MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ ZÁKLADY ISLÁMSKÉ VÍRY A ŢIVOT V ISLÁMU

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Pedagogická fakulta Katedra občanské výchovy ZÁKLADY ISLÁMSKÉ VÍRY A ŢIVOT V ISLÁMU Bakalářská práce Vedoucí práce: Vypracovala: Mgr. Slavomír Lesňák, PhD Monika Hrnčířová BRNO 2014

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne 19. dubna 2014 Monika Hrnčířová Podpis

3 Poděkování Děkuji vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Slavomíru Lesňákovi, PhD. za odborné vedení, poskytování odborných rad v průběhu bakalářské práce a za věnovaný čas. Monika Hrnčířová

4 Bibliografický záznam HRNČÍŘOVÁ, Monika. Základy islámské víry a ţivot v islámu. Brno, s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra občanské výchovy. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Slavomír Lesňák, PhD. Anotace Moje bakalářská práce má název: Základy islámské víry a ţivot v islámu. Práce je jen teoretická a skládá se ze dvou hlavních částí. V první se zaměřuji na historii islámské víry. Objasňuji vznik islámu, popíši ţivot a dílo nejznámějšího islámského Proroka Mohameda a uvádím nejdůleţitější islámské pojmy. Ve druhé části se zabývám ţivotem muslimů. Konkrétně se zaměřuji na vztah muslimů k ostatním náboţenstvím a k ateistům, na práva muslimů, na jejich vztah k ţenám, na koncepci muslimské rodiny a na jejich postoj k západní civilizaci. Annotation My bachelor thesis has a title: Bases Islamic faith and life in Islam. Thesis is just theoretical and comprised of two main parts. In first of them I focus on history of Islamic faith. I clear up inception of Islam, I describe life and work of the most popular prophet Mohammed and I present the most important Islamic terms. In second part I engage in life of Muslims. Specifically I focus on relation of Muslims to other religions and atheists, on laws of Muslims, on their relation to women, on conception of Muslim family and on their attitude to west civilization. Klíčová slova Náboţenství, muslim, historie, Mohamed, Korán, ţivotní styl, ţeny v Islámu, rodina Keywords Religion, Muslim, history, Mohammed, the Koran, lifestyle, women in Islam, family

5 OBSAH ÚVOD ZROD ISLÁMU CO JE TO ISLÁM Judaismus a křesťanství MUHAMMAD (Mohamed) Proroctví ROZŠÍŘENÍ Počátky rozšíření města Mekka a Medína Další rozšiřování islámu DŮLEŢITÉ ISLÁMSKÉ POJMY KORÁN HADÍHT SUNNA KAABA Mešita DÍN DŢIHÁD TAHÁRA ŠARÍA PÍLÍŘŮ ISLÁMU ŠAHÁDA SALÁT ZAKÁT SAUM (Sawm)... 32

6 3.5. HADŢDŢ SUNNITÉ A ŠÍITÉ ISLÁMSKÝ ŢIVOT POHLED ZÁPADU NA ISLÁM ISLÁM VE VZTAHU K DALŠÍM NÁBOŢENSTVÍM A K ATEISTÚM PRÁVA, ZÁKONY A TRADICE MUSLIMŮ Co ještě islám zakazuje? Rozvrstvení muslimské společnosti Muţské a ţenské oděvy ŢENY V ISLÁMU Muţská nadřazenost Islám a otázka sexu Modernizace islámského pojetí ţeny MUSLIMSKÁ RODINA Manţelství a polygamie Rozvod ISLÁM A ZÁPAD MUSLIMOVÉ DNES A V BUDOUCNU ZÁVĚR LITERATURA KNIŢNÍ INTERNETOVÁ... 65

7 ÚVOD V rámci své bakalářské práce se budu zabývat islámskou vírou. Islám obecně je velmi obsáhlé téma, proto bude moje práce psána z více obecnějšího hlediska, neţ konkrétního. Islamisté, stejně jako ostatní věřící, silně ctí svoji víru, která se odráţí v celém jejich ţivotním stylu. Islám má mnoho pravidel, která muslimové striktně dodrţují a hrubě odsuzují a trestají ty, kteří tato pravidla porušují nebo jich nedbají. Silně odsuzují celou západní civilizaci jako nevěřící. Pravidla se týkají nejen jejich názorů, uctívání tradic a modlení, ale také předepisují jejich oblečení, celkové vystupování a mnoho dalšího. Pro západní obyvatelstvo je taková oddanost náboţenství nemyslitelná. Mnoho lidí ze západní civilizace je buď nevěřící, nebo jsou křesťané a ti nemají tak striktní pravidla jako islamisté, i kdyţ jsou své víře také plně oddáni. Ve své práci objasním nejprve historii islámu, jak islám vznikl, budu psát o nejznámějším Prorokovi islámu Mohamedovi, objasním pojmy, které jsou v islámu velmi důleţité, povinnosti, které kaţdý muslim musí během svého ţivota splnit a uvedu nejznámější a nejvyhrocenější spor mezi islámskými vyznavači, mezi sunnity šíity. Ve druhé části bakalářské práce se budu zabývat ţivotem muslimů a to v tom smyslu, ţe objasním jejich vztah k nemuslimům a k ateistům, jejich práva a zákony, popíši islámský postoj k ţenám, dále jejich koncepci rodiny, jaký mají vztah k západnímu světu a jaké jsou pohledy na muslimy do budoucna. Tématika ţen rozhodně nesmí být v souvislosti s islámem opomenuta. Celý svět ví, ţe islámský pohled na ţenské pohlaví se od ostatních liší, konkrétně evropský názor je k tomuto pohledu kritický. Stále je v nás zakořeněn negativní postoj vůči muslimům. Ţeny ţijí omezenější ţivot a oproti muţům mají přísnější ţivotní pravidla, i jejich společenské postavení se liší, ale dnes jiţ muslimové nevidí v ţenách jen věc, která se má pouze starat o domácnost a rodinu. Vše se postupem času mění a s tím vším i tento postoj. Tohle bych chtěla prostřednictvím své bakalářské práce dokázat. 7

8 Islámská tématika je stále aktuální a myslím si, ţe je atraktivní pro mnoho lidí. Ţivot, který ţijeme my na západě od islámského světa, je naprosto odlišný od toho, který ţijí islamisté. I kdyţ v západním světě ţije také několik islamistů. Náš ţivot je více svobodný, netočí se jen kolem náboţenství a kolem jeho pravidel, také máme mnoho moţností, které muslimové nemají. Střed jejich ţivota je zcela odlišný, jako by ţili na úplně jiné planetě. To je další důvod toho, proč jsem si tohle téma pro svoji bakalářskou práci vybrala. Islám, islámský svět a muslimy povaţuji za jednu velkou neznámou a myslím si, ţe nejsem jediná, kdo o tomto tématu mnoho neví a chce se o něm dozvědět více. Skrze svoji bakalářskou práci bych tuhle nevědomost chtěla alespoň z části odstranit. Pro nás je to sice neuvěřitelné a nepochopitelné, ale muslimům přináší islám také spoustu slastí, všechny své činy staví na islámské víře a věří v její absolutní dobro. My, západní obyvatelé, jen těţko můţeme posuzovat nebo dokonce odsuzovat celý islámský systém. Dovoluji si říct, ţe naprostá většina z nás ţádným způsobem hlouběji islám nestudovala a nesnaţila se jej pochopit. Naše názory jsou většinou jednotné a pramení z médií, která nám ukazují islamisty především jako teroristy, kteří jen ubliţují, jak lidem z vlastních řad, tak i ostatním. Je ale pravdou, ţe modernizace se nevyhnula ani muslimskému světu, došlo k několika změnám, dnes jiţ není islám tak tradiční jakým býval. Prostřednictvím mé bakalářské práce bych se chtěla lépe seznámit s celým islámským světem a snaţit se lépe pochopit jejich výklad světa a smysl ţivota. 8

