Starosta/politik PROFESNÍ SVĚT:

Transkript

1 5 Evangelický měsíčník ročník 89/2013 cena 25 Kč PROFESNÍ SVĚT: Starosta/politik Dnešní veřejnost rozhodně neprojevuje církvím pouhý nezájem; většinový postoj k církvi je negativní, i když se (zatím) omezuje pouze na verbální agresi. Na misijní práci církve nebo náboženskou výchovu dětí pak veřejnost často nahlíží přímo jako na kriminální akt. Kyselé hrozny, Tomáš Pavelka / 7 Rozhovor se starostkou na rodičovské dovolené Kam už nemůže operátor, může stále Pán Bůh K financování: Církevní darwinismus? Diakonie: Chráněné bydlení v Nosislavi

2 Atmosféra Noci kostelů foto: Josef Ženatý

3 ÚVODNÍK 3 Sebevědomí a zodpovědnost D. Ženatá ÚVODNÍK TŘINÁCT 4 Zlatem k nezaplacení P. Filipi BIBLICKÁ ÚVAHA 5 Kéž bys dal svému služebníku srdce vnímavé M. Litomiský TÉMA 7 Kyselé hrozny T. Pavelka 8 Starostka na rodičovské dovolené D. Ženatá OTÁZKA NA TĚLO 11 Proč jste vstoupili po roce 1989 do politiky? Rozhodli byste se tak i dnes? CÍRKEV ŽIJE 17 Pomáháme dětem v Zambii D. Hanuš 17 Co se děje na Konzervatoři Evangelické akademie P. Zatloukal 18 Kam už nemůže operátor, může stále Pán Bůh D. Večerková 20 Den pro Kubu v Olomouci DaZ 21 Cukr, mýdlo a olej. A vše tak levné! Rozhovor s Lamasiel Gutierrez Romerovou Š. Schmarzová 22 Petr Pokorný osmdesátníkem J. Roskovec 23 Alena Zikmundová. K pětaosmdesátinám E. Žárská MOJE CÍRKEV 27 Síla i slabost finančního vyrovnání 27 Církevní darwinismus? J. Bureš 28 Milíčova modlitebna v Praze Malešicích J. Kirschner SURSUM CORDA 32 Buď Bohu chvála L. Moravetz DIAKONIE 34 Zůstat ve stáří blízko blízkých. Chráněné bydlení v Nosislavi L. Ridzoňová SLOVO 38 Jelen L. Ridzoňová 39 Co mi je? Leukémie! 40 Někdo to dělat musí J. Plíšková Sebevědomí a zodpovědnost Starosta. Hejtman. Senátor. Nebo kurátor, předseda třídy. Zástupci, které jsme si zvolili, aby konali věci pro naše blaho. V dnešní době malého respektu k autoritám to nemají lehké. Vzali na sebe zodpovědnost, a vybaveni určitým sebevědomím, se pustili do práce. A mnohdy ukřičeni nespokojeností nás, obyčejných lidí, odcházejí či táhnou káru dál s pocitem, že nevděk světem vládne. Občas vidíme i opačné případy. Sebevědomý, v moci usazený politik nedbá na přání lidu, zodpovědnost si vykládá po svém a voliči se nemohou dočkat konce jeho volebního období. Myslím, že zejména v první vlně po převratu v roce 1989 se dost politiků vybavených zodpovědností, zdravým sebevědomím i chutí udělat něco pro druhé objevilo i mezi evangelíky. A s odstupem vidíme, že udělali dobrý kus práce. O moci, vztahu státu a církve a o starostech starostky se dočtete v rubrice Téma. I páté číslo se věnuje otázkám restitucí a samofinancování. Příspěvků přichází hodně, proto jsme se ty, které se už do časopisu nevešly, rozhodli umístit alespoň na webové stránky Českého bratra. Můžete si je přečíst na v rubrice Moje církev. Na přelomu května a června se sejde synod, který bude o finančních záležitostech jednat, a nastíní cestu, kterou by se měla Českobratrská církev evangelická v budoucnu ubírat. Za téměř sto let své existence nestála ČCE na složitějším rozcestí. Doufám, že zodpovědní, sebevědomí, informovaní a pokorní synodálové najdou s pomocí Boží dobré řešení pro nás všechny. Celá strana 42 a barevný plakátek na zadní straně jsou věnovány pozvánkám k letní rekreaci. Nechte se pozvat a vyzkoušejte církevní střediska pro odpočinek i poznání! Inspirativní čtení přeje všem čtenářům Daniela Ženatá 3

4 TŘINÁCT Zlatem k nezaplacení 450 let Heidelberského katechismu Jak vzdělávat křesťany ve víře? O čem kázat dospělým? Jak děti vyučovat náboženství? Před tyto otázky postavil zbožný vladař Fridrich III. mladého teologa Zachariáše Ursina. Univerzitní učenec se pustil do díla a brzy panovníkovi předložil výsledek. Křesťanská učebnice pro kostel a školu dostala podle místa vzniku jméno Heidelberský katechismus. Poprvé vyšel na jaře 1563 čili před 450 lety. Co je tvým jediným potěšením v životě a ve smrti? zní první ze 129 otázek. Na všechny je dána odpověď. Někdy stručná, jindy trochu delší. Díky propracovaným odpovědím se katechismus rychle rozšířil z Falce do jiných oblastí Německa. Velkého uznání došel také v holandských a maďarských církvích; lze jej považovat za nejvýznamnější pojítko mezi reformovanými křesťany. Různou měrou buď v celku, nebo pouze ve výňatcích bývá používán jak při bohoslužbách, tak ve výuce náboženství či při konfirmační přípravě. Heidelberský katechismus je podle reformačních zásad poctivě vystavěn na biblických základech. Odkazů na Bibli obsahuje přes 800! Sleduje jasnou argumentační linii, která je rozdělena do tří kroků. V první části O bídě člověka popisuje lidské odcizení od Boha, z něhož nás usvědčuje Boží zákon a z něhož si sami nemůžeme pomoci. V druhé, nejrozsáhlejší části se píše O vykoupení člověka, které přináší Kristus a kterého se my zmocňujeme vírou. Dílo spásy je zde vyloženo podle apoštolského vyznání víry a nejvíce pozornosti tedy náleží Ježíšovi. Sem je také zařazen výklad křtu a večeře Páně, neboť těmito svátostmi se v přítomnosti zapojujeme do díla spásy. Poslední část katechismu O vděčnosti popisuje lidskou odpověď na Boží dobrotu. Řeč je o Desateru a o modlitbě Páně. Řídíme se přikázáními a modlíme se, nikoliv abychom získali Boží přízeň, nýbrž proto, že se v Boží přízni už nacházíme. Jsme zrozeni z Ducha k novému životu. Mým jediným potěšením v životě a ve smrti je, že nejsem sám svůj, nýbrž svého věrného Spasitele, Ježíše Krista, zaznívá v odpovědi na první otázku. Je zde vystižen hlavní důraz celého katechismu: orientace na osobní vyznání, na osobní osvojení víry. Ježíš přišel právě kvůli mně a právě se mnou Bůh hodlá nyní pokračovat ve svém díle. Víra má člověka těšit. O Bohu se mluví ne proto, abychom se bez konce trápili svými nedostatky, nýbrž abychom se radovali z dobrých Božích darů a z okamžiků, prožitých podle Boží vůle. Naši bratři na pevnině mají knížku, jejíž listy nelze zaplatit ani tunami zlata, referovali roku 1619 Angličané, kteří se vrátili z návštěvy reformovaných církví v Evropě. Hovořili o Heidelberském katechismu. Z tohoto obrovského pokladu lze s užitkem čerpat dodnes. Jiří Tengler 4

