Nejvyšší státní zastupitelství odbor závažné hospodářské a finanční kriminality

Transkript

1 Nejvyšší státní zastupitelství odbor závažné hospodářské a finanční kriminality Brno, Jezuitská 4 tel.: , fax: podatelna@nsz.brn.justice.cz datová schránka: 5smaetu 2 NZT 43/ Unie obhájců České republiky, z.s. Sokolská třída Praha 2 Nové Město Brno Podání ze dne ve věci odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu - vyrozumění Dne bylo Nejvyššímu státnímu zastupitelství doručeno Vaše podání z téhož dne označené jako Podnět k postupu dle 158 odst. 1 tr. řádu. V podání je poukázáno na skutečnost, že v trestní věci vedené policejním orgánem Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, expozitura Brno, pod č. j. NCOZ-7614/TČ , byl ve fázi prověřování prováděn odposlech a záznam telekomunikačního provozu tehdy podezřelého MUDr. Shahrama Abdullaha Zadeha. V téže době však byl MUDr. Shahram Abdullah Zadeh v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 5/2015 v procesním postavení obžalovaného. V rámci realizovaného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu tak byly zaznamenány rovněž hovory, které MUDr. Shahram Abdullah Zadeh vedl s advokáty, kteří jej obhajují ve zmíněné trestní věci sp. zn. 46 T 5/2015. Tím byla porušena zákonem stanovená ochrana komunikace mezi obviněným a obhájcem. Záznamy telekomunikačního provozu pak byly založeny do vyšetřovacího spisu č. j. NCOZ-7614/TČ a získané informace byly orgány činnými v trestním řízení využity a také předány soudci, který v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 5/2015 koná hlavní líčení. Předmětné podání bylo ve smyslu 59 odst. 1 trestního řádu vyhodnoceno dílem jako podnět státnímu zástupci k výkonu dozorových oprávnění ve smyslu 174 odst. 2 písm. b) trestního řádu a postoupeno státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Brně, který v trestní věci č. j. NCOZ-7614/TČ vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení, dílem jako podnět k výkonu dohledu nad zákonností postupu Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Brně, podle 12c zákona

2 č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o statním zastupitelství ). V rámci výkonu dohledu státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce NSZ ) prostudoval vyšetřovací spis Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, expozitura Brno, č. j. NCOZ-7614/TČ , a dále příslušný dozorový spis Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Brně (dále jen VSZ v Olomouci ), sp. zn. 3 VZV 6/2016. Státní zástupce NSZ považuje za potřebné zdůraznit, že Unie obhájců České republiky, z.s., není v předmětné trestní věci v takovém procesním postavení, které by ji opravňovalo získávat z ní konkrétní informace. Proto v tomto vyrozumění o vykonaném dohledu nebudou uvedeny konkrétní skutečnosti vycházející z dosavadních skutkových zjištění. K obsahu podnětu k výkonu dohledu státní zástupce NSZ nejprve uvádí, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu je upraven v 88 trestního řádu a nikoli v 158d trestního řádu, jak je zmíněno v podnětu k výkonu dohledu. Dále státní zástupce NSZ považuje za nezbytné zmínit právní úvahy týkající se odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obviněným a obhájcem, kterými se při výkonu dohledu řídil. Podle 88 odst. 1 trestního řádu je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle 226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle 256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle 258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle 329 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky. Provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol o zničení záznamu založí do spisu. V ustanoveních 88 odst. 1 věta třetí a čtvrtá trestního řádu je užit pojem obviněný. Pojem obviněný není synonymem slova podezřelý (včetně podezřelého v materiálním smyslu) a je tak nezbytné vždy v každé konkrétní trestní věci, kde byl příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudem vydán, zohlednit, v jaké fázi se dané trestní řízení nachází. Tedy, zda jde o prověřování (fáze trestního řízení, která není vedena proti konkrétní osobě obviněného) či již 2

