Rostliny v úpravě hrobů

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici Diplomová práce Rostliny v úpravě hrobů Vedoucí práce: doc. Ing. Miloš Pejchal, Csc. Žďár nad Sázavou 2012 vypracovala: Bc. Libuše Marková

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Rostliny v úpravě hrobů vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v kapitole Literatura a prameny. Pokud není uvedeno jinak, tak snímky pořídila autorka. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne Podpis: Poděkování Děkuji doc. Ing. Milošovi Pejchalovi za vedení práce, dále panu Bořivojovi Sedlákovi, správci hřbitovů ve Žďáru nad Sázavou, za ochotu při konzultaci, Ing. Jitce Mondadové ze zahradnictví U Chlubnů za poskytnutí praktických rad a panu Vlastimilovi Braunovi, pěstiteli skalniček na Vysočině, za konzultaci. 2

3 3

4 4

5 Obsah 1. Úvod a cíl práce 8 2. Metodika a struktura práce Struktura práce Metodika práce Použité prostředky 9 3. Literární přehled Definice základních pojmů Historie pohřbívání v České republice Způsoby pohřbívání v současnosti v České republice Venkovské ( lidové ) hřbitovy (ŠONSKÝ, 2002) Městské hřbitovy (ŠONSKÝ, 2002) Lesní hřbitovy Urnové háje Vojenské hřbitovy a hřbitovy obětí komunismu Židovské hřbitovy Rozptylová louka Vsypová louka Parametry hrobů Historie využití rostlin při úpravě hrobů Úprava hrobů v 18. a 19. století Úprava hrobů v 1. polovině 20. století Úprava hrobů ve 2. polovině 20. století Současné využití rostlin při úpravě hrobů Využití rostlin v okolních zemích Využití rostlin v České republice Výběr rostlin pro hrobová místa Výběr rostlin podle stanovištních podmínek (zpracováno dle ŠONSKÝ, 2002) Výběr skupin rostlin podle nároků na péči Terénní šetření Trendy v úpravě hrobů v Německu a Rakousku Situace v úpravě hrobů v České republice Typy výsadeb Hřbitovy se zapojeným stromovým patrem Nejčastější nedostatky při osazování hrobů Výčet nejčastěji používaných rostlin na příkladu hřbitovů ve Žďáru nad Sázavou Osázené nádoby Návrhová část Modelové území Nový hřbitov na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou Širší vztahy 55

6 5.1.2 Geografické a klimatické podmínky Půdní a hydrologické podmínky Dispoziční řešení Nového hřbitova a fotodokumentace Současný stav vegetačních prvků Parametry hrobových míst Východiska a kriteria výběru rostlin pro modelové území Klasické způsoby osázení hrobů Experimentální způsoby osázení hrobů Založení výsadeb Následná péče o výsadby Diskuse Závěr Resumé Summary Literatura a prameny Publikace Katalogy a ceníky Mapové podklady Webové stránky Další prameny 78 Přílohy: 1. Fotodokumentace rostlin vhodných pro modelové území: 1. Letničky okrasné květem 2. Letničky okrasné listem 3. Dvouletky 4. Trvalky 5. Cibulnaté a hlíznaté rostliny 6. Dřeviny jehličnaté 7. Dřeviny listnaté 2. Tabulky rostlin vhodných pro modelové území: I. Letničky a dvouletky II. Cibulnaté a hlíznaté III. Trvalky IV. Dřeviny listnaté V. Dřeviny jehličnaté 3. Návrhy osázení hrobů pro modelové území: Klasické způsoby osázení dvojhrobů Klasické způsoby osázení jednotlivých hrobů Experimentální způsoby osázení jednotlivých hrobů

7

8 1. Úvod a cíl práce Nejprve jsem hřbitovy v rámci zahradní a krajinářské architektury vnímala jako téma trochu vytěsňované vzhledem k nádechu morbidity, která je s nimi spojována, připadala jsem si jako samaritán v této oblasti, snažila jsem se městský hřbitov přiblížit zahradám a parkům místům příjemného spočinutí nejen pro zemřelé, ukázat ho lidem jako oázu zeleně uprostřed města. Nyní po nedávném úmrtí člena naší rodiny vnímám hřbitov opět jako poslední místo odpočinku člověka, místo, které je mu přiděleno už navždy, je s ním spojováno a připomíná nám ho. Místo, které je důkazem, jaký vztah máme k našim blízkým, jak si jich vážíme a co jsme pro ně ochotni obětovat. Myslím si, že v dnešní uspěchané době člověk pozná cenu všeho teprve až když to ztratí. A pokud si nevážíme našich zemřelých příbuzných, nemůžeme si vážit ani sebe sama, a to pak život ztrácí smysl. Rostliny vnímám jako propojovací článek mezi živými a mrtvými, rostliny také dýchají, zároveň jsou však pevně spjaty se zemí. Rostliny jsou živé, proměnlivé. Nechci, aby se hroby staly malými zahrádkami s desítky vzácných a okázalých kultivarů rostlin, pouze chci, aby byly důstojné. Cílem této práce je kritické zhodnocení údajů z dostupných pramenů a jejich přehledná prezentace v literární části práce. Literární údaje doplnit vlastním terénním šetřením a vlastní fotodokumentací. Dále navrhnout v modelovém území (část Nového hřbitova na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou) osázení hrobů na několika příkladech, včetně sortimentu rostlin vhodných pro toto území. Cílem této práce je také nabídnout své znalosti, zkušenosti a výsledky této práce lidem, kteří chtějí dát najevo úctu k mrtvým, prostřednictvím péče o hrob. 8

9 2. Metodika a struktura práce 2.1 Struktura práce Práce je složena z literární části a návrhové části. Textová část je výsledkem práce s literárními zdroji předkládá stručný přehled základních definic týkajících se dané problematiky, předkládá také vývoj pohřbívání na našem území, seznamuje s typy hřbitovů a hrobů dle různých zdrojů na našem území, dále shrnuje vývoj v používání rostlin na hřbitovech v našich zemích. Součástí je také zhodnocení četnosti a kvality pramenů v dané problematice. Literární údaje byly konfrontovány se stávající praxí a dokladovány fotodokumentací hrobů našich i zahraničních. Úvodem návrhové části bylo vypracování tabulek rostlin vhodných pro modelové území Nového hřbitova na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou (viz Tabulky rostlin vhodných pro modelové území v příloze) a jejich doložení prostřednictvím fotodokumentace (viz Fotodokumentace rostlin vhodných pro modelové území v příloze). Vlastní návrhová část se stává z plánků osázení jednotlivých typů hrobů a výčtu materiálu potřebného k založení výsadby. 2.2 Metodika práce - seznámení se s danou problematikou v dostupné literatuře, seznámení se s vývojem trendů v osazování hrobů na našem území i v zahraničí, jejich porovnávání - ověření zjištěných poznatků z literatury v terénu: navštěvování různých hřbitovů v různou roční dobu, pořízení fotodokumentace hrobů jejich způsob osázení a používané druhy rostlin, sumarizace nejčastěji používaných druhů rostlin na hřbitovech ve Žďáru nad Sázavou - zvolení modelového území na základě konzultace s vedoucím správy hřbitovů města Žďár nad Sázavou Bořivojem Sedlákem - terénní průzkum současného stavu modelového území - parametry hrobů, stav vegetačních prvků - fotodokumentace současného stavu modelového území a analýza širších vztahů - zjišťování geografických, klimatických a dalších faktorů ovlivňujících modelové území - vypracování tabulky rostlin vhodných pro modelové území na základě vylučovací metody - rozdělení typů hrobů podle jejich velikosti a vnitřního členění - vypracování návrhů pro jednotlivé typy hrobů s použitím různých skupin rostlin - vypracování osazovacích plánů k jednotlivým hrobům a výčet materiálu a prací pro založení výsadeb 2.3 Použité prostředky - fotoaparát Fujifilm FinePix S ručně kreslené návrhy osázení hrobů, upraveno v programu Gimp

10 3. Literární přehled 3.1 Definice základních pojmů Definice základních pojmů v oblasti dané problematiky nalézáme především v publikaci Úprava hrobů (ŠONSKÝ, 2002), která obsahuje kapitolu Slovníček odborných výrazů, dále potom v zákoně č. 256/2001 Sb. o pohřebnictví. Další termíny, zejména z oblasti zahradnictví, poskytuje Zahradnický slovník naučný (MAREČEK, ). Vysvětlení odborných termínů v oblasti pohřebnictví nenalézáme již v dalších doporučených pramenech, a tak bylo nutné uspokojit se se zdroji internetovými. Hrob Hrob je místo v zemi, kde jsou uloženy ostatky zemřelého. Rozlišujeme hrob tradiční kopaný nebo urnový. (ŠONSKÝ, 2002) Hrobové místo Hrobové místo je místo na pohřebišti určené pro zřízení hrobu nebo hrobky nebo vyhrazené místo v úložišti jednotlivých uren. ( 2 zákona č. 256/2001 Sb. o pohřebnictví) Nájemce je povinen vlastním nákladem zajišťovat údržbu pronajatého hrobového místa v rozsahu stanoveném smlouvou o nájmu. ( 25 čl. 5 zákona 256/2001 Sb. o pohřebnictví) Hřbitov Hřbitov, neboli pohřebiště, zastarale též krchov, v archeologické terminologii nekropolis, je pietní místo, kde se pohřbívají mrtví lidé respektive ostatky jejich těl (kupř. popel po kremaci). Hřbitov se skládá z hrobů, hrobek, cest a zeleně mezi nimi. V mnoha dnešních hřbitovech existují též urnové zdi (kolumbária), kde jsou uchovávány ostatky zemřelých, kteří byli zpopelněni v krematoriu. Hřbitovy bývají otevřeny veřejnosti, příbuzní a blízcí zesnulých často jejich hroby navštěvují a pečují o ně. (Hřbitov Wikipedie, 2012) Jeho lokalizace je vymezena územním plánem. (ŠONSKÝ, 2002) Pietní místo Pieta, v přeneseném významu slova, je obecné synonymum pro zbožnou úctu, uctivý ohled, nepředstírané uctívání apod. Pietními místy tedy nazýváme taková místa, kde uctíváme památku osoby, osob či události. Jedná se tedy o hřbitovy, urnové háje, památníky a pomníky. (Pieta Wikipedie, 2012) Letničky Letničky jsou jednoleté rostliny, které se v roce výsevu plně vyvinou, vykvetou, vytvoří semena a odumřou. Tyto rostliny se všeobecně rozmnožují semeny. Zahradnické označení letniček neodpovídá vždy plně zařazení botanickému. (PRŮCHOVÁ v MAREČEK, ) 10

