Obsah Staré osudy obce Libežské... 2 Duchovní správa v obci Libežské... 3 Kaple Nejsv. Trojice... 4 Škola Libežská... 4 Rok

Transkript

1 Obsah Staré osudy obce Libežské Duchovní správa v obci Libežské Kaple Nejsv. Trojice Škola Libežská Rok II.díl Ceny ve II. světové válce LÉTA ROK ROK ROK ROK ROK ROK Rok ROK Rok Rok ROK Rok Rok ROK ROK ROK ROK ROK ROK ROK

2 PAME TNI KNIHA VESNICE LIBZ E Založena r Kniha obsahuje 367 stran Popsáno do strany 119 Staré osudy obce Libežské. Vesnici Libež nalézáme za starodávna spojenou s rozsáhlým panstvím Česko Šternberským, neboť dal roku v nové desky zemské vložiti pan Jan Holický ze Šternberka, pán na Leštně a Šternberce dědictví své, panství Leštenské a Šternberské, kteréžto následující místo obsahovalo: Šternberk, zámek s pivovárem, městečkem, dvůr poplužný v Čejkovicích, Otryby dvůr a ves, v poddacím Kostelním, Tichonice ves, Janovice uhlířské městečko, Lhota ves, Divišov městečko, Lbosín, Slověnice, Libež, Lhota, Nemíž, Dubovka vesnice celé; a dvory Kmetcí s poplužím, a mlejníště pusté pod Libží, Střechov, Kácovec vesnice co v nich má, Vivomelice ves pustá, Mechňov s poddacím Kostelním, Šternov, Draňovice vesnice celé, v Čeřenicích, Vranicích, v Radonicích, co tu má, v Dolanech dvůr, Všechlapy co tu má, Vrabov ves pustá, Klisov ves pustá s dědinami, lukami, lesy, potoky, řekami Sázavou a Blanicí, rybníky tak a v témž plném právě, v týchž mezech a hranicích, jak dědictví své po otci svém a předcích posloupně od několika set let, tak jak oni v pokojném požívání byli, a on Jan Holický ze Šternberka po nich ještě podnes jest, a to sobě a dědicům svým podle nového desk nařízení a vyzdvižení v tato registra vložiti a vepsati jest dal. (Kvatern com. Kde sobě sami kladou od tom. CCL. F. 13.) Z tohoto zápisu je vidět, že nejen Libež, ale i Lhota (tenkráte ves, nyní dvůr panský) a Nemíž od pradávných, nepovědomých časů v objemu k panství Šternberskému náležely. Když napotom ve švédské vojně se nalezaly ves Lhota spustla, od obyvatelů opuštěna byla, připojila vrchnost grunty pusté k panskému dvoru. Na štítě u stodoly Lhotské viděti jest podnes erb neb znak pánů ze Šternberka, totiž osmihranná hvězda. Ona větev pánů Holických ze Šternberka, která nad panstvím Šternberským vládla, vymřela roku pánem Vácslavem Holickým ze Šternberka, který nezanechal žádného mužského potomka, jenom dceru, provdanou za hraběte Jece. Mezi tím byl k panství Šternberskému přikoupen také statek Třebešický. Tento statek Třebešický s Čeňovicemi a Březinou dostal se při dědičném dělení a porovnání roku paní Marii Barboře hraběnce z Rogendorfu, rozené hraběnce z Jecu; při té příležitosti byly k statku Třebešickému od panství Šternberského přidány a připojeny také dvůr Vysoká Lhota a vsi Libež, Nemíž a Slověnice, pode jménem statku Vysoko Lhotského. Roku června prodala konečně Maria Barbora hraběnka z Rogendorfu, rozená hraběnka z Jecu statek Třebešice i se Lhotou a Libží Emauskému klášteru řádu benediktinského na Novém městě Pražském; a od tohoto roku 1752 až do roku , tedy skoro po celé století zůstal 1 Desky zemské kvat.388. Z. 12 2

3 nadjmenovaný klášter vrchností vesnice Libže; a ředitel statku Třebešického, na zámku Třebešickém sídlící, konal ve všech případnostech úřad nad obcí zdejší. Duchovní správa v obci Libežské. Duchovní správu v obci Libežské vedl od starodávna farář Radošovický, Libež náležela totiž do fary neb osady Radošovické, a odváděla tamnímu faráři následující peněžitý desátek: Jan Zeman 18 tr 4 denáry Jiří Chalupecký 4 tr 4 Pavel Vojáků 18 tr 4 Jiří Hromas 18 tr 4 Mikuláš Havelka 18 tr 4 Matěj Mlynář 4 tr 4 Jiří Čurda 18 tr 4 d Pavel Mlynář 9 tr 2 d Kateřina Pánka 18 tr 4 d Z gruntu Trojanova 18 tr 4 d Jiří Kovář 4 tr 4 Mladý Hromas 9 tr 2 úhrnem s flo Mlýn Libežský náležel do fary Divišovské, a odváděl strich neb 6 korec žita tamnímu faráři. Ve švédské válce, která 30 let trvala, a celou naši vlast spustošila (trvala od r až do 1648), tak že živnosti zůstaly bez hospodářů, pole a luka ležela ladem, tenkrát se arci nedostávalo ani duchovenstva, ani obživy pro něho od lidnatosti zchudlé a obřidlé: - proto zůstalo větší díl kostelů bez duchovních, a připojilo se k sousednímu faráři. To se stalo také s kostelem Radošovickým, který byl (asi od roku 1624) faráři, potom děkanovi Vlašimskému pod správu dán, a desátek tomuto duchovnímu odváděn. Tensamý pan děkan Vlašimský řídil i osadu farní Hrádeckou. Pročež také všecky křtiny, oddavky a úmrtí z toho věku v Matrikách vlašimských zaznamenány se nalézají. Libežstí pochovávali také proto těla svých zemřelých při chrámu Páně Radošovickém, a cesta z Libže k Radošovicům vedoucí jmenuje se podnes umrlčí cesta, že se tudy umrlci vozili. Teprv roku stala se v tom ohledu změna, neboť od toho roku 1728 počala se těla zemřelých pochovávati při chrámu Páně Hrádeckém, nepochybně proto že Libež k tomuto kostelu má bližší pohodlnější cestu, než do Radošovic. Za panování císaře Josefa, kdežto lidnatosti v Čechách opět přibývalo, pomyšleno na to, aby dávno osiřelí chrámové opět vlastními duchovními obsazeni byli, aby takto lid mohl bedlivěji ve víře vyučován býti, a příležitost k častějšímu a bedlivějšímu navštěvování služeb božích nabýti. Aby se tím nové břemeno na lid uvaliti nemuselo, utvořil se fond ze jmění a statků toho času od císaře Josefa Josefa zrušených klášterů, a z tohoto fondu náboženského byli všichni nově ustanovení duchovní správcové nadáni čili dotirováni. To se stalo také u nás, a roku 1784 byla osada Hrádecká, do níž nyní i Libež náležela, z osady Vlašimské vyloučena, a obdržela svého vlastního duchovního správce, neb jakž se tenkrát, a až do roku 1855 nazíval lokalistu. Od roku 1855 nazívá se totiž farářem. Od toho roku 1784 vedly se také na Hrádku samostatné Matriky Narozených, Oddaných a Zemřelých. Nahoře uvedený desátek ale totiž 3sla 2 tr odvádí se podnes na děkanství Vlašimské. Mlýn Libežský, č. 1 byl také r z osady vyloučen, a do osady Hrádecké přivtělen, i s poviností odváděti faráři Hrádeckému (korec žita desátkem). 3