3 vyšetřování (fáze trestního stíhání vedená proti obviněnému). Rovněž judikatura Ústavního soudu striktně rozlišuje pojem a postavení osoby podezřelé ze spáchání trestného činu a obviněného, tedy osoby, proti které bylo zahájeno trestní stíhání (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne , sp. zn. I. ÚS 1638/14 a ze dne , sp. zn. II. ÚS 4051/16). Pokud je příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydán v trestní věci, která je ve fázi prověřování (jak tomu bylo v předmětné trestní věci), potom v této trestní věci není žádná osoba v procesním postavení obviněného. Nemůže zde tak nastat komunikace mezi obhájcem a obviněným, a to pro absenci jak obhájce obviněného, tak i samotného obviněného. Zákonné omezení v podobě nepřípustnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle 88 odst. 1 věta třetí trestního řádu se tudíž v dané trestní věci z výše uvedeného důvodu neuplatní. Jsou-li však splněny podmínky taxativně vyjmenované v 88 odst. 1 věta první trestního řádu (trestní řízení vedené pro příslušný trestný čin, důvodný předpoklad získání významných skutečností pro trestní řízení, nemožnost dosažení účelu jiným způsobem či za podstatně ztížených podmínek), pak lze vydat příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu i vůči osobě, která je v procesním postavení obviněného. Příkaz lze vydat i za situace, kdy uživatel příslušné telefonní stanice není orgánům činným v trestním řízení doposud znám či jednoznačně identifikován. V 88 odst. 1 věta třetí trestního řádu je na úrovni zákona rozvinuto ústavní právo na obhajobu zakotvené v čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a tedy důvěrnost komunikace mezi obviněným a obhájcem. Případná komunikace mezi obviněným a obhájcem, zaznamenaná Policií ČR ( 88 odst. 1 věta druhá trestního řádu) na základě soudcem vydaného příkazu, se stane pro příslušný orgán činný v konkrétním trestním řízení relevantní až v okamžiku, kdy se seznamuje s již pořízeným záznamem telekomunikačního provozu ( 88 odst. 1 věta čtvrtá trestního řádu). K výše uvedenému je nutno v obecné rovině nejprve zopakovat postup, jakým Policie ČR provádí odposlech a záznam telekomunikačního provozu pro potřebu všech orgánů činných v trestním řízení. Po vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudem, zajišťuje provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Útvar zvláštních činností služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, který je útvarem Policie ČR s celostátní působností ve smyslu 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a je jediným útvarem Policie ČR, který je oprávněn odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádět. Policejní orgán, který vede trestní řízení, odposlech a záznam telekomunikačního provozu neprovádí a do jeho pořizování nezasahuje. Informace zjištěné odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu policejní orgán konající trestní řízení získává až od Útvaru zvláštních činností služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR. Důvodem pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je získání významných skutečností pro trestní řízení, proto se policejní orgán musí průběžně zabývat tím, zda soudem řádně povoleným a Policií ČR provedeným odposlechem 3