5 BIBLICKÁ ÚVAHA Kéž bys dal svému služebníku srdce vnímavé 1Kr 3,5-15 Šalomoun dostal od Hospodina mimořádný dar. Na začátku své politické kariéry, smím- -li to tak říci, si mohl vybrat, co by si od Boha přál do nadcházejícího období života. Byl ovšem králem, nastávající období jeho vlády se tedy netýkalo jen jeho, ale celého lidu Izraele. Mladý Šalomoun na to nezapomněl ani ve snu. Necítil pýchu, ale velkou tíhu odpovědnosti a vlastní nedostatečnost. Nežádal o slávu, bohatství, požitky, ani o vítězství nad nepřáteli. Dokonce ani o dlouhý věk. To vše bylo považováno za oprávněnou žádost starověkých vládců, ale Šalomoun požádal o moudrost. Ne proto, aby byl chytřejší než ostatní, dovedl je obelstít a ovládnout. Proto, aby uměl spravedlivě soudit svěřený lid a dobře mu vládnout podle práva. Aby dovedl rozlišit dobro od zla. Můžeme si teď říct, že my nejsme králové a nedostali jsme nabídku vybrat si, co bychom chtěli od Hospodina, tedy se nás to netýká. Ale pozor, to je jenom zdánlivé. Všichni přece máme své touhy a záměry, v různé míře usilujeme o jejich naplnění a tím vlastně volíme to, co si přejeme. Také jací budeme a kam se dostaneme, zda to bude nakonec dobré, nebo zlé. Pro nás i pro jiné. Můžeme dávat přednost moudrosti a poctivé práci pro celé společenství, nebo zájmu o vlastní potěšení, můžeme zvolit vychytralost, sobecké kořistění a úsilí ovládat. V možnostech volby jsme na tom podobně jako tehdy Šalomoun, jen ta naše volba obvykle trvá déle. A že nejsme králové? To sice nejsme, ale i tak má každý svůj díl odpovědnosti i radosti, místo, které ovlivňuje a kterým je ovlivňován. Někdo má díl malý třeba jen v papírové boudě někde za městem ve skupince bezdomovců. Jiný má naopak svěřený díl velký může jím být správa obce nebo celého státu. Nejčastěji býváme někde mezi tím, v práci, doma, ve sboru... Ale jistě tu platí, že komu je více svěřeno, od toho bude více žádáno. Chování, jaké si může dovolit člověk s minimálním vlivem v obci, je naprosto nepřijatelné u starosty. Ve vyšších patrech politické správy by to mělo být přiměřeně přísnější. Víme, jak to často bývá, ale myslím, že lepší než volit trpká slova je udržet laťku nahoře alespoň pro sebe. Vždyť můžeme leccos změnit k lepšímu ve své malé či větší polis. Šalomoun volil dobře. Dát přednost moudrosti od Boha před vším ostatním je správné. Ale jeho motivace je krásná. Nechtěl moudrost pro sebe, jen proto, aby byl moudrý. Chtěl ji proto, aby mohl plnit svěřené poslání. Nežádal o dárek pro své potěšení nebo užitek, ale o pracovní nástroj k hledání spravedlnosti a úsilí o poctivou vládu. Přijal své vládnutí jako službu, ne jako výsadu a hodnost. To ostatní, o co nežádal, mu Hospodin přidal k té moudrosti. Slávu, bohatství a dlouhý věk. Šalomoun nechtěl víc než srdce vnímavé, aby mohl dobře vládnout, konat svou práci. Dostal navíc ještě to, o co stojí mnozí. Obráceně by to nešlo, moudrý může dostat navíc slávu nebo i majetek, ale kdo usiluje o slávu a bohatství, moudrost nezíská. Kdokoli slouží obci malé nebo velké a chce přitom jednat moudře a spravedlivě, má to těžké. Zaměření na slávu a bohatství se projevuje větší mocí a vnímavá srdce bývají osamocena. Zaslouží si a hlavně potřebují naši podporu. Dávejme jim ji najevo jak můžeme a mysleme na ně při modlitbě. Martin Litomiský, jáhen ve Veselí 5

6 TÉMA STAROSTA / POLITIK Modlitba květnová Pane Bože, mám dost svých starostí, musím se ještě dotýkat starostí jiných? Děkuji za ty, kdo na sebe vzali odpovědnost za druhé, děkuji a prosím za politiky; starosty, poslance, ministry... Pane Bože, dávej jim moudrost, sílu, ohleduplnost, otevírej jejich oči pro bolesti a potřeby druhých, dej jim odvahu k rozhodování, pomoz, aby je svěřená moc nezměnila, aby stáli nohama na zemi a mysleli srdcem. Amen. modlitba Lenky Ridzoňové obraz Lydie Férové

7 POHLED TEOLOGA Kyselé hrozny Král nemá být knězem, ani císař papežem Domnívám se, že otázku moci pojímá většinový proud českého protestantského myšlení jako ta liška z bajky. Která, když nemohla na hrozny na zdi dosáhnout, přesvědčila sama sebe: určitě jsou kyselé. Podobně si čeští protestanti jako celek na moc nikdy pořádně nesáhli. Útlak a moc Proto, když otevřete obvyklou protestantskou učebnici církevních dějin, můžete se dočíst, že od Konstantina přes Řehoře Velikého, Karla Velikého, Savonarolu a Kalvína to všichni dělali špatně. A špatně to samozřejmě bylo i v Byzanci a Kyjevě. A my to dobře víme, protože my jsme vždy byli ti pronásledovaní, ti utlačení. A nakonec nám z toho vychází, že pro církev je úplně nejlepší, když je (trochu) pronásledována, názor čerstvý i v naší církvi dnes. Mám však za to, že takový názor stěží máme o co opřít. Myslím, že se často naplňuje ono útlak i z moudrého udělá ztřeštěnce. Tak už první církev pod tlakem pronásledování velmi zhrubla zevnitř. Exkomunikovala na roky či na celý život, což po staletích děsilo i poměrně přísného Jana Kalvína. Za Diokleciána téměř zanikla, když pod tvrdým pronásledováním houfně zrazovali i její biskupové; tato selhání jí pak pro změnu odcizila její radikálnější donatistickou polovinu. I Jednota bratrská vydává své nejlepší plody ve chvíli, kdy je jí umožněno existovat na hranici legality. Následné dlouhé období tajného evangelictví je bohaté na silné příběhy méně však již, přiznejme si, na silné myšlenky a kulturní počiny. V době, kdy v protestantském Německu Bach skládá svou hudbu a v Novém světě puritáni dávají základ pozdějším Spojeným státům, je český protestant rád, když uchrání jednu dvě knížky ke svému okolí se vymezuje negativně, v neděli nechodí do hospody a na tancovačku, sedí doma. Proto se stavím za myšlenku Ambrože, Augustina i hlavního proudu reformace 16. století: Na základě Starého Zákona je prvním úkolem krále chránit pravé náboženství. Cena za pronásledování je příliš velká a A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk. Za jejich učením stojí poznání, že moc nedovede fungovat čistě neutrálně, vždy staví ještě na nějakém vyšším principu. A že prostor státní myšlenky nezůstává nikdy dlouho prázdný. Tolerance totiž skutečně znamená trpění. Kdo je v menšině, hlásá ji z důvodu sebezáchovy a jak ukázala krátká krutovláda novokřtěnců v Münsteru, opouští ji, když má moc pevně v rukou. Většina menšinu trpí z ekonomických Moc nedovede fungovat neutrálně, vždy staví ještě na nějakém vyšším principu. důvodů, jako Josef II. u nás protestanty nebo muslimové na svém území křesťany a židy. I americké kolonie vznikaly jako konfesní státy, a jen neschopnost jedné z denominací získat převahu vedla nakonec k náboženské toleranci původně navíc zamýšlené pouze pro protestanty. 7

