SVĚT WESTERNU THE WORLD OF WESTERN SVETWESTERNU.CZ

Transkript

1 SVĚT WESTERNU THE WORLD OF WESTERN SVETWESTERNU.CZ ČERVEN

2 Obsah 4 Editorial western hobby LIDÉ KOLEM WESTERNU Šťastná trojka z Oklahomy 4-6 WESTERN JAKO ŽIVOTNÍ STYL Rozhovor s Martinem Koťátkem: 7-9 Divoch, ne však blázen (1. část) Pozvánka na 10. ročník Memoriálu gen. G. A. Custera 9 KOŇSKÁ TURISTIKA Na koňském hřbetě křížem krážem (1. část) SVĚT RYCHLÝCH KOL V sedle americké legendy FOLK & COUNTRY Rangers - Plavci: a plaveme dál! western sport ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ Víkend ve znamení Cattle show Halter Valey: Pro rodeo tour Rodeo Corral: Rodová sezóna odstartovala Závody na Prezidentské chatě: Svět, kde milují koně 25 GALERIE NEJLEPŠÍCH Patrik Urban: Steer wrestling bolí, 26 ale má nejvíc adrenalinu OKÉNKO ASOCIACÍ, KLUBŮ A FEDERACÍ Funkcionáři, jak je neznáte: René Gabriel 28 (Paint Horse Club ČR) C&S NCHA: Tři důvody pro vznik asociace 29 ČJF: Kvalifikační závody na mistrovství republiky 30 Appaloosa Horse Club ČR: 31 Zpráva z appaloosa víkendu 2010 ZAHRANIČNÍ OKÉNKO Polsko: ROLESKI 4 SPINS Slovensko: Western víkend s Tĺavími vlkmi Vážení příznivci westernového dění! Prázdniny a dovolené! To je synonymum každého léta, které přináší slunce, odpočinek, svobodu ve výběru toho, co chceme (a budeme) dělat, či nedělat Určitě si vytvoříme prostor a čas na věci, které máme rádi a mezi něž (S)svět westernu bezesporu patří. Nemyslíme tím pouze náš časopis, ale především ten skutečný svět kovbojů, pistolníků, lasařů, milovníků koní, přírody a svobody či country muziky, tedy svět, jehož odraz se snažíme v našem dvouměsíčníku zachycovat. Věříme, že i tentokrát vás časopis potěší, i když se na jeho stránky nemohlo vejít veškeré westernové dění, s nímž se doslova roztrhl pytel. To je i důvod, proč se přes léto pokusíme vydávat časopis v rychlejším sledu, takže příští 4. číslo vyjde dříve než až na konci srpna - sledujte naše internetové stránky kde bude avízo o jeho vydání. Naše webové stránky jsou i místem, kde najdete různé aktuality a zajímavosti, které se do časopisu už nevešly, včetně inzertní rubriky, kde poptáváte a nabízíte vše, co se světem westernu nějak souvisí. V kalendáři akcí pro vás průběžně aktualizujeme tipy, kam mohou vaše kroky zamířit v nejbližších dnech, v galerii vám zase přinášíme fotografie z akcí, jež už proběhly (s vydáním každého nového čísla časopisu dochází i k obměně fotografií ze sledovaných akcí). Třeba se na nich najdete právě vy! Ti z vás, kteří rádi surfují na internetu, nás mohou najít i na facebooku. Stačí zadat Svet westernu. Co ještě dodat? Snad jen přání hezkého čtení, pohody, fajn léta a spousty westernových zážitků (a nezapomeňte posílat letní fotografie - viz naše webové stránky). Robert Mahovský a Irena Šatavová western echo PEL MEL Vyhodnocení soutěže, Trochu moudra, 34 Zachyceno fotoobjektivem 20 Foto: Robert Mahovský 2 3

3 western hobby LIDÉ KOLEM WESTERNU Šťastná trojka Asi souhlasíte, že trojka je považována za šťastné číslo. Nemyslím si, že to platí stoprocentně, ale v blízkosti tří parťáků-koňáků na hrádeckém ranči Oklahoma se to štěstím přímo tetelilo, zatímco hovořili o běžných každodenních starostech. Štístko v nich bylo tichoučké a schované pod kůží, přesto z nich vyzařovalo a pohoda by se dala krájet a to venku lilo jako z konve! Oklahoma je jezdecká farma v Podorlicku, kterou před třemi lety koupil Petr Staněk se svou ženou Martinou. O rok později k nim náhoda zavála Petra Jareše, takže teď tento trojlístek pracuje na ranči společně. I když ranč to zatím tak úplně není stojí zde stará velká stodola obkroužená 17 hektary pastvin, kde se volně pase asi dvacítka koní. Svoboda a přirozenost, to jsou asi ta správná slova charakterizující přístup majitelů k těmto ušlechtilým zvířatům. Petr Staněk by to formuloval košatěji: Jsme cestou k srdci koní za pomoci přirozených metod komunikace. Cestou, na které nás inspirovali špičkoví horsemani. Jsme splněním romantických snů o indiánského táboření. Jsme poznáním a porozuměním indiánských kultur a jejich způsobů rozmlouvání s koňmi. JEŽÍŠKU, NADĚL MI KONĚ Martina si přála koně ke všem svým dětským Vánocům. Chtěla bych koně a kuličkovaného psa (rozuměj dalmatina), psala opakovaně Ježíškovi. Později ke koním přibyla láska k Indiánům. Úplně mě to uchvátilo. Moje ruce jsou darem, který jsem dostala dokážou vyrobit indiánské oděvy, korálkové ozdoby a šperky, dýmkové vaky, pachworkové deky, které jsou tradiční americkou záležitostí převzatou Indiány, vypočítává některé indiánské výrobky, které zhotovuje přes zimu. V létě se stará s manželem o koně, s nimiž pořádají vícedenní putování po Česku, Polsku a Rumunsku, indiánské léto pro děti i dospělé, zábavné show na koních a další akce a vystoupení. OČI A SRDCE OTEVŘENÉ Také Petr Jareš snil své koňské sny už jako malé dítě. Jeho prababička pracovala na statku u koní, o kterých mu povídala a zpívala a do rukou mu při tom vkládala sošku porcelánového koníka. A Petr toužil po opravdovém bílém koni Svět Vinnetoua a Old Shatterhanda ho polapil stejně jako ostatní kluky a on na zahradě sváděl nekonečné boje na život a na smrt s neexistujícím nepřítelem, hájil právo a spravedlnost, obdivoval statečné kovboje První koník však na sebe nechal ještě hodně dlouho čekat. Teprve po vojně začal Petr jezdit na koni, přišly různé kurzy, učení, poznávání koňské řeči Člověk se učí celý života a koně jsou moc šikovní učitelé stačí mít oči a srdce otevřené a naslouchat zkušeným lidem z koňské branže, říká. Zní to jednoduše, ale tak jednoduché to není. Pokud tedy nemáte stejný dar jako Petr Jareš mimořádný cit pro koně a silné charisma, které respektují zvířata i lidé. NAPRAVOVÁNÍ KONÍ Vedle práce na ranči Oklahoma Petr Jareš ještě trénuje koně, obsedá je, pořádá kurzy a napravuje to, když si kůň se svým majitelem nerozumí. Kruhovka je pro tento účel přímo dar boží. Je paráda v ní s koněm pracovat. S napravovaným koněm se musím vidět aspoň pětkrát týdně a i tak je to běh na dlouhou trať, o jejíž délce nerozhoduji já, ale kůň. Asi v polovině případů to majitelé nevydrží a koně prodají dřív, než se napraví, říká Petr Jareš. Petr Staněk ho doplňuje: Zkažených koní je dost a dají se celkem rychle spravit. Jenže když se od nás kůň po čtrnácti dnech vrátí do původních podmínek, zlozvyky se mu vracejí. Proto je nutné napravit nejen koně, ale také majitele a jeho vztah ke zvířeti. A to děláme na našich kurzech. INDIÁNSKÉ POSTUPY PŘI DOROZUMÍVÁNÍ SE S KONĚM Petr Staněk, poslední z oklahomského trojlístku, je jeho neformální vůdce. Za sebou má dvacet let práce s koňmi. Začínal v roce 1990, když koupil usedlost Knapovec se stájemi a dvěma koníky. Zpočátku se věnoval hippoterapii, pak došlo na koňskou turistiku a nakonec na Indiány šití teepee, indiánských sedel, zhotovování indiánských zbraní. Spojení koní a Indiánů coby jezdeckého národa, který ovládal přírodní postupy při dorozumívání s koněm, se stalo Petrovým cílem. Letní indiánské tábory přestěhoval v roce 2007 na veřejné tábořiště pod hradem Potštejn, zároveň však začal hledat svou vlastní základnu, kterou našel právě ve zdejší krásné krajině nedaleko Ústí nad Orlicí. Zatímco náhodný kolemjdoucí vidí ve farmě Oklahoma jen starší stodolu o rozloze 300 m 2, jeho oči v ní už vidí opravenou halu, kde bude kromě zimního ustájení i část vyhrazená pro výcvik koní, s nedalekou kruhovkou SPLNĚNÍ DĚTSKÝCH SNŮ Péťa nám splnil naše koňské sny, říká na adresu svého muže Martina. Dal nám příležitost dělat to, co jsme si vždycky přáli dělat, a nemuseli jsme na to čekat roky, až zestárneme! Pro Martinu to platí doslova - přestože se vyučila kosmetičkou, nikdy se této profesi nevěnovala a rovnou začala pracovat u koní. To Petr Jareš si musel odsloužit léta v automobilce v Kvasinách, aby uživil rodinu, a po práci sedal na kolo a šlapal dlouhé kilometry na okolní statky, kde trénoval lidi i koně. Naplno se jim začal věnovat teprve před pár lety a hlavně poté, kdy se potkal s Petrem Staňkem. PUTOVÁNÍ V SEDLE Vícedenní putování na koních provozuje Petr Staněk pět let. Chvíli to trvalo, než mi došlo, že na vandr s koněm nemusím vyrážet sám. Pozval jsem pár přátel, že společně pojedeme na Kralický Sněžník a kupodivu všichni měli zájem. Tak jsem přikoupil další koně a začal jsem pořádat tří-, čtyř- i vícedenní putování po kraji. Denně ujedeme kolem třiceti kilometrů, což představuje pět, šest hodin v sedle. Své klienty, kterých bývá v partě kolem šesti, většinou předem nezná, ale nabízí jim možnost přijet na Oklahomu a vyzkoušet si koně, které jim na vandry půjčuje. Nejdřív si spolu vypijeme kávu, já klienta okouknu a určím mu koně, se kterým by si podle mě měli dobře vyhovovat. 99 % z nich je pak na cestách v pohodě, jen málokdy se stane, že někdo přecení své síly a jezdecké schopnosti. Pokud je jezdec unavený, dá si přestávku nebo může slézt z koně a vést ho část cesty na ruce. Jen jednou se nám stalo, že to jedna paní v polovině putování vzdala a já jsem po zbytek cesty vedl koně na ruce za sebou, přibližuje průběh svých koňských vandrů Petr Staněk. VYSNĚNÉ PRÉRIE, NESPOUTANÁ KRAJINA A ZAŘÍKÁVAČ KONÍ Největším zážitkem pro všechny byla cesta po Rumunsku v září Koně naložili do náklaďáku a přívěsu a celou noc jeli do oblasti Banátů, kde žijí české komunity. Je to nádherná krajina kolem Dunaje: střídají se tu ostré bílé skály, jaké známe z filmů s Vinettouem, do nich se zařezávají hluboké kaňony s říčkami, v nichž teče voda ledová jako žiletka. Ty pak vystřídají kupolovité vršky, po jejichž vrcholech vedla předem naplánovaná trasa. Strávili tu měsíc, během něhož se na koních vystřídaly tři party zájemců o tento způsob dovolené. Cesta nebyla jezdecky nijak náročná, s přehledem ji dali všichni. Dokonce i jeden dvaasedmdesátiletý pán se stejně starým 4 5