4 a záznamem telekomunikačního provozu byly zjištěny tyto významné skutečnosti, což může učinit pouze tak, že se s obsahem již technicky zaznamenaného telekomunikačního provozu řádně seznámí a vyhodnotí jej. Ustanovení 88 odst. 1 věta čtvrtá trestního řádu reflektuje reálnou shora popsanou situaci, kdy policejní orgán jako orgán činný v příslušném trestním řízení se s obsahem telekomunikačního provozu seznamuje až v okamžiku, kdy již byl Policií ČR proveden. Teprve po předání provedeného odposlechu Útvarem zvláštních činností služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR příslušnému policejnímu orgánu, je tento policejní orgán povinen provést vyhodnocení získaného obsahu telekomunikačního provozu, aby v souladu s 88 odst. 1 věta čtvrtá trestního řádu mohl případně vůbec zjistit, zda obviněný komunikuje se svým obhájcem. Pokud toto policejní orgán svým vlastním vyhodnocením zjistí, je povinen záznam bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít a to i v případě, kdy se zaznamenaná komunikace týká obviněného a obhájce v jiné trestní věci než té, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu nařízen a realizován. Výjimku z těchto zásad představuje situace, kdy některý z účastníků hovoru sám participuje na trestné činnosti. Logickým výkladem lze dospět k závěru, že záznam telekomunikačního provozu lze zničit teprve poté, kdy je vytvořen. Ve fázi seznamování se se zaznamenaným telekomunikačním provozem policejní orgán hodnotí, zda konkrétní záznam obsahuje významné skutečnosti pro trestní řízení (ve kterém byl proveden) či nikoli a zda případně obsahuje komunikaci mezi obviněným a jeho obhájcem. Pokud policejní orgán dospěje k závěru, že předmětný záznam obsahuje významné skutečnosti pro trestní řízení a má být proto užit jako důkaz, postupuje podle 88 odst. 6 věta první trestního řádu. Dospěje-li k závěru, že záznam tyto skutečnosti neobsahuje, pak jej, v souladu s 88 odst. 6 věta druhá trestního řádu, do vyšetřovacího spisu nezařadí. Zjistí-li však policejní orgán, že konkrétní hovor je veden mezi osobami v procesním postavení obviněný - obhájce a současně nejde o páchání či participaci na trestné činnosti, potom je policejní orgán povinen příslušný záznam podle 88 odst. 1 věta čtvrtá trestního řádu zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. Obdobně jako výše zmíněný 88 odst. 1 věta čtvrtá trestního řádu je formulován 158d odst. 1 věta druhá trestního řádu, který stanoví, že pokud policejní orgán při sledování zjistí, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam s obsahem této komunikace zničit a poznatky, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. Oproti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, byla komunikace mezi obviněným a obhájcem zaznamenaná při sledování osob a věcí ( 158d odst. 1 trestního řádu) předmětem řady soudních rozhodnutí, která se věnovala otázce, do jaké míry, resp. za jakých podmínek je ochrana komunikace mezi obviněným a obhájcem prolomitelná. Ve všech rozhodnutích, která budou dále zmíněna, bylo vycházeno z teze, že ochrana komunikace mezi obviněným a obhájcem vychází z práva na obhajobu zakotveného v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Ochrana je však prolomitelná v situaci, kdy obhájce participoval na trestné činnosti, která je tímto operativně pátracím prostředkem objasňována. V této souvislosti tak Ústavní soud v usnesení ze dne , sp. zn. I. ÚS 1638/14, mimo jiné konstatoval následující: 4

5 Z ustanovení 158d odst. 1 trestního řádu vyplývá, že "sledováním osob a věcí se rozumí získávání poznatků o osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými nebo jinými prostředky. Pokud policejní orgán při sledování zjistí, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam s obsahem této komunikace zničit a poznatky, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. Tímto ustanovením je chráněna nerušená komunikace mezi obviněným a jeho obhájcem, včetně poznatků o obsahu hovoru mezi nimi a s tím souvisejícími informacemi (např. o místu setkání, způsobu komunikace apod.). Je ovšem třeba upozornit na to, že citované ustanovení se týká pouze případů, kdy již bylo zahájeno trestní stíhání vydáním usnesení dle 160 odst. 1 trestního řádu. V daném případě bylo sledování osob a věcí povoleno a následně realizováno ve fázi prověřování ( 158 odst. 3 trestního řádu), tedy před zahájením trestního stíhání konkrétní osoby, jež by vystupovala v postavení obviněného. Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obsahem záznamů z odposlechů je komunikace mezi ním jako advokátem a jeho klientem, společností NEOGRAPH, a.s., je nutno na tuto námitku nahlížet jako na obecnou námitku týkající se ochrany advokátního tajemství. Jak však vyplývá z judikatury Evropského soudu pro lidská práva i z judikatury Nejvyššího soudu, ochrana kontaktů mezi advokátem a klientem není absolutní, nedotknutelná a za určitých okolností může být omezena. Eventuální páchání trestné činnosti advokátem, a to jak ke škodě klienta nebo ke škodě jiných osob ve spolupachatelství s klientem, totiž není možné považovat za poskytování právních služeb, a v takovém případě není ani možné poskytovat této činnosti jakoukoli ochranu (viz 21 zákona o advokacii a usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3988/13 ze dne ). Evropský soud pro lidská práva ve věci Klass a ostatní v. Spolková republika Německo ( rozhodnutí č. 5029/71 ze dne ochrana telefonických hovorů a prolomení tajemství jejich obsahu mezi několika advokáty) konstatoval, že důsledkem principu dělby moci je také nezbytnost vyvážení jednotlivých mocí, která zahrnuje i dostatečně silnou soudní moc, jež bude dohlížet na zákonnost výkonu činnosti exekutivy, a to zejména v případech, kdy se jedná o podezření z trestného činu. Kontrolní procedury musejí co možná nejvěrněji respektovat hodnoty demokratické společnosti, především výsadní postavení práva, na něž výslovně odkazuje preambule Úmluvy. To podle soudu mimo jiné implikuje, že zasahování výkonné moci do práv jednotlivce musí podléhat účinné kontrole, kterou musí normálně zajišťovat, přinejmenším v poslední instanci, soudní moc, neboť nabízí nejlepší záruky nezávislosti, nestrannosti a regulérního řízení. Navíc, jak Ústavní soud zjistil z vyžádaných záznamů odposlechů (dle znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická audioexpertíza - fonoskopie), nelze zcela s jistotou učinit závěr, zda zde posuzovaná komunikace několika osob byla svým obsahem komunikací mezi advokátem a klientem a zda, případně nakolik, tento zásah v podobě pořízených odposlechů znamenal současně průlom do advokátního tajemství a komunikační svobody těchto osob. Tuto otázku bude nutno posoudit v dalším průběhu trestního řízení orgány činnými v trestním řízení, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem, zejména pak k obsahu stěžovatelem uváděné smlouvy o zastupování na základě plné moci mezi dotčenými osobami. Odposlechnutý hovor či jeho úryvky by musely být též zasazeny do kontextu těch skutkových okolností, jež byly či budou předmětem dokazování orgány činnými v trestním řízení. Konečné slovo v otázce použitelnosti důkazu pořízeného na 5