11 Letničky neboli annuely, to je označení pro zahradnickou skupinu rostlin, které lze pro okrasné účely použít pouze v jednom vegetačním období. Typickým příkladem používaným hojně pro výsadby hrobů je afrikán (Tagetes patula). (přednášky z Květinářství pro ZAKA I a II) Dvouletky Dvouletky se nazývají květiny, pěstované ze semen, které mají svůj vývojový cyklus (výsev, kvetení, tvorba semen) rozdělený do dvou let, i když doba výsevu do sklizně semen může být kratší než 12 měsíců. V prvním roce vytvářejí listovou růžici, ve druhém roce orgány s květy a semeny, potom odumírají. (PRŮCHOVÁ v MAREČEK, ) Dvouletky (bienny) jsou zahradnickou skupinou rostlin, které ke svému vývoji potřebují klidovou zimní fázi, pro účely výsadeb na hroby jsou nejčastěji používány macešky (Viola hybridy), pomněnky (Myosotis hybridy) a sedmikrásky (Bellis perennis hybridy). Jejich estetické působení pokrývá fázi od podzimu do časného léta, kdy je vhodné je nahradit letničkami. V období holomrazů dvouletky vyžadují zimní přikrývku. (přednášky z Květinářství pro ZAKA I a II) Trvalky Trvalky neboli pereny tvoří nesourodou skupinu rostlin, kterou nelze z botanického hlediska přesně charakterizovat. Jsou to všechny rostliny mezi letničkami a dřevinami. Ze zahradnického hlediska sem patří skupina rostlin, které nepříznivé období roku (zima, někdy i léto) přežívají ve formě zásobních orgánů (kořeny, oddenky, hlízy); nadzemní části odumírají, ale jakmile nastanou příznivé podmínky, obnovují růst z připravených pupenů. Druhou skupinu tvoří rostliny, které jsou stálezelené, často u báze dřevnatějící. Patří sem mnohé horské druhy, které tak jsou připraveny reagovat na poměrně krátké vegetační období. (HOLZBE- CHER v MAREČEK, ) Trvalky (pereny) jsou pěstitelskou skupinou rostlin, které se používají k zakládání víceletých výsadeb. Oproti výsadbám letniček a dvouletek se výsadby trvalek nemusí každoročně obnovovat. Pro účely výsadeb na hroby volíme spíše trvalky nižší (do 0,3 m), vhodné jsou druhy půdopokryvné a plazivé. Většina trvalek na rozdíl od dřevin přezimuje těsně při povrchu půdy nebo pod povrchem půdy, takže není tolik citlivá na holomrazy. (přednášky z Květinářství pro ZAKA I a II) Trvalka kobercová je vytrvalá rostlina nízkého a plazivého vzrůstu, která je schopná vytvořit souvislý porost. Trvalka solitérní je vytrvalá rostlina, která se vysazuje jednotlivě nebo v malých skupinách a svým habitem a květem působí dekorativně. (ŠONSKÝ, 2002) Cibulnaté a hlíznaté rostliny Tyto rostliny můžeme řadit mezi trvalky, ale pro tyto účely je vhodné je vyčlenit jako samo- 11

12 statnou skupinu rostlin, které mají podzemní orgán ve formě cibule nebo hlízy. Významné jsou díky jejich estetické době působnosti, která spadá především do období jara, kdy běžné trvalky teprve raší. Okrasné cibulnaté a hlíznaté rostliny jsou při výsadbách hrobů neprávem opomíjeny, přestože jsou poměrně nenáročné na péči a zároveň mají vysoký estetický účinek. (přednášky z Květinářství pro ZAKA I a II) Dřeviny Dřeviny se od bylin liší tím, že jejich části dřevnatí, používají se k víceletým výsadbám. Patří sem stromy, keře, keříčky, polokeře a liány. Dřeviny rozlišujeme listnaté a jehličnaté (konifery). Výsadby dřevin se rovněž jako výsadby trvalek nemusí každoročně obnovovat. Pro účely výsadeb na hroby jsou vhodné nízké, plazivé a zakrslé formy dřevin. Oproti předchozím skupinám rostlin jsou významné svým estetickým působením během celého roku. (přednášky z Použití rostlin I a II) 12

13 3.2 Historie pohřbívání v České republice Historií a současností pohřbívání se zabývá mnohem více autorů publikací. Prvopočátky na našem území zachycují publikace Pravěké dějiny Čech (PLEINER, 1978) a Tanec obrů není jen Stonehenge (SKLENÁŘ, 1996). Zdroje zachycující historii pohřbívání po současnost jsou velmi četné. Mezi publikace s podrobněji zpracovanou historií patří MEMENTO MORI: historie pohřbívání a uctívání mrtvých (JÖCKLE, 2000, překlad z německého originálu). Dále se touto problematikou zabývají i české publikace Upravujeme hroby (JANDOVSKÁ, 2002) a Úprava hrobů (ŠONSKÝ, 2002). Zahraniční publikace, které rovněž nastiňují vývoj pohřebnictví, jsou např. Gräber gestalten und pflegen (BROSS-BURKHARD, 2003) a Grabstätten: Planung, Anlage und Pflege (ZUR HAUSEN, 1986). Již od pravěku se v jednotlivých pravěkých kulturách liší pohřby zesnulých, střídají se kostrové pohřby i pohřby žehem, podle charakteru pohřbu se dnes označuje i název populace v některých kulturách, například lid popelnicových polí. Díky archeologickým nálezům si můžeme učinit představu o pohřbívání již v období asi 50 tisíc let před Kristem. V blízkosti sídlišť proslulých lovců mamutů v Předmostí u Přerova a u Dolních Věstonic na svazích Pavlovských vrchů byly nalezeny jednotlivé hroby i hromadné hroby zakryté vápencovými kameny a mamutími lopatkami. Těla byla situována v zahloubených jámách v chatrčích i mezi nimi. Kostry byly ve skrčené poloze. V obou nalezištích byly kostry posypané červeným barvivem, což je doklad magického kultu známého z hrobů cromagnonců. Teprve na konci doby kamenné vznikají hřbitovy mimo osady. Na konci mladší doby kamenné bývají spálené kosti uložené v keramické nádobě nazývané popelnice, ale jsou i případy, kdy jsou navršeny jen tak na hromádce, a přetrvává i typ hrobů se skrčenými kostrami. V době asi 1900 před Kristem procházeli od jihu naším územím lukostřelci se zvoncovitými poháry. Jsou pohřbíváni ve skrčené poloze někdy na levém boku, jindy na pravém, od severu k jihu, ale vždy tak, aby tvář zemřelého směřovala k východu slunce. I u těchto zemřelých jsou uloženy potraviny, šperky a zbraně. Z konce starší doby bronzové, asi 1500 před Kristem, archeologové zjistili řadu opevněných sídlišť. Hřbitovy těchto osadníků mají i několik set hrobů. Zahloubené hrobové jámy té doby mívají uvnitř kamennou nebo dřevěnou konstrukci, dno je zpevněno plochými kameny. V těchto hrobech jsou pohřbeni nebožtíci ve skrčené poloze - někdy na levém či pravém boku, někdy i na zádech s nohama přikrčenýma k trupu. Obličejem směřují od západu k východu. Většinou jsou to pohřby jedinců, ale jsou i případy, kdy je v takové hloubce pohřbeno několik lidí a podle uložení kostí a milodarů se dá usuzovat, že bývali pohřbíváni postupně, že šlo zřejmě o rodinné hrobky. Nad nimi byly navršeny mohyly z hlíny a z kamení. Na několika místech byly objeveny hroby, kde byli zemřelí uloženi do vydlabaných kmenů stromů a překryti dřevěnými víky, to je zřejmě první výskyt rakve. 13

14 Lid lužických popelnicových polí Časový horizont této kultury tvoří období kolem roku 1400 před Kristem až téměř k hranici mezi letopočty. V tomto období začalo převládat pohřbívání žehem a popel zemřelých byl ukládán do hliněných nádob, popelnic, nad nimiž byla navršena mohyla. Evropsky zcela mimořádný je nález z Milavče u Domažlic, kde byl pod mohylou bronzový vozík nesoucí popelnici s popelem a kostmi válečníka s bronzovým mečem a břitvou. K popelnicím byly nadále přidávány nádoby s pokrmy a nápoji. Od konce 7. století do 5. století před Kristem se v oblasti Bylan u Českého Brodu vyskytují hroby s kostrovými pohřby, kde nebožtíci leží nespáleni ve směru od severu k jihu, v natažené poloze a jejich hrobka má stěny z dřevěné tyčoviny, držené v rozích svislými kůly, které zároveň podepíraly dřevěnou sedlovou střechu. Toto posmrtné obydlí, vybavené množstvím nádob s potravinami, bylo pak zasypáno mohylou. V těchto hrobech se pochopitelně nacházejí i osobní předměty zemřelých. Keltské a germánské kmeny Mezi 5. až 3. stoletím před Kristem se dali do pohybu Evropou Keltové, objevili se i na území našeho dnešního státu. Jejich hroby jsou kostrové a směřují od severu k jihu. Na sklonku 1. století před Kristem byli Keltové vytlačováni germánskými kmeny. Hroby vyšší vládnoucí vrstvy germánských kmenů byly zpracovány jako hrobky s vnitřní dřevěnou konstrukcí. Nacházelo se v nich veliké bohatství a náznaky cizích kultů. Slovanské kmeny a křesťanství Slovanské osídlení v našich zemích dokládá zprvu žárové pohřbívání a nádoby v tzv. pražském typu jsou datovány do 4. až 5. století po Kristu, typ tohoto pohřbívání přetrvává až do 8. století po Kristu. Posléze začíná převládat pohřbívání do země, kostrové pozůstatky svědčí o uložení v natažené poloze od východu k západu, s nasypanou mohylou. Takovým příkladem je třeba mohyla Žuráň východně od Brna z druhé poloviny 5. století po Kristu. Se známou slovanskou misií Konstantina a Metoděje, uskutečněnou v rámci říše Velkomoravské po roce 863 po Kristu, se stále více šířil Křesťanský ritus pohřbívání. Například ve Starém Městě u Uherského Hradiště byly nalezeny základy zděného kostelíka, kolem něhož jsou hroby až v sedmi vrstvách nad sebou, v dřevěných nebo kamenných schránkách a obkladech. V lokalitě Na Valách rovněž ve Starém Městě u Uherského Hradiště byly mimo jiné nalezeny dětské hroby u kostelíka z 9. století. Další křesťanské hřbitovy z dob Velkomoravské říše byly nalezeny například v Mikulčicích u Hodonína, na Pohansku u Břeclavi a jinde. Nalezeny byly rovněž kostrové hroby velkomoravských válečníků se zbraněmi a dalšími předměty. 14

15 Křesťanský pohřeb je pohřbem kostrovým do posvěcené země, kterou je hřbitov. Na tomto místě očekávají den Posledního soudu všichni věrní zemřelí, kteří na den Všech svatých a o Dušičkách jsou pozůstalými vzpomínáni. Svaté pole je hřbitov, kam byla vložena část země z posvátných míst Jeruzaléma. Z historického vývoje víme, že křesťanské hřbitovy byly zakládány nejčastěji v bezprostřední návaznosti na kostely, a stávaly se tak významným architektonickým a urbanistickým prvkem v centrální části sídel. Uspořádání hřbitova bylo geometricky pravidelné, hroby byly vedeny v řadách za sebou a cenově odstupňovány. Místa u hlavních cest byla nejdražší. Vlastní úprava hrobů a volba náhrobků zcela závisely na vůli pozůstalých. Nepřihlíželo se ani k tomu, že hřbitovy získávaly neuspořádaný vzhled. (Šonský, 2002) V Čechách je doloženo významné pohřebiště uvnitř Pražského hradu (hrobka před oltářem kostelíka Panny Marie), dále z konce 10. a 11. století v Kouřimi u Kolína. Na hřbitovech z 11. až 12. století byli zemřelí ukládáni v řadách, více než půl metru pod povrchem, v linii západ-východ a jejich dřevěné rakve bývaly překryty pískovcovými deskami, na nichž byl vyryt kříž. Významné osobnosti byly pochovány uvnitř kostela v rodinné hrobce s jednoduchými, ale i honosnými náhrobními kameny - náhrobníky, které však byly původně zapuštěny plošně do podlahy, aby nejen tělo pod nimi se v prach a popel obrátilo, ale aby jméno, stav a titulatury byly časem vyšlapány do nečitelna. Židovské hřbitovy V odlišnosti náboženského ritu vznikly již ve středověku samostatné židovské hřbitovy, z nichž pražský, nedaleko Staronové synagogy, nakupil stovky náhrobků, z nichž světové proslulý je renesanční náhrobek vznešeného rabbiho Jehudy Löwa ben Becalel. Gotika a renesance Určitou asketičnost v pohřbívání měla gotika, v renesanci alespoň rétoričnost poplatná antickému stoicismu zachovávala zdání střídmosti. Baroko Zato v baroku se pompéznost a teatrálnost uplatnila i v kultuře pohřbívání. Pohřby významných osobností a především pohřby královské měly svoji důstojnost již ve středověku, v němž se v těchto případech rozvinul typ zv. tumba, stolová rakvová schránka, krytá deskou s reliéfní, častěji však plnofigurální, výzdobou. Zajímavé byly rovněž bohatě zdobené relikviáře, v nichž byl uložen ostatek světcova těla. 15

