanství? Tohle chtěl Kristus? Ne, Ne! Žít v odříkání dnes znamená žít mezi lidmi, bojovat společně s nimi [...] každý den a ne jen na Velký pátek. [...] já kráčím ve stopách Krista. [...] Pokud víš, Kristus v poušti nesetrval déle než 40 dní, poté sestoupil z vrcholu své samoty, pocítil bolest, hlad, bojoval společně s lidmi a byl ukřižován. Kazantzakis často a rád vyjadřuje své pohrdání církví jako institucí a zejména jejími představiteli. 54 Snaží se přitom zdůraznit, že její představitelé jsou pouze lidé se všemi pro ně charakteristickými pozitivními, ale i negativními vlastnostmi. Nutno poznamenat, že spisovatelovy revoluční názory na církev v Řecku se jevily jejím vrcholným představitelům jako natolik kacířské, že v 50. letech začali s procesem vyobcování Nikose Kazantzakise z Řecké pravoslavné církve, ke kterému však v praxi nikdy nedošlo. Situace kolem něj však byla natolik vážná, že za jeho dříve vydaný román Poslední pokušení (Ο τελευταίος πειρασμός, 1955) se dostal na Index zakázaných knih vydávaný římsko-katolickou církví Postoj k partyzánům V románu se setkáváme s Kazantzakisovou kritikou levice, kdy prostřednictvím otce Giannarose kritizuje partyzány pro jejich materiální založení. Podezřívá je, že jim jde především o způsob, jak se dostat k moci, což je patrné z jeho rozhovoru se zraněným mnichem, který se přidal k partyzánům a vysvětluje otci pohnutky, které ho vedly k tomuto rozhodnutí. «Μα αυτοί δεν πιστεύουν στο Θεό[...] Έβγαλαν από το θρόνο το Θεό και θέλουν να καθίσουν αυτοί μα χωρίς Θεό κόσμος δεν πλάθεται μηδέ κυβερνιέται...» 56 Ale ti přece nevěří v Boha[...] Sesadili ho z trůnu a teď se chtějí na něm sami usadit, jenže bez Boha se svět nedá stvořit, ani se mu nedá vládnout 54 TSINIKOPOULOS (2005): STAVROU (2005): KAZANTZAKIS (1982a):

23 Podle Kazantzakise spíše než ideologickými a společenskými postoji jsou partyzáni poháněni zcela pragmatickými potřebami. Jde tady především o hlad a chudobu, než o nějaký vyšší ideologický princip. Tuto skutečnost se může čtenář dozvědět hned v několika obrazech románu, pro ilustraci vybírám úryvek z rozhovoru mezi mladým raněným partyzánem a vojákem armádní jednotky. - Δούλευα, αποκρίθηκε ο νέος, δούλευα και πεινούσα πεινούσε κι η μάνα μου, γριά γυναίκα το άδικο μ έπνιγε, και μια μέρα στη φάμπρικα σήκωσα φωνή. Δικαιοσύνη! Δικαιοσύνη! Ως πότε, μωρέ παιδιά θα δουλεύουμε και θα πεινούμε; φώναξα, κι όλοι, αφεντικά κι εργάτες [...] με πέταξαν με τις κλοτσίες στο δρόμο. [...] πήρα το βουνό. Εκεί απάν, είχα ακουστά, πολεμούν για τη δικαιοσύνη. - Και βρήκες [...] απάνω στο βουνό τη δικαιοσύνη; - Όχι, σύτροφε, ακόμα όμως βρήκα την ελπίδα. [...] Πως μια μέρα θα ρθει [...] Δεν θα έρθει μοναχή της [...] εμείς θα τη σηκώσουμε στους ώμους και θα την φέρουμε. 57 Pracoval jsem, odpověděl mladík, pracoval jsem a trpěl hlady. Hlady trpěla i moje stará matka. Dusil jsem se nespravedlností, až jsem jednou začal křičet. Spravedlnost! Spravedlnost! Do kdy, lidé, budeme pracovat a přitom strádat hlady? Zakřičel jsem to a všichni jak nadřízení, tak dělníci [...] mě vykopli ven na dlažbu. [...] odešel jsem do hor. Tam nahoře, jak jsem slyšel, bojují za spravedlnost. A našel jsi [...] tam nahoře spravedlnost? To zatím ne, ale našel jsem tam naději. [...] Že jednoho dne přijde [...] Nepřijde však sama [...] my ji musíme zvednout na ramena a přinést. Přesto však ve velké části románu převažuje autorova náklonost k partyzánskému boji a komunistické myšlence. 