6 základě povolení ke sledování osob a věcí dle 158d trestního řádu musí mít obecný soud v rámci řízení před soudem, neboť otázka procesní použitelnosti jakéhokoli důkazu je doménou obecného soudu a zásah Ústavního soudu by byl v tuto chvíli, i pro nedostatek relevantních informací, předčasný. Uvedené se týká jak posouzení charakteru zaznamenané komunikace, tak otázky, zda její obsah je pro trestní řízení v konkrétní věci použitelný ( 158d odst. 8, odst. 10 trestního řádu). Ústavní soud připomíná, že ve své judikatuře definoval podmínky, za nichž má pochybení v procesu dokazování, resp. při zjišťování skutkového stavu, ústavněprávní relevanci z důvodu porušení základních práv a svobod, zejména ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Rozhodovací praxe Ústavního soudu (judikáty jsou dostupné v elektronické podobě na odlišila v souvislosti s nesprávnou realizací důkazního řízení případy důkazů získaných a posléze použitých v rozporu s procesními předpisy. O nich platí, že pokud důkaz, resp. informace v něm nebyly získány procesně přípustným způsobem, musí být soudem a limine vyloučeny z úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov. např. nález IV. ÚS 135/99, Sb. n. u. sv. 14, str. 121; I. ÚS 129/2000, sv. 19, str. 221; III. ÚS 190/01, sv. 24, str. 237; II. ÚS 291/2000, sv. 26, str. 207 a další). Z tohoto hlediska je namístě zopakovat závěr Ústavního soudu vztahující se k soudnímu přezkumu zákonnosti pořízení prostorových odposlechů formulovaný v nálezu sp. zn. II. ÚS 2806/08 (odst. 29), podle kterého, "... aby bylo možno použít jako důkaz záznamy ať už odposlechnutého telekomunikačního provozu nebo prostorového odposlechu v jiné trestní věci, než ve které byly nařízeny, resp. povoleny, je nezbytné, aby jejich nařízení, resp. povolení bylo ústavně souladné. Obecné soudy jsou přitom povinny i z vlastní povinnosti provést ty důkazy, které legitimitu nařízených, resp. povolených odposlechů a záznamů osvědčují, pokud návrhy v tomto směru nečiní s ohledem na své povinnosti v trestním řízení již samy orgány veřejné žaloby". Shora uvedené podmínky je nutno vztáhnout i na případ stěžovatele, avšak před případným zásahem Ústavního soudu je třeba dát prostor orgánům v trestním řízení, aby věc posoudily samy s přihlédnutím ke všem zárukám, jež v tomto případě stěžovateli poskytuje zákonný předpis, kterým je trestní řád. Z dalšího nálezu Ústavního soudu ze dne , sp. zn. III. ÚS 2847/14, pak mimo jiné vyplývá, že ustanovení 158d odst. 1 trestního řádu je konkretizací ústavního práva na obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, popř. práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jehož esenciální součástí je i právo každého radit se se svým obhájcem za podmínek, ve kterých současně nedochází k poskytování informací orgánům činným v trestním řízení. V určitých případech může dojít k prolomení této ochrany v souvislosti s nasazením operativně pátracích prostředků, například tehdy, je-li advokát podezřelý ze závažné trestné činnosti. V usnesení ze dne , sp. zn. 4 Tdo 1245/2013, se Nejvyšší soud k námitce obviněného mimo jiné zabýval i tím, zda jsou procesně použitelné odposlechy a záznamy komunikace mezi tímto obviněným a spoluobviněným, jenž dotyčnému coby advokát poskytoval advokátní služby, přičemž v daném případě dospěl k závěru, že nebyl podstatný vztah mezi obviněnými jako klientem - advokátem, 6