9 1. ZROD ISLÁMU 1.1. CO JE TO ISLÁM Islám je nejmladší z abrahámovských náboţenství, vzniklo v 7. století našeho letopočtu. Je vyvrcholením obou současných nejrozšířenějších náboţenství, coţ je judaismus a křesťanství. Přesný arabský název islámu je: islām. Vyznavačům tohoto náboţenství se říká muslimové. Hodně lidí, kteří nejsou vyznavači islámu, ţije v předsvědčení, ţe kaţdý muslim je rovněţ Arab a ţe kaţdý Arab je také muslim, to ale není pravda. Dalším, také hodně rozšířeným, náboţenstvím u Arabů je vedle islámu také křesťanství a judaismus. O těchto dvou náboţenstvích ve vztahu k islámu se zmíním níţe v kapitole Islám ve vztahu k dalším náboţenstvím a k ateistům. Stejně jako Arabové jsou jedno rozsáhlé etnikum, které se dělí např. na Jordánce, Libyjce, Maročany atd. a všechny tyhle národy mají vlastní kulturu, jazyky apod., tak i muslimové se dělí na etnika a nemají všichni naprosto stejnou kulturu. Ta se oblast od oblasti v rámci islámské víry mění. Muslimem na rozdíl od Araba můţe být kdokoliv, muslim je člověk, který přijme islám, Arabem se člověk zkrátka narodí. 1 Jádrem islámu, z hlediska umístění, je arabský poloostrov, je tedy lehce zaráţející, ţe arabských vyznavačů je asi jen dvacet aţ dvacet pět procent ze všech muslimů. Také odtud pravděpodobně pramenní mylné přesvědčení lidí, kteří si myslí, ţe všichni Arabové jsou téţ muslimové a naopak. Všichni prorokové šířící svá náboţenství, dospěli k porozumění onoho náboţenství díky podřízení se dané realitě. Netýká se to jen náboţenství, ale všech věcí, kterým je třeba porozumět. Islám vlastně znamená podřízení, přesněji podřízení se Bohu. 2 1 KHIDAYER, Emíre. Arabský svět jiná planeta?. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, s. ISBN , s. 3 2 HAERI, Šajch Fadhlalla. Základy islámu. Olomouc : Votobia, s. ISBN ,s

10 Judaismus a křesťanství Dalšími z abrahámovských náboţenstvích jsou křesťanství a judaismus. Křesťanství navazuje na judaismus a je předchůdcem islámu. Všechna tyto tři náboţenství jsou monoteistická, čili věří v jediného boha. Judaismus vznikl ve 2. tisíciletí před Kristem jako reakce na polyteismus. Ţidovskému bohu se říká Jáhve. Vychází z nejstaršího textu, Tóry, neboli pět knih Mojţíšových Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium + prorocké spisy Tanach (Tanach je vlastně Starý zákon v křesťanství). Je v nich zachycena historie izraelských kmenů, mluví o třech otcích izraelského národa, Abrahám, Izák a Jákob. Zárodek judaismu, text Tóra, byla Izraelcům dána skrze Mojţíše. Zde je vidět soulad s islámem. Ţidé neuznávají Proroka Muhammada, neuznávají jeho boţskost, dále neuznávají Korán, protoţe je v rozporu s Tórou. Islám prve hledal u judaismu oporu při náboţenském učení a dostalo se mu jí skrze proroky, ty mají společné. Křesťanství je nejrozšířenější náboţenství na světě, vyznavači jsou zejména v Evropě, Austrálii a popř. i v Americe. Za křesťanského Boha je povaţován Jeţíš Kristus, tahle postava není doloţená, ale o jeho existenci se nepochybuje. Narodil se před naším letopočtem ve městě Betlémě. Své dětství a mládí proţil v Nazaretu. Po setkání s Janem Křtitelem byl povaţován za Proroka. Putuje a káţe lidem svoji víru, léčí a dělá zázraky. Tímto se dostává do konfliktu se státní mocí, je odsouzen k smrti ukřiţováním. Po uloţení do hrobu vstává z mrtvých a stává se Mesiášem, spasitelem. Jeţíš Kristus zemřel na kříţi, aby spasil všechen lid, aby vykoupil naše hříchy, a aby nastal nový svět. Svatou knihou křesťanství je Bible. Ta se skládá ze Starého zákona, jak jsem jiţ uvedla výše, Starý zákon je ţidovskou Tórou, a je obohacen o Nový zákon, coţ je ţivot a víra Jeţíše Krista MUHAMMAD (Mohamed) Muhammad je povaţován za hlavního, nejznámějšího a také posledního Proroka islámu, proto povaţuji za velmi důleţité zde uvést jeho ţivot. Muhammadovo 10

11 jméno znamená: nejvíce chvályhodný nebo obdivuhodný 3. Celé jeho jméno je Abú al-qásim Muhammad ibn Abdulláh ibn Abd al-muttalib ibn Hášim 4. Dalšími proroky islámu byli např. Abrahám, Adam, Noe, Jeţíš, Mojţíš atd. Rok narození Muhammada je sporné, většinou se ale uvádí rok 570 našeho letopočtu. Byl to rok slona a měsíc rabí al-awwal. Tento měsíc je dodnes oslavován ve velkém stylu po celém islámském světě. Muhammad patřil ke kmeni Kurajšovců, který byl tím nejbohatším a nejvýznamnějším v Mekce, zároveň patřil také k jedné z větví tohoto kmene, k Hášimovcům, který oproti ostatním rodinám kmene Kurajšovců, výrazně zchudl. Kmen Kurajšovců byl také výjimečný tím, ţe měl po několik generací chránit pohanskou svatyni Kaabu a také prameny v Mekce. Kmen Kurajšovců vládl v Mekce prostřednictvím rodové rady. Muhammad brzy osiřel, o otce přišel ještě před narozením a o matku v šesti letech. Jeho opatrovníkem se stal jeho dědeček a později jeho strýc. Začal se angaţovat v obchodnictví, vojenství i v různých kmenových výpravách. Stal se počestným muţem, měl vynikající pověst a byl vzorem ctnosti. Tohle zaujalo o patnáct let starší Chadídţu bint al-chuwajlid, pocházející z bohaté rodiny z Mekky, se kterou se později oţenil. Měli spolu dva syny, oba ale zemřeli, a čtyři dcery. Nejvýznamnější dcerou se stala nejmladší dcera Fátima. Muhammad se neúčastnil obřadů, které pořádal jeho kmen, neprosazoval své náboţenství nahlas, často meditoval sám na poušti, která se nachází nedaleko Mekky. Muhammad nebyl ţádným způsobem vzděláván. Pro islám se nejdůleţitější částí Muhammadova ţivota stala doba, kdyţ mu bylo okolo čtyřiceti let. V té době u něj došlo ke konečnému náboţenskému probuzení a poslání stát se Prorokem. Něco takového ale není jednoduché, pro lidské tělo je to ohromný nátlak. Při jedné z mnoha meditací v poušti nedaleko Mekky na Hoře světla v jeskyni Híra pocítil přítomnost archanděla Gabriela. Zjevil se mu v lidské podobě a promlouval k Muhammadovi, poté se mu začaly zjevovat verše svaté Knihy Koránu. Muhammad si zpočátku myslel, ţe jej posedl nějaký démon. Potom se tento proces začal dít znovu a znovu. Tradice praví, ţe zjevování Koránu probíhalo asi dvacet dva let a skončilo jen krátce před 3 Tamtéţ, s SARDAR, Ziauddin. Islám : náboţenství, historie a budoucnost. 1. vyd. Brno : Jota s.r.o., s. ISBN , s

