Bakalářská práce. Zahrada posledních věcí člověka

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici Bakalářská práce Zahrada posledních věcí člověka Zpracovala: Zdena Ouhrabková Vedoucí práce: Ing. Barbara Krátká Adámková, Ph.D. Lednice 2013

2

3

4 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Zahrada posledních věcí člověka vypracovala samostatně s použitím jednotlivých pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu použité literatury. Souhlasím, aby bakalářská práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a byla zpřístupněná ke studijním účelům. V Lednici dne... Podpis...

5 Poděkování: Ráda bych poděkovala všem, kteří mě díky své podpoře provázeli při vzniku této práce. Především děkuji své vedoucí práce Ing. Barbaře Adámkové, Ph.D., při konzultacích bakalářské práce a za čas, který mi věnovala. Za laskavost a vstřícnost pracovníků všech úřadů a ústavů státní správy, kteří mi v začátku nejvíce pomohli při získávání podkladů a poskytli mi cenné informace a materiály. Všem pamětníkům, kteří vstřícně odpovídali na moje otázky. V neposlední řadě i své rodině a známým za podporu.

6 Obsah: 1. ÚVOD CÍL METODIKA PRÁCE LITERÁRNÍ ČÁST Historie hřbitovů a způsoby pohřbívání Pravěk Starověk Středověk Renesance Baroko Období století Členění hřbitovů z hlediska náboženství Křesťanské Morové Židovské Válečné Členění hřbitovů z hlediska umístění Venkovské hřbitovy Městské hřbitovy Lesní hřbitovy Současné pohřbívání Tradiční způsob pohřbívání Pohřeb žehem Členění a náležitosti nově zakládaných hřbitovů Právní nástroje při zakládání hřbitovů v ČR Pohřebnictví z hlediska zákona Vyhláška ve vztahu k hřbitovnímu řádu dle zákona Závěrečná zpráva z Veletrhu Venia SOUČASNÝ STAV HŘBITOVŮ V ČR I VE SROVNÁNÍ S OKOLNÍMI STÁTY Vývoj pohřbívání v posledních letech a jejich vliv na tvorbu zeleně hřbitovů... 28

7 6. NÁVRHOVÁ ČÁST Informace a podklady ke zpracování návrhové části Projektování hřbitovů na základě jeho historie Inventarizace a klasifikace dřevin Péče o náhrobky Studie současného stavu hřbitova ve Bzí Cíl a rozsah studie hřbitova Obec Bzí a její historie Poloha a základní údaje Historické stopy v okolní krajině Geomorfologie Geologie Podnebí a klima Občanské sdružení obce Bzí Historie kostela Nejsvětější trojice Pověst o stavbě kostela ve Bzí Historie hřbitova ve Bzí Současný stav vybraného hřbitova Ideový návrh hřbitova Osazovací plán Hlavní kompoziční záměr Návrh na možnou techniku osázení hrobů tzn. při nahrazení kamene vegetací SPLNĚNÍ CÍLŮ DISKUSE ZÁVĚR SOUHRN RESÜMEE ZDROJE INFORMACÍ K LITERÁRNÍ ČÁSTI SEZNAM PŘÍLOH... 58

8 1. Úvod Hřbitov Kronika místa, výpověď o zemřelých i žijících, zahrada ticha, zve k procházce pod korunami vzrostlých stromů. Letité náhrobky hovoří o zemřelých, o práci zručných kameníků, kovářů a písmomalířů, další zase o bídě a zapomnění. M. Jandovská Zahrada posledních věcí člověka. Místa, která doprovází každého z nás po celý život. Pro mnohé je toto téma příliš citlivé, plný vzpomínek, ale lze podotknout, že právě ona Boží pole jsou ve většině míst jedny z mála klidných míst, s trochou zeleně a zajímavých sakrálních prvků. Přestože není tomuto tématu věnována dostatečná pozornost, najdou se velmi dobří odborníci, kteří tuto tématiku již částečně zpracovali a i laikům dokáží přiblížit střípky z historie, nastínit situaci převážně venkovských hřbitovů a možná pomoci k zamyšlením se právě nad současným stavem hřbitovů. Za zmínku stojí přiblížení pohřebnictví z hlediska zákona. Hřbitovy jsou památkou našeho kulturního a historického dědictví, ujasňují nám způsob života již od pradávna. Můžeme z nich usoudit, jak asi lidé žili a jaké měli zvyky. Místo kam chodíme o různých výročích a svátcích nebo jen tak zapálit svíčku, položit květiny a vzpomenout na ty, kteří nás sice opustili, ale žijí dál v našich srdcích. Není krásné se na chvíli zastavit v tom rychlém běhu času a zavzpomínat si v příjemném prostředí na lavičce pod korunami stromů? - 1 -

9 2. Cíl Tiše spočívají nahoře hvězdy a dole hroby. Goethe Cílem bakalářské práce je vypracování literární rešerše, jež bude pojednávat o různých typech a rysech hřbitovních zahrad pro vybrané lokality v zahraničí, zvláště pak specifika hřbitovů v ČR. Dále zpracování architektonické studie vybraného hřbitova. Na modelovém objektu po pečlivém zpracování průzkumů a rozborů z hlediska historického, biologického (dendrologického), estetického (kompozičního), funkčního (technického) a provozního bude vypracovaný ideální koncept dalšího rozvoje pomocí architektonické studie. Na závěr shrnutí všech poznatků, různých přístupů k řešení hřbitovů s jejich typickými prvky v ČR a jejich případné řešení v budoucnosti. Práce bude doplněna dostatečnou ilustrační fotodokumentací pojednávaných objektů, graficky zpracovaných půdorysů současného stavu i návrh řešení vybraného hřbitova atd. Tento dokladový materiál bude adjustován buď jako součást textového korpusu nebo jako samostatná příloha. Podmínkou hodnotné práce budou rovněž závěry, vycházející z odborné literatury a důkladně zpracovaných analýz

10 3. Metodika práce Literatura řešící téma pojednávající o hřbitovech a jeho zpracováním z hlediska zahradní a krajinářské architektury je v naší běžně dostupné i zahraniční literatuře velice ojedinělé. Proto budou informace zpracovány z různých dostupných zdrojů. V České republice se tímto tématem zabývají autoři (viz seznam literatury). Další zahraniční zdroje, jsou brány z hlediska konkrétních hřbitovů a pochopení jejich ztvárnění z pohledu autora. Z těchto zdrojů bude zpracována literární rešerše, která se bude zaobírat hřbitovy z hlediska historie od pravěku po současná řešení. V textu budou uvedeny i konkrétně zanalyzované a navštívené hřbitovy doplněné převážně o autorské fotografie. U každého období bude rozebrán způsob pohřbívání. Nutné je i zabývat se historií z pohledu zeleně, použití druhů vegetace v oboru zahradní a krajinářské architektury. V následující části z hlediska náboženští i zákona nebo členěním hřbitovů dle jejich lokalizace. V závěrečné části bude rozebrán současný stav, jeho náležitosti v porovnání se zahraničním přístupem řešení těchto velice zajímavých, pocitově hlubokých i nezbytných míst pro naši současnou kulturu vycházející z minulosti. Práce bude pokračovat částí konkrétně vybraných hřbitovů z kraje Železnobrodska, obce Pěnčín nacházející se v Libereckém kraji, v Jabloneckém okrese. Kdy půjde o průzkum vybraných hřbitovů, fotografickou dokumentaci a následné vyhodnocení daných hřbitovů, kde lze načerpat zkušenosti a různé pohledy na ztvárnění i vývoj vesnických hřbitovů. Závěr práce bude obsahovat zpracování konkrétního hřbitova z různých hledisek. Jeho návrh z hlediska logičnosti prostoru, kdy zpracování tohoto objektu z hlediska zahradní a krajinářské architektury bude vycházet z předchozí studie a všech informací získaných ke zpracování celé práce

11 4. Literární část Hiisttoriie hřbiittovů a způsoby pohřbííváníí Pohled na smrt a zvyky provázející odchod ze života se liší jak v jednotlivých krajinách, světadílech, tak i v běhu času po celá tisíciletí. Závisí především na náboženských představách o přechodu k posmrtnému životu a je odrazem rozmanitých národních tradic. Avšak z jiného pohledu naopak dochází k prolínání kultur. Některé národy s velkou pečlivostí tělo mumifikují, jiné ho spalují nebo pohřbívají, některé zase ponechávají zemřelého na povrchu země nebo v korunách stromů, kde mrchožravá zvířata očistí tělo od všeho pomíjivého. Dodnes se tyčí k nebi prastaré kamenné sloupy menhiry, stély (náhrobní sloupy) a mazzeby (kamenné pomníky). Nacházíme také sochy a reliéfy mrtvých i rozmanité urny (Jandovská, 2002) Pravěk První hroby ve starší době kamenné V mladším paleolitu se objevují první lidé zvláště na Moravě, kteří pohřbívali své mrtvé. Nikoliv ovšem ještě všichni, a proto jsou hroby z té doby nesmírně vzácné (dva hroby z Předmostí u Přerova a z Brna). Lidé považovali smrt jen jako pouhé pokračování života pozemského (Petrů, 2003). Nálezy u Dolních Věstonic měly kostry posypané červeným barvivem, což je doklad magického kultu známý z hrobů cromagnonců. I jiné pohřby z té doby v naší oblasti mají tyto znaky, jsou situovány v zahloubených jámách v chatách i mezi nimi. Teprve na konci doby kamenné vznikají hřbitovy mimo osady (Neústupný, 1941). Pohřeb ženy na tábořišti lovců u Dolních Věstonic v rekonstrukční kresbě Z. Buriana

12 Pohřby na ohništích Všechny dosud známé pohřby paleolitických lidí jsou kostrové, tj. obsahují těla nespálená. Pohřby se spálenými těly neznáme. Mrtvého položili do ohniště, které bylo shromaždištěm celé rodiny, rodu nebo tlupy. V životě lidí této doby hrál oheň významnou funkci, snažili se vrátit mrtvému teplo a tím i život (Petrů, 2003). Ve III. tisíciletí před Kristem u lidí s keramikou vypíchanou a žlábkovanou, máme žárových hrobů proti kostrovým velmi mnoho. V menšině je pohřbívání žehem u lidu se zvoncovitými poháry. U lidí únětického jsou pak žárové pohřby jen zcela výjimečným jevem. Obrození a velký rozmach spalování mrtvých nastává teprve v pokročilé době bronzové, ve II. tisíciletí před Kristem. Pohřbívání žehem sebou neslo nové pojetí dosavadního názoru na posmrtný život. Vyznavači nového světového názoru se dávali pohřbít žehem. Věřili představě, že život posmrtný má zaručen i ten, jehož tělo bude úplně ohněm zničeno, je možné, že ze staré víry v tělesný život nebožtíkův se stala časem pověra, která trvala na zachování mrtvého těla. U lidu lužického známe jen Zcela ojedinělý případ je pohřeb mladého jedince, uloženého skrčeně v hliněné zásobnici, překryté mísou, odkrytý v Ivani u Přerova. dva případy kostrových pohřbů, jež jsou velmi zvláštní. V jednom je nebožtík vtlačen do velké nádoby pokryté mísou, ve druhém je skrčená kostra přidána do hrobu se žárovým pohřbem (Neústupný, 1941). Na konci starší doby bronzové, asi 1500 před Kristem archeologové zjistili řadu opevněných sídlišť. Hřbitovy těchto osadníků mají i několik set hrobů. Jsou pohřbeni ve skrčené poloze, směřující od západu k východu. Na některých místech byly objeveny hroby, kde byli zemřelí uloženi do vydlabaných kmenů stromů a překryti dřevěnými víky; jde zřejmě o první výskyt rakve (Neústupný, 1941). Složitější jsou poměry u lidu knovízského, kde máme vedle hlavních pohřbů žehem i pohřby kostrové a dále i doklady neobřadních pohřbů a lidojedectví. Za zmínku stojí ještě některé pohřby ve velkých hrobkách byzantských z doby železné. Zde jsme viděli kostrově pohřbeného bojovníka, kdežto k němu přidaný druhý pohřeb byl proveden žehem. Jde o osobu, která pravděpodobně dobrovolně nebo nucena následovala zesnulého. Snad je to jeho žena (Neústupný, 1941). O ideové náplni pohřbívání žehem v pravěku není ovšem jednotného názoru. Často se mluví o očišťovacím významu spalování mrtvých: silou ohně měly být očištěny pozemské pozůstatky zesnulého. Vrcholné vyjádření dostoupilo názoru, že spálením má - 5 -

13 být duše osvobozena od těla a tím otevřen její blaženější pobyt. Taková vysvětlení opouštějí ovšem půdu archeologie. Další dva stupně významu pohřbívání žehem: na prvním stupni měl obřadní oheň nahradit mrtvému teplo domácího ohniště, byla tu snaha udržet mrtvého při životě. Na druhém stupni se měla spálením přivodit tzv. druhá smrt a znemožnit nebožtíkovi návrat mezi živé (Neústupný, 1941). Lidé starší doby kamenné věřili v pokračování tělesného života. Mrtvý v jejich představách žil po smrti právě tak jako před tím na zemi. Takové pojetí odpovídalo plně jejich světovému náboženskému názoru. Nutným požadavkem této víry bylo zachování mrtvého těla a takové jeho uložení, aby nebožtík mohl pokračovat v životě. Proto jsou paleolitické pohřby všechny kostrové, obsahují jen těla nespálená, ačkoliv tehdejší lidé znali působení ohně na lidské tělo (Neústupný, 1941). Od konce 7. století do 5. století před Kristem se v oblasti Bylan u Českého Brodu vyskytují hroby s kostrovými pohřby, kde nebožtíci leží ve směru od severu k jihu v natažené poloze a jejich hrobka má stěny z dřevěné tyčoviny, držené v rozích svislými kůly, které zároveň podepírali dřevěnou sedlovou střechu. Toto posmrtné obydlí, vybavené množstvím nádob s potravinami, bylo pak zasypáno mohylou. V těchto hrobech se nacházejí i osobní předměty zemřelých: zbraně, šperky, sošky, atd (Petrů, 2003). Ani na počátku dějin žárové pohřbívání nezmizelo z našich zemí. I Keltové, Germáni a čeští Slované spalovali své mrtvé, třebas známe i jejich pohřby kostrové. A tak dějiny spalovacího obřadu končí na našem území teprve zavedením křesťanství, které předepisovalo pro všechny členy církve jen pochování nespálených těl. Poslední pohřby žehem zaznamenáváme v 10. století po Kristu (Petrů, 2003). Je zajímavé, že se již od pravěku v jednotlivých archeologických kulturách liší pohřby zesnulých; kostrové pohřby i pohřby žehem se střídají, v některých kulturách charakter pohřbu dnes označuje i název populace, jako např. lid popelnicových polí. Dík archeologickým nálezům si můžeme učinit představu o pohřbívání již v tak vzdáleném časovém období, jako je doba asi 50 tisíc let před Kristem (Petrů, 2003) Starověk Zcela zvláštní byl pohřební způsob v Egyptě, kde se vyskytovaly vedle pohřebišť lidu s mastabou navršeným hliněným rovem, monumentální, nejprve stupňovité, pak klasické pyramidy, kryjící hroby faraónů. Vedle toho existoval i typ skalních hrobů. Ale pro všechny egyptské typy je příznačná a společná touha zachovat fyzickou schránku zemřelého těla složitou mumifikací a zadržet podobu tváře maskou ze zlatého plechu, dále - 6 -