16 Nutno připomenout originální a fantastickou kostnici z roku 1709 od Jana Blažeje Santiniho-Aichla v Sedlci u Kutné Hory a jeho márnici kosodélníkového půdorysu u hřbitova ve Zvoli na Žďársku. Rovněž jeho pozoruhodným dílem je barokní hřbitov s kostelem sv. Jana Nepomuckého při klášteře cisterciáků v Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou z počátku 18. století. Strach ze smrti, z těch krajin neobjevených, z nichž nikdo nevrací se zpět, budoval pomníky, které měly překonat čas a jeho drtivou moc. Významné osobnosti ve vrcholném baroku rozvinuly v interiérech kostelů honosné náhrobky, kde byl sarkofág obklopen složitou kompozicí alegorických figur, mezi takové patří i Ferdinand Maxmilián Brokof. Pod vedením architekta Josefa Emanuela Fischera z Erlachu vznikl v letech stříbrný náhrobek sv. Jana Nepomuckého v interiéru katedrály sv. Víta v Praze, souvisí s ním i kenotaf, sochařsky zpodobněná rakev bez nebožtíka, sv. Jana Nepomuckého, při zdi v exteriéru katedrály. Největší sochař středoevropského baroka, Matyáš Bernard Braun, vytvořil alegorii Ctností a Neřestí ( ) lemující nástup k rodinné hrobce pro hraběte Sporcka v Kuksu. Ve Střílkách je představován již po generace barokní hřbitov, který je svým způsobem obdobou Sporckova Kuksu. Dílo bylo vysvěceno roku Mor Založení hřbitova na okraji města či lépe za jeho hradbami bylo přirozené za velkých morů. Tak byl v Praze založen v roce 1680 Malostranský hřbitov, Olšanské hřbitovy a Vyšehradský hřbitov. Až do josefinského zákazu v roce 1787 byly hřbitovy situovány kolem kostelů. Josefinská hřbitovní reforma nařizovala mimo jiné vybudovat u každého hřbitova márnici. Ve Žďáru nad Sázavou byl roku 1709 vystavěn morový hřbitov pro cisterciácké mnichy, podle návrhu architekta Jana Santiniho, ve tvaru lebky. Mor se nakonec Žďáru vyhnul a tento hřbitov zůstal bez hrobů. (viz obr. č letecký pohled na morový hřbitov) Po moru století Na své založení v době moru navázal již poměrně záhy v roce 1786 Malostranský hřbitov v Praze. Dnes je typickým hřbitovem 19. století a tím vlastně památníkem národních buditelů. 16

17 V sedmdesátých letech 19. století pojal vyšehradský probošt Václav Štulc myšlenku proměnit hřbitov na staroslavném Vyšehradu na hřbitov národních velikánů. Architekt Antonín Wiehl vypracoval projekt na Slavín, který byl vystavěný v letech Je to monumentální hrobka, určená pozůstatkům národních velikánů, kterou nad mnohostupňovým průčelním schodištěm střeží skulptura Genia Vlasti. Ve Slavíně byl jako první pohřben v roce 1902 básník Julius Zeyer a následovaly pak další významné osobnosti. 20. století Vlivem okolní Evropy se pozvolna prosazoval pohřeb žehem. Například ostatky herečky Hany Kvapilové byly roku 1912 zpopelněny v Drážďanech a urna pak vložena do podstavce její sochy, kterou v bílém mramoru pojal Jan Štursa lyricky jako osamělou sedící postavu, umístěnou za letohrádkem v Kinského sadech na Smíchově. Obr. č. 1 - Popel herečky Hany Kvapilové je s urnou umístěn do podstavce její sochy, kterou ztvárnil Jan Štursa jako osamělou sedící postavu v zahradě Kinských v Praze (Praha, 2005) Krematorium bylo řešeno přímo programově v řadě našich měst teprve po zřízení svobodného státu. V roce 1919 vypracoval návrh budovy krematoria pro Pardubice Vlasta Hofman, který je rovněž tvůrcem kubistické brány hřbitova v Praze - Ďáblicích z let (viz obr. č. 3). V roce vzniklo podle projektu Bedřicha Feuersteina a Bohumila Slámy krematorium v Nymburce, v letech monumentální krematorium v Brně podle projektu Arnošta Wiesnera. 17

18 Obr. č. 2 Kubistická brána na Ďáblický hřbitov v Praze - Ďáblicích (Praha, 2004) Ve třicátých letech 20. století vznikl podle návrhu Františka Lydie Gahury ve Zlíně typologicky zajímavý lesní hřbitov (založen v roce 1931 na ploše 40 ha), doplněný později krematoriem od Jiřího Čančíka s obřadní síní, otevřenou skleněnou stěnou do věčného ticha lesa. Vsypová loučka byla rozšířena jako rozptylový prostor podle projektu Kateřiny Tuzarové v roce Zlínský lesní hřbitov a lesní hřbitov v Hradci Králové vycházejí nepochybně z pojetí prvního amerického architekta-krajináře A. J. Downinga ( ). 21. století (PETRŮ, 2003) Mezi nově založené nekonvenční hřbitovy patří i roku 2001 vysvěcený a slavnostně předaný premonstrátský hřbitov při klášteře v Teplé. Je řešen přírodně-krajinářsky s použitím původní přirozené vegetace. Autory návrhu jsou zahradní architekti Ing. Naděžda Sochorová a Ing. Jiří Šindelář. Celý prostor obklopuje prostředí lesního komplexu, vnitřní prostor hřbitovních polí je utvářen elipsou vepsanou do obdélníku. Hlavním kompozičním bodem je umělecky ztvárněný dubový kříž, autorem je Václav Gatarik. Veškeré kamenné prvky jsou tvořeny z místního kamene - tepelského trachytu. Sortiment použitých rostlin byl převzat z historických materiálů o klášterní zahradě. 18

19 3.3 Způsoby pohřbívání v současnosti v České republice Současnost v oblasti pohřbívání na našem území zachycuje přednáška Jaroslava Petrů Hřbitovy opomíjená kategorie naší památkové péče (PETRŮ, 2003). Současný stav také dokumentuje publikace Úprava hrobů (ŠONSKÝ, 2002) a Upravujeme hroby (JANDOVSKÁ, 2002). Rozsáhlou publikací popisující hřbitovy, jejich historii, jejich významná výtvarná díla a lokalizaci hrobů slavných osobností v hlavním městě je Klíč k pražským hřbitovům (KOVA- ŘÍK, 2001). Zahradně-architektonické zákonitosti hřbitovů jsou problematikou obsaženou v následujících publikacích: Tvorba zahrad a parků (HURYCH, 1997), Krajinářské sadovnictví (KAVKA, 1970), Zahradní architektura: tvorba zahrad a parků (OTRUBA, 2002), Tvorba zeleně. Sadovnictví krajinářství (Kolektiv autorů, 2011) a Úprava hrobů (ŠONSKÝ, 2002). Hřbitovy se rozlišují z hlediska úpravy starší, nové a lesní hřbitovy. (HURYCH, 1997) Hřbitovy z hlediska členění prostoru a plochy se dělí na architektonické, parkové a krajinné (lesní). Vedle tohoto hlavního dělení, můžeme ještě odlišit pietní památníky, vojenské hřbitovy, pietní místa zvláštního určení, vesnické ( lidové ) hřbitovy, horské apod. (OTRUBA, 2002). Dle Šonského (ŠONSKÝ, 2002) rozlišujeme hřbitovy venkovské, městské, lesní, vojenské a urnové háje Venkovské ( lidové ) hřbitovy (ŠONSKÝ, 2002) Venkovské hřbitovy často navazují na kostel, později se vyčleňovaly do okrajových území obce. Půdorysné uspořádání bylo velmi jednoduché, hřbitovy byly ukončeny křížem nebo menší kaplí. Výsadba zeleně byla omezena na aleje podél cest, někdy i po obvodu hřbitova. Na některých malých hřbitovech se stromy vysazovaly z úsporných důvodů až za hřbitovní zeď. Alej také spojovala hřbitov s obcí. Obr. č. 3 alej vedoucí na hřbitov v Lednici na Moravě (Lednice, 2009) 19

20 Hrobová místa byla původně zakládána jako vyvýšená bez obrub, s křížem, zpočátku pouze dřevěným, později s pomníkem. Vyvýšené strany hrobu byly travnaté, později osazovány nenáročnými kobercovými trvalkami, nejčastěji z rodu Sedum - rozchodník. Údržba takových hrobů byla náročná, vyžadovala trvalou péči. Později se výška hrobu snižovala a došlo k půdorysnému vymezení hrobu obrubou. Povrch byl nezakrytý a sloužil pro květinovou výzdobu, která byla pravidelně sezónně obměňována - střídání letniček a dvouletek. Cesty i volné plochy mezi hroby byly travnaté, pouze hlavní cesty byly zpevněné. Květinová úprava těchto hřbitovů byla velmi pěkná, pravidelně ošetřovaná a tvořila výrazný vegetační prvek, charakteristický pro vesnický kolorit Městské hřbitovy (ŠONSKÝ, 2002) Městské hřbitovy byly zakládány na okraji měst, izolovány od bydlení, výroby a intenzivně využívaných oblastí, zároveň se však dbá na dobrou přístupnost dopravní i pěší. Vzrostlé vegetační útvary jsou začleňovány do hřbitovů, zrovna tak členitost terénu přispívá k vytváření menších a pohledově oddělených částí. Půdorysné řešení bývá především geometrické, často až šachovnicové, vnitřní komunikační osnova bývá často zdůrazněná alejemi stromů nebo živými stěnami. Často se také setkáváme s přílišnou hustotou hrobů a nedostatkem prostoru pro výsadbu zeleně. Postupným uzavíráním povrchu hrobů kamennými deskami se z těchto oddělení stávala studená kamenná moře. Majitelé hrobů ve snaze tuto situaci zlepšit vysazovali dřeviny přímo na plochu hrobu nebo těsně za pomník. Modernější koncepce hřbitovů se zaměřují na promenádní okružní kompozici, ve které mají jednotlivá oddělení svůj osobitý charakter a odlišují se například řešením pomníků, kvalitou zahradních úprav, výtvarnými doplňky nebo i formou pohřbívání. Jako samostatné celky se rovněž komponují dětská oddělení nebo čestná oddělení pro významné osobnosti veřejného a kulturního života Lesní hřbitovy Zesnulí byli původně pohřbíváni do lesa, v němž si porosty zachovávaly svůj charakter a jehož prostředí vytváří ideální podmínky pro založení hřbitova. Porosty byly postupně záměrně upravovány tak, aby byl zachován přírodní charakter prostředí, avšak co nejvíce vystupňován citlivými zahradnickými a architektonickými zásahy. Úspěch díla spočívá v citlivé práci s terénem, s jeho modelací a zdůrazněním přirozených terénních linií a hlavně v práci s porosty. Lesní hřbitovy v porovnání s klasickými jsou plošně i prostorově náročnější, avšak po stránce kvality prostředí nesrovnatelně lepší. (ŠONSKÝ, 2002) 20