12 Muhammadovou smrtí. To se stalo 8. června roku 632 v Medíně. Své proroctví začal hlásat nejdříve své rodině, postupně se k nim přidávali další lidé, které islám zaujal a chtěli jej přijmout. 5 Další postupným šířením islámu se budu zabývat v kapitole Rozšíření. Muhammad měl chuť poznávat náboţenská učení, zejména ta monoteistická. Postupem času sám sebe viděl jako onoho vyvoleného, který má hlásat boţí slovo. Muhammad ţil pokorným ţivotem obyčejného obyvatele Medíny. Odlišoval se jen svým proroctvím daným Bohem. Muhammad dal islámskému světu hodně, dal nejenom text svaté Knihy Koránu, ale také ustanovil islámskou Tradici neboli sunnu a sbírku rčení rané muslimské komunity neboli hadíthy. Ty se po Koránu povaţují za nejdůleţitější text a zdroj veškeré islámské víry. Muhammad sjednotil celou Arábii a poloţil základy nového náboţenského a politického společenství zaloţeného na Koránu Proroctví Všechny Proroky si speciálně volí sám Bůh. Všichni jsou to obyčejní lidé, kteří byli vybráni, nejsou součástí ţádného boţstva. Bůh k nim nepromlouvá sám, ale vţdy jen prostřednictvím posla nebo anděla. Svatá Kniha Korán uznává všechny proroky islámu, i kdyţ jsou jich tisíce, dokonce se uvádí počet proroků. Korán píše o několika dalších prorocích, nejsou si ale všichni rovni. Klade větší důraz na ty, kteří měli nějaký společenský přínos, přinesli nějakou změnu a byli rozhodní. Mezi tyto aktivnější proroky se řadí například právě Muhammad, dále Noe, Jeţíš, Mojţíš a Abrahám. Důvodem, proč se toho nejvíce píše o Muhammadovi je, ţe on je povaţován za vyvrcholení všech proroků a poslů islámu. Je povaţován za ztělesnění vrcholného vědomí islámu. Jeho poselství je nadřazené všem předchozím v tom, ţe v něm nedává ţádný prostor pro pochybnosti a nedorozumění. Jako nejvyšší boţí pocta někomu v lidské formě byl Prorok nazýván ţivoucím koránem. Všechny ostatní proroky a 5 Tamtéţ, s KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu, 1. vyd. Praha : Vyšehrad, spol. s.r.o., s. ISBN , s

13 posly povaţoval za své přátele a bratry a stejně tak celé lidstvo povaţoval za jedno velké bratrstvo. Dokonce i muţe a ţeny bral jako vzájemně si rovné lidské bytosti před jedním Stvořitelem. Dnes tomu tak ale není, ţeny v současných islámských rodinách nemají stejné postavení jako muţ, o tématice ţen v islámu budu psát v kapitole Ţeny v islámu. Stvořitel sám nejvíce ctil ty, kteří jsou nejupřímnější a nejzboţnější ve své pokoře a odevzdání. Muhammad tohle všechno splňoval, jeho chování znamenalo lásku a podřízení se Stvořiteli. 7 Vrcholem dokonalého chování bylo pro všechny muslimy právě chování Proroka Muhammada. Sehrál roli učitele, hlavy rodiny, společenského vůdce a mnoho dalších. Byl vlastníkem všech nejšlechetnějších vlastností. Tyhle jeho postoje a chování, nazývající se sunna, se staly dokonalým modelem a byly určeny jako ideální vzor pro následování. Ze slova sunna, vzniklo přídavné jméno sunnitský. Kaţdý příznivce islámu se snaţí být sunnitou, čili snaţí se chovat právě tak šlechetně jako Prorok ROZŠÍŘENÍ Islám se začal šířit neuvěřitelnou rychlostí, mnohem rychleji neţ na počátku svého působení ostatní náboţenství jako judaismus nebo křesťanství. Postupně jej přijímali tisíce Arabů a dalších národností. Jeho přívrţenci se později rychle objevovali i v původně nepřátelském městě, v Mekce. Odhaduje se, ţe mezi sedmým a desátým rokem po hidţře vyrostl počet muslimů z desítek tisíc na více neţ dvě stě tisíc HAERI, Šajch Fadhlalla. Základy islámu. Olomouc : Votobia, s. ISBN ,s , Tamtéţ, s Tamtéţ, s

14 Počátky rozšíření města Mekka a Medína Města Mekka a Medína jsou velmi významná v historii islámu, v kaţdém městě se odehrál jiný kus islámské historie a společně je lze pokládat za kolébku celé islámské víry. Muhammad se v Mekce narodil a ţil zde, to znamená, ţe také právě zde je prvotní zárodek islámu. V Mekce bylo také zjeveno konečné proroctví islámu. Obyvatelé Mekky nebyli na novou vlnu Muhammadova náboţenství připraveni a nepřijali ji s nadšením. V prvních letech jeho víru přijalo jen málo lidí, v těchto nejtěţších chvílích za ním stála jen jeho ţena Chadídţa a jeho dva bratranci. Ostatní z Muhammadova kmene se k němu otočili zády. Hrozilo totiţ, ţe jeho nová víra by mohla změnit stávající způsob ţivota všech Arabů, problém byl v tom, ţe přeţití tohoto národa záleţelo na jeho síle a vychytralosti. 10 Jeho výzva podřídit se, milovat a bát se jednoho jediného Boha a vzdát se ostatních chybných východisek bezpečí a moci byla pro tyto klanové pohany příliš ohroţující. 11. Tyto klany byly postaveny na tradici jejich předků. Proto bylo šíření Muhammadovy víry lidmi zprvu tak špatně přijato. Lidé se zkrátka báli nových věcí, byli zvyklí na tradice. Myslím, ţe se obávali toho, ţe nová víra by mohla klany rozdělit na ty, kteří se přiklání ke konzervatismu, tedy ke stávajícím tradicím a na ty, kteří jsou nakloněni novým moţnostem. Takové názorové rozdělení by mohlo klanovou jednotu silně ohrozit a tím také silně ohrozit i celou její existenci. Kvůli rostoucí nepřátelské vlně a kvůli migraci asi sedmdesáti obyvatel do sousedního křesťanského státu, se Muhammad rozhodl odejít z Mekky do města Játribu, po boku svého přítele Abú Bakra. Játrib byl později na počest Proroka Muhammada přejmenován na Město Prorokovo, krátce česky Medína. Tato emigrace se nazývá hidţra, později byla vybrána a označena za počátek islámského datování, byla významná pro muslimský 10 KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu, 1. vyd. Praha : Vyšehrad, spol. s.r.o., s. ISBN , s HAERI, Šajch Fadhlalla. Základy islámu. Olomouc : Votobia, s. ISBN , s