14 malovanou podobou na jedné z dřevěných rakví a konečně kamennou portrétní skulpturou. Rozkvět pyramid v době let před Kristem. Egyptský hrobový princip, kdy se (Vývoj egyptských hrobek od Mastaby k pyramidě Špaček, J. 1998) dlouhou chodbou přichází k vlastnímu vchodu a do hlavního prostoru pro pohřební kult, za nímž je pak vlastní hrobová komora, se uplatnil i v Mykénách. Zvláštní byl pohřební způsob řecké společnosti. Hřbitovy v Řecku byly za městskými hradbami a mrtví byly pohřbívány buď do země, nebo spalováni na hranici a jejich popel byl ukládán do urny. V celém obřadu tkvěla jistá skromnost, projevující se i v úlitbě na počest mrtvého (Petrů, 2003). U Římanů byly v nejstarších dobách prováděny pohřby ve městě. Když to však bylo zakázáno zákonem, byla zakládána pohřebiště za hradbami. Pohřbení mrtvých bylo pokládáno za svatou povinnost a stačilo k tomu posypání hrstí země, což je obřad známý již z doby předdějinné i zvyk přetrvávající při našich současných pohřbech do země, kdy vhazujeme hrst hlíny na rakev do otevřeného hrobu. Římané pohřbívali jak žehem, tak do země. Zvyk umísťovat hroby ve stěnách přešel na konci římského období do křesťanských katakomb s jejich úzkými chodbami a šachtami. Významné rodiny a majetní jedinci si dávali zbudovat hrobky podél výpadových silnic z Říma, zejména proslulé Via Appia (Petrů, 2003). Slovanské osídlení v našich zemích dokládá zprvu žárové pohřbívání a nádoby v tzv. pražském typu jsou datovány do 4. až 5. století po Kristu; typ tohoto pohřbívání přetrvává až do 8. století. Posléze začíná převládat pohřbívání do země. Na hřbitovech z 11. až 12. století jsou zemřelí ukládáni v řadách, více než půl metru pod povrchem, v linii západ - východ a jejich dřevěné rakve bývají překryty pískovcovými deskami, na nichž je vyryt kříž. Podstatnou změnu vneslo do pohřbívání křesťanství, i když zde přežívaly ještě dlouhou dobu pohanské zvyky. V zásadě jde zde o propastný názorový rozdíl mezi starověkem a středověkem, nebo chcete-li, mezi pohanstvím a křesťanstvím

15 Ve středověku, kdy hřbitovní místo bylo v okruhu kostela, se vždy po nedělní bohoslužbě pozůstalí zastavovali u hrobů svých blízkých. Farní kostel byl povětšinou ve středu města, na jeho okraji při obvodu hradeb byly kostely klášterní. Středověk také rozvinul typ hřbitovní kaple zv. karner, o centrálním půdorysu; v podzemním podlaží byly kosti nebožtíků, v nadzemní části prostor vlastní kaple s oltářem. Významné osobnosti byly pochovány uvnitř kostela v rodinné hrobce s jednoduchými, ale honosnými náhrobními kameny - náhrobníky, které byly původně zapouštěny plošně do podlahy, aby nejen tělo pod nimi se v prach a popel obrátilo, ale aby jméno, stav a titulatury byly časem vyšlapány do nečitelna. Určitou asketičnost v pohřbívání měla gotika (Petrů, 2003) Středověk Středověké veřejné (farní) hřbitovy v českých zemích byly vybaveností katolických farností a byly většinou zakládány u farních kostelů, tedy převážně v centrech obcí a měst, výjimečně na jejich okrajích, někdy i za hradbami. V takovém případě byly jejich součástí hřbitovní kostely anebo kaple. Byli na nich pohřbíváni farníci ze sídla i občané přifařených obcí a samot. Občané jiných náboženských vyznání, pokud byly v té době uznány (židovského, evangelického, bratrského apod.), měli své vlastní hřbitovy (Šubr, 2003). Hřbitovy byly obehnány zdí s architektonicky zvýrazněnou branou s výtvarným doprovodem. Vzhledem k častému situování kostelů na návrších jsou hřbitovy kolem nich často i na svažitém terénu a uspořádání hrobových míst, po vrstevnicích kopíruje konfiguraci terénu, je nepravidelné. Hřbitovy jsou proto převážně oválného nebo kruhového půdorysu. Uspořádání zeleně je možno doložit jen velmi sporadicky historickými doklady stabilních katastrů ale také převážně kresbami nebo rytinami. Do druhového složení vegetace patřily listnaté stromy, nejčastěji asi lípy (Šubr, 2003) Renesance V renesanci alespoň rétoričnost poplatná antickému stoicismu zachovávala zdání střídmosti. Pohřby významných osobností a především pohřby královské, které zdůrazňovaly kontinuitu dynastie, měly ovšem svou důstojnost již ve středověku, v němž se v těchto případech rozvinul typ zv. tumba, stolová rakvová schránka, krytá deskou s reliéfní, častěji však plno figurální výzdobou. Je na místě se rovněž zmínit o relikviářích, v nichž byl uložen ostatek světcova těla a podle charakteru jeho části byla tato schránka tvarována do podoby ruky, busty apod. (Petrů, 2003). Ojedinělým případem u nás je relikviář sv. Maura z Bečova nad Teplou

16 Relikviář sv. Maura z Bečova nad Teplou foto autor pohlednice z exopzice výstavy Strach ze smrti, z těch krajin neobjevených, z nichž nikdo nevrací se zpět, budoval pomníky, které měly překonat čas a jeho drtivou moc. Varovný příklad ono memento mori, které tato doba pociťovala, spojujíc běh lidského života s marností (Petrů, 2003). V odlišnosti náboženského ritu vznikly již ve středověku samostatné židovské hřbitovy, z nichž pražský, nedaleko Staronové synagogy, nakumuloval stovky náhrobků, z nichž světově nejznámější je renesanční vznešeného rabbiho Jehudy Löwa ben Becalel. Nutno připomenout originální a fantastickou kostnici z roku 1709 od Jana Blažeje Santiniho - Aichla v Sedlci u Kutné Hory (Petrů, 2003) Baroko Barok svou pompézností vedl až k nadnesené teatrálnosti. Ve vrcholném baroku se rozvinuly v interiérech kostelů honosné náhrobky, kde sarkofág, spojený obvykle s figurou zemřelého, byl obklopen složitou kompozicí alegorických figur. Největší sochař středoevropského baroka Matyáš Bernard Braun působil na Hřbitov ve Střílkách - foto autor Kuksu, kde pro hraběte Sporcka vytvořil v nástupu k rodinné hrobce pod špitálním kostelem alegorie Neřestí, jež dovedly návštěvníka varovně k Andělu Žalostné smrti; a alegorie Ctností, s nimiž se nabádavě došlo k Andělu Blaženosti. V otevřeném interiéru hrobky hořelo jako memento věčné světlo, na něž Sporck viděl ze své ložnice v budově zámku. Snad v tom bylo něco ze středověké hagioskopie, z onoho tajemného přihlížení k posvátnému procesu (Petrů, 2003). Ve Střílkách (okr. Kroměříž) je představován již po generace barokní hřbitov, který je svým způsobem obdobou Sporckova Kuksu. Zhruba čtvercový půdorys s konkávně vykrojenými nárožími je obehnán parapetní zdí. Koruna parapetní zdi nese bohatou - 9 -

17 skulpturální výzdobu. Osm dvojic puttů alegorizuje Ctnosti a Netnosti a dalších šest samostatných puttů poukazuje ke kristologické symbolice. Vstup na takto vymezenou plochu vede dvouramenným schodištěm, dekorovaným dvěma vázami, reliéfně pokrytými výjevy z Pekla a Nebe. Odtud vede hl. osa ke kapli, kde se tyčí další dvě mohutné vázy s reliéfy Smrti a Posledního soudu. K sochařské výzdobě patří i skulptura Anděla Strážce při vchodu na hřbitov, ukazující významně na urnu u svých nohou. Dnešní hřbitov na této terase je druhotný, poněvadž obec středověkého založení měla samostatný hřbitov ještě před vybudováním hrobky Petřvaldských (Petrů, 2003). Založení hřbitova na okraji města či lépe za jeho hradbami bylo přirozené za velkých morů. Tak byl v Praze založen za moru v roce 1680 Malostranský hřbitov, Olšanské hřbitovy, Vyšehradský hřbitov. Když císař Josef II. z hygienických důvodů zakázal roku 1787 provoz v intravilánu měst a obcí. Josefínská hřbitovní reforma ale také nařizovala vybudovat u každého hřbitova márnici, v níž by ležel nebožtík před pohřbem v otevřené rakvi; nad rakví visel na dosah ruky provaz, jímž bylo možno rozeznít zvonek, zavěšený na zvoničce na hřebeni střechy. Toto opatření mělo zamezit pohřbívání jen zdánlivě mrtvých. Případy, kdy po otevření hrobky bylo zjištěno, že při předcházejícím pohřbu byl nebožtík mrtvý jen zdánlivě, že se po uzavření hrobky probral a že pak po procitnutí v uzavřené hrobce hlady zešílel, bylo poměrně mnoho (Petrů, 2003). Pohřbívání občanů jiných náboženských vyznání umožnil už toleranční patent z r Hřbitovy jsou určeny všem občanům, bez ohledu na národnost, rasu nebo náboženství, pokud se to slučuje s jejich dogmaty (složité je to např. pro příslušníky židovské víry) (Šubr, 2003). Sociální rozdíly se však nadále projevují i na hřbitovech: hroby a hrobky bohatých s monumentálními náhrobky a památníky jsou umísťovány na význačných místech, u hlavních cest a na jejich křižovatkách, hroby středních vrstev kolem bočních cest a hroby chudiny do center hrobových polí nebo na hrobová pole vzdálená od hlavního vstupu a hřbitovní kaple. Architektonické formy barokního hřbitova je možné nalézt v některých archivních materiálech, kresbách, vedutách i mapách. V mapách stabilního katastru: hřbitovy půdorysu kvadrilobu např. ve Fulneeku, Dymokurech; půdorysu symbolu Nejsvětější trojice se třemi kaplemi u Dolního hřbitova ve Žďáru nad Sázavou nebo půdorysu hvězdice v kruhu na Zelené hoře kolem kostela ve stylu barokní gotiky Jana Blažeje Santiniho Aichla. Typologicky se jedná o hřbitovy campo santo (svaté pole)

18 U jiných hřbitovů z té doby (Olšanský hřbitov v Praze) se jedná o modifikaci typu pole cti, opírající se o geometrické formy s terasovitým uspořádáním po vzoru italské renesanční a barokní zahrady (Šubr, 2003). I z tohoto období jsou jen nemnohé doklady o uspořádání prvků zeleně, zvláště doklady o druhové skladbě. Jestliže známe např. z francouzských hřbitovů výběr dřevin ovlivněný křesťanskou symbolikou : Aesculus, Platanus, Tilia, Cupressus, Thuja, Taxus, Rosa a Hedera, pak u našich hřbitovů lze z kreseb usuzovat o užití dřevin převážně domácích, např. z rodu Tilia, Acer, z introdukovaných Aesculus, Thuja a štíhlý kultivar topolu Populus nigra 'Italica'. Vlastní uspořádání je ovlivněno architektonickou formou hřbitova: aleje, stromořadí, dvojice či čtveřice stromů u centrálního kříže nebo pro zvýraznění staveb kaplí, hrobek a pod (Šubr, 2003) Období století Malostranský hřbitov je dnes typickým hřbitovem 19. století a tím vlastně památníkem národních buditelů. Vlivem okolní Evropy se pozvolna prosazoval pohřeb žehem. Krematorium bylo řešeno přímo programově v řadě našich měst teprve po zřízení svobodného státu. V roce 1919 vypracoval návrh budovy krematoria pro Pardubice Vlastislav Hofman. V Praze byla dle návrhu Aloise Mezery. K budově krematoria jsou přisazeny stěny kolumbária a urnový háj. Do ikonografického repertoáru pohřební tématiky přibyly nové typy, jako třeba pták Foinix (Fénix) spojený s egyptským mýtem, který tradoval, že tento pták žije půl tisíciletí; poté se ve svém hnízdě spálí, ale z popela opět vzlétne omlazený a krásnější. Ve třicátých letech vznikl podle návrhu F. L. Gahury ve Zlíně typologicky zajímavý lesní hřbitov, doplněný později krematoriem od J. Čančíka s obřadní síní, otevřenou skleněnou stěnou do věčného ticha lesa. Vsypová loučka byla rozšířena jako rozptylový prostor dle projektu K. Tuzarové v roce Zlínský lesní hřbitov a hřbitov v Hradci Králové vycházejí nepochybně z pojetí prvního amerického architekta-krajináře A. J. Dowinga, který je tvůrcem hřbitova přecházejícího do veřejného parku (Petrů, 2003). V jedné znárodnělé písni se sice zpívá: Hřbitove, hřbitove, zahrado zelená, ale mezi díla zahradního umění nebývá hřbitov zařazován. Jeho historická existence ovšem dokazuje, že hřbitov tvoří jednu ze souvislých kapitol dějin zahradního umění. Mnohé hřbitovy jsou zajímavé i kompozičně. Jmenujme alespoň městský hřbitov v Prostějově, z jehož středu vybíhá hvězdice cest, lemovaných alejemi stromů, přičemž každá alej je vysazena jiným druhem (Petrů, 2003)

19 Kategorií hřbitovů, stojících pod ochranou mezinárodního práva, jsou hřbitovy válečné, které se mnohdy staly posledním útočištěm vojáků obou válečných stran. Tvrdým zásahem do života společnosti byl nacistický vpád s okupací do Sudet a následným zřízením protektorátu Čechy a Morava. Hektatomby mrtvých, umučených v koncentračních táborech a popravených ve věznicích v Německu i českých zemích daly vzniknout hřbitovům bezejmenných. K tomu přibyly i hroby válečné s pozůstatky sestřelených západních letců, partyzánské mohyly a též hroby padlých z osvobozovacích bojů v roce 1945 a hroby, resp. pohřebiště válečných zajatců z roku 1945 (Petrů, 2003). Zcela mimořádný je Památník židovských obětí pojednaný jmenovitým výčtem obětí na stěnách Pinkasovy synagógy v Praze. Obratem dějin vyvstala vlastně zpětně problematika sudetských hřbitovů. K tomu všemu pak přidala praxe totalitního systému v období komunistické zvůle pohřebiště nepohodlných (Petrů, 2003). Vývoj byl poznamenám modelem krajinářského hřbitova z Německa (vzorem je v roce 1876 navržený krajinářský hřbitov Hamburk - Ohlsdorf Johanna W. Cordse), který posunul typ Elysejské pole (kombinaci hřbitova s parkovými prvky) více do krajinářské parkové polohy. Tento progresivní trend se ve střední Evropě (tedy asi u nás) prakticky neprojevil. Při rozšiřování stávajících hřbitovů nebo nově zakládaných se u nás postupně ustálil typ monumentální hřbitov (Hrdlička, 2002). Tento typ rozvíjí pravidelný geometrický řád uspořádání sítě cest a hrobových polí spíš technicky, s viditelnou snahou po řádu a přehlednosti a úsporném, ekonomickém využití plochy často bez architektonických a výtvarných ambicí. Ty většinou uplatňuje jen v návrzích kaplí, obřadních síní, márnic a dalších hospodářských a správních budov a jejich bezprostředního okolí, architektonických a uměleckořemeslných forem ohradních zdí, mříží a bran. Ukázkami těchto forem je např. postupné rozšiřování a vybavování Olšanských hřbitovů v Praze.(Hrdlička, 2002). Výrazně architektonizované uspořádání s dekorativně řešeným půdorysem a výraznou architektonickou kompozicí stavebních prvků a výtvarných akcentů můžeme zaznamenat na mnohých hřbitovech ve velkých i menších městech. Př. Praha -Vinohradský hřbitov, Brno Ústřední hřbitov A. Prastofera (Hrdlička, 2002). Monumentální geometrický řád byl dokreslen systémem alejí a stromořadí podél cest, u malých hřbitovů minimálně podél hlavní cesty od brány k hlavnímu kříži a dále ke kapli či márnici na konci hřbitova u zdi, někdy i stromořadím kolem hřbitovní zdi. Druhová skladba není většinou v archivech doložena. Nejčastěji se ale jedná o aleje z lip (Tilia cordata, T. platyphyllos i jejich kříženců), jírovců (Fraxinus excelsior), a bříz

