Volný čas tvoří nejdůležitější část našeho života. Diderot Zimní přechod Krušných hor

Transkript

1

2 Volný čas tvoří nejdůležitější část našeho života. Diderot Zimní přechod Krušných hor Účastníci: Josef Kužel, Jiří Kotlář, Marie Hanáková, Jiří Hanák, Alena Hančová, Jan Pták, Eva Kociánová, Miloš Rychlý, Martin Dušánek, Ivan Pírko, Láďa Blažek, Láďa Elgr; celkem 12 osob Společné setkání všech bylo plánované v pátek večer až v penzionu Johanka v obci Háj pod Klínovcem, neboť účastníci jeli z Opavy, Bystřice nad Pernštejnem, Pardubic, Prahy a Jičína; poslední Láďa E. přijel až v sobotu večer z Drážďan. Větší skupinka (Pepa, Jirka, Alena a Honza) cestovala se mnou vlakem z Jičína v 6.28 hod. přes Nymburk do Prahy, kde se k nám připojil Martin a Láďa B. Do Klášterce nad Ohří jsme pokračovali poloprázdným rychlíkem, kde měla každá dvojice samostatné kupé. Za 291 km zlevněné jízdné jsem např. já platil 188 Kč, do to bylo jen 135 Kč. Dalších asi 15 km do Měděnce jsme jeli autobusem s odjezdem v hod. za 17 Kč. Hned za barokním kostelem P. Marie v Měděnci, před kterým je barokní sousoší Nejsvětější trojice, na nás už čekali Marie a Jiří z Moravy, které přivezli na start jejich přátelé. 1

3 Odtud už všichni jen pěšky a z Horní Halže někteří na lyžích a ostatní pěšky po červené turistické značce směr Klínovec; běžkaři ještě přes Křížovou horu do obce Háje, kde jsme se všichni v penzionu setkali a ubytovali. Bylo zataženo, teplota skoro 5 C, velmi měkký sníh, který Pepa nazval břečkou. Ještě více však nadával, když vystupovali na Křížovou horu a dolů z ní sjížděli do Háje, a skoro každý se vyválel v hlubokém mokrém sněhu. Před večeří ještě přišli Opaváci Eva a Miloš. Společně jsme poseděli a večeřeli, i když obsluha byla mizerná a ještě nás rušila hlučnou reprodukovanou hudbou. Nálada všech však byla dobrá pátek Měděnec (850) Horní Halže 4 km Křížová hora 11 km Háj (910) lyžaři 15 km, pěšáci 13 km. Sobotu jsme začali společnou snídaní v ceně ubytování Kč, byla dobrá a dostatečná. Už v 8.20 hod. jsme my pěšáci (Honza, Láďa a já) začali stoupat směrem ke Klínovci (1244), ale 2

4 dali přednost cestě po silnici, neboť Láďa neměl sněžnice a bylo to pro něho snazší. Po ránu byla na vrcholu hustá mlha a tak nám to ani nevadilo, že jsme přešli sedlo pod Klínovcem jen ve výšce 1190 m n. m., 1 km od vrcholu. Pro běžkaře cesta na Boží Dar přes vrchol nebyla upravená a byla proto dost náročná. Teplota byla mírně pod bodem mrazu, ale brzy se obloha vyjasnila, oteplilo se a bylo příjemně. Městečko Boží Dar je střediskem běžeckého lyžování a bydlí zde náš vynikající lyžař, olympionik Lukáš Bauer. Prošli jsme kolem kostela Sv. Anny a zatím co lyžaři pod vedením Pepy využili dále upravenou Krušnohorskou magistrálu kolem Špičáku (1115) Slatiny - Rašeliniště Mrtvý rybník, my pěšáci šli po zledovatělé silnici, ale téměř bez provozu a rádi použili nesmeky. 3

5 Pluhem protažená silnice přes Myslivnu na Rýžovnu však brzy skončila a nezbylo nic jiného, než nasadit sněžnice a pokračovat do osady Bludná. Odtud už zase po protažené silnici do Horní Blatné. Štěstí pro Láďu, že sníh byl v nadmořské výšce cca 900 m dosti tvrdý a tak v našich stopách propadával bez sněžnic jen málo; i tak to byl od něho výborný výkon. Odměnili jsme se obědem z vlastních zásob na slunci pod otevřeným přístřeškem, který nás chránil před větrem (Honza měl stejnou značku vína jako já červený tramín); bylo to na spojnici s lyžařskou magistrálou, kde už bylo více lyžařů. 4