15 lunární kalendář. Emigrace probíhala postupně, zprvu jej následovalo jen několik jeho přívrţenců. 12 V té době začala nová etapa vývoje islámu. Do nového města přišel 24. září roku 622. Je zajímavé, ţe v tomto městě ţilo kromě Arabů také hodně Ţidů, je totiţ známé, ţe pro muslimy jsou dnes Ţidé zlem. Zpočátku se Muhammad inspiroval judaismem při tvoření islámských právních a bohosluţebných zásad. Později ale od této inspirace ustoupil, protoţe byl často kritizován za nesprávné vykládání si svaté Knihy judaismu, Tóry. Korán píše, ţe Ţidům se nedostalo celého zjevení. Nakonec Muhammad Ţidy přímo označil za největší nepřátele věřících a přijal proti nim tvrdá opatření 13. K problematice muslimů a Ţidů se ve své práci vrátím níţe. Nové město Medína se stalo pravým a vlastně prvním domovem lidí, kteří se rozhodli přijmout novou Muhammadovu víru. Právě zde chtěl Muhammad dát vzniknout novému politickému společenství zaloţenému na ideové islámské soudruţnosti. Tak vznikla nová obec neboli národ v čele s Muhammadem. Tento národ byl zpečetěn a uzavřen ústavou. 14 Muhammad měl za cíl dobít a podrobit islámu i své rodné město a zároveň duchovní centrum, Mekku. Zpočátku byl boj mezi Muhammadem a kmenem Kurajšovců jen duchovní, později se ale změnil v boj v pravém smyslu slova. Bojů mezi muslimy a Mekkánci proběhlo několik. Postupně nabývala Medína na významnosti oproti Mekce, která se stále častěji musela vypořádávat s rozepřemi, které ve městě panovali. Díky zprávám o náladách v Mekce od svých přátel věděl, ţe se blíţí mírové řešení celého konfliktu. Po dlouhých jednáních přijali členové kmenu Kurajšovců Muhammada za sobě rovného, uzavřeli desetileté příměří a dovolili mu vykonat v dalším roce malou pouť neboli hadţdţ. Při ní islámskou víru přijalo několik dalších Mekkánců. Kurajšovci svým nevhodným jednáním porušili příměří a proto Muhammad poslal početné vojsko proti Mekce. Ta byla nakonec nucena se podrobit. 12 Tamtéţ, s KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu, 1. vyd. Praha : Vyšehrad, spol. s.r.o., s. ISBN , s Tamtéţ, s

16 Muslimové slíbili, ţe těm lidem, kteří nebudou dále válčit, zajistí milost. Tak Mekka přijala islám. Srdcem islámu ale navţdy bude město Medína, zde všechno začalo. Roku 632 našeho letopočtu podnikl Muhammad svoji první pouť do Mekky. Ta se stala vzorem pro muslimy a dodnes ji kaţdý rok vykonávají. Kdyţ se vrátil z Mekky do Medíny, vyhlásil svým dědicem jednoho ze svých bratranců, opět Alího. Tohle byla další důleţitá událost při rozvoji islámu, protoţe tohle později vedlo k rozdělení muslimů na sunnity a šiíty. Níţe ve své práci popíši vznik rozporů mezi těmito větvemi. Po pouti Prorok těţce onemocněl, suţovali jej vysoké horečky a po několika dnech, podle tradice konkrétně 8. června roku 632, zemřel. Byl to třetí měsíc nového muslimského lunárního kalendáře. Na místě, kde zemřel, byl vystavěn velký náhrobek, který se stal součástí mešity v Medíně. Ta je hned po Kaabě nejposvátnějším místem islámu, také jej mnoho muslimů kaţdoročně navštěvuje. 15 Základní rozdíl víry v Mekce a Medíně je v tom, ţe v Mekce je poselství nesobecké a otevřené, je spojeno s vírou, přesvědčením, důvěrou a podřízením se Bohu. V Medíně šlo o poselství spojené s rodinou, společenským ţivotem a jeho záleţitostmi, dále s obchodem, s válkou, různými právy, zkrátka věcmi důleţitými pro civilizovanou společnost. Právě z Medínského poselství se ukázalo, ţe islám není jen vírou vně člověka jako takového, ale také určuje základ pro celou společnost, kde jsou lidé, muslimové, spojeni spořádaným způsobem ţivota, týká se všech aspektů jedincova ţivota. Jde o ţivot v harmonii a symbióze se vším tvorstvem a také s Bohem. Právě Medínský způsob byl v Koránu popisován jako nejlepší. 16 Absolutním dobrem je uctívání Alláha a vědomosti o něm a nejhorším zlem je sobectví, nevědomost a předstírání, ţe Alláha nepotřebujeme Tamtéţ, s HAERI, Šajch Fadhlalla. Základy islámu. Olomouc : Votobia, s. ISBN , s Tamtéţ, s

17 Další rozšiřování islámu Z původních měst Mekky a Medíny se islám rozšiřoval na východ do Íránu a do zemí, které nazýváme zeměmi Úrodného půlměsíce, to je pás úrodné půdy na západě Asie. Dále se šířil na západ do Byzance a na sever Afriky. Dnes najdeme také velké mnoţství muslimů v Malajsii, na Filipínách a v Indonésii. Vyznavači islámu, především ti z Arábie, se také objevili mezi prvními obyvateli Jiţní Ameriky. Dodnes se objevují také v zemích Střední a Latinské Ameriky. Islám se šířil velkou rychlostí, nejrychleji ze všech dosavadních náboţenství. Rychlost šíření islámu jistě souvisí s jeho dřívějším násilným rozšiřováním. Dnes uţ tomu tak ale není, lidé přijímají islámskou víru dobrovolně. V současnosti je asi miliarda aţ miliarda a půl vyznavačů tohoto náboţenství, coţ je pětina lidstva, a islám převaţuje ve třiceti aţ čtyřiceti zemích celého světa. Více vyznavačů neţ islám má jen křesťanské náboţenství. Tento jeho vliv a rychlost přijetí, je skutečnost, kterou nikdo na počátku vůbec nepředpokládal. Myslím, ţe to jasně dokazuje to, ţe lidé jsou i v dnešní době stále připraveni na přijetí islámské víry. 18 V současnosti je převaha muslimů v zemích severní Afriky, potom v Somálsku, v Ugandě, v Gabonu a v Kamerunu. Dále Blízký a Střední východ v zemích Arabského poloostrova, v Turecku, v Sýrii, v Iráku, v Íránu, v Turkmenistánu, v Uzbekistánu, v Afghánistánu, v Pákistánu, v Tádţikistánu v Kyrgyzstánu a v Kazachstánu, coţ je současně nejsevernější islámská země. Dále v Bangladéši, v Malajsii a v Indonésii. Procentuelně nejvíce muslimů z celkové populace ţijících na území jednoho státu je v Indonésii, tam ţije asi 90% muslimů z celkového počtu 191 milionů obyvatel. Na druhém místě je Pákistán, kde ţije asi 97% ze 113 milionů obyvatel a na třetím místě je Bangladéš s 85% ze 118 milionů lidí. Muslimové také rychle přibývají i na západě světa, např. ve Francii, ve Velké Británii a v Německu je přes 2 miliony muslimů, v Kanadě je půl milionu muslimů a ve Spojených státech je asi 5 milionů muslimů. V EU ţije na začátku 21. století asi 13 milionů muslimů a v Americe asi 7 aţ 8 milionů. Ve většině velkých měst, i v zemích na západě světa, 18 Tamtéţ, s