20 (Betula pendula), méně jsou použity javory (Acer platanoides, A. pseudoplatanus), jeřáb (Sorbus) i Sophora japonica, Liliodendron, Corylus colurna. Z jehličnanů jsou to kultivary rodu Thuja (zerav), Chamaecyparis (cypřiš), Picea (smrk), Taxus (tis), Juniperus (jalovec), Abies (jedle) (Hrdlička, 2002). Druhá polovina 20. století přináší nové tendence. Urnové háje v přírodním prostředí odstraňují pochmurnost dnešních hřbitovů a mohou se stát místy tichých vzpomínek, kde sama příroda působí uklidňujícím dojmem. Současně nachází další výhody, a to hygienické (bez rozkladných procesů a možnosti znečištění spodní vody) a výhody ekonomické. Rozptylová loučka je součástí urnového pohřebiště a měla by být na výrazném, ale spíše klidném místě areálu a založená na dostatečné ploše. Druhová skladba vegetačních prvků odpovídá okolnímu prostředí, bez nadměrného užívání exotických, tvarově a barevně odlišných dřevin (Hrdlička, 2002). Dalším a zatím posledním způsobem pohřbívání zpopelněných ostatků je individuální vsyp. Jde o uložení popela na přesně vytyčeném místě travnaté plochy s možností uložení tří ostatků rodinných příslušníků nad sebou do šachtičky pod odkrytý travní drn. Od společného vsypu a smísení ze zemí u anonymních uložení popela (např. z nevyzvednutých uren) se liší tím, že místo vsypu lze kdykoli přesně identifikovat pomocí souřadnic. Tento způsob je českou specialitou a byl poprvé použit arch. H. Svobodou ve Zbraslavi v roce 1976 (Hrdlička, 2002). V Brně byla první vsypová loučka uvedena do provozu v roce 1985 a druhá v roce 2001 na Ústředním hřbitově (Šubr, 2003). Každá lidská civilizace stojí před branou smrti jako před daným, ale neznámým majestátem a skepse, nejistota, pochyby zneklidňující člověka v takových okamžicích, ať si je chce či nechce připustit. Přežívání lidské duše v hájemství ducha je otázka vysoce filosofická. Ostatně M. T. Cicero ve svých Tusculských rozhovorech ve smyslu Sokratově konstatoval, že celý život filosofů je přípravou na smrt (Petrů, 2003). Až umřu, nic na tomto světě se nestane a nezmění, jen několik srdcí se zachvěje, jak k ránu v rose květiny. Tisíce umřely, tisíce umírají, tisíce jsou na smrt znaveni,

21 neboť v smrti a zrození nikdo nezůstal jediný. Tout lasse, tout casse, tout passe Všechno se mění, vše hyne, vše pomine Člleněníí hřbiittovů z hllediiska nábožensttvíí Křesťanské Z historického hlediska vývoje víme, že křesťanské hřbitovy byly zakládány nejčastěji v bezprostřední návaznosti na kostely, a stávaly se tak významným architektonickým a urbanistickým prvkem v centrální části sídel. Uspořádání hřbitovů bylo geometricky pravidelné, hroby byly vedeny v řadách za sebou a cenově odstupňovány. Místa u hlavních cest byla nejdražší. Vlastní úprava hrobů a volby náhrobků zcela závisely na vůli pozůstalých. Nepřihlíželo se ani na to, že hřbitovy získávaly neuspořádaný vzhled. Z hygienických důvodů byl v našich zemích tento způsob umisťování zakázán císařským josefínským dekretem v roce Nadále se již hřbitovy zakládaly mimo sídla. To přinášelo mimo hygienická hlediska celou řadu výhod. Zejména jejich mnohostrannější rozvoj, který umožňoval lepší a honosnější vybavenost (Šonský, 2002) Morové Po vypuknutí moru v Praze v roce 1680 zřídila pražská města v Olšanech tři morové hřbitovy: staroměstský (s kostelem sv. Rocha z roku 1682), novoměstský (s barokním kostelem sv. Kříže postaveným v letech po další morové epidemii v Praze) a židovský. Stejně jako Olšanské hřbitovy, byl i Malostranský hřbitov, jinak Košířský, zřízen za doby morové epidemie v roce V jeho východním rohu stála kaplička, jako na hřbitovech Olšanských, zasvěcená patronu morem ohrožených - sv. Rochu a vztyčen tu byl i morový kříž. Zásluha o založení Malostranského hřbitova, u Plzeňské ulice v Košířích, se přičítá zdravotnímu radovi, lékaři a profesoru University Karlovy J. B. Mikanovi (Kovařík; Jöckle, 2000)

22 Malostranský hřbitov však dlouho svému účelu nesloužil - roku 1786 byl vysvěcen, roku 1863 rozšířen, ale již v roce 1884 zrušen a zrušený hřbitov nahradil hřbitov na Malvazinkách. Dnes jsou na staré náhrobky s německými, latinskými a českými nápisy, porostlé stále zeleným břečťanem a jen občas zde zabliká světlo zapálené svíčky (Kovařík; Jöckle, 2000) Židovské Do rakví se nedávali šperky ani květiny. Náhrobek se na hrob podle tradice umisťuje zpravidla až rok po smrti. Na starších hřbitovech se vyskytují dva typy náhrobků. Starší je deskový náhrobek, zvaný stéla. Pozdější a pro židovské hřbitovy od doby barokní příznačná je tumba, což je jakýsi domeček, na jehož štítu jsou nápisy a vyobrazení podobně jako na stéle. Židovský hřbitov v Heřmanově Městci - foto autor Nejstarší, u nás dochované tumby, v nichž se ještě mísí prvky renesance a baroka, jsou na Starém židovském hřbitově v Praze na Starém Městě. Pro významné osobnosti se stavěly sarkofágy, k nimž patřil např. rabi Löw nebo historik David Gans autor prvních psaných dějin pražských Židů (Kovařík; Jöckle, 2000). Striktně se dodržoval zákaz zvěčnit mrtvého portrétem, byl to prohřešek proti božímu přikázání. Tento zákaz se obcházel nepřímým obrazně symbolickým způsobem tak, že ne náhrobku byly zpodobeny emblémy, ozřejmující povolání a jméno pochovaného. Tak například sarkofág Davida Ganse je označen Davidovou hvězdou, vedle níž sedí husa (německy die Gans). Na jiném náhrobku jsou zobrazeny lékařské nástroje a medvěd, z čehož lze usuzovat, že je zde pohřben lékař s příjmením Bär (česky medvěd). Nejstarší dochovaný náhrobek patří pražskému lékaři rabímu Avigdoru Karovi ( 1439), autorovi hebrejského žalozpěvu o pogromu (hromadná násilná akce) na Židy z roku 1389, který se dodnes zpívá o Dni smíření ve Staronové synagoze, zbudované roku Velmi navštěvovaný je hrob rabína Jehudy Löwa ben Becalel. Jeho hrob je označen pozdně renesanční tumbou z růžového kamene se dvěma arkádovými oblouky a vytesanými nápisy. Rabi Löw byl jako znalec talmudu (rozsáhlé dílo judaistického náboženství

23 obsahující komentáře a výklad k Mojžíšovým pěti knihám Starého zákona) zakladatelem pražské rabínské školy. V 18. století mu bylo připsáno autorství bytosti Golema. Starý a Nový židovský hřbitov v Praze byl první židovský hřbitov obce pražské, která žila odděleně od křesťanského obyvatelstva v ghettu (městská čtvrť obývaná židy) obklopeném hradbami po obou stranách Široké ulice. Nový hřbitov byl založen v sousedství Pinkasovy synagogy zbudované v 11. nebo 12. století. V roce 1787 byl hřbitov, v důsledku reformace císaře Josefa II. uzavřen. Nové pohřebiště bylo zřízeno v tehdejší obci Olšany na místě morového hřbitova z roku 1680 ( Kovařík; Jöckle, 2000). Nejstarší ( nedochované) stély byly dřevěné, ty, jež se dochovaly, jsou z pískovců nebo opuky. Pozdější náhrobky, zejména tumby, bývají často ze sliveneckého mramoru. Původ a význam zvyku přinášet na hrob kamínky při návštěvě hřbitova není zcela jasný. Může jít o připomínku doby, kdy židé při hromadném exodu (odchodu) byli nuceni své mrtvé pohřbívat na poušti. Aby vítr neodvál písek a aby se divoká zvěř nedostala k zemřelým, vršili pozůstalí na hroby kamení ( Kovařík; Jöckle, 2000) Válečné Vojenský hřbitov, v místě Verdun v pevnosti Douaumont, který byl v historii četným bodem válečných francouzsko-německých střetů. Toto pietní místo má svůj vlastní krutý a krvavý příběh o lidském citu a statečnosti. Krajina u Verdunu byla totálně zničena a stopy Francie Verdun -vojenský hřbitov- foto autor války nese dodnes. Všude jsou i dnes vidět krátery po vybuchlých granátech zarostlé trávou. V blízkosti Verdunu se nachází několik obrovských hřbitovů. Na jednom z nich stojí vysoká socha ženy s tragickou tváří, jež si klade prst na němá ústa, na jejím úpatí sochy tento nápis: Buďte tiše, hrdinové odpočívají. Rozloha těchto hřbitovů je daná především počtem válečných obětí. Jsou zde hroby jednak společné nebo jednotlivé. Vizuální úpravu je třeba architektonicky řešit jednotně a uceleně. Nejvíce výraznou a mnohdy centrální část oddělení s vojenskými hroby by měl tvořit výrazný prvek buď architektonicky, nebo umělecky ztvárněn třeba jako plastika s tematicky zaměřeným posláním. Jednotlivé hroby bývají uspořádány převážně v řadách nebo v jiných geometrických útvarech s trvalou zahradní úpravou. Některá větší vojenská

24 pohřebiště mají specifickou úpravu předepsanou přísným řádem země, odkud zemřelí pocházejí. Příkladem jsou hroby padlých anglických nebo amerických vojáků v II. světové válce s jednotnou zahradní úpravou v Hamburku Ohlsdorfský hřbitov, Bretani Omaha Beach. U nás nalezneme tyto hroby např. v Pelhřimově. Zahradní řešení těchto areálů je poměrně jednoduché, obyčejně bývají náhrobky osázeny v travnatých plochách nebo v záhonech s pokryvnými dřevinami (Šonský, 2002) Člleněníí hřbiittovů z hllediiska umíísttěníí Venkovské hřbitovy Podle doby založení navazují venkovské hřbitovy často na kostel, který má v mnoha obcích centrální umístění a tvoří jejich výraznou dominantu. Později se vyčleňovaly do okrajových území obce. V půdorysném uspořádání byly řešeny velmi jednoduše a prostě zakončeny křížem nebo menší kaplí. V případě, že hřbitovy tvořily součást kostelního areálu, měl vždy dominantní postavení kostel a hroby byly situovány okolo něj (Šonský, 2002). Vesnické hřbitovy tvořily menší celky. Výsadby zeleně se omezila hlavně na aleje podél cest, někdy také po obvodu plochy. Převážně se jednalo o zeleň stromovou. Na některých malých vesnických hřbitůvcích se stromy z úsporných důvodů vysazovaly až za hřbitovní zdí. S obcí byl hřbitov spojen alejí. Hrobová místa byla původně zakládána jako vyvýšená bez obrub, s křížem, zpočátku pouze dřevěným, později osazovány nenáročnými kobercovými trvalkami, nejčastěji z rodu Sedum rozchodník. Údržba takovýchto hrobů byla náročná, vyžadovala trvalou péči. Později se výška hrobu snižovala a došlo k půdorysnému vymezení hrobu obrubou. Povrch byl nezakrytý a sloužil květinové výzdobě, která byla pravidelně sezoně obměňována střídáním letniček a dvouletých květin. Cesty i volné plochy mezi hroby byly travnaté, pouze hlavní cesty byly zpevněné. Květinová úprava těchto hřbitovů byly velmi pěkná, pravidelně ošetřovaná a tvořila výrazný vegetační prvek, charakteristický pro vesnický kolorit (Šonský, 2002). Společenské proměny vesnice a postupný odliv obyvatel do měst se staly počátkem úpadku těchto romantických, až idylických hřbitůvků. Přispěly k tomu také generační proměny. Zájem o pravidelnou údržbu květinových výsadeb se hlavně z časových důvodů stále zmenšoval. Postupně docházelo k zakrývání hrobů kamennými deskami, a tím ke ztrátě charakteristického výrazu vesnického hřbitova. S postupem času se rozdíl mezi

25 urbanizovaným městským a vesnickým hřbitovem na mnoha místech zcela vytratil (Šonský, 2002). Celková úprava valné části venkovských hřbitovů často neodpovídá současným kulturně společenským potřebám ani představám. Hřbitovy jsou víceméně pohřbívací plochou, nikoli důstojným a krásným prostředím. Konkrétním projevem této skutečnosti je schématické řazení hrobů v řadách, naprostý chaos v seskupování zcela nesourodých náhrobků i jednotlivých úprav. Častý je i nedostatek vysoké zeleně, čímž se nehostinnost tohoto prostředí ještě zvyšuje. Značným nedostatkem mnoha venkovských hřbitovů je i jejich izolovaná poloha uprostřed polí bez jakékoliv prostorové návaznosti na okolní krajinu i nedalekou obec. Budování nových hřbitovů nebude příliš reálné. Typickým a velmi potřebným úkolem však může být rekonstrukce některých nevhodných hřbitovních ploch, popřípadě jejich další prostorové rozšíření. Což se týká zejména hřbitovů zakládaných na venkově v novější době, tj. koncem 19. století a začátkem 20. století (Mareček, 1986). Předně se musíme snažit vkládat do vnitřních ploch hřbitova různé útvary parkové zeleně ve formě skupin okrasných rostlin a volných trávníků ve spojení s lavičkami a odpočívadly. Pro jejich realizaci využijeme zvláště různé mezery mezi hroby, plochy podél cest a prostory křižovatek. Důležité je nevhodné odstraňování různých nevhodných náhrobků a otevření průhledů do okolí hřbitova ve vhodném směru. Tím se jeho poloha dojmově zvětší a vytvoří se určitá úroveň vzájemné souvislosti mezi interiérem hřbitova a jeho krajinným prostředím. Je-li to možné z provozních důvodů, měli bychom co nejvíce hřbitovních cest zatravnit. Souvislá plocha trávníků přispěje ke sjednocení celého hřbitova. Součástí rekonstrukce venkovských hřbitovů musí být i úpravy v jejich okolí. Tím je míněn především parkově upravený vstupní prostor, kde by mělo být i místo pro zřízení dostatečně velkého parkoviště. Příjezd ke hřbitovu by měla pokud možno vždy tvořit mohutná alej, která působí uklidňujícím i důstojným dojmem. U hřbitovů, kde jejich oplocení souvisí přímo s ornou půdou, je třeba téměř vždy řešit jejich vhodnější přechod do okolní krajiny. Za minimální úpravu by v tomto smyslu měl být považován alespoň 5-10 metrů široký vegetační pás stromů a keřů. Velmi účelný by v tomto smyslu mohl být i ovocný sad, navazující přímo na hřbitov a vytvářející spolu s jeho vysokou zelení vhodný krajinný útvar. Velmi příjemným rysem mnohých venkovských hřbitovů je jejich optická spojitost s okolní krajinou. Ta bývá umocněna například nízkou obvodní zídkou a způsobem osázení (Mareček, 1986)