8 Postoj veřejnosti Sekulární většina u nás po první světové válce vedla nejdříve k vytlačení katolicismu z veřejného života (ale nikoliv k nárůstu protestantismu), později k postavení všech církví na hranici legality. A dnešní veřejnost rozhodně neprojevuje církvím pouhý nezájem; většinový postoj k církvi je negativní, i když se (zatím) omezuje pouze na verbální agresi. Na misijní práci církve nebo její náboženskou výchovu dětí pak veřejnost často nahlíží přímo jako na kriminální akt. Rivalové stát a církev Věc má ještě nejméně jednu vrstvu: z příběhu o Saulově oběti víme, že král nemá být knězem, z Ruska víme, že císař nemá být papežem. Když se z farářů stanou státní kaplani, mají stále možnost ovlivnit duchovní svět jedince; s hrubostí společenského uspořádání však jako jeho pevná součást nepohnou; poměry v tradičně pravoslavných zemích jsou tristní, tamní duchovní kultura přitom skýtá zajímavé poklady. Konečně i u nás můžeme sledovat, jaký rozpor obsahují dodnes podnětné knihy teologů, jejichž oddanost komunistické státní moci zároveň církvi ani společnosti nic dobrého nepřinesla. Stát a církev mají být trochu rivalové tak už Ambrož soupeřil s císařem, Kalvín zase s ženevským senátem. Na to ovšem církev potřebuje moc. Danou buď zákonem, ekonomickou silou anebo prostě nezanedbatelným počtem voličů v jejích řadách. Všechno vědět, ale nemoci nic ovlivnit, církvi dlouhodobě nesvědčí. Tomáš Pavelka (foto: Vladimír Zikmund) ROZHOVOR S Pavlou Friedrichovou Sirůčkovou Starostka na rodičovské dovolené O rodinném zázemí, respektu a úřadování na návsi Ing. Pavla Friedrichová Sirůčková (1979) je starostkou Bukovky, malé obce na Pardubicku. Vystudovala Českou zemědělskou univerzitu v Praze, obor Zahradník. Jejím zájmem je příroda, zeleň a ekologie. Je vdaná a má tři malé děti. Starostuje tedy při rodičovské dovolené. To je ovšem možné jen s velkou podporou manžela i širší rodiny. Úřední hodiny na obecním úřadě v Bukovce jsou ve středu od do Proč takto navečer? V Bukovce byl vždycky takzvaný neuvolněný starosta, to znamená funkce, která se musí vykonávat po práci, ve volném čase. To zůstalo i po poslední volbě, takže já starostuju při rodičovské dovolené. Jak dlouho tuto funkci vykonáváte a jak velká obec je Bukovka? Jsem ve funkci starostky třetím rokem. Bukovka má okolo čtyř set obyvatel, to se stále trošku mění s rozením a umíráním našich obyvatel. Asi osmdesát čísel má místní část Bukovka a pak je ještě místní část Habřinka, ta má asi padesát čísel popisných. Zvolí-li občané do starostovského křesla evangeličku, myslíte, že to souvisí s protestantskou pracovitostí, důrazem na zodpovědnost a pravdu? Nemyslím si, že by to u nás v obci takhle bylo. Viděla bych prozaičtější důvody. Bývalý starosta se nedostal při volbách do zastupitelstva, já jsem předtím byla místostarostka, tak to 8

9 jaksi padlo na mě. Chtěli jsme po jedné paní ze zastupitelstva, aby funkci přijala, protože je starší a zkušenější. Ona učí na univerzitě a je vedoucí katedry. Starostování rozhodně vzít nechtěla, že by na ně neměla čas. Až teď, když vidím, kolik je to práce, chápu zpětně, že to nemohla a nechtěla vzít. Máte zastání, když potřebujete něco zařizovat nebo držet na obci úřední hodiny? Mám velkou podporu od manžela a od rodiny. Rodiče bydlí s námi v jednom domě a je domluvené, že v čase úředních hodin na obecním úřadě hlídá buďto manžel nebo moje maminka. Když je něco mimořádného, tak jdou děti se mnou, nebo někdo hlídá. Respektují vás spoluobčané jako mladou ženu? Dovedu si představit, že mnozí sousedé jsou ve věku vašich rodičů a u piva ledacos vyřeší dřív, než vy se o tom dozvíte. Místostarosta je v jejich věku, takže když starší spoluobčané potřebují něco řešit, a nechtějí jít za mnou, chodí za ním. Nevýhodou je, že ani já ani on nechodíme do hospody, abychom se dozvěděli, co tam někteří sousedé řeší, takže se mnohdy ani nedozvíme, co se jim nelíbí. Nebo až z druhé či třetí ruky. Většina obyvatel Bukovky ale chodí za mnou, když je něco potřeba. Dodržujete striktně úřední hodiny, nebo řešíte s občany věci i třeba na návsi cestou z obchodu? Většina lidí ví, kde bydlím, a klidně přijedou kdykoli k nám, když něco potřebují. Na vesnici to tak funguje. V úředních hodinách chodí spíše lidé vyřizovat kancelářské záležitosti, platit poplatky a podobně. Je to také čas, kdy se jednou za týden sejdeme s paní účetní, abychom si předaly doklady, a s panem místostarostou, abychom si rozdělili práci. Co kdo a kdy zařídí, co je hotové a jak dál. Je dobré být v malé obci se všemi zadobře, nebo se občas vyplatí bouchnout pěstí do stolu? Jsem člověk, který je nerad s druhými lidmi v konfliktu. To někdy vnímám jako problém. Nerada jsem s někým pohádaná, vnitřní napětí mi nedělá dobře. Takže moc neumím bouchnout do stolu a říct bude to podle mě a hotovo. Snažím se spíš o kompromisy. Jak obec jako Bukovka získává peníze? Píšete žádosti o granty? Využíváte peníze z Evropské unie? Snažíme se každý rok získat něco od kraje z Programu obnovy venkova. Z programu se dají financovat projekty na zlepšení infrastruktury a občanské vybavenosti. V posledních letech jsme vždy dostali dotaci sto tisíc, obec musí přidat dalších sto. Což nejsou nijak závratné peníze. Pořídili jsme nová okna na obecním úřadě, spravili střechu na hasičárně, vyměnilo se hygienické zařízení v kulturním domě. Z krajských peněz, které jsme dostali už několikrát za sebou, se podařilo postupně opravit velkou část vodovodu v obci. A doufám, že letos se podaří rekonstrukci celého vodovodu dokončit. Zatím jsme dostali asi pětkrát po jednom až dvou milionech. To by obec sama nikdy nezaplatila. Několikrát jsme se snažili získat i nějaké evropské peníze na hřiště, rekonstrukci chodníků, nějakou zeleň. Ale to se zatím nepo- 9

