LISTY LANŠKROUNSKA. 3: Nejen střecha radnice se opravuje 12-13: HLAVNĚ KDYŽ JSOU VŠICHNI V CÍLI. Rozhovor se závodníkem Milanem Hrubým

Transkript

1 LISTY LANŠKROUNSKA 15-16/XV ČERVENEC 2015 CENA 25 Kč Milan Hrubý ve svém závodním speciálu Fabia. Foto: František Teichmann 3: Nejen střecha radnice se opravuje 12-13: HLAVNĚ KDYŽ JSOU VŠICHNI V CÍLI Rozhovor se závodníkem Milanem Hrubým 14-17: Po stopách rodáků z Dolní Čermné a okolí v USA Aktuality na

2 Z REDAKCE Cesta za lepším Když zavzpomínám na své spolužáky a spolužačky z gymnázia, větší část z nich zůstala v městech, kde studovali. Snadněji našli práci a předpokládám, že i příjmy jsou tam zajímavější. Výjimkou nejsou ani ti, co zamířili za hranice. Inu s bavorskou výplatou se žije snadněji a to i přesto, že náklady na bydlení jsou vyšší. Migrace byla v minulých stoletích ještě mnohem běžnější a někdy odešla za hranice i významná část všech obyvatel vesnice, jak o tom vypovídá článek Tomáše Zedníčka v dnešních Listech. Neodcházeli většinou lidé staří, ale právě ti, co byli plní sil. V zahraničí okusili nezřídka bídu a mnozí do země zaslíbené pro hrůzostrašné útrapy cestou za oceán ani nedorazili. Jejich pouť ukončily temné hlubiny Atlantiku. Jenže tady je žádná budoucnost také nečekala. Riskli to. Skoro se dá říct běžná historie našich rodin. Pochopení máme dnes pro synovce, který po té, co dokončil medicínu a odkroutil si povinná kolečka v okresním špitále, šel za štěstím do Německa nebo Británie. Můžeme sice lamentovat, že stát a rodiče investovali miliony a smetanu slíznou za kopečky, ale moc s tím nenaděláme. Tohle je jedna z možností demokracie, kterou chceme považovat za samozřejmost a o kterou jsme před pětadvaceti lety usilovali. Doteď popisované motivace k odchodu z vlasti jsou především ekonomického charakteru. Dokážeme si ale představit jak obrovskou potřebu má rodina s dětmi, která se ne svou vinou stane součástí bezprostředního válečného konfliktu? Sýrie se přeměnila v prostor těžko uchopitelné občanské války, jejíž konec se nikde nerýsuje. Život mnohých lidí se stal každodenním bojem o přežití, a i když byla ještě před pěti lety migrace to poslední, co by chtěli v životě udělat, dnes v ní vidí poslední šanci. Současná vlna migrantů zatěžující země na jihu Evropy nemá jednoduché řešení. Děsím se těch, kdo přináší snadné a rychlé odpovědi. Smutno je mi z rozlišování na křesťanské a jiné uprchlíky a ptám se, proč se mnozí představitelé naší politické reprezentace hlásí k odkazu sira Wintona, když nad obdobnými lidskými příběhy nemravně licitují jako koňští hadlíři. František Teichmann šéfredaktor Zajímá Vás rodokmen vlastní rodiny? Michal Stasiowski vedoucí pracovník Koho by vlastně nezajímaly jeho kořeny? Rodiče mé matky přišli po válce z Pardubicka, dostali statek po Němcích. Rodiče otce byli ze smíšeného manželství Poláka a Němky. Poválečnému odsunu se babička proto vyhnula, ne tak zbytek celé její rodiny. V poválečném Německu se usadili na různých místech, některé osud zavál i do Ameriky, kde uspěli. Oslovil jsem odborníka na rodokmeny z Prahy. Dobrý badatel si poradí se staročeštinou, němčinou i latinou. Problém nastal v Polsku, kde nejsou matriční zápisy elektronicky přístupné Ostatní větve byly ovšem dobré. Dostal jsem se na úplný začátek 17. století, tedy 500 let zpátky. Víc matriční záznamy nedovolí. Zajímavé je, jak se rod pohyboval krajem. Petr Marek, jednatel společnosti Podle mého názoru lidé naší doby ví jen málo o svých předcích. Převážná většina zná svoje prarodiče, ale o praprarodičích neví skoro nic. Myslím, že se tím připravujeme o spoustu cenných zkušeností. Nejsem v tomto směru velkou výjimkou, ale přece jen něco vím. Předci mého otce pochází stejně jako většina místních Marků z Horní Čermné. Můj děda se v roce 1946 s rodinou odstěhoval do Horního Třešňovce. S kořeny mé matky je to trochu komplikovanější. Po roce 1868 se moji předci přestěhovali za levnou půdou z Dolní Čermné na Volyň. Tam zůstali až do 90. let, kdy z náboženských důvodů odešli do bosenské Derventy. Tam už se narodil můj děda, který se s rodinou po druhé světové válce vrátil zpět do Čech. Karel Uhlíř, kulturní pracovník Ano, zajímám se a trochu to asi souvisí i s mým povoláním pracovníka muzea. Po tom, co jsem si nechal vypracovat rodokmen našeho rodu, jsem se dozvěděl, že nejstarší doložený člen našeho rodu se narodil v roce 1650 v Rybné nad Zdobnicí a povoláním byl rolník. Tedy žádná šlechta, ale obyčejná rodina s prapředky, kteří pravděpodobně v lesích Orlických hor pálili v milířích dřevěné uhlí, odtud je původ i našeho jména. Rodina se později přestěhovala do Pěčíná, Letohradu a po II. světové válce se usadila v Lanškrouně, kde žije dodnes. Břidlice pochází ze Španělska: V Lanškrouně se opravuje nejen střecha radnice...s. 3 Vítězné práce z literární soutěže dětí a mládeže:...s. 4-5 Voda v Dlouhém rybníce je nevhodná ke koupání: Na hladině je vodní květ...s. 7 Společenská kronika:...s. 7 Důležité je, že jsou všichni v cíli: Rozhovor s Milanem Hrubým...s Historie našich předků: Po stopách rodáků z D. Čermné a okolí v USA...s DDM nabízí: Přehled kroužků a kurzů na školní rok 2015/ s Socha má vyvolávat otázky: Rozhovor se sochařem Jakubem Rajnochem...s. 30 Český pohár cyklistů v Lanškrouně: Tomáš Bucháček doma zvítězil...s. 32 Linka důvěry Ústí nad Orlicí děkuje a informuje Jménem obecně prospěšné společnosti KONTAKT Ústí nad Orlicí, která zřizuje krajskou Linku důvěry, bychom chtěli poděkovat městu Lanškroun za finanční podporu, kterou nám v letošním roce 2015 poskytlo a jíž si velmi vážíme. Zároveň bychom chtěli informovat občany města, že Linku důvěry Ústí nad Orlicí je možné kontaktovat na telefonním čísle , které funguje v nepřetržitém provozu, dále prostřednictvím služby SKYPE pod uživatelským jménem linka. duvery.uo, případně na u napis@linkaduveryuo.cz. Bližší informace o naší službě naleznete Bc. Lucie Prudilová Vedoucí Linky důvěry Ústí nad Orlicí. Listy Lanškrounska vydává TG TISK, s.r.o. Adresa: 5. května 1010, Lanškroun, tel.: , , fax: Archiv starších čísel: redakce@tgtisk.cz; Šéfredaktor: Mgr. František Teichmann, redakce: Mgr. Linda Netušilová. Foto: soukromé archivy autorů. Uzávěrka příštího čísla: , vychází v pátek Redakce neodpovídá za názory, mluvnické a stylistické chyby přispěvatelů; vyhrazuje si právo texty redakčně krátit. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Registrováno u Ministerstva kultury ČR pod ev. č. MK ČR E

3 AKTUÁLNĚ Břidlice na novou střechu radnice pochází až ze Španělska Díky soutěži dodavatelů se místo dvou projektů realizují hned tři Ani ne po dvaceti letech bylo rozhodnuto, že nedůstojná a svou kvalitou již dožívající střešní krytina radnice z bonského šindele bude nahrazena novým tradičním přírodním materiálem ze štípané břidlice. Už na jaře proběhlo výběrové řízení, ve kterém zvítězila vsetínská firma Teslice CZ, s.r.o., oproti projektové ceně 3,5 mil. Kč nabídla v soutěži o cca 1,6 milionu nižší cenu. Termín dokončení je naplánován na 20. srpna a zatím vše probíhá podle vyjádření vedoucího investic Ing. Lukáše Pražana bez potíží, ač připustil, že z nízké částky měl jisté obavy. Do stejného termínu by mělo být dokončeno také restaurování morového sloupu kousek od radnice. I zde se podařilo ve veřejné soutěži ušetřit nemalé množství peněz. Restaurátor BcA. Jaroslav Vrbata z Pardubic nabídl cenu dokonce pod 50% projektované částky a zakázku realizuje za cenu cca 263 tis. Kč. Krom konzervace a oprav kamene proběhne také výměna železného čepu pod sochou Panny Marie za nerezový. Ušetřené peníze pomohly zámku Díky uspořeným částkám se podařilo realizovat ještě další rekonstrukci plánovanou původně až na příští rok, a to opravu omítek, nátěr fasády a restaurování kamenných prvků na budově zámku. Protože se nám při soutěžích podařilo uspořit významnou část prostředků, zůstalo nám k dispozici také 360 tis. Kč z ministerstva kultury, které jsme ale mohli využít výhradně na obnovu městské památkové zóny. Bylo by hloupé vracet jednou přidělené peníze. Projekt opravy fasády zámku byl připraven, tak jsem rád, že se tuto akci daří realizovat ještě letos, dodává Lukáš Pražan. Ve veřejné soutěži zakázku získala Stavební Reality, s.r.o., za cca 750 tis. Kč. Dlužno podotknout, že na všech třech investicích se krom města podílí podstatnou částkou právě Ministerstvo kultury ČR. Z programu na regeneraci městské památkové zóny poskytne cca 50% nákladů těchto tří realizací v celkové výši 1,27 mil. Kč. Pro zajímavost dodávám některé údaje od Marie Heinrichové, která má na Městském úřadu v Lanškrouně na starost památkovou péči. Na střechu je počítáno s 16 tis. břidličnými šablonami, pod které se natahuje nová izolační fólie. Krov i bednění byly po odkrytí v bezvadném stavu, takže dřevěné části se jen ošetřují proti dřevokaznému hmyzu. Přístupné kovové konstrukce dostaly speciální protipožární nátěr. Veškeré klempířské prvky jsou prováděné v mědi. Střecha z břidlice je věčná, ale v praxi to znamená, že by bez větších zásahů měla vydržet let. Potvrdila slova pokrývače Marie Heinrichová. František Teichmann Pokrývání střechy radnice má na starost živnostník Václav Ficek (vlevo), který právě upravuje jednotlivé šablony. Pomocí speciálního kladívka přesně osekává jejich tvar a vysvětluje: Práce je náročnější, protože se musí každá šablona vzít do ruky a ručně upravit, ale zároveň je to krása a rozhodně větší zábava, než pokládat třeba plech. Střecha by měla díky téhle tradiční technologii vydržet minimálně sedmdesát let. I proto používáme pěticentimetrové měděné hřebíky. Štípané břidličné šablony jsou až ze Španělska. Teď si s nimi docela mákneme, protože z vnitřní části střechy si musíme vynášet šablony až k hřebenu ručně. Oprava fasády zámku a kamenných prvků. Radnice bude mít novou střechu během srpna.