26 Městské hřbitovy Ve městech se ponejvíce setkáváme s urbanistickou koncepcí zaměřenou na soustředění hřbitovních ploch do jednoho areálu. Pro jeho umístění je vyhledávána většinou okrajová poloha, izolovaná od bydlení, výroby a intenzivně využívaných oblastí, která umožňuje odstup od nejrušnějších částí města. Přitom se však vyžaduje dobrá dopravní přístupnost s vazbou na hromadnou veřejnou dopravu. Velký význam pro umístění hřbitovů má přítomnost vzrostlých vegetačních útvarů, které jsou velmi důležitou kompoziční složkou hřbitovních interiérů a spojujícím článkem pro začlenění hřbitova do území. Souvislé a větší lesní plochy jsou zvláště cennou příležitostí, a to jak v rovinatém, tak i členitých a svažitých podmínkách s výhledy do krajiny. Případná členitost terénu je velmi příznivá k vytváření menších a pohledově oddělených částí, což je žádoucí hlavně z hlediska psychologického, ale i pro docílení přiměřené imunity (Šonský, 2002). Tradiční koncepce městského hřbitova se opíraly převážně o geometrický, často až šachovnicovitý systém, ve kterém se podstatně neměnil výtvarný charakter jednotlivých oddělení. Hlavní kompoziční složku zde tvořila vnitřní komunikační osnova, často zdůrazněná alejemi stromů nebo živými stěnami. Výraz jednotlivých oddělení byl monotónní a výtvarná hodnota často nízká se zřetelem k značné nesourodosti, nebo naopak stylové uniformitě v řešení jednotlivých hrobů. Výtvarná úroveň a důstojnost prostředí byly do značné míry narušeny přílišnou hustotou hrobů a nedostatkem prostoru pro výsadbu zeleně. Postupným uzavíráním povrchů hrobů kamennými deskami se z těchto oddělení stávala studená kamenná moře. Majitelé hrobů ve snaze tuto situaci zlepšit vysazovali dřeviny přímo na plochu hrobu nebo těsně za pomník (Šonský, 2002). Modernější koncepce hřbitovů se zaměřují na promenádní okružní kompozici, ve které mají jednotlivá oddělení svůj osobitý charakter a odlišují se například řešením pomníčků, kvalitou zahradních úprav, výtvarnými doplňky nebo i formou pohřbívání. Jako samostatné celky se rovněž komponují dětská oddělení nebo čestná oddělení pro významné osobnosti veřejného a kulturního života (Šonský, 2002) Lesní hřbitovy Příkladem je jedno z významných děl, jehož autorem je švédský architekt G. Asplund a Sigurd Lewerentz. Hřbitov Woodland Cemetery ve Stockholmu. Jedná se o velmi klidné místo Hřbitov-Woodland Cemetery ve Stockholmu foto jiného autora

27 plné závanu historie. Hřbitov je zapsán na list UNESCO. Je úspěšným příkladem navržené kulturní krajiny, která obsahuje terén a přírodní vegetaci spolu s architekturou, jenž dohromady vytváří vhodné místo pro účely hřbitova (Jellicoe, 2000). Pro tento typ hřbitovů jsou vhodné zejména jehličnaté porosty, které působí svěžím dojmem i v zimních měsících, je v nich možno mnohem dokonaleji zřizovat různě uzavřené prostory, vytvářet bohatší a výrazněji barevné a světelné kontrasty. Pro jehličnany je rovněž charakteristické vytváření dojmu důstojnosti a vážnosti, čehož je třeba ve hřbitovním prostředí v příslušné míře využít (Mareček, 1986). Zachování přírodního rámce tohoto prostředí bude dosaženo především vhodnou volbou a rozmístění náhrobků. Ke květinové výzdobě lesních hřbitovů by se měli používat nikoli běžné letničky, ale zejména vytrvalé druhy trvalky, které se hodí do ekologických podmínek daného stanoviště. Pro zachování původního přírodního rámce se vyhneme i pravidelnému seskupování rostlin, hroby budeme řadit v různých křivkách či Lesní hřbitov ve Zlíně - foto autor ve volných skupinách (Mareček, 1986). Lesní hřbitovy umožňují s ohledem na větší prostorové možnosti zavádět i některé novější způsoby pohřbívání, například na tzv. rozptylových loučkách, při anonymním ukládání uren do trávníků apod. Bohatá prostorová a často i stanovištní členitost lesního porostu vytváří předpoklad pro rozmanitost řešení hřbitova formou různých tematických skupin. Může to být např. jalovcová stráň s bohatým porostem jalovců či vřesoviště, v místech slunné paseky mohou vytvořit sadové růže růžový- palouček (Mareček, 1986). Za typ lesního hřbitova by se dal považovat i hřbitov horolezců v Hruboskalsku U Mariánské vyhlídky, asi 1,5 km severně od zámku Hrubá Skála. Byl založen pod stěnou hřbitov horolezců na Hruboskalsku foto autor

28 Nekonečné skály jako symbolický hřbitov tragicky zahynulých horolezců. Původní myšlenka sochaře a horolezce V. Karouška došla naplnění po tragédii horolezecké výpravy v Peru roku 1970, kde on sám zahynul [4] Současné pohřbííváníí Hřbitovy jsou nezbytnou součástí a vybavením měst a obcí a jejich prvořadou funkcí je pohřbívání. To je podle zákona možné pouze na pohřebištích k tomu vyhrazených, a to způsoby obvyklými a schválenými: pohřbívání do země, do hrobů nebo hrobek na pohřebištích nebo uložením zpopelněných pozůstatků v urnách na pohřebištích, případně jejich rozptylem, vsypem nebo volným smísením se zemí na speciálně pro to připravených částech pohřebiště (Šubr, 2003). Způsob pohřbívání V zásadě rozlišujeme dva způsoby pohřbívání: tradiční (do kopaných hrobů nebo hrobek), pohřeb žehem. Pohřeb žehem můžeme dělit dle: ukládání uren s popelem do: urnových hrobů kolumbárií uložení popele způsobem: rozptylu vsypem nebo vpichem Tradiční způsob pohřbívání U tradičního pohřbívání se rakve (velikost rakve pro dospělého člověka délka 196 cm, šířka u hlavy 65 cm, šířka u nohou 55 cm, hloubka cm) ukládají zpravidla do řad (hrobových řad) jednoduchých nebo zdvojených způsobem hlava k hlavě nebo noha k hlavě. Čistá velikost hrobu 210 x 80 cm, celková plocha pak 240 x 120 cm ( včetně obruby a místa pro náhrobek) (Otruba, 2002). Dvojhrob 240 x 250 cm, hrobka (rodinná) zpravidla 250 x 400 cm. Velikost dětských hrobů čistá plocha 160 x 60 cm, hrubá 180 x 90 cm. Výška zeminy nad rakví min. 120 cm. Způsob uspořádání hrobů je odvislý od architektonického řešení, které je často podmíněno svažitostí terénu. Nejvýhodnější je rovinatý do maximálního sklonu 8 %. Při větším musíme budovat terasy. Hrobové řady

29 jsou zpřístupněny komunikacemi různého řádu, z nichž některé musí být pojízdné (Otruba, 2002) Pohřeb žehem Urnové hroby Urnové hroby slouží k ukládání uren s popelem do terénu. Čistá velikost tohoto hrobu je 90 x 90 cm (hrubá 100 x 100 nebo 120 x 120 cm) a slouží k uložení 4 uren. Ty se ukládají do kontejnerů minimální velikosti 30 x 30 x 50 cm s vrstvou zeminy nad jejich víkem min. 20 cm. Povrch hrobu je osázen vegetací, kryt posypem interního materiálu nebo epitafní deskou (Otruba, 2002). Kolumbária Jde o architektonicky řešené stavby (objekty) buď volně seskupené v prostoru, využívající terénních rozdílů, anebo jako součást architektury krematoria, obřadní síně, sakrální stavby apod. v soustavě takovýchto stěn jsou vytvořeny niky (50 x 50 x 50 cm) pro umístění jedné urny. Ta je viditelná (kryta skleněnou vitrínou) nebo zakryta kamennou (keramickou, kovovou) deskou. V prostoru kolumbária má být umožněno kladení květinových darů, svíček apod., a to buď k jednotlivým urnám, nebo na společných místech (leštěné kameny, desky, police, mísy vsypová loučka ve Zlíně - foto autor s roštem apod.). Stejně tak má být prostor doplněn odpočívadly s lavičkami, výtvarnými symboly, vodními prvky, meditační zahradou (Otruba, 2002). Rozptylové loučky Plochy sloužící k vložení popele do daných míst. Popel se rozptýlí buď volně na povrch loučky (rozptyl), nebo se vsype pod odkrytý drn povrchu, který se poté vrátí na původní místo. Tak měr podobný je i tzv. vpich, což je umístění popele zemřelého do malé šachtičky, vyhloubené v ploše loučky. Na jeden rozptyl je potřebná plocha 3 5 m 2. Vymezení loučky vzhledem k okolí musí být jasné. Provádíme ji zbudováním pěšiny, vegetací či terénním zlomem. Může být i ohraničena kompaktní středně vysokou a vysokou zelení (omezení působení vzdušných proudů), povrch je tvořen nejčastěji

30 dokonalým, pečlivě ošetřovaným trávníkovým drnem. Součástí celku je místo (plocha, kámen, odlitky) pro jména pohřbených. Pro příležitosti konání obřadu je důležitý větší prostor pro případné shromáždění pozůstalých, dále místo pro kladení věnců, květinových darů, svíček, drobných darů, odpočinek a meditaci. Větší loučky pro snazší orientaci v ploše by měly být rozčleněny (rastrem, liniemi). Nepostradatelnou součástí pietního místa je umělecký či náboženský symbol jako je kříž, plastika propůjčující místu jedinečnost a úctu k zemřelým Člleněníí a nálležiittosttii nově zaklládaných hřbiittovů Poněvadž nemůžeme předpokládat, že na pohřeb žehem přistoupí většina občanů, musí se v rámci územních plánů umožnit všechny způsoby pohřbívání. Pro ideologickou a estetickou výchovu se však mohou nežádoucí způsoby omezit, a to vtělit do statutu provozu. Celá plocha se rozdělí na několik vizuálně oddělených částí sekcí, a to jak při pravidelném členění, tak i přírodní kompozici, a pro každou sekci se určí určitý způsob úpravy hrobů (Otruba, 2002). Rozhodování o umístění v sídelní nebo krajinné struktuře bude ovlivňováno několika hledisky: Vazba na infrastrukturu území: zde zohledňujeme především dobrou dopravní obslužnost, dostatek parkovacích míst, možnost napojení energie, vodovodních řádů, kanalizace. Zvažujeme též možnost a způsob ohraničení v území (typy oplocení), propojení vstupy, komunikace obslužné, zásobovací, návštěvnické. Zeleň: Vegetace je podstatnou a formující složkou hřbitovního celku a zvýrazňuje zahradně architektonické řešení, odráží se též v uzpůsobení vlastních hrobů. Lze o to se oprostit od těžkých a výrazných obrub, zjednodušit a sjednotit místa pro květinovou výzdobu charakter náhrobků, jinde pak myslíme na prostory ke kladení květinových darů, svíček, k odpočinku, meditaci. Charakter dřevin a květin má být důstojný, ale pochmurnost se nemá přehánět, proto se volí tóny normální zeleně. Při výběru je nutné volit dřeviny, které by svými proporcemi prostor nepřerůstaly, nepřekážely a nenarušovaly sakrální objekty (hroby, hrobky, obrubníky, cesty, obřadní budovy, kaple apod.). Hřbitov je přece zahrada věčnosti (Otruba, 2002). Doplňky hrobových polí: Nezbytným doplňkem hrobových polí jsou místa na odkládání odpadků. Jsou jimi zpravidla kontejnery vně oplocení areálu. Zdroje užitkové vody jdou další nezbytností pro potřebu ošetřování vegetace na hrobech

31 Lavičky a odpočívadla by měli být v dostatečném množství rozmístěny po areálu v dostatečném množství. Osvětlení u příjezdové komunikace (Otruba, 2002) Právníí násttrojje přii zaklládáníí hřbiittovů v ČR Pohřebnictví z hlediska zákona Každé veřejné pohřebiště má svého provozovatele a vnitřní řád, který se může místně lišit. Tento řád stanovuje i povinnosti nájemci hrobového místa, především určuje rozsah jeho údržby. Základní doba, na kterou se hrob pronajímá, je alespoň 10 let od pohřbu. Hrobová místa se užívají na základě smlouvy o nájmu, podnájem hrobového místa je zakázán. Pronajmout hrobové místo lze již před dobou pohřbu nebo uložení urny. Zájemce si tedy může předem vybrat konkrétní lokalitu a zajistit si ji uhrazením předepsaného poplatku, který se místně liší. Pronajaté místo musí nájemce udržovat, i když není ještě vybudován hrob (nízký sečený trávník). Občas se provádějí předem i kamenické práce (Jandovská, 2002). V době trvání nájmu musí provozovatel zajistit k hrobovému místu přístup. Také se musí zdržet jakýchkoli zásahů do hrobového místa, s výjimkou případů zajištění bezpečnostního provozu pohřebiště. O připravovaném nebo nezbytném a nutném zásahu musí provozovatel neprodleně písemně informovat nájemce hrobového místa. Proto nemůžeme očekávat, že neviditelná ruka odstraní naše uschlé věnce nebo poseče trávu. Provozovatel provádí pouze údržbu ostatních ploch. Nájemce je povinen vlastním nákladem zajišťovat údržbu pronajatého hrobového místa v rozsahu stanoveném smlouvou o nájmu. Samozřejmě může pověřit péčí za úplatu odbornou firmu, která se musí řídit místními předpisy. Pro zřízení nového hrobu jednáme pouze s příslušnou správou pohřebiště a podle potřeby ještě s dalšími profesemi zedníky, kameníky, písmomalíři a zahradníky. Nežádáme stavební úřad o povolení, ani zde neohlašujeme stavbu. Každý hrob je evidován pod konkrétním číslem, které se uvádí v nájemné smlouvě, evidenční knize pohřebiště i plánu pohřebiště. Hroby musí splňovat následující parametry. Základním právním předpisem je Zákon o pohřebnictví č. 256/2001 Sb. Veřejnému pohřebišti a vztahům je věnována především hlava III. Zákon má celostátní platnost, je závazným předpisem pro všechny uvedené strany a za jeho porušování jsou přesně stanoveny sankce