10 vedlo. Od Ministerstva životního prostředí jsme dostali dotaci na výsadbu stromů kolem obecních cest, takže jsme loni vysadili několik desítek ovocných stromů, samé původní odrůdy. To jsem moc ráda, díky mé profesi je obecní zeleň prioritou. A bez dotace by se asi peníze na zeleň nepodařilo prosadit. Jak se daří obci hospodařit? Vyberete dost na daních? Žijí tu nějací významní podnikatelé? Podnikatelů tady moc není, ale v Bukovce je málo nezaměstnaných. Takže z daní z příjmů fyzických osob nějaké peníze máme. Obecní rozpočet je kolem čtyř milionů, ale v tom nejsou jen daňové příjmy, ale i poplatky za vodu i popelnice. Podpora rodiny je pro vás jako starostku důležitá. Cítíte i podporu zdejšího evangelického sboru? O tom jsem nepřemýšlela. Vím, že obec podporuje sbor materiálně. Každý rok jde z rozpočtu něco na opravy bukovského evangelického kostela, který je dominantou obce. Staršovstvo to vítá, údržba kostela je samozřejmě nákladná. Rozhodně není nějaká rivalita mezi obcí a sborem. Ale o nějaké otevřené podpoře nevím. Někdy se cítím spíš trochu pod dozorem, protože řada lidí ze sboru bydlí v obci a vidí, co se dělá nebo nedělá. Lidé mě znají od nedělní školy a spíš se vysloví, když se jim něco nelíbí. Například letos jsme museli v Habřince na návsi ořezat asi dvacet lip takzvaně na hlavu, úplně naholo. To bylo nářků! Přitom se nedalo nic jiného dělat, mohlo by dojít k vylamování větví a někoho by to mohlo zranit. Odkládala jsem ořezání lip co nejdéle, ale pokud již jednou došlo k redukci přirozené koruny stromu, jednou za tři až pět let se to prostě udělat musí. Někteří evangelíci mně to vyčetli. Co byste jako starostka v Bukovce ještě ráda prosadila? Ráda bych zrekonstruovala dobře a citlivě zeleň jak v Bukovce, tak v Habřince. Aby se pak nemuselo přistupovat k takovým radikálním řešením jako u lip na návsi v Habřince. A pořídila k tomu pár pěkných laviček, aby mohli lidé jen tak posedět. Popovídat si, jako spoluobčané se stmelit. Zdá se mi, že se lidé odcizují. Každý si žije víc pro sebe, vesnické společenství se pěstuje čím dál méně. Možná je to idealistická vize, ale já bych byla ráda, kdyby obec žila víc pospolitě. Co byste vzkázala čtenářům Českého bratra? Podpořte své komunální politiky a modlete se za ně! Není to lehká práce. Dokud jsem se do toho nenamočila, neuměla jsem si vůbec představit, co taková práce starosty obnáší. Pracuji pod velkým psychickým tlakem. Jako křesťanka cítím, že nebýt zázemí v rodině a toho, že věřím, že Hospodin se mnou je na všech cestách, tak bych tu práci nemohla dělat. Ptala se Daniela Ženatá OZNÁMENÍ Ekumenická bohoslužba za krajinu na Sedleckých skalách Ekologická sekce České křesťanské akademie ve spolupráci s občanskými sdruženími pořádá v sobotu 25. května 2013 v 15 hodin v pořadí již šestou Ekumenickou bohoslužbu za krajinu na Sedleckých skalách. Kázáním poslouží evangelický farář Jan Kowalczyk. Úvodní slovo k besedě, která po bohoslužbě následuje, bude mít Pavel Štifter (biolog, místostarosta města Benátky nad Jizerou) na téma Život v městské krajině hledání společného řešení; doplní je informací o sdružení A Rocha Křesťané v ochraně přírody. Místo bohoslužby je dosažitelné ze zastávek MHD v Praze-Suchdole (147 Budovec, 107 a 147 Kamýcká), od železniční zastávky Praha-Sedlec nebo od přívozu v Praze-Sedlci (ve 14 hod. bude od přívozu zajištěn doprovod na místo bohoslužby). Bohoslužbě již tradičně předchází pouť od kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Dolních Chabrech, sraz v 10 hod. Více informací najdete v rubrice akce na Jne 10

11 OTÁZKA NA TĚLO Proč jste vstoupili po roce 1989 do politiky? Rozhodli byste se tak i dnes? Tomáš Ježek, ekonom a bývalý ministr Celá 70. a 80. léta jsem přemýšlel, překládal a psal do různých periodik včetně samizdatových o tom, co by se mělo udělat, aby se u nás dalo žít svobodně a naše země začala konečně prosperovat. Když se v roce 1989 naskytla příležitost začít prakticky dělat to, co jsem měl vymyšlené a s přáteli tisíckrát prodiskutované, nebyla jiná volba, než vstoupit do politiky, protože opatření, která jsem měl v úmyslu podniknout, byla navýsost politická. Také dnešní doba by potřebovala dobré politiky, ale já už nemám dost sil, abych se do politiky znovu vrhnul. Kromě toho všichni ti, s nimiž se mi tak výborně spolupracovalo v 90. letech, z politiky odešli nebo už nežijí. Byl bych osamělý vlk a ten nic nezmůže. Jan Sokol, filozof a někdejší prezidentský kandidát Po listopadu 1989 to byla prostě občanská povinnost každého, koho o to spoluobčané požádali, a udělal bych to kdykoli znovu a rád. Ruth Šormová, pracovnice v neziskových organizacích Do politiky jsem vlastně vstoupila už před převratem v rámci angažmá v nezávislých iniciativách. Veřejné dění mě zajímalo a intenzivně jsem prožívala, že nemohu stát mimo. Vstup do oficiální politiky, Občanského fóra, parlamentu, Občanského hnutí... to všechno na sebe pak už jen přirozeně a logicky navazovalo. Doba byla hektická, lidé nadšení a já s nimi, byla to úžasná zkušenost. A měla jsem pocit, že je to smysluplné, že právě v politice mohu udělat to, co je v té chvíli důležité, navíc mě to hodně bavilo. V dnešní situaci bych do politiky vstupovala hodně opatrně, ovlivněna zkušeností uplynulých let. V současnosti nemám pocit, že bych zrovna v politice byla nejprospěšnější, snažím se dělat to, co umím, nejlíp jak dovedu, a to mi stačí. Takže ne, dneska mě lákají víc jiné věci, a smysl nacházím jinde. Ale kdyby šlo o zásadní přelom, o svobodu, tak bych neváhala a pustila se do toho zas, nemám vůči politice předsudky. Petr Hejl, starosta Prahy-Suchdola Po sametové revoluci to byla přece nutnost, nešlo jen cinkat klíči. Mé rozhodnutí jako občana angažovat se ve věcech veřejných ovlivnil především disident a náš prezident Václav Havel. A mé odhodlání evangelíka angažovat se ve věcech veřejných ovlivnil tehdejší farář v našem dejvickém sboru Miloš Rejchrt. Dnes bych se rozhodl stejně. Tehdy to byla velká výzva a zdá se, že nyní máme před sebou výzvu novou k nezkorumpované demokratické politice. Mahulena Čejková, lékařka a bývalá synodní kurátorka Vstoupila jsem do politiky ve čtyřiapadesáti letech, na prahu důchodu. Sametová revoluce pro mne znamenala výzvu: být při tom, pomoci, když jsme se dočkali. Ve chvíli svobody, ve kterou jsme už ani nedoufali. A druhá věc byl to vnitřní závazek, myšlenka na rodiče a prarodiče, kteří mě vychovali v lásce ke svobodě a demokracii; sami byli demokraté a svobody se nedožili. Dnes bych do politiky znovu nevstoupila. Ta jedinečná doba po listopadu 1989 se již nebude opakovat. Je na mladých, aby tuto zemi nasměrovali k občanské společnosti. Je to velmi obtížný úkol, ale je v něm i naděje. DaZ 11