4 western hobby LIDÉ KOLEM WESTERNU western hobby WESTERN JAKO ŽIVOTNÍ STYL kamarádem, anebo jedna paní, která jenom kvůli této cestě zhubla předem 45 kilogramů! vypráví Petr Staněk. Petr Jareš jezdil s džípem a čekal jezdce s jejich věcmi na konci každého dne na domluveném tábořišti. Spalo se většinou pod širákem, i když k dispozici byly zamluvené chalupy s vodou a zázemím. PŘIROZENÝ VÝCVIK KONÍ Na koňské putování s Petrem Staňkem si můžete vzít vlastního koně, anebo vám Petr zapůjčí některého ze svých koní. Vychovává je odmala na Oklahomě už odchoval tři pokolení hříbat. Stavím na neinvazivních postupech při komunikaci s koňmi. způsob umožňuje přirozený rozvoj osobnosti koně, aby mladí, ale i dospělí koně mohli prožívat sociálně plnohodnotný život, tvrdí Petr. Když nemají zdravotní potíže, nemusí být zavření - nic zlého neprovedli. Martina se při těchto slovech usmívá. Ví svoje. Péťa je poloviční kůň, šeptá nám. vě chaos. Výsledkem jsou pak rozmazlené koně, které vznikají tak, že jim člověk nevytyčí jasné mantinely, používá pouze metodu cukru a biče a když kůň nereaguje podle jeho představ, přistoupí k násilí, dodává. Jak se toho vyvarovat? Prý se musíme přeměnit z predátora v býložravce. Přestat být útoč- ROZHOVOR S KOŇSKÝM KASKADÉREM MARTINEM KOŤÁTKEM Divoch, ne však blázen (1. část) Tři koně letí v trysku, jezdci se rozmachují a jejich kopí neomylně trefuje cíl. Stejně přesně zasahuje šíp nedaleký terč, zatímco ho koně cvalem míjejí a ruce jezdců drží místo otěží indiánský luk. To nejsou scény z amerického westernového filmu, ale trénink na ranči Martina Koťátka nedaleko Berouna. Asi netřeba dodávat, že Martin je koňský kaskadér. Petr Jareš Martina Staňková Petr Staněk Jak se člověk v Česku stane koňským kaskadérem? Obecně je to náhoda. Jde o úzkou branži pro jezdce, kteří projeví dostatek zkušeností a kteří v danou chvíli, kdy se objeví příležitost u filmu, mají vhodného koně. Kaskadéři musí mít vlastního koně? Není to pravidlem. Správný profesionál může jet i na cizím koni, ale nejlepší je, když jede na koni vlastním, protože zná jeho povahu, jeho stav natrénovanosti a ví, co kůň může a co už nemůže. KASKADÉR NENÍ DOBRODRUH- SEBEVRAH Musí mít kaskadér snížený práh bolestivosti, aby všechny ty pády a krkolomnosti přežil? Nikoliv. Provede-li akci správně, neměl by se s bolestí setkávat příliš často. Výhodou je, pokud provozoval více limitní jezdecký sport, jako je military či voltiž, případně když jde o westernové jezdce, kteří mají zkušenosti z rodea. To se ostatně týká i mne - vyváděli jsme na koních velké skopičiny a teď je můžeme využít u filmu. To je nejspíš podmínka nutná, ale ne postačující. Jaké další vlastnosti by měl koňský kaskadér mít? Kaskadér je člověk, který by měl mít sportovní základy a měl by být schopný svůj limit posunout o trochu dál. Po odborné přípravě dokáže udělat věci, ze kterých se ostatním tají dech. Určitě musí být dobrý koňák a je jedno, z jaké je branže. Nerozhoduje, jestli dělá western, nebo anglické ježdění, protože jak já tvrdím, koně se dělají buď dobře, nebo špatně. Určitě by to neměl být člověk, kterého mrzí vlastní život, tedy žádný dobrodruhsebevrah. Takže vhodný je kliďas? Klidný člověk je v pořádku, jenže měl by se umět i zdravě nabudit. Z rytíře, který jede na koni a přitom usíná, asi režisér úplně nadšený nebude. Proto kaskadér musí být i trochu komediantem a občas je potřeba, aby zahrál i nějaký mimický výraz, ale to se dá doučit za pochodu. Suma sumárum - měl by to být divoch, ale ne blázen. A co věk? Jak velkou roli v této profesi hraje? Mně je 48 let a jsem schopný stále ještě dělat na koni téměř cokoliv. A ještě dalších x let to hodlám provozovat! Takže kaskadérství podle vás není profesí věkově omezenou? Nesrůstají mladým zlomené kosti lépe? Naštěstí úrazů není tolik, jak by se mohlo zdát. Jednotlivé kaskadérské kousky se připravují Uchvátila mě atmosféra zdejší divoké krajiny a nespoutanost této země, vzpomíná na loňské zážitky Martina. Mně zdejší prérie připomínaly vysněné prérie americké a duchem jsem se vrátil do doby svého dětství s Vinnetouem a kovbojkami, prozrazuje Petr Jareš. Na Petra Staňka zase udělal největší dojem zdejší starý Rumun, kterého potkali osamělého hluboko v pustinách, jel na koni bez uzdy jen na chomoutu a hříbě běželo volně za ním. Nejspíš se vracel z práce, kde tahal s koněm dřevo, a teď byl na cestě domů. To byl pravý zaříkávač koní, tvrdí Petr Staněk. Nabízíme jim možnost zvolit si člověka za svého partnera na cestě složitým světem lidských požadavků. Necháváme na koních, jak dlouho a jak pečlivě budou zkoumat důvěryhodnost trenérovy nabídky, neděláme z koní cvičené opičky do cirkusu plnící dané povely, ale kolegy, kteří chtějí jít s vámi tam, kam to táhne vás, a nechtějí zůstat sami, říká o svých tréninkových metodách Petr. Jeho koně mají možnost svobodného pohybu po rozlehlých pastvinách a jako úkryt před nepřízní počasí využívají dle vlastního uvážení zastřešenou halu. Tento Z PREDÁTORA BÝLOŽRAVCEM Nejčastějším zlozvykem, který se objevuje u lidí ve vztahu ke koním, je prý to, že lidí posuzují koně, jakoby to byl pes či člověk. Ti oba jsou ale lovci narozdíl od koně, který patří mezi lovené druhy, a proto se chová jinak. Lidé to buď nevědí, nebo vědí, ale neumějí podle toho jednak, případně vědí, jenže do toho nevkládají dostatek vůle, uvádí Petr Staněk důvody, proč partnerství mezi člověkem a koněm někdy skřípe. Málokdo chce koni ublížit, jenže svou neznalostí mu způsobuje v hlaní, zůstat však dominantní jako vůdčí klisna. To proto, aby kůň neztrácel jistoty. Chce mít totiž svého vůdce, kterého strpí a respektuje. Vždyť se podívejte na stáda divokých koní perou se mezi sebou, aby našli toho nejsilnějšího, který je povede. To je pro ně přirozené. A já se snažím dělat vše pro to, abych se choval stejně, aby mě koně chtěli nikoliv aby dělali to, co chci já a pak spolu můžeme jít dál, zakončuje naši návštěvu na ranči Oklahoma Petr Staněk. Irena Šatavová Foto: Robert Mahovský 6 7

5 western hobby WESTERN JAKO ŽIVOTNÍ STYL KASKADÉRSKÉ PRAVIDLO ZNÍ: DĚLAT (A NATÁČET) SE MAJÍ JEN TY VĚCI, KTERÉ JE MOŽNÉ ZOPAKOVAT. MARTINOVA KLIKATÁ CESTIČKA KE KONÍM Martin Koťátko st. je rodilý Pražák a do svých dvaceti let si na koně nesednul. Jeho maminka pocházela ze zemědělství (tatínek byl městský ) a asi právě po ní zdědil koňské geny - už jako kluk o koních neustále mluvil, nicméně dostal se k nim náhodou až po vojně. V Panenských Břežanech začal jezdit u starého veterináře, který choval pár koní. A hned těmto ušlechtilým tvorům celoživotně propadnul. Životní cesty nakonec zavedly kluka z činžovního domu na Vinohradech do statku nedaleko Berouna, kde už patnáct let provozuje turistický ranč nabízející řadu aktivit od ustájení koní přes výcvik jezdců až po pořádání firemních dnů, show a outdoorových akcí. Koně však Martin Koťátko st. dělá už plné čtvrtstoletí - je úspěšným účastníkem českých rodeí a nestorem westernového ježdění v ČR. Jeho dvacetiletý syn Martin ml. se potatil - na koni jezdí od šesti let, u filmu od dvanácti let. Martin Koťátko alias středověký rytíř den, což považuji při současných časových možnostech za dostačující. Tréninky obměňujeme, jednou se zaměřujeme na oheň, podruhé na střelbu, pády z koně, potom zase na rytířské turnaje a tak podobně. Při tréninku pozorujeme, jak to koně zvládají, kde je třeba přidat, kde ubrat, co upravovat. Jak vypadá trénink před filmovou prací? Obvykle se před velkým filmem shromáždíme na velké jízdárně, což někdy bývá i tady, a společně se připravujeme. Například když se pro jeden historický film točily velké scény se zapalováním vesnice, sešlo se nás tu asi dvacet jezdců z různých stájí. Postavili jsme si na louce falešné doškové střechy, připravili nějakou pyrotechniku, aby bylo hodně kouře a hodně výstřelů, a několik dnů jsme to tady trénovali a ladili. Při menších filmech či malých zakázkách to bývá tak, že se každý snaží trénovat své koně u sebe doma a až nakonec se spolu sejdeme a sladíme to. U velkých náročných scén musí být mezi kaskadéry velká soudržnost a musíte se spolehnout jeden na druhého. Skutečně to tak funguje, i když jste vlastně konkurenti? Musí tu být profesionalita a osobní neshody jdou stranou. Prostě jednou jsme koňská parta a je třeba držet spolu. Takhle to funguje a tak je to i správné! Irena Šatavová Foto: Robert Mahovský KONEC 1. ČÁSTI V příštím čísle Světa westernu přineseme druhou část rozhovoru, v níž Martin Koťátko hovoří o tom, jaké koně se pro kaskadérskou práci hodí a jak je trénuje. Zároveň nás nechá více nahlédnout do zákulisí práce kaskadérů u filmu. a lidé i koně musejí být natrénovaní. Kaskadérské pravidlo zní, že se mají dělat jen ty věci, které je možné zopakovat. Čili není to o jednom extrémním výkonu, po kterém by se člověk dával půl roku dohromady, ale o tom, aby byl člověk profesionál, aby byl neustále připravený a aby měl k dispozici dobré koně. DANĚ VYTLAČILY ZAHRANIČNÍ FILMAŘE Dá se kaskadérstvím dobře uživit? Byly takové doby, kdy film zažíval konjunkturu a točilo se u nás hodně filmů. Jenže teď je tahle branže v útlumu. Proč? Protože Česká republika neposkytla zahraničním produkcím daňové úlevy pro filmaře, jako to udělaly některé sousední státy. Teď se do toho zapojila Evropská unie a my všichni z branže doufáme, že se opět staneme ekonomicky atraktivní. Z čeho tedy žije koňský kaskadér? Protože jde o velice nárazovou práci, tak každý, kdo je rozumný, se věnuje ještě své vlastní profesi. A mezitím se snaží dělat koně a být neustále stand-by (v pohotovosti), aby byl připravený ve chvíli, když by přišla nabídka. Vy patříte mezi ty rozumné? Protože tady na ranči provozuji jízdárnu a k tomu se ještě snažím mít nějaké další aktivity, tak bych se do této kategorie zařadil. UČENÍ KASKADÉRA ZA POCHODU (PARDON - VE CVALU ) Od koho jste se řemeslu učil? Nebo jste samouk? Zpočátku, když jsem jezdil western, jsem byl samouk. Tehdy jsme skákali z koně na telata a dělali různé kousky a postupně jsme za běhu sbírali zkušenosti. Další naší školou jsou společné tréninky a samozřejmě vlastní natáčení filmu. Kdo u filmu rozhoduje o tom, jak bude kaskadérský kousek vypadat? Koňští kaskadéři mají u každého filmu svého horsemastera, což je šéf, který zajišťuje komunikaci a koordinaci mezi filmovým štábem a kaskadéry. Bývá to ten nejzkušenější z nás, který vymyslí, jak požadovaný kousek připravit, a vybere na to ty správné lidi a správné koně. Kolik času má kaskadér k tomu, abyste se nebezpečné scény naučil? To je různé film od filmu. Pokud jste v této branži určitou dobu, tak už víte, které věci se obvykle dělají. S malými obměnami jsou si podobné. Tady na statku máte kolem sebe partu kaskadérů, které trénujete? Nikoliv, já je netrénuji, my trénujeme společně. V tom je rozdíl! Je nás takových dvacet, okrajově třicet jezdců, kteří se koňskému kaskadérství více věnují a kteří pocházejí z celé republiky. Tady na ranči máme menší partu, se kterou připravujeme živá vystoupení, jako jsou rytířské turnaje či westernové show. Díky nim máme stále připravené koně a jsme schopni vyjet, kdykoliv se objeví filmová či jiná kaskadérská práce. Trénujete každý den? Trénujeme společně jednou za tý- Jubilejní 10. ročník Memoriálu generála G. A. Custera se bude konat od 18. do 21. srpna srpna - Slavnostní pochod Prahou 20. srpna - Trénink manévrů na Hněvšíně 21. srpna - Hlavní den tažení na Drtinově statku Hněvšín Pravidelní čtenáři Světa westernu už Memoriál gen. G. A. Custera znají psali jsme o něm vloni v našem prvním zářijovém čísle. A vy ostatní jste o něm určitě také slyšeli. Letos se bude konat oficiálně už podesáté poblíž slapské přehrady a známého letoviska Stará Živohošť na Drtinově statku Hněvšín. A poprvé začne čtvrtečním tažením Prahou s přehlídkou na Staroměstském náměstí a ukázkou manévrů na Císařském ostrově. Takže neváhejte a určitě se přijďte podívat, časopis Svět westernu tam bude také! Těší se na vás celá 7. kavalerie, její Hlavní stan i generál Václav Vydra. 8 9