58 Kazantzakis přitom nevychází jen ze svého ideologického přesvědčení, ale především ze skutečnosti, že levice je jediná, která se nehodlá smířit se stávající neúnosnou situací ve společnosti. Její stoupenci se chtějí osvobodit od dobových pravidel a jen oni se svým bojem snaží o svržení stávajícího režimu, přičemž mají zcela jasnou představu o tom, jak má vypadat svět nový KAZANTZAKIS (1982a): VASILAKAKOS (2000): VASILAKAKOS (2000):

24 Na straně partyzánů tedy, narozdíl od pesimistické nálady panující uvnitř pravicových vojsk, která je nastíněná v samostatné podkapitole, čtenář zcela jednoznačně spatřuje nejen optimismus, ale i nadšení a odhodlání dosáhnout vytyčeného cíle a to učinit svět lepším, spravedlivějším a lidštějším, aniž by měli sebemenší pochybnost o účelu a výsledku jejich boje. 60 Na několika místech knihy může čtenář vypozorovat náklonost nejen k partyzánskému odhodlání pro společenskou změnu, ale i ke komunistické ideologii jako takové. Otec Giannaros při svém setkání s partyzány dokonce chvíli polemizuje nad tím, zda se nejedná o nějakou novou formu náboženství. 61 Pro dokreslení uvádím následující ukázku: είμαστε αδέρφια κι έχουμε τον ίδιο πατέρα. - Ποιόν; - Τον Λένιν. - Και όχι, μωρέ, το Χριστό; [ ] - Γύρισε, παπά μου, τα φύλλα του Βαγγέλιου [ ] διάβασε το πέμπτο Βαγγέλιο: Εκ του κατά Λένιν αγίου Ευαγγελίου το ανάγνωσμα! [ ] Λαμπρή ζυγώνει, Χριστός ανέστη, Λαός ανέστη εκ νεκρών![ ] δεν αλλάξαμε πολλά πράγματα το Χριστός το κάμαμε Λαός το ίδιο κάνει. 62 jsme bratři a máme stejného otce. - Koho? - Lenina. - A ne Krista? [ ] - Musíš otočit, otče, stránky evangelia dál [ ] přečti si páté evangelium: Četba z Leninova písma svatého! [ ] blíží se Velikonoční neděle, Kristus z mrtvých vstal, lid z mrtvých vstal! [ ] moc jsme toho nezměnili. Jen jsme slovo Kristus nahradili slovem Lid. Vždyť je to jedno! Dále se setkáváme s opěvováním Lenina při návštěvě již zmiňovaného raněného mnicha, který otci Giannarosovi přichází zvěstovat, že hledal po světě tak dlouho Krista, až 60 VASILAKAKOS (2000): KAZANTZAKIS (1982a): KAZANTZAKIS (1982a):

25 mezi partyzány objevil Utěšitele (Παράκλητος). Má na mysli samotného Lenina, který jako Utěšitel sestoupil na zem, partyzáni přitom netuší, že Lenina poslal Bůh. Myslí si, že Lenin vytvoří svět nový, lepší, jenže ten má za úkol stávající svět zničit, aby tak vytvořil podmínky pro sestoupení Ježíše Krista mezi lid a mohl se stát vůdcem partyzánů Autorovo vnímání řeckého národa Na úvod této podkapitoly bych se nejdříve chtěla zmínit o Kazantzakisově vztahu k Řecku v závislosti na jeho pocitech, vyjádřených v díle Αναφορά στο Γκρέκο (Hlášení El Grekovi, 1961), ve kterém oslavě Řecka a řeckého národa věnuje celou kapitolu. 