Budeme se tedy zabývat tím, co vlastně pro nás křesťany smrt znamená, co asi bude po ní a jak to celé může formovat náš křesťanský život.

Transkript

1 Život a smrt Přátelé, dnes nás čeká smrt. Tedy jako téma. Když jsem přemýšlel nad tím, jak pojmout téma život a smrt, napadali mě otázky po smyslu života a takový ten mainstream. Vlastně by stačilo říct 42 a jít (Stopařův průvodce po Galaxii). Pak jsem si však vzpomněl na jednu skvělou knížku, kterou jsem četl nedávno. Překvapen nadějí od N. T. Wrighta. Týká se tématu eschatologie, tedy posledních věcí, co s námi bude, až tu nebudeme. Velmi mě zaujalo, že mé dosavadní představy byly dětinské a nekřesťanské nebo jsem o řadě věcí prostě žádnou představu neměl. Zjistil jsem ale, že právě toto téma posledních věcí a naděje, kterou máme za hranicí smrti je skoro to nejdůležitější z naší křesťanské naděje. Budeme se tedy zabývat tím, co vlastně pro nás křesťany smrt znamená, co asi bude po ní a jak to celé může formovat náš křesťanský život. Popis smrti Definice smrti Je zvláštní, že přes vyspělé medicínské poznatky stále nevíme, co to vlastně smrt je. Kdy přesně se dá o někom říct, že je mrtvý? Tradičně byla smrt chápána jako selhání dvou základních životních funkcí dýchání a srdečního tepu. Ovšem co s těmi, kterým tyto funkce zajišťují přístroje, například lidé v kómatu? To vedlo ke zkoumání mozkové aktivity. Nechci zacházet úplně do detailů, smrt se definovala několika způsoby, ale vždy se objevil nějaký problém. Prostě smrt zůstává tajemstvím a to i pouze po té tělesné stránce. Ovšem smrt člověka je více, než jen to, že přestane fungovat nějaký organismus. Je to konec lidského života. Nechci se tedy zabývat tím, co smrt znamená po té biologické stránce, ale spíš co znamená pro jednoho člověka, jako bytost. Každý člověk žije s tím vědomím, že jednou umře. Je to tak. Náš život prostě směřuje ke smrti. Tím, že je smrt konec života naší osobnosti se může zdát, že smrt je tím posledním, co má v našem životě slovo. Přivádí nás to k pocitu, že vlastně nic, co na zemi děláme, nemá žádný význam. Stejně nakonec všichni umřeme. Ne?

2 Bible o smrti Starý zákon Izraelci viděli smrt jako nejasnou věc. Je to přirozený konec života, ale zároveň nepřítel. Byl kladen velký důraz na život. Dlouhý a požehnaný život byl ten největší dar, který Izraelec mohl od Hospodina dostat. Život byl něco, co bylo spojené s Bohem. On je Živý Bůh, fontána života. Také nad životem vládne, je ten, který ho dává i bere. Tedy i nad smrtí má Bůh moc. Tedy pokud Izraelec umřel ve vysokém věku, bylo to to nejlepší požehnání, které dostal od Hospodina. Na druhou stranu smrt byla chápána i negativně, jako zlá síla, kterou nemá člověk pod kontrolou. Slovo šeol, vyjadřující místo, kam jde člověk po smrti, je vlastně stav oddělení od Hospodina, stav mlčení, nemožnost chválení Boha. Ovšem tento stav čeká pouze nespravedlivé. Už ve Starém zákoně se objevuje naděje, že Bůh spravedlivého nakonec vysvobodí ze smrti. Nový zákon V Novém zákoně však přichází událost, která přináší novou perspektivu, ze které je pohlíženo na smrt. Boží moc vzkřísila Ježíše z mrtvých. V Novém zákoně převládá negativní postoj ke smrti. Smrt je nepřítel. Řím. 5, 12 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. Řím. 6, 23 Mzdou za hřích je smrt. Ale tím zvěst nekončí. 2Tim 1, 10 Ježíš Kristus zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život v evangeliu. Ale stejně smrt stále zůstává naším nepřítelem a konečné vítězství nad smrtí leží v budoucnosti. Tato zpráva přináší velkou naději. Sice je smrt naším nepřítelem, ale už teď je prakticky překonána. Už se jí nemusíme bát. Víme, že ani smrt nás nedokáže odloučit od lásky Boží. (Řím. 8, 38)