4 LITERÁRNÍ SOUTĚŽ POKLAD ÚSMĚVŮ Před měsícem jsme se přestěhovali na vesnici. Za čtrnáct dní začíná škola. Moc se mi do ní nechce, protože tam nikoho neznám. Dokud mám ještě čas, projdu se po okolí a kouknu, jak to tu kolem vypadá. Procházela jsem se po širém poli. Kolem jen suchá tráva, divoká zvěř a zpěv ptáků. Domy tu jsou malé, dřevěné, s velkou zahradou, na které běhají děti s usměvavými tvářemi. Když jsem došla na konec vesnice, spatřila jsem osamělý dům, u kterého pobíhalo pár dětí. Moc šťastně nevypadaly. Na jejich tvářích jsem nezahlédla žádný úsměv, jako by jim něco scházelo, ale já nemohla pochopit co. Po návratu z dopolední procházky mě maminka poslala do obchůdku nakoupit chleba a mléko. Obchod nebyl moc daleko, a tak mi cesta netrvala moc dlouho. Když jsem se vracela, tak jsem uslyšela:,,hej, počkej! Něco ti chybí! Otočila jsem se a spatřila jsem dívku, která na mě mávala lahví mléka. Šla jsem k ní a poděkovala.,,ahoj, jmenuji se Sára, promluvila na mě milým hlasem.,,ahoj, já jsem Viktorie, odpověděla jsem slušně. Kde hledat úsměv Ve městě Lanškrouně žil jeden skřítek, který se jmenoval Smutník. Po celé své dětství toužil poznat, jak vypadá být šťastný, protože on sám byl stále smutný a mračil se. Záviděl ostatním skřítkům, že na jejich tvářích stále září úsměv. Když dospěl, řekl si: Vydám se do světa a úsměv najdu. To by v tom byl čert, aby někdo nevěděl, kde ho hledat. Sbalil si pár věcí na cestu a vyrazil. Nejprve prošel Orlickoústecko. Když mu zde nikdo neporadil, vydal se Pardubickým krajem. Ale ani zde mu nikdo neprozradil, kudy se má dát. Proto se toulal okolními regiony a všech se vyptával, jestli náhodou nevědí o nějakém místě, kde by rozdávali nebo prodávali úsměv. Všichni se mu ale vysmáli a šeptali si: Ten skřítek se snad zbláznil. Kdo to kdy slyšel, aby někdo prodával úsměv. Nikoho však nenapadlo, že by to skřítkovi vysvětlil, a tak se ubohý Smutník plahočil dál bez sebemenšího výsledku celé dva roky. Poštěstilo se mu, až když už chtěl pátrání nadobro vzdát. Zrovna když cestou odpočíval utrmácen pod starým dubem, šel okolo starý, ale velmi moudrý a hodný dědeček. Posadil se vedle něho pod strom a začal se vyptávat: Proč jsi tak smutný, když je dnes tak nádherný den? Ó milý dědečku, já jsem smutný pořád. Proto jsem se také vydal do světa, abych někde sehnal úsměv. Jenomže mi zatím nikdo neporadil, kde ho mohu zakoupit. Stařeček chvíli mlčel a potom opět promluvil: Skřítku, lidé z tebe pouze dělají hlupáka a nechtějí ti říct, že úsměv nikde koupit nemůžeš. Takže se nikdy v životě nemohu usmívat, pronesl smutně skřítek. Ale proč by ses Zdvihla jsem ruku a uchopila chleba. Vtom se mě začala vyptávat, odkud jsem a co tu dělám. Na veškeré otázky jsem jí odpověděla. Napadlo mě, že bych se jí mohla zeptat, co je to za podivný dům, který stojí na konci vesnice. To je dětský domov, odvětila. Už jsem začínala chápat, proč ty děti jsou tak smutné.,,nepůjdeme se tam někdy podívat? váhavě jsem se jí zeptala.,,mohly bychom, jen nevím proč, tázavě mi odpověděla. Nevěděla jsem, co jí mám na to říct. Nakonec jsme se rozloučily a domluvily jsme se, že se zítra opět sejdeme. Ještě v tu noc jsem přemýšlela, jak bychom mohly těm dětem pomoci. Převalovala jsem se v posteli, a pak to přišlo. Dostala jsem skvělý nápad. Hned ráno jsme se sešly a já se svěřila Sáře se svou myšlenkou.,,co kdybychom nakoupily dětem z domova nějaké dárky či zajímavé hry? navrhla jsem odhodlaně.,,my nemáme tolik peněz, abychom mohly nakoupit tolik věcí, takže to bohužel nepůjde, s lítostí mi odpověděla Sára.,,To je v pořádku, vymyslíme něco jiného, uklidňovala jsem ji s úsměvem. Po nemohl usmívat? Lidé se usmívají tehdy, když mají radost z dobrého výsledku, když něco dokážou. Měl jsi někdy radost z nějaké své práce? Smutník se zamyslel a poté odpověděl: Když já jsem v životě nikdy nic pořádného nedokázal. Ve škole se mi nedařilo a ve volném čase jsem se ničemu nevěnoval. Stařeček se podivil: Opravdu jsi v životě vůbec nic nedokázal? Nic se ti nepovedlo? Skřítek se chvíli zamyslel a potom se začal maličko usmívat. Po chvilce se usmíval víc a víc a nakonec měl pusu od ucha k uchu. Dokázal, dokázal! Povedlo se mi díky vám zjistit, kde hledat úsměv. Má cesta vlastně nebyla zbytečná, ikdyž jsem si myslel, že úsměv někde za hodně peněz koupím. A vy jste mi úplně zadarmo pomohl, stařečku. Mockrát vám děkuji. Pomohl jste mi splnit největší sen, děkoval skřítek, který byl radostí bez sebe. Stařeček se jen pousmál a odvětil: Nemáš za co, každý přece má svůj sen, a když mu mohu pomoci ho splnit, udělám to rád. Tak se měj hezky, já už musím jít. Tak na shledanou, zavolal za ním skřítek a taky se zvedl, že už se vydá na zpáteční cestu. Když dorazil domů, všem skřítkům se pochlubil, že jeho cesta nebyla zbytečná. Rozhodl se, že aby se už žádný skřítek takhle netrmácel světem hledat úsměv, zapíše svůj příběh a nechá ho dát do čítanek, ze kterých všichni skřítci ve škole čtou. Jak si řekl, tak udělal. Od té doby už všichni skřítci od první třídy vědí, že úsměv nemohou hledat v obchodě jako čokoládu, ale že ho naleznou jen ve svém srdci. Michaela Šilarová, 13 let, ZŠ A. Jiráska, 7. A hodině přemýšlení jsem na to přišla.,,co kdybychom jim nacvičily a zahrály nějaké divadlo? obrátila jsem se tázavě na Sáru.,,Ó ano! Úžasný nápad! nadšeně vykřikla. Každý den jsme spolu pilně nacvičovaly představení. Po týdnu jsme se rozhodly, že půjdeme pobavit a rozveselit děti. S vedoucí učitelkou jsme si dohodly termín naší návštěvy. Zdvořile jsme se představily a začaly jsme předvádět naši krátkou pohádku. Najednou se děti začaly usmívat, radovat se i z takových maličkostí. Velmi nás to potěšilo. Byly jsme rády, že alespoň něčím je dokážeme rozveselit. Z hlediště byly slyšet samé výkřiky radosti a hlasitý smích. Děti nám byly moc vděčné, a proto jsme za nimi chodily se Sárou, která se stala mou nejlepší kámoškou, každý víkend. Navštěvujeme je a darujeme jim radost. Od té doby tomu říkáme poklad úsměvů. Takový nádherný úsměv, který vychází z hlubiny duše, jen tak někde neuvidíte. Andriana Kryvlyak, 14 let, 8.A ZŠ A.Jiráska Úsměv Úsměv, to není jen výraz, kdy se zoubky vycení. Koutky na rtech, letmý pohled, co může být falešný. Přítel není, kdo se směje hloupým vtipům, co jsi řek. Pravý přítel je jen někdo, kdo ti vždycky pomůže. Není úsměv jako úsměv, všechno může ublížit. Ústy máme lidi chválit, ne někoho utrápit. Pravý úsměv najdeš v srdci. Ten tě hřeje u srdce. Poznáš ho však pouze tehdy, když máš skvělé přátele. Nejvíce se srdce směje, když se skutek učiní. Musí být však pouze dobrý, má-li býti účinný. Úsměv srdce, nad ten není. Nikdo z nás nechce být sám. Poznáš ho tak, že jsi s někým a ten někdo má tě rád. Takový úsměv je pravý! Nemůže být falešný! Kdyby přec byl, tak je jisté, není z této planety. Kdo se mračí, mrhá časem, ostatním se protiví. Nejhezčí pohled je přeci na tvůj úsměv zářivý! Tomáš Kögler, 16 let Gymnázium Lanškroun Literární soutěž Městské knihovny Lanškroun byla vyhodnocena na konci května tohoto roku. S ukázkami vítězných prací na téma Kde hledat úsměv se můžete seznámit na stránkách Listů. Redakce LL CO JE ÚSMĚV A KDE HO HLEDAT Úsměv hledej ve snech, který zdá se každý den, když jsi smutná, zazpívej si, nebo zahraj na buben. Když máš radost, zatleskej si, když jsi šťastná zatancuj. Svěží mozek čistý vzduch: Přemýšlím! Nedělejte ruch! Úsměv to je príma věc, zvládne to i jezevec. Dokážeš to také ty, stačí jen roztáhnout rty. Když se něco nepodaří, nenaštvi se hned. Něco přece vymyslíme, na to můžeš vzíti jed. Světlana Pospíšilová, ZŠ A. Jiráska, 4.A Úsměv Úsměv je dar, který nám všem byl dán. Úsměv také najdu na každé dětské tváři. Když se na mě ráno maminka usměje, na celý den mě srdíčko zahřeje. Proto i já rozdávám svůj úsměv dál, aby byl pro lidi na světě ráj. Když mi někdo vypráví vtip, neopouští mě smích. Zatvářím se vesele. Usmějte se, všichni mí přátelé. Když klaun vystoupí v manéži, dětem se hned oči rozzáří a úsměv všem objeví se na tváři. A tak v cirkuse, není div, smějeme se, až nás z toho bolí břich. Úsměv s námi zůstane napořád, a proto ho má každý rád. Veronika Marešová, 13 let, ZŠ A. Jiráska, 7.A

5 LITERÁRNÍ SOUTĚŽ Pohádka o Amuletu radosti V jedné malé vesničce, v jedné malé chaloupce žil, byl jeden malý kluk. Jmenoval se Ondra. Byl to prostý pasáček, který každý den honil ovce na pastvu. Byl chudý, ale štědrý. Na druhém konci vesnice žil jeho bratr Jan. Byl starší než Ondra a taky byl bohatší - nejbohatší a nejlakomější z vesnice. Měl velké sídlo plné sluhů a poskoků, kde každý den počítal své zlaťáky. Jednou do vsi zavítala stará babička. Byl zrovna ukrutný déšť. Babička zaklepala u Janova domu. Otevřel osobně, což u něho nebylo zvykem. Co chceš babo? zeptal se. Jen bych se chtěla zeptat, jestli se u vás nemohu ohřát, odpověděla babička. No, no, to by bylo, sám nemám peníze a ještě někoho budu přiživovat, lhal Jan a zabouchl babičce před nosem dveře. Pak se zeptala u Ondry. Ale jistě, pojďte dál, pozval babičku do své chaloupky. Dal jí deku z ovčí vlny a posadil ji před krb. Děkuji mládenče, řekla po chvíli babička a odešla pomalým krokem. Ondra si všiml kamene zabaleného v kůži a srolovaného papíru. Vyběhl z chaloupky a volal: Babičko, něco jste si tu zapomněla!!! Babička ale jako by se rozplynula. Rozbalil papír, ale nic na něm nebylo. Najednou se v rohu začala sama od sebe kreslit Ondrova chaloupka. Pak les, hory, louky a rybníky. Ondra div neomdlel. Od chaloupky se vytvořila přerušovaná červená čára táhnoucí se přes celou mapu. Na konci byl červený křížek. MAPA!!! uvědomil si. Běžel za bratrem, aby mu řekl tu novinu. Bratr mu záviděl a chtěl mu mapu ukrást. V noci se tedy vykradl ze svého sídla a vplížil se do bratrovy chaloupky a mapu mu ukradl. Kamene si nevšiml. Ráno se chtěl vydat na cestu a otevřel mapu, ale viděl jenom prázdný papír. Na bratra byl naštvaný, a než se Ondra vzbudil, mapu mu vrátil. Ondra se ráno vydal na cestu, jemu se mapa ukázala. Šel tedy směrem k černému lesu. Byl strašidelný. Vešel ale do lesa s odvahou. Ostružiní mu drásalo nohy a větvičky smrků mu švihaly do obličeje. Když vyšel z lesa, sotva dýchal. Odpočinul si u skal. Probudil se, podíval do mapy a pokoušel se najít cestu na skály. Začal šplhat výš a výš, až dolezl na skalní výběžek. Uviděl jeskyni. Se strachem vlezl dovnitř. Šmátral po vlhkých studených stěnách. V dáli zahlédl světlo. Došel ke konci jeskyně. Viděl stromky, za kterými byl palouček. Podíval se na něj a nevěřil vlastním očím. Tři obři tam svačí. Schoval se za keře a doufal, že ho nespatřili. Nespatřili, ale ucítili. Ondra se díval přímo na obra. Obr ze země vytrhl strom i s kořeny a chtěl Ondru zamáčknout. Ten však na poslední chvíli uskočil do díry. Po chvíli vylezl z díry, aby se podíval co a jak. Obři byli pryč. Šel se porozhlédnout po paloučku. Nikde nikdo. Vydal se k rybníkům. Byl blízko svého cíle. Obešel rybník na mapě nazvaný jako Pšenkův, poté Olšový, Dlouhý a Krátký, až došel do města Lanškrouna. Došel k místnímu zámku. Tam králi pověděl o babičce a o mapě a řekl také, že na mapě je toto město označeno křížkem. Král mu odpověděl: Jo ták, ty hledáš bájnou radost. Radost??? podivil se Ondra. Ano, radost. Ta se dle pověstí skrývá kdesi v truhle ve sklepení Nového zámku u Lanškrouna. Ondra se tam tedy vydal. Brána byla uzamčená. Přelezl hradby a vlezl do zámku. Hledal dveře do sklepení. Snad ty, co našel, opravdu vedou do sklepení. S námahou a skřípáním se mu podařilo dveře přece jen otevřít. Kde ale začít hledat??? Je to strašně rozlehlé, řekl si v duchu. Z jedné chodby cítil žár. Vešel tam. Nic.Beznadějně se opřel o stěnu. A co se nestalo! Jedna cihla se zasunula, druhá vysunula a zeď se otevřela! V malém prostoru za zdí byl dřevěný koník. Ondra se radoval, protože až bude pást ovečky, bude si mít s čím hrát. Na břiše měl koník otvor velký jako kámen zabalený v kůži, který babička zanechala v chaloupce. Vyndal tedy ten kámen a zasunul do díry. Koníkovi se rozsvítily oči a začal hořet plameny v barvách duhy. To ale trvalo jenom chvíli. Poté se změnil v amulet ve tvaru kruhu, na kterém byla vyryta koňská hlava. Nasadil si ho na krk a chtěl jít pryč, ale vchod se zasypal kamennou sutí. Vysílený omdléval, ale jakási síla mu dodávala energii. Byl to ten amulet. Amulet se zvedl a směřoval na hromadu sutin a poté silný paprsek z očí koně na amuletu odstranil sutiny během krátké doby. Ondra vyšel ze sklepení i ze zámku. Ale to, co viděl před sebou, nečekal. Před Ondrou stál Jan a chtěl jeho amulet. Ondra mu ho chtě nechtě musel vydat. Jan si ho nasadil na krk a chtěl zjistit, jestli umí i vyčarovat peníze, když v tom amulet zmizel. Na Janově krku byl jen provázek. Jan se naštval a hodil provázek po Ondrovi. Ten si ho nasadil a amulet se znovu objevil. Namířil ho na Jana a opět z amuletu vystřelil paprsek prudkého světla. A Jan jako by se vyměnil. Vrátil se domů plný radosti a za všechny své zlaťáky připojil vesničku i další vesničky do velikého celku Lanškrounsko. Stal se novým králem Lanškrounska a z Ondry udělal vrchního rádce. Amulet dal do městského muzea a doufal, že se ho nikdy nikdo nezmocní. Vládl lanškrounskému království tak dobře, že už amulet nikdy nemusel použít. Vojtěch Velebný, 10 let, ZŠ A. Jiráska, 5.A Tajemství úsměvu mých nejbližších V pracovně? Ne, tam ne. V koupelně? Tam taky ne. Už vím. Baf! Výraz mého dvouletého bratříčka bych teď přirovnala k výrazu ryby vytažené z rybníka, vyorané myši nebo k srnečkovi ozářeného dálkovými světly. Tři, dva, jedna, teď. Z překvapeného O se stává dokořán otevřená lastura plná bílých perliček. Jiskřičky v hnědozelených očích naznačují, že jsem přišla, když můj malý hodný bratříček prováděl něco, co by asi neměl. Chvíli čekám, jestli mu náhodou nezačnou z hnědého vrabčího hnízda na hlavě vyrůstat růžky. Mates? Ano, odpovídá on, směje se u toho jako měsíček na hnoji a potvrzuje tak mou domněnku. Zamračím se, abych vyjádřila svou nespokojenost s jeho náhlou potřebou sebevyjádření, která na mě zírá z původně čistě bílé stěny mého pokoje. On našpulí rtíky, obočí zvedne tak, že zmizí pod ofinou. Tenhle výraz, roztomilejší než nůše koťátek, funguje hlavně na babičku, ale ne na mě. Když sedím čelem k modro- -zeleno-žluté nástěnné malbě, koutkem oka pozoruji, jak si mě Matýsek prohlíží. Vidím, jak se mu zvedá levý koutek úst a pomalu tak vytváří úsměv, který se po ÚSMĚV Někdy se tváříme hrozně vážně. Předstíráme, že žádné nebe není, zatímco ono je pevně zabydleno v naší duši a čeká na náš první úsměv. V tu chvíli jsem věděla, že není nic nemožné, že stačí otevřít oči a srdce, že se stačí nadechnout vzduchu, proniknout do plic a opět se vydechnout ven. Že stačí být se svým srdcem, naslouchat duši, plynout s tichem, děkovat za to nejkrásnější a věřit, že stalo se. Tak plni jsme zbytečného strachu, že nezbývá místo rozepnout křídla a vyzkoušet alespoň jeden, alespoň krátký let, který by nám otevřel cestu ke všem ostatním letům chvíli odráží i na mé tváři. Vždycky jsem měla slabost pro úsměvy ostatních. Čím víc se usmívá on, tím víc se usmívám já. Koutky jeho úst se od sebe vzdalují tak daleko, že mi Matýsek připomíná Šklíbu z Alenky. Divím se, že ho nebolí pusa. Když vycítí mé zaváhání, rozzáří se jako sluníčko, asi aby mě ochromil, a prchne. Vážní, dospělí lidé, kteří nedokáží rozeznat klobouk od slona v hroznýši, mohou říct, že děti, než umí mluvit, se dorozumívají primitivně, snad kvůli tomu, že je komunikace s dětmi pro ně často nerozluštitelnou hádankou. Před tím, než se děti naučí nosit masku, která je chrání ve světě dospělých, je jejich tvář jako otevřená kniha, ve které můžeme snadno zjistit, co zrovna cítí. Tisíc úsměvů, tisíc způsobů, jak vyjádřit emoce. Ze stavu zamyšlení mě vytrhává smích. V pracovně? Ne, tam ne. V koupelně? Tam taky ne. Už vím. Sakra! Kde vzal fixy? Kristýna Patočková, oktáva Gymnázium Lanškroun až po samotné vznášení Lásky. Milovat je skutečně snadné, je to snadnější než dýchat vzduch, někdo má nemocné plíce a dýchání je pro něho skutečně obtížné, ale skutečnou obtíž mu nečiní, protože dýchá a má víru a vůbec žádný strach. Nakonec nalezneme úsměv na každém kroku, u každého člověka, věřící v úsměv který nás doprovází každý den. S úsměvem jde vše lépe. Eliška Havlíčková, 13 let, ZŠ A. Jiráska, 8. třída LÉKAŘSKÁ SLUŽBA PRVNÍ POMOCI VE STOMATOLOGII MUDr. Appl Martin Letohr.-Žamb.-Lanškroun Dolní Čermná MUDr. Bílý Aleš Letohr.-Žamb.-Lanškroun Lanškroun, Opletalova MUDr. Beranová Renata Letohr.-Žamb.-Lanškroun Jablonné n/d Orlicí, U koupaliště MUDr. Filipová Jitka Letohr.-Žamb.-Lanškroun Lanškroun, Strážní MUDr. Hrdinová Michaela Letohr.-Žamb.-Lanškroun Lanškroun, Opletalova