21 Lesní hřbitovy se začaly objevovat od počátku minulého století. Ve středoevropském prostoru dříve na hřbitovech často převažoval kámen, mohutné pomníky a desky potlačovaly zeleň a výsadbu. Návratem k přírodě bylo až zakládání lesních a parkových hřbitovů v polovině 20. století. Vysoké pomníky jsou nahrazeny pamětními kameny, plastikami či jinými výtvarnými díly, vázami, kamennými prohlubněmi s vodou, výraznou květinou nebo keřem. Místo zpevněných cest jsou použity vyšlapané chodníčky nebo travnaté pěšiny. Pro lesní hřbitov je doporučován řídký listnatý porost s malým zastoupením jehličnanů. V našich podmínkách jsou vhodné především borovice, které dobře a hluboce koření. (JANDOVSKÁ, 2002) Podle (JŐCKLE, 2000) je považován za první skutečně lesní hřbitov lesní hřbitov v Mnichově, který koncipoval v roce 1907 Hans Grässel, který se řídil zvoláním Les je domem božím. V tomto pojetí je smrt chápána jako osudová pomíjivost v rámci přírodních zákonů. Lesní hřbitov měl vyjadřovat skutečnou pietu, jíž se dosahovalo i pomocí předepsané jednoduchosti náhrobků Urnové háje Způsob ukládání tělesných ostatků v urnách je výrazem změny formy pohřbívání, která v současné době převládá nad tradičním způsobem ukládání do země. Hlavní příčinou je to, že vytváří příznivé podmínky lepší využití plochy, neboť urnový hrob je mnohem menší než klasický. Příznivým důsledkem je možnost většího podílu sadovnicky upravených ploch, které zvyšují celkový estetický vzhled hřbitovního prostředí. Urnové háje bývají nejčastěji zakládány jako samostatná hřbitovní oddělení nebo tvoří podstatnou náplň lesních hřbitovů. V plošně rozsáhlých areálech vytvářejí menší celky urnových hrobů, které mohou být od sebe odděleny podle charakteru prostředí buď tvarovanými živými ploty, nebo plochami zeleně reprezentačního charakteru. Ideálními dělicími prvky jsou změny terénu a původní porostní skupiny. Díky malým nárokům na plochu a hloubku urnového hrobu je možné budovat urnové háje i v prostředí lesních hřbitovů. Zakládáním hrobů nedojde tak často k poškození kořenů stromů a kořeny stromů nepoškozují hroby. Úprava hrobů by v urnových hájích měla být jednodušší na rozdíl od klasických hřbitovů, nicméně v praxi se setkáváme s opakem. Často je znát snaha o pouhé zmenšení úprav u klasických hrobů, což působí velmi rušivě. 21

22 Nejlepší volbou náhrobků jsou epitafní desky, které tolik neruší, nejsou tolik nákladné a jejich údržba není tak náročná. Vhodné jsou takové náhrobky, kde není hrob rámován zvýšenou obrubou a lze ho osázet trvalou výsadbou květin, okrasných trav či zakrslých dřevin. Obr. č. 4 - V urnovém háji ve zlínském lesním hřbitově můžeme najít hroby s epitafními deskami, pozadí jim tvoří nízký živý plot. Tento příjemný lesní kout nenarušují žádné vysoké pomníky. (Zlín, 2003) Vojenské hřbitovy a hřbitovy obětí komunismu Kompoziční řešení těchto areálů je poměrně jednoduché, obyčejně bývají náhrobky osazeny v travnatých plochách nebo v záhonech s pokryvnými dřevinami. Vojenské hřbitovy bývají začleněny jako samostatná oddělení v kompozici běžného hřbitova, nebo existují jako samostatný pietní památník padlých vojáků. Mohou je tvořit hroby společné nebo individuální. Jejich architektonická úprava bývá řešena jednotně. Centrální část oddělení s vojenskými hroby tvoří výrazný architektonický prvek nebo alespoň plastika s tematicky zaměřeným posláním. Vlastní hroby bývají uspořádány převážně v řadách nebo v jiných geometrických útvarech s trvalou zahradní úpravou. (ŠONSKÝ, 2002) Židovské hřbitovy Pečují o to, aby všichni Židé byli stejně po smrti oblečeni, aby dostali všichni stejnou rakev a stejné pocty. (vrchní rabín Richarda Feder v KOVAŘÍK, 2001) 22

23 Na židovských hřbitovech se striktně se dodržoval zákaz zvěčnit mrtvého portrétem, byl by to prohřešek proti božímu přikázání. Tento zákaz se obcházel nepřímým obrazně symbolickým způsobem tak, že na náhrobku byly zpodobeny emblémy připomínající povolání a jméno pochovaného. (JŐCKLE, 2000) Rovněž se zde nenachází květinová výzdoba, pouze doprovodné vzrostlé stromoví, jejichž skladba je ovlivněna klimatem. (JANDOVSKÁ, 2002) Do rakve se nedávají šperky ani květiny. Náhrobek se na hrob podle tradice umisťuje zpravidla až rok po smrti. Na starších hřbitovech se vyskytují dva typy náhrobků. Starší je deskový náhrobek (stéla), pozdější, a pro židovské hřbitovy od doby barokní příznačná, je tumba. Tumba je stavba, na jejích štítech jsou nápisy a vyobrazení podobně jako na stéle. Nejstarší u nás dochované tumby, v nichž se ještě mísí prvky renesance a baroka, jsou na Starém židovském hřbitově na Starém Městě. Od poloviny 19. století se náhrobky židovských a křesťanských hřbitovů svým vzhledem a architektonickým zpracováním příliš neliší. Původ a význam existujícího zvyku přinášet na hroby kamínky při návštěvě hřbitova není zcela jasný. Může jít o připomínku doby, kdy Židé při dlouhodobém exodu byli nuceni pohřbívat své mrtvé v poušti. Aby vítr neodvál písek a aby se divoká zvěř nedostala k zemřelým, vršili pozůstalí na hroby kamení. (JŐCKLE, 2000) Obr. 5 - Starý židovský hřbitov na Starém Městě v Praze je lesem náhrobních kamenů, podle náboženské zvyklosti je Židům zakázáno rušit hroby, a tak se zde nachází až 12 vrstev hrobů nad sebou. (Vladimír Marek, 2002) Rozptylová louka (volně podle OTRUBA, 2002; ŠONSKÝ, 2002 a JANDOVSKÁ, 2002) Rozptyl popela se provádí na travnaté ploše, která je součástí hřbitova, musí však od okolních oddělení být oddělena kompaktní stálezelenou kulisou. Ta slouží nejen jako pohledová izolace, ale také jako ochrana prostoru proti nežádoucím vzdušným proudům. 23

24 Minimální plocha pro rozptylovou louku by měla být 300 m2. Travnatá plocha může být v některých partiích nahrazena výsadbou nízkých dřevin. Jádrem kompozice by mělo být umělecké dílo motivované pietním posláním prostoru. Na rozptylové ploše musí být vybudováno automatické závlahové zařízení, které po provedeném rozptylu zaručí spojení zemřelého se zemí. Pro odkládání květinových darů slouží stabilní nádoba a pro zapálené svíčky je vymezený stolec. Kladení květin na trávníkovou plochu a jakýkoliv pohyb po rozptylovém trávníku je přísně zakázán. K nezbytnému vybavení rozptylové louky patří trvale instalované intimní osvětlení prostoru, případně zabudovaný rozhlas, eventuálně další vybavení nezbytná k provozu pietního obřadu, například řecký oheň, umělecké doplňky, květinová výzdoba. Součástí rozptylové louky může být místo (plocha, kámen, odlitky) pro jména pohřbených. Nutný je větší shromažďovací prostor pro příležitosti konání obřadu, případně trvale instalované intimní osvětlení prostoru, či zabudovaný rozhlas. Méně často se na rozptylové louce používá místo trávníku květinový záhon z trvalek či dřevin Vsypová louka (volně podle OTRUBA, 2002; ŠONSKÝ, 2002 a JANDOVSKÁ, 2002) Princip pohřbívání do vsypové louky spočívá v tom, že se zde ukládá popel do země prostřednictvím vyhloubených jamek o průměru 18 cm a hloubce 60 cm, které jsou od sebe vzdáleny 40 cm. Do jednoho místa lze uložit až 3 popely v oddělených vrstvách po 20 cm. Důležitá však je kvalita zeminy, na které bude vsypová loučka zřízena, zemina musí být prosta větších kamenů a dalších materiálů zabraňujících snadnému vyhloubení jamky. Jamku lze vytvořit úzkým drenážním rýčem nebo speciálním půdním vrtákem, vyříznutý travní drn je poté zpět vložen do jamky. Každé vsypové místo je evidováno nejen v mapě, ale také v matrice. Ostatní vybavenost vsypové louky je stejná jako u rozptylové louky. Obr. č. 6 připravené jamky na vsypové louce na hřbitově ve Zlíně (Zlín, 2003) 24

25 3.3.9 Parametry hrobů Klasický kopaný hrob Základní rozměry hrobu jsou minimálně 2,4 x 1,2 m a to včetně obruby a náhrobního kamene. Velikost hrobové plochy pro osázení je nejčastěji 2,1 x 0,8 m. Mezi jednotlivými hrobovými místy bývá ponechán volný prostor cca 0,3 m široký, zatravněný, vydlážděný či vysypaný kamennou drtí. Hrob může být celý krytý kamennou deskou, nebo jen částečně, pak vznikají různě velké a různě tvarované plochy pro výsadbu. (ŠONSKÝ D., 2002) Dvojhrob Vzniká spojením dvou jednotlivých hrobů, takže má dvojnásobnou šířku. (JANDOVSKÁ, 2002) Plocha dvojhrobu se pohybuje nejčastěji okolo 2,4 x 2,5 m. (ŠONSKÝ D., 2002) Dětský hrob Dětské hroby bývají soustřeďovány do samostatných oddělení hřbitova. Velikost dětských hrobů je 1,8 x 0,9 m, čistá plocha bez obruby pak cca 1,6 x 0,6 m. (ŠONSKÝ D., 2002) Urnový hrob Nejčastěji se urny s popelem vkládají do betonových kontejnerů. Urnové hroby s pomníkem mají nejčastěji rozměr 1,2 x 1,2 m, hroby s epitafní deskou 1 x 1 m. (ŠONSKÝ D., 2002) Rozměry jsou 1 x 1 m nebo 0,6 x 1 m. (JANDOVSKÁ, 2002) 25

26 3.4 Historie využití rostlin při úpravě hrobů Historii využívání rostlin při úpravě hrobů, v období 1. republiky, na našem území zachycuje publikace Květinová výzdoba hrobů (VANĚK, 1940). Tato publikace byla určena především zahradníkům, kteří osazovali hroby, těžištěm této publikace je široká škála plánků složitých ornamentálních výsadeb se seznamem odborných názvů rostlin módních a používaných v období 1. republiky. Další zdroje a zdroje zachycující starší dobu, nejsou autorce známy Úprava hrobů v 18. a 19. století Hrobová místa byla zakládána původně jako vyvýšená bez obrub, boční šikmé strany byly travnaté, později osazovány nenáročnými trvalkami, např. z rodu Sedum. Horní strana se přikrývala čerstvým chvojím a sloužila k pokládání květin. (ŠONSKÝ D., 2002) Místo pomníku zde sloužil dřevěný nebo kovový kříž. Některé hroby byly ohraničovány nízkým dřevěným nebo kovovým plůtkem a uvnitř se pěstoval např. barvínek (Vinca minor). Úprava hrobů a volba náhrobků zcela závisely na vůli pozůstalých. V roce 1787 císařský josefínský dekret zakázal pohřbívání uvnitř sídel, a tak se začalo pohřbívat mimo sídla. Ve větších sídlech vzkvétalo náhrobní sochařství, vznikaly monumentální kamenné hrobky, kde prostor pro rostlinné výsadby tvořil minimální podíl, v podobě kamenných mis a koryt. Obr. č. 7 Vyvýšený hrob na hřbitově Slavín v Praze (Praha Vyšehrad, 2004) 26