6 western hobby KOŇSKÁ TURISTIKA NA KOŇSKÉM HŘBETĚ křížem krážem (1. část) Turistická sezóna je v plném proudu, i když počasí zůstává stále vrtkavé. Na výšlap do přírody si můžete vyrazit po svých dvou, anebo také po čtyřech v sedle koně. A nemusí to být jenom krátká vyjížďka koňské turistické značky vám otevírají kouzelný svět koňského putování napříč všelijakými kraji. POD KŘÍDLY KLUBU ČESKÝCH TURISTŮ Při Klubu českých turistů funguje už pět let celostátní sekce turistiky na koni, která má své zástupce (organizátory) v jednotlivých krajích České republiky. Za svůj vznik vděčí tomu, že příznivci jezdecké turistiky a Klub českých turistů našli tehdy společnou řeč a vůli začít jednotně značit jezdecké stezky. V současné době má sekce kolem šedesáti členů. Pokud jde o finance, sekce turistiky na koni dostává od Klubu českých turistů příspěvky (v řádu několika tisíc korun ročně), díky nimž může propagovat turistiku na koni - například na veletrhu Regiontour v Brně, na výstavě Kůň v Lysé nad Labem či na zahraničních akcích, jako byla letos v květnu výstava Pferd International v Mnichově. DOBROVOLNÍ NADŠENCI Lidé, kteří v sekci turistiky na koni pracují, jsou dobrovolníci -nadšenci, přibližuje nám jejich práci Ing. Milena Andrlová, předsedkyně této sekce. Staráme se především o koordinaci mezi jednotlivými kraji a jejich vzájemnou informovanost, ale také o to, aby koňské stezky na sebe navazovaly, aby byly po celé České republice stejně značené, aby se na nich dodržovala jednotná pravidla pohybu, aby byly jezdecké stezky zakreslované do celostátních edic turistických map a také zanášené do podkladů pro územní plánování Jak vidíte, není toho právě málo! A to paní Milena nezmínila tu spoustu aktuálních drobností, mezi které patří třeba kontrola železničních přejezdů ve vztahu k bezpečnosti koní, která se právě připravuje. Možná, že to zní příliš složitě, ale ještě složitější situace by nastala ve chvíli, když sedíte v sedle a váš kůň nemůže přejít přes železniční přejezd, protože hrozí, že mu kopyto zapadne do mezer v kolejišti. Mezi naše úkoly patří také projednávání legislativní problematiky s příslušnými institucemi nejen centrálně, ale i v regionech. Bylo by dobré, kdyby naše sekce měla svého zástupce v každém kraji, vyslovuje přání paní Milena s tím, že momentálně jí chybějí partneři v Karlovarském kraji a na jižní Moravě. PÉČE O JEZDECKÉ STEZKY A STANICE Vraťme se k našemu tématu k putování po koňských stezkách. Kdo se o ně stará? Odpověď Mileny Andrlové na tuto otázku zní: Naše sekce je celostátní metodický orgán. Vlastní činnosti související s koňskou turistikou provozují různé organizace, většinou občanská sdružení, jejichž zástupci jsou členy celostátní sekce turistiky na koni. A tyto organizace se starají také o celý systém jezdeckých stezek a stanic v jednotlivých krajích. Významné postavení mezi nimi má odbor Turistika na koni při Klubu českých turistů Jihočeského kraje. Jeho členy jsou samozřejmě koňáci z jižních Čech, ale také všichni ti, kdo se chtějí do práce zapojit a využít výhod členství v Klubu českých turistů, pokud v jejich blízkosti zatím žádné podobné sdružení nefunguje, vysvětluje Milena Andrlová. Zajímá vás, jaké to jsou výhody? Například můžete bezplatně propagovat vaši koňskou stanici na mapách a internetových stránkách sekce či ji zdarma prezentovat na různých domácích i zahraničních akcích a veletrzích v ČR, jichž se mohou členové zúčastnit, stejně jako různých exkurzí, expedicí a putováních v sedle, které sekce pořádá (například vloni i letos putovali na koních po rumunském Banátu). Můžete získávat slevy na vydávané publikace a turistické mapy, dostane se vám také práva označit vaši stanice jednotnou tabulkou s logy a také podpory při budování jezdeckých stezek kdekoli v ČR. Členové mohou zároveň využívat všechny výhody vyplývající obecně ze členství v Klubu českých turistů (slevy na ubytování a služby v ČR i v zahraničí). SPOLUPRÁCE SE ZAHRANIČÍM Našimi nejstaršími partnery jsou rakouští kolegové, s nimiž máme za sebou řadu úspěšných společných akcí, a to jak na koních (malá putování, otevírání hranic), tak i bez koní (spolupráce na evropských projektech, společná účast na veletrzích atd.). Výbornou spolupráci máme také se Slovenskem, které od nás přebírá naši metodiku značení stezek a vytváření systému stanic a stezek a kde funguje sekce turistiky na koni při Klube slovenských turistov. Velkou radost máme i ze spolupráce s krajany, kteří žijí v českých vesnicích v rumunském Banátu. Koně se tam běžně využívají k práci na poli a ve voze, ale díky naší spolupráci a za pomoci společnosti Člověk v tísni je nyní možné si v Banátu vypůjčit koně se sedly. A putování na nich zdejší překrásnou divokou krajinou je nezapomenutelný zážitek! Slibně se rozbíhá také naše spolupráce s Německem a vzájemné kontakty budou brzy fungovat i mezi námi a Polskem či Maďarskem, vypočítává Milena Andrlová zahraniční partnery. (ša) Ilustrační foto Robert Mahovský TIP NA KOŇSKÉ PUTOVÁNÍ Milena Andrlová má svoji oblíbenou koňskou stezku, na kterou se ráda vrací, takže pokud se po ní vypravíte, je možné, že se třeba potkáte. Moje zamilovaná trasa je v Jihočeském kraji v CHKO Blanský les - v předhůří Šumavy, kde je opravdu nádherná příroda a spousta zajímavostí. Trasu je možné začít na stanici Chata pod Kletí nedaleko Českého Krumlova, odkud se vydáte po hřebenech hory Kleť na kopec Kluk a potom údolím Vltavy zase zpět. V současné době je většina trasy vyznačena jako jezdecká stezka a existuje k ní dobrá nová mapa. Cesta vám nabídne řadu úžasných výhledů do kraje, můžete vykoupat koně ve Vltavě nebo v potoce, prohlédnout si zříceninu kláštera Kuklov, kde se natáčel Vláčilův film Údolí včel, navštívit hrad Dívčí Kámen, vesničku UNESCO Holašovice s překrásnou návsí a zemědělským muzeem, keltské oppidum v Třísově, na vrcholu Kletě uvidíte skupiny obřích balvanů a najdete tu rozhlednu a hvězdárnu. Na trase je několik dalších stanic i koním přátelských míst k občerstvení. Okruh je možno projet za dva dny, nebo ho můžete zkrátit na jeden den, případně se dá trasa libovolně prodloužit třeba na týdenní putování v sedle. Trasu je také možno spojit s účastí na některé z akcí na nedaleké farmě Borová, kde se koná řada zajímavých kurzů a závodů. Tak ať vám to jede! Milena Andrlová 10 11

7 western hobby KOŇSKÁ TURISTIKA western hobby SVĚT RYCHLÝCH KOL NAHLÉDNUTÍ POD POKLIČKU MILENĚ ANDRLOVÉ předsedkyni sekce turistika na koni při Klubu českých turistů Jak jste se k práci v sekci turistika na koni dostala? Neberu aktivity související s turistikou na koni jako práci, je to můj koníček. Vymýšlet nové věci mě baví a nápad vytvořit systém jezdeckých stezek a stanic pro turistiku na koni vznikl díky dětským táborům s koňmi, které pořádám již mnoho let. Zdálo se mi, že by bylo hezké a praktické dát dohromady místa, kde se dá přespat s koňmi. Jak a čím jste začínala? Před putovními tábory jsme taková místa vždy předem vyhledali, aby děti mohly bydlet na úžasně zajímavých místech a pokaždé někde jinde: na horské chatě, ve stáji, na zámku a tvrzi, na půdě na seně, na farmě, ve škole, v infocentru, na stadionu u fotbalistů, ve stanech, v penzionu, ve starém mlýně, v chatce i pod širým nebem A podobně rozmanité je i ubytování na současných stanicích. Ubytovat se zde může i nekoňácký doprovod, jako jsou cyklisté a další turisté. Všichni jsou na jezdeckých stanicích vítáni a kůň není podmínkou! Kdy došlo k prvnímu setkání lidí, kteří se zajímali o koňskou turistiku? To bylo na podzim roku 2003 na Chatě pod Kletí v jižních Čechách. Těší mě, že se nápad rozvinul v celostátní - a dokonce také v zahraniční akci. Je to nečekaný úspěch, ze kterého mám samozřejmě velikou radost. Magnetem putování po koni asi nejsou jenom turistické zážitky, ale také jedinečnost koňské pospolitosti, že? A to se mi právě líbí. To, jak se díky aktivitám v oblasti turistiky na koni vytvářejí mezi koňáky nová přátelství a že společnou řeč nacházejí koňáci z různých oborů - od chovatelů poníků přes lidi z dostihových stájí, od profesionálních jezdců až po přátele koní, kteří si třeba rádi jen koně pohladí. Všechny takové zájemce máme a vítáme je v našem sdružení Turistika na koni. Stanicemi se stávají i ubytovací zařízení, kde vlastní koně nemají, ale vybudují jednoduché ustájení. A v nejednom případě se tak původní majitel penzionu stal novým dalším koňákem! (ša) Pokračování rozhovoru stejně jako řadu užitečných rad, které se budou hodit před tím, než vyrazíme na koňské putování, najdete v příštím čísle Světa westernu. Milena Andrlová na koni při putování po Rumunsku Foto: archiv Ivany Andrlové V sedle americké legendy Povím vám dva příběhy. Ten první dal Spojeným státům jeden z výrazných prvků jejich identity, druhý je z české historie. A přesto se protnuly. První příběh je spojený se jménem Harley-Davidson. Jak už to u neobyčejných příběhů bývá, na jejich začátku bývají zpravidla obyčejné věci. Tady to bylo obyčejné město ve státě Wisconsin. Pronajatý sklep a dva kámoši ze studií. Jmenovali se Arthur Davidson a William S. Harley. V roce 1903 se doslova po hlavě vrhli do výroby a vývoje motocyklů. Tím to začalo příběh, který pokračuje i v novém století a na jehož konci je živoucí legenda. Motocykl jako životní styl, symbol amerického i klukovského snu. Motocykl, který neustále přitahuje a fascinuje všechny, kteří si v sobě nesou duši dospívajícího dítěte. Harleye stále žijí a nenechávají nikoho lhostejným. Nové a nejnovější, přece vstupují do 107. roku své existence s trochou nostalgického šarmu. Druhý příběh je mnohem starší, sahá do české historie 15. století. Jeho jméno je Šalamounka. Na místě dnešní usedlosti je už tehdy doložená vinice zvaná Rendlíkovská. Roku 1681 ji získal v dražbě Václav Salomon z Friedbergu, referendář při úřadě komorního práva. Po něm se vinici začalo říkat Salomonka, až se název ustálil na dnešním Šalamounka. Usedlost i vinice pak v průběhu staletí měnila majitele, za komunistického režimu se tu dokonce chovala laboratorní zvířata. A pak se oba příběhy z různých konců světa spojují. Přispěl tomu bezesporu český obdiv k motocyklům i to, že nejstarší klub americké značky Harley-Davidson s nepřerušenou kontinuitou byl založen v Praze už v roce Neuvěřitelnými souhrami náhod se pak stalo, že právě nad klasicistní usedlostí Šalamounka v Praze vlaje už patnáct let americká vlajka spojená s logotypem Harley-Davidson. Fascinující image nejslavnější motocyklové značky světa ovládla hrstku přátel tak, že tu postupem času vyrostla velmi specifická a kompaktní komunita. Je to vlastně rodina s mnoha přáteli. Rodina se vším, co ke správné rodině patří - oslavami, výlety, srazy, prací, starostmi i radostmi. Rodina s pravidelnou ranní kávou, u které se všichni scházejí v dílně. Trochu mi to připomíná život na ranči kamaráda Sama, kdy ranní kávou začíná krmení koní a bizonů. Je to rodina, ke které přijíždějí návštěvy z celého světa. Odnášejí si odtud okouzlení geniem loci místa, které neuvěřitelně srostlo s legendou Harley-Davidson. Byl tu Bill Davidson i legendární Denis Hopper při své jediné návštěvě naší země. Jeho excelence velvyslanec Richard W. Graber i guvernér Wisconsinu si pochutnávali na pivu v bývalé maštali dnes baru, před kterým parkují své oře kovbojové z Texasu, Norska, Itálie, Kladna nebo Chuchle. Na národní rallye se sem sjíždí opravdu celý svět! Potkáte tu národní reprezentaci na Rallye Dakar, stejně jako významné osobnosti z řad české kultury, politiky i společenského života. Toto místo je také neodmyslitelně spjato s Petrem Hapkou a jeho nádherným strojem Heritage Softail. Každá rodina se rozrůstá. Na Šalamounce je to stejné. O ty nejmenší motorkáře - Kryštofa, Matěje i Tadeáše, které jejich blázniví strýčkové už odmalička posazovali do sedel obrovských dvouválců. Rozrůstá se i klub majitelů těchto krásných strojů H.O.G. Praha Chapter. Tak je zcela logické, že vedle přesné repliky historické kůlny z Milwaukee, kde se Halley-Davidson začaly před více než sto lety vyrábět a u které se Američané u nás tak rádi fotografují, vyrostl nový areál. Jeho autorem je Ing. Arch. Petr Barták, který s citem respektoval duši staré části usedlosti. A i když už dávno na statku nejezdí koňské povozy formanů, které odtud zásobovaly Prahu, a kolem míst, kde stávala slavná kůlna v Milwaukee, už také neuslyšíte koňské zařehtání, jedno je jisté. Stejně jako můj kamarád Sam na ranči Vogelsang i partička harleyáků kolem Šalamounky potvrdí starou kovbojskou moudrost nejkrásnější pohled na svět je ze sedla. Jen někteří mají ty koně železné. Ale všichni milují svobodu! To jsou dva příběhy tak, jak vám je vyprávěl Tý Texas Standa Berkovec. Foto: Robert Mahovský 12 13