64 Ve stručnosti zde autor vyzdvihuje tento národ jako vyvolený, dá se říci přímo nadřazený nad ostatní národy, a jako takový je předurčen jak geograficky tak duchovně k neustálému boji za svobodu už od dob starověku. Řecko nazývá filtrem, jenž pomocí neustálého zápasu přetváří zvíře ve člověka, východní otroctví ve svobodu, barbarství v civilizaci. Hlavním úkolem je najít rovnováhu mezi temnými silami a dát lidskou tvář všemu, co se jeví jako nelidské. Osudem Řecka je tedy být pro bílou rasu 65 vzorem a vedoucím národem v boji za svobodu, protože všichni Řekové mají tuto morální povinnost v prvé řadě vůči svým vlastním předkům. V obdobném duchu se Kazantzakis vyjadřuje i prostřednictvím rozhlasového rozhovoru poskytnutému Pierrovi Sipriotovi v Paříži 6. května V něm mimo jiné uvádí, že Řekové vždy stáli v centru zájmu velkých mocností a stejně tak jako kdysi trpěli pod Tureckou nadvládou, trpí doposud pod rukami mocností soudobých. Utrpení národa považuje za osud Řecka, stejně jako jeho potřebu bojovat za svobodu. V románu se často setkáváme s odkazy na osud řeckého národa, nad kterým se zamýšlí i voják Leonidas ve svém deníku: Αλήθεια, συχνά συλλογιέμαι τη ράτσα μας.[ ] Πόσες χιλιάδες χρόνια πολεμούμε [ ] και μας ρίχνουνται κύματα απανωτά οι βάρβαροι κι αντέχουμε; Και δεν αντέχουμε 63 KAZANTZAKIS (1982a): Srv. KAZANTZAKIS (1982b): KAZANTZAKIS (1982b): SIPRIOT (1955). 25

26 μονάχα [ ] δώσαμε στο κόσμο τα δύο, τα πιο πολύτιμα αγαθά: λευτεριά στην ψυχή, καθαράδα στο μυαλό. [ ] Και δεν ήταν μονάχα οι βάρβαροι από χιλιάδες χρόνια ο αδερφικός πόλεμος έρχεται και ξανάρχεται κι αιματώνει την Ελλάδα. [ ] συχνά, ύστερα από έναν τέτοιο πόλεμο, παίρνει φόρα η ψυχή μας και δημιουργεί έργα μεγάλα. 67 Skutečně často přemýšlím nad naší rasou. [ ] Kolik tisíc let bojujeme [ ] a vrhají se na nás vlny barbarů jedna za druhou a my vzdorujeme? A nejen, že vzdorujeme [ ] předali jsme světu dva nejcennější dary: svobodu ducha, střízlivou mysl. [ ] A nebyli to jen barbaři. Již tisíce let se stále opakují bratrovražedné války a zanechávají na Řecku stopy krve. [ ] často po takové válce duše nabývá na síle a vytváří velkolepá díla. Kazanzakis v románu přirovnává národ k malému nevinnému dítěti, které neustále vyjadřuje svoji potřebu po nových příbězích a nových prorocích. Komunistická ideologie je v tomto smyslu tedy považována za jeden z dalších mýtů v rámci historie lidstva. 68 Ξαναγεννήθηκε ο Προφήτης, πήρε καινούριο όνομα, έγραψε καινούριο Κοράνι [ ] Ένας είναι ο Αλλάχ κι ο Μουχαμέτης ο προφήτης του σήμερα ο Μουχαμέτης λέγεται Λένιν. 69 Došlo ke znovuzrození proroka, přijal nové jméno, napsal nový Korán [ ] Jeden je Alláh a Mohamed je jeho prorokem dnes má Mohamed jméno Lenin. 5.4 Východisko ze slepé uličky občanské války Kazantzakis ústy otce Giannarose poukazuje na tři základní cesty, kterými se Řekové mohou vydat, aby jejich země přestala být zmítána občanskou válkou. První cesta je cesta Boha, jenže pánbůh nemá zájem vměšovat se do lidských záležitostí. Dal člověku rozum, učinil jej svobodným, tudíž jej nechává, aby se rozhodl sám. 70 Z tohoto důvodu považuje Giannaros první cestu za neschůdnou a nabízí cestu druhou, kterou nejlépe vystihuje následující ukázka, z níž zjišťujeme, že ani tento směr nepředstavuje vhodné řešení: «Ο δεύτερος δρόμος, κι αυτός κλειστός. Κανένας αρχηγός, μήτε κόκκινος μήτε μαύρος, δεν έχει μέσα του αλάκερη την Ελλάδα όλοι τους την έχουν μοιρασμένοη, την έκαμαν, 67 KAZANTZAKIS (1982a): TZIOVAS (2006): KAZANTZAKIS (1982a): KAZANTZAKIS (1982a):