6 Další cesta už byla snadná jak pro lyžaře, tak pro nás, po rolbou upravené cestě. Vynechali jsme odbočku 1 km vpravo na Blatenský vrch (1043) s kamennou rozhlednou 23 m vysokou, odkud je nádherný výhled na Krušné hory. Zde jsem byl v listopadu minulého roku (jen Miloš tam chtěl letos vystoupit stromečkem ). Už po 14. hod. jsme přišli do penzionu Florián v Horní Blatné, kde jsme měli zajištěné ubytování, které nás nezklamalo. Překrásné velké pokoje s kuchyňkou, ložnicí a s moderní koupelnou pro 2 až 3 osoby a všude vzorná čistota. Cena v zimě 350 Kč za osobu, za psa poplatek 50 Kč. Bývalé hornické renesanční městečko má dnes jen 350 stálých obyvatel, zatím co ještě v roce 1930 zde bydlelo 2300 obyvatel převážně německé národnosti. Jsou tu stále tři kostely, ale největší na náměstí je kostel sv. Vavřince se sochou Svatého Jana Nepomuka. V hospodě naproti jsme doplnili tekutiny a čekali na kamarády běžkaře, kteří přišli asi za hodinu. Večerní posezení jsme si domluvili v salónku blízké restaurace, kde vládla příjemná nálada, neboť přijel z Drážďan ještě Láďa, mladší kamarád Martina, se svým psem jménem Leo; dobrman křížený s jinou, pro mne 5

7 neznámou rasou, velice hodný a poslušný, že jsme o něm ani nevěděli (večer jsem s ním zůstal na pokoji dokonce sám). Partu pro večerní posezení ještě rozšířili další přátelé Moraváků, Marie a Jirky, kteří k nim jezdí do penzionu v Chorvatsku. Byl to opět příjemný večer, dobré jídlo, jen inzerované pečené koleno pro Evu už nebylo. Pochvalu si zasloužil železný muž Jirka K., který opravil vytržené vázání svému jmenovci z Moravy. Den byl slunečný, pro většinu středně náročný sobota Háj pod Klínovcem Klínovec (1244) - Boží Dar (1030) 6 km Myslivny 11 km Rýžovna 15 km Bludná 18.5 km Horní Blatná (900) 22 km pěšáci; lyžaři 25 km Neděle nás vítala zataženou oblohou a sněžením. Na pokojích jsme využili kuchyňky a připravili si snídani, někdo dokonce čaj i na cestu. Už v 8 hodin jsme my pěšáci opustili penzion a klesali lesem zasněženou cestou do Nových Hamrů; naštěstí cesta 6

8 byla projetá koly traktoru a tak jsme se bořili méně. Teplota se pohybovala kolem nuly a sněžení níže přecházelo v drobný déšť. Z Nových Hamrů zase stoupání po prohrnuté silnici, ale bez provozu; jen dvě auta nám svými koly trochu usnadnila cestu v hustě padajícím sněhu, kterého dopoledne napadlo asi 8 cm. V bývalé osadě Jelení je dnes pouze hospoda, kde jsme se setkali s naší skupinou běžkařů, kteří si cestu zkrátili asi o 4 km díky lyžařské magistrále. Byli však nespokojeni s kvalitou sněhu, neboť lyže nejely, nejdříve velmi klouzaly a později se na ně zase lepil nový čerstvý sníh. V hospodě jsme trochu usušili mokré oblečení, hlavně rukavice, doplnili tekutiny, někteří i pojedli, a přesně v poledne začali stoupat společně s lyžaři. Neodbočili jsme ale na neprotaženou cestu směr Rolava, kde by cesta bez sněžnic byla velmi obtížná hlavně pro Láďu B., a vystoupali jsme na Krušnohorskou magistrálu, která pokračuje dále po německém území. Byla velmi dobře upravená a pro nás snadno schůdná, neboť jsme se nebořili více jak 2 cm, spíše méně, a nevadili častým německým běžkařům. Velmi tvrdý sníh byl na široké cestě lesem s mírným stoupáním a klesáním v nadmořské výšce 900 až 950 m. Ve sjezdu nás předjeli 7