8 western hobby FOLK & COUNTRY Rangers Plavci a plaveme dál! Byla jsem zvědavá, jak bude rozhovor s Janem Vančurou a Mirkem Řihoškem probíhat. Kapela Rangers koncertuje už páté desetiletí a to jí dává punc muzikantské legendy. Jací asi budou frontmani skupiny? Mirek Řihošek (MŘ) byl usměvavý, sluníčkovsky vyladěný, na schůzku přišel včas a byla radost si s ním povídat. Honza Vančura (JV) dorazil jako vichřice trochu později a svou energií rozvibroval půl kavárny. Co věta, to veselá špička trefně mířená do vlastních řad. Škoda, že hodinka tak rychle uběhla, bylo fajn s nimi pobýt. O VOKÁLECH I O KONÍCH V encyklopedii se o Rangers píše, že je to česká skupina věnující se stylu folk a country. Zkuste laikům popsat vaši muziku. MŘ: My jsme vždycky měli blíž k takzvanému americkému folku reprezentovanému kapelami jako The Brothers Four, Kingston Trio, The New Christy Minstrels nebo třeba australští The Seekers. To všechno byly kapely, které hrály americké či australské lidovky v zajímavém aranžmá s důrazem na vokální projev. A to nás oslovilo. Já tedy vůbec neumím zpívat a spíš obhospodařuji instrumentální Vystoupení Rangers - Plavců v Šlapanicích u Brna. Zleva: František Goliš Drápal, Karel Macálka (který má obvykle v rukách kytaru) a Jan Vančura Foto: Eduard Klein zázemí, ale jinak jsme se náhodou sešli tak, že nám vokály šly: Tonda Hájek měl baryton, Honza Vančura tenor a Milan Dufek se pohyboval ve středu hlasového spektra. A právě ve vokálech byla naše největší síla. Instrumentální doprovod jsme vždycky podřizovali tomuto vícehlasému sboru. To jste od začátku věděli, jakou hudbu chcete hrát? MŘ: Kdepak! V tom jsme moc jasno neměli. Kdysi na gymplu jsme s Honzou Vančurou hráli big beat jako každý, kdo v té době uměl jen trošku držet kytaru. V roce 1964 jsme se dali dohromady s partou kolem Tondy Hájka a Milana Dufka, kteří zase chtěli hrát kovbojárny. Nikdo sice přesně nevěděl, co taková kovbojárna je, jen jsme tušili, že to má něco společného s trampskou písničkou. Teprve když jsme objevili desky výše zmíněných kapel, tak se nám to trošku osvětlilo. Máte s westernovým stylem života ještě jiné průsečíky než jen muziku? Třeba koně? MŘ: Ke koním mám velmi blízko, protože jsem se kdysi věnoval modernímu pětiboji, kde je parkurové skákání jednou z disciplín. JV: Mirek byl dokonce členem národní reprezentace pětibojařů! MŘ: A to mě hodně bavilo! A dneska by vás to už nebavilo? MŘ: Ale ano, já jsem dokonce vloni na koni jel. Hráli jsme na jednom ranči u Brna, kde mi to nabídli. A takovou nabídku já neodmítám! Sice mě potom pěkně bolely nohy i zadek, ale i tak platí, že nejkrásnější pohled na svět je ze hřbetu koně. JV: Já na koni nejezdím, protože mě jen málokterý uveze! Jako kluk jsem na koních seděl, protože můj táta byl z hor, kde žilo hodně sedláků. Na pole jsme jezdili na koních, kteří za sebou táhli vůz a šli krokem ještě pomalejším, než bych šel já. Jaké pocity vám z nich zůstaly? JV: Koně jsou krásná zvířata a vždycky jsem měl chuť si na ně sáhnout. Asi jako na ženskou! MILNÍKY ŠŤASTNÉ I NEŠŤASTNÉ Skupina Rangers vznikla v roce 1964 a svůj první koncert odehrála hned v roce následujícím. Není lehké mapovat takový dlouhý kus života, ale zkusme to. Kolik písní jste nazpívali, kolik hudebních nosičů nahráli, kolik koncertů odehráli? Já jsem se ve vaší diskografii úplně ztratila JV: No my jsme se v tom ztratili také, to je řečeno poměrně přesně. Šlo o stovky písní a desítky nosičů. MŘ: Supraphon nám v posledních letech vydal několik dvojcédéček, na nichž je průřez celou naší muzikantskou historií. Kolik je tam, Honzo, písní? Myslíš 150 celkem? JV: Raději to nebudeme rozvádět a přiznáme, že jsme se ztratili v číslech. Ostatně v tom nebudeme první! Nemluvme tedy o číslech a zastavme se u milníků, které lemují vaši hudební kariéru. Které z nich byly pro vás určující? JV: Tím prvním byl určitě moment, když jsme se před šestačtyřiceti lety sešli v hospodě u piva a dohodli jsme se, že uděláme kapelu Rangers, respektive tenkrát to ještě byla skupina Hill Billy Western. Fluktuace lidí byla v prvopočátku veliká, ale nakonec to vykrystalizovalo v sestavu Antonín Hájek, Milan Dufek, Jan Vančura, Miroslav Řihošek, Jiří Veisser a Radek Tomášek. Milník druhý? JV: Za ten bych považoval rok 1973, kdy od nás odešel Radek Tomášek, kterého lákala sólová dráha, a Petr Nárožný, jenž zamířil do kamenného divadla. A do třetice všeho dobrého JV: Rok 1980, protože tehdy jsme do kapely přibrali elektrickou sekci bicí a elektrickou kytaru. V roce 1987 jsem z Rangers odešel a osmnáct let jsem absentoval. Další vzpomínání je tedy na vás, pane Řihošku. MŘ: Dva roky po odchodu Honzy Vančury přišel milník velice černý - zemřel kapelník Tonda Hájek. Vyvolalo to v nás přemýšlení, co dál. Na zabalení to tak ještě úplně nebylo, tak jsem se pustili do dalších hudebních aktivit. Vydali jsme se zpátky ke kořenům a natočili jsme desku Plavci představují Rangers, kdy jsme v novém složení (už bez Honzy Vančury a Tondy Hájka) přezpívali některé staré písničky. Vy jste, pane Vančuro, v tomto období volil jinou životní cestu než hudební. Co jste na ní našel a co ztratil? JV: Ztratil jsem nějaké manželky a našel jsem nové manželky (smích). Také jsem našel spoustu zkušeností ze světa byznysu, do kterého jsem se pustil. V roce 2000 jsem se ale částečně k muzice vrátil jezdil jsem hrát či dělal recitály např. s Karlem Macálkou či Bárou Štěpánovou. Bylo jich dost na to, abych se poučil, že v showbyznysu je chlebíček ještě tvrdší, než byl v době, kdy jsem z Rangers odcházel. A přesto jste se k muzice vrátil. Proč? Táhlo vás sem srdce? JV: Spíš bych řekl, že srdce mě táhlo pryč od byznysu! Přišel jsem na to, že lepší - než se trápit fakturami - je v životě si zpívat. MŘ: anebo prostě platí: Drž se, ševče, drž se svého kopyta. DRUHÝ DECH A ŽÁDNÉ LENOŠENÍ! Za téměř půl století zažila skupina také hořké chvíle, které život přináší. Šestnáct let po úmrtí kapelníka Rangers a duše celé skupiny Antonína Hájka tragicky zahynul v roce 2005 Milan Dufek. Kde člověk bere sílu, aby tyto nejčernější okamžiky v životě překonal? MŘ: Tonda Hájek měl rakovinu tlustého střeva, takže jsme celý rok věděli, že je to padesát na padesát. Ale u Mildy Dufka to bylo jako blesk z čistého nebe. Byla to tak nesmyslná smrt, že to snad ani víc není možné. Zažili jsme obrovský šok

9 western hobby FOLK & COUNTRY western sport ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ VE VOKÁLECH BYLA NAŠE NEJVĚTŠÍ SÍLA! INSTRUMENTÁLNÍ DOPROVOD JSME VŽDYCKY PODŘIZOVALI TOMUTO VÍCEHLASÉMU SBORU. Plavci na začátku sedmdesátých let (zleva: Antonín Hájek, Jiří Weisser, Milan Dufek, Jan Vančura a Miroslav Řihošek. Foto: Jindřich Nácal A přesto jste se rozjeli dál MŘ: Hlavně díky Honzovi Vančurovi, který s námi v té době nehrál, jenom někdy hostoval, a jeho hlas byl jedním z těch tří hlasů, pro které byl sestavený repertoár Rangers. Druhá třetina písní byla šitá pro Tondu Hájka a třetí pro Milana Dufka, jehož hlas nakonec také nečekaně zmizel. Tak co dál? Honza Vančura byl připravený se do skupiny vrátit, pak tu byl Max Presser, který s námi hrával a hlavně zpíval už dříve, a další dva spoluhráče jsme přijali: výborného muzikanta a zpívajícího kytaristu Karla Macálku, který hrával s Vlastou Rédlem a má podobné zabarvení hlasu jako měl Milan Dufek, a zpívajícího kontrabasistu Františka Goliše Drápala, jenž je nejen ostříleným Max Presser (vlevo) a Miroslav Řihošek na koncertě ve Šlapanicích Foto: Eduard Klein muzikantem, ale i skladatelem. Dali jsme tedy kapelu znovu dohromady hlavně podle hlasů a upustili jsme od modernějšího doprovodu, který jsme předtím provozovali. Prostě jsme se rozhodli, že kapelu obnovíme hlavně na vokálech a akustických nástrojích, tak trochu podobně jako když jsme hrávali v dobách našich začátků. Pro pořádek, ať v tom máme jasno: kdo se skrývá pod názvem Rangers Band? JV: To jsou kluci, kteří zbyli z dřívější kapely s Milanem Dufkem a kteří dneska reprezentují spíše moderní vizi country s elektrickou kytarou a bicími. Hrají, nebo alespoň tvrdili, že budou hrát, ty novější písničky Rangers, které vznikly v době jejich působení v kapele. V současné sestavě Rangers - Plavci jste vloni na podzim natočili 80 písní na CD a DVD a letos jste odstartovali turné 45 koncertů po Česku a Slovensku, jimiž chcete připomenout 45. narozeniny skupiny. Čím diváky potěšíte a překvapíte? JV: Myslím, že je překvapíme už jenom tím, že s Mirkem Řihoškem ještě žijeme! Já tedy už u hraní raději sedím, abych ty koncerty ustál, vlastně useděl. Mirek je fyzicky zdatnější, protože chodí hrát tenis a sportuje. A je pohyblivější, protože má dva psy a já jenom jednoho! Zkuste to teď ještě jednou a vážně. JV: Zatím to funguje nad očekávání dobře, lidé jsou fantastičtí, publikum je početné a na koncerty chodí i mladší lidé, což nás těší. MŘ: Když jsme náš nový projekt zakustičnili a znovu ho postavili na vokálech, byli jsme mile překvapeni, jak velkou odezvu u lidí má. Váš letní program je hodně nabitý. Máte i vy dostatek energie, abyste to všechno zvládli? Nemáte chuť někdy si tak trochu zalenošit? RANGERS PLAVCI MŘ: Tak na to s dovolením odpovím já. Já bych tu chuť měl, ale Honza mě nenechá! On má mladou manželku a malé děti a ty ho nějak dobíjejí nebo co, protože duševní energie má nadbytek a zásobuje nás s ní všechny. Já si říkám, že když už hrajeme tolik let tolik, tak teď by to mohlo být už jen trošku, ale on ne, on chce hrát hodně! Asi si říká, že na tu kulaťoučkou padesátku to už dotáhnete. JV: To určitě! Naši přátelé, příznivci a posluchači se mají za pět let na co těšit! V hudbě jste si dokázali asi všechno, co si muzikant může přát. Máte ještě nějaké nesplněné sny a touhy? JV: Mimo muziku nesplněné sny nemám. A hudebně? Každý další koncert je pro mě splněním dalšího přání. Tak ať je jich stále více a více, já nehodlám přestávat! MŘ: Muzikantské sny se mi splnily vrchovatě a svůj soukromý sen zrealizuji už letos v létě udělal jsem si zkoušky na plachetnici a vyjedu s ní sám na moře. Tak ať se vám vaše přání vyplní! Irena Šatavová Česká skupina věnující se stylu folk a country. Byla založená v roce 1964 a během následujících let několikrát měnila svůj název: v roce 1971 se musela přejmenovat na Plavce, od roku 1990 vystupuje opět jako Rangers a od roku 2006 jako Rangers Plavci. Jako vůbec první skupina v tehdejším Československu prodala v roce 1970 první milion desek, v roce 1994 získala platinovou desku za 2 miliony prodaných nosičů. V současné době skupina vystupuje ve složení Honza Vančura, Mirek Řihošek, Karel Macálka, Max Presser a Fr. Goliš Drápal, ve kterém v září 2009 natočila 80 písní na CD a DVD u příležitosti svých 45. narozenin. Stejný bude i počet koncertů, s nimiž se letos Rangers Plavci rozjeli po Čechách a na Slovensko a které zakončí pražským koncertem v Divadle Hybernia 9. listopadu 2010 (více Víkend ve znamení Cattle show Na počátku byl nápad Lenky Svobodové. Jezdíme týmové dobytkářské disciplíny již dlouho, ale líbí se mi i další jezdecké disciplíny, kde se pracuje s dobytkem - třeba cutting nebo working cow horse. A tak jsem si řekla, že by nebylo špatné předvést je všechny dohromady. Že by to mohlo být divácky atraktivní a mohlo by to lidi zajímat. Nemýlila se. Poslední květnový týden přijelo na ranč El Paso mnoho diváků, aby se pobavili na dvoudenních dobytkářských závodech pořádaných pod názvem Cattle show. Lenčina firma Westernshop si k organizaci této velké dobytkářské show přizvala partnery, kteří se v dobytkářské branži pohybují jako doma: Českou a slovenskou národní cuttingovou asociaci (C&S NCHA) a Asociaci profesionálních rodeových jezdců (PRCZA). Bezvadné zázemí jim poskytl ranč El Paso nedaleko Svojetic. Během soboty a neděle se divákům představilo téměř padesát jezdců. Statistika hovoří o sto startech, což je velmi dobré číslo. Závodilo se v disciplínách cutting (oddělení telete od stáda koněm), ranch roping (rančerské lasování), team sorting (týmové oddělování telat od stáda), working cow horse (pracovní ježdění koně s dobytkem) a cattle penning jednotlivců i týmů (oddělování dobytčat od stáda a zahnání je do ohrady). Kromě domácích závodníků přijeli na El Paso jezdci z Německa, Polska, Slovenska a Rakouska, takže diváci mohli předvedené výkony srovnávat také z pohledu mezinárodního. Jak jsme dopadli? Já si myslím, že jsme určitě srovnatelní, říká Lenka Svobodová. Netvrdím, že jsme lepší, ale ani horší. Ve working cow horse ční nad ostatní výkony Tomáše Barty, 16 17