27 3.4.2 Úprava hrobů v 1. polovině 20. století (zpracováno dle VANĚK, 1940 a dle ŠONSKÝ, 2002) Tendence v úpravách hrobů během 1. republiky a 2. světové války na našem území naznačuje publikace zahradního architekta Josefa Vaňka ( ) Květinová výzdoba hrobů vydaná roku 1940 v Chrudimi. V té době vzkvétala řemesla a živnosti všech možných oborů, což umožňovalo i rozvoj a hojnou působnost zahradníků a zahradnických firem. Péče o hroby byla svěřována převážně jim, a tak není divu, že ve snaze po obživě byly navrhovány složité ornamentální výsadby náročné především na péči. Vaněk zde popisuje tehdejší hřbitovy: Kdežto v jižních státech evropských zemí na hřbitovech převládá kámen, ve střední Evropě a severní Evropě se nápadně jeví více zeleň. (VANĚK, 1940) Srovnáme-li dnešní hřbitovy, jejichž úprava je nejčastěji ze 2. poloviny 20. století, nezbývá než konstatovat, že nyní převládá na našich hřbitovech kámen. Úprava hrobů byla odlišná ve velkých městech a na vesnici: Velká města, ač bohatá, mají hřbitovy zanedbány a hroby velmi neupraveny,... (VANĚK, 1940) Toto je patrné i v dnešní době, hroby na hřbitovech ve velkých městech jeví se zanedbaně, kdežto v malých městech a vesnicích lze často spatřit pečlivě udržované hroby. Co se týče sortimentu rostlin tehdy vysazovaných, pak Vaněk rozděluje hroby na ty, kde nejsou známi žádní pozůstalí, nebo kdy majitelé nemají hmotných prostředků, a na ty, kde majitelé rádi zaplatí zahradníkům za péči o hrob. V prvním případě byl používán malolistý a velkolistý břečťan a barvínek (Hedera helix a Vinca minor). Ve druhém případě byl používán tehdy známý a dostupný sortiment rostlin. Publikace také dokládá seznam tehdy používaných rostlin pro úpravu hrobů....seznam těchto může býti nekonečně větší a řídí se podle toho, co který zahradník má napěstováno a čeho dovede na hrobech dobře použíti. (VANĚK, 1940) V té době, jak je z publikace patrné, bylo používáno hojně i vzrůstných dřevin a to k orámování hrobu a pomníku. Zejména cypřiše (Chamaecyparis sp.) zeravy (Thuja sp.), jalovce (Juniperus sp.), tisy (Taxus sp.), převislé kultivary listnatých dřevin. Za zmínku stojí, že už tehdy byly neprávem opomíjené cibulnaté rostliny a Vaněk se je snaží touto publikací vyzdvihnout a doporučit k použití na hroby. 27

28 Vzory kobercových výsadeb bývaly často velmi složité, až se může zdát neskutečné, kolik druhů a kusů rostlin se na jeden hrob vešlo. Nákresy hrobů zahrnují jak klasické hroby, tak dvojhroby, rohové rodinné hroby, dětské hroby i partie urnového háje. Vyplývá z toho tedy, že v 1. polovině 20. století bylo úpravě hrobů věnováno velké úsilí. Také pan Šonský ve své knize Úprava hrobů (ŠONSKÝ, 2002) vzpomíná na svá učňovská léta u zahradnické firmy, jaká spousta péče a času byla věnována úpravě hrobů: V té době pouze malou část hrobů zakrývaly kamenné desky, byl dostatek prostoru pro zeleň, a právem se dalo hovořit o hřbitovní kvetoucí zahradě. Obr. č. 8 Příklady úprav hrobů podle Josefa Vaňka (Květinová výzdoba hrobů, 1940) 28

29 Obr. č. 9, 10 a 11 Příklady úprav hrobů podle Josefa Vaňka (Květinová výzdoba hrobů, 1940) 29

30 3.4.3 Úprava hrobů ve 2. polovině 20. století Srovnáme-li hřbitovy v České republice se hřbitovy zahraničími, pak nezbývá než smutně konstatovat, že úroveň úprav našich hřbitovů pokulhává za těmi zahraničními, zejména v péči a údržbě hrobů. Také pravděpodobně ve vkusu, neboť třeba na vídeňském centrálním hřbitově nelze spatřit jedinou umělou květinu. Kamenných desek, namísto výsadeb, v České republice nacházíme mnohem více, než bylo dříve zvykem. Pokud chce majitel hrobu s celoplošnou kamennou deskou oživit hrob živými květy ve váze či výsadbou v nádobách, pak jsou zde rostliny vystaveny vysokým teplotám a většinou příliš neprospívají. Úbytek výsadeb na hřbitovech Šonský (ŠONSKÝ, 2002) připisuje likvidaci malých hřbitovních zahradnictví prostřednictvím režimu 50. let 20. století. Péče o hrob tedy připadla majitelům samým. Ve snaze o co nejjednodušší úpravy dala řada majitelů hrobů přednost zakrytí hrobu kamennou deskou před rostlinnými výsadbami, a tak se ze hřbitovů stává kamenná pustina. Dvacet let po pádu režimu není dostačující k tomu, abychom obnovili kulturu kvetoucích hřbitovů. Bylo by těžké přetvořit kamenné hřbitovy, z dob minulého režimu, na oázy zeleně. Ale u nově vznikajících hřbitovů, jako je například nový hřbitov zvaný Kolumbárium na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou, bude tato cesta jednodušší. Obr. č. 12 Současný obraz většiny našich hřbitovů tzv. kamenné moře. Ve snaze o co nejjednodušší péči majitelé hrobů nechají hrobová místa zakrýt kamennou deskou, či vysypávají plochu hrobu různými kamennými drtěmi, skleněnými drtěmi, pískem, či dokonce keramzitem. (Nový hřbitov na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou, 2012) 30

31 3.5 Současné využití rostlin při úpravě hrobů Využití rostlin v okolních zemích Využívání rostlin v okolních zemích (Německo, Rakousko) při úpravě hrobů dokládá literatura v německém jazyce (Grabstätten: Planung, Anlage und Pflege (ZUR HAUSEN, 1986), Gräber gestalten und pflegen (BROSS-BURKHARD, 2003), Stauden und Gehölze in der Grabestaltung: Sortiment, Verwendung und Symbolgehalt, Pflanz und Pflegetipps (NOBB- MANN, 2004) a další), která ukazuje příklady výsadeb a nabízí soupisy druhů rostlin vhodných k osázení hrobů v klimatických podmínkách Německa. Proto nemohou být tyto údaje vodítkem při návrhu výsadeb rostlin ve vyšších polohách České republiky, jako je modelové území, kterým se zabývá tato práce. Literatura týkající se hrobů a jejich osázení v německém jazyce je poměrně hojná a dobře dostupná, často doplněna barevnými fotografiemi a plánky osázení hrobů, určená laické veřejnosti i zahradníkům Využití rostlin v České republice Současnost využívání rostlin při úpravě hrobů na našem území nalezneme v publikacích Úprava hrobů (ŠONSKÝ, 2002) a Upravujeme hroby (JANDOVSKÁ, 2002). Publikace Úprava hrobů (ŠONSKÝ, 2002) ukazuje příklady úprav hrobů u nás i v zahraničí, doporučuje prostřednictvím názorných plánků příklady osázení a poskytuje soupis druhů jednotlivých skupin rostlin vhodných pro naše klimatické podmínky. Nalezneme zde také praktické rady pro založení, výsadbu a následnou péči při úpravě hrobu. Logicky je zde zařazen i slovník odborných výrazů. Také druhá publikace Upravujeme hroby (JANDOVSKÁ, 2002) předkládá příklady hrobů u nás i v zahraničí, prostřednictvím fotodokumentace a poskytuje soupis druhů jednotlivých skupin rostlin vhodných pro naše klimatické podmínky. Obě tyto publikace obsahují seznam nejběžnějších rostlin používaných pro výsadbu na hroby, jejich popis a vlastnosti. Co se týče kvality těchto dvou publikací, přínosnější zdá se být publikace od pana Šonského (ŠONSKÝ, 2002). Jsou zde názorné plány osázení hrobů, podle kterých by měl být schopný i laik osázet hrob, jsou zde také údaje o množství rostlin na danou plochu. Zatímco druhá publikace Upravujeme hroby (JANDOVSKÁ, 2002) předkládá pouze jakési skici hrobů, podle kterých často není poznat, jaké množství jednotlivých druhů rostlin je zapotřebí a kam přesně umístit jednotlivé prvky v daném návrhu. Problematikou využití rostlin při úpravě hrobů se také zabývají diplomové práce Květinová výzdoba hrobů (KUBÍČKOVÁ,1994) a Úprava hrobů a pietních míst, smuteční floristika 31

32 (JANEČKOVÁ, 2000), těžištěm těchto dvou diplomových prací jsou však rostliny ve formě aranží, výsadbou se zabývají jen okrajově. Publikace, týkající se používaných skupin rostlin a jejich vlastnostech, pěstovaných na našem území, je dostatečné množství. Můžeme rozdělit podle konkrétních skupin rostlin: O dřevinách a jejich vlastnostech pojednává Encyklopedie jehličnatých stromů a keřů (HIE- KE, 2008) a Encyklopedie listnatých stromů a keřů (HORÁČEK, 2007). O něco starší a méně podrobná je publikace Okrasné dřeviny pro zahrady a parky (HURYCH, 1997), která popisuje jen nejběžnější druhy. Literatura týkající se pěstování trvalek na našem území je poměrně hojná, příkladem mohou být následující publikace: HOLZBECHER J., KOBLÍŽEK J. a OTRUBA I.: Skalničky. Praha: Academia, MACHALA F. a kol.: Naše trvalky. Praha: SZN, MACHOVEC J., JAKÁBOVÁ A. a kol.: Sadovnícke kvetinárstvo. Nitra: Slovenská pol nohospodárska univerzita, ISBN: X. VILÍM, S. a KŘESADLOVÁ, L. Trvalky. Brno: CP Books, a.s., ISBN VILÍM, S. a KŘESADLOVÁ, L. Xerotermní rostliny v zahradě. Brno: CP Books, a.s., ISBN Z publikací o cibulnatých a hlíznatých rostlinách je běžně dostupná např. VILÍM, S. a KŘESADLOVÁ, L. Encyklopedie tulipánů, hyacintů, begonií a dalších cibulnatých a hlíznatých rostlin. Brno: Computer Press, ISBN Publikace týkající se použití letniček a dvouletek na našem území: KASPAROVÁ, H. a VANĚK, V. Letničky a dvouletky. Praha: Nakladatelství Brázda, RYBKOVÁ, R. a HAAGER, J. Nejhezčí letničky našich zahrad. Praha: Ottovo nakladatelství Cesty, ISBN Konkrétní používané kultivary najdeme v katalozích a cenících rostlin vydaných různými okrasnými školkami, viz kapitola Prameny a literatura Katalogy a ceníky. Publikací, týkajících se sortimentů rostlin na našem území, je dostatečné množství, v tomto literárním přehledu byla zmíněna jen malá část z těch, které jsou běžně dostupné a které patří mezi kvalitnější zdroje. 32

33 3.6 Výběr rostlin pro hrobová místa Výběr rostlin podle stanovištních podmínek (zpracováno dle ŠONSKÝ, 2002) Výběr rostlin je dán především stanovištními podmínkami daného hrobu půdními, světelnými, teplotními a vlhkostními faktory. Důležitým kritériem pro výběr rostlin je také míra péče, kterou je schopen majitel poskytnout. Půdní podmínky Nejčastějším problémem při zakládání výsadeb na hrobovém poli je sedání půdy. Poklesem půdy dochází nejen k narušení výtvarného účinku realizované úpravy, ale i ke škodám charakteru fyziologického, jako je obnažování kořenového systému rostlin, trhání kořenů a jejich usychání. Sedání půdy může být ovlivněno jak přirozeným sedáním díky fyzikálním vlastnostem zeminy, tak sedání vlivem tlecích procesů. V tomto případě je nutné cílové úpravy místa odložit a volit pouze dočasnou úpravu hrobu. Obr. č. 48 Sedání půdy vlivem tlecích procesů (Městský hřbitov Žďár n. S., ) Pokud je původní zemina zcela nevyhovující pro pěstování rostlin, je nutná její částečná anebo celková výměna, minimálně do hloubky 0,5 m. Nový substrát volíme podle skupiny rostlin, které zde chceme pěstovat. (poznámka viz Diskuse) 33