27 οι κακούργοι, δυο κομμάτια[...] Και το κάθε κομμάτι λύσσιαξε και θέλει να φάει το άλλο. Βασιλιάδες, πολιτικάντηδες, γαλονάδες, δεσποτάδες, κοτζαμπάσηδες, καπετάνιοι του βουνού, καπετάνιοι του κάμπου, όλοι [...] Είναι λύκοι λιμασμένοι, πεινούν, και είμαστε εμείς, ο λαός, το κρέας, μας βλέπουν σαν κρέας, και μας τρώνε.» 71 I ta druhá cesta je slepá. Žádný velitel, ani rudý, ani černý, necítí s Řeckem, všichni ho mají rozdělené, udělali z něj, zločinci, dva kusy [...] A každý tento kus touží po tom, zmocnit se toho druhého. Králové, politici, vojáci, duchovní, velkostatkáři, kapitáni v horách, kapitáni v nížinách, všichni [...] Jsou to hladoví vlci, mají hlad a my, národ, jsme tím masem. Vidí nás jako maso a požírají nás. Autor naznačuje, že řešením je cesta třetí, která ovšem ještě není vyšlapaná, ale určitě povede k překonání výše uvedeného dualistického pojetí světa. 72 Tato cesta může být vybudována pouze velmi obtížně za pomoci lidu samotného, bez toho, aby byl veden nějakými vůdci tak, jak charakteristicky popisuje otec Giannaros: Από το λαό αρχίζει ο δρόμος αυτός, με το λαό προχωράει και στο λαό τελειώνει. [ ] μπορεί ο Θεός να μας σπρώχνει στην άκρα τούτη συφορά για να μας αναγκάσει ν ανοίξουμε θέλοντας και μη, για να σωθούμε, τον τρίτο αυτό δρόμο [ ] Αυτός είναι ο σκοπός, αυτό θέλει ο Θεός [ ] σηκωθείτε ορθοί, περπατάτε μόνοι σας! 73 Tato cesta vychází z lidu, s lidem kráčí dál a u lidu končí. [ ] možná, že nás Bůh tlačí k tomuto krajnímu neštěstí, aby nás přiměl, ať už chceme či ne, zbudovat tuto třetí cestu, abychom se konečně zachránili [ ] Toto je jeho cílem, toto si žádá Bůh [ ] zvedněte se a kráčejte sami! 71 KAZANTZAKIS (1982a): TZIOVAS (2006): KAZANTZAKIS (1982a):

28 6. Otázka svobody jako centrální motiv díla 6.1 Kazantzakisův pohled na svobodu Zcela zásadní roli při utváření jeho názoru na téma svobody člověka sehrál bez pochyby vliv francouzského filozofa Henri-Louis Bergsona. Jeho učení vychází z koncepce, že svoboda je neodmyslitelně spjata se samotnou existencí a podstatou člověka. Původcem svobodného rozhodnutí je tedy sám jedinec, neodmítá ho a nese za něj absolutní zodpovědnost. Svobodný je tedy ten, kdo je pánem sama sebe, jeho život je tedy tvořivým vývojem (Bergsonův élan vital), který se může stát základem i pro změnu společenských forem. Kazantzakis ovlivněný Bergsonovou filozofií tedy pohlíží na člověka jako na jeden z článků pokrokového životního vývoje, vytváří si v sobě obraz člověka, který neustále bojuje za to, aby se dostal výš. Lidský život se tak stává neutuchajícím zápasem, jakousi Odysseou bez své Ithaky. 74 Ústředním myšlenkou románu je jednak představení složité a vícerozměrné otázky svobody z různých aspektů - nejen svobody v rámci národa a společnosti, ale v jejím širším slova smyslu, a také otázky nakolik je člověk schopný jí dosáhnout. Už podle podtitulu románu Ήθελε, λέει, να ναι λεύτερος σκοτώστε τον! (Chtěl prý být svobodný, zabte ho!), je evidentní autorovo přesvědčení, že absolutní svobody lze docílit nevyhnutelně jen za cenu smrti. V románu se dočítáme, že kněz Giannaros si sám pro sebe přichystal v bezprostřední blízkosti kostela hrob s náhrobní deskou, do které vyryl: ΘΑΝΑΤΕ ΔΕΝ ΣΕ ΦΩΒΑΜΑΙ! (Smrti, nebojím se tě!) a při pohledu na tento nápis pociťuje radost, vyjádřenou v následujícím úryvku. «Θάνατε δεν σε φοβούμαι!» μουρμούρισε, κι ένιωσε απότομα μέσα στο νου του πως είναι λεύτερος. Τι θα πει λεύτερος; Αυτός που δεν φοβάται το θάνατο. [...] «Θέε μου», συλογίστηκε, «υπάρχει μεγαλύτερη χαρά στον κόσμο, να μην φοβάσαι το θάνατο; Όχι, δεν υπάρχει.» 