7 nýbrž že se jednalo o vztah spolupachatelů trestné činnosti, a proto se obviněný nemůže dovolávat ochrany tajemství vzájemně sdělených informací. Z uvedených rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu lze dovodit, že na komunikaci mezi obviněným a obhájcem není nahlíženo striktně a pouze jen z hlediska formálního, tedy pokud zde je osoba v procesním postavení obviněného a osoba v procesním postavení obhájce, potom je sledování při jejich vzájemné komunikaci za všech okolností absolutně vyloučeno, nýbrž je zohledňováno hledisko materiální, tedy zda obsahem komunikace obviněný obhájce není páchání trestné činnosti. Jelikož ochrana komunikace mezi obviněným a obhájcem při sledování podle 158d odst. 1 věta druhá trestního řádu je prakticky shodná s ochranou komunikace mezi obviněným a obhájcem při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle 88 odst. 1 věta čtvrtá trestního řádu, lze prezentované závěry vztáhnout i na ochranu komunikace mezi obviněným a obhájcem při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. V předmětné trestní věci státní zástupce NSZ z obsahu vyšetřovacího spisu a dozorového spisu zjistil, že v předmětné trestní věci byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu řádně nařízen soudcem Městského soudu v Brně. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl podrobně odůvodněn ( 88 odst. 2 trestního řádu). Policejní orgán, který vede trestní řízení, obdržel od Útvaru zvláštních činností služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, expozitura Brno, protokol o záznamu telekomunikačního provozu, ve kterém je mimo jiné uvedeno, že záznamy byly pořizovány automatickým záznamovým zařízením bez přímé účasti konkrétní osoby a že obsahem nosiče (DVD) jsou všechny pořízené záznamy telekomunikačního provozu. K protokolu o záznamu telekomunikačního provozu byly připojeny DVD nosiče se zaznamenaným telekomunikačním provozem. Policejní orgán inkriminované DVD nosiče zařadil do vyšetřovacího spisu, aniž by řádně vyhodnotil, zda tyto záznamy obsahují skutečnosti významné pro trestní řízení a mají být užity jako důkaz. V tomto směru tedy bylo zjištěno zásadní pochybení policejního orgánu, nikoli však státního zástupce VSZ v Olomouci, neboť ze spisového materiálu nevyplývá, že by veškerý zaznamenaný telekomunikační provoz (DVD nosiče jej obsahující), byl do vyšetřovacího spisu založen právě na základě pokynu státního zástupce VSZ v Olomouci či jeho seznámení se s obsahem předmětných DVD nosičů. Z předloženého spisového materiálu však nevyplývá, že by se se skutečnostmi zjištěnými odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu seznámil Mgr. Aleš Novotný, předseda senátu Krajského soudu v Brně v trestní věci sp. zn. 46 T 5/2015, nebo že by došlo ke zneužití informací získaných odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu. Státní zástupce NSZ konstatuje, že sice v postupu státního zástupce VSZ v Olomouci nezjistil pochybení, nicméně vzhledem k výše konstatovanému pochybení policejního orgánu byl státnímu zástupci VSZ v Olomouci dán pokyn podle 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství, aby v rámci výkonu svých dozorových oprávnění korigoval v souladu s 88 trestního řádu postup policejního orgánu. Tímto prosím považujte Vaše podání za vyřízené. Závěrem přijměte poučení, že případné další obsahově shodné podněty k výkonu dohledu se nepřezkoumávají 7

8 a jejich podatel se o jejich výsledku nevyrozumívá ( 1 odst. 4 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli). S pozdravem Za správnost vyhotovení: Kučerová Mgr. Radim Sobek v.r. státní zástupce 8