34 Světelné podmínky Výběr rostlin je závislý na světelných podmínkách daného stanoviště, volíme takové druhy, které odpovídají světelným podmínkám nejen během roku, ale i během dne. Teplotní a vlhkostní podmínky Je důležité vybírat konkrétní druhy rostlin i vzhledem k nadmořské výšce a mikroklimatu daného hřbitova. Na vysýchavých stanovištích je nutné si předem stanovit, jak často bude majitel hrobu schopen poskytovat zálivku a podle toho volit více či méně odolné druhy rostlin Výběr skupin rostlin podle nároků na péči (Pokud není uvedeno jinak, tak bylo čerpáno z přednášek Květinářství pro ZAKA I a II nebo Použití rostlin I a II) Dřeviny Pro tyto účely jsou vhodné dřeviny nízkého nebo plazivého vzrůstu, které jsou schopné v krátké době trvale a souvisle pokrýt vymezenou plochu půdního povrchu. Významná je jejich výška, která musí být co nejmenší, nejlépe v rozmezí 5 až 20 cm. Výběr dřevin musí splňovat kritéria mrazuvzdornosti, odolnosti vůči chorobám a škůdcům i přizpůsobivosti k daným klimatickým a půdním podmínkám. Z hlediska kompozičního a výtvarného jsou důležité vzhledové vlastnosti, zejména celoroční působivost. (ŠONSKÝ, 2002) Dřeviny, spolu s trvalkami, cibulnatými a hlíznatými rostlinami, patří do skupiny rostlin, jejichž výsadba není nutná každoročně obnovovat, na rozdíl od letniček a dvouletek. Proto je tato skupina rostlin vhodná na hroby, kde není možná častá péče, nebo v případě, kdy se jedná o hrob ve stinných partiích hřbitova, kde by letničky a dvouletky neprospívaly. Trvalky Mezi tyto rostliny patří jak solitery, tak i pokryvné druhy vhodné pro povrchovou úpravu hrobů. Jsou o něco náročnější na péči než většina dřevin, pro jejich estetickou účinnost je důležité např. odstraňování odkvetlých a zaschlých částí rostlin. Cibulnaté a hlíznaté rostliny Jsou vhodné pro doplnění výsadeb dřevin a trvalek, barevně oživí hrobové pole zejména v jarních měsících, péče o ně je minimální, sestává se pouze z odstranění zaschlých částí 34

35 rostlin po odkvětu a zatažení. Můžeme je také vysazovat spolu s dvouletkami v podzimním termínu. Dvouletky Vysazujeme na hrobová pole v případě, že je zde dostatek světla, a že je následná péče možná několikrát za rok zejména dostatečná zálivka po výsadbě, mechanické odplevelování, pořízení zimního krytu chvojím a jeho následného jarního odstranění, případně dosazení vyhynulých jedinců a pravidelná péče až do poloviny května, kdy je možné výsadbu nahradit letničkami. Letničky Letničky jsou vzhledem k ostatním skupinám rostlin spolu s dvouletkami poměrně náročné na péči. Vyžadují kvalitní dobře připravenou půdu (odplevelení, nakypření, přihnojení), pravidelnou zálivku a odplevelování, případné dosazování uhynulých jedinců. Můžeme je dělit na okrasné květem a okrasné listem. (viz obrazová příloha a tabulky) Pro úpravu hrobů jsou vhodné pouze ty druhy letniček, jejichž doba kvetení zabírá co nejdelší část vegetačního období, nejlépe červen až konec září. (ŠONSKÝ, 2002) Na druhou stranu právě letničky jsou nejvýraznějším a nejdéle barevně působícím prvkem hřbitovů. Pokud má majitel hrobu možnost poskytnout jim pravidelnou péči, zajistí tak reprezentativní a důstojné prostředí na pravém místě. 35

36 4. Terénní šetření 4.1 Trendy v úpravě hrobů v Německu a Rakousku V okolních zemích převažují výsadby, o které pečují zahradnické firmy, a od toho se odvíjí i typ osázení jednoduché, nejčastěji jednodruhové výsadby, často jen pečlivě střižený trávník a v něm vynechaná malá plocha pro sezónní rostliny (např. vřesy, macešky) jako akcent. Majitelé hrobu pak kladou květinové dary k pomníku nebo přímo na trávník. Obr. č Řada travnatých hrobů, Centrální hřbitov ve Vídni ( ). Zahradnická firma dává svoji reklamu přímo na hrob v podobě cedulky s kontaktem. Obr. č. 14 Hřbitov zde působí jako zahrada, málokde je obnažená půda, nejsou zde zapotřebí ani rostliny pěstované v nádobách či dokonce umělé květiny. (Německo - Bad Zwischenahn, Hana Krábková ) 36

37 Obr. č. 15 Ukázky výsadeb v Německu (Park der Garten) s náročnými kompozicemi především na údržbu. Hrobové místo je pokryto kompaktním porostem ze dřevin (Cotoneaster dammeri Eichholz či Radicans, Euonymus fortunei Emerald Gaiety či Emerald Gold, Hedera helix Plattensee, Vinca minor) či trvalek (Acaena buchananii, Sedum acre, Thymus serpyllum), akcentem je místo ponechané pro sezónní výsadbu. Zde je obvykle pestrá skladba z letniček či sezónních rostlin, kombinace rostlin okrasných květem i listem. (Německo Park der Garten, Hana Krábková ) 37

38 Obr. č. 16 a 17 Tentýž hrob, pouze obměna centrálního prvku. Léto tmavě růžová Torenia hybridy a bílá Begonia sempervirens; podzim Calluna vulgaris kultivary, Senecio cineraria, Salvia officinalis pestrolisté odrůdy, Heuchera sp., Houtonia, Festuca glauca, Sedum spectabile a další. Jedná se pouze o krátkodobou výzdobu, tedy velmi nákladnou. (Německo Park der Garten, Hana Krábková a ) 38

39 Obr. č. 18 a 19 Jiný příklad, kdy je opět centrální prvek, zde v podobě palety, obměňován dle sezóny. Léto: bílá Lobularia maritima, žlutá a oranžová Tagetes patula, růžová a červená Begonia semperflorens, fialová: Torenia hybridy. Podzim: Calluna vulgaris, brambořík Cyclamen hybridy, Dendranthemum hybridy a Calocephalus brownii. Půdní kryt: Cotoneaster dammeri Frieders Evergreen. (Německo Park der Garten, Hana Krábková a ) 39

40 Obr. č. 20, 21 a 22 Další příklady řešení hrobu s centrálním prvkem se sezónní výsadbou. (Německo Park der Garten, Hana Krábková ) 40

41 4.2 Situace v úpravě hrobů v České republice Situaci v České republice zajistilo terénní šetření v následujících hřbitovech (Údaje o pražských hřbitovech převzaty z: (KOVAŘÍK, 2001) Klíč k pražským hřbitovům.): Karlovy Vary hřbitov Drahovice (založen 1896) Lednice hřbitov v Lednici na Moravě Mělník hřbitov sv. Václava Praha Ďáblice (kubistický hřbitov vybudovaný v letech ) Praha Dolní Chabry Praha Malvazinky (založený roku 1876 v části Smíchov) Praha Olšanské hřbitovy (založeny r. 1680) Praha Vokovice (též Libocký hřbitov, v části Liboc) Praha Vyšehrad (též Slavín, zal. ve 13. stol., od r pohřebištěm národních velikánů) Třebíč židovský hřbitov Zlín Urnový háj Žďár nad Sázavou Starý hřbitov na Zelené hoře Žďár nad Sázavou Nový hřbitov na Zelené hoře Žďár nad Sázavou Městský hřbitov Žďár nad Sázavou Urnový háj Typy výsadeb U nás se zatím běžně nevyskytují příklady, kdy by majitelé hrobu zadávali zahradnickým firmám péči o hrobové místo, a tak převažují individuální výsadby. Můžeme je rozdělit do tří základních skupin podle náročnosti na péči, od nejnáročnějších po méně náročné: 1. Každoročně obnovovaná výsadba celé plochy hrobu (letničky, dvouletky; vztaženo na kraj Vysočina) u tohoto typu práce chronologicky postupují takto: po rozmrznutí půdy jarní výsadba dvouletek, v květnu výsadba letniček, po příchodu mrazů odstranění letniček a dotvoření hrobového místa pomocí chvojí, na svátek všech svatých a svátek zesnulých instalace květinových darů příklady viz obr. 23, 24, 25 a 26. Tyto výsadby prospívají nejlépe na slunných stanovištích. 41

42 Obr. č. 23 jarní výsadba macešek (Viola x wittrockiana) (Nový hřbitov, Žďár n. S., ), č letní výsadba z afrikánů (Tagetes patula) (Městský hřbitov, Žďár n. S., ) a č. 25 podzimní úprava hrobu pomocí větviček dřevin (Nový hřbitov, Žďár n. S., ) 42

43 Obr. č. 26 příklad celoplošné výsadby letničkami, zde kombinace Ageratum houstonianum a Tagetes patula (Městský hřbitov, Žďár n. S., ) 2. Část hrobu je osázena trvalými druhy (dřeviny, trvalky, případně cibulnaté a hlíznaté rostliny) a část hrobu ponechána pro sezónní výsadbu (letničky, dvouletky). Tyto příklady jsou doloženy obr. č. 27, 28 a 29. Obr. č. 27 Kombinací sezónní výsadby z afrikánů (Tagetes patula) v s trvalými rostlinami zde jalovec (Juniperus horizontalis) lze snížit finanční náklady za každoročně obnovované výsadby, nicméně stále je nutná pravidelná péče o hrob. (Městský hřbitov, Žďár n. S., ) 43

44 Obr. č. 28 Kombinace trvalek (Armeria maritima) s letničkami (Lobelia erinus). (Nový hřbitov, Žďár n. S., ) Obr. č Trvalou výsadbu zde představují bohyšky (Hosta fortunei) a sezónní výsadbu oblíbené afrikány (Tagetes patula) (Nový hřbitov, Žďár n. S.,

45 3. celá plocha hrobu osázena vytrvalými druhy (dřeviny, trvalky, případně cibulnaté a hlíznaté rostliny) Obr. č. 30 Na ploše hrobu převažuje výsadba různých kultivarů jalovce (Juniperus horizontalis), doplněno výsadbou trávničky (Armeria maritima) a cypřičku (Chamaecyparis obtusa Nana Gracilis ). (Nový hřbitov, Žďár n. S., ) Obr. č. 31 Díky kombinaci použitých dřevin vznikla zajímavá hra odstínů zelené (Picea pungens Glauca Globosa, Chamaecyparis pisifera Filifera Aurea Nana a Cotoneaster dammeri) (Městský hřbitov, Žďár n. S., ) 45

46 Obr. č. 32 Ve stinné partii hřbitova se uplatní kombinace pérovníku (Matteucia struthiopteris), bohyšky (Hosta lanceolata) a jako podrost barvínek (Vinca minor). (Městský hřbitov, Žďár n. S., ) Obr. č. 33 celoplošné pokrytí hrobu výsadbou bergénie (Bergenia cordifolia) působí čistým uklidňujícím dojmem. (Praha Ďáblice, ) 46

47 Obr. 34 Tento urnový hrob je osázen úrazníkem (Sagina subulata), akcentem jsou zde tři rostliny brslenu (Euonymus fortunei) tvarované řezem. Druh Sagina subulata je však choulostivější rostlina, která není vhodná pro modelové území. (Praha Vokovice, ) Obr. č. 35 Hrob je pokryt plazivými druhy jalovce, výsadba sezónních rostlin (macešky) je pouze dočasná. Jarním akcentem jsou zde hnízda krokusů (Crocus sp.). (Nový hřbitov, Žďár n. S., ) Obr. č. 36 Prostor pro výsadbu je ohraničen kamennou deskou a obrubníkem, výsadba sestává z okrasné traviny Pennisetum setaceum a půdopokryvné Vinca minor. (Praha Ďáblice, ) 47