75 Smrti, nebojím se tě!, zamumlal a náhle ucítil ve své mysli, že je svobodný. Kdo je vlastně svobodný? Ten, kdo se nebojí smrti. [...] Bože, zamyslel se, existuje na světě větší radost, než nemít strach ze smrti? Ne, neexistuje. 74 TSINIKOPOULOS (2005): KAZANTZAKIS (1982a):

29 V jednom z rozhovorů, který Kazantzakis poskytl svému příteli Manolisovi Gialourakisovi, tvrdí: ústřední myšlenou díla Bratrovrazi je, že dnešní člověk, který chce být svobodný, je v podstatě ztracený[ ] Toužíme po absolutní svobodě, ale co se stane, když se plně otevřeme a dovolíme všem, aby vstoupili do našeho světa? Přijdou agenti, koupí si naše svědomí, tím pádem pro svobodu už není prostor, protože pracuje pro jiné. [ ]Takže vidíš, že v tomto obyčejném světě nejsi svobodný. 76 Autor se v románu snaží analyzovat téma svobody z několika úhlů pohledu a to filozofického, náboženského a ideologického. Aby však tento rozbor provedl věrohodně a objektivně, neváhá se zabývat myšlenkami a názory, v rámci nichž si často protiřečí, což vyvolává v díle určitý zmatek. Tento fakt však ztěžuje analýzu nejen autorovi samotnému, ale především čtenáři. 77 Kazantzakisův pojem svobody má v tomto díle tolik rozměrů, že ve čtenáři podle Vasilakakose vzbuzuje pocit, že se spisovatel mnohdy ztrácí v meandrech jejího mnohostranného významu. 78 Charakteristický je tedy poznatek Börje Knöse, který přeložil Kazantzakisovy romány do švédštiny, že v jeho díle je z důvodu přítomnosti často protichůdných tezí velmi těžké najít nějakou jednotu, ucelenou filozofickou myšlenku nebo logickou posloupnost autorových názorů. Čtenář se setkává s obrovským ideovým tokem, ve kterém se jednotlivé proudy ztrácí nebo stávají silnějšími, další se spojují s jinými. 79 Filozof James Heisig ve své eseji týkající se motivu svobody v Kazantzakisově díle poznamenává, že pojem svobody není jasně a přesně definován. Ve skutečnosti činí hrdina 76 GIALOURAKIS (1976): «Η κεντρική ιδέα του έργου είναι ότι ένας άνθρωπος σήμερα που θέλει να ναι ελεύθερος, είναι χαμένος [ ] Θέλουμε τη λευτερία την απόλυτη, ε; Μα τι θα γίνει αν ανοίξουμε τα πάντα και τους αφήσουμε όλους να μπαινοβγαίνουνε στις γραμμές μας; Θα ρθούνε πράκτορες ν αγοράσουνε συνειδήσεις, ελευθερία, λοιπόν δεν χωρεί γιατί τώρα δουλεύει για τους άλλους. Βλέπεις, πως και σε τούτο τον κόσμο τον αστικό δεν είσαι λεύτερος.» 77 VASILAKAKOS (2000): VASILAKAKOS (2000): 242. ο συγγραφέας χάνετεαι στους μαιάνδρους αυτής της πολυεδρικής έννοιας 79 KNÖS (1962):