10 western sport ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ úroveň. Hlavně díky Milanu Patovi z Halter Valley, který tam pořádá každý rok seriál rodeových závodů a soutěží u něj špičkoví kluci, kteří vyhrávají v Německu a po celé Evropě. Fakt jsou dobří. Pro mě osobně byl úžasný právě výkon Milana Paty, kdy v calf ropingu zalasoval tele v čase pod dvě vteřiny. To jsou výkony, které se jezdí v Americe. Zmiňme ještě, že Halter Valley poskytl na El Paso svůj bull tým, tedy kluky, kteří se dle slov Lenky celý den válí v prachu a špíně a přestavují arénu, zahánějí dobytek, dávají ho do ohrádek, značkují ho. Byli úžasní! Lenčino poděkování míří k nim, stejně jako k firmě Pavla Mališe, která poskytla ohradní systémy, ke všem spolupořadatelům a k agrodružstvu Přestavlky, které na akci zapůjčilo dobytek. Irena Šatavová, foto: Robert Mahovský Výsledky soutěží naleznete na který je špičkou nejen v domovském Rakousku, ale také pro nás, Poláky i Němce. Na tuto disciplínu k nám přivezl nejvíce koní a logicky také nejvíce toho vyhrál. My ostatní jezdci jsme všichni na srovnatelné úrovni a myslím, že je to úroveň vysoká. Spokojení byli určitě i diváci. Nádherná slunečná sobota jich sem přilákala asi 250 a nedělní přeháňky nezabránily další stovce zájemců, aby přihlíželi sportovnímu klání z tribun. A bohatě fandili, protože souhra člověka s koněm a dobytčetem, to je adrenalin, který nenechá nikoho chladným. Zejména sobotní soutěže byly na westernové závody až nezvykle divácky obsazené, přišlo hodně lidí a dobře se bavili. A to je fajn, pochvaluje si divácký zájem Lenka Svobodová. A co ji osobně nejvíce na El Pasu zaujalo? Samozřejmě že moje disciplíny (team penning, cattle penning, team sorting - pozn. red.). Na hodně vysoké úrovni byl cutting a lasařské disciplíny, které u nás mají už tradičně velice vysokou 18 19

11 western sport ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ PRORODEO TOUR 2010: Na plný plyn O WESTERNOVÉM MĚSTEČKU HALTER VALLEY V DNEŠICÍCH U PŘEŠTIC (NEDALEKO OD PLZNĚ) JSME UŽ PSALI VLONI V LISTOPADU. TEHDY BYLY JEHO BRÁNY ZTICHLÉ A MĚSTEČKO SE CHYS- TALO NA ZIMNÍ SPÁNEK, ABY SE LETOS NA JAŘE PROBUDILO V PLNÉ SÍLE DO DALŠÍHO ROČNÍKU ŠAMPIONÁTU PRO RODEO TOUR. Ty z vás, kteří nejsou v rodeu příliš kovaní a neví přesně, co od těchto soutěží mají očekávat, zavedeme na skok do americké historie. Byla relativně jednoduchá bojovalo se tu o život a o půdu. Z těchto bojů se zrodil idol kovboje - muže, který dobyl americký Západ a chovem dobytka z něj učinil rozkvétající zemi. Honáci krav byli tehdy odkázáni jen na sílu koní a na vlastní šikovnost, jak přemoci býka, jak oddělit tele od stáda, jak obratně prokličkovat s koněm kolem obrovských kaktusů ZAČALO TO V ARIZONĚ V ROCE 1888 Ačkoliv současné dobytkářství již nepotřebuje kovboje s jeho zvláštními zručnostmi, kovbojské umění přežívá rodeích. Původně vácky atraktivní jsou také rychlostní disciplíny, jako jsou závody kolem sudů (barrel racing) či kolem tyčí (pole bending). Dnešní rodeové soutěže jsou oblíbeným sportem jak amatérů (jezdí spíše pro zábavu a pro legraci), tak i rodeových jezdcůprofesionálů, kteří se řídí přesně vymezenými pravidly a před nedávnem založili servisní asociaci pro rodový westernový sport Pro Rodeo Czech Association (PRCZA). Každoročně se scházejí na různých rančích, jako například na Halter Valley, kde mezi sebou měří své síly v tzv. Ranch rodeu. RANCH RODEO OD JARA DO PODZIMU Pro rodeo tour neboli Ranch rodeo championship je seriál deseti jednodenních či dvoudenních kvalifikačních závodů, které se jezdí o víkendech od května až do září. Soutěží se v deseti vybraných disciplínách, které představuje barrel race, pole bending, cattle penning, trailer loading, team penning (jenž se střídá s team sortingem), ranch roping, calf roping, steer wrestling, ranch 1 Zkusíte si tipnout už teď na celkové šampióny? Nebo alespoň kdo by mohl bojovat ve finále? Tipování se zdržím. Jednak ještě nejsme ani v polovině šampionátu, čili by to bylo hodně předčascutting a California ranch roping. První čtyři soutěže jezdí vedle třídy open (tj. všichni jezdci bez omezení věku) i závodníci juniorské třídy, tedy jezdci mladší šestnácti let. I oni se ale mohou postavit na start po boku svých starších kolegů ve třídě open, cítí-li se na to. Kvalifikačních kol bývá obvykle deset a jsou převážně dvoudenní - víkendová. Většina z nich probíhá právě na Halter Valley, ale také na Ranchi C (11. a 12. září). Ve Větrovech bylo 5. kolo naplánované na 19. a 20. června zrušeno z důvodu rekonstrukce, bylo však nahrazeno veřejným tréninkem na Halter Valley. Mezi pořadatele Pro Rodea Tour patří ještě Gallowayova farma v Roupově, kde se 22. května odehrálo jednodenní zápolení v kategorii open, tedy bez juniorů. VELKÉ FINÁLE Po odježdění všech kol postoupí prvních deset jezdců v průběžném pořadí individuálních disciplín a první čtyři týmy ze skupinových (týmových) disciplín do velkého finále. Jezdci zde nastoupí s čistým kontem, to znamená, že body byl termín rodeo používán pro shánění dobytka, jeho oběhnutí a sražení dohromady (dnes v angličtině round up). V dnešním slova smyslu začalo rodeo jako neformální soutěž mezi kovboji a stala se z něj hlavní atrakce veřejných trhů po shánění dobytka. První rodeo, za které se platilo vstupné, se konalo v Proscotte ve státě Arizona v roce Rodeové soutěže jsou založené na úkonech, které byly kdysi denním chlebem a běžnou součástí života kovbojů: ježdění na divokých neosedlaných či osedlaných koních (bareback bronco riding a saddle bronco riding), ježdění na divokých býcích (bull riding), chytání telat do lasa a jejich svázání na čas (roping), povalení býčka skokem ze sedla (steer wrestling) a oddělování krav (cutting). Dinasčítané během předchozích deseti kol pro ně budou pouhou vstupenkou do tohoto finále. Zde se všichni ocitnou na stejné startovní čáře a o vítězi rozhodne momentální výkon během soutěže. Jezdci nebudou závodit ve všech deseti disciplínách, ale pouze v sedmi z nich (barrel race, pole bending, cattle penning, team penning nebo team sorting, ranch roping, calf roping, steer wrestling). Pojedou je tříkolově a do konečných výsledků budou započtena pouze dvě lepší kola. SLAVNOSTNÍ GALAVEČER Celoroční šampionát bude zakončený slavnostním galavečerem 30. října, na němž se sejdou jezdkyně a jezdci, které jsme mohli od jara do podzimu vidět v arénách celé zaprášené na koních, tentokrát odění do slavnostních rób (dámy) či do mužského tradičního oblečení kovbojů s nezbytným kloboukem. Zde budou vyhlášeni ti nejlepší. A nebude jich málo! Oceněny budou nejrychlejší časy v každé disciplíně (nejrychlejší čas však ještě nezaručuje vítězství, protože se započítává vždy průměrný čas dvou soutěžních jízd), šampióni ČR třídy open v sedmi finálových disciplínách a nakonec ti nejlepší z nejlepších : All around champion, Lady all around champion a Junior all around champion. K získání těchto titulů se jezdcům započítávají body ze všech deseti letos ježděných disciplín. A pak se budou rozdávat poháry, věcné ceny, trophy buckle (přezky) a trofejní westernová sedla pro All Around championy JAK JSME NA TOM V MEZIČASE? V době vydání časopisu byla už odježděna čtyři kola šampionátu: první kolo května, druhé května, třetí 22. května a zatím poslední 12. a 13. června. Výsledky najdete v tabulce na Jak soutěže probíhaly a jak je hodnotí Milan Pata z ranče Halter Valley, který se zasloužil o rozvoj rodového sportu u nás, se dozvíte z následujícího minirozhovoru. Jak hodnotíte letošní ročník ve srovnání s těmi předchozími? Velice pozitivně. Letos nám došlo celkem 120 přihlášek na celý šampionát, což je hodně. A jezdci přistupují k šampionátu profesionálně. Je to vidět už na jejich oblečení, na přiježděnosti jezdců i koní a také na výběru koní a celkovém přístupu jezdců k tomuto sportu. Co napovídají dosavadní čísla: kolik koní se objevilo na startech, kolik startů jste zaznamenali? Během dosavadních čtyř kol jsme už zaznamenali kolem tisícovky startů. 3 Pokud jde o koně, v prvním kole jich soutěžilo 65, ve druhém 58, ve třetím 44 a v posledním čtvrtém 43. Co vás letos překvapilo mile? Že ze 120 přihlášených jezdců 2 jsem asi třetinu z nich v posledních pěti letech v žádné rodeové aréně neviděl. Jinými slovy že jde o jezdce nové, což svědčí o enormním přísunu dalších jezdců do rodového sportu. A to je moc fajn. Konala se i překvapení nemilá? Konala. Opět se projevila česká nátura lidí, kteří nemohou přenést přes srdce, že někdo může být lepší než oni. Stěžují se na všechno, všude a všem, ale sami pro zlepšení nic neudělají. né, a navíc já sám také závodím a jsem i jedním z organizátorů, takže tipování by nebylo fér. Jak jste spokojen se soutěží jezdecké drobotě ve třídě junior? Velice. Výsledky, které děti a junioři do patnácti let v aréně s dobytkem i bez dobytka předvádějí, předčí leckdy i staré matadory. Irena Šatavová Foto: Robert Mahovský Ladislav Vogeltanz

12 western sport ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ RODEOVÉ DISCIPLÍNY VE ZKRATCE Rodeo je pojem, který pro mnohé znamená jízdu na býku nebo na divokém koni. To je však velký omyl, přestože je tento fatální mýtus nejen u nás v České republice hluboce zakořeněný. Rodeo v USA je striktně daná soutěž obsahující tyto disciplýny: bareback riding, steer wrestling, team roping, saddle bronc riding, tie down roping, steer roping a bull riding. Každý stát a jednotlivé asociace pak k těmto vypisují další doplňkové disciplíny, které se však nepočítají do Finals Rodeo show. Avšak existuje mnoho dalších associací sdružující právě ty jezdce, kteří se specializují na ostatní dobytkářské a rychlostní soutěže. A právě těmto se asi naše evropská podoba rodea nejvíce přibližuje. Díky legislativním omezením jsme nuceni některé soutěže buďto úplně vypustit, nebo výrazně okleštit. A tak u nás vzniká upravená soutěž s převzatým názvem Ranch Rodeo. Tyto soutěže již prošly schvalovacím procesem Ministerstva zemědělství ČR (Komisí pro ochranu zvířat). BARREL RACING Barrel Racing je soutěží, jejíž výsledek je závislý na dovednostech a sehranosti soutěžní dvojice - jezdce i koně. Barelová úloha spočívá v tom, že soutěžní dvojice musí co nejrychleji objet tři barely umístěné do tvaru trojúhelníku v aréně. Pokud se jezdec nebo kůň dotkne barelu (aniž by se převrátil), není dvojice diskvalifikována, avšak získá penalizaci 5 vteřin, které jsou jí přičteny ke konečném času. Pokud dvojice barel převrhne, je diskvalifikována. STEER WRESTLING Jako jedna z mála disciplín nevychází z práce farmářů. Cílem jezdce je použít sílu a techniku v zápase s teletem v co nejkratším čase, jak je to jen možné. Jezdec má za úkol chytit tele za rohy, položit se na něj a za pomoci setrvačnosti a páky položit tele na zem. Čas se stopuje ve chvíli, kdy má tele všechny čtyři nohy ve vzduchu. TIE-DOWN ROPING Tele je vypuštěno do arény a jezdec má za úkol v co nejkratší době tele zalasovat. Ve chvíli, kdy je tele zalasované, jezdec vystupuje ze sedla a od této doby pracuje ropingový kůň zcela samostatně. Jeho úkolem je napnout laso a podržet ho napnuté, dokud jezdec nedoběhne k teleti. Jezdec oběhne tele a rukama ho strhne na zem. V tomto momentu přestává koník tahat za laso a klidně čeká. Poté přichází na řadu svázání libovolných třech končetin telete. Zvednuté ruce jsou znamením pro časoměřiče o stopnutí času. Penalizace v soutěži trestnými body je za přimáčknutí telete k ohradě a pokuta je udělována za tažení telete příliš tvrdým", samostatně pracujícím koněm. Kůň musí udržovat laso napnuté, bez vln, ale nesmí tele táhnout. CATTLE PENNING, TEAM SORTING A PENNING, TRAILER LOADING atd. jsou populární rodeové sporty, které jsou často zjednodušeně označovány jako sorting a penning. Popišme si například team penning. Team penning je westernová koňská disciplína, která se vyvinula z běžné práce na ranči, kdy se odděloval dobytek do ohrad při značkování nebo při převozech. Dnes je to disciplína v rychlém tempu, kdy tým tří jezdců má 60 až 90 sekund na oddělení tří přesně daných telat ze stáda 30 kusů dobytka. Jezdci je musí zahnat do ohrady o rozměrech 4,9 x 7,3 m, která je umístěna na druhé straně arény. Potom si jezdci vyžádají stopnutí času. RANCH ROPING Ranch Roping v sobě snoubí umění práce s lasem, jezdeckou úroveň jezdce a vytříbenou přiježděnost koně. Při používání lasa se koně mohou dostat do úrovně zmatku, kdy jsou méně ovladatelní, jiní koně využívají této příležitosti, aby ukázali svoji aktivitu. Jezdec musí zvládnout koně i v tomto hlučném a rušném prostředí, kdy zároveň pracuje s lasem a s dobytkem. Lasovací techniky se dají rozvíjet a zdokonalovat i bez živého telete, například při lasování na trenažér, které vyžaduje jemnou práci s lasem a jemné ovládání koně. Při přemísťování kmenů nebo balíků sena se jezdec učí poznávat tempo koně při práci, cvičí manipulaci s lasem a objevuje další možnosti koně. WILD COW MILKING Wild cow milking je soutěž na čas, která začíná vpuštěním krávy do arény. Tým rančovního rodea (běžně jsou čtyři členi v týmu) se pokusí krávu zalasovat, zachytit ji (rukama ji dostat pod kontrolu, většinou za hlavu) a podojit ji, až budou mít malé množství mléka v láhvi. Čas většinou končí, když je kráva podojena a jeden člen týmu doběhne s lahví do označeného místa na aréně. Aby se čas počítal, v lahvi musí být určité množství mléka. CALF BRANDING Calf branding je soutěž na čas, při které jsou telata zalasována a označkována. Značkovací železa ve skutečnosti nejsou horká, ale místo toho jsou namočená ve křídě. Obyčejně disciplína začíná s týmem jezdců na jedné straně arény, zatímco dobytek je do arény vpuštěn na druhé straně. Týmu budou na začátku disciplíny přiřazena dvě telata označená číslem. Roper zalasuje jedno tele a na krátkou vzdálenost tele dovede k pozemnímu mužstvu. Ti pak musí tele položit na bok, odstranit laso a tele označkovat. Ideálně se během časového limitu (běžné jsou tři minuty) zalasují a označkují dvě telata. Na základě informací z zpracovala Petra Kupková 22