48 4.2.2 Hřbitovy se zapojeným stromovým patrem Tyto hřbitovy patří nejčastěji mezi lesní hřbitovy, na hrobech převažují výsadby vytrvalých druhů rostlin, více či méně přizpůsobených zastínění. Také zde nacházíme výsadby letniček, ale většinou příliš neprospívají kvůli zastínění a nedostatku vláhy. Běžně nacházíme hroby porostlé břečťanem (Hedera helix) či barvínkem (Vinca minor). Mezi často použité trvalky patří rody Hosta, Bergenia, Matteucia; najdeme zde i příklady hlíznatých rostlin, jako je sasanka hajní (Anemone nemorosa), která však v kompozici působí pouze krátkodobě. Obr. č. 37 hrob pokrytý porostem sasanky hajní (Anemone nemorosa) (Olšanské hřbitovy v Praze, ) Nejčastější nedostatky při osazování hrobů Nejčastější chybou při volbě druhů rostlin při osazování hrobů je volba nevhodných druhů, tzn. druhů, jejichž parametry v dospělosti neodpovídají předpokládané kompozici. Zvláště u dřevin jsou voleny často druhy, které mohou např. zakrýt pomník. Pokud majitel hrobu není schopen zajistit častou péči, tak se obtížnými druhy pro okolí mohou stát i některé druhy trvalek, zvláště na hrobech bez pevného ohraničení. Mezi tyto druhy patří například Vinca minor, Convallaria majalis, Lysimachia nummularia, Cerastium tomentosum a další. 48

49 Obr. č. 38 Na malém urnovém hrobu, zvláště pokud není prostor pevně ohraničen, se mohou některé rychle se rozrůstající druhy stát obtížnými, především pro okolní hroby. Vrbina penízková (Lysimachia nummularia), (Urnový háj ve Žďáru nad Sázavou, ) Další chybou je volba příliš náročných druhů na péči, majitelé hrobu často hrob osází jednoletými druhy, ale již neposkytnou patřičnou péči dostatečnou zálivku a odplevelování. Často nacházíme příklady hrobů pečlivě osázených sezónními druhy, ale příliš řídce, výsadba tak nepůsobí sjednoceně. Obr. č. 39 S větším počtem begónií (Begonia semperflorens) by mohl hrob vypadat lépe. Po stranách trávnička (Armeria maritima) a u pomníku vřes (Calluna valgaris). (Nový hřbitov na Zelené hoře, Žďár nad Sázavou, ) 49

50 Rozdíly v péči o hroby jsou patrné mezi většími městy a vesnicemi. Ve velkoměstech zdá se být údržba hrobových míst zanedbaná, zatímco v menších městech a vesnicích se častěji setkáváme s pečlivě udržovanými hroby. obr. č.40 hřbitov ve velkoměstě - Praha Ďáblice, obr. č.41 hřbitov v malém městě - Žďár nad Sázavou, Výčet nejčastěji používaných rostlin na příkladu hřbitovů ve Žďáru nad Sázavou Sortiment je ovlivněn především klimatickými podmínkami méně odolné druhy rostlin vůči mrazům a vůči zimnímu přemokření, které by zde vydržely více jak jedno vegetační období, nenajdeme. Naopak díky poměrně velkému množství dní se sněhovou přikrývkou během zimy zde prospívají druhy alpinek, jako jsou například rody hořec (Gentiana), dryádka (Dryas) a protěž (Leontopodium). Následuje výčet druhů rostlin, které byly zjištěny při terénním šetření. Nomenklatura byla použita podle následujících zdrojů: Seznam doporučených odrůd rostlin (Svaz školkařů ČR), Katalog trvalek (Svaz školkařů ČR), přednášky z předmětu Květinářství pro ZAKA I a II, Katalog podzim 2009 (Lukon Glads). České názvy rostlin jsou doplněny o místní lidové názvy. 50

51 1. dřeviny: Berberis thunbergii Atropurpurea dřišťál Thunbergův Buxus sempervirens zimostráz obecný, lidově krušpánek Calluna vulgaris vřes obecný Chamaecyparis obtusa Nana Gracilis - cypřišek tupolistý Cotoneaster dammeri kultivary skalník Dammerův Cotoneaster microphyllus skalník drobnolistý Cotoneaster salicifolius skalník vrbolistý Erica carnea kultivary vřesovec pleťový Euonymus fortunei kultivary brslen Fortunův (pestrolisté kultivary) Hedera helix břečťan popínavý Lonicera pileata zimolez klubkatý Juniperus communis Hibernica - jalovec obecný (úzce sloupovitý růst) Juniperus communis Meyer - jalovec obecný (široce kuželovitý růst) Juniperus communis Suecica - jalovec obecný (široce sloupovitý růst) Junieperus squamata Blue Carpet - jalovec stěsnaný Juniperus horizontalis kultivary jalovec vodorovný Mahonia aquifolium mahónie cesmínolistá Microbiota decussata mikrobiota křižmovstřícná Pachysandra terminalis tlustonitník klasnatý Picea abies Globosa Nana - smrk ztepilý (růst zakrsle kulovitý) Picea glauca Conica - smrk sivý (kuželovitý růst) Picea pungens Glauca Globosa - smrk pichlavý (kulovitý růst) Pinus mugo různé kultivary borovice kleč Rhododendron sp. - rododendron, pěnišník Taxus baccata tis červený (často tvarovaný řezem) Thuja occidentalis Danica - zerav západní (zakrslý kulovitý kultivar) Vinca minor barvínek menší 2. trvalky: Ajuga reptans zběhovec plazivý vhodný do polostinných partií Armeria maritima trávnička přímořská prospívá v písčité půdě na slunném stanovišti Aster dumosus hvězdnice keříčkovitá, astra ceněná především pro podzimní kvetení Bergenia cordifolia bergénie srdčitolistá snese slunce i přistínění Cerastium tomentosum rožec plstnatý rychle se rozrůstající druh Convallaria majalis konvalinka vonná rychle se rozrůstající druh Dianthus gratianopolitanus hvozdík sivý dobře snáší sucho a chudší půdy Dryas octopetala dryádka osmiplátečná stálezelená trvalka, hůře snáší holomrazy Echinacea purpurea třapatka purpurová příliš vysoký druh pro hroby ( cm) Festuca glauca kostřava sivá dobře snáší sucho a chudší půdy 51

52 Gentiana acaulis hořec bezlodyžný nízká alpinka vhodná na plné slunce Geranium sanguineum kakost krvavý nenáročná, pro slunná až polostinná stanoviště Geum coccineum kuklík šarlatový nenáročná trvalka Heuchera americana Palace Purple dlužicha americká bronzově červené olistění Hosta lancifolia bohyška japonská vhodná do polostinných partií Hylotelephium spectabile rozchodníkovec dobře snáší úpal a sucho Leontopodium alpinum protěž alpská dobře snáší chudší kamenité půdy Liatris spicata šuškarda klasnatá poměrně vzrůstná rostlina ( cm) Lysimachia nummularia vrbina penízková rychle se rozrůstající půdopokryvný druh Matteucia struthiopteris pérovník pštrosí poměrně vysoká kapradina (50 70 cm) Paeonia officinalis pivoňka lékařská - příliš vysoký druh pro hroby (30 60 cm) Phlox subulata plamenka šídlovitá polštářovitě rostoucí, vhodná na slunné stanoviště Primula denticulata prvosenka zoubkatá zjara okrasná květem, ale dosti bujné olistění Pulmonaria officinalis plicník lékařský - vhodný do polostinných partií Saxifraga x arendsii hybridy lomikámen Arendsův špatně snáší málo propustné půdy Sedum nízké druhy rozchodník rychle rostoucí druhy, dobře snášejí úpal a sucho Sempervivum sp. - netřesk dobře snáší úpal a sucho Thymus serpyllum mateřídouška úzkolistá dobře snáší úpal Yucca filamentosa juka vláknitá - příliš vysoký druh pro hroby ( cm) 3. dvouletky: Bellis perennis, kultivary sedmikráska chudobka Myosotis sylvatica, kultivary pomněnka lesní Viola tricolor kultivary maceška trojbarevná Viola x wittrockiana hybridy maceška 4. letničky: Ageratum houstonianum nestařec mexický Begonia x semperflorens kultivary begonie stálekvetoucí, cukrlátko, voskovka Calendula officinalis měsíček lékařský Coleus x blumei kopřivěnka zkřížená, (syn.: Solemonstemon blumei), africká kopřiva Gazania rigens gazánie zářivá Helianthus annuus, nízké kultivary slunečnice roční Impatiens walleriana a kultivary netýkavka, balzamína, pilná Lízinka Lobelia erinus lobelka drobná Lobularia maritima tařicovka přímořská Melampodium paludosum melampodium bahenní Petunia hybridy petúnie, lidově koukol Salvia splendens šalvěj zářivá Senecio bicolor starček přímořský 52

53 Tagetes erecta aksamitník, afrikán vzpřímený Tagetes patula aksamitník, afrikán nízký Tagetes tenuifolia aksamitník, afrikán jemnolistý Verbena hybridy verbena, sporýš Pilea microphylla pilea, kapradíčko Portulaca grandiflora šrucha velkolistá Zinnia elegans nízké kultivary - cínie, ostálka lepá 5. cibulnaté a hlíznaté rostliny: Crocus sp. šafrán, krokus Dahlia pinnata zakrslé kultivary jiřina zahradní Ficaria verna orsej jarní Galanthus nivalis sněženka podsněžník Chionodoxa luciliae ladoňička bělomodrá Narcissus hybridy narcis zahradní a jeho kultivary Scilla siberica ladoňka sibiřská, modřenka Tulipa hybridy tulipán zahradní a jeho kultivary Většina zde uvedených rostlin je doložena fotodokumentací - viz Fotodokumentace rostlin vhodných pro modelové území v Příloze Osázené nádoby Při terénním šetření bylo zjištěno, že i na hrobech pokrytých kamennými deskami bývají výsadby rostlin, a to ve formě osázených nádob. Jedná se však pouze o krátkodobou kompozici, kvůli extrémním podmínkám pro rostliny (vysoké teploty a malý prostor pro kořeny). Setkáváme se zde s výsadbou letniček, dvouletek, trvalek i dřevin. Pro jarní období jsou typické osázené nádoby dvouletými rostlinami, např. Viola tricolor a její hybridy, viz obr. č. 42. V létě nacházíme sesazované nádoby z letniček, trvalek, dřevin, či jejich kombinací, viz obr. č. 43, 44 a 45. Podzimním výsadbám v nádobách dominují vřesy (obr. č. 46) a chryzantémy (obr. č. 47). Pokud není uvedeno jinak, snímky byly pořízeny na hřbitovech ve Žďáru nad Sázavou. 53

54 Obr. č. 42 jarní kompozice z macešek trojbarevných (Viola tricolor hybridy) v nádobě. Obr. č. 43 osázená nádoba letničkami Begonia semperflorens, Diascia barberae a Brachycome iberidifolia. Obr. č. 44 tučnolisté druhy rostlin lépe odolávají extrémním podmínkám: Sempervivum hybridy, Sedum album a Haworthia sp. Obr. č. 45 působivá, leč krátkověká kompozice z druhů s různými nároky na zálivku: Picea glauca Conica, Astilbe chinensis Pumila, Festuca glauca a Cotoneaster salicifolius. Obr. č. 46 sesazovaná nádoba z různých barevných odrůd Calluna vulgaris působí jednoduše, ale vkusně. Použitím stejného druhu u pomníku (spolu s Calocephalus brownii) je dosažena celková harmonie hrobu. (Centrální hřbitov ve Vídni, ) Obr. č. 47 sesazovaná nádoba z chryzantémy (Dendranthemum hybridy), vřesu (Calluna vulgaris) a kultivaru dlužichy (Heuchera sp.) v příjemné barevné kombinaci.