9 naši rychlejší lyžaři včetně Martina a Ládi se psem, kteří však místo běžek měli skialpy a často improvizovali, resp. volili cestu volným terénem s orientací pomocí GPS. Přes rašeliniště však měli problémy hlavně se psem, který nedokázal přeskočit dva potoky, neboť ve sněhu se nemohl dostatečně odrazit a spadl do jejich koryt, z kterých se nedokázal vyšplhat zpět. Ztratili tak mnoho času jeho vyprošťováním a cesta byla i pro ně dosti namáhavá. Došli jsme až do vnitrozemí k německé chatě Weitersglasshutte, kde byla možnost občerstvení, ale my raději pokračovali po upravené magistrále, kde dokonce pobíhali závodníci s čísly na zádech ke Stangenhohe a Grosser Rammelsberg (963). Teprve asi 6 km před Klingenthalem jsme zastavili na malou improvizovanou svačinu přímo v lese, kde tolik nefoukalo. To už jsme měli v nohách 28 km a minimálně 6 ještě zbývalo; Láďa s Honzou se střídali ve vedení a udávali velmi svižné tempo. Překvapivě se začala obloha vyjasňovat a naše nálada byla stále dobrá, zvláště když jsme našli správnou odbočku přímo do Bublavy! Zde bylo nutné použít sněžnice 8

10 a Láďa tak našlapoval opatrně v našich stopách, i když se občas probořil velmi hluboko. Na penzionu Langer jsme zjistili, že stejnou cestou museli sjíždět dolů naši přátelé běžkaři. Nebylo to vůbec snadné, ale všichni to zvládli. Přišli jsme na penzion více jak hodinu za běžkaři, ale současně se skialpinisty, Martinem a Láďou s jeho psem. Ti však ještě stihli vylézt na blízký protější Olověný vrch s rozhlednou a vrátit se. Radost ze společného zdárného setkání byla velká a tak i piva se vypilo dost. Ubytování opět dobré ve třílůžkových pokojích a se snídaní jsme měli za předem domluvenou cenu 350 Kč. Zde společný zimní přejezd skončil a návrat už byl individuální. Pro Moraváky opět přijel kamarád, radní z města Luby, a tak se s námi předčasně rozloučili s tím, že v pondělí budou sjezdovat. Stejně také Láďa E., který se musel vrátit se psem do Drážďan. Ostatní jsme odjeli až druhý den, v pondělí ráno. Předběžně jsme se domluvili na dalším přechodu za rok na Šumavě, asi o týden dříve, tj neděle Horní Blatná (900) Nové Hamry (690) 7 km Jelení 15 km Weitersglasshutte (950) 21 km Bublava (735) pěšáci 34 km; lyžaři 30 km. V pondělí ráno jsem se přidal k pracujícím (Martin, Miloš, Eva) a už v 6.30 hodin s nimi jedl, neboť snídani připravil sám majitel penzionu. Ostatní měli snídani až v 8 hodin s čerstvými rohlíky. V 7.07 hod. jsme odjeli autobusem do 6 km vzdálených Kraslic za 17 Kč a odtud vlakem do Sokolova; 24 km za 15 Kč. Zde jsme se rozloučili, neboť přátelé pokračovali rychlejším autobusem do Prahy a Opavy a já rychlíkem přes Prahu, Nymburk domů do Jičína, kam jsem přijel v hodin. Za vzdálenost 354 km jsem zaplatil zlevněné jízdné 228 Kč 9