18 nalezneme mešity. Přesné vyčíslení je velmi obtíţné a čísla se rok od roku mění, proto jsou tyhle údaje spíše jen orientační. 19, DŮLEŢITÉ ISLÁMSKÉ POJMY Nyní uvedu několik důleţitých islámských pojmů, které by při psaní o islámské víře neměli být opomenuty. Všechny tyhle pojmy hrají velmi důleţitou roli v ţivotech vyznavačů islámu KORÁN Korán je svatá Kniha, svaté Písmo islámu nebo slovem Boţím. Pro muslimy má stejný význam jako pro křesťany Bible nebo pro judaisty Tóra, proto povaţuji za velmi důleţité se o něm zmínit. Nelze ale tyto knihy zcela srovnávat, protoţe Korán nevypráví o lidech a o Bohu jako Bible a Tóra. Korán je Boţím slovem a vyzývá muslimy k dodrţování několika povinností: ke zboţnosti, upřímnosti, vlídnosti, velkodušnosti, štědrosti, trpělivosti, zdvořilosti, mírnosti, cudnosti, milosrdenství, dobrým činům a při provinění ke kajícnosti atd. 21. Existuje od počátku světa, vlastně nikdy nevznikl, byl pouze převyprávěn Bohem skrze archanděla Gabriela Muhammadovi. Dokončuje a nahrazuje obě Knihy ostatních dvou abrahámovských náboţenstvích: ţidovskou Tóru a křesťanská Evangelia. Říká, ţe Bůh je jen jeden a dává věřícím pokyn, aby v něj věřili, jen v něj. Je zde také velmi ţivě popsáno, co se stane s věřícími a nevěřícími. Věřící půjdou do milosrdného a blaţeného ráje, zatímco nevěřící skončí v trýznivém a bezcitném pekle. Korán píše také o posledním soudu, při 19 DENNY, Frederick, M. Islám a muslimská obec. 1. vyd. Praha : Prostor, s. ISBN , s LUNDE, Paul. Islám : víra, kultura, dějiny. 1. vyd. Praha : Euromedia Group k.s., s. ISBN , s KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu, 1. vyd. Praha : Vyšehrad, spol. s.r.o., s. ISBN , s

19 kterém bude lidstvo měřeno na vahách, a budou se muset zodpovídat ze svých hříchů. Pro Korán existuje několik arabských označení. V několika islámských zemích byl Korán označen za hlavní zdroj zákonodárství a nese roli věčné a jediné ústavy. 22 Tradice říká, ţe Korán byl muslimům zjeven při tzv. Noci Úradku. Pro muslimy je tato noc velmi důleţitou, uctívají ji a slaví ji vţdy dvacátého sedmého dne v měsíci ramadánu. Tato noc neznamená pro muslimy jen zjevení koránu, věří také v to, ţe v tuto noc Alláh vyhodnocuje, jaké budou osudy lidí na další rok. Noc Úradku je jedním z nejvýznamnější muslimských svátků. V Koránu je tato událost sepsána v súře (kapitole) Vskutku jsme jej seslali v noci Úradku Víš ty vůbec, co je to noc Úradku? Noc Úradku neţ tisíc měsíců je lepší, v ní podle Pána svého dovolení andělé a duch, sestupují kvůli kaţdému zjevení. A aţ do východu jitřních červánků je mír v ní. 24. Jelikoţ Muhammad neuměl číst ani psát musel si text Koránu pamatovat, postupně a vyvstala potřeba jeho zapsání. Znalost psaní uţ v Arábii existovala, takţe text Koránu se začal vyrývat do všeho, co bylo po ruce: do kamenů, nádobí, zvířecí kůţe nebo do jejich kostí. Nejlepším a nejspolehlivějším způsobem byl ale ústní přenos. Dodnes jsou někteří mladí muslimové povinni učit se sloţitý text celého Koránu nazpaměť, takovým lidem se ke jménu přidává ctěné oslovení fátiz. Svojí dnešní, tedy konečné, podobě nabyl Korán během vlády v pořadí třetího chalífa, 22 OSTŘANSKÝ, Bronislav. Malá encyklopedie islámu a muslimské společnosti. 1. vyd. Praha : Libri, s.r.o., s. ISBN , s Tamtéţ, s Korán, 2. vyd. Praha : Odeon, s. ISBN , s

20 Uthmána ibn c Affána. Ten sestavil komisi, v čele s Muhammadovým tajemníkem Zajdem ibn Thábit a vypracovali kanonické znění Knihy. 25 Kniha byla rozčleněna do 114 súr neboli kapitol, mající svá určitá jména, a tyhle súry se dále dělí na číslované verše. Za jazyk, kterým je Korán oficiálně zapsán, je arabština, konkrétně hlavní jazyk kmene Kurajšovců, to výrazně prospělo prestiţi tohoto kmene. Písmo tohoto kurajšovského jazyka sestával ze čtrnácti základních písmen, které představují dvacet osm souhlásek a krátké samohlásky, dlouhé se nepsali vůbec. Postupně se písmo zdokonalovalo: nejprve přidáním teček nad nebo pod písmenem, aby se rozlišili podobně tvarované, ale různě vyslovované souhlásky, a pak značkami nad a pod písmeny vyznačujícími tři krátké samohlásky arabštiny: a, i, u. 26. Tak se psaný text ztotoţnil s ústně předávaným textem a přijali jej všichni muslimové. Styl, jakým je Korán napsán je hutný, naráţkovitý a eliptický a proto je povaţován za odlišný od všech ostatních literárních děl a za zcela nenapodobitelný. Také je označen za nepřeloţitelný, proto se musí muslimové učit jeho text v originálním znění. Všechny tedy jeho překlady jsou povaţovány za pouhou kopii, pomůcku, není to Korán jako takový. Při tzv. slavném čtení, kdy byl text seřazen od nejdelších textů po texty nejkratší, neboli od nejmladších textů po nejstarší texty. Korán smí vzít do ruky jen osoba rituálně očištěna. Její text se recituje nebo zpívá. Pokládá se na určitý dřevěný stojan, díky kterému je Korán nad koleny muslima, který sedí na podlaze. Před kaţdou súrou je věta: Ve jménu Boha milosrdného, slitovného 27. Této větě se říká basmala, hraje také důleţitou roli. Muslimové ji odříkávají při jakémkoli důleţitém ústním či písemném konáním. Na začátku Knihy se nachází súra, která se jmenuje Fátiha, neboli Otvíratelka Knihy, je velmi krátká. Tahle súra hraje asi 25 KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu, 1. vyd. Praha : Vyšehrad, spol. s.r.o., s. ISBN , s LUNDE, Paul. Islám : víra, kultura, dějiny. 1. vyd. Praha : Euromedia Group k.s., s. ISBN , s Korán, 2. vyd. Praha : Odeon, s. ISBN , s