12 NÁSTĚNKA SYNODNÍ RADA Na zasedáních dne a projednala synodní rada 70 titulů. Z nich vybíráme: Sbory a pracovníci Synodní rada potvrdila volbu Aloise Němce za faráře v Horních Vilémovicích, Tomáše Matějovského za faráře v Děčíně, Petra Kulíka za faráře v Javorníku nad Veličkou a Vlastislava Stejskala za faráře v Zábřehu. U všech jmenovaných se jedná o plný pracovní úvazek. SR vzala na vědomí zprávu o průběhu zkoušky Pavla Bagára a udělila mu osvědčení o způsobilosti k službě ordinovaného presbytera. Udělila dlouhodobé studijní volno Martinu Zikmundovi v termínu od do a Ester Čaškové od do Přijala rezignaci Tomáše Vítka na členství v poradním odboru a komisi pro celoživotní vzdělávání kazatelů a Daniely Hamrové v kuratoriu Horského domova v Herlíkovicích. Fakulta a bohoslovci SR souhlasila se zapsáním studentky bohosloví Juliany Rampich-Hamariové mezi kandidáty služby v církvi. Správa církve Synodní rada vzala na vědomí zprávy ze zasedání seniorátních výborů Pražského, Brněnského, Jihočeského, Poličského a Ústeckého seniorátu. Rovněž vzala na vědomí zprávy z vizitací příslušných seniorátních výborů ve sborech v Třebechovicích pod Orebem a Mšeně. S účinností od 1. dubna 2013 schválila synodní rada nový organizační řád ústřední církevní kanceláře. Jeronymova jednota Do Projektkatalogu Gustav-Adolf-Werku 2014 doporučila synodní rada projekt sboru v Přešticích. Podpora ze strany GAW ve výši eur půjde na zateplení vnějšího pláště budovy. Jde o poslední etapu rekonstrukce sborového domu. Ekumena SR podporuje projekt Diakonie ČCE česko-německé mateřské školky v Chebu. Požaduje zřízení kuratoria, ve kterém bude zastoupen farní sbor v Chebu, Diakonie ČCE, ÚCK, němečtí partneři a město Cheb. SR souhlasí, aby Martina Lukešová zastupovala české církve v mezinárodním výboru německého Kirchentagu. Na církevní den Lužických Srbů v Delnim Wujězdźe v červnu delegovala SR synodního seniora Joela Rumla. Na kurz němčiny v Erlangenu posílá SR koncem prázdnin faráře Romana Mazura. SR doporučuje Jonáše Plíška na udělení stipendia Martina Niemöllera (Evangelické církve v Hesensku-Nasavsku) na postgraduální studium. Evangelická akademie Na podnět ředitele Konzervatoře Evangelické akademie v Olomouci Pavla Zatloukala schválila SR dodatek zřizovací listiny, jímž se povoluje doplňková činnost navazující na hlavní účel školy. Diakonie Synodní rada schválila manuál pro volby a potvrzování dozorčích rad středisek Diakonie ČCE a uložila ÚCK rozeslat jej sborům. Středisko humanitární a rozvojové pomoci Diakonie ČCE zaslalo synodní radě poděkování za podporu projektu pomoci uprchlíkům ze Sýrie. SR uvolnila jednak Kč z fondu sociální a charitativní pomoci, jednak vyhlásila dobrovolnou sbírku, která vynesla Kč. Své poděkování poslal také Světový luterský svaz. Synodní rada vzala s radostí obě poděkování na vědomí. 12

13 Různé Synodní radou byl schválen text nového letáku o církvi, který je v konečné fázi přípravy. SR souhlasila s poskytnutím příspěvku ve výši 145 Kč na osobu a den z prostředků Fondu pro vdovy vdovám a vdovcům, kteří se zúčastní letošní rekreace v Chotěboři DaZ SYNOD 3. zasedání 33. synodu se koná od do Jednání synodu bude probíhat v prostorách Emauzského kláštera, Vyšehradská 49/320, Praha 2. Synod bude zahájen ve čtvrtek 30. května v bohoslužbami v kostele ČCE v Praze na Vinohradech (Korunní 60) a zakončen bude společnými bohoslužbami v neděli 2. června ve sboru v Praze-Kobylisích (U Školské zahrady 1264/1) od Zasedání synodu mimo jednání v komisích jsou veřejnosti přístupná. Srdečně vás všechny zveme k účasti jak při jednání synodu, tak při zahajovacích i závěrečných bohoslužbách. e-cirkev JUBILANTI V měsíci květnu 2013 slaví kulaté nebo půlkulaté narozeniny (od padesáti let výše) tito současní a bývalí pracovníci v církvi: Pavel Fojtů 80 Dalibor Molnár 85 Miroslav Frydrych 85 Eva Pilátová 80 Olga Budínská 95 Pavel Keřkovský 60 Ester Čašková 55 ÚMRTÍ Ve věku devadesáti let zemřel v Brně 1. dubna Jiří Staněk, farář ČCE v. v., naposledy v Horních Vilémovicích. GESTO SOLIDARITY Podpora práce potulného kazatele Je to sice již delší čas, kdy jsme se mohli dočíst v Českém bratru o tom, že potulnému kazateli Petru Brodskému, který je pověřen starostí o naše zahraniční sbory, je zkrácen pracovní úvazek. Jeho úvazek je od poloviční. Tato informace je stručná, nedopátrali jsme se důvodů, které vedly k tomuto rozhodnutí. S výjimkou toho, že jej takto zvolil synod na návrh synodní rady. To je ovšem již důsledek, ne důvod. Tak se lze jen dohadovat, zda pomoc o sbory v zahraničí a péče o ně již není tak potřebná, anebo zda je pro naši církev příliš finančně náročná? Současně jsme se na jiném místě v Českém bratru dočetli i o rozhodnutí bratra Brodského, že z jeho strany nebude mít zkrácení pracovního úvazku dopad na jeho službu zahraničním sborům. To znamená, že bude našim sborům v zahraničí sloužit i nadále ve stejném rozsahu, bez ohledu na přiznaný pracovní úvazek a tím i bez ohledu na svůj volný čas. Naskýtá se ale i otázka: nebude v takovém případě nucen část nákladů na tuto službu dotovat ze svého, případně z rodinného rozpočtu? Proto jsme se na březnové schůzi našeho staršovstva rozhodli k jistému gestu solidarity tím, že podpoříme službu pro naše sbory v zahraničí a odešleme dar na fond Dary na práci potulného kazatele, který je zřízen u synodní rady. Myslíme, že i jiná staršovstva by mohla o podobné podpoře a odeslání daru na tento fond uvažovat. I malé dary mohou umožnit pokračování v této bratrské pomoci našim krajanům, kteří žijí v zemích, kde jsou ekonomické podmínky daleko horší než u nás. Pokud se v některém sboru rozhodnete odeslat dar na tento fond, učiňte to na číslo účtu /0300, variabilní symbol xxxx. Stanislav Štěpař, Dvůr Králové nad Labem 13