32 Měli bychom se ve vlastním zájmu, vždy pečlivě seznámit jak se základním předpisem, tak s konkrétní vyhláškou obce (Jandovská, 2002) Vyhláška ve vztahu k hřbitovnímu řádu dle zákona Řád veřejného pohřebiště - zdroj citace [1] Čl. 1 Úvodní ustanovení Úcta k památce zemřelých a účast na smutku pozůstalých, jakož i společenské poslání pohřebišť /dále jen hřbitovů/, určených k pohřbívání zemřelých nebo ukládání zpopelněných ostatků vyžadují, aby byly hřbitovy udržovány v odpovídajícím stavu a aby bylo dbáno všech zdravotních a jiných souvisejících předpisů. Ustanovení tohoto řádu se vztahují na hřbitovy ve správě příslušné obce a je odsouhlasen příslušným orgánem hygienické služby. Řád pro pohřebiště je závazný pro provozovatele hřbitova, subjekt zajišťující pohřební služby, nájemce hrobových míst a ostatní návštěvníky hřbitovů. Čl. 2 Základní pojmy Provozovatel hřbitova provozovatelem hřbitovů je obec Způsob pohřbu zemřelé osoby se pohřbívají do země (hrobu), hrobky nebo zpopelněním a následným uložením urny s popelem do hrobu nebo hrobky. Rozptyl ani vsyp popela není na hřbitově povolen. Nájem hrobového místa provozovatel hřbitova pronajímá hrobové místo (hrob, dvojhrob, hrobka) nájemci na základě písemné smlouvy o nájmu hrobového místa za 50,-Kč/rok). Hrobové příslušenství je stavba na hrobovém místě (rám, deska, pomník, hrobka, atd.), která je ve vlastnictví nájemce hrobového místa. Na hřbitovech není dovoleno chovat se hlučně, kouřit, odhazovat odpadky, ničit a jinak znehodnocovat hrobová příslušenství, ani vodit psy [1] Závěrečná zpráva z Vellettrhu Veniia Na šestém mezinárodním veletrhu pohřebnictví VENIA, který se řadil mezi nejvýznamnější evropské veletrhy v tomto oboru, vystavovala řada tuzemských i zahraničních vystavovatelů. Naposledy v roce 2007 přijelo 61 vystavujících firem z osmi zemí: Francie, Itálie, Maďarsko, Německo, Polsko, Rakousko, Slovensko a ČR. Veletrh VENIA byl významným i pro širokou veřejnost, která měla možnost si na brněnském výstavišti udělat přehled o komplexních službách v pohřebnictví. V expozicích

33 nechyběli ekologické rakve, urny, vázy, sakrální předměty, výkopové a spouštěcí mechanizmy, pohřební automobily, programy na řízení hřbitovů, informace o spalovacích pecích i drobné smuteční předměty. Expozice byly doplněny ukázkami práce kameníků, vazačů smutečních kytic a věnců i ozdobných svíček. VENIA významně přispívala ke zvýšení úrovně pohřebnictví v Evropě, nyní byl však veletrh pro menší zájem již dvakrát zrušen a tak ho nahrazují veletrhy v zahraničí (Slovensku, Rakousku či Německu). V republice podniká v oboru pohřebnictví více než 450 subjektů zaměstnávajících na lidí, tržby z pohřebnictví a souvisejících činností představují ročně přibližně jednu miliardu korun. Na našem území je kolem 6500 hřbitovů a 28 krematorií. Ročně v Česku zemře 100 až 110 tisíc lidí. Kremace mají podíl 76 procent, naše země drží světový primát v tomto způsobu pohřbívání [2]

34 5. Současný stav hřbitovů v ČR i ve srovnání s okolními státy Ráz hřbitovů se v nedávné době počal měnit. Ubylo květinové výzdoby hrobů a výsadeb zeleně. Hřbitovy se začaly měnit v kamenná moře. Velký podíl na této neblahé skutečnosti má úbytek zahradnických podniků, které se o hřbitovní zeleň a květiny pravidelně staraly. Byla to neblaze proslulá padesátá léta minulého století, léta postupné likvidace malých hřbitovních zahradnictví, a tím zániku dokonalého odborného zahradnického servisu (Šonský, 2002). Slova vynikajícího odborníka, zahradního architekta Josefa Vaňka z Chrudimi, který se ve své knize zamýšlí nad tehdejší hřbitovní kulturou. V úvodu knihy píše Zvláště v poslední době je snaha upravovat hroby tak, aby na hřbitově nebyl jen kámen, který potom v množství působí tísnivě na vnímavou duši návštěvníka, nýbrž aby to byla jakási zahrada zesnulých. Musí být hojně zeleně, květinové výzdoby, aby oči pozůstalých našly uklidnění a osvěžení a ne stísněný dojem... Příkladů se vyskytuje celá řada. Stačí se vydat jen na hřbitovy našich západních sousedů, a uvidíme praktickou aplikaci nového, moderního pojetí hřbitovní kultury. Nelze o to kopírovat, ale spíš podnítit k zamyšlení a hledat způsob jak oživit českou hřbitovní kulturu. Bude to zřejmě cesta náročná, obtížná, narážející na zakořeněné city vlastníků hrobů i správců hřbitovů. Spíše než obnova již vzniklých hřbitovů bude jednodušší, logičtější a zároveň citlivější cesta zakládání nových moderních hřbitovů, nebo alespoň hřbitovních oddělení (Šonský, 2002). Nejnovější způsoby zakládání těchto, jistým způsobem, posvátných míst, je respekt k rozvolněnosti prostoru, dostatek volných ploch pro zeleň a snížení podílu kamene na úplné minimum. Nově zakládaná hřbitovní oddělení jsou oproti dřívějším mnohem menší, prostoupena i obklopena zelení tak, že působí dojmem upraveného parku. Pokud to prostorové podmínky umožňují, upouští se od přísného V Rathenow - foto z časopisu Friedhofskultur [3]

35 řadového uspořádání hrobů. Trvalá zeleň proniká až k vlastnímu hrobu a prorůstá i na jeho plochu. Podstatná změna nastává také ve výběru rostlinného materiálu. Živelné výsadby, které vytvářejí v současné době mnoho nepříjemných problémů, nahrazuje odborně ztvárněný projekt výsadeb. Doporučená zeleň respektuje prostorové a stanovištní podmínky, bere v úvahu vzájemný poměr hrobu k okolí. Převážnou většinu výsadby tvoří zeleň trvalého charakteru, kterou udržuje správa hřbitova. Květinové výsadby nacházejí nové, moderní pojetí. Na hřbitově panuje přísný řád, který vymezuje oboustranná práva a povinnosti správy vůči majitelům hrobů a naopak. Lze jen doufat, že tato obtížná cesta překonávání zakořeněných názorů najde ohlas nejen v odborných kruzích, ale také mezi lidmi, kterým leží tento problém na srdci (Šonský, 2002) Vývojj pohřbííváníí v poslledníích llettech a jjejjiich vlliiv na ttvorbu zelleně hřbiittovů Svojí společenskou funkcí a významem jsou hřbitovy důležitou součástí organismu sídel a jejich vybavenosti. Jsou odrazem způsobu života společnosti, jejího vztahu a úcty k hodnotám, které tvořily minulé generace. V každém případě jsou součástí funkčního systému zelených ploch našich vesnic a měst. Naše země vždy patřila se státům, kde byla hřbitovní kultura na vysoké úrovni. Úpravě hřbitovů a zvláště hrobů se věnovalo již v minulosti mnoho péče. Důkazem toho byly nejen prosté venkovské hřbitůvky plné květin téměř po celý rok, ale také velkoryse zakládané městské hřbitovy s pompézními náhrobky majetnějších vrstev a bohatou květinovou výzdobou (Šonský, 2002). Podíl zeleně je vždy závislý na celkovém architektonickém ztvárnění hřbitova. Staré způsoby řadového uspořádání hrobů, charakteristické zejména vysokými hustotami hrobů, umožňují použití zeleně jen v omezené míře. Zpravidla byly zakládány pouze aleje stromů nebo živé ploty a stěny, které přísně zdůrazňovaly geometrický půdorys nebo vytvářely obvodové kulisy a členily hřbitovní prostor do jednotlivých oddělení (Šonský, 2002). V padesátých letech minulého století dochází k celkovému úpadku původní klasické hřbitovní kultury. Na rozdíl od zahraniční praxe byla veliká většina hrobů částečně nebo úplně zakryta náhrobními deskami. Tento způsob povrchové úpravy sice zjednodušil jejich údržbu, ale na druhé straně zhoršil celkový vzhled hřbitovů. Pohled na kamenná moře náhrobků bez existence jakékoliv zeleně působil tísnivě. Celkovou situaci navíc zhoršilo neuvážené zahušťování hrobových míst. Výsadby byly prováděny živelně, přímo na

36 plochu hrobu, nebo těsně za pomník. S časovým odstupem vyvstávají nesmírné obtíže s likvidací těchto dřevin. Obtížná je také obnova kosterních výsadeb hřbitova. Neuvážená výsadba stromů v blízkosti hrobů vyvolává řadu nepříjemných situací, kdy dochází k narušování stability hrobů vlivem kořenového systému starých stromů (Šonský, 2002). Moderní hřbitovní tvorba prezentovaná evropskými hřbitovy v Německu, Rakousku či Nizozemsku upouští v současnosti od zvýšených hrobů, výrazně omezuje podíl kamene, zejména kamenných náhrobních desek uzavírajících povrch hrobu a dokonce i zvýšených obrub. Vedou k tomu především hlediska ekonomická, ale také hygienická, respektující lepší průběh rozkladných procesů a mineralizaci tělesných ostatků. Ukládání tělesných ostatků se v posledních letech ale převážně provádí do urnových hrobů. V porovnání s plochou klasických hrobů jsou o 100 až 150% úspornější a lze více plochy věnovat založení zeleně. Nový trend v uspořádání hrobů v odděleních výrazně snižuje jejich nadměrné hustoty a upouští se od živelně rozptýlených výsadeb dřevin. foto z časopisu Friedhofskultur[3] Hroby jsou situovány v úrovni terénu, jsou vymezeny pouze plošnou obrubou, která nevystupuje nad jeho úroveň. Celkový výtvarný ráz oddělení je především dán vybraným výtvarným zpracovaným sortimentem náhrobků a způsobem sadovnických úprav. Upouští se od mohutných náhrobních kamenů, soch a náhrobních sakrálních plastik. Mnohonásobně vzrůstá podíl volných ploch a výsadeb zeleně v oddělení. Stále více se prosazují úpravy reprezentačního charakteru, sjednocující povrch hrobů do souvislých záhonů pomocí vegetačních pokryvů s květinovou výsadbou buď sezónního, nebo trvalého charakteru. Celková kompozice hřbitovních úprav je řešena odborně zpracovaným projektem, podle něhož se zakládání úprav provádí. Provoz hřbitova dostává pevný řád, závazný je jak pro zprávu hřbitova, tak také pro majitele hrobů (Šonský, 2002). Zlepšení výtvarného rázu hřbitovní kompozice lze docílit především u větších hřbitovů utvářením menších oddělení nebo skupin hrobů. V nich je potom možné docílit žádoucího barevného, výškového a materiálového sjednocení. Další možností účinně

37 napomáhající zlepšení úpravy hrobů a tím i celého hřbitova je pohledová separace do menších skupin pomocí architektonických dělících prvků, nebo výsadbou zelených pásů, které tvoří pohledovou a prostorovou kulisu. Vzhled hřbitovů ovlivňují také nové způsoby pohřbívání tělesných ostatků. Vedle klasických způsobů pohřbívání do země a hrobů urnových se začíná využívat pohřbívání rozptylem na rozptylové loučce a individuální vsyp zpopelněných ostatků. Oba nové způsoby pohřbívání se postupně vžívají do podvědomí a je nutné s nimi při projektování nových nebo rozšiřování stávajících hřbitovních ploch počítat. Vyžadují zcela odlišný způsob řešení hřbitovní kompozice (Šonský, 2002). V knize od Kienasta - Parks und Friedhöfe, která obsahuje plány parkově upravených ploch, je inspirující pro práci, právě hřbitov ve městě Baden - Rütihof ve Švýcarsku. Zde se vyzdvihuje symetrické členění, čistota a propojení s krajinou, jedinečnost stávající vegetace a materiálů. Nízká betonová zídka odděluje hřbitov od otevřené krajiny (Kienast, 2002). A v čem tkví současné chápání a ztvárnění pietních a hřbitovních areálů? Nastal nejvyšší čas, kdy by měla začít nová éra života společnosti a stala se tak érou renesance hřbitovní kultury, která bude hledat nové styly výtvarného ztvárnění hřbitovního prostředí a úpravy hrobů. Hřbitov by měla být zahrada, kde může člověk přemýšlet. Svým uspořádáním by měla navazovat na okolní krajinu, snažit se o propojení s krajinou. Tato místa jsou významným prvkem k odpočinku ať už krátkodobého. Především starší občané zde nalézají i každodenní klid a pohodu v uspořádaném a vyváženém prostředí. Při vstupu na tyto prostory pocítíme posvátnou úctu k tomuto prostředí, úctu ke krajině, věcem a k životu vůbec (Otruba, 2002)

38 6. Návrhová část Informace a podkllady ke zpracováníí návrhové částtii Projektování hřbitovů na základě jeho historie Pohřebiště nejvíce podléhají náboženským ideologiím, což je zjišťováno již při archeologických nálezech. Pohřebiště má být místem vzpomínek na zesnulé a rozjímání kladných hodnot života. Je to pietní místo, a proto i jeho sadovnická úprava má být důstojná (Wagner, 1990). Podle současných předpisů musí být hřbitovy, a to i lesní a urnové háje oploceny, proto se bilancují v rámci vyhrazené zeleně. Pohřebiště tvoří v organizaci sídel relativně velké plochy, není lhostejné jaký mikroklimatický, hygienický, ale i estetický efekt mají. Proto by se měly orgány veřejné správy zajímat o vnitřní prostor hřbitovů a jejich začlenění do kompozice sídla nebo krajiny. Problematika zlepšení vzhledu pohřebišť je v zásadě proces dlouhodobý. Kromě ideologického působení se musí občané přesvědčit tím, že se prakticky ukáže, jak lze i v rámci stávajících tradic tuto otázku řešit a dosáhnout souladu vnitřních a vnějších estetických vztahů. Vyšší stupeň úpravy spočívá v jednotné výsadbě hrobů, pak se mohou i obrubníky odstranit a hroby jsou vlastně velkým trvalkovým záhonem. Dalším stupněm by mělo být odstranění pomníků vůbec, ale na stávajících hřbitovech je to problém dlouhodobý, a musí se proto propagovat při zakládání nových pohřebišť (Wagner, 1990). Nejprve je důležité porozumět problematice související s vybraným tématem a to jak v oblasti historie, tak i současných trendů ve způsobech pohřbívání a k tomu mi slouží mnohdy složitě sehnaná literatura, internetové stránky i samostatné návštěvy státního okresního archivu v Semilech nebo Jablonci nad Nisou. Samozřejmě nejdůležitejší jsou samostatné návštěvy hřbitovů právě hodnocených i hřbitovů v zahraničí jež jsem v průběhu studií podnikla neboť hřbitovy ve světě jsou velice odlišná a velice klidná místa, které ráda vyhledávám. Při vyhodnocování stavu vybraného hřbitova je nutné sehnat prvořadě podklady ke konkrétnímu hřbitovu ve Bzí, patřící pod obec Železný Brod. Výsledkem by měl být celkový pohled na problematiku i pozitiva vesnických hřbitovů na Železnobrodsku, a