6 Z MĚSTA Ukončení činnosti praktického lékaře pro děti a dorost MUDr. Ivo Beránka Městský úřad Lanškroun obdržel zprávu od MUDr. Ivo Beránka, ve které oznamuje svým pacientům ukončení činnosti praktického lékaře pro děti a dorost k Zdravotní dokumentace všech dětských pacientů bude po uložena na Krajském úřadě v Pardubicích - Odbor zdravotnictví. Ve čtvrtek proběhla schůzka vedení města se zástupci Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP), na které byla projednána také problematika ukončení registrace MUDr. Ivo Beránka. Bylo nám sděleno, že VZP i Krajský úřad Pardubického kraje jsou o celé záležitosti informováni a hledají řešení. Krajský úřad začátkem července zveřejnil výběrové řízení na praktického lékaře pro děti a dorost. Do výše naplnění svých kapacit budou dětské pacienty přijímat lanškrounští pediatři. Na základě jednání vedení města pomoc dále přislíbila MUDr. Jarešová, která ordinuje v Jablonném nad Orlicí a ve Výprachticích, a dále MUDr. Kadlecová, která působí ve Starém Městě u Moravské Třebové. Tyto lékařky ale nebudou působit v Lanškrouně a bude tedy nutné k nim dětského pacienta dopravit. Vedení města v souladu s informacemi od VZP a KrÚ Pk podniká kroky ke zmírnění následků ukončení registrace dětského lékaře MUDr. Ivo Beránka. Rodičům dětských pacientů, kterým bude zdravotní dokumentace uložena na Krajském úřadě Pardubického kraje, budou poskytnuty informace paní Lic. Kateřinou Kaválkovou, pracovnicí odboru zdravotnictví na Krajském úřadě Pardubického kraje (katerina.kavalkova@pardubickykraj. cz, telefon: ). O dalším vývoji Vás budeme průběžně informovat. Vedení města Vážení rodiče, protože MUDr. Ivo Beránek oznámil ukončení své činnosti praktického dět. lékaře ke dni , vznikl problém se zajištěním kontinuity péče o děti registrované v jeho ordinaci. Vzhledem k tomu, že počet dětských lékařů zde v Lanškrouně je značně omezený, kapacita ordinace MUDr. Šverákové a naší ordinace /MUDr. Ulmanová, MUDr. Míka/ ani zdaleka nepokryje počet dětí registrovaných u MUDr. Beránka, je naší snahou zajistit další péči alespoň pro nejmladší ročníky, tj. děti do 3 let věku, které bývají nejčastěji nemocné, mají větší počet předepsaných preventivních prohlídek a nejvyšší počet očkování z celého dětského věku. Proto bych rád požádal vás, rodiče dětí 16-letých a starších, které se mohou již registrovat u praktických lékařů pro dospělé, abyste pokud možno co nejdříve přehlásili tyto dorostence k některému z praktiků pro dospělé. Tito lékaři byli o celé situaci písemně informováni a jsou ochotni vyjít vám i nám vstříc. Pro nás to znamená uvolnění kapacity pro registraci těch nejmenších, u kterých je specializovaná dětská péče nezbytná. Bez toho nelze přijímat další děti. Kapacita ordinace má své limity, které jsou již teď překročeny o dětí. Prodlužují se tím termíny prev. prohlídek a rovněž dlouhé čekání v přeplněné čekárně není jistě příjemné dětem ani vám rodičům. Děkuji za pochopení, vstřícnost a solidárnost, bez toho by nebylo možné tuto situaci alespoň v přijatelné míře řešit. MUDr. Jiří Míka Silná bouřka zasáhla Lanškroun V průběhu soboty 18. července zasáhly silné bouřky Pardubický kraj na několika místech. Nejvíce zasahovali hasiči v Lanškrouně. Na několika místech odklízeli popadané stromy ze silnice. Spadlá lípa bohužel poškodila pilíř s mariánskými reliéfy z roku 1811 na Dobrovského ulici. Hasiči také likvidovali poškozenou plochou střechu na rodinném domě na Wolkerově ulici. Hasičům se podařilo oddělit plechování střechy od krovů a prken. Plech hasiči museli ohnout zpět a zabezpečit provizorně lany. Zbylé dřevo po dohodě s majitelem bylo rozebráno a shozeno na zem. Poté hasiči ještě zajišťovali uvolněný okap. TZ, redakčně upraveno HZS Pardubického kraje Premiér navštívil Lanškroun Prvního června přijel na návštěvu Lanškrouna předseda vlády Bohuslav Sobotka. Na setkání s vedením města v doprovodu hejtmana Martina Netolického strávil jen chvíli. Cílem jeho cesty byla především společnost INA Lanškroun, jež bude rozšiřovat svou výrobní kapacitu o nový závod, který by se měl začít stavět ve Svitavách ještě v tomto roce a hlavním produktem bude speciální WMM Modul. Ten dokáže díky systému třícestného regulačního ventilu optimalizovat rozvod kapaliny v chladicím systému vozidla. To nejen snižuje emise, ale především spotřebu paliva cca o 1 l na 100 km. Zároveň se tak prodlužuje životnost motoru, který se díky modulu rychleji ohřívá. Zájem o výrobek, který zatím využívá Audi a BMW, projevily také značky Volkswagen, BMW, Mercedes i Renault. Současná výrobní kapacita však ani zdaleka nepostačuje, a proto INA investuje ve Svitavách, kam se výroba rozšíří. Stávající výrobu v Lanškrouně však investice neovlivní. Cenu pozemků ve Svitavách o ploše 75 tis. m 2 se podařilo snížit o 65 milionů změnou zákona o poplatcích za vynětí půdy z půdního fondu, který prosadila vláda v únoru letošního roku. Bohuslav Sobotka vyjádřil spokojenost nad tím, že zákon pomohl i svitavskému projektu. Investice totiž pomůže se zaměstnaností v regionu, neboť celkový počet zaměstnanců nového závodu bude dosahovat 960. Premiér v rámci jednodenní návštěvy východních Čech navštívil ještě Vysoké Mýto, Hlinsko a Holice, kde se zajímal především o výstavbu silnice R 35. Zopakoval, že zůstává pro vládu jednou z prioritních investic, která by měla odlehčit dálnici D1 a podpořit průmyslové firmy Pardubického kraje, včetně těch lanškrounských. František Teichmann První neckiáda na ostrovském poldru V sobotu 18. července v odpoledních hodinách se na poldru v Ostrově konala první a podle pořadatelů určitě ne poslední ostrovská neckiáda. S myšlenkou alternativního využití protipovodňového vodního díla přišli členové TJ Sokol Ostrov. Hlavní pořadatel pan Pavel Hajzler zhodnotil celou akci velmi pozitivně: Celkový počet aktivních účastníků se vyšplhal na pět posádek, přičemž členové TJ Sokol Ostrov nezávisle na sobě připravili dvě plavidla. Musím říci, že nás překvapila hojná účast návštěvníků z širokého okolí, kterých bylo kolem stovky. Bylo to úžasné a všichni jsme si to moc užili. Děti i dospělí se vyžívali nejenom v zápolení na svých umně zhotovených plavidlech, ale i při sjíždění obří skluzavky a v přetlačování se na vodní lávce. Občerstvení, příjemná hudba a večerní taneční zábava neckiádu zařadila do ostrovkého harmonogramu na příští rok. Text a foto: Tereza Krištofová

7 Z MĚSTA Voda v Dlouhém rybníce je nevhodná ke koupání Nejbližší dny rozhodnou, jestli se voda v Dlouhém rybníce zlepší ku, ale způsobují i celou řadu dalších komplikací, jako jsou průjmy, bolesti hlavy a zvracení. Pravdou je, že sinice nepůsobí na každého stejně, citlivější jsou malé děti, alergici a lidé s poruchou imunity. Právě jim směřuje doporučení, aby do vody pro jistotu vůbec nelezli. Situace bude monitorována i v nejbližších týdnech. Za určitých podmínek se může kvalita vody zlepšit, podmínkou však bude Předpokládaný vývoj se bohužel naplnil. Po mnoha letech byla voda v Dlouhém rybníce označena pracovníky Krajské hygienické stanice v Pardubicích za nevhodnou ke koupání. V praxi to znamená, že každý, kdo se rozhodne pro koupání, riskuje zdravotní komplikace. Příčina nepříznivého vývoje je zřejmá. Dlouhodobě nízký stav hladiny způsobuje rychlé ohřívání vody a v oblastech s nízkou hladinou došlo k rychlému rozvoji vodních rostlin a řas. To by ještě nevadilo, protože obě skupiny organismů zhoršují většinou jen smyslové parametry vody (průhlednost), ale pro člověka nejsou většinou škodlivé. Na hladině se však rozmnožují také cyanobakterie, chcete-li sinice. Tyto jednoduché organismy poznáte podle světlezeleného povlaku na hladině, který se při západním větru stahuje k hrázi a za bezvětří volně rozšiřuje po hladině. Sinice tvoří specifickou složku mikroorganismů, které krom jiného produkují toxiny. Ty mohou dráždit pokoždostatek vody. PŘÍČINY Voda v rybníce chybí už od dubna a zaměstnanec Rybářství Litomyšl Ing. Radek Vach pro LL potvrdil, že bylo v jejich zájmu rybník co nejdříve po jarním výlovu naplnit. Tento problém nemáme jen v Lanškrouně, ale i na několika dalších našich nádržích. Nedostatek sněhu a tím i nižší stav vody na Ostrovském potoce nedovolily, aby se Dlouhý rybník naplnil okamžitě. Suché jaro a léto čekání na vodu prodloužily a s rostoucí teplotou se přidal také odpar. Přitom minimální průtok vody v potoce musí být zachován, a tak se hladina může zvednout jen při zvýšeném přítoku po deštích, které zatím bohužel nepřišly. Samozřejmě to činí problémy i nám, protože máme menší produkční prostor a ryby tolik nerostou. KDE SE KOUPAT LZE Ostatní oblíbené cíle jsou zatím ke koupání vhodné. Pastviny i koupaliště v okolí prozatím hlásí dobrou kvalitu vody, byť dlouhodobě zde voda také chybí a přehrada vypouští více vody, než kolik do ní přitéká. Nejbližší koupání od Lanškrouna lze najít v Horní Čermné - 9 km a Rychnově na Moravě 12 km. Obě obce nabízí rozsáhlé areály s příznivou kvalitou vody a restauračním zázemím. Vstupné se neplatí žádné a k dispozici jsou dětská hřiště, pískoviště i třeba tenisové kurty. Ty jsou v Rychnově na Moravě, k mému překvapení zdarma, včetně zapůjčení raket. Rychnov také nabízí aquazorbing za lidovou cenu 10Kč za 5 minut. Otevřeno je od rána do cca 20 hodin. Občerstvení funguje od 11 hodin v Rychnově a za pěkného počasí od 15 hodin v Horní Čermné, kde se ale můžete těšit třeba na čepované pivo a příležitostně i grilované makrely. František Teichmann 13 km od Lanškrouna v Rychnově na Moravě je velké koupaliště Narození Veronika Koudelková, Sázava Vít Hurych, Krátká 931, Lanškroun Kryštof Slavík, Rudoltice Matěj Karlík, Ostrov Jonáš Braný, Rudoltice Filip Žižka, Kežmarská 548, Lanškroun 7.7. Hana Blažková, Rudoltice Emma Nováková, Zborovská 1008, Lanškroun Sňatky David Pluhař, Praha 4 a Rebecca Ridley Feil, Atlanta USA Roman Hašek, Úpice a Ludmila Chvojková, Na Vrchách 171, Lanškroun Milan Černý, Třešňovecká 146 a Eva Bártlová, Třešňovecká 146, Lanškroun Libor Dušek, H. Čermná 317 a Martina Suchomelová, H. Čermná Pavel Chládek, Seifertova 99 a Nela Újezdská, Seifertova 99, Lanškroun Úmrtí Vladislav Hubálek, Polská 1063, Lanškroun, věk Jarmila Hejlová, Na Větru 609, Lanškroun, věk Jan Válka, Na Slovanech 265, Lanškroun, věk Benedikt Navrátil, Seifertova 455, Lanškroun, věk Zdeněk Smetana, Janáčkova 1003, Lanškroun, věk Anna Malinská, Olbrachtova 93, Lanškroun, věk Josef Mannel, Ostrov 55, věk Milda Vyhnálková, Rudoltice 160, věk 86 MUDr. Jaroslav Šindelář ( ) Pana doktora Šindeláře jsem poprvé potkala v roce 1990, kdy jsem se přistěhovala do Lanškrouna s tím, že bych po jeho odchodu do důchodu měla převzít péči o jeho pacienty. Naposledy jsem se se svým vzácným kolegou viděla začátkem května tohoto roku, kdy jsem jej navštívila doma jako svého pacienta, protože mu nemoc již nedovolovala chodit. Dne pan doktor Šindelář po několika dnech v Orlickoústecké nemocnici zemřel. Paní Pavla Šindelářová se se mnou podělila o svoje vzpomínky. Její manžel Jaroslav absolvoval LF UK Praha v roce 1955 a poté nastoupil na tzv. kolečko na internu do Chomutova. Tam se poznal se svou budoucí ženou, která byla přidělena na stejné oddělení jako zdravotní sestra na umístěnku po odsunu řádových sester z nemocnice. Následující 2 roky strávil doktor Šindelář v povinné základní vojenské službě a potom byl ustanoven závodním lékařem v chemických závodech v Litvínově. V roce 1976 se rodina přestěhovala do Lanškrouna kvůli dětem a kvůli nemocné mamince, která bydlela v Litomyšli. V Lanškrouně pracoval pan doktor do roku 1989 jako závodní lékař v Tesle a potom s přestávkami na obvodě až do roku Po několika letech v důchodu pan doktor vážně onemocněl. Přestože se podrobil náročné operaci, jeho zdravotní stav se stále zhoršoval a vyžadoval velkou pokoru a trpělivost ze strany pacienta a obětavost pečující manželky. V aktivním období života se pan doktor plně věnoval své práci a často se vracel domů velmi pozdě, sloužil služby a tzv. žurnály, takže na záliby a koníčky mnoho času nezbývalo. Přesto rád četl, chodil na dlouhé pěší procházky například z Lanškrouna až do České Třebové, proto nepřekvapuje, že i pracovní návštěvy v charitním domově řádových sester na Laudoně absolvoval často pěšky. V zimě rád jezdil na běžkách, a to i po sjezdovkách, a doma fandil u televize hlavně českému hokeji. Zdravotní sestry Anna Hrazdirová a Věra Košťálová vzpomínají na pana doktora moc hezky a obě se v mnohém shodují. Jejich pan doktor chodil do práce jako první, nachystal si pracovní stůl, uvařil kávu, a ať byla ordinace jakkoliv dlouhá, nikdy v práci nic nejedl. Miloval fialky a ty si sám za oknem pěstoval, měl rád pořádek a pracoval klidně a precizně. Na pacienty byl vlídný, a přestože často svoje nemoci přecházel a pracoval i s horečkou, byl k nemocným trpělivý. Dokázal se také bavit a u některých pacientů, kteří často přicházeli jen pro neschopenku a ne kvůli nemoci, od stolu podle výrazu tváře tipoval (velmi často úspěšně) diagnózu. Já jsem znala pana doktora hlavně jako pacienta a byl pro mne příkladem nesmírně trpělivého, moudrého kolegy, který mne odzbrojoval tím, že mi plně důvěřoval a přes své dlouholeté zkušenosti zcela respektoval úsudek a léčebné postupy o 35 let mladší lékařky. Po jeho klidu a pohodovém úsměvu se mi bude stýskat. Vladimíra Reslerová