13 western sport ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ WESTERNERS INTERNATIONAL Celkem 23 jezdců (z toho 4 junioři) se utkali v šesti rodeových a ve dvou rychlostních disciplínách. Za ideálního počasí se na rodeo ve vzorně upravené aréně v Radotíně přišlo podívat 820 diváků. Hlavní atrakcí dne bylo klání O zlaté laso a tuto krásnou cenu po boji získal Martin Kraus na koni Satynka Lusy Bonanza z ranče Všemíry, za nímž jako druhý skončil Jan Veselý s koněm Apríl z ranče Rejta. Vyvrcholením celého dne byla disciplína steer wrestling (pokládání telete). Rutině zvládnutým pokusem ji vyhrál loňský mistr ČR v rodeu Patrik Urban ze Susie ranche Mladíkov v sedle koně Silver Lucky. Titul All Around Champion rodea pro sebe ukořistil Jan Veselý. Získal k němu navíc krásný skleněný pohár, jenž mu osobně předal primátor hl. m. Prahy Pavel Bém, který převzal nad Velkým radotínským rodeem záštitu. Tak na shledanou při příštím rodeu 26. června v Hoslovicích na Šumavě! (milma) Foto: Robert Mahovský a Ladislav Vogeltanz VÝSLEDKY VELKÉHO RADOTÍNSKÉHO RODEA Cattle Penning Lukáš Vodvářka, ranch Lipence 56,38 vt. Calf Roping Martin Kraus, ranch Všenory 07,35 vt. Jan Veselý, ranch Rejta 10,17 vt. Ranch Roping Jan Veselý, ranch Rejta 48,35 vt. Steer Wrestling Patrik Urban, ranch Susie Mladíkov 90,00 vt. Barrel Race Alois Blažek, ranch Němčice 37,00 vt. Jana Herzánová, ranch Senna 38,22 vt. Iveta Kubátová, ranch Všenory 38,62 vt. Michaela Veselá, ranch Všenory 39,10 vt. Kateřina Šoltysová, ranch Hodějov 39,56 vt. Olda Zmeškal, ranch Senna 39,89 vt. JUNIOŘI Cattle Branding bez vítěze Team Penning bez vítěze Barrel Race Dan Koutník, ranch A&B Baudisovi 41,02 vt. Lenka Soldátová, ranch A&B Baudisovi 50,98 vt. Jana Lisická, ranch Susie Mladíkov 55,32 vt. Sára Křesinová, ranch Radotín 326,40 vt. Pole Bending Dan Koutník, ranch A&B Baudisovi 51,52 vt. Jana Lisická, ranch Susie Mladíkov 62,80 vt. Lenka Soldátová, ranch A&B Baudisovi 63,60 vt. All Around Ch. Jan Veselý, ranch Rejta Nejlepší junior Dan Koutník, ranch A&B Baudisovi Rodeo Girl Jana Herzánová, ranch Senna Rodeová sezóna 2010 odstartovala! V sobotu 22. května úderem jedenácté hodiny dopolední začala v Praze Radotíně první rodeová disciplína nové sezóny, pořádaná pod hlavičkou Rodeo Corralu WI-CZ. WESTERNOVÉ ZÁVODY NA PREZIDENTSKÉ CHATĚ Svět, kde milují koně Prezidentská chata se nachází v Jizerských horách v nadmořské výšce 850 metrů nad mořem, jenom dva a půl kilometru od Bedřichova a asi 500 metrů od rozhledny Královka. Dostanete se sem autem, ale také autobusem z Jablonce nad Nisou nebo z Liberce - z konečné zastávky v Bedřichově musíte sice dále pěšky směrem k rozhledně, odkud už uvidíte Prezidentskou chatu a ohrady pro koně. Krásnou procházkou zavítáte do světa lidí, kteří milují koně. Třetí květnová sobota se čerstvě zapsala do historie Prezidentské chaty pořádáním westernových závodů. I přes nepříznivé a velmi chladné počasí se zde sešlo 18 jezdců připravených závodit ve třech disciplínách ve slalomu, barelech a ve vlajkovém vyřazovacím závodě. Odpoledne se konaly závody chladnokrevných koní v tahu. Nepřízeň počasí, která vládla celému dni, se snažil svým vystoupením přehlušit Jiří Zobl alias ZORRO, který předváděl různé druhy bumerangu a práskání s bičem. Návštěvníky Prezidentské chaty potěšila i dobová pouť a jízdy na koních pro ty, kdo si je chtěli vyzkoušet. Den se vydařil, i když mu svatý Petr nepřál! Simona Hacklová Foto: Ivanka Navarová VÝSLEDKY WESTERNOVÝCH ZÁVODŮ NA PREZIDENTSKÉ CHATĚ Barely 1. místo Daniela Štěpánková s koněm Lili za stáje Aneta 2. místo Radek Zelníček s koněm Lena ze stáje Aneta 3. místo Pavlína Bartoňová s koněm Juráš ze stáje Prezidentská chata Slalom 1. místo Daniela Štěpánková s koněn Lili ze stáje Aneta 2. místo Radek Zelníček s koněm Lena ze stáje Aneta 3. místo Honza Čadílek s koněm Lucky ze stáje Dorian Vlajkový vyřazovací závod 1. místo Lucie Kuželová s koněm Saša ze stáje Prezidentská chata 2. místo Pavlína Bartoňová s koněm Juráš ze stáje Prezidentská chata 3. místo Tereza Rupcová s koněm Maik ze stáje Aneta Celkové pořadí 1. Pavlína Bartoňová s koněm Juráš ze stáje Prezidentská chata 2. místo Daniela Štěpánková s koněm Lili ze stáje Aneta 3. místo Radek Zelníček s koněm Lena ze stáje Aneta 24 25

14 western sport GALLERIE NEJLEPŠÍCH Patrik Urban s klisnou Susie, se kterou vloni vyhrál titul mistr ČR v rodeu PATRIK URBAN Steer wrestling bolí, ale má nejvíc adrenalinu! Patrika Urbana jsme potkali koncem května na prvodivizním radotínském rodeu, které se jelo pod záštitou Rodeo Corralu při Westerners International CZ. A právě toto westernové sdružení vyhlásilo vloni Patrika mistrem České republiky 2009 v rodeu. Se svou desetiletou kobylkou Susie, která ho k vítězství dovezla, se musel bohužel rozloučit. Její čtyřletý valášek však v Radotíně vybojoval v Patrikově nejoblíbenější kategorii stter wrestling (pokládání telete) první místo, takže lze očekávat, že Patrik s ním bude ve vítězných taženích pokračovat. Pojďme tedy Patrika představit v naší Galerii nejlepších. Kdy se vaše cesty poprvé zkřížily s cestami koňskými? Jako šestiletý jsem jezdil s našimi na chatu, kde nás vždycky jeden pán za donesený chleba povozil na koních. Po vojně jsem začal chodit do jezdeckého klubu v Orlických horách a později jsem nastoupil na farmu k panu Jiřímu Páchovi v Rokytnici nad Orlicí, kde už jsem jezdil trochu více. Kdy jste začínal s rodeem? Poprvé jsem si k němu přičuchnul v roce 1994, když jsem se šel na rodeo jenom podívat coby divák. Kamarád tam byl na čundru s koň- mi a půjčil mi koníka, na němž jsem odjel svoje úplně první rodeo jako čistý laik. Dopadlo to nakonec dobře, zranění nebylo, dokonce jsem si vyzkoušel i tu nejlepší disciplínu steer wrestling a poprvé jsem skákal z koně na tele. Neměl jsem žádné ochranné pomůcky, jako nosíme dneska, jel jsem jenom v obyčejných mokasínách a s tím teletem jsem se pral šíleně dlouho, a přesto se mi ho nepodařilo položit. Tak vyflusnutej jako tehdy jsem snad už nikdy potom nebyl, to si pamatuji celkem přesně! Přesto jste už byl rodeem polapený, že? Ano. Jenže v té době jsem ještě neměl vlastního koně, a proto jsem jezdil na býcích. Na plný úvazek jsem s rodeem začal až poté, co si mě jedno družstvo najalo na práci kovboje. Kolik rodeí jste od té doby asi odjel? Agendu si nevedu, ale jezdím zhruba pět rodeí ročně, tak si to spočítejte. Co pro vás rodeo znamená? Především adrenalin. Nejde ale jenom o to skočit na koně a jet, je to hodně o práci s dobytkem. Člověk musí předvídat, kam a jak dobytče půjde, kdy má zatlačit a kdy ubrat. Která disciplína je vám nejbližší? Určitě steer wrestling je sice taková nejbolavější, ale je v ní nejvíce adrenalinu. Jak trénujete? Asi pět let jsem zastával názor, že trénuji na závodech, protože jsem neměl jiné možnosti. Dneska už existují ranče s vhodnými podmínkami, takže není problém zajistit si tam telata i kolbiště a zajet si zatrénovat. A trénink je na výsledcích určitě znát. Kolik koní máte? Čtyři. A kde s nimi žijete? Pocházím z Rychnova nad Kněžnou, pak jsem žil v Rokytnici v Orlických horách a před jedenácti lety jsem dostal nabídku pracovat v jižních Čechách. S prací to tenkrát nevyšlo, ale tady na jihu jsem už zůstal, žiji v Mladíkově u Vacova na Susie ranči Mladíkov. Jak se vám daří skloubit práci s vaší zálibou? Když jsem dva roky pracoval jako kovboj, bylo to nádherné, práce mi byla koníčkem a mohl jsem při ní trénovat. Dneska žiji s přítelkyní a její dcerou a člověk musí hledět na rodinu, takže dělám vždycky týden v lese a druhý týden mám volno a mohu trénovat. Loňská sezóna, kdy jste vybojovat titul mistra ČR v rodeu, byla vaší nejlepší sezónou? Ano. V té předloňské mi titul utekl o dva body a mohl jsem si za to sám, protože jsem o sobě tvrdil, že jsem dobytkář, a v barelech mi pak ty potřebné body utekly. Vloni jsem to napravil, nepatřím sice v barrel race ke špičce, ale pár bodíků jsem tam vybojoval a dosáhl na mistrovský titul. Byl to ale boj s Lojzou Blažkem úplně do posledního rodea, do poslední chvíle. Disciplíny, ve kterých se soutěží, se každý rok trochu obměňují, že? Ano, běžně se v sezóně jezdí pět disciplín, které určuje Rada Rodeo Corralu. Vloni to byl barelový závod (barrel race), rančerské lasování telete (ranch roping), oddělování tří kusů dobytka ze stáda v družstvu (team penning), klasické laso (roping) a pokládání telete (steer wrestling). Letos se místo team penningu jezdí cattle penning, což je disciplína jen pro jednoho jezdce. Co byste poradil začínajícím rodeovým jezdcům? Na prvním místě je určitě nezbytná dobrá spolupráce s koněm jezdci by s ním měli jezdit v terénu a sžít se s ním natolik, aby to opravdu byla srdcová záležitost. Druhou nezbytností je ovládání lasa, a to alespoň ze země, když už ne z koně. A jako třetí v pořadí bych jmenoval práci s dobytkem jakoukoliv práci, ať už na pastvinách, nebo v kolbišti. A dokonce práce s dobytkem bez koně je možná ještě lepší v tom, že když člověk udělá chybu a musí nahánět tele po svých vlastních nohách, tak se naučí telata lépe číst. A jak vidíte letošní sezónu? Odjedu ji poprvé na valáškovi Silver Lucky, kterého přezdívám Cikán. Nejprve jsem to v něm tak úplně neviděl, necítil jsem v něm tu rychlost, i když jsem věděl, že šikovný je. Teď máme spolu odjeté tři závody a já to už tak špatně nevidím! (na přelomu května a června Patrik s tímto koníkem vedl 1. divizi rodea, ve které soutěží patnáct nejlepších jezdců Rodea Corralu Westerners International CZ pozn. red.). V první divizi se určitě udržíme, i když obhájit titul mistra ČR bude určitě těžké. Tak hodně zdaru a ať se daří! Irena Šatavová Foto: z archivu Patrika Urbana Ko ské boxy Horse stalls Mobile shelters jednoduše a prakticky, žádné zbyte nosti simple and practical... Mobilní p íst ešek jednoduché a praktické ešení... practical solution... Feeders Ohradní panely Fence panels všichni je znají, všichni je pot ebují... everyone know them... Krmelec - kulatý sít ný levné ešení pro velkou úsporu... cheap and economic... Texas Connection s.r.o., Karlštejnská 208, Tachlovice, tel.: , fax: , info@kone-skot.com