39 podrobnějším zkoumáním vybraného hřbitova a to z několika konkrétních ohledů jimiž se budeme v následujícím textu zabývat. Hlavní zaměření na vybraném hřbitově bylo zjištění stavu a to z hlediska biologického (dendrologického), estetického (kompozičního), funkčního (technického) i provozního. Vše zdokumentovat a zpracovat do analýz a tabulek. U analýz postupuji od zachycení postřehů a informací přímo v terénu po kresebnou studii kreslené fixem a pastelkami do předtištěného na počítači zpracovaného půdorysu. Podrobněji byla vytvořena i inventarizace a klasifikace dřevin spolu s fotodokumentací. K měření bylo použito krejčovského metru nebo pásma. K určování dřevin a jejich taxonů kniha Ing. Václava Hurycha Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. I znalosti a postřehy ze školy byly ulehčením při určování dřevin. Inventarizační tabulky, do kterých se zapisují veškeré informace o dřevině byly zpracované v programu Excel. Dalším bodem bude zpracování konkrétního vybraného hřbitova. Navržení studie pro jeho obnovu spolu s osazovacím plánem, axonometrií a perspektivním detailem Inventarizace a klasifikace dřevin Inventarizace a klasifikace dřevin je nedílnou součástí rekonstrukce zeleně. Aby bylo možno do porostů kvalifikovaně zasahovat je potřeba je dokonale znát a podle výsledků inventarizace a klasifikace navrhnout řešení a popř. ochranu vzrostlých jedinců. Jakákoliv vzrostlá zeleň, potencionálně využitelná pro sadovnické a krajinářské účely je prakticky nenahraditelná. Trvalo by několik desítek let, než by nově založená výsadba dosáhla stejné sadovnické hodnoty. Způsob hodnocení vzrostlých stromů dle: Ing. Jaroslava Machovce,CSc., Ing. Drahoslava Šonského, CSc Péče o náhrobky Trend náhrobků z kamene stále trvá a tak i několik málo slov o této problematice. Všechny náhrobky musíme čas od času vyčistit a nakonzervovat, a to podle druhu použitého materiálu. Výjimku tvoří pouze přírodní neopracovaný nebo minimálně upravený kámen. Základní údržbu zvládneme sami, protože na trhu je již dostatečný sortiment potřebných šetrných přípravků. Přípravky mají také specifické působení např. na čištění vosků z povrchu, odstraňování řas a mechů apod. Místa znečištěná ptačím trusem, plody a podobně vyčistíme podle možnosti bez zbytečného odkladu, než hluboce

40 prostoupí materiál a zestárnou. Včas odstraňujeme také mechy a řasy, které nejlépe bují na zastíněných a vlhkých místech. Mohou sice dodávat náhrobku punc starobylosti, ale zkracují jeho životnost naleptáváním povrchu. Na leštěný kámen nesmí přijít kov, protože na něm zanechává nevratné stopy. Dalším nebezpečím pro kámen je mastnota, např. oleje z lampiček na něm zanechávají nepříjemné skvrny. Péče o náhrobek by však neměla zahrnovat přepjaté čištění a leštění každý týden. Nezapomínejme, že i hřbitov je přírodním prostředím a každý přípravek obsahuje řadu chemikálií, které se uvolňují do okolí (Jandovská, 2002). Pojizerská krajina! Známe ji dokonale,žijeme zde, odkrýváme ji kousek po kousku pěšinku po pěšince Slézáme její kopce a kopečky, strmé stráně a žasnem nad mnohotvárností jejích podob, nad velkolepostí dalekých rozhledů, které poskytují členité svahy a vrcholy. Všechno tady už znám, všude jsem byla, nic mě nemůže překvapit. Ty stovky památných budov, jež zde nakupila staletí, zajímavé vesnice s kouzelnými roubenými chalupami, znovu vzkříšenými kostelíky, sochami a kříži na návsích a při cestách. Žiju zde ráda a znovu a znovu se vracím do míst, kde jsem už byla tisíckrát. Ten kraj je v každé roční době, v každé denní náladě jiný a dovede pokaždé upoutat oči, které vše již tolikrát viděly, tolikrát o všem četly, tolikrát se těšily obrazy a fotografiemi umělců, vracejících se sem stejně jako my a obohacujících nás svým viděním, svou vlastní osobností. Jana Scheybalová

41 Sttudiie současného sttavu hřbiittova ve Bzíí pohled na dominantu obce Bzí od Těpeř zdroj: Scheybal, Cíl a rozsah studie hřbitova Cílem je tvorba zahradně architektonického návrhu vybraného hřbitova, který v současném stavu vyhovuje podmínkám určení, avšak z hlediska estetického a funkčního a hlavně svým umístěním v krajině není dostatečně využito jeho potencionálu. Kdy za pomoci vhodné výsadby a rozdělení ploch hřbitova bude hřbitov působit ucelenějším dojmem plným klidu bez zbytečné roztříštěnosti Obec Bzí a její historie [viz příloha: Fotodokumentace A] Bzí je vesnice, část města Železný Brod v okrese Jablonec nad Nisou. Je zde evidováno 116 adres, trvale zde žije 289 obyvatel. Leží v katastrálním území Bzí o rozloze 3,24 km². Středověká obec Bzí byla založena již ve 13. století pravděpodobně na nejvýchodnější hranici rozsáhlého dominia cisterciáckého kláštera Hradiště. Dříve se obec jmenovala Nábzí. Tento název vycházející z původního jména Bzov znamenal vrch porostlý bezovým hájem, uctívaným starými Slovany. V polovině 12. století, kdy byl klášter založen, dostal do vínku velké, téměř neobydlené území s podmínkou jeho kolonizace. Jižní hranici dominia tvořila pravděpodobně řeka Jizera a severní důležitá

42 obchodní stezka, která tudy odpradávna vedla z vnitrozemí do Slezska a Lužice brodem přes Jizeru a dále zalesněnou krajinou k pohraničním horám. Bzí se stalo nejstarší farní vsí v horním Pojizeří a několik desetiletí zde stál asi jediný kostel v této oblasti. Cesta z Malé Skály do farní vsi Bzí byla obtížná. Roku 1912 byla vybudována také spojnice mezi Bzím a sousední sklářskou osadou Těpeře [A] Poloha a základní údaje Tato oblast v Severních Čechách se nachází asi 4 km na severozápad od Železného Brodu, tj. 15 km od Jablonce nad Nisou. Oblast se rozprostírá na rozhraní Českého Ráje a Jizerských hor. Území obce Bzí se nachází v přírodním parku Maloskalsko, respektive v jeho východní. Její hlavní hranici tvoří na západě silnice 2. třídy vedoucí z obce Bzí do obce Dupanda. Severní a východní hranice vede podél stezky málo využívané pro lesní lokalizace obce v rámci Libereckého kraje - zdroj: hospodářství. Jižní hranice tvoří cesta z Chlístova na Veselí. Nadmořská výška je zde vzhledem k mírně členitému terénu okolo 440 metrů. Orientace svahu hřbitova je jižní. Reliéf členité pahorkatiny s typickou výškou 540m.n. m je tvořen zdviženým zarovnaným povrchem, který stoupá směrem k Jizerským horám a klesá k údolí řeky Jizery. Maloskalsko patří bezpochyby k nejkrásnějším přírodním klenotům české země [D]

43 6.2.4 Historické stopy v okolní krajině [viz Fotodokumentace B] Z výšin okolí Bzovského je znamenitý pohled na rozmanitost, mohutnost a rozměr výší, vzájemných styků, prudkost svahů do hlubokých nížin okolních skal a vrchů. Vrch Kačov, Suché Skály, vrch Sokol se skalním bludištěm, Kalich, Chleviště, pustý hrad Zbiroh, Záborecké skály s drábskou jeskyní, Maloskalské skály s Pantheonem a pustým pohled na Obec Bzí ze severovýchodního svahu nad obcí- foto autor hradem Vranovem. Od severovýchodu na jihozápad je položené útulné údolí, kudy se vine stříbrolesklá hladina řeky Jizery s železniční tratí z levé a silnicí z pravé strany. mapa rozmístění laviček na exponovaně zajímavých místech s výhledem do okolí obce Bzí a na samotnou obec. 1V - 10V místa umístění laviček (červený bod s černým středem) a směr pohledu ( zelená šipka) viz text př. 10V - výhled na Bezděz a Kozákov (viz Fotodokumentace B)

44 Homolovitý kopec Vyskeř a v modré dálce dvoukupa Bezdězu a vysílač Ještěd. Jizerské pohoří, mohutné Krkonoše a vrch Kozákov - výhled vskutku čarokrásný. Městečka na Železnobrodsku poznamenal změněný názor na moderní bydlení, krajinu znešvařily nevhodně umísťované zemědělské areály, ale objevily se i šťastně volené dominanty a především pak lidé, kteří se snažili porozumět sklářskému kraji, jeho přírodě a historii. Ti jsou taky zárukou, že další zásahy do panenské i kulturní krajiny tohoto líbezného koutu české země budou citlivé, že budou představovat kontinuitu a ne zpupnou svévoli Geomorfologie Dle biogeografického členění ČR náleží vybraný hřbitov na území Libereckého kraje do biogeografické podprovincie Hercynské. Železnobrodský bioregion náležející z části do PP Maloskalsko zabírá západní část geomorfologického celku Krkonošského podhůří a střední část Ještědsko kozákovského hřbetu. Železnobrodský bioregion je tvořen vrchovinným podhůřím Sudet, rozčleněným údolím Jizery a jejích přítoků. Bioregion zahrnuje biocenózy 3. dub-bukového až 5. jedlo-bukového vegetačního stupně. Potencionální vegetace je převážně tvořena bikovými bučinami. Charakteristická je biota zaříznutých podhorských údolí s květnatými bučinami, suťovými lesy a s peřejnatými řekami, která je ovlivněna splavováním horských druhů z výše položených sousedních bioregionů (Culek, 2005) Geologie Krajinný celek představuje další geologickou a geomorfologicky osobitou část železnobrodského krystalinika. Na místě hřbitova se nachází "Železnobrodská břidlice" těžena právě v blízké oblasti. Z petrografického hlediska je to

45 sericitický až chloriticko - sericitický fylit s výraznými rovnými plochami břidličnatosti a dokonalou odlučností podle nich. Je obvykle světle šedozelená, méně často nafialovělá nebo namodrale šedá, s hedvábným leskem a na plochách břidličnatosti často narezavělá. Z břidlice je i zeď obklopující hřbitov. V části budované přeměněným paleozoikem se poměrně silně uplatňují dystrické kambizemě, ve vyšších polohách i kambizemní podzoly (UUG Praha, 1991) Podnebí a klima Obec Bzí leží v mírném klimatickém pásmu, v mírně teplé oblasti. Průměrné roční srážky se pohybují v rozmezí od mm, s průměrnou roční teplotou 6 8 C Převládá jihozápadní a severozápadní směr proudění. Dle Quitta leží teplejší západní okraj území v mírně teplé oblasti MT4. Délka vegetační doby kolísá mezi dny. Počet letních dnů je [D] Občanské sdružení obce Bzí Na obnově hřbitova má veliký podíl Bzovský okrašlovací spolek (ve zkratce BZOS), což je neziskové občanské sdružení s působností v obci jako volné sdružení přátel Bzí a okolí. Cílem spolku je celkové zvelebení a zkrášlení Bzí. Těmito projekty chtějí zkvalitnit kulturní a fyzické prostředí obce a oslovit tak místní, aby se nejen zamysleli nad zlepšením svého každodenního prostředí [B]. Údržba parčíku u kostela Vlastním nákladem již několik let udržují parčík u kostela, jež dříve sloužil jako plocha pro pohřbívání. Je zde umístěný pomník padlým z 1. světové války. To zahrnuje pravidelné sekání trávníku, hrabání listí a údržba keřů a stromů [B]. Osvětlení fasády kostela Kostel má profesionální nasvícení fasády. Kostel je jistě největší památkou ve Bzí a nasvícením jeho fasády se podtrhla důležitost a monumentalita této stavby [B]. Věž kostela Z grantu jsou určeny peníze na dokončení úprav vedoucích ke zpřístupnění všech čtyř oken na věži kostela s výhledem

46 na hřbitov a hlavně na okolní scenérie. Zatím je přístup jen o poutích a dle domluvy, ale je jedinečný a nezapomenutelný obr. i text zdroj: [B]. Lavičky Dlouhodobým záměrem je osadit Bzí a okolí několika mnoho lavičkami. Na hřbitově se nacházejí tři [B]. Ostatní lavičky najdeme v místech výhledů na obec a její okolí. mapa rozmístění laviček na exponovaně zajímavých místech v rámci obce Bzí 1P 7P místa umístění laviček a směr pohledu ( zelená šipka) 1B - výhled na bezprostřední Veselí, Bezděz a Kozákov (viz Fotodokumentace B) okolí hřbitova, okolní obce Těpeře a Historie kostela Nejsvětější trojice Chrám Nejsvětější Trojice ve Bzí, jeden z nejstarších farních kostelů na Jablonecku představuje výraznou architektonickou dominantu v rázovité železnobrodské krajině. Pravoúhlá jednolodní stavba s obdélným presbytářem a hranolovitou věží krytou členitou bání lužického typu byla vybudována v letech , na místě staršího dřevěného svatostánku. Vnitřní pohled na Bzí od řeky Jizery historické foto. zdroj: [A]

47 výzdoba a vybavení pocházejí s převahou z konce 17. až poloviny 18. století, ale najdeme zde i ojedinělé doklady výjimečných historických a kulturních kvalit staršího data (Scheybalovi, 1998). V roce 1736 strhl velký vítr z kostelní věže měděnou báň, kříž a hvězdu. K opravě došlo v květnu následujícího roku. Podobná situace se opakovala v roce 1842, v tomto případě trvala náprava škod celé dva roky. V roce 1849 ukradl neznámý pachatel v kostele cínové lampy a svícny a v roce 1865 udeřil do kostelní věže blesk, naštěstí ji však nezapálil. Roku 1869 v noci z 16. na 17. prosince zničil oheň hospodářské budovy a střechu fary. Zachráněné obrazy a bohoslužebné předměty byly uloženy v místní škole. Živelné a jiné pohromy se kostelu nevyhnuly ani ve dvacátém století. Chrám přestál i nelehkou dobu 20. století a na konec byl jako významný doklad sakrální architektury prohlášen za nemovitou kulturní památku a je veden v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek ČR. V roce 2003 bylo pracovníky památkové péče zahájeno restaurování některých vzácných uměleckých artefaktů (Scheybalovi, 1998) Pověst o stavbě kostela ve Bzí Neméně známé jsou v kraji pověsti od Vladimíra Mikoláška s názvem Ďáblův doktor - pověsti z korálkového kraje Železnobrodska. Vypovídá o zdejších lidech, kultuře, zvyklostech i o krajině samé a tak krásné. Jak na Nábzí stavěli kostel Jako tmavý těžký cop splývající z dívčí hlavy tekla od nepaměti z namodralých hor dolů do roviny řeka Jizera. U pramene je její tok slabý jako vlásek a překročí ho i malé dítě, ale tam, kde se vody už nemusí prodírat lesem a skalami, je Jizera široká a je třeba přes ni stavět pořádně dlouhé mosty. V místech, kde se voda dotýkala břehů porostlých černým bezem, vyrostla obec, které dali podle bezu jméno Nábzí. O kus dál stál na skále hrad Vranov, kolem něhož se v údolí rozprostírala Malá Skála. Léta ubíhala jako voda v korytě Jizery a lidé na jejich březích žili, rodili se i umírali jako všude jinde. Ale když chtěli pokřtít novorozeňátko nebo uložit nebožtíka do hlíny, museli až do vzdáleného Turnova, kde byl nejbližší kostel. Proto začali pomýšlet na stavbu kostela, do něhož by chodili lidé z širokého okolí. Maloskalští chtěli, aby kostel stál na Malé Skále na břehu Jizery, Nábzovští si přáli, aby se tyčil vysoko nad jejím údolím. Ale žádná obec neměla dost peněz, aby mohla začít se stavbou. Když dohadování nebralo konce, rozhodli se sousedé z Malé Skály i Nábzí, že půjdou na poradu k hruboskalské vrchnosti. Hraběnka je vyslechla a rozhodla celkem