8 REPORTÁŽE Olympiáda plavčíků na Dlouhém rybníce Poslední pátek v červnu se na vodní ploše Dlouhého rybníka objevily dvě desítky plachetnic značky Optimist. Oddíl jachtingu TJ Lanškroun připravil pro začínající plavčíky sérii čtyř závodů s názvem O Neptunův pohár. Neptunův pohár je putovní trofej, kterou získá nejlepší plavčík - začátečník. Během června, září a října proběhnou čtyři minizávody, ze kterých se započítávají tři nejlepší. Na závěr bude vyhlášeno šest nejúspěšnějších účastníků, kteří obdrží diplomy, věcné ceny a možnost získání slevy na účast na tréninkovém soustředění u moře v Chorvatsku, kde budujeme naši novou základnu, popsal olympiádu plavčíků Michal Kučera, jeden z trenérů yacht clubu. Jak celý závod probíhá, nám popsal předseda oddílu Jindřich Kysilka: Jde o to, projet kolem stanovených bojek a co nejdříve projet cílem (počítá se pořadí dojezdu). Dnes zde můžete vidět tři bojky návětrnou, závětrnou a raumovou, ty se musí objet podle předem domluvených pravidel. Červnový závod proběhl v pěti rozjížďkách. Další rozjížďky série čtyř minizávodů proběhnou 2. září, září a 1. října opět na Dlouhém rybníce. Text a foto: M. Teichmannová Našlápnutí Session band na farní zahradě Pokud jste fanoušci facebooku, možná se k vám donesla vtipná pozvánka Session bandu. Na té přes zvuky vysavače, cinkání lahváčů a dalších běžných ruchů ze života zve sympatická pětice lanškrounských hudebníků na druhý večer Kulturního léta na farní zahradu, kde 17. července vystupovala. Session band, jak už název napovídá, je skupinou, která se občas sejde, nazkouší a pak našláple zahraje. Minulý rok mě a bratra oslovil Petr Veselý, se kterým jsme se domlouvali už několik let, že dáme dohromady nějaký hudební projekt, vysvětlil zpěvák a kytarista Milan Roller a pokračoval: Naší podmínkou byl Magnát (Jan Pulkert Mikulecký), se kterým jsme jako kluci hrávali a šlapalo nám to. Petr ještě obohatil skupinu o Toma a Elišku, a tím vznikla naše sestava. Před Vánoci Session band potěšil ucho posluchačovo na akci Ve středu se nepeče, ve středu se hraje a nyní se ve stejném složení sešli i na páteční farní zahradě. Ta je přivítala slunečným počasím a velkým počtem posluchačů, kteří přišli podpořit lanškrounskou rockovo-bluegrasovo-popovo-irskou skupinu. Písničky vybíráme hlavně podle hudebního obsazení, protože potřebujeme, aby si zahráli všichni. Líbí se nám skotská a irská muzika v různých podobách, z různé doby. Slyšet jste proto mohli kapely, které se proslavily Trochu smutku a dospívání v čítárně knihovny Výstava sester Daniely a Denisy Ponomarevových v čítárně knihovny potrvá do konce září. A já říkám, neváhejte ji navštívit. Dvojčata mají sice na šestnáct let v oblibě poněkud ponurou atmosféru, ale výtvarně je to zážitek. Kresba má výraznou stylizaci, je suverénní a obsahově se přiklání třeba k odkazu morbidní poetiky Jana Švankmajera. Potrat, porod, konec dětství, rodiče versus děti, očekávání i ztráty iluzí a jistot, to všechno jsou náměty maloformátových kreseb dvou nadějných studentek Střední umělecko-průmyslové školy v Ústí nad Orlicí. Ale aby to nevypadalo příliš děsivě. K tomuhle věku trocha toho smutku a radostné vyžívání se v depresivních námětech patří, jen to málokdo umí výtvarně tak dobře. Radost mám, že v 70. letech jako Jethro Tull, ale i hudbu aktuálních skupin např. U2 či Coldplay, prozradil zpěvák Session bandu. A že jejich repertoár nadchnul i obecenstvo, bylo znát podle bouřlivého potlesku a přídavků na konci koncertu. Mně už zbývá jen dodat složení skupiny: Milan Roller- zpěv, kytary, Eliška Dreslerová - flétny, Petr Veselý - mandolína, Honza Magnát Pulkert Mikulecký - baskytara, Honza Roller - bicí Text: M. Teichmannová, foto: F. Teichmann některým dílkům nelze upřít ani špetku ironie a humoru, byť černého. To je konec konců také cesta kudy dál. Už teď si ale umím jejich kresby představit v knížkách pro větší děti, které se při čtení rády bojí. František Teichmann Zklamaní rodiče, D. Ponomarevová

9 Z MĚSTA Hurá prázdniny! Hádám, že dnešní den je pro děti hned po Štědrém dnu nejoblíbenějším dnem v roce. Ne proto, že se rozdává vysvědčení, ale proto, že začínají letní prázdniny. Vysvědčení nemusí být pro všechny žáky radostí, ale bohužel často i starostí. Pevně věřím, že pro většinu z nich byl dnešek radostným dnem a od teď si budou užívat zaslouženého volna. Byly jsme tady s vámi moc rády, užijte si prázdniny a vše, co k létu patří. Dávejte na sebe pozor a i během prázdnin opakujte čtení a počítání. To můžete trénovat nejen doma, ale ještě lépe venku nebo v přírodě. Můžete si přečíst příchuť zmrzliny nebo spočítat cokoli vám přijde pod nos. Takto se ráno při předávání vysvědčení loučila se svými prvňáky a čtvrťáky třídní učitelka Základní školy Lanškroun, nám. A. Jiráska 140. Právě tuto spojenou třídu jsem navštívila a potěšilo mě, že jsem viděla jen samé spokojené tváře dětí, které si domů odnášely své první nebo již několikáté vysvědčení. Tuto třídu navštěvují 4 žáci první třídy a 7 žáků třídy čtvrté, mají svou třídní učitelku a dále dvě asistentky, které pomáhají při výuce. Učí se podle školního vzdělávacího programu s přílohou pro žáky s lehkým mentálním postižením, přičemž děti často mají ještě své individuální problémy, jsou to např. vady řeči, sluchu, poruchy chování. Žáci se učí podle daného rozvrhu, na škole funguje zvonění, což jsou důležité prvky pro žáky, kteří musí mít ve výuce pevný řád. Třídní učitelka Jaromíra Celá popisuje: Důležitou částí pro výuku je pro mě příprava, mám pro každého prvňáčka připravený samostatný plán, pro žáky čtvrté třídy chystám dvě až tři přípravy. Každý žák je na tom velmi rozdílně, a přesto že mám jen 4 prvnáčky, nemůžu jim dávat stejné úkoly. Dětí jsem se zeptala, jak jsou s vysvědčením spokojené, a všechny odpověděly, že jsou. Jen ti, kteří si dneska odnášeli domů trojky, slibovali, že se příští rok zlepší. O prázdninách je čekají tábory, výlety a ve většině případů se těší na koupání. Asi polovina z nich se dokonce těší na začátek příštího školního roku, tak hodnotí dnešní školní den žáci první a čtvrté třídy. Je to náročná práce, ale odměnou pro nás je vědomí, že děti zde zažijí pocit úspěchu a jsou zde spokojené, doplnila na závěr paní učitelka Celá. Všem dětem přeji radost z vysvědčení a nadcházející prázdniny prožité podle jejich představ. Text a foto: Linda Netušilová

10 REPORTÁŽ Vernisáž otevřela novou výstavu městského muzea Během letních měsíců července a srpna budou prostory konírny hostit obrazy Jarmily Uhlířové a řezbářskou tvorbu Bedřicha Šilara seniora a juniora. Výstava nese název Okouzleni přírodou a právě přírodní motivy jsou inspirací těchto umělců. Barevné olejomalby na plátně znázorňující nejrůznější květiny, zátiší, listy či podmořský svět jsou typické pro tvůrčí období Jarmily Uhlířové v posledních třech letech. Stejně tak řezbářské práce otce i syna Šilarových jsou koncipovány na téma příroda. Tentokrát představuje Bedřich Šilar starší svou tvorbu na téma příroda, sochy, reliéfy, marionety a dekorativní předměty. Spojení těchto umělců se v lanškrounském muzeu uskutečnilo již potřetí, a i to je důkaz toho, že jejich tvorba svědčí nejen o velké kvalitě, ale i o uměleckém souznění obou osobností. Bedřich Šilar pro městské muzeum vyřezává betlém osobností, který čítá kolem 60 figur, a dále je ve sbírkách muzea zastoupen mnoha díly. Ředitelka muzea Marie Borkovcová vysvětluje: Výstavou tak vzniklo vzácné spojení barevných olejomaleb Jarmily Uhlířové s krásou lipového dřeva otce a syna Bedřicha Šilara. Velice mě potěšilo, že se k výstavě připojil i Bedřich Šilar mladší. Je vidět, že jde v kolejích svého otce, na svůj mladý věk (24 let) se neskutečně rychle zapracoval a jeho řezbářská práce vypovídá o velkých zkušenostech. Žijeme jen tehdy, pokud něco tvoříme, to jsou slova Jarmily Uhlířové a právě ona vyzvala všechny přítomné k tomu, aby se věnovali něčemu tvořivému. Může to být cokoli přínosného, třeba i zahradničení. Poděkování patřilo nejen muzeu za uspořádání třetí a možná ne poslední výstavy, ale hlavně i Bedřichu Šilarovi, se kterým nachází pochopení ve spolupráci. V rámci vernisáže byly představeny dvě publikace, které vydalo městské muzeum. První byl Zábavný průvodce Městským muzeem Lanškroun pro děti. Je to brožurka vhodná pro děti od 5 do 12 let, která zajímavou a veselou formou seznamuje návštěvníky muzea s jeho sbírkami. Autorkou textů a úkolů pro děti je Marie Borkovcová a ilustrátorkou Veronika Balcarová. Druhou publikací je již třináctý díl Lanškrounska, což je pokračováním Vlastivědy, kterou taktéž vydalo městské muzeum. Text a foto: Linda Netušilová Výstava Drátenická inspirace Výstava je uspořádána ve spolupráci s Cechem česko-moravských uměleckých dráteníků a za pomoci Krasavy Šerkopové, která přišla s nápadem výstavu uskutečnit. Právě paní Šerkopová před očima účastníků předvedla i ukázku drátenického řemesla a bylo možné jak s ní, tak s dalšími vystavovatelkami drátenických výrobků o jejich řemesle diskutovat. Příroda je věčnou inspirací pro všechny tvořivé lidi a umělce, ať malíře, řezbáře nebo třeba dráteníky. Drát je tvárný materiál, který dává autorovi prostor pro vytvoření spousty věcí. Vystavené jsou šperky, hodiny, figuríny, všelijaká zvířata, stroje, drobné či větší věci. Na první pohled zaujaly nástěnné hodiny Dany Frydrychové: Ráda tvořím věci, které nesou jednoduchost, jsou to zároveň věci, které jsou užitné. Vše, co vytvářím, je blízké mému srdci, dovedu si představit mít je vystavené doma a věřím, že právě to potěší i návštěvníky nebo třeba své nové majitele, doplnila. Paní Šerkopovou jsem poprosila o představení některých vystavovatelů: Přímo v Lanškrouně, kousek od muzea, jsem náhodou objevila Ilonu Pavlíčkovou, která ve svém obchůdku vyrábí originální šperky z drátu a dalších doplňků. Mistryně Monika Sochůrková dovezla až z Prahy kromě dalších krásných výrobků třeba velkou drátovanou pannu nebo motýla z velmi jemného barevného drátu. Členka cechu Lada Borecká mi svojí účastí také udělala radost a její pěkné práce vhodně zapadají do výstavy. Ve vedlejší vitríně představuje svoji známou figurální tvorbu mistr cechu Ladislav Šlechta. Hned ve vitríně u vchodu má své precizní výrobky pan Miroslav Chaloupka, který představuje své práce jako třeba slepici, auto, motorku či růže, jeho tvorba je všestranná. A mnoho dalších...! Kam byste obdivovatele drátenických výrobků mohla ještě pozvat? Samozřejmě na Zámeček, kde je drátenická výstavka, ale co by nikdo neměl minout, je Orlická galerie v Rychnově nad Kněžnou, kde vystavuje momentálně až do 13. září Blanka Šperková. Je to jedinečná výstava jediné autorky na světě, která tvoří svým originálním způsobem. Pevně věřím, že budete nadšeni. LN

11 REPORTÁŽ PRVNÍ LETOŠNÍ POHÁDKA V ZÁMECKÝCH ZAHRADÁCH V neděli byla za slunečného počasí a téměř prázdninové nálady odehrána první pohádka v nově otevřených Zámeckých zahradách. Představení sehrálo trio z Divadla Páté patro a podle počtu diváků a rozesmátých dětských tváří bylo vidět, že to byl dobrý otvírák nadcházejících letních měsíců. Divadlo Páté patro hraje v hereckém obsazení Šimon Knápek, Ewa Hronková a Táňa Krchovová. Ve svém repertoáru mají 4 pohádky a večerní představení We Are the Talents! Jezdíme po divadlech, školkách i školách, ale varianta hrát venku je vždy milé zpestření, doplnil Šimon Knápek. Šimona jsem se zeptala, jak se jim dneska hrálo: Velmi dobře! Překvapila mě mile akustika, sice jsme kvůli mírnému větru sem tam museli přidat do hlasu, ale slyšet bylo snad dobře. Ještě pro doplnění, během letních prázdnin do Zámeckých zahrad zavítají ještě dvě pohádky, obě za herecké účasti Lanškrouňáka, divadlem se živícího Šimona Knápka. Text a foto: Linda Netušilová Traband přijel poděkovat Nádvoří lanškrounského zámku - Dechno skupina Traband přijala pozvání Oblastní charity v Ústí nad Orlicí a svým koncertem potěšila nejen své příznivce, ale i cca šedesát návštěvníků, kterým místní charita koncert věnovala jako poděkování za jejich pomoc při Tříkrálové sbírce. Benefiční koncert, který trval přes dvě hodiny, přilákal kolem dvou stovek platících diváků. Výtěžek z koncertu ve výši 5.000,- byl věnován na provoz domácí hospicové péče. Tuto službu provozuje Oblastní charita v Lanškrouně i dalších městech okresu. Za rok 2014 doprovodila ke konci života 120 pacientů v okrese. A taky v dravém proudu času, vprostřed stoupajících vod, cítím přítelův něžný doprovod a věřím, že konec dobrý všechno v dobré změní, a jestli ne, tak to ještě konec není. (Jarda Svoboda, Já nehledám, já nacházím) MT