15 western sport OKÉNKO ASICIACÍ, KLUBŮ A FEDERACÍ western sport OKÉNKO ASICIACÍ, KLUBŮ A FEDERACÍ PAINT HORSE CLUB OF CZECH REPUBLIC Funkcionáři, jak je (možná) neznáte Sportovní ježdění by nemohlo existovat bez lidí, kteří věnují desítky hodin svého času organizační práci, aby složité soukolí jezdectví mohlo fungovat hladce bez skřípání a zádrhelů. Jsou to funkcionáři jezdeckých klubů, asociací či federací. Lidé, jejich jména většinou dobře známe, ale o nich samotných už toho leckdy příliš nevíme. Abychom to trošku napravili, požádali jsme je o vyplnění malého dotazníčku. Po Ivanu Černochovi z ČJF nyní odpovídá René Gabriel z Paint Horse Club of Czech Republic. RENÉ GABRIEL (44 LET) viceprezident pro sport Paint Horse Club ČR Vaše první setkání s koněm? Mně bylo dvacet pět let a dělal jsem v lese s chladnokrevnými koňmi. Párkrát jsem se na nich svezl, nikde jsem se ale jezdit neučil. To jsem doháněl až později pomocí literatury a učení se od zahraničních trenérů. Váš vytoužený kůň? Toužil jsem po staroandaluském typu, ale ten tehdy koupit nešel, protože Španělé si ho chránili jako národní poklad a nemohl se prodávat do ciziny. Vyzkoušel jsem tedy různé typy koní - plnokrevníky, teplokrevníky, arabské koně, ti všichni však vyžadovali moc práce. Aby se něco naučili, muselo se s nimi denně pracovat, jinak to nefungovalo. Proto mám dneska painta a ten mi vyhovuje po všech stránkách. Počet koní, které máte? Ve stáji máme nyní kolem dvaceti koní. Už se mi stalo, že jsme celou stáj rozprodali, ale úplně bez koně jsem nikdy nevydržel déle než tři dny. Vaše sportovní kariéra? Hned se svým prvním paintem jsem se stal mistrem ČR v trailu a byl jsem také šampiónem v různých disciplínách WRC. Jezdili jsme na závody na Slovensko, kde jsme několikrát obhájili titul mistra SR, úspěšně jsme se účastnili Středoevropského poháru. Vaše rodina? Pokud jde o koně, tak jsme s mojí manželkou postižení stejně, ona snad ještě více než já! Moje dcera z prvního manželství dříve také jezdila na koni (nyní už ne, studuje) a můj šestiletý syn ze druhého manželství absolvoval vloni svoje první závody na koni. Tak uvidíme, jak mu to půjde. Váš nejsilnější zážitek s koněm? To je pokaždé ten okamžik, když se nám doma narodí hříbě. Jedenáct měsíců čekáte a těšíte se, jaké to hříbě asi bude, a pak je konečně na světě! Co vám život s koňmi dal? Dal mi mnoho přátel, krásné zážitky a hlavně poznání tak inteligentních tvorů, jakými jsou painti či quarteři. A také mi dal mou druhou ženu, se kterou jsme se potkali u koní. Co vám život s koňmi vzal? Neřekl bych, že mi cokoliv vzal. Naopak se stále cítím být obdarováván. Jaké přání byste si chtěl splnit? Jednou bych se chtěl projet Grand kaňonem na hřebci painta černobílého overa! Vaše životní krédo či citát, který vyznáváte? Kdo jednou přičichnul ke koňskému hnoji, ten se ho už nezbaví! Irena Šatavová Foto: z archivu René Gabriela CZECH & SLOVAK NATIONAL CUTTING HORSE ASSOCIATION Tři důvody pro vznik asociace Vloni v listopadu byla založená Česká a slovenská národní cuttingová asociace (Czech and Slovak National Cutting Horse Association - C&S NCHA), která je registrovaná jako afilace americké NCHA. Její prezident Michal Popov uvádí tři důvody, proč asociace vznikla. Většina jezdců, kteří se u nás věnují cuttingu, mají koně dovezené z USA. Aby se jejich výsledky dosažené na závodech v Česku mohly zaznamenávat do amerických show records (záznamy výsledků jednotlivých koní), musí být zdejší závody pořádané pod hlavičkou afilace americké NCHA. Znamená to sice vyšší startovné, ale také větší peníze na výhrách, což k nám určitě přiláká zahraniční jezdce, vysvětluje Michal Popov první z důvodů. Ten druhý sleduje sportovní cíle: Chceme-li, aby se u nás cutting rozšířil a byl považovaný za sport, musíme pro něj získat více lidí. Dneska ho jezdí třeba třicátníci či čtyřicátníci jako svoji volnočasovou aktivitu. Aby se k nim připojili další, musí se o něm dozvědět. A to znamená, že je ho třeba více a cíleně propagovat. Třetí důvod souvisí se specifikem této disciplíny, která by nemohla existovat bez dobytčat (cutting = oddělování dobytčat ze stáda). V Americe, kde se nachází kolébka cuttingu, jsou pastviny plné dobytka a tradice tohoto sportu je tam natolik dlouhá, že farmáři půjčující svá stáda jezdcům s důvěrou, že se o dobytek dobře postarají. My musíme chovatele dobytka přesvědčit, že to děláme stejně zodpovědně, říká Michal Popov. Česká a slovenská cuttingová asociace byla založená s podporou německé afilace, která se snaží vytvořit v evropském prostoru protiváhu cuttingu americkému. Hybatelem tohoto hnutí je Michal Ohloff, německý jezdec a rozhodčí, který se v této otázce pustil do politiky, na výročním zasedání americké NCHA prezentoval svoji vizi a nyní se snaží pro evropské jezdce získávat zkušené americké trenéry. Aby nám předávali zkušenosti a my jsme nemuseli objevovat to, co už je jinde dobře funkční, vysvětluje Michal Popov. Ale Michalovi Olaffovi Michal Popov nejde jenom o zkušenosti, jde mu také o peníze například aby část nákladů amerických trenérů na školení v Evropě (např. cestovné) zaplatila americká NCHA, v níž se nacházejí velké peníze. Uspěje? Každopádně je přesvědčený, že v národních cuttingových organizacích vznikajících v Evropě je skrytá síla, která dokáže i americkému cuttingu něco říci! (ša) Ilustrační foto: Robert Mahovský CUTTING Cutting je westernová disciplína, kdy má kůň ukázat, jak je schopen samostatně pracovat s teletem a jaký má cit pro krávu (cow sence). Jezdec s koněm musí tele ze stáda vytlačit, aniž by poplašili ostatní dobytek, a potom musí kůň samostatně bez pomoci jezdce udržet tele oddělené od stáda. Úloha trvá 2,5 minuty a rozhodčí dávají dvojici plusové a minusové body k základnímu počtu 70 bodů

16 western echo sport FILM ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ western sport ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ ČESKÁ JEZDECKÁ FEDERACE APPALOOSA HORSE CLUB ČR Kvalifikační závody na mistrovství ČR Víkend 15.a16. května patřil na ranči El Paso ve Svojeticích reiningu. Dva kvalifikační závody na Mistrovství republiky probíhaly pod hlavičkou České jezdecké federace a reiningové úlohy, kterých jsme mohli vidět kolem sedmdesáti, hodnotili rozhodčí Jaroslav Havlík a Jaroslav Doležán. Třídu senior pro šestileté a starší koně ovládl oba dny Tomáš Martinek. Cviky, které předvedl s valachem Holi Jac Daniels, ohodnotili rozhodčí 143,5 body v sobotu a 142,5 body v neděli. I druhá příčka patřila stejnému jezdci - s klisnou Rocky Top Princess získal v sobotu i v neděli 142 bodů. Pro třetí místo si v sobotu dojel Pavel Orel v sedle hřebce Mia Shiner (140 bodů), Třídu senior pro šestileté a starší koně ovládl oba dny Tomáš Martinek v neděli Lukáš Jirák a Moon Stone Step (140,5 bodů). Čtvrté místo si dvakrát udržel Miroslav Doležal s klisnou KR Happy Hour (138 a 140 bodů). V sobotu se ocitl na pátém místě Lukáš Jirák a Moon Stone Step (137,5 bodu), v neděli pak Helena Týralová se svým valachem AP Colonel San Chico (138,5 bodu). V mládeži se představilo v sobotu pět jezdkyň. Nejúspěšnější byla svěřenkyně Tomáše Martinka Josefina Rašilovová, která při své premiéře zajela 138 bodů v sedle klisny Rocky Top Princess. Druhá skončila Iveta Vokáčová a Smart Ropewalker (135 bodů), třetí Dominika Horská v sedle hřebce Briggs N Sprattin (132,5 bodu). Zbylé dvě jezdkyně obdržely nulové skóre a shodné čtvrté místo. V neděli se objevila jen čtyři děvčata a pořadí se trochu promíchala: z prvenství se radovala Daniela Synková v sedle Forinta 2 ze stáje Rabštejn (134,5 bodu), druhá byla Iveta Vokáčová a Smart Ropewalker (126). Valentina Losová a Josefina Rašilovová chybovaly a rozhodčí jim zapsali skóre nula. Ve třídě junior jsme mohli vidět pouze tři mladé koně do pěti let. V sobotu i v neděli bylo pořadí stejné: zvítězil Jan Měrka s valachem NA Dry Peppy (137,5 a 138 bodů), druhé místo a skóre 135 a 136 bodů si vyjel tentýž jezdec s klisnou Jacs Smart Bessy. Třetí skončila Markéta Bejčková v sedle NA Codys Little Deli (129 a 128,5 bodu). Tradičně nejvíce obsazená třída amatér dopadla nejlépe pro Lukáše Jiráka a klisnu Moon Stone Step. Sobotní jízdu ohodnotili rozhodčí 140,5 body. Za nimi skončila Kristina Martinková s Rocky Top Princess (139,5 bodu), třetí místo patřilo jezdcům se skóre 139 bodů: Heleně Týralové s valachem AP Colonel San Chico, Evě Nováčkové s Dry Little Smartin a Miroslavu Doležalovi s KR Happy Hour. V neděli předvedla Kristina Martinková jízdu za 140 bodů, chvíli potom dostal stejné skóre i Lukáš Jirák. Více bodů už rozhodčí nikomu nepřipsali, a tak vítězové losovali o věcné ceny a stuhy. Štěstí přálo více Lukáši Jirákovi. Třetí skončila Eva Nováčková s Dry Little Smartin (138,5 bodu), čtvrtý Miroslav Horský s hřebcem Briggs N Sprattin (136,5 bodu), pátá příčka patřila Evě Nováčkové s Peppy Gun Rose a Jiřímu Pohlovi s Kam Truffles Lena (oba 136 bodů). Závody na El Pasu se vyvedly i přes nepřízeň počasí a počáteční organizační potíže s vysílačkami. Další kvalifikační závody proběhly v době uzávěrky časopisu 19. a 20. června. (km) Foto: Markéta Čekanová Zpráva z appaloosa víkendu 2010 O víkendu dubna se konal již tradiční Appaloosa víkend. Akce pro členy klubu, možnost přátelského setkání, společné vyjížďky, schůze členů a prezidia klubu a v neposlední řadě i možnost tréninku v kryté hale pod vedením profesionálních jezdců - to vše pro členy zdarma. V letošním roce jsme se setkali na Q Ranči u Jihlavy, v polovině cesty mezi Čechami a Moravou. Krásné počasí, pohostinnou atmosféru se skvělou kuchyní a společné posezení, povídání a trénink si přijelo užít tak málo členů, že se tento nezájem a nespolupráce mezi našimi členy stala hlavním tématem našeho setkání. S lítostí jsme sledovali hrstku koní v prostorné hale, kteří měli k dispozici hned dva trenéry. Protože jsme kompletně nové prezidium, chtěli jsme vám představit svoji práci a plány pro letošní sezónu, také jsme chtěli diskutovat o možných řešeních. Díky vaší nepřítomnosti jsme byli nuceni rozhodovat jako prezidium sami. Dovolte Klisnička po plemenném hřebci The Secret Gene se narodila na Appaloosa farm G. Venclové nám tedy seznámit vás alespoň s výsledky schůze. VII. CZECH APPALOO- SA SHOW 2010 Zřejmě největší úkol tohoto roku bude uspořádání letošních závodů. Vzhledem k nízkému počtu členů klubu (momentálně je to 46 zaplacených členství) jsme se rozhodli pro úspornou variantu show. Jsme v klubu noví, necítíme podporu členů a netušíme, zda se situace obrátí. Nemůžeme tedy náš společný klub zatížit dluhem. Pro letošní show jsme vybrali areál v Horce nad Moravou, Loveckou chatu, kde nám nabídl finančně nejvýhodnější podmínky, vyzkoušenou halu i zázemí a spoluúčast na dobytkářských třídách. Rozhodli jsme se pozvat jednoho rozhodčího z USA, domova našich appaloos, aby vnesl svůj nezaujatý a zkušený pohled na naše koně. Výhodou pro vás jistě bude i nižší startovné a celkově nižší ceny za show, která vám nabídne všechny tradiční disciplíny. PRCZA Novou výhodu, kterou jsme pro vás vyjednali, je možnost získat jako člen ApHCCZ zdarma členství v nové westernové asociaci PRO RODEO-PRCZA, které bude od příštího roku zpoplatněno. Tato asociace již letos pořádá seriál závodů a jistě si mezi vámi najde své příznivce. REVIZNÍ KOMISE Byla zvolena revizní komise, jejímž předsedou byl ustanoven RNDr. Kamil Nejezchleb, člen klubu. Závěrem bychom vás rádi vyzvali, abyste přehodnotili svoje postoje vůči klubu a aktivně jej podpořili svým členstvím a účastí na závodech i klubových akcích. Bez vaší spolupráce je ohrožená samotná existence ApHCCZ a také práce, kterou pro NÁS VŠECHNY členy ve svém volném čase celé prezidium odvádí. Za prezidium ApHCCZ Václav Vacík, MVDr. Zdeněk Králík, Jiří Steinbach, Ing. Petra Malásková, a Ing. Iva Ledererová