48 rozumně: "Ať staví ten, kdo má víc peněz!" Bohatší byli na Nábzí. Rychtář Dubský proto hned zajel do Jičína, kde žil slavný stavitel Josef Vilém, který měl hodně dokončených zakázek i ve slavném Valdštejnově městě. Architektovi sdělil podmínku obecní rady: nechtějí žádnou malou kapličku, ale pořádný kostel, jehož věž by bylo vidět z široka daleka - jen z Malé Skály ne, protože Maloskalští na stavbu nechtěli přispět penězi. Stavitel Vilém se tedy vydal nejdřív do vsi nad Jizerou. Prohlédl si okolí, navrhl, kde by měl kostel stát, a hned začal vyměřovat staveniště. Když druhý den přišli dělníci, aby začali kopat základy, podivili se, že kolíky jsou jinde, než kam je zapíchl jičínský stavitel - blíž k Malé Skále, kterou by bylo spolu s celým okolím vidět od budoucího kostela jako na dlani. "Ty kolíky musel někdo přes noc dát docela jinam," řekli kopáči udiveně. A vrátili je tam, kam je umístil stavitel. Toho už kopat nezačali, ale příští den se opakovalo totéž. Kolíky byly opět blíž k Malé Skále. To obyvatele Nábzí popudilo a rychtář se rozhodl, že si počká na toho, kdo kolíky stále přemísťuje. Byla krásná noc. Měsíc stříbřil svými paprsky stromy a řeku, a když minula půlnoc, všiml si rychtář, že se od Malé Skály blíží několik postav. Na staveništi začaly vytahovat kolíky a zatloukat je jinam. "Tak už vás máme!" zavolal nábzovský rychtář Dubský, chytil jednoho Maloskaláka za rameno a nepustil, dokud se dopadený nepřiznal: "My bychom chtěli u nás na Malé Skále na kostel alespoň vidět, když už nemáme dost peněz na jeho stavbu." Rychtář Dubský se pak nad maloskalskými sousedy přece jen smiloval a požádal stavitele, aby postavil kostel v místě, které bude viditelné i z Malé Skály. Kdo dnes jede maloskalským údolím od Turnova k Železnému Brodu, nemůže si nevšimnout hranolovité věže s členitou bání a kostelní stavby s dlouhou chrámovou lodí, do níž se scházeli ke křtům, svatbám i pohřbům ze všech blízkých obcí. Stojí sice na Nábzí, ale je na ni dobře vidět i z údolí, kde se Jizera pozvolna mění v těžký tmavý cop. Slovníček méně známých slov a lidové mluvy: bzinčí - bezové křoví cáletník - perníkář herbičky - léčivé rostliny karhať - vytrvalý plevel kohát - pařez návara - bezmasé kašovité jídlo oustřele - nemoc historická fotografie kostel ve Bzí zdroj: [A]

49 Málokdo ví, že tento romantický kraj má též svého duchovního správce, svého ochránce, tak jako Krkonoše chrání KRAKONOŠ, tak jako Orlickým horám vládne RAMPUŠÁK. Právě oni stvořili Jizerskému podhůří nynějšího ochránce, dobrého ducha MUHU. Starší a zkušenější Krakonoš svým čarováním snesl na jizerské hřebeny mlhu, vítr a vichřici, jenž lomcovala celým krajem. Když se vše uklidnilo a mlha opadla, kresba ducha Muhu - zdroj kniha: Krajem skla a bižuterie, PhDr. Josef Scheybal pukla skála a ve vzniklé průrvě se zjevila zvláštní postava. Zjevila se právě ve chvíli, kdy se ze vzdálených lesů neslo soví houkání muhúúú muhúúú. Odtud tedy pojmenování - duch Muhu. A jak vlastně vypadá? Průsvitná postava spředená z mlh, z dálky vonící jehličím, oblečená v modrém plášti s knoflíky z jizerských safírů, hluboké tmavé oči, vodové, podobné tůním na Čihadle či Knajpě, dlouhé prsty připomínající kořeny statných buků. Nelze ho prakticky nikdy spatřit, protože na sebe bere různé podoby nebo se stává neviditelným. Jeho oficiálním sídlem je kopec Muchov, ale potkat ho lze kdekoliv v celých Jizerkách, nejčastěji kolem třetí hodiny ranní na rašeliništích Jizerky. Kdo by přeci jen zatoužil uvidět Muha v reálné podobě, musí se vydat na nejvyšší vrchol české části Jizerek, na Smrk. Nedaleko rozhledny tam byla odhalena plastika ducha od Miloše Šimka. Muhu je 160 cm vysoký a pan Šimek ho s použitím dláta a pily vyrobil z jednoho kusu dřeva, z dubu pocházejícího ze zahrady zámku Sychrov Historie hřbitova ve Bzí Starý hřbitov nalézal severně od dnešního hřbitova, mezi kostelem a kaplankou na místě dnešního parčíku. Podle zprávy z roku 1772 musel být tento starý hřbitov, pro velikou úmrtnost morové epidemie, rozšířen, k čemuž nakonec došlo až o sto let později, jelikož mor ustal. Nejprve se jednalo o založení hřbitova nad lesem Lískem. Na přání duchovních a místních obyvatel, kteří chtěli mít hřbitov pod kostelem. A tak roku 1883 byl hřbitov založen a roku 1884 na něm byl zařízen i byt pro hrobníka

50 Současný stav vybraného hřbitova Bzí je poměrně malá obec, takže se jedná o venkovský typ hřbitova. Je zde patrné typické situování významné stavby, kterou je přilehlý kostel přiléhající ze severní strany ke hřbitovu a to ve zvláště nápadné i pocitově citlivém místě v krajině, na kopci pod významným krajinným prvkem řeky Jizery. Takto umístěný hřbitov má nevyslovitelnou výhodu v samotné poloze místa, hřbitov působí v krajině velice malebně a jsou z něj o to více pozoruhodné vyhlídky do kraje. Samotný hřbitov se nachází v extravilánu obce Bzí Katastrální mapa obce Bzí s vymezením hřbitova vůči bezprostřednímu okolí hřbitova. starý hřitov nový hřbitov kostel Nejsvětější Trojice mapový podklad: ČÚZK [C] Dle katastru nemovitostí se plocha hřbitova nalézá na parcele číslo 3 na katastrálním území Bzí u Železného Brodu [796131]. Výměra pozemku je 4653 m 2. o rozměrech 82,6 m x 56,3 m. Vlastnické právo má římskokatolická farnost Bzí

51 na jižním svažitém terénu, tzn. na okraji v nezastavěné klidné části blízko lesa. Celý prostor obklopuje v některých místech až 2 metrová zeď z kamene, jež je v těchto místech původní a tj. fylitická břidlice. Dendrologický průzkum stávající vegetace a vyhodnocení zdravotního stavu Ze vzrostlé vegetace zde narazíme pouze na zeravy a to ve velmi malém výskytu, což je ale k porovnání s plochou dostačující. Plocha samotného hřbitova je travnatá a některé keře prostor zbytečně tříští. Soukromou a mnohdy nevhodně a chaoticky vysázenou vegetaci u samotných hrobových míst složenou z nižších jehličnatých dřevin nelze brát v potaz. Tato výsadba v mnohých případech z důvodů špatného stanoviště, neudržovatelnosti a tím vzniklému vzájemnému prorůstání prosychá. V roce 1999 byla provedena registrace významného krajinného prvku - Lipová alej ve Bzí, která se nachází v bezprostřední blízkosti barokního kostela obce Bzí. Tím získal hřbitov ještě významnější krajinotvornou funkci. Alej se nachází podél hřbitovní zdi o celkové výměře 0,06 ha. Tuto jednostrannou alej tvoří 16 ks lípy malolisté ve věku od cca 100 let, kdy k tomuto věku odpovídá sadovnická hodnota III. klasifikační třídy se jedná o dřeviny průměrné hodnoty. Lípy byly před lety nevhodně hřbitov ve Bzí s kostelem a lipovou alejí okolo - foto autor

52 ořezány a proto jsou v dnešní době ve špatném stavu, zejména, které mají úžlabí (dvojáky). V roce 1999 byl proveden zdravotní prořez a silně narušené stromy byly svázány. Výška listnatých stromů je přibližně kolem metrů s obvodem kmene kolem 170 cm s nasazením koruny 3,5 metrů. Tento významný krajinný prvek je brán jako ekologicky, geomorfologicky, esteticky významná část krajiny a utváří její typický pohled a přispívá ke zlepšení její stability. Zinventarizované jehličnaté dřeviny Thuja plicata v počtu 9 ks, jež svoji velikostí zasahují pohledově do kompozice hřbitova, jsou v dobrém stavu. U soukromých kulisových výsadeb dochází k prorůstání dřevin a tím i k prosychání, kdy je potřeba tyto dřeviny odstranit a popřípadě nahradit vhodnější novou, více ucelenou výsadbou. Počet stromů listnatých stromů 26 Druhy stromu listnatých / počet kusů Druhy jehličnatých dřevin jehličnanů 9 stromů na kácení 0 Tilia cordata 16 Acer pseudoplatanus 10 Thuja plicata 9 Kompoziční struktura hřbitova V kompoziční struktuře hřbitova je hlavním segmentem vnímání přilehlý kostel. Uvnitř hřbitova je hlavním bodem vnímání, dle hlavní pohledové osy při vchodu do hřbitova sakrální prvek kříže tyčící se uprostřed kompozice. Z horní části hřbitova je velice krásný pohled na okolní krajinu. V dolní části hřbitova se nalézá vsypová loučka, velice tvrdě začleněná do prostoru pomocí betonového vytyčení cesty. Vegetace lip je vsazena do linií okolo hřbitovní zdi. Jehličnany jsou rozmístěny po hřbitově bodově. Výsadba keřů je však spíše náhodná a potřebovala by jistou péči. V celku je hřbitov ve stavu vyhovujícím, jelikož majitelé mají k tomuto místu vztah a to i v závislosti přítomnosti hrobek, o něž se jen málokdo stará a tak zarůstají nálety

53 Sakrální prvky a sochy [viz příloha: Fotodokumentace A] Uprostřed hřbitova je umístěn kříž, který nechal postavit Josef Bursa jako pomník svému synovi, zemřelému při vojenské službě v Plzni. Sochy na hřbitově jsou jako součást náhrobků. Způsob pohřbívání a krytí hrobů Z průzkumů vyplívá jaký způsob pohřbívání je na hřbitově nejvíce zastoupený. Ve Bzí jde o pohřbívání tradičním způsobem do kopaných hrobů a to konkrétně v 40% zastoupení. Více rozšířený je zde použití urnových hrobů a to prozatím z 60% z celkového počtu hrobů. Proto je tento hřbitov zapsán v katastru jako urnový háj. Hroby jsou převážně a to více jak z 95% zakryty náhrobní deskou. Hroby pokryté vegetací jsou dle vzhledu převážně staršího data a tak se o ně nemá kdo starat. Nedostatek času nájemců hřbitova zapříčinil, že se ze hřbitovů stávají hřbitovy bez živé květinové výzdoby, což se snaží nahradit i mnohdy vkusně, ale bohužel častěji bez vkusu osázenými truhlíky a umělou květinovou výzdobou. Pro uspěchanost dnešní doby si bohužel již málokdo najde čas na naše pozůstalé a tak je zde na místě začít zvažovat i možnosti, jako jsou různé zahradnické firmy, které tuto údržbu zajišťují. Rozdělení plochy hřbitova Plocha hřbitova lze pomyslně rozčlenit na celky s určitými společnými vlastnostmi. Hroby jsou povětšinou řazeny do tzv. hrobových řad. Jsou zde geometricky uspořádaná hrobová pole do obdélníku. Jsou zde tři pole, z části nezaplněné tvořící tzv. rezervní plochu hřbitova. Podél hřbitovní zdi jsou umístěny povětšinu hroby větších rozměrů, jedná se o dvojhroby. Vybavení a provozní analýza [viz příloha: Fotodokumentace C] socha na náhrobku - foto autor fylitová zeď okolo hřbitova foto autor

54 Ke hřbitovu vede zpevněná, asfaltová cesta, která dál pokračuje do přilehlých obcí Těpeře a nebo Splzov a Huntířov. Rozšiřuje se před samotným vchodem a tvoří zde vzhledem k frekvenci obyvatel a velikosti hřbitova, dostatečnou parkovací plochu. Parkovat se dá i u nedalekého obchodu nebo podél krajnice vozovky. Přístup na hřbitov byl opatřen kovovými kovanými vraty, cennou a starou kovářskou prací, které dodávají místu punc důstojnosti, ze severní a západní strany. Větší vjezdová kovová brána se nalézá na jižním pravém cípu hřbitova. Od vjezdové brány vede podél zdi zámková dlažba až k místu vsypové loučky. Jinak cesty na hřbitově prakticky nejsou. Plocha je zatravněná. Vodní zdroj je u východní zdi v horní části hřbitova v nevyhovujícím estetickém stavu. Odpad se ukládá do kontejneru u hřbitovní zdi uvnitř hřbitova, hned u vchodu což je nevyhovující a tak by se mělo jeho umístění řešit. Jednotlivé odpadkové koše na hřbitově nejsou a mobiliář je umístěn nevhodně do míst s vysokou frekvencí pohybu obyvatel, i když je frekvence natolik nízká, že lze spíš zvažovat místo, kde by lidé měli výhled do okolní krajiny, který je zde neopomenutelnou předností Ideový návrh hřbitova Současný stav hřbitova byl podmíněný z několika hledisek ke zrodu myšlenky k obnově právě tohoto hřbitova. Na první pohled velice klidný a prostorný hřbitov. Při zanalyzování místa a i díky vztahu pro toto pietní místo, bylo shledáno několik nedostatků, které budou přiblíženy a navrženy v novém řešení hřbitova při úpravě vnitřního rozčlenění a tím zlepšení nynější situace Osazovací plán V osazovacím plánu jsou zakresleny stromy jako alej z lip, některé javory, které byly ponechány a dále zeravy. Nehodící se javory jsou navrženy ke kácení a tím je umožněn a podtrhnut lepší výhled do okolní krajiny Hlavní kompoziční záměr Hlavní kompoziční záměr vychází z původního řešení tohoto prostoru, který se nalézá na okraji obce a je umístěný do takřka mírně svažitého terénu na jižní expozici. Jedná o krajinářský hřbitov, který je třeba jen jednoduše pojednat, aby zůstal nadále ojedinělý svoji lehkostí, který působí na diváka jako na celek

55 Je zde pracováno s hlavní osu vedoucí středem hřbitova ke kostelu i s osami vedoucí pohled do krajiny. Pro vyzdvižení pohledů na okolní krajinu je nutno pracovat jak se zelení tak i s fylitovou zdí obepínající hřbitov, kterou je potřeba v některých místech zbavit nánosů betonové omítky - na některých místech zajímavého pohledu by se ve zdi vytvořily průhledy nebo osázení břečťanem. U hřbitovů je třeba ponechat nějakou rezervní plochu pro příležitost konání obřadu ke shromáždění pozůstalých, dále místo pro kladení věnců, květinových darů, svíček, drobných darů. Vsypová loučka je zde vytvořena neadekvátním a velice násilným způsobem a tak je nutné vyřešit především tento problém. Zjednodušení, odstranění betonového chodníčku s prvky jednoduchých žulových (žula se poblíž těží - tzv. Liberecká žula) desek, kde by se vypisovala jména zesnulých, jejichž popel byl uložen vpichem na místo určení. Do prostoru by bylo vhodné začlenit plastiku propůjčující místu jedinečnost a úctu k zemřelým třeba i vytvořením soutěže o vykonání díla místními umělci. Ke kácení jsou zde navrženy čtyři javory, neboť brání v pohledové ose vedoucí na nedaleký vrch Kozákov. I když je brána v úvahu malá četnost návštěv těchto míst, hrozí zde riziko spadnutí některých větví z lipové aleje a tak by byl zapotřebí vhodný řez vůči jejich podstatnému krajinotvornému významu a způsoby ochrany. Stromy nebudou dosazovány, k zachování vnitřní čistoty a jednoduchosti prostoru, odstraněny by měli být jen nevyhovující keřové patro. Hřbitov je zasazen do travnaté plochy a tak tuto variantu vcelku příjemnou nemá cenu měnit, dodává to i hřbitovu ráz vesnice a přirozenosti. Na plochu hřbitova bude doplněn mobiliář v podobě zde již stojících dřevěných laviček. Při dostatku financí je možno uvažovat i o jiném vhodnějším typu mobiliáře, ale tento výběr je postačující. Informační tabule by mohla sloužit nejen k vyvěšování řádu, ale umístění nové tabule s oboustranným otvíráním by mohla z druhé strany sloužit pro reklamu firem zajišťující pohřebnické, kamenické služby a tak by nedocházelo a k tomu, že plakáty s reklamou ničí stromy v okolí. Úpravy spočívají ve vytvoření jasné koncepce ploch pro odpočinek a meditaci. Všechny části jsou navzájem propojeny, zpřístupněny. Jde o snahu ponechat relativně otevřený prostoru bez velkého množství vzrostlých stromů uvnitř kompozice