4 Kaple Nejsv. Trojice. Na začátku minulého století byl živ v Libži jistý nábožný muž, jménem Pavel Pěnkava, držitel mlýna Libežského č. 1. Muž tento vystavěl 2 na návsí Libežském při veřejné silnici kapli Nejsvětější Trojice, opatřil ji všemi potřebami: kalichem, ornátem, misálem, i jinými ke mši sv. potřebnými věcmi, opatřil také od Velebné Konsistoře povolení k čtení v ní mše sv. na jisté dny, a vykázal 50 flo na správu její. Kalich ten nalézá se nyní při chrámu Páně Hrádeckém; ostatní věci jsou ale již sešlé, a nepotřebné. Také kaple během času sešla a potřebovala opravy nevyhnutelné. Vstupovalo se do ní jindy od cesty, a tato část byla dřevěná, jenom druhá část, nad níž se zvonička neb vížka nalezala byla zděná. Pročež byla ona dřevěná část ztržena, rozšířena a zvětšena, dveře s druhé strany vybořeny, nový oltář a nový obraz Nejsvětější Trojice zřízen, což se stalo roku Na obnovení toho se přispívalo následovně: Ze jmění kapelního 30 flo v.č. Za prodané dvě lípy vedle kaple 17 flo 24 to. Ze jmění obecního 20 flo Občané přispěli 76 flo 2 t. úhrnem 143 flo 26 dn v.č. Ve vížce visí zvon asi 50 liber těžký, okolo koruny běží tento nápis: A goßs mich (lil mně) J. L. Löhner. Okolo okrají dole: Z náklady obce Libežské pod spravou vrozeného pana hejtmana Vaclava Jana Kimbra. U prostřed obraz svatého Jana Nepomuckého. O jmění kaple Libežské, které obnáší asi 240 flo v.č., vedou se každoročně účty ve zvláštní účetní knize, a bývají od důstojného vikariátního úřadu potvrzeny. Až do roku 1850 vedl ty účty úřad Třeběšický, na to po dvě leta tamní duchovní, až pak od 1. ledna Představený obce Libežské, jemuž od c.k. okresního úřadu odevzdány byly, ty účty vede. Při účetní knize nalezají se také: inventář, obligace, a jiné na zdejší kapli se vztahující listiny. Kaple Libežská Nejsvětější Trojice má na oltáři kámen oltářní s pozůstatky Svatých, a čítají se v ní také mše svaté, ačkoliv se neví, kdy jí toto povolení od důstojné Konsistoře bylo uděleno. Jedna tištěná kniha latinská svědčí, že se zde tenkrát, tedy již před rokem 1775, na den Nejsv. Trojice mše svatá čítala. Nyní se zde konají služby boží dvakrát do roka, a sice v druhý křížový den, kdežto se z Hrádků do Kaple též procesí vede, a v neděli oktávy božího Těla, kdežto se po skončené mši sv. zpívané slavný průvod po návsí ke čtyrem oltářům vede. Za tuto službu odměňuje obec Libežská zvláště faráře Hrádeckého dle obapolné dobrovolné úmluvy tím způsobem, že ani tento, ani ona pro budoucnost k žádné povinosti se neuvazují, ačkoliv očekávati lze, že obec tak krásné slavnosti a pobožnosti sobě vážné ji nikdy nezanedbá, a duchovní pastýř toto nahlížejíc a vida její ochotnost a horlivost, řád k rozmnožení cti a chvály boží přispěje. Škola Libežská. Vědecké umění dostávala mládež Libežská jindy ve škole Hrádecké, a nynější starší sousedé sami ještě školu na Hrádku navštěvovali. Mezi tím se občané Libežští ucházeli o to, aby ve vsi Libži vlastní škola založena byla, což se konečně s povolením slavného c.k. gubernia ode dne 15. července 1817, čísla 31,220 skutečně stalo. Prvním učitelem byl ustanoven od obce Libežské Jan Chleborád, který zde po devět let vyučoval mládež školní. Obec vykázala za školu bývalou pastoušku na návsi stojící, již jakž 2 Roku

5 takž ve školu upravila; i zavázala se stavení v dobrém stavu udržovat. Mimo to uvázala se obec učitelovi odvádět: na hotových penězích 12 flo v přírodninách: 4 miry polí po 1 flo 4 12 měr žita po po 45 dn 9 3 míry ječmene po 40 to 2 6 momdel slámy po 15 to venty sena 15 to 75 3 venty otavy 15 to 45 vzdělávání polí zdarma po 40 to krávu pást zdarma 2 1 sáh měkého dříví pro obydlí učitele 1-10 činí 36 flo Pro školu dávala obec 7 sáhů dříví. na stříbře Učitel Jan Chleborád dostal se roku 1826 na školu do Zdebuzevsi, a na jeho místo byl dosazen Prokop Starý, který zde na souchotiny zemřel dne 3. srpna 1840, stár 40 let, a byl při kostele na Hrádku pohřben. Po smrti Starého nastoupil učitelství v Libži František Moravec, zrozený roku 1807 ve vsi Všechlapech, vzdělal se na škole Divišovské u učitele tamějšího Vinaře. Za něho přiškolena byla roku 1844 k Libži ves Lhota vysoká, jejíž mládež již dříve školu Libežskou navštěvovala, nyní úředně. Františkovi Moravci vyměřena byla od vysokého zemského úřadu od 28. dubna čsh následující saso: stříbra Již dříve satirované příjmy 101 fl. 33 to 1. nové příspěvky: 7 měr polí po 2 fl na hotově z obecní kasy koledy z 50 domů 3 to 60, (Hrádeckému učiteli zůstane z toho 3 to vid. čísla ), tedy po 4 ½ to Školní plat po Hrádeckém učiteli Bubeníkovi jemu připadlý jakož i onen plat od obce Lhoty sem přiškolené, tedy obnáší příjem: 142 flo 40 ½ to Posnopné a 3 to šainů koledy měl táhnout učitel Hrádecký pohni Libež k Hrádku přitažena zůstane. Což jest oznámeno od školního dozorství okresu Bystřického dnem 21. Srpna Školáků bylo v Libži zrozených 43 Pražských nalezenců 13 Ze Lhoty vysoké 12 úhrnem 68 5

6 Školní stavení 3 v Libži bylo ale velmi nedostatečné ohledně prostory, i polohy. Tehdejší správce duchovní p. Václav Fičínský popisuje je dne 6. prosince 1841 ve své správě k vysoce důstojné Konsistoři takto: Škola stojí v místě vlhkém, nezdravém, přede vchodem nalézá se hnůj z chléva vykydaný, v jámě zdržuje se hnojovka. Z chléva vedou dvéře do síně naproti dveřím do školní světnice a i v síni samé jsou chlívce pro husy a kůrník pro slepice, což působí nezdravý puch. Ve světnici školní samé nalézá se jáma na brambory, v níž se i vdova při vlhkém počasí shromažďuje a hnije. Světnice co do prostranosti daleko nestačí pro 68 školních dítek; jest ouzká, nízká, temná, lavice úzké, nepohodlné 4, již při komisí, která dítky ze Lhoty k Libži přiškolovala, zavázali se občané Libežští, že se postarají o to, aby škola přiměřeně rozšířena a upravena byla. Nicméně odkládáno se skutkem od roku k roku. Počalo se od zadního konce, nejprve vystavena kůlna čili mlátek, dále chlév až konečně došlo na obydlí a školní síň. Sousedé Libežští povini 5 byli vykonávati své vrchnosti Třeběšické následující potažní i ruční robotu číslo vlastnosti Robota potažní, dní: ruční dní: Poznámka: 1 statek 2 mlýn 3 NEDOPSÁNO! Smrtí zastižena ruka pisatele neznámého upustila brkové péro, jejž po celých osmdesáte roků nikdo nezdvihl, by dále paměti obce Libežské zaznamenával. Osmdesát let! Co příhod zapomenutých, co dějů radostných i smutných, jež ušly lidské paměti Přešla léta, změnily se časy, změnili se i lidé. Nové doby, nové generace zavládly v Libži. 3 Stará škola 4 cit. d. 5 Robota potažní i ruční 6