11 (pro porovnání do stála zlevněná jízdenka důchodce s IN kartou 164 Kč). Nezbývá mi nic jiného než poděkovat všem za dobrou spolupráci a vzájemnou toleranci. Smekám před nejstarším účastníkem zájezdu (1940), který vše zvládl bez lyží, sněžnic, nesmeků a ještě v dobré pohodě. Láďo, jsi pašák! Lyžaři zvládli = 70 km; někteří jedinci více (Martin, Miloš) Pěšáci = 69 km; Alena s Honzou v pondělí ještě zvládli 22 km cesty pěšky do městečka Luby! Kdo byl jedenkrát okouzlen královstvím sněhu a ledu, stále se k němu třeba jen v myšlenkách bude vracet. Právě proto odjíždím tak rád do hor zdolávat další vrcholky či hledat nové cesty v jiných, třebas zimních podmínkách jako tentokrát. V Jičíně I v a n P.S. Jeden z pravidelných účastníků zimních přechodů, který se ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit, před odjezdem napsal: Ahoj Ivane!! Vřelé poděkování za sérii zaslaných deníčků. Je opravdu skvostné pročítat tvé zážitky a poznávat mnohdy i maličkosti, kterých si běžný člověk ani nevšimne. Je vidět jak ze všech tvých poznámek čiší radost z pohybu v přírodě a poznávání nových přírodních a kulturních krás. A pro oblast Českého ráje je to z tvých deníčků cítit dvojnásob. Pokud se nic nezměnilo, v pátek odjíždíš s přáteli na přechod Krušných hor. Chtěl bych vám popřát šťastné kroky, pěkné počasí skvělou partu...a všechny pozdravuj!!!!!!!!!!!!! Mrzí mě, že se letos nezúčastním a přeruším tak několikaletou šňůru putování se skvělou partou. Ale okolnosti mě opravdu 10

12 letos nedovolí podniknout tuto skvělou akci. Pokud se za rok opět uskuteční, doufám, že se budu moci účastnit!!!!! Vždyť cesty s tebou jsou jako by člověk dostal infuzi dobré nálady, pohody a životního optimizmu.!!!!! Takže šťastnou cestu a budu se těšit na přechod Krušných hor alespoň ve formě deníčku (infuze pohody alespoň po malých kapkách!!!!! ) Pozdravuj všechny a ať vše vyjde!!!! Zdraví Luboš A někteří, kteří Krušné hory nyní absolvovali, mimo jiné napsali: Ahoj Ivane, včera ve 23 hodin dojeli do Jičína přesně podle jízdního řádu, shledali se s autem a dobře dojeli domů. Obrázky se pokusím poslat večer. Tvou mapu mám, vrátím příležitostně nepotřebuješ ji hned? Dík za organizaci náročného výletu! Zdravím i Jitku Honza...akce to byla i přes ne úplně dobré sněhové podmínky (počítal jsem s tím, že to bude mnohem horší) velmi vydařená a perfektně zajištěná jak taky jinak. Takže moc děkuji za sebe i za Evu a doufám, že na nás nezapomeneš v příštím roce. Miloš Ivane moc děkujeme za krásné zážitky, moc se nám s vámi líbilo, jen já jsem v neděli trochu více zdržovala, ale lyže opravdu nejely. Marie 11

13 Příloha: Přehled dosavadních zimních přechodů hor: 1. ročník Krkonoše Ivan 1 osoba 2. ročník Jizerské hory + Krkonoše Daniela, Standa, Ivan 3 osoby 3. ročník Orlické hory Daniela + Alice, Martina, Martin, Tomáš J., Luboš, Ivan 7 osob 4. ročník Jeseníky Marie + Jirka H., Jana + Zbyněk, Tomáš K. + Štefan, Luboš, Martin, Ivan 9 osob 5. ročník Beskydy Alena + Honza, Marcela + Mirek, Miloš, Luboš, Martin, Ivan 8 osob 6. ročník Krušné hory Alena + Honza, Marie + Jirka H., Pepa + Jirka K., Eva + Miloš, Láďa B., Martin, Láďa E., Ivan 12 osob 7. ročník Šumava Poznámka: 6. ročník byl zatím nejvíce obsazený, přestože počasí pro běžkaře nebylo ideální (mokrý sníh). Současně připomínám, že jde pokaždé o přejezd nebo přechod (na sněžnicích), nikoliv o lyžování v upravených lyžařských stopách. Neméně důležité je pravidelné setkávání přátel na sněhu zrovna jako při podzimním výstupu na Sněžku, letos již po dvacáté.??? Foto Ivan Pírko a Honza Pták Jitka Press Jičín Copyright Jitka