56 Návrh na možnou techniku osázení hrobů tzn. při nahrazení kamene vegetací Podmínky a údržba V zahraničí je péče o náhrobky většinou vkládána do rukou odborné zahradnické firmy, společnosti, které se právě na údržbu hřbitovů specializují. Vydávají odborné časopisy a tím i konají osvětu o nových možnostech a způsobech v oboru hřbitovních úprav. Docilují tak reprezentačních a jednotně upravených hrobových míst a tím dotváří celkovou harmonii celého hřbitova. V našem, státě tento systém v dávné době také fungoval, leč v průběhu let postupně tyto společnosti vymizely a nastolil se ve většině vesnických hřbitovech ráz tzv. "kamenných polí", kdy hroby jsou bez jakékoliv výsadby zakryty kamennou deskou. Před osázením hrobů je nutné určit podmínky na daném stanovišti, ve kterém se zeleň bude zakládat. Jsou v podstatě určovány půdními, teplotními, světelnými a vlhkostními faktory. Určují charakter úprav a rozhodují o tom, jaký rostlinný materiál k výsadbě použijeme. Na hrob jenž musí být důkladně mechanicky odplevelen, je dodán půdní substrát požadované kvality. Úprava povrchu je rozdílná dle charakteru výsadeb. Buď se jedná o úpravu dočasnou, provedenou krátce po pohřbu, kdy půda není stabilní a sesedá, anebo o výsadbu trvalou se stabilizovanými půdními podmínkami či při úpravě a rekonstrukci starých hrobů. V případě hřbitova ve Bzí se jedná o poslední zmíněnou variantu a to rekonstrukci starých hrobů. Jedná se o trvalou úpravu hrobu, kdy zemina je již stabilizovaná a kdy předešlé výsadby ztratily na své životnosti a jejich výtvarné a estetické působení upadá. Začneme odstraněním nevyhovujících rostlin i s kořeny a stávající půdní substrát se vymění do hloubky 40 cm. V případě potřeby se důkladně odplevelí. Výška substrátu by měla být minimálně o 3 až 5 cm níže, než je výška obruby hrobu. Zamezí se tím při zálivce nežádoucímu vyplavování vody a zeminy přes obrubu. Po těchto přípravách provedeme novou výsadbu hrobu. Kulisové výsadby udržujeme postupným rozvolňováním výsadeb. Dřeviny mnohdy prorůstají do sebe a tím se poškozují, obzvláště dřeviny jehličnaté a stálezelené nesnášejí hustý zápoj, naopak ke svému vývoji potřebují dostatek prostoru a světla. Jehličnaté dřeviny s výjimkou tisu nesnášejí ani zmlazovací řez. Při poškození raději vysadíme raději dřeviny nové. [Viz kapitola inspirace literární částí 5. O současném způsobu pohřbívání za pomoci zahradnických firem]

57 7. Splnění cílů Hlavním cílem mé práce bylo zpracování literární části průzkumů a rozborů a to hlavně hřbitova ve Bzí náležející k obci Železný Brod z hlediska historického, biologického (dendrologického), estetického (kompozičního), funkčního (technického) a provozního a dále zpracování studijních analýz a tak definovala soudobou problematiku vesnických hřbitovů v dané lokalitě, kde by hřbitovům pomohla rozsáhlá rekonstrukce i lepší péče o vegetaci. Práce je doplněna dostatečnou ilustrační fotodokumentací pojednávaných objektů, graficky zpracovaných půdorysů současného stavu i návrh řešení vybraného hřbitova atd. Jde o hodnotnou práci s mnoha závěry, vycházející z odborné literatury a důkladně zpracovaných analýz. Navržená studie by měla svoji citlivostí, uměleckým přístupem, pokorou k místu a důvěrou rozvinout jeho další rozvoj

58 8. Diskuse Tato práce by měla zlepšit zájem o venkovské hřbitovy a být v určité míře přínosem pro důkladnější poznání situace současných hřbitovů. Koncepce jednotlivých hřbitovů je stále velmi osobitá a to jak v závislosti na jejich umístění, tak na historických spojitostech, na okolní přírodě a v neposlední řadě na finančních možnostech správní obce. Na vybraném hřbitově ve Bzí, jež bylo součástí studie, lze potkat i návštěvníky, kteří pouze obdivují již zmíněnou architekturu kostela nebo je láká jen samotné místo a jeho klid s velice malebným výhledem a tak si i toto místo zaslouží trochu více pozornosti vytvořením empatického ztvárnění, které by dodalo místu charakter a identitu hřbitova.. Z průzkumů široké škály hřbitovů lze dospět k závěrům, že jejich současný stav je v mnoha ohledech nedořešený. V textové části je nutno upozornit na spoustu problémů, které by bylo třeba řešit a věnovat jim alespoň částečnou pozornost. Situaci by zlepšilo upravení pravidel a zákonů nájemců hřbitovů, zřízení zahradnické firmy, která by se o hřbitovní zeleň starala jistě s větší zkušeností a odborností

59 9. Závěr Z analýz vyplívá, že největším problémem hřbitovů je celková udržovatelnost vzrostlých dřevin. Většinou není vhodně vyřešen vodní zdroj a o nevhodnosti umístění a ani o snaze zakrytí místa pro odpad není třeba mluvit. Výsadba nižší vegetace na soukromých plochách je bez jakéhokoli odborného dohledu. Bohužel doby, kdy se o hřbitovy staraly zahradnické firmy jsou pryč a vkus některých nájemců hrobových míst je až nebezpečný. Individuálně vysázené nehodící se introdukované dřeviny z rodu Chamaecyparis, Thuja či Juniperus ničí celkovou kompozici dřevin. O nutnosti vytvoření kvalifikovaného týmu odborníků není třeba diskutovat a několik firem se již o tyto služby stará. Přinejmenším by to vylepšilo celkovou situaci zeleně na hřbitově a po zavedení určitých pravidel pro nájemce by to vyřešilo stav hlavně hrobů s nálety a prosychajících kulisových výsadeb. To vše ovšem plyne z pracně zpracovaných analýz a k tomu textových částí. Na příkladu hřbitova ve Bzí jsem předvedla možnosti úpravy plochy vedoucí ke zlepšení stávajícího stavu

60 10. Souhrn V bakalářské práci na téma Zahrada posledních věcí člověka, se podařilo podrobně analyzovat vybraný námět hřbitovních areálů. To jak při zpracování literárních zdrojů, tak při provádění průzkumů a rozborů z hlediska historického, tak i biologického (dendrologického), estetického (kompozičního), funkčního (technického), provozního i krajinné návaznosti. Takto se podařilo definovat soudobou problematiku vybraných vesnických hřbitovů obce Pěnčín a konkrétně pak ve vybrané lokalitě obce Bzí na Železnobrodsku. Citací v úvodní literární části se snažím přiblížit střípky z historie i současnosti ve způsobech pohřbívání. V návrhové části se jedná o nastínění situace vybraného venkovského hřbitova, kdy propracované analytické průzkumy pomáhají k zamyšlením se nad současným stavem vybraných hřbitovů, jenž připomíná spíše kamenná pole, než zahrady pro zesnulé a místa plné zeleně pro příchozí návštěvníky. Práce je doplněna dostatečnou ilustrační fotodokumentací pojednávaných objektů, graficky zpracovaného půdorysu současného stavu, analýz kompoziční struktury a inventarizace. V neposlední řadě rámcovou studií řešení zeleně a rozmístění hrobových polí i umístění vsypové loučky v návaznosti na stávající koncepci vybraného hřbitova, tak aby tvořil kompozičně vyvážený celek. S detailem fylitové zdi. V příloze je krom zpracovaných příloh začleněna příloha vybraných objektů obce Pěnčín, které jsou důkladně zanalyzované, jež jsou inspirací pro přístup k řešení navrhovaného řešení na hřbitově ve Bzí S výsledkem své práce jsem spokojena. KLÍČOVÁ SLOVA hřbitov, historie hřbitova, krajinářský hřbitov, venkovský hřbitov

61 10. Resümee In meiner Bachelorarbeit zum Thema Garten letzten Sachen des Menschen ist mir gelungen, das ausgewählte Thema ausführlich zu analysieren und zwar bei der Verarbeitung Literaturquellen der Untersuchungen und Analysen aus der Sicht der Geschichte, Biologie, Ästhetik, Komposition, Zweckmässigkeit, des Betriebes und Landschaft Kontinuität. So die gegenwärtige Problematik der ausgewählten Friedhöfe der Gemeinde Pěnčín, und speciell in einem ausgewählte Lage im Dorf in der gegebene Lokalität der Gemeinde Bzí im Bezirk Železný Brod zu definieren. Mit Hilfe des Zitates in dem einleitenden literarischen Teil bemühe ich mich, die Geschichte und Gegenwart der Bestattungsformen und Traditionen näher zu bringen. In dem Fachteil meiner Arbeit geht es um die Beschreibung der Situation auf dem genannten Friedhof. Die ausgeführten analytischen Untersuchungen führen zum Nachdenken über den heutigen Zustand dieser Orte, die eher versteinerte Felder erinnern als Gärten für Verstorbenen und Grünanlagen für Besucher. Meine Arbeit enthält auch eine umfangreiche Fotodokumentation der genannten Objekte, grafische Grundrissdarstellunge ihres heutigen Zustandes, Analysen denr Kompositionsstrukturen und Bestandsaufnahme der Bäume. Nicht zuletzt eine Rahmenstudie der Lösung des Grünes und die Verteilung der Gräberfelder, auch Standort für Ascheentleerungwiese im Anschluss an die bestehende Konzeption des ausgewählten Friedhofes, damit er aus der Sicht der Komposition eine ausgewogene Einheit bildet.. Mit dem Ergebnis der Arbeit bin ich zufrieden. Mit Detail Phyllitmauer. Anhang enthält ausgewählte Friedhöfe der Gemeinde Pěnčín, die gründlich analysiert werden, die die Inspiration für die Ansatz für die Lösung auf dem Friedhof in Bzí vorgeschlagenen sind. Mit dem Ergebnis der Arbeit bin ich zufrieden. SCHLÜSSELWORT der Friedhof, Geschichte des Friedhofs, Der Friedhof als Landschaftspark, Landfriedhof

62 - 55 -

63 11. Zdroje informací k literární části JANDOVSKÁ, Miroslava. Upravujeme hroby. Vyd. 1. Praha: Brázda, 2002, 105 s., 24 s. barev. obr. příl. ISBN JELLICOE, G. JELLICOE, S.: The landscape of man: shaping the environment from prehistory to the present day. 3. vyd. London: Thames & Hudson, s. ISBN JÖCKLE, Clemens. Memento mori: historie pohřbívání a uctívání mrtvých. Vyd. 1. Praha: Euromedia Group, 2000, 159 s. ISBN KIENAST, D. Kienast Vogt : Parks und Friedhöfe. Basel: Birkhäuser, s. ISBN MAREČEK, Jiří. Zeleň ve venkovských sídlech a v jejich krajinném prostředí. 1. vyd. Praha: SZN, 1986, 164 s. Roč. 16/1986 NEUSTUPNÝ, Jiří. Pohřbívání žehem v pravěku Čech a Moravy. Praha: Život a práce, 1941, [I] s. OTRUBA, Ivar. Zahradní architektura: tvorba zahrad a parků. 1. vyd. Brno: ERA, 2002, 357 s. ISBN ŠPAČEK, Jiří. Dějiny umění. 1.vyd. Praha: Argo, 1998, 319 s.isbn ŠONSKÝ, Drahoslav. Úprava hrobů. 1. vyd. Praha: Grada, c2002, 111 s., [24] s. barev. obr. příl. ISBN UDRŽOVACÍ PÉČE O ZELEŇ: Luhačovice vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2003, 125 s. ISBN Články - Jaroslav Petrů, Jaroslava Šubr. WAGNER, Bohdan a Jaroslav MACHOVEC. Sadovnická a krajinářská tvorba: vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965, 224 s., příl. ÚSTŘEDNÍ ÚSTAV GEOLOGICKÝ zpáva ze soukromé publikace o lokalitě Dupanda, Praha 1991 [1] ZÁKON O POHŘEBNICTVÍ [online] [cit ]. Dostupné z www: < [2] VELETRH VENIA [online] [cit ]. Dostupné z www: <

64 [3] FRIEDHOFSKULTUR [periodická publikace i internetový časopis]. Dostupné z www: < [4] STRÁNKY REGIONU ČESKÝ RÁJ [online] [cit ]. Dostupné z www:< 12. Zdroje informací ke studii hřbitova ve Bzí CULEK, M. a kol. Biogeograficke členěni Česke republiky. Praha : Enigma, s 347 pp. KRONIKA OBCE BZÍ U ŽELEZNÉHO BRODU, rkp., 393 s. Od roku 1930 do roku 1954 (s historickou retrospektivou od samotných počátků dějin obce. Kronikáři V. Jíra, M. Stuchlík). MIKOLÁŠEK, V. Ďáblův doktor-pověsti z korálkového kraje Železnobrodska, severočeské nakladatelství v Ústí nad Labem v roce 1987, NOVOTNÁ, I. Kostel ve Bzí, in: Železnobrodský Zpravodaj, září 2003, s SCHEYBALOVÁ, Jana; SCHEYBAL, Josef. Krajem skla a bižuterie. Vyd. 1. Železný Brod: Jakoubě, s. ISBN: ŠIMON, J. Paměti farní osady Bzí na Maloskalsku, nákladem vlastním, tiskem Sluky a Jiránka v Turnově vydává BZOS [A] OBEC BZÍ [online] [cit ]. Dostupné z www: < [B] BZOVSKÝ OKRAŠLOVACÍ SPOLEK [online] [cit ]. Dostupné z www: < [C] ČÚZK [online] [cit ]. Nahlížení do katastru nemovitostí. Dostupné z www: < themeid=3&marextent= % % % &marwindowname=marushka> [D] PP MALOSKALSKO [online] [cit ]. Dostupné z www: < Každá myšlenka je ukradená z prvků vesmíru Lec

65 13. Seznam příloh Textová příloha Vybrané a zanalyzované hřbitovy obce Pěnčín Výkresová příloha Příloha č. 1 Příloha č. 2 Příloha č. 3 Příloha č. 4 Příloha č. 5 Příloha č. 6 Současný stav, Inventarizace a odstranění dřevin Kompoziční struktura hřbitova Půdorys celkového řešení hřbitova Detail vsypové loučky Detail fylitové zdi Perspektiva Fotodokunentace Fotodokumentace A Fotodokumentace B Fotodokumentace C historické foto a sakrální prvky a sochy, inspirace současný stav pohledy a výhledy současný stav hřbitova, technické prvky

66 Našla jsem čtyřlístek na hřbitově Budu mít štěstí na hrobníka Viktorie Rybáková