21 největší roli v ţivotě muslimů. Odříkávají ji i sedmnáctkrát denně. Pouţívá se při modlitbách, svatbách, narozeních a pohřbech. 28 Ve jménu Boha milosrdného, slitovného. Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého, milosrdnému, slitovnému, vládci dne soudného! Tebe uctíváme a Tebe o pomoc ţádáme, veď nás stezkou přímou, stezkou těch, jeţ zahrnuls milostí Svou, ne těch, na něţ si rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou! HADÍHT Hadíth jsou texty, které vypráví o činech, postojích a výrocích Prokoka Muhammada a také jeho následovníků. Jsou to důleţité texty, týkající se celé islámské historie. Díky přenášení informací dnes víme věci, které by jinak byly úplně zapomenuty nebo by byly chybné. Hadíth má dvě části: isnád a matn. Isnád obsahuje jména těch, kteří šířili různé informace o Muhammadovi od někoho z jeho potomků přes několik generací. A matn obsahuje vlastní text šiřitelů, to, co je v nich napsáno. Nejprve se zkoumalo, jestli jsou příběhy pravdivé, jestli skutečně existovala moţnost, aby se šiřitelé potkali a předali si informace, zda jsou důvěryhodní atd. a teprve potom se zkoumal matn. Hadíth je součástí islámské Tradice sunny. Z toho důvodu, ţe existovalo také několik příběhů, které nebyly pravdivé, vznikla věda o hadíthech, která zkoumala pravdivost příběhů a dohledávala informace. Stala se stěţejní vědou muslimského náboţenství KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu, 1. vyd. Praha : Vyšehrad, spol. s.r.o., s. ISBN , s Korán, 2. vyd. Praha : Odeon, s. ISBN , s OSTŘANSKÝ, Bronislav. Malá encyklopedie islámu a muslimské společnosti. 1. vyd. Praha : Libri, s.r.o., s. ISBN , s

22 2.3. SUNNA Sunna je islámská Tradice. Jsou to další velmi významné texty islámu, řazené hned vedle Koránu. Je to soubor naučení a norem. V minulosti se zkoumal vztah mezi sunnou a Koránem, vznikaly i názory, ţe obě knihy jsou rovnocenné. Nakonec vznikl názor, ţe koránský text je obecnou formou a sunna je pak dále rozpracovává a upřesňuje. Základním prvkem sunny jsou texty hadíth. Poté, co muslimové odstranili ty příběhu v hadíthu, které nebyly pravdivé a po vědě o hadíthech, vzniklo šest nejdůleţitějších sbírek Tradice. 31 Jsou to sbírky: Kitáb dţámi c as-sahíh (Správná sbárka) Abú c Abdalláha al- Buchárího, Kitáb as-sahíh (Správná kniha) od Muslima abn al-hadţdţádţe, Kitáb assunan (Kniha tradic) Abú Dawúda, al-dţámi c as-sahíh (Správná sbírka) at-titmídhího, Kitáb as-sunan (Kniha tradic) an-nasá ího a Kitáb as-sunan (Kniha tradic) Ibn Mádţi. 32. Nejvýznamnější se staly sbírky al-buchárího a Muslima a někdy se označují jako as-sahíhán (Dvě správné) 33. Od těchto šesti knih vznikaly nové a nové knihy, které se zabývaly buď různými výběry z Tradic, nebo názory na určitě aspekty Tradice KAABA Kaaba je islámská svatyně, plnila úlohu duchovního středu islámu. V ţivotě kaţdého muslima hraje významnou roli, kaţdý věrný muslim se k ní musí při všech svých modlitbách obracet, ať je kdekoli na světě a dělá cokoli. Nachází se na svatém místě, v Mekce. Je postavena z šedého kamene, který se v této oblasti nachází a stojí na mramorové podezdívce. Kaaba je krychlové stavby a její rohy jsou otočeny ke 31 Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s

23 čtyřem světovým stranám. Dosahuje výšky patnáct metrů a délky stěn jsou asi deset aţ dvanáct metrů. Kaaba má sedm minaretů, coţ je nejvyšší počet jaký můţe mešita mít, ţádná jiná nesmí mít stejný počet minaretů nebo tento počet překročit. Hlavní vchod do mešity je vystavěn v severozápadní stěně Kaaby ve výšce asi metr a půl nad zemí, hlavní dveře jsou pobité stříbrem. Důvodem toho bylo, aby se při dřívějších četných záplavách voda nedostala aţ do mešity. Aby se mohli muslimové, především ti významní, do mešity dostat, přistaví se k hlavním dveřím dřevěné schůdky. 35 Kolem historie Kaaby se vypráví mnoho legend. Podle jedné z nich byla postavena křesťanským prvním člověkem na Zemi, Adamem. Zde můţeme pozorovat propojení mezi islámem a křesťanstvím. Kaaba byla vystavena po příkazu Alláha a místo, kde ji má Adam postavit mu ukázal sám archanděl Gabriel. Posvátný černý kámen je vstavěn do zdi Kaaby, nachází se v malém výklenku u rohu stavby, který je otočen na východ. Původně neměl černou barvu, byl bílý, ale poté, co do sebe nasál hříchy celého lidstva, tak zčernal. Alláh vyzval lidstvo, aby Kaabu navštěvovali a uctívali. 36 Celá stavba je zahalena silnou černou látkou z hedvábí a z vlny, nazývá se kiswa. Je přichycena k podezdívce Kaaby pomocí krouţků z mědi. Asi ve dvou třetinách výšky jsou na ní zlatě vyšity verše z Koránu: Není Boha kromě Boha a Muhammad je posel Boţí. 37. Tuhle látku na ni pokládá ta dynastie, která má momentálně nad Kaabou suverenitu. Barvy látky se lišily podle dynastií, většinou ale měli černou barvu. Dříve se látky na sebe skládaly a vrstvily se, hrozilo ale, ţe by se Kaaba (tenkrát ještě celá ze dřeva) pod tíhou látek mohla zřítit, proto se dnes stará látka nejdříve sejme a potom se na Kaabu nasadí látka nová. Stará látka se rozstříhá a potom se prodává poutníkům jako cenný suvenýr z tohoto svatého místa. Prováděli se v ní arabské pohanské bohosluţby a slouţila k uctívání jediného Boha, Alláha Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s

24 Mešita Mešita je nejtypičtější stavbou islámské víry. Je to místo nejen pro konání modliteb, ale také pro setkávání sousedů ba dokonce celých komunit lidí. Mešita tak má i sociální funkci. Mešity mají několik různých podob a můţeme je naleznout v podstatě kdekoliv. Můţeme ji označit dvěma základními slovy: masdţid, dţámi c. Masdţid je označení pro místo, kde probíhají modlitby, dţámi c označuje konkrétní mešitu, při níţ se konají páteční společné modlitby spolu s kázáními. Dále pak název musallá neboli modlitebna se pouţívá k označení malé místnosti, kde probíhají modlitby, udrţuje se v permanentní čistotě. Tato místnost se vyskytuje např. na úřadech, na letištích apod. Masdţid a dţámi c se od sebe výrazně architekturně i výbavou liší. Na zemi jsou obvykle koberce, v těch chudších mešitách jsou na zemi rohoţe. Jsou určité předpisy, jak musí muslim vypadat, aby mohl vejít do mešity. Musí mít určité oblečení a také obuv, ţeny musí mít zahalené i vlasy. 39 Nikdy nebylo jasně stanoveno, jak má mešita vypadat, přirozeně se předlohou stalo Muhammadovo sídlo v Medíně. Obsahovalo nejdůleţitější komponenty, které má správně mešita mít, to bylo nádvoří neboli sáha potom zastřešený prostor neboli zulla a zeď, která byla otočená k Mekce a ukazovala směr, kterým se mají muslimové modlit, ten směr se jmenuje qibla. Na nádvoří se setkávali muslimové a v hygienických zařízeních prováděli očistu a v zastřešeném prostoru probíhaly samotné modlitby. S postupem času se objevovali další a další věci, která by měla mešita mít. U mešity bychom si na první pohled všimly minaretu. Minaret je věţ, která neodmyslitelně k mešitě patří. Z této věţe svolává muezzin všechny muslimy k pěti modlitbám. Vzhled těchto věţí není jednotný, kraj od kraje se jejich vzhled výrazně mění. Mohou být kulaté i čtvercové, některé jsou dokonce i spirálovité. Původní účel minaretů byl asi takový, ţe jejich mohutnost a výška měla zobrazovat velkolepost a převahu nově vzniklé víry. Další částí mešity je mihráb. Je to výklenek, který najdeme v modlitebně, ve stěně, která ukazuje směr modlení, při modlitbách se k ní směřují všichni muslimové. Ve většině případů je bohatě vyzdobený a velmi barevný. Ve své podstatě mihráb neplní ţádnou funkci, z praktického hlediska by se dalo říci, ţe je v 39 Tamtéţ, s