7 Rok 1914 Rok 1914 přinesl do naší obce mnoho smutku a žalu. Dne 20. července vypukla válka, válka světová, hrozná. Následkem vražedného útoku na následníka trůnu a jeho choť v Sarajevě a jiných ještě důsledků (jako ovládnutí Evropy němci), došlo k válečnému konfliktu se Srbskem. Vládou Rakouskou byla předložena dne 23. srpna 1914 Srbsku lhůta s přesně vyměřenou lhůtou 48 hodinovou k odpovědi. Odpověď uspokojující prý nedošla a tu císař nařídil dne 26. července částečnou a 5 dní nato všeobecnou mobilisaci vojska. Když rakousko-uherský vyslanec opustil Bělehrad a srbskému vyslanci ve Vídni doručeny pasy, došlo k formálnímu vypovězení války Rakousko Uherské Srbsku dne 28. července Napadeného Srbska ujalo se Rusko, na pomoc Rakousku šlo Německo. Německo nařídilo Rusku, by do 12 hodin zastaveny byly válečné přípravy, jinak že vyhlásí všeobecnou mobilisaci, což se i stalo a Německo vypovědělo 2. srpna 1914 Rusku válku. Francie svolala též svoje vojska, Německo vtrhlo do Lucemburku a vyhlásilo dne 3. srpna válku Francii. Belgie nepovolila průchod německým vojskům svým územím a proto nastal válečný stav mezi těmito státy též dne 3. srpna Odvolávajíc se na porušení neutrality Belgie Německem, vypovídá Anglie válku Německu dne 4. srpna Den na to nastal válečný stav mezi Rakousko-Uherskem a Ruskem. Po bok Srbsku postavila se Černá Hora a vypověděla dne 7. Srpna Rakousku-Uhersku a dne 13. srpna Německu boj. Francie vypověděla válku Rakousku Uhersku dne 12. a Anglie dne 13. srpna. Na sklonku měsíce srpna učinilo totéž Japonsko. Počátkem listopadu vypovědělo válku Turecko Rusku, Francii a Anglii. Konečně dne 23. května 1915 vypovídá válku Itálie a staví se po bok Francii. Tak vznikla a rozšířila se válka, která vzhledem k ohromné rozloze bojišť na pevnině a mořích, vším právem nazvána byla světová. Nejmohutnější zápasy odehrávaly se na východní frontě. Štěstí přálo každému chvíli. Na počátku podařilo se ruskému vojsku zaraziti postup Rakušanů a Němců. Zaplavili Halič až po řeku Dunajec a vnikli přes Karpaty až do Uher. Celou tuhou zimu bojovalo se v Karpatech. Zradou v ruské frontě podařilo se Německu a Rakousku dobýt zpět Přemyslu, Krakova a skoro celé Haliče a celá fronta se převalila po dobytí Varšavy na ruské území. Mnoho vojska zahynulo při bojích se Srby neb se jich veliká část utopila při ústupu v řece Drině. Malý národ srbský hrdinně bojoval a chránil svoji vlast. I na frontě jižní přálo štěstí střídavě oběma státům. Čeští vojáci přebíhali k nepříteli, neb nechtěli vésti nespravedlivý boj, zvláště proti Slovanským kmenům. Z nich se utvořily pluky legionářské, které bojovaly na všech bojištích jako lvi a zapsaly se tak do dějin všech národů a bude na ně vždy s nadšením vzpomínáno. Z naší obce byli povoláni tito občané: Jiří Novotný, Rudolf Lukáš, Ant. Špaček, Ant. Randáček, A. Pokorný, Frant. Sátra, J. Stejskal, Frant. Tauffman, Václav Hýna, Karel Hýna, Frant. Hýla, Frant. Košata, Jan Macháček, Frant. Pěkný, Čeněk Pěnkava, Ant. Jíša, Václav Jíša, Emanuel Moravec, Frant. Kakos, Jos. Kňakal, J. Antoš, Čeněk Jeřábek, Petr Hynek, Josef Havelka, Josef Tomek, Jan Chvojka, Frant. Holub, Jos. Holub, K. Klokočník, Fr. Kurfürst, Sylv. Neuman, Jos. Polesný, Ant. Polesný, Jos. Paluska, Jos. Horálek, Václav Horálek, Robert Veselý, Jos. Vacek, Jan Skramlík, Jan Voříšek, Josef Voříšek, Frant. Kufler, Jos. Kněžík, Josef Vodolan, Jan Vodolan, Frant. Ševčík, J. Kouba, Fr. Kudrna, J. Martínek, V. Burda, Frant. Burda Padli: J. Vacek, Frant. Kakos, Ant. Antoš, Čeněk Pěnkava, Frant. Kurfürst, Jan Vodolan. 7

8 Raněni: Syl. Neuman, Jos. Paluska, Ant. Polesný, Jos. Kněžík, R. R. Lukáš, Jos. a Václ. Horálkové a Frant. Šimáček V zajetí jsou: Srbsko: R. Veselý, V. Jíša Rusko: A. Špaček, E. Moravec, K. Klokočník, Fr. Taufman, J. Voříšek, J. Holub, a Fr. Ševčík (těžce raněn) V roce 1916 trvá válka dále a vyžaduje stále nové a nové oběti. V tomto roce přistoupilo k Rakousku- Uhersku Bulharsko, Rumunsko však vypovědělo Rakousku-Uhersku a Německu válku. Při opětovných odvodech odvedeni z naší obce: Ant. Babka, Frant. Pěnkava, 18letý Frant. Veselý, Jan Ševčík, Oldřich Schneider, J. Měchura, Ant. Holub. Dále Bedřich Moravec, Josef Šusta, Josef Mantner. V listopadu 1916 zemřel císař Rakousko uherský. Vlády ujal se ihned Karel I. Ani v roce 1917 nebyla válka skončena. Na všech stranách jevil se nedostatek potravin, šatstva a j. Státy Americké, Japonsko, Čína a jiné menší státy vypověděly Rakousku-Uhersku a Německu válku. V tomto roce odvedeni další občané: Petr Polesný, Josef Šusta, Frant. Zvánovec a Jos. Tyrner. V Rusku vypuklo povstání, car sesazen a celá rodina carská vyvražděna. 9. února 1918 uzavřelo Rakousko Německo mír s Ukrajinou. Jednotlivé strany v Rusku bojují mezi sebou. Vláda odpovědná není žádná. Drahota u nás dostoupila nevídané výše. Tak např. kůň za 8 a 10 tisíc korun, kráva korun, vepř 3750 K. sele K. husa K slepice K koza 600 K kůzle 60 K 1 kg másla 70 K 1 u tvarohu 8 K 1 vejce 1 K 1 pár botek 300 K 1 metr papírové látky K kartáč na podlahu 10 K. Některé produkty jako mouka, cukr, mýdlo nebyly vůbec k dostání a když někdo prodal, peníze nechtěl. Dávalo se za tyto věci zlato, šatstvo a pod. V roce 1918 vlast naše svobodna. Tak dlouho náš národ byl rdoušen, ubíjen, ale nezanikl. Všemi mocnostmi uznán náš nový stát republika Československá. Naši legionáři vrací se do nové vlasti, nadšeně národem vítáni. Práce nadlidská T. G. Masaryka, Ed. Beneše, M. R. Štefanika v dějinách světových nemá následovníka. Národní výbor (nově zvolený) vydal proklamaci k národu, ve kterém oznamuje, že náš stát vstoupil do řady samostatných kulturních států světových, nezapomínejte národní kázně, celý svět sleduje naše kroky, zachovejte štít čistý, jako ho zachovalo národní vojskolegionáři, jste občané nového státu se všemi právy, ale také se všemi povinnostmi. Naši osvoboditelé 8