14 Z DOMOVA Noc kostelů 2013 Letos se kostely v celé České republice otevřou 24. května. Opět máme příležitost pozvat co nejširší veřejnost do kostelů a ve večerní a noční atmosféře zde nabídnout setkání s křesťanstvím prostřednictvím hudby, umění, zážitku. Mottem letošního ročníku je úryvek z knihy proroka Zacharjáše (14,7): Potom už nebude den ani noc, ale v čase večera bude světlo. Kostely a modlitebny, sbory či řády přivítají návštěvníky v otevřených kostelech bohatým programem. Připraveny budou komentované prohlídky, koncerty, workshopy či divadelní představení, tak jako tomu bylo i v minulých letech. Zpřístupněny budou rovněž některé veřejnosti běžně nepřístupné části kostelů jako například varhanní kůry, sakristie, věže, krypty nebo klášterní zahrady. Pro návštěvníky se připravuje průvodce s programem jednotlivých kostelů, k dispozici budou také další informační materiály. Jak za organizační tým pražské arcidiecéze připomíná P. Miloš Szabo, význam této akce není pouze společenský a kulturní, ale i náboženský. Otevřením našich kostelů a modliteben, stejně jako vzájemnou spoluprací při organizaci Noci kostelů můžeme totiž symbolicky ukázat otevřenost našich církví a křesťanských sborů pro dialog se světem a zároveň ochotu všech křesťanů o sjednocení nejen mluvit, ale něco společně také podniknout, říká žižkovský farář. Po úspěšném loňském ročníku Noci kostelů se často ozývalo, že jde o událost, která představuje skvělý způsob, jak představit bohatství křesťanské víry také sekulární společnosti. Od loňského roku je pro uživatele iphonů a ipadů k dispozici také zdarma dostupná aplikace ikostel, díky níž budou moci v pátek 24. června poznávat krásy a bohatství kostelů, modliteben a sborů bez tištěné brožury, navíc s přímou navigací k nejbližšímu otevřenému kostelu. První Noc kostelů (Lange Nacht der Kirchen) proběhla v roce 2005 ve Vídni a během čtyř let se spontánně rozšířila do celého Rakouska. V roce 2009 překročila hranice a zapojily se do ní kostely v Brně a Plzni. V roce 2010 se otevřely kostely a modlitebny ve 199 městech a obcích České republiky. Otevřeno bylo 418 kostelů a zaznamenáno bylo celkem čtvrt milionu návštěvnických vstupů. V loňském roce se do Noci kostelů zapojilo více než kostelů. O mimořádném zájmu veřejnosti svědčí i více než návštěvnických vstupů. e-cirkev, více na Titul Fairtradový sbor Pět sborů Českobratrské církve evangelické obdrželo titul Fairtradový sbor a jejich zástupci slavnostně převzali 16. dubna certifikáty na tiskové konferenci v Praze. Kritéria kampaně Fairtradové církve splnilo šest církevních subjektů: evangelické sbory Hradiště, Jablonec nad Nisou, Nové Město na Moravě, Zlín a Proseč u Skutče a dům sv. Antonína, který provozuje Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Moravských Budějovicích. Není náhoda, že všechny sbory patří ke stejné církvi. ČCE totiž stála u zrodu prvního fairtradového obchodu u nás a fair trade do České republiky de facto přinesla. Inspirovali jsme se prodejem fairtradových výrobků v německých evangelických sborech a v roce 1994 otevřeli v Praze na Vinohradech Obchůdek jednoho světa s řemeslnými výrobky. Dnes se podpoře fair trade věnují naše sbory po celé ČR již tradičně, popisuje Věra Lukášová z o.p.s. Jeden svět. Kampaň Fairtradové církve a náboženské společnosti byla v Česku spuštěna v září 2012 a navazuje na tradice mnoha křesťanských organizací, které s myšlenkou fair trade začínaly. V Českém bratru jsme o kampani několikrát psali a vyzývali sbory k připojení. Fair trade je způsob obchodu, který dává příležitost pěstitelům a řemeslníkům v tzv. rozvojových zemích uživit se vlastní prací za důstojných podmínek. Garantuje, že nebyla zneužita dětská práce nebo nucená práce a nebylo poškozováno životní prostředí. DaZ 14

15 Servitus oslavil 10 let v Českých Budějovicích Ekumenická organizace pro dobrovolníky Servitus byla založena v květnu 2003 zástupci evangelických církví, židovských obcí, Charity a Diakonie. V dubnu letošního roku oslavila deset let od svého vzniku a úzké spolupráce s Aktion Sühnezeichen Friedensdienste (ASF). OZNÁMENÍ Farní sbor ČCE v Miroslavi Nabízí práci a zázemí faráři/farářce s nástupem od léta Kontakt: kurátor sboru Jindřich Mach, jindra.mach@seznam.cz, mobil: Rekreace ve sborovém domě v Novém Jičíně Sbor ČCE nabízí dva podkrovní pokoje k letní rekreaci. K dispozici kuchyňka, hygienické zařízení, zahrada s možnosti parkování. V blízkosti CHKO Beskydy, Poodří, řada památek (Hukvaldy, Štramberk). Kontakt: , Do Českých Budějovic se sjeli nejen současní a bývalí dobrovolníci za posledních deset let, ale také ti, kteří se v uplynulých padesáti letech angažovali při letních táborech ASF a vytrvale pečovali o zanedbané židovské hřbitovy. Setkání v Českých Budějovicích nebylo jen vzpomínáním na uplynulá léta a setkáním těch, kteří v Čechách a na Moravě strávili rok svého života jako dobrovolníci. Tematicky jsme se věnovali tomu, jaký vliv má rodinná historie na životní cesty druhé a třetí generace, na děti a vnoučata těch, kteří zažili 2. světovou válku. Ti se zanedlouho stanou jedinými nositeli příběhů svých rodičů a prarodičů. Hovořili jsme s potomky židovské a romské rodiny, vnučkou lidické ženy a synem odsunutého sudetského Němce. Otázkou bylo: Jak se nám může podařit udržet zážitky přeživších živé a předat je dalším generacím? Jaký dopad mají zážitky z doby německé okupace (a po ní) na současný život lidí v Čechách a Německu? Jaký vliv má minulost na naše současné vztahy? Prostor byl dán autentickým příběhům i diskusi. Setkání uzavřela společná bohoslužba v evangelickém sboru v Českých Budějovicích. Stanislava Francesca Šimuniová, národní koordinátorka ASF v ČR 20. výročí obnovení činnosti tábora J. A. Komenského Kuratorium Tábora J. A. Komenského v Bělči nad Orlicí si vás dovoluje pozvat na bohoslužebné shromáždění při příležitostí 20. výročí obnovení činnosti tábora. Datum: od 13 hodin v Táboře J. A. Komenského Program: bohoslužby hudební vystoupení pozdravy a vzpomínky vedoucích a účastníků pobytů Po ukončení oficiálního programu bude prostor pro neformální rozhovory a občerstvení. U příležitosti výročí připravujeme vydání almanachu. Kontakt: Tábor J. A. Komenského, Běleč nad Orlicí, tjak@post.cz, telefon:

16 CÍRKEV ŽIJE Den pro Kubu, Olomouc foto: Irena Vězdeňská

17 Z CÍRKEVNÍCH ŠKOL Pomáháme dětem v Zambii Střední odborná škola sociální-ea v Náchodě Ve Střední odborné škole sociální-evangelické akademii v Náchodě proběhl po roce další projektový den. Opět byl sociálně zaměřený. Tentokrát učitelé, žáci a další zúčastnění pomáhali chudé jihoafrické Zambii. Projektový den se uskutečnil ve čtvrtek 14. března v budově školy. Žáci si na jednotlivá témata o životě v Zambii připravili prezentaci, dále pak zambijské tance a písně, které ostatním během dne představili. Program obohatil hronovský evangelický farář Michal Kitta, který žákům představil pomoc Českobratrské církve evangelické v Africe a smysl prodeje afrických výrobků Fair Trade. Společně se žáky zazpíval africkou píseň a papežskou misijní hymnu. Akci doprovázela přednáška dobrovolníka, který rok v Zambii působil. Žákům promítl dokumenty o životě tamních obyvatel a pomoci, kterou tam poskytují salesiáni. Na chodbách školy byly vystaveny fotografie Zambie, které škole zapůjčila organizace Papežská misijní díla. Žáci během projektového dne prodávali vlastní výrobky (keramiku, pletené a paličkované věci, cukrovinky, pečivo apod.) a různé materiály o Zambii. Akce, která trvala několik hodin, všechny velmi zaujala a pro naše žáky byla konkrétní zkušeností, jak je možné pomoci lidem v zemi chudoby. V následujících dnech byly materiály z projektového dne přesunuty do prostor naproti Městské knihovně v Náchodě, kde se uskutečnila putovní prodejní výstava pro veřejnost. Součástí výstavy byl doprovodný program pro děti z mateřských a základních škol a ze stacionářů. Výtěžek z prodeje přes devět tisíc korun byl odeslán na pomoc dětem v Zambii. Všem, kteří se projektového dne a putovní výstavy zúčastnili, děkujeme za návštěvu a pomoc Zambii. David Hanuš, ředitel školy DOBRÉ ZPRÁVY Z OLOMOUCE Co se děje na Konzervatoři Evangelické akademie Pro církev i společnost Konzervatoř Evangelické akademie žije aktivním životem. Má za sebou úspěšné první kolo přijímacího řízení a v plném běhu jsou i maturity a absolventské koncerty. Jejím cílem je vzdělávání a rozvoj hudebně talentovaných mladých lidí. Svým umělecko-vzdělávacím záběrem oslovuje nejenom ekumenickou, ale i širokou veřejnost. Zapojuje se do života olomouckého společenství. Spolupracuje s významnými místními subjekty: Olomoucký kraj, statutární město Olomouc, Univerzita Palackého, Moravská filharmonie Olomouc, Arcibiskupství olomoucké, Vlastivědné muzeum Olomouc, ZUŠ Žerotín a ZUŠ Iši Krejčího. Působení Konzervatoře Evangelické akademie je vnímáno velmi pozitivně. Rád bych také vyzdvihl spolupráci s místním sborem. A to nejen při pořádání 17

18 Dobrých večerů s hudbou, kde jsou posluchači kromě hudebního zážitku osloveni také biblickou zvěstí. Velmi podařeným počinem byl Den pro Kubu, což dotvrzují i laskavá slova synodního seniora. Škola připravuje své samostatné projekty. Je součástí projektu Partnerství sítě, který probíhá ve spolupráci s Univerzitou Palackého. Jedním z velmi zajímavých počinů je mezinárodní projekt Beethoven na cestách, v jehož rámci vystupují laureáti soutěže Münchner Klavierpodium der Jugend, kteří prezentují všech 32 klavírních sonát L. v. Beethovena po mnoha městech Evropy. Součástí projektu je koncert konzervatoře v Mnichově, s názvem Čeští klasici a Beethoven. Je třeba poděkovat členům odboru pro ekumenu a zahraniční vztahy ústředí ČCE, kteří škole významně pomáhají v přípravách a organizaci. Co nás čeká v nejbližší době 14. května pořádá škola absolventský orchestrální koncert, na kterém zaznějí árie a písně v provedení absolventky Kateřiny Václavíkové za doprovodu smíšeného Orchestru KEA a členů Komorního orchestru Iši Krejčího a smyčcového orchestru Sinfonia ZUŠ Žerotín. Rádi bychom vás pozvali na koncert k výročí vzniku Bible kralické, kdy naši studenti společně s Alfredem Strejčkem v Olomouci 11. června oslaví tuto událost komponovaným pořadem. Záznam koncertu je zajištěn rádiem Proglas. Další provedení pořadu bude při hlavních oslavách 14. září 2013 v Kralicích nad Oslavou. V rodině evangelických organizací má Konzervatoř Evangelické akademie své pevné místo, kdy dává jasně slyšet, že vzdělávání a hudebně kulturní přínos jsou součástí nejen života církve. Pavel Zatloukal, ředitel konzevatoře SETKÁNÍ NA TRAVNÉ Kam už nemůže operátor, může stále Pán Bůh Pramen, z kterého mohou čerpat lidé z různých církví i nevěřící Posílám poslední esemesku a vypínám mobil. Sedíme v autobuse Javorník-Travná. Cesta vede pořád nahoru a pak tam kousek od konečné zastávky stojí Dům setkávání. To už je místo bez mobilního signálu. Několik zatáček od polských hranic. Tak trochu jiný svět než dole v Javorníku. A ještě víc než před pár hodinami v Praze. Ticho. Čisto. A to zůstane, i když za pár chvil otevřeme dveře zmíněného domu, kde už je asi čtyřicet lidí 18