3 Posmrtný život Různé pohledy na posmrtnou existenci Monismus Ten chápe komunitu za hranicí smrti jako jednotu s božskou realitou. Zastánci většinou chápou boha jako něco neosobního. Po smrti nastává jakési splynutí s absolutním bytím. Reinkarnace Po smrti se naše osobnost znovu objeví v jiné formě života. To neřeší otázku smyslu a naděje, že nás čeká něco lepšího. Koloběh prostě pokračuje a není z něj východisko. Život nemá žádný smysl. Nesmrtelnost duše Tento pohled je často považován za ten křesťanský. Po smrti se duše uvolní konečně z těla, které jí takovou dobu drželo a konečně může do nebe k Pánu Bohu. Ovšem tento pohled má s křesťanstvím pramálo společného. Je zde hned několik problémů. Největším je ten, že toto učení říká, že tělo, ne smrt, musí být překonáno. Navíc tento pohled předpokládá, že každý vstoupí na věčnost v jiný čas, ne na konci věků všichni společně, jak se píše v bibli. Křesťanská naděje Jaká je tedy křesťanská naděje? 1 Kor. 15, 20-27; Křesťanská naděje spočívá tedy v tom, že po smrti nás čeká vzkříšení. Naše víra tváří tvář smrti nám umožňuje doufat, že jednou nás Bůh pozvedne do vyšší roviny existence, které říkáme věčný život. V něm dosáhneme cíle našeho bytí, budeme si užívat plné Boží přítomnosti, společenství s druhými a s celým stvořením. Co je dále důležité, biblické vzkříšení se soustřeďuje na vzkříšení těla. Vzkříšení jednotlivce s jeho osobností a tělem. Ne nesmrtelná duše a snaha o únik z těla. Vzkříšení těla! Budeme se podílet na věčném společenství jako jednotlivci, jako pozemská stvoření, bytosti, kterými jsme. Náš posmrtný a věčný život souvisí s tím, který máme zde. Navazuje na něj.

4 Zároveň je třeba říct, že je to úplně jiný život. Do nového světa můžeme vstoupit pouze skrze radikální změnu. Ta je jak etická (budeme bez hříchů) i fyzická (budeme nesmrtelní). Pavel mluví o duchovním těle. Nemá na mysli tělo postavené z ducha, ale spíš tělo přetvořené a přijaté novým světem plné Boží přítomnosti. Jak je možné vzkříšení? Ale jak je to možné? Jak je možné, že se vzkřísí tělo? Víme přece, že po smrti se každý živý organismus rozloží, aby se stal základem pro další živé organismy. Učení o vzkříšení těla ale tvrdí, že naše těla budou obnovena. Toto učení ale netvrdí, že země vydá mrtvé přesně tak, jak byli. Eschatologická událost, tedy to, co se má stát, až Pán Ježíš přijde podruhé na svět, není vzkříšení tělesných schránek a návrat do pozemského života. Vzkříšení je spíše přeměna do vyšší roviny existence kompletní společenství s Bohem a ostatními na nové zemi, kterou Bůh sám přetvoří z té staré. My nevíme a nikdy nebudeme vědět, jak to celé proběhne, jak to bude fungovat a jak to Pán Bůh provede. Zato můžeme mít víru, že to opravdu provede. Máme tedy víru, že jednou přijde den, kdy Pán Ježíš přijde, kdy mrtví budou vzkříšeni do nového života na nové zemi. Ale co do té doby? Co se stane hned po smrti? Život po smrti před vzkříšením Různé pohledy na mezidobí Vstup do věčnosti Ten nejčastější pohled, se kterým se mezi křesťany můžeme setkat, je ten, že po smrti vstoupíme do věčného života v Boží přítomnosti, nebi, či jak chcete. To však plete události smrti a vzkříšení do jedné. Představa je taková, že ihned po smrti obdržíme vzkříšené nebeské tělo a nějakým způsobem se dostaneme na konec historie až ke dni soudu. Pokud ale každý zažije vzkříšení hned po své smrti, stává se ze vzkříšení individuální záležitost. Událost, kde si každý jeden z nás odbudeme své vzkříšení a půjdeme sami do Nebeského království.