9 T. G. Masaryk, Wilson a j., nesmějí býti zklamáni ve svém přesvědčení, že dobyli svobody lidu, který dovede sám vládnouti. Šetříc všichni svobody osobní i majetkové, budiž Vám vše svato. Provolání končí slovy: Podrobte se bezvýhradně rozkazu národního výboru! V Praze dne 28. října Podepsáni: Dr. Frant. Soukup, Jiří Stříbrný, Ant. Švehla, JUDr. Alois Rašín a Dr. Šrobár. Prvním presidentem jednomyslně zvolen T. G. Masaryk, hlavní osvoboditel naší vlasti. Při dalším odvodě odvedeni a narukovali: Ant. Havelka, Frant. Havelka, Voj. Havelka, Jan Havelka, Fr. Kořínek, Ant. Košata. Jak vidmo, ubylo z naší malé vesničky mnoho otců a synů a tím také ubylo mnoho pracovních sil. Práci tu muselo zastati mnoho žen a dětí. Zde končí zápisy předešlého matrikáře řídícího učitele V. Karbulky, který byl přeložen v létě 1937 na školu do Pravonína. V srpnu roku 1937 přebírá vedení pamětní knihy Stan. Jeřábek, rolník čp. 17 v Libži, nar. 23. srpna Jelikož není v pamětní knize psáno ničeho od doby převratu tj. od roku 1918, musím alespoň částečně vypsati dějiny obce Libže až do tohoto času. Po památném nám Čechům 28. říjnu 1918, kdy nový náš stát Československá republika, vešel v život, pomalu se život v naší obci vrátil do starých kolejí. Ovšem, že poměry tyto byly zcela jiné než před světovou válkou, před rokem Předně změnily se cenové poměry ve všem tak, že cena všech potřeb, výrobků, pracovních sil, nemovitostí a vůbec všeho stoupla nejméně 10 ti násobně proti létům předválečným. Též život obyvatel se mnoho změnil, ve všech směrech. Po válce světové (1914 až 1918) se začínají naši lidé oblékati podle obyvatelů měst. Nikdy dříve nebylo viděti ve vesnicích tolik parády, jak u žen, tak i u mužů. Není však tomu se co diviti, protože mezi lidem proti dřívějšku jest mnoho peněz. Dříve dostal hospodář i dělník za vše mnohem méně peněz než dnes, tj. v letech Cena před válkou Cena po válce Kůň as 280 Kor. rak Kč Kráva Vepř Husa 3 50 vejce kopa 2,40 36 máslo kg 3 20 pšenice q žito q oves q Brambory

10 od práce se platilo: od páru koní denně od práce ruční: muži denně ženě denně 0, ,40 15 kočí u koní měl platu měsíčně služka měsíčně šaty do práce šaty sváteční boty sváteční Houska 0,4 0,25 1 l piva 0,24 2,50 maso hovězí kg 1,40 12 maso vepřové kg 2 16 chleba kg 0,20 2,20 mouka pšeničná 0,24 3,60 Obyvatelstvo v obci naší poměrně ubývá, ačkoliv přibylo dosti nových domků, což dlužno přičísti tomu, že rodiny s více dětmi budou pomalu vzácné. Dříve bylo mnoho rodin, kde bylo 6 i více dětí, dnes však jsou ponejvíce 1 neb 2. Druhá příčina vězí v tom, že každý hoch se jde učit nějaké řemeslo, neb studuje, dívky také tak a proto je po našich vesnicích nedostatek čeledi. Polní hospodářství se provozuje proti dříve mnohem intensivněji. Lépe se půda obdělává, hospodáři mají více strojů. Před rokem 1914 měl každý hospodář obyčejné ruchadlo, brány, rádlo a nic víc. Secí stroje byly v obci dva. Dnes jest zde mnoho secích strojů, několik benzinových mlátiček čistících, žací stroj, skorem každý má víceradličný pluh (dvoják neb troják), pluhy nové celoželezné konstrukce a různé nářadí, které dříve nebývalo. Ve dvou číslech jsou ve stájích samočinná napajedla. Práce polní se vykonávají mnohem rychleji než dříve pomocí těchto strojů a také tím, že většina hospodářů, kteří mají přes 25 korců půdy, používá ku práci koní. Volský potah takřka vymizel. Domkáři obdělávají pole potahem kravským. Dobytka hovězího se chová proti dřívějšku mnohem více i vepřového, takže se pole hodně hnojí a též se kupuje mnoho hnojiv umělých, takže se mnohem více sklízí. Z plodin pěstuje se žito, oves, pšenice méně a ječmen v cela malém měřítku. Pak brambory, řepa krmná, mák, zelí. Po žních se do strnisek sejí podzimní směsky jako hořčice s hrachem, peluškou, v poslední době dříve zde neznámý čirok. Z drobného zvířectva pěstují se zde hodně husy, králíci, slepice a menší hospodáři chovají kozy. Obec Libežská čítá 70 popisných čísel k čemuž patří velkostatek Vysoká Lhota, myslivna v Senkách a hájovna tamtéž a samota Úlehle, kde jsou 3 čísla. Stavby jsou již dnes skorem všechny zděné, střechy kryté taškami cementovými a hliněnými, v posledním čase se domky pokrývají eternitem. Dřevěných domků krytých šindelem nebo došky jest již málo. Obytné místnosti se staví proti dříve prostorné, vysoké s velkými okny. 10

11 Hospodářství jsou v obci skorem všechny menší. Kolem let 1895 zde bylo několik velkých statků a chalup, které však byly od záložen rozprodány. Čí vinou to bylo zda špatné poměry nebo špatné hospodaření tehdejších majitelů, není možno dnes určit. Dle vyprávění starých pamětníků, tehdy sedláci špatně hospodařili, málo pak sklízeli, a když se jeden ze záložny vypůjčil peníze, druzí za něj ručili a tak přišli o majetky všichni. Do dnešní doby udržel se jen statek Tomků čp 13 (asi 85 kor. půdy), a mlýn Veselů čp 1, který však r dosavadní majitel L. Veselý prodal novému mlynáři Frant. Frýbovi jen však s polmi okolo mlýna. V obci jsou usedlosti tak kolem 35 korců polí, počtem as 13, ostatní jsou domkáři, kteří vlastní kolem 12 korců polí. Roku 1921 byla provedena pozemková reforma. Velkostatek Vysoká Lhota přišel do záboru, protože však pole od velkostatku se nehodí pro Libežské občany k vůli špatné cestě (do kopce a přes řeku Chotýšanku, která v čase větších dešťů se rozvodní) bylo rozděleno jen málo pozemků zájemcům. Příděly polí obdrželi jedině sousedi bydlící za řekou Chotýšankou a to: Jan Ševčík, čp. 36. obdržel větší část polí, za které však dal výměnou své pozemky, které měl na Libežské straně. Menší kusy polí při parcelaci koupili V. Hýna čp. 5. a Frant. Hýla čp. 55. Kromě toho obdrželi z přídělu naší občané, v počtu asi 8 každý kousek louky a sice čtyři na Malých Losech a čtyři v zahradách. Ohňů bylo v Libži za poslední 20tiletí několik. Tak vyhořel chudobinec, který jest majetkem obce Libežské a s ním zároveň Josefa Šusty čp.... stavení. Pak vyhořeli po několika létech za sebou: Kar. Hýna čp...., Velkostatku Vys. Lhota stáje, které dříve bývaly ovčínem. Bedřich Moravec čp...., Jos. Kulík čp. 63 a Antonín Němec čp. 18. Všechna stavení vyhořelá byla vždy v krátkém čase znovu postavena. Přistavěno zde bylo mnoho usedlostí a sice těchto majitelů: Jan Beneš čp. 4, Anežka Palusková čp...., Petr Hynek čp...., Frant. Vodolán stodolu, Petr Polesný čp...., Alois Bárta čp...., Bareš Frant. čp...., Tomek Jos. čp. 13 stáj, Klokočník Kar. čp. 15, Jeřábek Stan. čp. 17, Josef Moravec čp.... a Frant. Horáček hostinec čp...., který dříve měl Jos. Mantner poslední žid v obci. Ten po prodeji hostince odstěhoval se do Peček. Jan Pěnkava hostinský čp.... přestavěl stodolu. Nově postavené domky, kde dříve vůbec stavení nebylo, mají sousedé: Holub Frant. čp...., Chvojka Jan čp...., K. Klokočník čp...., Pečenka Frant. čp...., Moravec Jan čp...., Voříšek Jan čp...., Řezník Václav čp.... vilku. V obci jsou dva hostince a sice: Jana Pěnkavy čp.... a Frant. Horáčka čp...., dva obchody a to: Ant. Moravce čp.... a Anežky Škramlíkové čp.... Truhlář Jan Voříšek čp. 68, který má domek i s hospodářství za mostem přes řeku Blanici. Mlýn Frant. Frýby čp. 1. Jiných živností zde není. Dříve zde bylo dosti obuvníků, kteří měli práci jak pro zdejší občany, tak pro obuvnické továrny ve Vlašimi. Dnes se kupuje však všechna obuv ve městech v Baťových prodejnách. 11