25 mešitě navíc. Důleţitou část mešity tvoří také minbar. To je něco jako kazatelka, ve které se pronáší kázání v pátek v poledne, proto ji nalezneme zejména v pátečních mešitách. Minbar je takové sedadlo nebo plošina, která se nachází nad zemí, je zastřešená a vedou k ní schody. Účelem toho bylo, aby byl vedoucí modlitby výš neţ ostatní nebo aby jej dobře slyšeli i věřící na druhé straně modlitební místnosti DÍN Islámu se jinak také říká, ţe je dín, to znamená ţivotní smír. Součástí dínu se stalo také studium Koránu. Později se místu, kde se dín provozoval, začalo říkat také Medína. Tento název znamená kultivovat nebo civilizovat. Město Medína se tím stává Prorokovou základnou a novým místem pro pokračování vývoje islámu. Začátky šíření byly velmi krušné, byly plné vojenských bitev proti, jiţ nepřátelskému, kmene Kurajšovců a nejen jich. 41 Základem dínu je podřízení se a poslušnost, která jde ruku v ruce s následováním pravdy. Existuje celkem pět základů dínu. Prvním z nich je tzv. Šaháda (o níţ se podrobněji zmíním v kapitole 5 pilířů islámu). Zkráceně šaháda znamená, ţe je pouze jeden Bůh Alláh a Muhammad je jeho jediným Poslem. Šaháda je zároveň jedním z pěti islámských pilířů. Dalším základem je boţská spravedlnost. Ta ale není vţdy spravedlivá, protoţe se do ní vměšuje člověk a ten chybuje a přináší nespravedlnost. Člověku se musí dostávat určité odměny nebo trestu, protoţe v opačném případě spravedlnost přechází do posmrtného ţivota, dokud naprosto nepřevládne a neovládne jak viditelný, tak i neviditelný svět. Třetím základem je víra v proroky. 42,43 40 Tamtéţ, HAERI, Šajch Fadhlalla. Základy islámu. Olomouc : Votobia, s. ISBN , s Tamtéţ, s MENDEL, Miloš. Svět arabů, 1. vyd. Praha : Svoboda, s. ISBN , s

26 Četní prorokové a poslové přišli z vyšší reality, aby pozvedli lidské vědomí na úroveň vyššího uvědomění a vědomí 44. Všechny tihle prorokové sice přicházeli v jiných dobách, ale stále hlásali to stejné. Prorok Muhammad je kombinací všeho učení všech těchto předchozích proroků. Muhammad představuje konec, po něm uţ ţádné nové učení nebude, nebude uţ ţádná změna, protoţe v Muhammadově učení se uţ nedá nic vylepšit. Je to zkrátka dokonalá verze pro všechny lidi ve všech obdobích za všech okolností. Předposlední základ se zabývá duchovním věděním a kombinací duchovního se světským. Nejlepším příkladem byl Muhammad, byl nejlepším vůdcem. Kaţdá společnost potřebuje vůdce, ve kterém se spojují boţí vlastnosti s uznávanými kvalitami a schopnostmi. Umění rozpoznat tuhle potřebu má imám, to je doslova ten, kdo stojí vepředu, imamát znamená, ţe společnost má být vedena tím nejpřednějším z lidí. A pátým ze základů dínu je tzv. návrat. Jednoduše je to víra v to, ţe smrtí člověka, vlastně smrtí jeho tělesné schránky, jeho pouť nekončí a ţe duše ţije dál v jiné fázi existence. Pro posmrtný ţivot nemá ţádný význam to, jak se člověk choval nebo jaké měl plány v tomto ţivotě, neplatí pro něj čas ani prostor. 45 Základ dínu tvoří: Prohlášení a uskutečnění la ilaha illa Llah (neexistuje ţádný jiný bůh neţ Alláh) a Muhammadun rasulu Llah (Muhammad je poslem Alláhovým) DŢIHÁD Označení dţihád má mnoho významů, nejznámější je ten, ţe dţihád znamená povinnost bojovat, je to boj pro dobro. Tento boj má určitá pravidla a můţe probíhat pouze za jasně daných podmínek. Důvod takového boje musí být dostatečný a můţe vzniknout jen tehdy, pokud jiné moţnosti vyjednávání uţ nejsou, uţ byly všechny pouţity. Dţihád je povaţován za klíčový koncept islámu a je to forma jeho šíření a je 44 HAERI, Šajch Fadhlalla. Základy islámu. Olomouc : Votobia, s. ISBN , s Tamtéţ, s Tamtéţ, s

27 nařízen všem muslimům. Měl se stát šestým pilířem islámu, ale nakonec tomu tak nebylo. Cílem dţihádu je úplná islamizace celého světa, všichni muslimové musejí bojovat proti těm, kteří jsou proti a musí je donutit k přijetí islámu TAHÁRA Tahára neboli čistota je pro islamisty nesmírně důleţitá. Také sice nepatří mezi pět islámských pilířů, je s nimi ale úzce spjata. Např. při modlitbách je čistota velmi důleţitá, místa na modlení udrţují muslimové v naprosté čistotě, dále pouť hadţdţ, při které hraje čistota také důleţitou roli. Sám Prorok Muhammad řekl: Čistota je polovina víry. 48. Čistota je probírána do nejmenších detailů. Pokud se muslim znečistí, musí se okamţitě očistit, aby mohl nabýt rituální čistoty. Všechny mešity jsou vybaveny umývárnami. Poskvrnění islámské právo dělí na těţké a lehké. Za těţké je povaţován pohlavní styk, menstruace, šestinedělí a vyměšování spermatu. Očištění se od tohoto druhu znečištění lze jen velkou očistou, coţ je celková koupel a vypláchnutí úst a nosu. Lehké znečištění nám přivodí dotknutí se nečisté věci. Za tu se povaţuje zvíře, které nebylo správně rituálně zabito, nečisté zvíře, alkohol, hnis, výkaly, krev, zvratky a mléko zvířat, která nejsou určena ke snězení. Právní školy tento seznam různě obměňují. Dále obecně platí, ţe ke znečišťujícím věcem patří také spánek, omdlení, dotek osoby opačného pohlaví a dotek pohlavních orgánů. Tohoto druhu se muslimové zbaví, kdyţ se částečně umyjí, to znamená, ţe si umyjí hlavu, obličej, ruce po lokty a nohy po kotníky. Poskvrněný člověk se nemůţe pohybovat v mešitě, modlit se, sahat na Korán nebo z něj přednášet. Pokud není po ruce voda, musí ale jít jen o vodu tekoucí, je moţné se očistit pomocí písku nebo prachu. Při očišťování nemluvíme jen o očistě fyzické, ale také o očistě duševní KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu, 1. vyd. Praha : Vyšehrad, spol. s.r.o., s. ISBN , s OSTŘANSKÝ, Bronislav. Malá encyklopedie islámu a muslimské společnosti. 1. vyd. Praha : Libri, s.r.o., s. ISBN , s Tamtéţ, s