12 RADNICE Rada města jednala 22. června Pojištění majetku města Rada města rozhodla o zrušení pojištění prodané nemovitosti čp. 17 v ulici Komenského. Užití znaku města Rada města souhlasila s užitím znaku města na propagačních materiálech 29. ročníku cyklistického závodu Regionem Orlicka 2015, který pořádá spolek SKP DUHA FORT. Odbor investic a majetku Rada města se seznámila s žádostí ředitelky Městské knihovny Lanškroun o opravu rozvodů v kotelně Městské knihovny Lanškroun a uložila vedoucímu odboru investic a majetku zajistit provedení opravy. Rada města uložila odboru investic a majetku zpracovat žádost o dotaci z Národního programu podpory cestovního ruchu pro rok 2015 na cyklostojany pro město a spolupracovat na realizaci projektu s Mgr. Milošem Krejčím. Ohňostroj na Kopě Rada města rozhodla o uzavření smlouvy o provedení ohňostroje v hodnotě ,- bez DPH na městských slavnostech u příležitosti 47. ročníku dálkového pochodu Lanškrounská kopa s Ing. Jiřím Havranem. Spolupráce s partnerskými městy Rada města projednala: nabídku k účasti zástupců města na konferenci Implementation of social entrepreneurial strategies (Realizace strategií sociálního podnikání) pořádané v italském městě Celleno v termínu a rozhodla o tom, že město Lanškroun na konferenci zástupce nevyšle. podnět kanceláře starosty a tajemníka k uzavření smlouvy o přijetí grantu z Mezinárodního visegradského fondu na projekt Clay Fest for V4 (Hlínafest) a rozhodla o uzavření smlouvy o přijetí grantu ve výši EUR s International Visegrad Fund. Poradní orgány rady města Rada města schválila statut dopravní komise a statut komise pro cestovní ruch. Tyto dokumenty naleznete na oficiálním webu města. Rada města odvolala Bc. Drahomíru Liškovou z funkce tajemnice komise pro cestovní ruch z důvodu ukončení pracovního poměru a jmenovala do této funkce Ing. Janu Frühaufovou. Rada města uložila všem komisím rady města projednat na svém příštím jednání požadavek starosty města na kontrolu věcné správnosti obsahové stránky webu města. Případné připomínky ke správnosti či úplnosti zveřejněných informací budou předány prostřednictvím tajemníků komisí tajemníkovi městského úřadu a zároveň zaznamenány do zápisů z jednání komisí. Byty Rada města projednala žádosti o mimořádné přidělení bytu: rozhodla pronajmout žadatelce byt č. 1 v domě čp. 43, ulice Dobrovského, rozhodla pronajmout žadatelce byt č. 9 v domě čp. 160, Pivovarské náměstí Bezúplatné užívání pozemku Rada města se seznámila se žádostí společnosti SOMA, spol. s r. o., a s doplněním žádosti o koupi části pozemku v lokalitě Na Výsluní, rozhodla povolit bezúplatné užívání části pozemku ppč. 3788/4 o výměře cca 100 m 2. Pacht pozemků Rada města projednala žádost Jana Vávry o pronájem zemědělských pozemků, rozhodla propachtovat žadateli pozemky ppč a ppč o celkové výměře m 2 k zemědělským účelům za roční pachtovné ve výši 3.225,- na dobu neurčitou. Veřejná zakázka hřiště v Dolním Třešňovci Rada města schválila výzvu k podání nabídky - zadávací dokumentaci a seznam obeslaných uchazečů pro veřejnou zakázku na akci Přírodní dětské hřiště MŠ Dolní Třešňovec a dále schválila složení komise pro otevírání obálek a hodnocení nabídek na výše uvedenou veřejnou zakázku Ing. Lukáš Pražan, Jaromír Sobek, Jiří Zatloukal, Ing. Roman Bureš, Mgr. Radka Krejčová, Ing. Bohumil Bernášek a náhradníky této komise: Bc. Petra Juřinová, Jiří Švarc, Ing. Aleš Dřímal, Lenka Navrátilová, Bc. Marie Heinrichová, Mgr. Radim Vetchý. Plynárenská zařízení v lokalitě Za Střelnicí Rada města rozhodla o uzavření Smluv o napojení, o spolupráci a součinnosti při realizaci plynárenského zařízení a o smlouvě budoucí nájemní s RWE GasNet, s.r.o., v rámci realizace staveb Technická a dopravní infrastruktura Za Střelnicí II., Lanškroun II. etapa, III. etapa a IV. etapa. Není-li uvedeno jinak, všechny zmíněné pozemky se nachází v katastrálním území Lanškroun. Všechna přijatá usnesení rady (s anonymizovanými osobními údaji) najdete na oficiálních webových stránkách města K nahlédnutí jsou i v kanceláři starosty a tajemníka, kde Vám je na požádání předložíme v plné, neanonymizované verzi. Termín příštího jednání rady města je stanoven na 27. července, další pak na 10. srpna. Petra Brejšová, kancelář starosty a tajemníka Opravy městských bytů Rada města schválila záměr společnosti Městský bytový podnik Lanškroun, s. r. o., provést kompletní opravu: bytu č. 01 o velikosti s rozměrem 51,09 m 2 v domě č. p. 142, ulice B. Smetany a stanovila částku ,- bez DPH jako finanční limit pro použití finančních prostředků v rámci hospodářské činnosti města, bytu č. 09 o velikosti s rozměrem 51,74 m 2 v domě č. p. 179, ulice Lidická a stanovila částku ,- bez DPH jako finanční limit pro použití finančních prostředků v rámci hospodářské činnosti města bytu č. 01 o velikosti s rozměrem 88,65 m 2 v domě č. p. 23, Další dotace rozděleny Dolní Třešňovec a stanovila částku ,- bez DPH jako finanční limit pro použití finančních prostředků v rámci hospodářské činnosti města. Opravy budou spočívat v provedení nové elektroinstalace, nového ústředního topení, rozvodech teplé a studené vody, včetně odpadů, opravě plynovodu, opravě WC a koupelny včetně obkladů a zařizovacích předmětů, opravě povrchu podlah včetně pokládky lina, výměně všech dveří, výměně kuchyňské linky, sporáku a vestavěné skříně, výmalbě atd. Petra Brejšová, kancelář starosty a tajemníka Rada města na svém jednání dne 22. června rozhodla o následujících dotacích: předmět dotace žádající subjekt schválená částka v Kč 16. ročník Ceny firmy ISCAREX, s. r. o ISCAREX Dolní Morava - Králický Sněžník nájemné - malá zasedací Středisko sociálních místnost v bu- služeb Salvia, z. ú. dově radnice - detašované pracoviště střediska Rada města jednala dne Veřejná zakázka hřiště v Dolním Třešňovci Rada města projednala zprávu hodnotící komise o posouzení a hodnocení nabídek v podlimitní veřejné zakázce na dodávky Přírodní dětské hřiště MŠ Dolní Třešňovec, schválila pořadí nabídek dle této zprávy a rozhodla o výběru nejvhodnější nabídky, kterou předložil uchazeč: 8D z. s. Rada dále schválila smlouvu o dílo s firmou 8D z. s. na provedení díla Přírodní dětské hřiště MŠ Dolní Třešňovec v ceně Kč ,85 včetně DPH. Zpevnění příjezdové cesty z ulice Lidická Rada města se seznámila se žádostí společnosti MIRVA, s. r. o., o zpevnění příjezdové cesty parcelní číslo 3787/2 a uložila vedoucímu odboru investic a majetku odpovědět žadateli ve smyslu jednání rady města. Ukončení nájemní smlouvy parčíku v Dolním Třešňovci Rada města projednala žádost Krajského pozemkového úřadu pro Pardubický kraj, o uzavření dodatku k nájemní smlouvě a rozhodla vypovědět nájemní smlouvu uzavřenou mezi městem Lanškroun a Pozemkovým fondem České republiky na pronájem Petra Brejšová, kancelář starosty a tajemníka pozemků ppč. 283/5 a ppč. 283/9, obě v k. ú. Dolní Třešňovec. Poliklinika Rada města projednala žádost MUDr. Vladimíra Cvrčka zastupujícího sdružení ambulantních lékařů konsorcium 2 LS GALEN o prodloužení nájmu nebytových prostor v budově polikliniky, rozhodla žádosti nevyhovět a uložila odboru investic a majetku odpovědět žadateli ve smyslu jednání rady města. Služebnost inženýrské sítě ulice Dvorská Rada města projednala žádost společnosti MATEX HK, s. r. o., o souhlas s umístěním stavby distribučního vedení a zřízení služebnosti inženýrské sítě ve prospěch společnosti ČEZ Distribuce, a. s., na pozemku v podílovém vlastnictví města, souhlasila s umístěním distribučního vedení na pozemku ppč. 3983/1, rozhodla o zřízení služebnosti inženýrské sítě s obsahem dle návrhu smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o zřízení služebnosti a smlouvy o právu provést stavbu a schválila uzavření uvedené smlouvy. Zřízení služebnosti inženýrské sítě kabelová televize v lokalitě ulic Dukelských hrdinů a Lidická Rada města projednala žádost společnosti Omega tech, s. r. o., o uzavření smlouvy o zřízení služebnosti

13 RADNICE inženýrských sítí na pozemcích ve vlastnictví města, souhlasila s umístěním kabelového vedení do pozemků ve vlastnictví města, rozhodla o zřízení služebnosti ve prospěch výše uvedené společnosti a schválila uzavření smlouvy o budoucí smlouvě o zřízení služebnosti inženýrské sítě. Pronájem pozemku ul. Nádražní Rada města projednala žádost o pronájem pozemku v areálu bývalých technických služeb a rozhodla pronajmout část pozemku ppč. 1607/5 o výměře 500 m 2 na dobu neurčitou za roční nájemné ve výši Kč 500,--. Veřejná WC Rada města schválila sloučení provozu veřejných WC v ulici T. G. Masaryka a veřejných WC v přístavbě restaurace Na Koupališti za podmínek obsažených v oznámení o výběrovém řízení na provozovatele městských WC a rozhodla zveřejnit text výzvy k podání nabídek uchazečů o provozování obou veřejných WC. Restaurace v Hale B. Modrého Rada města se seznámila se změnou smluvního vztahu mezi městem a Alenou Luňáčkovou ohledně účtování DPH k nájemnému za užívání movitých věcí v restauraci a bufetu na Hale B. Modrého a schválila Dodatek č. 1 ke smlouvě o nájmu prostor sloužících k podnikání. Zrušení usnesení ve věci pronájmu provozovny Rada města se seznámila se zprávou společnosti Městský bytový podnik Lanškroun, s. r. o., ohledně pronájmu nově zřízené prodejny v ulici B. Němcové a z důvodu nereagování žadatelky na výzvy k uzavření nájemní smlouvy rozhodla zrušit své usnesení č. 238/2015 o pronájmu prodejny o podlahové ploše 77 m 2 v přízemí domu čp. 125, ul. B. Němcové Kláře Uhlířové. Hospodaření Technických služeb Lanškroun Rada města se seznámila se zprávou o výsledku hospodaření společnosti Technické služby Lanškroun, s. r. o., za rok 2014 a se zprávou o vztazích mezi propojenými osobami a schválila výsledky hospodaření společnosti Technické služby Lanškroun, s. r. o., za rok 2014, schválila účetní závěrku společnosti Technické služby Lanškroun, s. r. o., za rok 2014 a vyrovnání dosaženého hospodářského výsledku za rok 2014 ve výši Kč, tj. úhradu hospodářské ztráty za rok 2014 ve výši Kč z nerozděleného zisku minulých let. Změna organizačního řádu městského úřadu Rada města stanovila rozdělení pravomocí na městském úřadu tak, že po dobu peněžité pomoci v mateřství, dovolené a rodičovské dovolené Mgr. Ing. Martiny Schenkové nebude funkce vedoucí oddělení právního a přestupků obsazena a uvedené oddělení bude řídit tajemník městského úřadu. Dělnický dům Rada města rozhodla o prodloužení platnosti nájemní smlouvy spolku Tělovýchovná jednota Lanškroun z. s. na užívání Dělnického domu do roku Vymáhání pohledávek Rada města schválila Směrnici o evidenci a vymáhání pohledávek města Lanškroun a Směrnici o evidenci a vymáhání pohledávek v oblasti hospodaření s byty a nebytovými prostory města Lanškroun zajišťované na základě smlouvy příkazní Městským bytovým podnikem Lanškroun, s. r. o. Rekonstrukce školní jídelny Rada města projednala informaci ředitelky příspěvkové organizace Školní jídelna Madoret Lanškroun o možnosti rozšíření rozsahu rekonstrukce sociálního zařízení v budově ŠJ Madoret, ul. B. Smetany a schválila provedení rekonstrukce umývárny ve 2. NP nad rámec původně předpokládaných prací s tím, že výše poskytnuté investiční dotace z rozpočtu města na rok 2015 ve výši Kč Prodej neupotřebitelného majetku Rada města schválila vyřazení dlouhodobého hmotného neupotřebitelného majetku a stanovila vyvolávací ceny pro jeho prodej na portálu Aukro. Poradní orgány rady města Rada města vzala na vědomí zápis z jednání komise pro výchovu a vzdělávání a schválila statut této komise. Rada města dále schválila statuty sportovní komise, likvidační komise, škodní komise, kulturní komise a komise pro životní prostředí. Výjimka z doby nočního klidu Rada města rozhodla udělit výjimku z doby nočního klidu v době od 22:00 hodin dne do 00:30 hodin dne Žadatel bude mít v daném termínu svatební hostinu v restauraci U Pastýře a bude zde hrát živá hudba. Pronájmy bytů Rada města rozhodla pronajmout: volný byt v Domě s pečovatelskou službou, 28. října 20, na dobu neurčitou. volný byt v Domě s pečovatelskou službou, 28. října 20, na dobu neurčitou. volný byt v Domě s pečovatelskou službou, 28. října 20, na dobu neurčitou. Není-li uvedeno jinak, všechny zmíněné pozemky se nachází v katastrálním území Lanškroun. Všechna přijatá usnesení rady (s anonymizovanými osobními údaji) najdete na oficiálních webových stránkách města K nahlédnutí jsou i v kanceláři starosty a tajemníka, kde Vám je na požádání předložíme v plné, neanonymizované verzi. Termín příštího jednání rady města je stanoven na 27. července, další pak na 10. srpna. Petra Brejšová, kancelář starosty a tajemníka Göppingenská slavnost Maientag s účastí vedení města Mgr. Radim Vetchý, starosta města Lanškroun, společně s Ing. Bohumilem Bernáškem, místostarostou města, navštívili ve dnech června německé město Göppingen při slavnostech Maientag. Slavnosti mají tradici od třicetileté války. Součástí oslav byl dětský den a oslava vlasti odkazující se na rok Město Göppingen (Bádensko- -Württembersko, obyvatel) udržuje tradičně přátelské vztahy s městy, která patřila k historickému území Hřebečsko. Do území spadala oblast měst Lanškroun, Moravská Třebová, Svitavy, Březová, Zábřeh a Mohelnice. Diskuse starosty a místostarosty s německými partnery se týkala mimo jiné možných forem další spolupráce mezi oběma městy, a to zejména v oblasti kultury a školství. S ohledem na plánované investice se zástupci našeho města zajímali o novou výstavbu, urbanistiku města, ale také např. o květinovou výzdobu. Pan starosta společně s místostarostou města se v rámci návštěvy Göppingenu zúčastnili koncertu k zahájení májových oslav v městské hale, dále vyslechli zahajovací řeč starosty města Göppingen Guido Tilla, zhlédli slavnostní průvod městem a setkali se se zástupci měst Foggie (Itálie), Klosterneuburg (Rakousko) a Sonneberg (Německo). Zástupci posledně jmenovaného města projevili zájem o další setkání se zástupci našeho města. Oba pány jsme požádali o odpověď na otázku, čím je německé město zaujalo. Návštěva v Göppingenu byla velice inspirativní. Město Göppingen má mnoho otázek, které aktuálně řešíme i v našem městě, již dlouhou dobu vyřešených. Nejvíce mě překvapilo, jak dobře zvládají integrovat imigranty různých národností a jak jsou k sobě navzájem tolerantní. Dle mého názoru také velice dobře zvládají utváření a následnou péči o veřejný prostor. Na druhou stranu mají velké potíže s postupným vylidňováním centra města, kde drobní a střední podnikatelé v oblasti služeb nedokáží dlouhodobě konkurovat velkým řetězcům vybudovaným na periferii. Toto vnímají jako obrovský problém, pro který nemají prozatím řešení. Jedním z mnoha probíraných témat bylo i téma poválečného vysídlení. Byl jsem rád, že jsem mohl o této problematice s panem starostou Tillem hovořit, protože se tato problematika přímo dotýká i části mé rodiny. Doufám, že se co nejdříve podaří zahájit spolupráci mezi městy, jak přislíbil starosta Göppingenu pan Till, odpověděl starosta města. Historické město Göppingen má v současné době cca 30 % obyvatel jiné než německé národnosti a od roku 1945 zažívá, stejně jako další německá města, neustálý příliv imigrantů z celého světa. Podle vyjádření starosty pana Tilla je zde ale malá míra nezaměstnanosti (cca 3,5 %) i velmi nízká kriminalita, doplnil pan Bernášek. Drahomíra Lišková, kancelář starosty a tajemníka