19 a v průběhu akce bude jejich počet narůstat až ke stovce. Za hodinu se všichni scházíme v ateliéru a hrajeme seznamovací hry. Většinu účastníků tvoří mládež z Českobratrské církve evangelické, ale tentokrát tu je i několik nováčků od baptistů a jiných církví. Travná není církev, ani není na určitou církev vázaná. Má ekumenický rozměr. Chtěl bych, aby Travná byla takovým pramenem, z kterého mohou přijíždět načerpat lidé z různých církví i nevěřící, objasňuje mi hlavní organizátor Jared Kenning. A vzápětí Jared zahajuje hlavní část večera: Dnes budeme mít krizi v církvi, zítra krizi ekonomickou, v sobotu osobní a v neděli ve vztazích. Všichni se smějí, protože vědí, že jde o náplň hlavních programů. Ty jsou na každé Travné nějak propojené a na letošní velikonoce zvolili organizátoři téma krize. Mezi dalšími řečníky se vystřídají ekonom, farář z Norska a psycholožka. I když na Travné vládne domácká atmosféra, programy jsou téměř profesionální. A nechybí ani prostor pro osobní ztišení. Mojí nejoblíbenější chvílí na Travné jsou modlitební řetězce. Normálně by člověku připadalo dlouhé modlit se půl hodiny, už by ani nevěděl, za co se modlit. Ale jak se mi tady na Travné pročišťuje hlava, je toho najednou strašně moc, říká Jitka Vlčinská, která si už dva roky nenechá ujít jedinou Travnou. Velikonoce, týden v červenci, podzimní prázdniny a Silvestr nemůže v jejím diáři zabrat nic jiného. A našli by se i mnozí další, kteří to tak s větší či menší pravidelností mají po mnohem více let. V sobotu má nová generace travňáků po delší době možnost zažít něco, co k Travné v předchozích desetiletích patřilo běžně. Návštěva ze zahraničí. První akce na Travné v roce 1968 vznikla přímo jako prostor pro setkání Němců a Čechů. A od té doby sem přijížděly různé skupiny z Norska, Německa, Holandska a dalších zemí až do devadesátých let. Tentokrát před Domem setkávání zaparkuje autobus s patnácti Nory a několika Američany, Švédy a Němci. Naše skupina nemá žádné jméno. Věříme, že Bůh má pro Evropu plán a my cestujeme, abychom tento plán připravili. Vpředu v našem autobuse vždycky sedí někdo, kdo se modlí za ty země a města, kterými projíždíme. A když někde zastavíme, hudbou a tancem ukazujeme na Ježíše. Pro lidi na ulicích, ve sborech nebo tady na Travné, vysvětluje mi farář a zároveň vedoucí skupiny Svein Slettevold. Zahraniční návštěva po několikaleté odmlce těší i dnes jedenaosmdesátiletého zakladatele akcí na Travné. Jeden čas se zdálo, že už bude konec. Ale jde to dál, Pán Bůh má svoje plány, které překračují i naši nedověru a dávají všemu nový směr, i když třeba jinak, říká Adolf Petr, když po nedělních bohoslužbách stojíme před modlitebnou ČCE v Javorníku a všichni se chystáme ke společnému fotografování. Norové odjíždějí a my vyrážíme na výlet. Boříme se po lýtka do sněhových závějí. Na Travnou přicházíme příjemně unaveni. A všechno už se chýlí ke konci. Poslední večeře. Poslední program. Poslední rozhovory. Spát. Sbalit. Na vlak do Javorníku jdeme pěšky. Autobus v tuhle hodinu nejede. Ale nám to po silnici jede i tak, jak je namrzlá. Myslím na to, jak stejně lehce teď můžeme sjet do každodenních starostí a přesunout Pána Boha na okraj našich dní. Vybavují se mi Jaredova slova: Bůh si vybral Travnou jako místo, kde chce měnit životy lidí. Dovolíme mu, aby to nebyla změna jen pro pět dní nahoře na Travné? Krok za krokem šlapeme po namrzlé vozovce. Budeme krok za krokem šlapat s Hospodinem v každodenních povinnostech? Snad. S povzbuzením, které si z Travné odvážíme. Dana Večerková 19

20 HAPPENING Den pro Kubu v Olomouci Bohoslužba, výstava, živý cestopis i rozhovor s disidentkou Má kubánská společnost naději na změnu? S připomínkou naší komunistické minulosti a kubánské současnosti jsme se na to pokoušeli najít odpověď během happeningu Českobratrské církve evangelické pro Kubu v Olomouci. Večer věnovaný Kubě začal v podvečer ekumenickou bohoslužbou v katedrále sv. Václava, kterou vedli římskokatolický arcibiskup Jan Graubner a synodní senior ČCE Joel Ruml za účasti široké ekumeny. Kromě kázání a společného zpěvu jsme byli během bohoslužby s Kubou spojeni i přímluvnými modlitbami, během nichž byly zapáleny svíčky. Po bohoslužbách se vydal od katedrály do evangelického kostela průvod na podporu Damas de Blanco Dam v bílém pravidelně protestně pochodující skupiny matek, manželek, dcer a sester vězněných kubánských disidentů, které jsou oblečeny v bílém symbolu čistoty. Účastníci nesli bílé balónky a deštníky a měli přišpendleny bílé stužky. Večer pokračoval v kostele přípitkem Cuba libre (Svobodná Kuba, což je rum s colou a limetkou) a uvítacími fanfárami v podání žáků Konzervatoře Evangelické akademie Olomouc. Přítomné pozdravil představitel města a večer pokračoval promítáním fotografií a vyprávěním synodního seniora Joela Rumla a tlumočnice Anny Kárníkové o jejich listopadové cestě na Kubu. Jednotlivé programové bloky oddělovalo vystoupení muzikantů z konzervatoře. Po komponovaném programu následovala možnost prohlédnout si výstavu fotografií z Kuby a neformální rozhovory za účasti kubánské novinářky a disidentky Lamasiel Gutierrez Romerové. Několik otázek položila vzácnému hostu Šárka Schmarczová. DaZ 20

21 ROZHOVOR S Lamasiel Gutierrez Romerovou Cukr, mýdlo a olej. A vše tak levné! Vidím zde hodně solidarity s mou zemí Lamasiel Gutierrez Romerová je kubánská disidentka novinářka, která už dva roky žije v České republice. Na Kubě byla i vězněná a před dvěma lety odešla se synem nejprve do Španělska a odtud do Čech, kde jí byl nabídnut azyl. Letos 20. března se zúčastnila Dne pro Kubu v Olomouci a své dojmy mimo jiné popsala i ve svém blogu, kterým přibližuje naše dvě země a snaží se povzbuzovat své přátele a kolegy disidenty na Kubě. Jaké byly první dny v Praze a jak jste si na Prahu se synem zvykali? Bylo to velmi těžké, protože jsme předtím nikdy Kubu neopustili. Šli jsme do jiného jazykového prostředí a věděla jsem, že jako novinářka tady budu práci shánět těžko. hodně solidarity s mou zemí. Líbila se mi symbolika průvodu, který připomněl Dámy v bílém, protože i já jsem s nimi po svém uvěznění na Kubě spolupracovala. (pozn. red. jedná se o příbuzné vězněných Kubánců, které si navzájem pomáhají a scházejí se, aby protestovaly proti kubánskému režimu). Je to silná skupina, která je na Kubě perzekuovaná a myslím, že je podobné akce mohou posílit. Napsala jste o našem dni pro Kubu ve svém blogu Cuba Praga, mohou si Kubánci tento článek přečíst? Internet na Kubě rozšířený není, ale jsou místa, třeba právě kostely nebo ambasády, kde se disidenti mohou na internet připojit a číst můj blog, ale většina se k takovým textům nedostane. Jaké je církevní prostředí na Kubě? Na Kubě je mnoho církevních denominací, evangelíci, katolíci. Významné jsou i náboženské skupiny, ve kterých se mísí křesťanské a africké vlivy. Je někdo z vašich příbuzných aktivní v nějaké církvi na Kubě? Ano, maminka chodí do Iglesia de Dios, což je evangelická církev. Brávala mě tam jako dítě, ale později jsem byla hodně vytížená svou aktivitou v politice a do církve jsem neměla čas chodit. Co potřebují církve na Kubě? Nejvíc chybí například literatura. Obecně jsou to pak léky, kterých se na Kubě nedostává, a lidé, kteří nemají příbuzné v zahraničí, se k nim jinak nedostanou. Chudí, a to nejen věřící, přicházejí hledat pomoc do kostelů a církví. Církve jsou ta správná místa, odkud může být pomoc distribuována. Zúčastnila jste se Dne pro Kubu v Olomouci, jak na vás působil? Moc se mi den pro Kubu líbil, protože jsem viděla Chcete se na Kubu vrátit? Moc ráda bych se na Kubu vrátila, mám tam rodinu a chybí mi, ale komunistický režim na Kubě mě deportoval a tím i zbavil občanství. Co vám v Praze chybí nejvíc? Na prvním místě je to rodina, ale chybí mi třeba kubánské jídlo nebo pláž. 21