5 Bible však staví naše vzkříšení a věčný život do kontextu se vzkříšením celé společnosti, ba celého stvoření. Není to naše individuální záležitost, stejně jako celé křesťanství není individuální záležitost. Spánek duše Další pohled je ten, že lidská duše po smrti upadne do spánku a vyčkává do vzkříšení. Tento postoj pochází především od Martina Luthera, který říkal: Budeme spát, dokud nepřijde a nezaklepe na náš hrob se slovy: Drahý Martine, vstávej. V tom okamžiku vstanu a budu navždy šťastný s ním. Někteří pisatelé Písma dokonce pro smrt používají slovo spánek. Ovšem předpokládá se, že je to pouze obrazný pojem, eufemizmus. Vědomá existence duše Poslední postoj je ten, že po smrti se duše oddělí od těla a existuje vědomě bez těla, dokud nepřijde onen den. Nese si s sebou jakýsi konstrukční plán pro vzkříšené tělo. Poslední dva pohledy jsou nebezpečné svým rozdělováním lidské bytosti na tělo a duši, kde duše je tou pravou nositelkou lidské identity. A s tím bych byl opatrný. Vede to opět k zavrhování těla, snahu o vysvobození se z tělesné podstaty našeho bytí a představám o nesmrtelnosti duše. Co o tom říká bible? Pojďme se podívat znovu do Písma. Nejdříve na texty, které o tomto problému nemluví. Kde se o tom nemluví Prvním je Lukáš 16, Podobenství o boháči a Lazarovi. V příběhu oba dva zemřou, a v pekle boháč prosí, aby mu Lazar smočil rty. Zdá se, že tento příběh jasně mluví, že po smrti půjdou spravedliví do místa blaha a bezbožní do místa utrpení. Musíme si však uvědomit jednu věc. Tento text je podobenství! To znamená, že se musíme podívat na to pravé téma, o kterém je. Text především mluví o tom, že chudí budou vyvýšeni a bohatí poníženi. Zároveň se odvolává na naději, že spravedliví budou po smrti nějakým způsobem zachráněni od utrpení. Nesnaží se ale popsat, jak bude vypadat skutečnost po smrti. To ostatní je jen omáčka a nesmíme z ní dělat teologické závěry o tom, co se stane po smrti.

6 Další text, který není možné brát jako popis posmrtné skutečnosti, je, když Ježíš říká zloději, který visí vedle něho, Dnes budeš se mnou v ráji. Ježíš zde totiž nemá na mysli ráj jako místo, kde spolu budou. Chce zloději dát naději, že i ve smrti s ním Kristus bude. Není to však popis toho, kam půjdeme po smrti. Je to pro nás naděje, že se nemusíme bát smrti, protože on bude s námi i tam. To potvrzuje Pavel v listu Řím. 8, 38-39: Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Ani smrt ( ) nedokáže nás odloučit od lásky Boži. Co bible opravdu říká Bibličtí autoři nám dávají opravdu povrchní a necelé informace o situaci mrtvého. Víme pouze tolik: smrtí naše existence nekončí; až přijde onen den, budeme všichni součástí posledního soudu a budeme s naším Pánem, který přijde; i ve smrti budeme moci spoléhat na to, že on je s námi, a nic nás neodloučí od jeho lásky. Nejdůležitější tedy je, že křesťanská naděje spočívá ve víře, že jednou přijde den, kdy Pán Ježíš přijde a my budeme vzkříšeni k novému životu v novém, spravedlivém světě, naplněném Boží přítomností. To ostatní jsou pouze střípky, které máme možnost poznat, ale myslím, že to není náš úkol plně rozluštit, co se přesně s námi stane, až zemřeme. Stačí nám víra, že Pán Bůh se o nás postará. Zdroje: Stanley J. Granz - Theology fot the Community of God N. T. Wright Surprised by Hope