14 ROZHOVOR DŮLEŽITÉ JE, ŽE JSOU VŠICHNI V CÍLI Rozhovor s Milanem Hrubým, mladým automobilovým závodníkem na tratích do vrchu Pach vysokooktanového benzínu je výrazný, někdo by řekl, že je to smrad, ale pro jiného představuje nejpodmanivější vůni na světě. V dílně, kde má Milan Hrubý svá auta, se vám do nosu dostávají ještě další chemické přípravky, ale závodní speciál bych tu rozpoznal i poslepu. Možná jsem zdědil zvýšenou citlivost vůči benzínu po dědovi, neboť patřil mezi první automechaniky v Podkrkonoší, ale víc bych vsadil na to, že jsem se stejně jako Milan nakazil v Albrechticích na závodech. Když si párkrát zažijete atmosféru automobilových soutěží, možná se vám při zaburácení motoru budou ježit chlupy na zátylku. Nejsilnějším okamžikem ale stále zůstanou chvíle, kdy jsou všichni v pořádku za cílovou páskou, jak potvrzuje v rozhovoru i Milan Hrubý. V Albrechticích u Lanškrouna se tradičně jezdily závody do vrchu, tedy tvá disciplína. Nechybí ti laudonské zatáčky? Laudon patřil mezi nejlepší tratě v Čechách, ale bohužel jsem stihnul pouze poslední ročník v roce 2011, kdy jsem začal závodit. Byl to můj v pořadí druhý závod a samozřejmě, že mi tenhle kopec schází. Před ním jsem si, jako úplně první kopec, vyzkoušel ještě Ústeckou jedenadvacítku, která se ten samý rok shodou okolností jela také naposled. Tam se sice na rozdíl od Laudonu podařilo zcela obnovit povrch silnice, ale zase už není nikdo, kdo by závody organizoval. Je to škoda, obě tratě byly mezi jezdci oblíbené. Ty sám jsi sice začal závodit až v roce 2011, ale už před tím jsi s motoristickým sportem trochu koketoval, jestli se nemýlím? Závodit jsem začal opravdu až v roce 2011 a byla to spíš náhoda nebo shoda okolností. Sice jsem každoročně už od dětství chodil s tátou do Albrechtic na závody, které mě doslova fascinovaly, ale nikdy jsem vážně neuvažoval o tom, že bych začal závodit. Až před těmi pěti lety jsme si pronajali od Karla Kubů z K plus K Motosport na závody Fabii do třídy E cm 3, se kterou jsem odjel pouze dva závodní víkendy. Přiznávám, že mi to ale zachutnalo, a na příští sezónu už jsem si pořídil vlastní auto. Také Škodu Fabii, ale tentokrát šestnáctistovku, se kterou jezdím dodnes. Pravdou je, že ještě před tím jsem jezdil na motokárách. Nebylo to však závodně, jen taková hobby zábava. Byly motokáry dobré pro tvou jezdeckou přípravu? Určitě. Člověk se na nich naučí najíždět do zatáček, držet optimální stopu, brzdit ve správný moment i co nejlépe vystihnout výjezd a zrychlení. Při závodech i trénincích se každý asi dost vyblbne a užije si i dost adrenalinu. Změnilo se po tom, co jsi začal závodit, něco na tvém běžném stylu jízdy? Jak kdy! (smích) Záleží na tom, jak moc spěchám. Pokud mám kvalt, tak se toho moc nemění. Ale jinak asi ano. Už tak moc nepředjíždím jako dříve, chovám se lépe. Mimochodem, už jsi od policie vyfasoval nějaké trestné body, nebo jsi zatím čistý? Ne, zatím jsem na nule, bez ztrát! Představ nám své závodní auto. Je to sice označením Škoda Fabia, ale s tou sériovou toho asi moc společného nemá? Tahle Fabie byla speciálně postavená na okruhy a nikdy to nebylo sériové auto. Od začátku to byl závodní kus. Ještě před tím, než jsme ji koupili, prošla základní úpravou na vrchy, ale od té doby jsme ji kompletně přestavěli. Repasoval se motor, upravoval se podvozek. Momentálně již mám třetí úpravu na převodovce a stále je na tom co dělat. Motor je bez turba a má obsah 1598 cm 3. Výkon motoru se pohybuje okolo koní a auto váží necelých 800 kg. Převodovka má šest bezsynchronních stupňů, což umožňuje řadit nahoru bez spojky. Spojku používám keramickou a brzdy jsou z Octavie RS, protože se jezdí do kopce, tak to úplně stačí. Výkonnější brzdy by auto moc zatěžovaly. Oproti standardní Fabii tu chybí přes 400 kg. To je dost vykuchané auto! Ve třídě E1 jsou povolené rozsáhlé úpravy a de facto za předními tlumiči je auto odříznuté a přivařené na rám. Stejně tak i motor je napevno bez silentbloků připevněn k rámu, nápravy jsou v unibalech, aby nedocházelo ke ztrátám při rozjezdu. Ono dost často jde jen o desetinky vteřin, co rozhoduje o umístění. Čím se zásadně liší auto z okruhů od auta připraveného na závody do vrchů? Určitě musí rychleji zrychlovat a vyjíždět ze zatáček. Jde nejvíce o převodovku. Na okruhu se jednou auto rozjede a jede půl hodiny. Tady trvá závod několik minut, během kterých značně kolísá rychlost. Na okruzích se všechno děje v rychlostech od 110 do 230 km/hod. Na závodech do vrchu se rovinky jedou 180 a ve vracáku (dlouhé zatáčce) se jede jen 60. Tomu musí odpovídat nastavení převodovky, aby se řadilo mezi 2. až 6. rychlostním stupněm. Dalo by se při porovnání obou typů tratí, tedy okruhem a závodem do vrchu, srovnávat, co představuje pro jezdce větší náročnost? Závody do vrchu jsou každopádně kratší a nevyžadují po jezdci tak dlouhé soustředění. V tom jsou okruhy o moc náročnější na fyzičku. Jak si ty sám udržuješ fyzičku? Já nijak. Sem tam se protáhnu a proběhnu, ale zatím pro kondici nic nedělám. Jezdíš už pátou sezónu, kterou z nich ty sám považuješ za nejúspěšnější? Byl to loňský rok? Loňský rok se mi hodně líbil. Dařilo se mi a na mistrovství České republiky v kategorii E1H do 1600 cm 3 jsem skončil celkově druhý. Ale nejlepší ze všech byl rok 2013, kdy jsem odjezdil nejvíce závodů ve dvou seriálech. V Mavericku Rescue Euro Cupu i v mistrovství České republiky jsem bodoval na celková třetí místa. Motosport je docela drahý koníček. Financuješ si všechno sám, nebo máš i sponzory? Bez sponzorů by to nešlo. Je to dost náročné jak na dopravu, tak na jídlo a ubytování. K tomu mě něco stojí pneumatiky, úpravy a údržba auta, cestovné a další výdaje okolo. Nejvíce však musím být vděčný tátovi, který mi pomáhá. Poděkovat chci také mechanikům Jirkovi Kozmanovi, který se o auto stará na závodech, stejně tak i Jirkovi Jehličkovi za servis. Máš občas nějaký relaxační závod, kam jezdíš jen tak pro zábavu?

15 ROZHOVOR Sem tam zajedeme na Rallye Sprint, to je jen odreagování nebo otestování auta na jeden den. Dělám to i pro sponzory. Letos jsem byl na Rallye Show v Hradci Králové, kde se jelo na okruhu. Bohužel moje auto na to není moc dělané, protože se mi přehřívají brzdy i pneumatiky. Jakou má takové auto životnost? První motor mi vydržel s jedním repasem dosud, ale znamená to po každém závodě vyměnit olej v motoru i převodovce, se kterou je to bohužel horší. Vydržela vždy jen jednu sezónu a pokaždé něco odešlo. Jaké zkušenosti máš s prostředím závodů a vzájemnou rivalitou mezi jezdci? V naší třídě to funguje docela dobře. Můj největší soupeř je Vojta Staněk, sem tam spolu posedíme, dáme si pivko, všechno úplně v klidu. Jezdí mu to rychleji, ale rivalitu tam moc nepociťuji, je naprosto v pohodě. Občas se trošku hecujeme, ale to jen ze srandy! Mám rád, když se v neděli po druhé jízdě potkáme v cíli a popovídáme si. Tam vůbec nejde o to, kdo dojel první a kdo druhý, ale že dojeli všichni zdraví a celí. Lanškroun v závodech do vrchu reprezentuje také stáj GMS a vynikající jezdec Miloš Beneš. Patří třeba on mezi sportovce, kteří tě motivují a inspirují? Miloš Beneš jezdí ve speciálech, v plackách, a to jsou auta, která se mi stejně jako formule moc líbí. Klobouk dolů před tím, co dokáže na těch rychlých tratích zajet. Jinak ale nějaký vzor nemám. Měl jsem George Plasu, ale ten už bohužel není mezi námi. Jak máš rozjetou letošní sezónu a co tě čeká v nejbližší době? První závod jsem byl nucený vynechat, protože auto nebylo ještě připravené. Na druhém závodě jsem v sobotu dojel pátý a v neděli vůbec, protože mě zlobila převodovka. Závod na Jankově Vršku u Banské Bystrice jsem dojel čtvrtý. Prozatím nejlépe se mi vedlo o víkendu v Tatenici na Vlčím vrchu. V sobotu jsem byl třetí a v neděli už druhý. Nejbližší mítink nás čeká na Slovensku v Pezinské Babě, kde je trať na velice dobré úrovni, tak se těším, protože jsem tam ještě nikdy nejel. Máš někdy, když jedeš na limitech, strach? Jezdíš s respektem? Jak kdy, někdy mám respekt větší, jindy se snažím neubrat. To bylo třeba v neděli na Vlčím vrchu. V sobotu jsem byl třetí, Jirka Meduna mně o setinky ujížděl a v neděli už jsme se honili od tréninku. Pro Jirku to skončilo bohužel nehodou, naštěstí se mu nic nestalo! Takhle to ale v závodech chodí. Tobě se zatím karamboly vyhýbají? Naštěstí ano a doufám, že ještě dlouho budou! Občas nějaké odřeniny o pneumatiky byly, ale to jsou prkotiny. Pokukuješ do budoucna po nějaké vyšší třídě, nebo přímo po speciálech? Trošku to teď s týmem řešíme a uvidíme. Když všechno dobře dopadne, možná budu již v příští sezóně jezdit v nějakém speciálním prototypu. Živí tě polepy aut samolepkami. Tónuješ skla zatmavovacími fóliemi proti sluníčku nebo pokrýváš karoserie speciálními fóliemi, které nahrazují lakování. Jaká je výhoda samolepky oproti laku? Výhoda je v tom, že ušetří část peněz a ochrání karoserii před poškozením. Je to trošku móda, ale má to i praktický význam. Dá se použít třeba jen čirá fólie, která výborně řeší poškození kamínky. Je nějak definované to, jak mohou být skla zatmavená, abych neměl potíže s homologací? Určitě, to je dáno zákonem a propustnost na předních bočních sklech musí být 73%. U zadních oken je to už ve finále skoro jedno, ale propustnost musí zůstat minimálně 5%. Tam je výraznější tmavost tolerována. Dodržovat se to však musí, v zahraničí na to bývá policie dost háklivá a v poslední době i naše stanice STK. A proto používám výhradně značkové testované materiály Bruxsafol. František Teichmann foto autor a archiv M. Hrubého MILAN HRUBÝ (27 let) Svobodný, bezdětný, původně vyučený nástrojař závodí v závodech do vrchu v kategorii E1H do 1600 cm 3. Nejlepší sezónu zvládl v roce 2013, kdy dojel ve své kategorii na konečném 3. místě v rámci Mistrovství České republiky. K motosportu ho přivedl otec, se kterým také podniká v rámci firmy Studio555, která se věnuje grafice a polepům vozidel fóliemi. Žije a pracuje v Žichlínku.

16 HISTORIE Po stopách rodáků z Dolní Čermné a okolí ve Wisconsinu, USA 1. díl Deník z cesty do Wisconsinu Během mé služební cesty v říjnu 2014 po USA jsem shodou pracovních povinností trávil volný víkend v Minneapolis ve státě Minnesota. Minneapolis leží kousek od hranice s Wisconsinem, na který jsem si vzpomněl v souvislosti s články o rodácích z Lanškrouna a okolí, kteří během 19. století odešli do USA za lepším živobytím. Dal jsem se do prohledávání stop na internetu, abych našel nějaké vodítko, a měl jsem štěstí. Na webu nacházím klíčový dokument, který podněcuje mou zvědavost: German and Czech Emigration from Landskron/Lanskroun, Bohemia to the Midwest, který detailně popisuje cesty emigrantů z Lanškrouna a okolních vesnic. Co se týká Wisconsinu, dokument udává, že v průběhu 19. století se na dvou místech ve Wisconsinu usídlují větší skupinky lidí z Lanškrouna a okolí. Německy mluvící Lanškrouňáci se usazují spíše severozápadně od Milwakee kolem města Watertown, větší, česky mluvící skupina katolických rodin z dnešní Dolní Čermné se usazuje v prostoru mezi obcemi Prescott, River Falls a Elsworth. Tomuto místu se pak začíná říkat Cherma po své domovině. Studuji mapu, Milwakee je tak 4,5 hodiny cesty od mého hotelu. Tam a zpět reálně za den nedojedu, ale Cherma je jen asi hodinu cesty autem z Minneapolis. Tento objev mne motivuje a začínám se těšit na osobní návštěvu. Na jih od Minneapolis nacházím na mapě New Prague, což je další stopa přítomnosti českých kořenů v tomto kraji. Tam ale asi venkované z našeho kraje raději ani nepáchli. O těch německy mluvících ani nemluvě. Na stránkách Dolní Čermné se dozvídám, že v roce 1850 se z Čermné vystěhovalo do USA asi 1000 obyvatel, tj. asi jedna čtvrtina tehdejšího obyvatelstva. K rozdělení Čermné na Dolní a Horní došlo až v roce 1936, tj. emigranti kolem roku 1850 odcházeli ještě z jednotné Čermné, odděleně ve skupinách katolických a evangelických rodin. Sobota Den D, vydávám se na cestu do oblasti Cherma PRESCOTT Vstávám brzo, beru rychle něco k snídani do auta z půjčovny. Prvním zastavením bude Prescott. V mapě mám zakreslený hřbitov, je na kraji města na vyvýšeném místě nad řekou Mississippi. Je krásný podzim, trochu zima 6 C, ale stromy na hřbitově St. Joseph nad řekou Mississippi jsou krásně vybarveny. Zastavuji na plácku před hřbitovem a vydávám se na obchůzku, kolem mne projíždí místní obyvatelé autem po asfaltce až k hrobům. Se zájmem si mne, coby chodce, prohlížejí, musím jim připadat divný, jdu pěšky, a přesto nejsem oblečen na jogging jako ostatní běžci, kteří si chodí přes hřbitov zaběhat. Začínám chápat, proč místní jezdí na hřbitov autem, vzdálenost hrobů mezi sebou je pro nás nepředstavitelná a stejně tak i velikost hřbitova. Proč tomu tak je, zjišťuji v okamžiku, kdy spatřím zřejmě správce hřbitova na malém traktůrku sekat trávu, hroby jsou od sebe právě tak daleko, aby mezi nimi mohl projet traktůrek sekající trávu. Najít tady nějaká česká jména se mi zdá úkol na celé dopoledne, ale po chvíli mám štěstí - nalézám Ptacka ukrytého v křoví ale s anglickým jménem a daty ze začátku 20. století. Nemusím moc hledat dále a procházím hřbitov křížem krážem náhodně zpět, to, co jsem chtěl vědět, jsem zjistil. Pár českých rodáků se zde nacházelo, ale byli to spíše jednotlivci, rozhodně ne větší komunita. Je to další indicie, skupina rodáků z Čermné a Lanškrouna se držela zřejmě pohromadě na venkově a s místní kulturou v okolních městech se potkávala jen sporadicky. Cestou k autu nalézám ještě Matzka, Mosta, Falteiska, všechny s anglickými jmény a z 20. století. Další cesta povede ke katolickému kostelu sv. Marie v Big River, což je nejbližší funkční kostel na okraji oblasti Cherma pod vedením reverenda Matzka. Spíše náhodně jedu ze hřbitova kolem návštěvního centra. Prescott bylo významnou zastávkou na řece Mississippi v místě soutoku s řekou St. Croix. Lze předpokládat, že před stavbou železnice většina rodáků přijela do těchto míst právě kolesovým parníkem po řece Mississippi. V polovině 19. století to byla nejjednodušší možnost dopravy, denně přijíždělo do Prescottu až sedm parníků, jak zjišťuji z informačních letáků. Z historie se dozvídám o indiánských kmenech Dakotů, kteří tady kdysi vykopali válečnou sekeru k obraně tohoto území před dalšími kmeny. O rodácích z Čech ale nic nevědí, nezdržuji se a jedu dále. BIG RIVER, KOSTEL SV. MARIE Zastavuji u kostela mezi poli, na menším hřbitůvku nalézám plno českých jmen - Pechacek, Marek, Matzek, Falteisek, Killian a další. Jsem správně, snad budu mít štěstí a někoho potkám. A skutečně za chvíli vyjíždí z fary vzdálené asi 50 metrů automobil a zastavuje před kostelem. Z něho vystupuje pán v černém obleku a odemyká kostel. Chopím se příležitosti, představuji Big River, kostel sv. Marie se jako rodák z Lanškrouna, kousek od Čermné, s dotazem na místní komunitu a někoho, kdo by snad ještě mohl mluvit česky. Důstojný starší pán nesdílí moje nadšení: Pokud chcete něco vědět o hrobech, tak se obraťte na správce hřbitova, který žije v támhletom bílém domku, spěchám na důležitou schůzku. Nasedá do svého Chevroletu a odjíždí. Že by rodák? říkám si v duchu. Na tomto místě se již nechci zdržovat, na cestě k hlavnímu cíli Cherma Church mám ještě jeden hřbitůvek. Webový odkaz dává souřadnice kamsi do lesa kousek od cesty třetí třídy v polích. CHERMA CHURCH