55 5. Návrhová část 5.1 Modelové území Nový hřbitov na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou Širší vztahy Modelové území se nachází v kraji Vysočina, na severním okraji města Žďár nad Sázavou, poblíž poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, který je od roku 1994 zapsán v seznamu památek UNESCO. Oblast také spadá do CHKO Žďárské vrchy. Následuje výčet a popis hřbitovů ve Žďáru nad Sázavou. (POSPÍŠIL v Farní kostel svatého Prokopa [online] [cit ]) Obr. č. 49 mapa hřbitovů ve Žďáru nad Sázavou (zdroj: Mapy.cz (Mapy.cz [cit ]). 55

56 Dolní hřbitov Barokní morový Dolní hřbitov byl založený roku 1709 podle návrhu Jana Santiniho. Zde se nepohřbívá a areál je veřejnosti nepřístupný. Dominantou je socha anděla posledního soudu od Řehoře Thenyho, ostatní plocha je zatravněná. Starý hřbitov na Zelené hoře Starý hřbitov na Zelené hoře s poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého (památka UNESCO, vysvěcen 1722). Pohřbívat se zde začalo až v 19. století. Od roku 1996 se zde již nepohřbívá a dochází k postupné exhumaci ostatků a jejich přemísťování na nedaleký nový hřbitov. Uvedení do původního stavu, tj. v travnatou plochu, by mělo dojít nejpozději v roce Nový hřbitov na Zelené hoře Nový hřbitov na Zelené hoře byl zkolaudován roku 1996, pohřbívá se zde do hrobů urnových, klasických i do dvojhrobů. V nově vzniklé půlkruhové části, která je modelovým územím této práce, se pohřbívá od roku Urnový háj Urnový háj na ulici Horní má dominantu v podobě původně renesančního kostelíka Nejsvětější Trojice, který nyní slouží jako obřadní síň. Hřbitov byl využíván již v 17. století, v roce 1944 byl nařízen sběr železa, kterému padly za oběť kovové kříže, od té doby zde vznikaly drobné kamenné urnové hroby a pohřbívá se zde dosud. Městský hřbitov Městský hřbitov na ulici Jamská je typickým příkladem hřbitova s podobou danou charakterem 20. století, stále se zde pohřbívá. 56

57 Obr. č : Letecké snímky jednotlivých hřbitovů ve Žďáru nad Sázavou zdroj: Mapy.cz (Mapy.cz [cit ]) Obr. č. 50 Dolní hřbitov; Obr. č. 51 Starý hřbitov na Zelené hoře; Obr. č. 52 Nový hřbitov na Zelené hoře; Obr. č. 53 Urnový háj; Obr. č. 54 Městský hřbitov. 57

58 5.1.2 Geografické a klimatické podmínky Modelové území se nachází na mírném jihozápadním svahu s nadmořskou výškou m n. m. (Základní mapa ČR 1 : , 1981) Dle Quitta leží celé území bioregionu v chladné oblasti CH 7, pouze výběžek západně od Žďáru náleží mírně teplé oblasti MT 3. V bioregionu se projevuje mírný rozdíl ve srážkách mezi návětrným a závětrným svahem. (CULEK, 1996) průměrná roční teplota: 6,1 C průměrný úhrn srážek v roce: 736 mm počet letních dnů v roce: počet mrazových dnů: srážkový úhrn ve vegetačním období: mm srážkový úhrn v zimním období: mm počet dnů se sněhovou pokrývkou: (Mapa klimatologických podmínek ČSR 1 : , 1958) Půdní a hydrologické podmínky V modelovém území (půlkruhová část Nového hřbitova na Zelené hoře) převládá jílovitá zem, která zpomaluje vsakování srážek. Obr. č. 55 připravená lože pro základy hrobů jsou naplněna dešťovou vodou, její vsakování je zpomalováno značným podílem jílovitých příměsí v půdě (Nový hřbitov na Zelené hoře, Žďár n. S., ). 58

59 5.1.4 Dispoziční řešení Nového hřbitova a fotodokumentace Nový hřbitov na Zelené hoře je koncipován podél hlavní osy vybíhající severovýchodně od kostela sv. Jana Nepomuckého do krajiny, opticky tuto osu ukončuje velký dřevěný kříž (obr. č. 65). Podél hlavní osy, tvořené hlavní cestou hřbitova, se nachází přísně geometricky uspořádaná starší část hřbitova (pohřbívá se zde od roku 1996), rozptylová louka, půlkruhová budova obřadní síně a sídlo správy hřbitova, naproti tomu zrcadlově se nachází kolumbárium vystavěné taktéž do půlkruhu. Půlkruh byl výchozím tvarem pro návrh nové části hřbitova (kde se pohřbívá od roku 2006) v severovýchodní části. Tvoří jej soustředné půlkružnice z pásů tvarovaných keřů, mezi které jsou naplánované řady hrobů. Hroby jsou směrem od středu urnové s epitafní deskou, urnové s pomníkem a nejvýše umístěné klasické hroby a dvojhroby. (viz obr. č ) Dělícím prvkem mezi starší a novější částí hřbitova je terénní prohlubeň řešená krajinářským způsobem nachází se zde potok s kaskádovitými vodními nádržemi a nepravidelně rozmístěné skupiny dřevin. Obr. č. 56 plán Nového hřbitova na Zelené hoře s vyznačenými osami (Základní mapa ČR 1 : ). 59

60 Obr. č. 57 plán nové části Nového hřbitova na Zelené hoře s rozmístěním jednotlivých typů hrobů, stav platný pro duben 2012 (Plán rozšíření hřbitova na Zelené hoře 1 : 500, 2003). 60

61 Obr. č. 58 pohled na novou část Nového hřbitova, v pozadí dřevěný kříž, který opticky ukončuje hlavní osu Nového hřbitova (Žďár n. S., ). Obr. č.59 nově vybudované kolumbárium na půdorysu půl kruhu, který je výchozím kompozičním prvkem pro celý Nový hřbitov na Zelené hoře (Žďár n. S., ). 61

62 Obr. č. 60 pohled z nové části Nového hřbitova směrem k poutnímu kostelu sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře (Žďár n. S., ). Obr. č. 61 pohled na modelové území půlkruhovou novou část Nového hřbitova, v popředí krajinářsky řešená část s kaskádovitě uspořádanými vodními nádržemi (Žďár n. S., ). 62

63 Obr. č. 62 urnové hroby s epitafní deskou v modelovém území (Žďár n. S., ). Obr. č. 63 urnové hroby s pomníkem v modelovém území (Žďár n. S., ). 63

64 Obr. č. 64 klasické hroby v modelovém území, na druhém hrobu je patrný profil, který je zapotřebí vyplnit substrátem pro výsadbu (Žďár n. S., ). 64

65 5.1.5 Současný stav vegetačních prvků Nová část hřbitova byla založena na původní Palově louce, v současnosti se zde nachází převaha travnaté plochy, ve které jsou vysázeny pásy tvarovaných keřů oddělujících jednotlivé řady hrobů: Berberis thunbergii dřišťál Thunbergův Ligustrum vulgare Atrovirens ptačí zob obecný (poloopadavý) Ribes alpinum meruzalka alpská Spiraea x vanhouttei tavolník van Houtteův Podél hlavní i vedlejší osy hřbitova je vysázena lipová alej (Tilia cordata). (zdroj: Plán rozšíření hřbitova na Zelené hoře 1 : 500, 2003) Obr. č. 65 založené pásy keřů, sloužících k oddělení jednotlivých řad hrobů (Žďár n. s., ) Parametry hrobových míst V modelovém území je umožněn vznik hrobových míst typu urnového hrobu s epitafní deskou, urnového hrobu s pomníkem, klasického kopaného hrobu a dvojhrobu (viz obr. č ), přičemž výsadba rostlin je možná pouze u posledních dvou typů. Rozměry klasického hrobu jsou 1,15 x 2,6 m, čistá plocha pro výsadbu je 0,95 x 2,3 m (2,2 m 2 ). Rozměry dvojhrobu jsou 2,2 x 2,6 m, čistá plocha pro výsadbu je 2 x 2,3 m (4,6 m 2 ). 65

66 5.2 Východiska a kriteria výběru rostlin pro modelové území Přihlédneme-li k tomu, že o hrobová místa se v současnosti starají především jejich majitelé, nikoli zahradníci, jak tomu bylo v období 1. republiky, musíme volit takové osázení, které bude vyžadovat minimální nároky na péči. Sortiment rostlin je nutné volit podle stanovištních podmínek. Kritéria pro výběr rostlin pro modelové území: - výška rostliny: u letniček, dvouletek, trvalek, cibulnatých a hlíznatých rostlin (včetně květenství) do 0,4 m; u dřevin voleny druhy pomalu či zakrsle rostoucí, nebo druhy, které lze udržovat řezem - jejich prosperita na stanovišti slunečném, případně polostinném - zimovzdornost v dané lokalitě (ověřeno na rostlinách běžně pěstovaných na hřbitovech ve Žďáru nad Sázavou nebo několikaletým pěstováním na zkušebním pozemku ve Žďáru nad Sázavou), s přihlédnutím k nadmořská výšce modelového území ( m n. m) Konkrétní výčet druhů rostlin vhodných pro modelové území - Nový hřbitov na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou - viz přílohy: Tabulky rostlin vhodných pro modelové území. Nomenklatura a uvedené vlastnosti rostlin byly čerpány z katalogů a ceníků rostlin uvedených v kapitole Literatura a prameny, případně z webových zdrojů: Biolib.cz (ZICHA, 2011) a Botany.cz (HOSKOVEC, 2012). Vyobrazení navržených rostlin viz přílohy: Fotodokumentace rostlin vhodných pro modelové území. 5.3 Klasické způsoby osázení hrobů Návrhy lze rozdělit do dvou skupin klasické způsoby osázení, které u nás v současnosti převažují, kdy je plocha hrobu rozdělena do určitých ploch, které jsou osázeny jedním druhem (výjimku tvoří pouze plochy, na které vysazujeme trvalky zároveň s cibulnatými či hlíznatými rostlinami). Jednotlivé plochy mohou tvořit pravidelné geometrické obrazce anebo nepravidelné kompozice z organických tvarů. Patří sem také návrhy výsadeb z letniček či dvouletek, které patří do skupiny rostlin náročných na péči - každoročně obnovované výsadby. 66

67 5.4 Experimentální způsoby osázení hrobů Druhým typem návrhů této práce jsou experimentální způsoby osázení po vzoru mozaiky, tento způsob není u nás doposud na hrobech používaný, ale vychází ze současných tendencí výsadeb trvalek s menšími nároky na pěstování. Tento způsob logicky vyplynul z historie používání rostlin na hrobech a zároveň obrazu současných hřbitovů, je snahou o nalezení kompromisu mezi náročným každoročním osazováním hrobu a extrémním řešením prostřednictvím zakrytí celé plochy hrobu kamennou deskou. Tento způsob výsadby spočívá v na první pohled náhodném rozmístění jednotlivých druhů rostlin po celé volné ploše hrobu, s tím, že použité druhy rostlin by měly pokrýt co největší část roku svým kvetením od jarních cibulnatých a hlíznatých rostlin přes letní kvetení trvalek, až po podzimní kvetení určitých druhů, či zajímavé podzimní zbarvení jejich listů. Pokud nastane prodleva v kvetení, mělo by na pohled zajímavou barevnou kombinaci zajistit použití druhů rostlin s odlišným barevným olistěním. Zároveň však, aby byla tato výsadba co nejméně náročná na péči, zvolené druhy by měly co nejlépe pokrýt půdu, aby zabránily uchycení plevelů. Vyplývá z toho, že zvolené druhy rostlin pro daný hrob by měly mít poměrně velkou konkurenční schopnost, zároveň by jejich konkurenceschopnost měla být zhruba podobná, aby se nepotlačily vzájemně. (následující odstavec volně podle BAROŠ a MARTINEK, 2011) Princip fungování trvalkových záhonů s vyšším stupněm autoregulace je založen na znalostech a využívání rostlinné sociability a životní strategie rostlin. Tyto principy, společně s využitím minerálního mulčování (např. štěrkem), dávají předpoklad ke vzniku celoročně vizuálně atraktivních, dynamických záhonů a zároveň úspoře nákladů na jejich údržbu. Tento způsob je vhodný na plochy větší než m 2, široké minimálně 1 m. Obr. č. 66 plochy vysázené technologií Silbersommer v univerzitním areálu Zahradnické fakulty MZLU v Lednici na Moravě (Lednice, ). Obr. č. 67 experimentální trvalkové záhony v Průhonicích (Průhonice, ).