30 taková rozhodnutí, která vycházejí z jeho mravních hodnot a ty pak utvářejí jeho vlastní pojem svobody. 80 I když se otec Giannaros snaží jednat naprosto neutrálně, což je předpokladem pro dosažení svobody, z následující ukázky je patrné, že se mu to prakticky nedaří. Jednu chvíli jej naprosto uchvátí hrdinná atmosféra a mužnost panující mezi partyzány, kterým se touží alespoň na okamžik podobat. Sám je připodobňuje k andělům. 81 Τους κοίταζε ο παπα-γιάνναρος με καμάρι να πηδούν με το κεφάλι αψηλά, τριγύρα από τις φλόγες. «Ε και να ξαναγύριζαν τα παντέρμα νιάτα, να ξυποληθώ, να δώσω μια, να βουτήξω μέσα στις φλόγες [ ] να πιάσω πάλι το χορό με τους αγγέλους!» 82 Otec Giannaros se na něj díval, jak skáčou se vztyčenou hlavou kolem ohně. Ach, kéž by se znova vrátila ta dávno promarněná mladá léta, abych se mohl vrhnout i já do plamenů [ ] abych se znovu zapojil do tance s anděly! Z výše uvedeného úryvku můžeme vyvodit, že pokud otec Giannaros není absolutně nestranný, nesplňuje předpoklad pro dosažení absolutní svobody, jíž však může dosáhnout pouze prostřednictvím svojí smrti. Být svobodný znamená překonat osud, anebo mu uniknout, jak tvrdí Peter Bien, a dále pokračuje, že konkrétně v případě Bratrovrahů jde o překonání nenávistí mezi bratry. A protože takovéto skutečnosti není možno prostřednictvím příběhu docílit, jsme odsouzení k tomu, že svobody není prakticky možné dosáhnout. 83 Svoboda není vrozenou, ale získanou výsadou člověka, kterou musí těžce vybojovat v souboji s různými vlastními vnitřními a vnějšími popudy. Tento neustálý boj za svobodu je základním smyslem života člověka, proto Kazantzakis pojmy člověk a svoboda používá v přímé souvislosti HEISIG (1971): KNÖS (1962): KAZANTZAKIS (1982a): BIEN (2007): VASILAKAKOS (2000):

31 η λευτεριά δεν έχει σκοπό. Μήτε βρίσκεται στη γης ετούτη στη γης βρίσκεται μονάχα ο αγώνας για την λευτεριά. Αγωνιζόμαστε για τ άφταστα, και γι αυτό ο άνθρωπος έπαψε να ναι ζώο. 85 svoboda nemá cíl. Ani se nenachází na tomto světě. Na tomto světě existuje pouze boj za svobodu. Ženeme se za nedosažitelným, a proto člověk přestal být zvířetem. Krátce předtím, než otec Giannaros pod střelbou partyzánů umírá, prohlašuje, že jeho zabitím zlikvidují také posledního svobodného občana. 86 Ve skutečnosti se tak dá jeho vražda interpretovat jako konec myšlenky o svobodě člověka Život jako neustálý boj Kazantzakisovo životní krédo prostřednictvím Askeze Neustálý boj člověka za svobodu patří ke stěžejním posláním nejen díla Bratrovrazi, ale i Kazantzakisovy tvorby obecně. Autor v díle ztotožňuje pojmy člověk a svoboda, neboť právě boj za svobodu je základním smyslem lidského života. Pro názornější vysvětlení tohoto motivu v románu použiji nejdříve úryvek z Kazantzakisovy básně v próze Salvatores Dei Askeze (Salvatores Dei Ασκητική) Ποια στράτα από τις δύο αιώνιες να διαλέξω; Ξαφνικά νογώ, από την απόφασή μου τούτη κρέμεται όλη μου η ζωή [...] Από τις δύο στράτες διαλέγω τον ανήφορο. Γιατί; [...]Διαλέγω τον ανήφορο, γιατί κατά κεί με σπρώχνει η καρδιά μου. «Απάνω! Απάνω! Απάνω!» φωνάζει η καρδιά μου, και την ακολουθώ μ εμπιστοσύνη. Νιώθω, αυτό ζητάει από μένα η τρομερή αρχέγονη Κραυγή. 88 [...] Αγάπα τον κίντυνο. Τί είναι το πιο δύσκολο; Αυτό θέλω! Ποιο δρόμο να πάρεις; Τον πιο κακοτράχαλον ανήφορο. Αυτόν παίρνω κι εγώ ακλούθα μου! 89 Kterou cestu z těch dvou odvěkých se mám vydat? Najednou chápu, že na tomto mém rozhodnutí závisí celý můj život [...] Z těchto dvou cest si vybírám cestu do kopce. Proč? 85 KAZANTZAKIS (1982a): KAZANTZAKIS (1982a): TZIOVAS (2006): KAZANTZAKIS (1997): KAZANTZAKIS (1997):