12 Obec Libež patří od roku 1936 k okresu Vlašimskému, dříve byl to politický okres Benešovský. Cesty u obce naší proti dřívějšku jsou široké, upravené až na to, že když prší, jsou blátivé. V roce 1922 byla udělána planýrka silnice z Vlašimi do Libže, na kterou obec naše musela doplatiti asi Kč. Bohužel však do dnešní doby není silnice vyštětěna kamenem, takže když jsou deště, jest samé bláto a není možno se do Vlašimi dostat. Za vsí ke Všechlapům přes řeku Blanici jest dřevěný most, který v roce 1937 byl shnilý tak, že se musil uzavříti. Most ten dělával vždy okres i opravoval, ale nýni když občané chtěli jezdit přes most, musila obec Libežská koupiti 5 železných nosičů (travers), za které zaplatila Kč. Práci dal Okres Vlašimský. Nový most byl postaven na jaře roku Roku 1929 půjčila obec Libežská Vlašimskému okresu asi 100 m 3 kamene, který měla připraven na vyštětění silnice. Okres Vlašimský kámen odvezl na stavbu silnice od Vlašimi ku Ctiboři a když byl okres Vlašimský po té spojen s Benešovským, nechtěl se k vrácení kamene nikdo hlásit a obec nedostala nic. Postupem času se zase hospodářské poměry změnily. Jak se po světové válce dobře dařilo zemědělcům i dělníkům, kteří jezdili ponejvíce do Prahy na práci, kde se mnoho stavělo, tak přišel rok 1929, od kteréhož roku se začaly poměry zhoršovati ve všech oborech, jak v hospodářství, tak i v průmyslu. Ceny obilí klesaly rok od roku. V roce 1934 byly tyto ceny: Pšenice Oves Ječmen Brambory Máslo 1 kg Vejce 1 kopa za 1 g 85 až 90 Kč za 1 q 50 až 55 Kč za 1 q 55 až 60 Kč za 1 q 10 až 15 Kč za 10 až 13 Kč za 15 až 18 Kč Průmyslové výrobky se však prodávaly stále stejně, některé ještě dráže. Tak cukr, který byl za 5 Kč, prodává se za 6 Kč. Secí stroj, který byl za 2000 Kč, jest za 3200 Kč, stejně i ostatní věci. Dobytek klesl také v ceně. Za 300 Kč se prodala pěkný kráva i s teletem. Vepři na zabití 1 kg živé váhy za 4 Kč. Domkáři zdejší, kteří dříve chodili do práce do Vlašimi i do Prahy na stavby, nemohli práci nikde dostati, neboť nezaměstnanost byla veliká v celém státě. Mnoho sousedů, kteří podnikli nějaké investice, stavbu, koupě polí, strojů a podobně, se zadlužilo, že byla obava, že poměry se vrátí jako před rokem 1900, kdy mnohým hospodářům z jejich majetků nezbylo ničeho. Teprve v roce 1935 počíná se zase vše obracet k lepšímu. Pro zemědělce byl státem zaveden obilní monopol, jímž byly stanovené pevné ceny za obilí, čímž odpadla spekulace obchodníků s obilím, kteří po žních levně od hospodářů nakoupili a po jaru draho prodávali. Ceny za obilí v roce 1935 byly takové: Pšenice Žito Oves Ječmen 1 q dle jakosti Kč 1 q dle jakosti Kč 1 q dle jakosti Kč 1 q dle jakosti Kč Uvedené ceny platí po žních, pak za každý další měsíc jsou příplatky na 1 g 1 Kč až 1,50 Kč dle druhu obilí. Dobytek zase stoupl v ceně, takže se zase lépe hospodařilo. Domkáři zdejší dostali zase práci 12

13 (jako zedníci, tesaři, nádeníci) při stavbě továrny na střelivo ve Vlašimi, která se stavěla v letech Výdělky zedníků a tesařů týdně činí kolem 200 Kč, přidavačů kolem 150 Kč týdně. I při stavbách domů ve Vlašimi, kde se následkem postavení veliké továrny hodně stavělo, měli zdejší dělníci hodně zaměstnání. Obyvatelé obce Libže jsou skorem všichni příslušníci církve římsko-katolické. Obec patří k faře Hrádecké, kamž patří i okolní vesnice Ctiboř, nemíž, Petříny a Kladruby. Faru Hrádeckou spravoval, pokud paměť sahá, farář Vlasák známý spisovatel, rodák Vlašimský, po něm vikář Frant. Kamarýt, farář Frant. Böhm a děkan Jaroslav Hrabačka, který se nejvíce přičinil o opravy kostela Hrádeckého. Tento posledně jmenovaný se odstěhoval v roce 1934 a od té doby jest fara Hrádecká bez kněze. Do kostela sloužit mši sv. vždy jen v neděli dojížděl farář z Domašína, pak z Radošovic a nýni spravuje farnost děkan Vlašimský. Škola Libežská jest dvoutřídní. Jest umístěna ve dvou budovách. První třída jest v původní škole na návsi a druhá třída byla ve statku Vojtově, nyní hostinci Jana Pěnkavy asi do r Pak koupila obec statek Zemanů čp. 2 se zahradou a upravila jej na školu. V domě jest třída a byt pro učitele a 2 místnosti, kde bydlí staří obecní příslušníci. Ovšem pro dnešní dobu jsou obě dvě školy proti školám v jiných obcích špatné. Nízké, málo prostorné a dosti vlhké. 13

14 1939 Z výnosu mšano ze dne č. j byla obecní kronika obce Libže uzavřena dne 7. listopadu Pokračování v II. Díle B Z Theinig Kronikář Jeřábek Stan.starosta 14