17 HISTORIE Zvon připomíná vyhořelý kostel sv. Martina v Cherma Jsem u hlavního cíle, Cherma Church, v polích u 690. Avenue. Za drátěným plotem s petlicí nalézám zvon a pomníček připomínající dřevěný katolický kostelík sv. Martina, Cherma s letopočtem 1892 až Za ním se nachází řada různě starých hrobů Jansa, Pechacek, Merta, Motl, Jana, Kvapil, Anderle, Dušek, Kuchera, Langr, Cernohous, Maresh... Pechacek rozhodně vítězí. Nejstarší hroby mají popisky v češtině - třeba zde odpočívá Anna Jansa, manželka Vincence Jansa, rozená 19. ledna 1852, zemřela 1. března 1905 nebo zde odpočívá v Pánu zesnulý Vincenc Maresh, narozen L. P v Čermné, zemřel dne 9. června 1897, odpočívej v pokoji. Novější náhrobky už jsou výhraddo příručního zavazadla do letadla pokládám na důstojné místo spolujezdce. PRODEJNA GIFT AND GARDEN KDESI U SILNICE Chvíli jezdím po venkovských cestách s nadějí, že spatřím někoho, s kým bude možné prohodit slovo. Kousek od hřbitova Cherma nalézám přece jen stopy života, malý krámek Gift and Garden všeho možného a potkávám se s ochotnou starší paní. Do oka mi padne malé kamenné srdce s nápisem hope (naděje), který si za 5 dolarů kupuji, možná symbolická věc pro dávné rodáky na cestě do neznáma. Co na tom, že je na něm drobná nálepka vyrobeno v Malajsii. Ptám se na Kostel sv. Martina, Cherma dobová fotografie ně v angličtině stejně jako křestní jména na nich. Další indicie, prvotní osadníci asi moc anglicky neuměli a žili spolu jako jedna velká rodina komunikující výhradně v češtině. To se mění až s další generací. Několikrát procházím dokola nevelký hřbitov, hledám nějakou relikvii, kterou bych vzal do Čech pro Dolní Čermnou, a také trochu čekám, zda se někdo neobjeví, u cesty však stojí jen můj bílý Chevrolet z půjčovny a za celou dobu projela kolem jen tři auta bez známek zpomalení. Nacházím, co jsem hledal, oválný kámen tak akorát do ruky a původní české obyvatele, paní mne však moc nepotěší, je prý zde pouze osm let a za tu dobu ještě neví, kdo jsou její sousedé. Hm, je asi už jiná doba - zahleděná do sebe, říkám si a usedám do Chevyho na moji poslední plánovanou zastávku na hřbitově v městečku River Falls. HŘBITOV RIVER FALLS Hřbitov nacházím na kraji města celkem snadno - na Hřbitovní ulici. Na rozdíl od Prescottu zde je dobrá čtvrtina jmen českého původu, rozhlížím se kolem, takovouhle koncentraci náhrobků s příjmením Cernohous jsem nikde neviděl, i když třeba Pechacek se také nemá za co stydět. Na rozdíl od Chermy jsou tyto náhrobky nové s čistě anglickými jmény a většinou z 20. století. Lze usuzovat, že komunita z Dolní Čermné, která se usadila v oblasti pojmenované Cherma, kde žila farmářským uzavřeným životem, se v dalších generacích přesunula právě do tohoto menšího městečka. Zajímá mne, zda stále existuje nějaká chermenská komunita, která udržuje užší vazby - mají zde také nějaké Chermenské slavnosti? Pečou zde kolache? CENTRUM RIVER FALLS Na další cestě hledám informační středisko či nějaké letáky s kulturním programem. Mám štěstí a nalézám brožurku kulturních akcí River Falls - taneční zábavy, hudební večery.., ale po českých kořenech či komunitě žádná stopa. Obsluha rychlého občerstvení jen krčí rameny, na češství jsem zde narazil už jen na hřbitově. Jsem trochu zklamaný, že se mi nepodařilo nalézt nikoho z potomků rodáků, uklidním se až pohledem na křeslo spolujezdce, kde je hmatatelná připomínka, že jsem zde správně. WILLOW RIVER STATE PARK Jedu ještě kousek na sever od River Falls. Vím, že už jsem mimo území Cherma, ale věnuji zbytek dne krajině a myšlenkám na život krajanů v ní. Minneapolis a okolí je pokračování placky středozápadu USA, kde široko daleko není žádný kopec či nic, z čeho by se člověk mohl rozhlédnout. Jednotvárnost tohoto území jen přerušuje řeka Mississippi, která se do krajiny zakousává a vlní v ní jako had. Cítím se tady trochu nesvůj, bez nadhledu, utopen v mase stejnolitosti a krátkozraké vidiny, jací jsou lidé, kteří jsou touto krajinou formováni? Když se přejede řeka Missisippi z Minnesoty do Wisconsinu, ráz krajiny se přece jen trochu mění, v Prescottu již stoupáme na návrší s hřbitůvkem, kde je možné se alespoň trochu porozhlédnout po toku řeky. Směrem k Big River a dále do vnitrozemí se Stavení poblíž River Falls krajina občas zavlní a někdy se překvapivě objeví skryté údolí, které jakoby s trochou studu ukrývá před námi nějaké tajemství. Na jednom z návrší pak stojí i hřbitůvek Cherma s památníkem na bývalý dřevěný kostelík. Je z něho vidět kousek do údolí se zalesněnými stráněmi. Ano, tady se asi mohli cítit imigranti z Čermné alespoň trochu jako doma MINNESOTA, POBLÍŽ MĚSTA NEW PRAGUE Služební povinnosti mne vedou k jednání na jih od Minneapolis, blíže města New Prague (Nová Praha). Při poledním pracovním obědě stočím diskusi na Cherma. To sice nevím, hochu, odpovídá bodrý Američan středního věku, ale zde, kde se zrovna nacházíme, má v okolí zhruba 30% lidí české jméno a kořeny. Centrem je právě New Prague, kde se konají pravidelné české slavnosti. Místní lidé se oblékají do krojů a pečou se kolache. Můj soused se jmenuje Tuuma či tak, je mu 70 a česky ještě mluví. Musím už bohužel letět, a tak jen rychle předávám svoji vizitku - Pozdravujte souseda! Později už sedím v letadle do San Diega, prohlížím si barvy podzimu v krajině kolem Minneapolis a v duchu se s ní loučím. A kruci, kámen z Cherma Church, relikvie pro Dolní Čermnou, zůstal bohužel na sedadle spolujezdce v Chevroletu. EPILOG Pode mnou je stále americká planina, v ruce mám knížku V. Cílka o krajině, ale teď ji neotvírám, oslovují mě aktuálně prožité vazby mezi krajinami, lidmi a časem i to, jak se navzájem prorůstají. Co jsem vlastně hledal? Sen o komunitě, která si udržela tradice svých předků z okolí Lanškrouna? Hledal jsem snad v Cherma něco velkolepého, jako je každoroční český festival, jak se děje o sto kilometrů dále v Nové Praze? S kroji, dechovkou a kolachy v americkému stylu show, kterým jsem za tu dobu zde přesycen? Některé krajiny a vztahy na nás křičí, abychom si jich všimli, jiné čekají, aby byly objeveny teprve,

18 HISTORIE Čermná, dobová pohlednice - sbírka V. Jansy až nastane ten správný čas a pustí nás k sobě tak, jak když žák je připraven, najde se ten správný učitel, který položí tu správnou otázku. Teď jako by mi teprve docházelo něco podstatného, na co jsem se neuměl zeptat a hledal něco jiného. Našel jsem stopy současníků, kteří mají hluboký vnitřní vztah ke svým rodákům z Cherma, pátrají po nich či dokonce píší básně, ve kterých se snaží vcítit do života imigrantů dobrovolně přesazených z daleké vlasti. Možná i v tom kusu kamene z Cherma Church, který se rozhodl raději zůstat ve své krajině, se snoubí kus tvrdohlavých statkářů, srostlých se svou půdou, úporně bojujících za svou krajinu. Jak těžké bylo pro ně rozloučit se nejen se svými blízkými, ale i se svou krajinou a jít do nejisté budoucnosti za svým snem? Zkoumáme a oslovuje nás to s pokorou a úctou - z obou stran oceánu stejně. Díky, Cherma, za tuto zkušenost. PŘÍLOHA I. Ukázka z díla Jacqueline West, která ve své básnické sbírce Cherma popisuje osudy, příběhy z denního života a pověsti přistěhovalců v obasti Cherma. Jednotlivé kapitoly se nazývají podle typických příjmení rodin a sbírku uzavírá báseň Cherma, která popisuje událost kolem shoření kostela sv. Martina v Cherma. Jacqueline West / Cherma (2010) báseň Cherma nepřebásněný překlad T. Zedníček Událo se to v ten den, kdy vnoučata přišla na oběd a Věra se rozhodla vše spálit. Ráno dětem upekla jablečné koláche, A když její ruce omotávaly váleček jak volné kořeny, zjistila, že najednou potřebuje celou svoji váhu, aby rozválela tlustou vrstvu těsta. Malý Nick si uždíbl kousek ze svého koláchku, jeho růžová pusinka se změnila v mlsný úsměv, zatímco jeho sestra Mary si hltavě dala nášup a zamumlala: Moje maminka takové doma nedělá. Poté co odešli, Věra prošla svůj dům jako návštěvník muzea, který upírá prázdný zrak na každou fotografii, a v hlavě jí vytanul motiv staré české hymny, který se ukryl do stínu jako pstruh pod břeh řeky. Z rámu svatební fotografie ji ve svém novém obleku pozoroval George, jehož oči znaly na vše odpověď. V boudě našla plechovku s petrolejem zmačkanou jako klubko starého hadru, neotevřenou od roku 1938, kdy se obchodník nedostal na farmu, v těch dobách se s Annou oblékaly pod lampou, jejíž cylindr zářil jako tulipán, a v salonku hořela stará petrolejová lampa Coleman, kde by si její otec četl než se děti vrátí domů. Když měla obloha barvu švestkových povidel, vydala se Věra cestou po prázdné krajnici, v jedné ruce si pohrávala s plechovkou petroleje. Brána kostela Cherma nikdy neměla zámek, přišla na sněhovou krustu, která pod jejíma botama křupala jak krekry, na rozích polila všechny kameny. Kostel byl připraven na ranní demolici, zabalen jako dárek ve žluté plastové stužce. Cedule přibitá na petlici, která blokovala dveře, vyhlašovala malým písmem zákaz vstupu. Od schodů mohla spatřit známá jména a místa, kde stávala, aby ze sebe smyla nečistotu, která jemně bušila na dřevěná víčka. Jack, kterého milovala celou školní třídu Sv. Martina, Děda a Babička, Naše Matka, Náš Otec, a Georgův náhrobek, který čekal na její jméno na pravé straně od něho, kde vždy spávala. Chvíli to trvalo, než se dostala přes petlici, její ruce v rukavicích bolestivě bojovaly s pevnými spoji a chladem. Pomalu se podařilo uvolnit hřebíky ze dřeva, až se uvolněné dveře vylomily jako zlomená ruka do tmy, která uvnitř dýchala. Starý kostel byl jako vykradený. Všechny věci byly odneseny, zůstaly jen prázdné lavice, které trpělivě sledovaly prázdný oltář. Věra polila lavice Duškových, Kordovských, Mertů, Matzků a Smolíků, dále v uličce, kam dali rakev Charlieho, jehož bledou tvář zakrývalo víko, změnila svoji cestu, která se klikatila a zatáčela jak dlouhá lokna z vlasů, jak zátočina na potůčku. Její sirky probudilly jemné lodyhy dřevěných květů, které znenadála rozkvetly v temnotě. Z venku pak sledovala, jak starý kostel hoří. Suché dřevo praskalo, planulo a svíjelo se v záblescích, které vyskakovaly až na náhrobky, všechna skleněná okna zářila jako vánoční stromeček, pak plamen přeskočil i přes vršek střechy a v žáru, který přerušovaně pulsoval, se měnilo v černý popel, který se snášel na hroby. Pak si Věra utáhla šálu kolem vlasů, vzala prázdnou plechovku petroleje a vydala se pomalou chůzí k domovu. ŘÍLOHA II. Příloha II. vychází z překladu internetového článku Edwarda Langera z Halles ve Wisconsinu z roku 1997, který mi byl prvním vodítkem při hledání stop rodáků ve Wisconsinu. E. Langer je potomkem rodiny Langerových původem z okolí Lanškrouna. Langerovi spolu s větší skupinou vzájemně spřízněných rodin emigrovali do Ameriky v roce 1867 a společně s převážně německy mluvícími rodinami se usadili v okolí města Watertown ve Wisconsinu. Mezi prvními česky mluvícími rodáky, kteří se usídlili dále na západ Wisconsinu v oblasti Cherma, byli i František a Teresa Jansovi, kteří jsou s rodinou Langerových spřízněni, Teresa Jansová totiž byla rozená Langerová a Jansovi po příjezdu do Ameriky dokonce chvíli ve Watertownu u své tety pobývali, než se rozhodli k přesídlení dále na západ. Johann Langer emigroval do Watertownu v roce 1867 z Horního Třešňovce, kde měli Langerovi jedno z největších hospodářství ve vesnici. Zdá se, že hlavním motivem odchodu Johanna Langera do Ameriky byl příchod pruských vojsk po prohrané bitvě u Hradce Králové. Během války mu Prusové zabavili veškeré zásoby obilí a dále pak musel odvádět velkou část úrody Prusům. Po válce Johann žádal náhradu škody od rakouské vlády, ale zřejmě se nedočkal, neboť se následujícího jara vydal s celou rodinou včetně 62letého otce do Ameriky. Emigrace Němců a Čechů z Lanškrouna, Bohemia na středozápad USA zdroje Život a doba J. L. Lešikara (1993) Starý svět Region Lanškrouna v severovýchodní části Čech zahrnoval město Lanškroun a 42 přilehlých obcí včetně obce Čermná (Boehmish Rothwasser). Obce byly různě velké od pár set lidí po 1500 obyvatel. Tři čtvrtiny těchto obcí byly osídleny převážně německy mluvícím obyvatelstvem a většina obou etnik byla římsko-katolického vyznání. Obyvatelstvo se dělilo do tří velkých sociálních skupin - velkostatkáři, drobní rolníci a nevolníci. Někteří z nevolníků zvaní domkáři vlastnili i malý domek. Většina nevolníků živořila na pokraji existenčního minima. Typickou vesnicí byl Horní Třešňovec (Ober Johnsdorf), který měl v roce 1850 kolem tisíce obyvatel, většinou německy mluvících, ale s významnou česky mluvící menšinou. Obec měla hektarů, což je zhruba čtyři a čtvrt parcely půdy, tj akrů. Průměrná velikost pozemku byla kolem sedmi a půl hektaru, ale většina statkářů měla pozemky menší než pět hektarů. Pouze tucet statkářů měl pozemky větší než 20 hektarů. Hospodářství na Lanškrounsku bylo součástí vesnice. Hospodářské budovy se nacházely po obou stranách cesty a pole se rozkládala přímo za budovami až k pozemkům sousední vesnice či byla ohraničená lesem nebo strží. Zjednodušeně řečeno se statkáři starali o přilehlé pozemky ke svým obydlím, což nebývalo v jiných částech Evropy běžné. Zároveň se mohlo jednat i o docela velké vzdálenosti od jednoho ke druhému pozemku sousedního statku. Budovy statků měly rovněž charakteristické uspořádání. Obytné budovy většinou přímo navazovaly na hospodářské budovy statku. Spolupracující hospodářství byla rozložena do tvaru písmene U nebo jako čtverec s náměstíčkem uprostřed. Vlastnictví pozemků v rakouské monarchii před rokem 1848 se řídilo feudálními pravidly využívání a směny. Když v roce 1848 otřásla rakouskou monarchií revoluce, nevolníci bez vlastní půdy doufali v pozemkovou re-