28 2.8. ŠARÍA Šaría představuje islámské právo, není to ale zákon, jak by se mohlo zdát. Je to komplex různých nařízení a zásad a od nich se odvozují zákony. Cílem tohoto práva je konečný a vzájemný konsenzus mezi obyvateli a také mezi obyvateli a vládci zemí. Chtějí vytvořit stát, který by byl zaloţený na politické, sociální a ekonomické spravedlnosti. Klíčovou roli s jeho vzniku hrál Abú Abdulláh aš-šafíí, ten mu dal ucelenou a výstiţnou podobu. Islám je plný různých nařízení, příkazů a zákazů. Týkají se prakticky všech věcí od narození člověka aţ po jeho smrt. Neexistuje ţivotní otázka, o které by se islámské právo nezmiňovalo. Stejně jako Korán je tohle právo povaţováno za nestvořené, ţe existuje od počátku světa. Právo zahrnuje nejen pravidla chování a činů muslimů, ale také píše o vztazích k Bohu, k ostatním muslimů a i k ostatním lidem, nevyznávajícím islám. Věda, která se zabývá tímto právem, se nazývá figh, čili uvědomění nebo poznání. Šaría se skládá ze čtyř zdrojů: Korán, sunna, souhlasný názor autorit (idţmá c ) a analogie, analogické zdůvodnění (qijás). 50 Šaría se stala vrcholně autoritativním, komplexním souborem norem a pravidel pokrývajících kaţdý aspekt ţivota, od poboţnosti po osobní hygienu PÍLÍŘŮ ISLÁMU Pět pilířů islámu je základ náboţenské praxe muslimů, celý islám stojí na těchto pěti pilířích. Kaţdý správný muslim tyto pilíře musí během svého ţivota plnit. Jmenují se šaháda, salát, zakát, saum a hadţdţ. 50 SARDAR, Ziauddin. Islám : náboţenství, historie a budoucnost. 1. vyd. Brno : Jota s.r.o., s. ISBN , s Tamtéţ, s

29 3.1. ŠAHÁDA Přesný text islámské šahády: Ašhadu an lá iláha illá illáh wa Muhammadan rasúlu illáh. Vyznávám, ţe není boţstva kromě Boha a Muhammad je posel Boţí. 52. Šaháda znamená dosvědčení nebo svědectví a to v tom významu, ţe vše vychází pouze z jediného zdroje a k tomuto zdroji člověk vzhlíţí a obrací se k němu. Je to vyznání víry. Šaháda potvrzuje, ţe se islám vyznačuje monoteismem, ţe je jen jediný Bůh Alláh. Muslim, který přijme víru v Alláha, zároveň přijímá také jeho absolutní moc a neviditelný svět, ve kterém se nachází Alláh se svými anděly. Člověk, který se chce stát muslimem, musí odříkat šahádu s porozuměním a čistou upřímností. Dále říká, ţe jediný zprostředkovatel a prorok Boha je Muhammad SALÁT Salát je rituální modlitba. Modlitbou se také jinak rozumí promlouvání s Bohem, modlitby nesmí být nijak narušeny, v takovém případě by modlitby pozbyla platnost. Kaţdý muslim má povinnost modlit se pětkrát denně a vţdy musí být v arabštině bez ohledu na to, jaké je muslim národnosti. Celá modlitba je velmi sloţitý proces, aby byla stoprocentně platná, musí být dodrţena následující pravidla: čistota těla, čistota místa a šatu, náleţité odění, zaujetí správného modlitebního směru, znalost modlitebních časů a zboţné předsevzetí. 54, 55 Čas modliteb je pevně stanovený, probíhá za úsvitu, v poledne, odpoledne, přesněji mezi polednem a západem slunce, při západu slunce a v noci, kdy obloha zcela zčerná. Před modlitbou se kaţdý muslim musí správně umýt jako symbol očištění údů a zřeknutí se skutků, které se netýkají jen Boha. Modlitby probíhají vţdy 52 KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu, 1. vyd. Praha : Vyšehrad, spol. s.r.o., s. ISBN , s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s

30 bez jakékoli obuvi a v oblečení, které je zcela neposkvrněno. Muţi musí mít při modlitbách zahaleno vše od břicha po kolena a ţeny musí být zahaleny celé kromě dlaní a obličeje. V muslimských městech svolává k modlitbě muezzin, dnes na čas modlení upozorňuje také televize nebo rozhlas. Modlí se směrem k Mekce a modlitba by měla probíhat pod širým nebem, na zemi a nejlépe ve skupině, protoţe modlení má společenský a duchovní přínos. Kdyţ se nějaký muslim odmítne modlit, je to bráno jako rouhání a neúcta k Alláhovi a k celému náboţenství. Modlitba se skládá ze tří hlavních pozic, které následují po sobě. První je rovný postoj, kdy obdivujeme Alláha a ţádáme ho o milosrdenství. Druhá je úklon do pravého úhlu, tak se skláníme před Boţí vůlí. A poslední postoj je klečení s obličejem k zemi, tím my pomyslně zmizíme a existuje jen Alláh. Při modlení jsou si všichni lidé rovni, jak bohatí, tak chudí, jak mocní, tak slabí. Modlení je proces, ve kterém dochází k očištění, jak vnitřnímu tak i vnějšímu. Je to první krok k poznání Stvořitele. Jelikoţ je modlení pro islám jedním z nejdůleţitějších procesů, velmi podrobně nyní popíšu, jak má správná modlitba probíhat, upozorňuji, ţe následující modlitbu provádí ţena: 56 Napřed se omyjete a zahalíte do dlouhé bílé látky, zaměříte pohled na podlahu, protoţe Alláh je přítomen a bohu se do očí nedíváte. Odříkáte úvodní kapitolu Koránu, krátkou kapitolu, kterou tvoří pouhých sedm veršů. Pak se poloţíte na podlahu, s dlaněmi otevřenými směrem k Mekce, k centru náboţenství. Pravíte: Pochválen buď Alláh, a zase se postavíte, pak odříkáte další verš z koránu ten si můţete sami vybrat. Celou proceduru opakujete dvakrát, třikrát, čtyřikrát, to podle denní doby. Pokaţdé musíte odrecitovat první kapitolu koránu a jednu další krátkou kapitolu nebo několik veršů z delší kapitoly podle vlastního výběru. Pak se posadíte a modlitbu zakončíte tím, ţe se podíváte na stranu, nejprve doprava, potom doleva, spojíte ruce a poţádáte boha o poţehnání. Prosíte: Nechť mi Alláh dá moudrost a odpustí mi mé hříchy. Nechť poţehná mým rodičům a dá jim zdraví. Nechť Alláh přijme mé rodiče v ráji. Prosím, Alláhu, dovol mi zachovat si bezpečnou cestu. Potom vezmete modlitební korálky, ty musejí být v násobku třiatřiceti nebo jako já, protoţe jsem ţádné korálky neměla, pouţíváte kosti na prstech ruky. Kaţdá ruka má v sobě patnáct takových kostí včetně kořene palce, takţe to máte dvě ruce plus tři kosti 56 Tamtéţ, s