15 II.díl Přebírám vedení obecní kroniky, která byla 7. listopadu 1940 zastavena. Chci nejprve doplniti to, co do současné doby chybí, totiž dobu okupace, osvobození a události po něm. Pak chci přesně a pravdivě zachycovat jednotlivé události v naší obci, aby si potomstvo mohlo učiniti správnou představu o vývoji naší obce. V prosinci 1952 Jaroslav Hýla, kronikář Září 1938 molibizace! Národ se připravil k obraně státu. Tím tíživěji potom dolehla zpráva o vydání pohraničí Němcům. Československá armáda byla demobilizována a její příslušníci se vraceli domů. V životě státu nastaly veliké změny. Ze země české a moravské byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava. Území státu zmenšeno o pohraničí. Náš vlašimský okres byl s benešovským sloučen v jeden Benešovský. Zřízení protektorátu, vpád německé armády a obsazení našeho území působilo tíživě na mysl a na národnostní cit lidu. Český národ nenáviděl okupanty, a kde mohl, tak jim škodil. Přece však byli lidé, kteří za jidášsky peníz zrazovali své sousedy a udávali je gestapu. Tak bylo i v naší vesnici: v libežském chudobinci bydlela rodina Koubova. Za jejich dcerou chodil čeledín od Tomků, Václav Polesný. Koubovi jej navedli, aby žádal velikou mzdu. Tomkovi, kteří jej živili i oblékali, mu takovou mzdu nedali. Rozhodl tak i soud, která tím vznikl. Polesný vyzradil Koubovým, že se u Tomků scházeli lidé poslouchat cizinu. Ti to řekli Ježkovi, konfidentu gestapa, který měl v libežském katastru spachtován rybolov. Ježek vše udal a za několik dnů odvážela gestapácká auta mnoho libežských občanů do vězení. Byl zatčen i čeledín Polesný. Byli to tito občané: František Tomek otec, František Tomek syn, Marie Tomková čp. 12. Alois Novák starší, Alois Novák mladší, Anna Nováková čp. 47. Josef Kulík, čp. 63, Stanislav Jeřábek 17. Jan Ševčík čp. 36. Alois Hudec čp. 59. František Pečenka čp. 69, Ana Pečenková. Marie Fojtíková čp. 69. Jan Hýla čp. 55. Petr Polesný čp. 8. Ze Slověnic Josef Měchura čp.... a z Vlašimi Jan Kněžík čp...., kteří namontovali krátké vlny do radia. Dále Václav Svoboda čp. 20, Antonín Němec čp. 18, Jan Macháček čp. 23, Jaroslav Vodolán čp. 49. Celá rodina Tomkova i čeledín Polesný, Kněžík, Měchura, všichni byli popraveni. Ostatní odsouzeni na několik let a po skončení války se vrátili až na mladšího Nováka a Jana Hýlu, kteří zahynuli při náletě v Drážďanech. Novák starší zemřel zanedlouho po návratu. Tak i naše obec přinesla mnoho obětí na oltář vlasti. Zatím smutný život plynul dále, žilo se jen den ke dni. Vesnice byla tichá, smutná, nikde nezazněl křik mládeže. Děti musely doma pomáhat, poněvadž tátova pomocná ruka chyběla. Do takovéhoto života přišly zprávy o Lidicích a Ležácích, které ještě více poděsili zbičovanou mysl lidí. Usedlosti všech zavřených byly zabrány a teprve po rozsudku vráceny, mimo usedlost Tomkovu, na které hospodařil Mařík ze Spolí přistěhovaný a usedlost Vodolánovu, na kterouž se dostal jakýsi Sochůrek. 15

16 Z naší obce museli tito občané do Německa na práci: František Malenský čp. 45, Vojta Jan čp. 57, Macháček František čp. 23, Chvojka Jan čp. 65, Zeman Rudolf čp. 33, Hýna Karel čp. 5, Balík Josef čp. 72, Kněžík František čp. 3, Holub František čp. 66, Hromas Jan čp. 26 (zůstal nezvěstný), Frauenterka Václav čp. 17, Beneš Václav čp. 4, Pěkný Václav čp. 30. Mezi sousedy byly zapomenuty všechny sváry. Všichni si vzájemně pomáhali. Sbíralo se staré železo, barevné kovy a starý papír i hadry na válečné účely. Došlo i na zvony. I libežský se musel odevzdat. Sousedé si naň ještě zazvonili, ti starší si i zaplakali, všem bylo teskno. Ale jejich smutek kvůli zvonku netrval dlouho, neboť byl vrácen, protože jej nemohli rozlít. Jakmile se rozsvítilo, hned se musilo zatemnit. Se světlem venku se nesmělo chodit. Na půdě musily být sáčky s pískem a nádoby s vodou, pro případ požáru. Přes tyto opatření chodily kontroly. Ceny ve II. světové válce Úřední cena Černý trh Žito 1 q 120 K až 500 K Pšenice 1 q 160 K až 1500 K Brambory 1 q 40 K až 250 K Vejce 1 kus 1,50 K až 10 K Mléko 1 l 3 K až 20 K 1 kg vepř. masa 25 K až 300 K 1 kg hov. masa 20 K až 150 K Kráva 2000 K K Kůň se prodal až za K Sele 10 kg 450 K 1000 K Máslo 20 K až 200 K Mouka hrubá 3 K 40 K Husa hladová 700 K Husa krmená 4000 K Na začátku okupace byl zaveden lístkový systém. Ve městech lidé dostávali lístky na všechno. Zemědělci nedostávali lístky na chléb, housky. Když si někdo zabil prase, nedostal lístky na maso tak dlouho, na jak dlouho bylo odhadnuto, že mu maso z prasete vydrží. Rovněž tak byly zavedeny šatenky. Někteří lidé na venkově prodávali lístky na maso do měst, protože je nepotřebovali. Byli však i takoví lidé, že to dělali kvůli penězům a děti doma trpěly podvýživou, protože takoví rodiče prodali i maso, vejce, máslo a podobně. Zemědělci museli odvádět obilí podle výměry dobytek hovězí, vepři, vejce, mléko a ze zabíjaček sádlo. K rolníkům přicházely často kontroly. Brzo každý, kdo měl více obilí, jej schovával. Schovávaly se i slepice, husy, mléko a sádlo. Lidé si vymýšleli různé skrýše: Jednou, když si děti hrály za vsí, našli 16

17 v kanále pod cestou máselnici. Obilí se vysypalo v plívni na zem a přiházelo se slamou. Byly dvojité stěny, do kterých se také dost vešlo. Za války měla libežská škola dvě třídy. První byla ve škole dolejší a druhá ve škole nahoře. První třídu (I. a II. oddělení) učila učitelka Kunstová. Druhou třídu (III. a IV. oddělení) učila učitelka Pěnkavová. Kunstová bydlela v dolejší škole a Pěnkavová bydlela doma v Novém mlýně. Zatím na frontě se dály velké události: Do války vstoupila Amerika, Anglie proti Němcům, tak že tito bojovali na dvě fronty. U Stalingradu byli Němci zastaveni a hnáni zpět. Sovětská armáda již osvobodila Polsko, Slovensko a byla již na Moravě. Po silnicích ustupovaly jednotky německé armády. V naší vesnici vzbudilo rozruch obrněné auto, které jelo po cestě do Psář. Když přejíždělo most přes Blanici, traverzy mostu se ohnuly a vše se sesulo do vody. Němci je tam nechali a odešli směrem ke Slověnicům. To bylo koncem dubna. Ve vzduchu bylo cítit silné napětí, které hrozilo explozí. Výbuch přišel 5. května Revoluce v Praze. Přes noc vyrostly stovky barikád a pražský lid se hrdině bránil přesile Němců. Všichni poslouchali rozhlas volající pomoc Praze. A pomoc se rychle blížila v podobě sovětských tanků, které na rozkaz samého generalissima Stalina mířily od Berlína ku Praze. Tak byl 9. května 1945 boj slavně ukončen. Český národ nadšeně vítal své osvoboditele a se slzami v očích jim děkoval za vyproštění z okovů fašistické nadvlády. 11. května 1945 pořádal sbor dobrovolných hasičů zároveň se školou a národním výborem slavnostní průvod k pomníku padlých. Jaké to nezapomenutelné chvíle. Zvuk českých pochodových písní a v čele průvodu vlála naše krásná československá vlajka. Čestnou stráž okolo pomníku stáli bratři požárníci. O významu dne promluvila řídicí učitelka Libuše Kunstová. Ve svém projevu poděkovala nejprve padlým za svobodu naší vlasti. Dále připomněla živým o jejich povinostem v nové republice. Slavnost zakončili školní děti pěknou recitací. Při této slavnosti bylo vybráno 3200 K, pro první pomoc postižené Praze. Zasláno bylo i obilí, mléko a jiné k životu potřebné potraviny. 17