19 HISTORIE formu, která by jim umožnila nějakou půdu získat. Bohužel pro ně, pozemková reforma, která následovala po revoluci a zrušení nevolnictví, pouze potvrdila vlastnictví pozemků stávajícím majitelům. Drobní rolníci a velkostatkáři získali právo k využívání svých pozemků bez feudálních pravidel, což pro ně bylo velmi výhodné. Hlavní výsadou nevolníků po revoluci bylo získání práva k emigraci z monarchie. Během následujících roků začali tohoto práva využívat. V Novém světě První významnější vlna emigrantů z Lanškrouna nastala v roce 1851 a skládala se z českých protestantských nevolníků hlavně z obcí Čermná a Nepomuky. Tito chudí čeští protestanti byli na cestě za lepším živobytím podporováni rakouskou vládou k přesunu do Banátu v oblasti Maďarska. Nicméně poté, co Josef Lidumil Lešikar zveřejnil v Moravských listech korespondenci protestantského kněze Josepha Bergmana velebícího život v Texasu, rozhodli se pro emigraci do Texasu. Šestého listopadu 1851 se vydalo kolem sedmdesáti čtyř Čechů z Nepomuku a Horní Čermné na cestu do Ameriky. Tuto výpravu však prová- Migranti na lodi - ilustrační obrázek - zdroj internet zela smůla, vlivem námahy, nástrah, nemocí a vyčerpání ze špatné stravy jich téměř polovina při cestě zemřela. Druhá skupina čítající kolem osmdesáti pěti českých protestantů z regionu Lanškrounska opustila své domovy směr Texas kolem 9. října V dalších letech je mnoho dalších v emigraci do Texasu následovalo. Připojilo se k nim i několik českých a německých katolíků z oblasti Lanškrounska. Někteří čeští katolíci, kteří se nakonec usadili v Pierce County ve Wisconsinu, se vydali nejprve do Texasu. První němečtí katolíci, kteří se ucházeli o výjezdní dokumenty krátce po té, co odešla první skupina do Texasu, uváděli rovněž, že se hodlají vypravit do Texasu. Z neznámého důvodu svůj cíl ale změnili a vydali se do Wisconsinu. Existují tři možné důvody. Zaprvé se mohli dozvědět o rozdílném klimatu mezi Texasem a Wisconsinem a rozhodli se, že prostředí Wisconsinu je pro ně příhodnější. Zadruhé se mohli dozvědět, že volební právo ve Wisconsinu je podstatně liberálnější a dává volební práva i emigrantům. Po příjezdu chtěli mnozí emigranti jako jednu z prvních věcí získat nové občanství, což poukazuje na to, že volební právo bylo pro ně velmi důležité. Konečně, tak jako protestanti odešli do Texasu na příkaz protestantského ministra, katolíci se mohli vydat do Wisconsinu na radu svého katolického faráře. Na počátku let 1850 byl biskupem v Milwaukee německy mluvící Švýcar John Martin Henni. Je možné, že se někdo z duchovních na Lanškrounsku dozvěděl o přítomnosti německy mluvícího biskupa v Milwaukee díky možnosti podpory z aktivit Leopoldovské společnosti, která byla součástí vídeňského misionářského spolku. Lanškrounský farář by pak logicky doporučil svým ovečkám odjet do státu s německy mluvícím biskupem, který by se mohl postarat o jejich duchovní potřeby. Hlavním cílem německých katolických emigrantů bylo město Watertown v oblasti Wisconsinu. Watertown byl na počátku let 1850 se svými 5000 obyvateli jedním z největších měst ve Wisconsinu. Bohatství tohoto místa spočívalo v množství farmářských pozemků, které byly již částečně připraveny předchozími osadníky. To mohlo lákat emigranty z Lanškrouna, kteří toužili po vlastním pozemku v Americe. Wisconsin se stal samostatným státem v roce 1848 a jižní Wisconsin tou dobou již nebyl považován za součást západní hranice. Rozvíjela se železnice, která ve státě postupně propojovala významná města, a farmáři mohli prodávat své zboží na trhu. Cesta do Nového světa První skupina německých katolických emigrantů odešla z Lanškrouna na jaře Tato skupina se plavila z Brém v dubnu 1852 do Quebec City. Do Spojených států dorazili přes Buffalo v červnu 1852 a v půli července se dostali do jižního Wisconsinu. Ačkoliv neexistují lodní záznamy, zdá se, že se skupinou přijeli minimálně následující: rodina Jana Doubravy z vesnice Rathsdorf (Skuhrov), rodina Antona Fiebigera z vesnice Jokelsdorf (Jakubovice), rodiny Josepha Pfeifera a Franze Langera z obce Michelsdorf (Ostrov), rodina Franze Veita z Knappendorfu (Knapovec), Adolf Bartosch s ženou Amalií a jejími dětmi z předchozího manželství s Johnem Gregorou. (Franz Langerův vnuk se stal guvernérem a americkým senátorem za Severní Dakotu). Jan Doubrava a Joseph Pfeifer spolu koupili 14. července 1852 pozemek poblíž Waterloo ve Wisconsinu. Spolu s Adolfem Bartoshem a Franzem Veitem toho dne také požádali o občanství. Z těchto skromných začátků vyrostla oddělená komunita poblíž města Waterloo ve Wisconsinu. Další lanškrounští emigranti cestovali do Ameriky na lodi Jason, která doplula do New Yorku 7. prosince 1852 z Brém. Lodní záznamy ukazují na zhruba šedesátičlennou skupinu lidí z oblasti kolem Lanškrouna: rodiny Johana Blashka a Johana Kleckera z Hertersdorfu (Horní Houžovec), rodiny Ignatze Yelga, Wenzela Blashka a Johanna Blashka z Tschernowier (Černovír), rodiny Josefa Veita a Antona Vavrouška, Filip Zimprich a Ludvík Zimprich z Knappendorfu (Knapovce), rodina Antona Fiebigera z Jokelsdorfu (Jakubovic), rodina Johanna Fishera z Riebnigu (Rybníka), rodina Josepha Zimpricha z Rathsdorfu (Skuhrov) a rodiny Wenzela Fuchse z Hilbetten (Hylváty). Na palubě byly rovněž následující osoby, jejichž původ může být rovněž na Lanškrounsku: rodiny Wenzela Blaska a Antona Koblize, Barbary Detterer a Franze Meidnera. Desátého ledna 1853 připlula do New Yorku loď Johanna z Brém se sedmi rodinami čítajícími třicet dva osob z Lanškrounska: rodiny Johna Huebela, Johanna Langera a Johna Stanglera z Rudelsdorfu (Rudoltic), rodiny Franze Pirkla, Franze Haubenschilda a Johanna Haubenshilda z Triebitz (Třebovice) a rodina Josefa Roesslera z Michelsdorfu (Ostrov). Na palubě byla také rodina Franze Gilga z Nikl (Mikuleč) z okolí města Zwittau (Svitav). Sedmnáctého června 1853 připlula do New Yorku z Brém loď Oldenburg se 103 pasažéry z Bohémie, kteří uvedli cílovou destinaci Wisconsin. Mnoho z nich bylo z oblasti Lanškrouna. Emigrace pro tyto Lanškrouňáky nebyla individuální záležitost, na cestu do Nového světa se vydávali raději ve společnosti svých přátel, se kterými se dali dohromady. Život v Novém světě V momentě, kdy noví emigranti přijeli do Ameriky, jim pomáhali předchozí osadníci nalézt domovy, farmy a práci. Lanškrouňáci tíhli k životu ve vzájemné blízkosti, pozdější příchozí se snažili usadit hned vedle svých krajanů. Někdy zůstávali v jejich blízkosti pouze po pár měsíců či let, než se jim podařilo nalézt levnější půdu. Postupné rozšiřování oblasti lanškrounských emigrantů je možné sledovat od Watertownu směrem na západ k Sun Prairie a jižně k Janesville ve Wisconsinu. Významná část osadníků z oblasti Lanškrounska se usadila v Pierce County ve Wisconsinu východně od Minneapolis a St. Paul v Minnesotě. V této oblasti se usadili jak němečtí, tak čeští obyvatelé z Lanškrounska. Oblasti české komunity v Pierce County se dodnes říká Cherma podle jejich rodné obce Čermná. Další skupiny z okolí Lanškrouna se usadily poblíž Owatonna v Minnesotě, Casseltonu v Severní Dakotě a další emigranti v Ohiu, Michiganu, Illinois, Iowě, Jižní Dakotě a Oregonu. Po finanční stránce si emigranti mohli poměrně brzy po příjezdu do Ameriky dovolit koupit farmu. Nicméně protože většina z prvních příchozích pocházela z řad nevolníků, nemohli si koupit ihned dobré pozemky poblíž obchodního města Watertown. Měli na výběr z možností koupit si levnou farmu, získat úvěr, koupit chudší půdu nebo se přesunout na západ a najít dobrou a levnou půdu blíže k západní hranici. Je logické usoudit, že lanškrounští emigranti trávili velkou část svého sociálního života společně. Socializaci umožňoval i fakt, že mnozí z nich si se svými přáteli kupovali sousedící farmy. Většina z nich byla rovněž římsko-katolického vyznání a chodili i společně do kostela. Převážně z lanškrounské oblasti byli členové minimálně tří kostelních sborů: The Island kostel sv. Václava, který byl vybudován v roce 1863 mimo dnešní Waterloo, kostel Neposkvrněného početí P. Marie, vybudován počátkem 1880 v Lost Creek, v Pierce County a kostel sv. Martina, vybudován v roce 1890 v Cherma, Pierce County. První dva byly farnostmi německými a poslední farností českou. Jedním ze znaků této sociální integrace bylo i to, že relativně často docházelo ke vzájemným sňatkům mezi osadníky s lanškrounským původem. Stejně jako ve Starém světě se stávalo, že některá tato manželství překračovala jazykovou linii mezi německy mluvícími a česky mluvícími partnery. Tomáš Zedníček, redakčně upraveno druhý díl vyjde v LL , v srpnu 2015

20 Restaurace KOUPALIŠTĚ VÁS SRDEČNĚ ZVE NA II. LANŠKROUNSKOU RYBNÍKYÁDU aneb Pokračování tradice na lanškrounském rybníce v sobotu od 10:00 Program: závody v plavbě na nejrůznějších plavidlech - lehátko, člun, surf bez plachty a také plavidlech, která si závodníci přivezou sami (registrace 4-členných družstev i jednotlivců v čase 10:00-11:00) vodní atrakce a nejrůznější atrakce na břehu (aquazorbing, skákací hrad, klaun, malování na obličej a mnoho dalšího) ukázka dobrovolných hasičů v akci přehlídka TJ Lanškroun, oddíl jachtingu-ukázky plavidel, představení Černé Perly, projížďky zdarma vystoupení lanškrounských skupin (Regen, Morybundus Band, Michal Holas, One Brain, Jirka Hurych a kapela) bohaté občerstvení a doprovodný program pro děti i dospělé podrobnější informace k registraci a programu naleznete na webu: www. nakoupalisti.com nebo Facebooku: koupak restaurace koupaliste V loňském roce se nám úspěšně podařilo zahájit novou tradici na lanškrounském rybníce v podobě rodinné letní akce s vodním programem. V RYBNÍKYÁDĚ chceme pokračovat i v roce 2015! Na loňský první ročník se přišlo podívat anebo se přímo do programu zapojit na 1000 lidí, nejen z Lanškrouna, ale i přilehlého okolí. Tato akce si získala i poměrně velikou publicitu, psalo nebo mluvilo se o nás v různých médiích, včetně regionální TV. Velice rádi bychom na loňský první ročník navázali neméně úspěšným druhým ročníkem, který se opět ponese v duchu vodních hrátek a letního programu pro celou rodinu, II. lanškrounská Rybníkyáda se bude konat první srpnovou sobotu, V programu nebudou samozřejmě chybět různé vodní hrátky pro děti i dospělé, opět proběhne závod na různých plavidlech, oddíl jachtingu předství své umění a sveze zájemce na lodičkách, k vidění bude i pirátská loď, malířka zkrášlí dětské návštěvníky, vystoupí klaun, děti i dospělí si budou moci detailně prohlédnout hasičské auto a letos také vystoupí místní kapely Regen, Morybundus Band, Michal Holas, One Brain, Jirka Hurych a kapela, určitě je se na co těšit. Na návštěvníky také bude čekat pestré občerstvení včetně široké nabídky míchaných koktejlů. Miriam Svojanovská Z MĚSTA Hláska na vrcholu Kypuše bude sloužit už v červenci Často navštěvovaná stavba na vrcholu Kypuše by podle slov Ing. Romana Bureše mohla sloužit veřejnosti ještě tento měsíc. Bude záležet na tom, jak se to podaří dokončit tesařům, příští týden ale chceme požádat o kolaudaci a pak už by nic nebránilo umožnit turistům vstup na vyhlídkovou věž. Tady musím zdůraznit, že nejde o rozhlednu, ale vyhlídku, která je pod úrovní okolní vegetace. Zlepší se z ní ale výhled na panorama Bukové hory a na oblast rybníků v dolní části. Zároveň může sloužit jako cíl cest a odpočinkové místo pro rodiny s dětmi, vysvětlil správce městských lesů. Stavbu realizuje za vysoutěženou částku 680 tis. Kč kameník Miloš Nechanický. Zároveň s touto investicí byla z výnosů městských lesů upravena další část stezky navazující na již v loňském roce renovovanou cestu od Krátkého rybníka směrem k chatové oblasti Obora. Dokončeno bylo také zpevnění povrchu hřebenové cesty směřující od Lískovce k vrcholu Kypuše. Pokud vše dobře dopadne, investice tím ještě nekončí. Chtěl bych ještě letos upravit stezku podél břehu od hráze Dlouhého rybníka k restauraci Knoflík, prozradil Ing. Bureš. Text a foto: František Teichmann Setkání lesáků s dětmi na Zámečku se konalo každoroční setkání lesáků s dětmi na Zámečku. Děti si mohly prohlédnout dravé ptáky i čápa zblízka, svézt se na koních, horská služba zajistila slaňování, které se dětem velice líbilo, také si vyzkoušely různé dovednosti jako zatloukání hřebíků nebo střelbu z luku i z pušky a hádání, na co vlastně kdysi sloužilo různé nářadí. Děti plnily i různé další úkoly a vyzkoušely si své vědomosti o lesních rostlinách i zvířátkách v lese žijících. Na závěr měly děti v prvním patře Zámečku možnost zhlédnout představení divadla Štaflička a pomoci čarodejnici Kanimůře s čarováním a vařením nápoje lásky. I když trochu zapršelo, den se vydařil a dětem se vyzkoušení různých lesáckých dovedností moc líbilo. Pořádání takovýchto akcí, když je možné využít velký přírodní areál a zázemí ve věži, je další možností oživení Zámečku a jeho okolí a je jistě přínosem pro všechny účastníky. Krasava Šerkopová, kastelánka