17 western sport ZAHRANIČNÍ OKÉNKO western sport ZAHRANIČNÍ OKÉNKO POLSKO Roleski 4 Spins 2010 V polské Stare Zukowci se o víkendu 8. a 9. května 2010 konala další série NRHA závodů pod názvem Roleski 4 Spins. Tato soutěž na Roleski Ranchi poprvé odstartovala v roce 2007 a od té doby se těší velké oblibě evropských jezdců. V letošním roce jsme mohli vidět např. Rakušana Markuse Morawitze, Američana Clinta Ramseye (působí na Roleski ranchi), Holanďana Olivera van der Berga, Michaela Saupeho a Alexe Tuzakova z Německa, Adriana Motyku z Polska, Petera Šimka či Martinu Jablonickou ze Slovenska. Z České republiky přijel Tomáš Martinek, Miroslav Doležal, psychickou a řidičskou podporu představoval Ivan Černoch. Dále pak mladí jezdci Tamara Korešová a Dominik Golminc. Oba dny probíhaly soutěže ve stejném pořadí, kdy nejvíce sledovanou třídu NRHA Open těch nejlepších jezdců zařadili organizátoři až na konec dvoudenních závodů. Ve dvou soutěžních dnech bylo rozdáno celkem 10 sošek, 8 NRHA plaket a více než dolarů ve výhrách. Jednotlivé výkony pečlivě hodnotili tři rozhodčí: David R Young z Kanady, Joerg Boes a Juergen Von Bistram z Německa. SOBOTNÍ SHOW Sobotní ráno otevřela třída NRHA Intermediate Open, kde startoval Tomáš Martinek s valachem Holi Jac Daniels jako obhájce loňského vítězství (ze čtyř závodů vloni zvítězil v této třídě třikrát, na posledních závodech obsadil druhou příčku). Bohužel se mu to nepodařilo, skončili až třetí za vítězným Michaelem Saupem s koněm Jacs Little Playboy a Clintem Ramseyem s klisnou Wimpys Minx. Rookie třída pro začínající jezdce měla třináct startů. Nejlépe si vedla Polka Blanka Kuzniak a Jac Out Freckles, druhá skončila její krajanka Anna Elzbieciak. Třetí místo náleželo českému jezdci Dominku Golmincovi a klisně Lady Luck Whiz. Pro Miroslava Doležala zbyla šestá příčka. Ve třídě Snaffle Bit Hackamore Open (koně jsou vedeni obouručně na kroužkovém udidle) se nejlépe předvedl Peter Šimek ze Slovenska s klisnou Kam Smart Carmen (210 bodů). Druhý skončil Oliver van der Berg, pro třetí místo si dojel Alex Tuzakov. Největší úspěch na závodech v Polsku zaznamenal Tomáš Martinek, který se dvakrát umístil na prvním místě v nejvyšší a nejvíce dotované soutěži NRHA Open a kromě dvou nádherných bronzových trofejí vyhrál více než 10 tisíc USD (ilustrační foto z NRHA Derby, Oklahoma City, USA, 2008, kun Inwhizable Juan). Foto: archiv Tomáše Martinka V mládežnické třídě Youth bodoval polský talent Lukasz Czechowicz a s koněm Arcletic Jac si odnesl prvenství a NRHA plaketu. Druhé nejvyšší skóre pak zajely hned tři jezdkyně: Tamara Korešová a Peppy Bright Star, Blanka Kuzniak a Jac Out Freckles, Paulina Garbarz a Gunner Blue Eye Kid. Třída Novice Horse Open byla úspěšná pro polskou dvojici Adrian Motyka a Hp Pebbles Sail On (208,5 bodu). Druhý skončil Oliver van der Berg s koněm Spirit Lil Ruf. Česká dvojice Miroslav Doležal a KR Happy Hour obsadila třetí místo. Non Pro třídu zajel suverénně mladý Lukasz Czechowicz s koněm Arcletic Jac a jejich skoe 211 znamenalo jasné vítězství. Domů si odvezli i velkou Bronze Trophy a šek na 928 dolarů. Tamara Korešová s valachem Peppy Bright Star vybojovala druhou příčku. Třetí místo připadlo shodně dvěma jezdkyním - Němce Doris Winterové a Slovence Zuzaně Sklenářové. Sobotní klání vyvrcholila nejvíce dotovanou třídou NRHA Open. Tomáš Martinek a Holi Jac Daniels se skóre 218 nenašli přemožitele, takže krásná Bronze Trophy a šek na 4179 dolarů putoval do České republiky. Druhý skončil Michael Saupe a Jacs Little Playboy, třetí příčku obsadili shodně dva jezdci Clint Ramsey s Wimpys Minx a Oliver van der Berg s Whiz Me Luck. NEDĚLNÍ SHOW Nedělní Intermediate Open se Tomáši Martinkovi nepovedlo, spletl pattern a vysloužil si tak nulové skóre. Zvítězil Oliver van der Berg s koněm Mifter Magoo (skóre 211). Druhé nejvyšší skóre shodně zajeli Michael Saupe s koněm Jacs Little Playboy a domácí Clint Ramsey s klisnou Wimpys Minx. Náladu českému trenérovi vylepšila svěřenkyně Kate Szumanska s valachem Gently Player, když si dojeli pro vítězství ve třídě Rookie. Pouze o půl bodu za nimi zaostali další tři jezdci, kteří obsadili druhou příčku Blanka Kuzniak, Miroslav Doležal a Anna Deredowska. Mladí čeští jezdci na sebe upozornili ve třídě NRHA Youth Z vítězství a NRHA plakety se radovala Tamara Korešová, kdy s valachem Peppy Bright Star získala pěkných 209,5 bodů. Dominik Golminc a Sophie O Rima obsadili třetí místo. Ve třídě Novice Horse Open získal nejvyšší skóre Oliver van der Berg na koni Spirit Lil Ruf (212). Tomáš Martinek se slovenským koněm Smart Colonel Nic obsadil páté místo, Miroslav Doležal s KR Happy Hour sedmé. Ani druhý den soutěží si nedal Lukasz Czechowicz vzít vítězství v NRHA Non Pro třídě a přidal do své sbírky další Bronze Trophy a další šek na 928 dolarů. Úspěšná česká jezdkyně Tamara Korešová skončila třetí. Závěrečná NRHA Open třída jistě potěšila české fanoušky. Valach Holi Jac Daniels v sedle s Tomášem Martinkem předvedli jízdu za 219,5 bodu, což je vyneslo na první příčku. K výhře 1049 dolarů a velké Bronze Trophy přidal majitel Roleski ranče bonus ve výši dolarů. Na druhém místě se umístil Oliver van der Berg v sedle Whiz Me Luck, třetí skončil Michael Saupe a Jac Little Playboy. SHRNUTO A PODTRŽENO Blátivý víkend v Polsku byl pro českého trenéra a jezdce Tomáše Martinka velmi úspěšný, proto se sem jistě bude chtít vrátit 17.a 18. července, kdy proběhne třetí kolo Roleski 4 Spins Bodovali i naši mladí jezdci, v konkurenci obstál náš jediný zástupce amatérských jezdců. Doufejme, že příště přijede více (nejen) českých jezdců, aby byly jízdy a bodování ještě napínavější. Velký dík si zaslouží organizátor a sponzor Roleski Ranch. KM Výsledkovou listinu ze závodů najdete na SLOVENSKO Western víkend s Túlavými vlkmi Vo dňoch mája sa na Slovensku, v obci Kriváň, konal II. western víkend, ktorý zorganizoval westernový spolok Túlaví vlci. Všetko sa to malo uskutočniť u jedného z členov spolku Stopára na záhrade, ale kvôli nepriaznivému počasiu sa účastníci presunuli do telocvične základnej školy v Kriváni. Teší nás, že aj napriek zlému počasiu k nám docestovalo dvacet priaznivcov westernových zručností z Česka a Slovenskej republiky. V piatok večer sa stretlo u Stopára niekoľko muzikantov, ktorí vítali krásnymi country skladbami účastníkov western víkendu. Zábava potom trvala do neskorej noci. V sobotu ráno sme sa presťahovali do telocvične, kde sa poctivo trénovalo s lasami, bičmi či revolvermi. Poobede sa súťažilo v westernových disciplínach. Po ukončení disciplín sa opäť trénovalo až do večere, po ktorej sme vyhodnotili výsledky. Niektorí ešte trénovali, no iní sa už pripravovali na večernú zábavu, ladili hudobné nástroje a zabávali sa až do noci. DISCIPLÍNA ZASAHOVANIE CIEĽOV BIČOM 1. miesto Branislav Brain Kohút 2. miesto Daniel Dan Krejčíř 3. miesto Radovan Stopár Fiľo DISCIPLÍNA KRÁĽ STRELCOV 1. miesto Radovan Stopár Fiľo 2. miesto Dušan Maverick Kováč 3. miesto Katarína Ružináková DISCIPLÍNA TEXAS SKIP 1. miesto Daniel Dan Krejčíř 2. miesto Miloš Chmel 3. miesto Radovan Stopár Fiľo DISCIPLÍNA BIG LOOP 1. miesto Taňa Velbloud Bašťinská 2. miesto Radovan Stopár Fiľo 3. miesto Daniel Dan Krejčíř V nedeľu sme sa spoločne rozlúčili. Spokojní, síce trošku unavení, ale plní elánu a očakávaní, že sa v blízkej budúcnosti opäť stretneme a spoločne si zatrénujeme. Radovan Stopár Fiľo Túlaví vlci Foto: autor HRAJEME I ZDE: 94,7 FM 101,8 FM 98,3 FM 106,8 FM 102,6 FM 1062 AM PŘIPRAVUJEME: 87,7 FM 102,1 FM

18 western echo PEL MEL western echo INZERCE trochu moudra Rubriku připravila Lenka Hegrová NIKDY SE DOOPRAVDY NENAUČÍŠ KLÍT, DOKUD SE NENAUČÍŠ JEZDIT NA KONI. ŠŤASTNÍ NA KONÍCH SKÁČÍ, NEŠŤASTNÍ SE PĚŠKY VLÁČÍ! KOSCOM RANCH OBOŘIŠTĚ NABÍZÍ USTÁJENÍ WESTERNOVÝCH KONÍ V NOVÉM AREÁLU U DOBŘÍŠE. HALA 30X60M, PASTVINY. PRODÁM WESTERNOVÉ SEDLO TRAIL OD A. FRINTY. JE MÁLO JEŽDĚNÉ, POSEDLÍ 16, MÁLO ZDOBENÉ, VČETNĚ POPRSÁKU. ŽÁDNÁ HODINA ŽIVOTA NENÍ ZTRACENÁ, POKUD JE STRÁVENÁ V SEDLE. TVŮJ KŮŇ MŮŽE BÝT POUZE TAK ODVÁŽNÝ, JAKO JSI TY SÁM. MILUJEŠ-LI KONĚ, JE TO DOŽIVOTNĚ. JE TO NEMOC, NA KTEROU NENÍ ŽÁDNÝ LÉK. PONÍK JE SEN DĚTSTVÍ, KŮŇ JE POKLAD DOSPĚLOSTI. CENA 7500 KČ VYJÍŽĎKY DO BRDSKÝCH LESŮ, MOŽNOST UBYTOVÁNÍ TEL PŮVODNÍ CENA 26000,- KČ NYNÍ ZA 15000,- KČ INFO PROSÍM PŘES REDAKCI ČASOPISU SW naše soutěž zachyceno fotoobjektivem Vyhodnocení soutěže z minulého čísla V minulém čísle jsme se vás ptali, zda dokážete určit jméno countrymana, který s Mirkem Hoffmannem působil v letech v sestavě White Stars, od roku 1974 byl členem Greenhorns a po roce 1990 se stal jednou z opor Zelenáčů Mirka Hoffmanna? Na výběr jste měli jména: a) Tomáš Linka b) Pavel Král c) Václav Limberk Správnou odpověď Pavel Král nám zaslal Václav Šťovíček z Bratronic, ke kterému od nás poputuje kniha Mirka Hoffmanna Totem boha srandy. Přejeme mu příjemné čtení! Naladění ročního hříbátka Gun Cat Breeze je výmluvné: POHODA! A jak jste na tom se svým vyladěním vy? Foto: Renáta Bažatová (red.) Manažer projektu: Robert Mahovský Šéfredaktorka: Irena Šatavová, redakce@svetwesternu.cz Externí spolupracovníci: Petra Kupková, Martina Malinová, Lenka Hegrová info@svetwesternu.cz Tel.: Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Za obsah příspěvku a jeho původnost ručí autor. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky redakčně upravovat, krátit, případně komentovat. Přetištění článků a fotografií bez souhlasu redakce není dovoleno. Svět westernu PRODÁM HODNÉHO 8-LETÉHO VALACHA ČT, O: BALZAC, M: PO ALARM, HNĚDÁK, KVH 168CM. VHODNÝ PRO REKREAČNÍ JEŽDĚNÍ, VYJÍŽĎKY. KLIDNÝ, SPOLEHLIVÝ, NELEKAVÝ, NA JÍZDÁRNĚ PRACOVITÝ. JEŽDĚNÝ DOSPĚLÝMI I DĚTMI. BEZPROBLÉMOVÉ OŠETŘOVÁNÍ. KOVÁNÍ I DOPRAVA. DŮVOD PRODEJE - ZVÝŠENÉ PRACOVNÍ ZANEPRÁZDNĚNÍ MAJITELE. CENA: DOHODOU TEL

19 SVĚT WESTERNU THE WORLD OF WESTERN SVETWESTERNU.CZ