18 LÉTA Jako na vše, co je nepříjemné v lidském životě, se rychle zapomíná, zapomínala i naše vesnice na hrůzy okupace, které na naší dědinu tak těžce dolehly. Začalo se žíti svobodně a radostněji. Nezapomnělo se však docela na okupaci a nezapomnělo se na její oběti, které musela naše obec přinést. V roce 1945 byl odhalen pomník těm, kterým nebylo dopřáno přežít útrapy vězení a vrátit se domů. V témže roce se rozhodlo několik sousedů opustit naši ves a odešli do pohraničí, které museli Němci opustit. Byli to tito sousedé: A. Srb, čp. 35 A. Bárta, čp. 58 J. Polesný, čp.... F. Bareš, čp. 51 F. Taufmann, čp.... J. Kulík, čp. 63 Skoro všichni se usadili ve vesnici Vítkov, okres Falknov-Sokolov. Chalupu Srbovu koupil Petr Polesný, chalupu Bártovu koupil Ladislav Březnovský, Baršovu chalupu koupil Josef Hromas, Taufmannovu chalupu koupil Alois Hudec. Chalupu Kulíkovu koupil S. Jeřábek a A. Němec na polovic. Stará chalupa L. Březnovského byla rozbourána, rovněž byla rozbourána chalupa Aloise Moravce čp...., který se odstěhoval k dceři do Bílkovic. Místo po chalupě koupil F. Macháčekb čp...., který si na něm postavil sklep. Zmizela i chalupa Novákova čp...., o místo se rozdělil A. Němec a A. Hudec. Rozbořena byla i chalupa F. Holuba čp. 53, který se nastěhoval do staré Hromasovy chalupy. To vše pomáhalo úplné změně tvářnosti naší vesnice. Stavení byla opravována: nahazována, zmizely (až na 3 čísla) došky ze střech. V létech byla dostavěna silnice Vlašim-Ctiboř-Libež- Všechlapy-Divišov. Přes řeku Blanici byly postaveny 2 nové mosty: u Libže železný most, u Nového mlýna železobetonový (stál prý 4 miliony korun). V těchže letech došlo i k úpravě libežské návsi: Byl přebudován rybník, byla vybudována kanalizace. Došlo i na starou, vetchou kapličku, která dostala novou střechu, byla nahozena a uvnitř pěkně vymalována. Škoda však, že byly při této úpravě poraženy dvě krásné, mohutné, staré lípy, které by nám mohly jistě vyprávět více, než tato kniha. Škoda!! V padesátém roce byl zaveden do vsi telefon. Jedenapadesátý rok nám přinesl to, po čem jsme dávno toužili, totiž do vsi byl zaveden elektrický proud. Při prvním slavnostním rozsvěcení byla uspořádána hostina v hostinci u Horáčků a tancovalo se do rána. 18

19 Ve dvaapadesátém roce začal do Libže jezdit autobus: Vlašim, Divišov, Český Šternberk. Obyčejně k nám jezdily takové stroje, že často stalo, že lidé musili od vlašimského mostu jít nad Vlašim pěšky a pak už to šlo. Pro porovnání uvádím ceny některých obilnin, jaké byly po válce: Druh: Žito Oves Ječmen Pšenice Brambory Úřední cena: 360 Kčs 260 Kčs 260 Kčs 400 Kčs 100 Kčs/q Kráva stála až Kčs.Pár koní až Kčs. 19

20 ROK 1955 V roce tomto bylo velmi nepříznivé počasí. Hned na jaře byla polní práce zpožděna častými dešti. Senoseč se také velmi protáhla. Ve žních a dlouho po žních zůstalo obilí na polích. Často pršelo a tak jen příležitostně se nechalo něco domů odvést. Až na podzim se počasí poněkud ustálilo a tak se alespoň brambory nechali dobře vybírat. Obilí mnoho leželo sláma potom byla špatná a také se mnoho nenamlátilo. Palčivou otázkou naší obce jsou neobdělaná pole, která leží ladem. Výměra těchto polí je přibližně 35 ha. Tato otázka musí být dosti rychle vyřešena. V obci pokračuje úprava cest a návsi. Z bývalé pastoušky byla vybudována hasičská zbrojnice. Rovněž k ní byla vybudována cesta velmi pohodlná. Dlouho nebyla hasičská stříkačka použita, až tohoto roku na jaře, kdy byl v Libži založen požár, k němuž došlo takto: V nedělním odpoledni vznikla na návsi hádka, které se zúčastnil i J. Hromas čp...., u něhož byl ve stodole večer potom založen oheň. Požár zachvátil mimo stodolu i obytné stavení Hromasovo a přenesl se i na stavení Jana Moravce čp. 32. Obě čísla vyhořela a požár jen díky obětavosti občanů se nepřenesl na blízké stavení Šustovo. Žhář po založení požáru utíkal ke Hrádku a při cestě zapálil ještě stoh před Kadlecovým stavením. Byl však brzy dopaden a odsouzen k vězení na 3 roky. 20

21 ROK 1956 V tomto roce došlo v naší obci k další události, která rozvířila do značné míry život vesnice. Bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo. Družstevní život se začínal slibně rozvíjet. Předsedou JZD byl zvolen Václav Svoboda čp.... Přesto se družstvo neudrželo a brzy se rozpadlo. Příčinou byly různé počáteční obtíže, které naši občané nedokázali překonat. Někteří zemědělci předali pole Československým státním statkům, které hospodaří na bývalém klášterním velkostatku na Vysoké Lhotě. Byli to tito zemědělci: Horáčková Anna čp...., Němec Antonín čp...., Březnovský Ladislav čp...., Hudec Alois čp.... Došlo k pozemkové úpravě. Státní statky připojily ke ctibořskému hospodářství pole při silnici ke Ctiboři o výměře pozemků, které jmenovaní občané předali. V tomto roce se objevila první televize v obci. Majitelem televize je Josef Dvořák, správce ČSSS na Vysoké Lhotě. V roce libežská mládež sehrála řadu divadel, z nichž jako příklad uvedu aspoň Klicperovu hru: Divotvorný klobouk, G. Preisové: Její pastorkyňu a další. Po odchodu mnoha chlapců na vojnu se divadla přestala hrát. Počasí v tomto roce: Rok začal velkými mrazy, které trvaly celý únor. Pak se počasí zlepšilo, bylo dokonce velmi příznivé, takže úroda byla pěkná. Nutno však přiznat, že pole naší obce nevynikají úrodností. Když se namlátí z 5ti panáků metrák žita, mluví se již o úrodném roce. I v tomto roce pokračuje úprava cest, díky které se tvářnost nejen vsi, ale i blízkého okolí stále lepší. 21

22 ROK 1957 Pokračuje se v opravě cest. Je opravována cesta ke Psářům a ke Lhotě (zatím jenom k potoku Chotýšance). Počítá se se stavbou železobetonového mostu přes Chotýšanku. Rovněž v tomto roce byla provedena důkladná adaptace bývalé dolejší školy, kde byla zřízena úřadovna Místního národního výboru a klubovna Československého svazu mládeže. Již od roku 1949 zde byla zřízena oddávací síň, kde se oddávali snoubenci z Libže, Všechlap, Ctiboře a Nemíže. Budova byla nahozena, dány nové dveře, místnosti vevnitř přebudovány a vymalovány. Okolo školy byl postaven nový plot drátěný s podezdívkou, škola sama obílena, takže nyní vypadá z venku celkem hezky. Jinak pro vyučování se tato budova nehodí. Škoda, že libežští občané jeví o stavbu nové školy tak malý zájem. Škola je jednotřídní a počet dětí se pohybuje kolem 30 ti až 40 ti. Od listopadu 1953 do září 1957 školu spravovala učitelka Zdeňka Doležalová. Od září 1957 do září 1958 učitelka Ludmila Baštová, po níž byla ustanovena učitelka Jiřina Burdová. V tomto roce se objevila první televize přímo ve vsi. Koupil si ji Karel Klokočník. Rovněž v tomto roce byla vybudována u Vysoké Lhoty velká t. zv. produkční stanice. Jsou to vepříny, v nichž budou krmeni jateční vepři. V květnu tohoto roku se konaly volby, které měly v Libži opravdu slavnostní ráz. Před školou, v níž se volby konaly, vyhrávala od rána kapela, složená z místních občanů. K volbám se dostavili všichni voliči, kteří mohli chodit. Za nemocnými musela přijít urna sama. Všichni občané volili. Do místního národního výboru byli zvoleni tito občané: Antonín Moravec čp. 67 předseda MNV. Stanislav Jeřábek čp. 17 tajemník MNV. Alois Hudeč čp. 62 náměstek předsedy MNV. František Macháček čp. 23 člen MNV. František Holub čp. 68 předseda zem. komise Josef Hynek čp. 7 předseda komise pro výstavbu Jan Pěnkava čp. 81 kulturní referent Václav Stejskal čp. 31 člen zem. komise Jan Tylner čp. 61 člen MNV. Počasí v tomto roce: Rok byl suchý, což mělo za následek slabou úrodu a nedostatek slámy a píce pro dobytek. 22

23 ROK 1958 Pozorujeme stále větší změny v životě obce. Značně se mění tvář obce nejen vnější, ale i vnitřní. Začíná se rozvíjet kulturní život obce. Pro Osvětovou besedu byla zakoupena promítačka, takže se promítá v obci jednou týdně film. To, o čem lidé před krátkým časem ani nepřemýšleli, je nyní bráno jako samozřejmost. Podél Blaníce stále přibývají chaty, kam přijíždějí lidé zejména z Benešova na dovolenou. Proto je v Libži v létě dost rušno. Dříve obec, která byla zapadlá a odříznutá od světa, dnes se stala cílem dovolených v blízkosti vody a lesa. Ceny obilovin v povinné dodávce: Brambory Ceny dobytka: Žito 88 Kčs za 1q Pšenice 98 Kčs za 1 q Oves 55 Kčs za 1 q Ječmen sladovnický 82 Kčs za 1 q krmné 15 Kčs za 1 q jedlé 23 Kčs za 1 q Kráva (podle třídy) 3,20 7,80 Kčs za kg Prasata 4,20-6,40 Kčs za kg V květnu došlo ke změně v Místním národním výboru. Stanislav Jeřábek pro nemoc se vzdal funkce tajemníka MNV. Na jeho místo byl zvolen dosavadní předseda zemědělské komise František Holub, jehož bývalou funkcí byl pověřen František Macháček. V září tohoto roku vstoupili zemědělci skoro všichni do Československých státních statků. Z větších rolníků zůstal soukromě hospodařit jenom Václav Beneš čp.... Tak se současně vyřešila i otázka neobdělaných polí v Libežském katastru. Počasí: Proti loňsku byl letošní rok celkem deštivý. Úroda však byla dobrá. Velmi neobvyklá byla vysoká úroda ovoce. 23

24 ROK 1959 Hned po Novém roce se začal svádět dobytek do velkých stájí, do Nového mlýna, k Moravcovům čp. 24, k Macháčkovům čp. 24, k Hynkovům čp. 7, k Pěnkavovům čp. 21. Od 1. února 1959 se ruší oddávací síň v Libži, poněvadž se bude oddávat ve Vlašimi. Zde končí zápis kronikáře Jaroslava Hýli, rodáka libežského nyní učitele v Ledči n/sázavou. Pamětní knihu přebírá Blažena Němcová, nar , v Libži, č.p. 63. Mé ruce, kniho stoletá, chtějí psát v tvé listy zažloutlé, co čas a doba přinese vesnici Libži v dolině malé stulené. Pro příští život lidský, jenž Libží kroky své povede, svěří Ti, kniho pamětní, mé péro na Tvém papíře. Libež, 5. prosince, r V roce začly československé státní statky v Libži stavět kravín za mostem. Byl to velký projektovaný kravín na volné ustájení pro sto krav. Všechny tyto krávy, které šly na volné ustájení do kravína 7, musely být odrohovány. Kravín byl velký, vzdušný a pro léto byl pro krávy ideálem. Hůře však to vypadalo v zimě. Hned při prvních mrazech vodovody i napáječky zamrzaly. Zastydávalo i strojní dojicí zařízení a kravín se nestačil zateplovat. Byl obložen celý slamou a slaměnými desky. Zaměstnáni v něm byli čtyři lidé, kteří po dvou měnili osmihodinovou pracovní dobu. Kravín však nestál dlouho. 6. února 8 vypukl v něm v noční hodině požár. Když byl celý kravín v plamenu, byl teprv zpozorován. Tehdejší noční hlídač Frant. Horák nevěděl nic, až když jej upozornily třaskavé rány eternitu. Všechny krávy byly zachráněny a rozvedeny po Libži do stájí a vedlejších sousedících státních statcích. Příčina požáru nebyla zjištěna a v stavbě se doposud nepokračuje. (V roce 1965: zbylé pozůstatky z kravína odvezeny a celá stavba zlikvidována) 6 Stavba dokončena roku Krávy sváděny v měsíci srpnu, téhož roku 8 Rok

25 Vesnice naše Libež kráčí s novým duchem socialistické doby. První pisatel této pamětní knihy by jí teď sotva poznával. Kde jindy tekly vsí rozblácené potoky spoutala a urovnala je kanalizace. Nikde žádné rokle ani výmoly. Cesty pěkně vydlážděné a ve vsi i částečně vyasfaltované. Dřívější bahnitý rybník vprostřed návsi je prohloubený a pěkně vydlážděný. Skýtá velkou rezervu vody v případě požáru. Letošního roku je oplocen drátěným plotem. Tam, kde stála Jos. Hromase vyhořelá stodola, je postavena autobusová čekárna, která je jistě jednou z okras obce. Vedle je sklad na uhlí a dříví pro školu a nová požární zbrojnice. Místo před zbrojnicí si zdejší požárníci pěkně upravili a dali vyasfaltovat. O toto všechno pěkné ve vsi se zasloužil místní národní výbor v čele se svým předsedou Ant. Moravcem, který má rád hezké věci ve své rodné vsi. Tam, kde stojí hostinec u Horáčků, byla na jeho dvoře postavena spotřební prodejnou Jednoty nová samoobsluha na smíšené zboží. Otevřena byla v měsíci září, tohoto roku. První vedoucí samoobsluhy je Marie Moravcová, z č. 67, rozená Šustová. Za zmínku stojí, že naše vesnice Libež spěje ve všem z duchem nové doby. Vesnická dívka se nerozezná od městské ani mluvou ani ošacením. Televizor je už běžnou věcí, který dřív budil ve vesnici senzaci. Dnes už nastupují ve vesnických kuchyních elektrické a plynové sporáky. Elektrické vyssávače prachu a různé jiné vymoženosti jsou k spatření v mnoha domácnostech. Za to zmizely v domácnostech chlebové pece. Jejich práci převzaly velké pekárny, které chleba naší vesnici dovážejí. Ceny v roce 1962: Kůň tažný až Kč Kráva užitková 7 až Kč Prase metrákové Kč Sele 1 kg živ. váhy 15 až 22 Kč Husa za 1 kg živé váhy 20 Kč Pšenice 1 q = 102 Kč Žito 1 q = 145 Kč Oves 1 q = 55 Kč Ječmen 1 q = 55 Kč Brambory jedlé = 35 Kč q cena výkupní Mouka pšeničná hrubá 3.70 Kč Mouka pšeničná hladká 1 kg 3.20 Kč Cukr za 1 kg 8 až 9 Kč Máslo za 1 kg 40 Kč Vepřové sádlo za 1 kg 28 Kč Pro zemědělství bylo počasí v roce 1962 nepříznivé. Jeteloviny byly všechny vyhynuté, takže se musely zaorat. Studené a suché jaro zavinilo špatnou senoseč. Z ovoce se urodily poměrně jen jablka, které byly hodně červivé. Zde chci uvést několik pověstí z Libže, by nepřišly v zapomenutí. 25