Masarykova univerzita v Brně. Pedagogická fakulta KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY. Bižuterní šperk. Bakalářská práce. Brno Vedoucí diplomové práce:

Transkript

1 Masarykova univerzita v Brně Pedagogická fakulta KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY Bižuterní šperk Bakalářská práce Brno 2009 Vedoucí diplomové práce: Doc. PhDr. Lefteris Joanidis Vypracovala: Darina Ivancová

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.... podpis

3 Děkuji doc. PhDr. Lefterisi Joanidisovi za odborné vedení mé bakalářské práce.

4 Obsah: 1. Úvod Teoretická část Bižuterie nebo šperk? Historie české bižuterie Sortiment pro výrobu šperků a bižuterie Skleněné korálky Mačkané perle Ohňové perle Voskové perle Rokail Vinuté perle Návlekový materiál Dráty a komponenty Lanka Nitě a silony Praktická část Moje tvorba Technologický postup Clarisková sada Návod na výrobu clarisky Sada z chirurgického drátu s minerály Návod na sadu s tyrkenitem, magnezitem a onyxem Závěr Použitá literatura Resumé

5 1. Úvod Má bakalářská práce obsahuje dvě části - teoretickou a praktickou. V první části nastiňuji rozdíl mezi bižuterií a šperkem a popisuji základní materiál pro tvorbu bižuterie - korálky a návlekový materiál. V druhé části se věnuji svému záměru netvořit bižuterii, ale šperk a technologickému postupu při výrobě dvou sad mých šperků. První sada je tvořená z tzv. clarisek, přikládám tedy i podrobný návod, jak se clarisky vyrábějí. Druhá sada je vytvořena z chirurgického drátu a minerálů. 2

6 2. Teoretická část 2.1 Bižuterie nebo šperk? Za dávné předchůdce dnešní bižuterie a šperků považujeme ozdoby z přírodních materiálů jako kost, kámen, zuby, dřevo, lastury a lýko, které se vyvíjely už od paleolitu. Patřily k nejrannějším uměleckým projevům člověka. Dnes je označujeme jako závěsné šperky. V průběhu staletí se vyvíjely techniky zpracování a tím i sortiment šperků. V době bronzové se s vývojem zpracování kovů začaly vyrábět prsteny, náušnice, přívěsky, spony a další kovové předměty. Rozvíjelo se zlatnictví, glyptika, zdobení em, řezba do kosti, broušení drahokamů. Podoba šperku i používané materiály podléhaly módním trendům nebo spíše slohovým obdobím. Zhruba do konce 18. století se šperky vyráběly z drahých kovů a kamenů. Náhražky těchto materiálů se začaly používat až v období rokoka. V 19. století převažovala sériová výroba a umělecká hodnota šperků klesala. Od první poloviny 20. století se používají i netradiční materiály, např. plasty. Obecná charakteristika bižuterie i šperku by mohla znít například tak, že jsou to předměty sloužící k ozdobě lidského těla, případně vlasů nebo oděvu. Ale oddělit tyto dva pojmy a definovat, co je bižuterie a co už je šperk, není zcela jednoduché. Pro každého mohou tyto pojmy znamenat něco jiného. Většinou první odpovědí laické veřejnosti je, že šperk je vyroben z dražších materiálů a bižuterie z levnějších komponentů. Toto rozdělení ale není tak jednoznačné. Hlavním požadavkem kladeným na šperk je trvanlivost a odolnost. Šperk nemusí být nutně jen ze zlata, stříbra a drahých kamenů. V dnešní době můžeme pracovat s čímkoli nás napadne. Výrobek z drahých materiálů můžeme označit za šperk a výrobek z netradičních materiálů bychom mohli pojmenovat jako autorský šperk. Za autorský šperk považuji velice originální, promyšlené dílo vyhotovené pouze v jenom provedení. Názor, že bižuterie by se dala považovat za levnější náhražku šperku, ale neplatí vždy. Například firma Jablonex, o které se zmíním ještě později, vyrábí i poměrně drahé 3

7 náhrdelníky či náušnice a stále se jim říká bižuterie, a ne šperk. Ale ve velké většině je bižuterie opravdu levnější. Pokud tedy vynecháme výjimky, je velkou výhodou bižuterie oproti šperku její cena. Je převážně tvořena z levnějších materiálů a polotovarů. Právě díky ceně může bižuterie rychleji reagovat na módní trendy. Protože je cenově dostupnější, je možné si ji koupit častěji a v různém provedení. Na druhou stranu nevýhodou bižuterie je to, že nikdy nevydrží tak dlouho krásná jako šperk, který je vyrobený z kvalitnějších materiálů Historie české bižuterie Tvorba bižuterie je úzce spojena se sklářstvím. Počátky sklářské výroby na našem území sahají až do 13. století. Z roku 1250 pochází zmínka o nejstarší české středověké huti. Od 16. století se v Jizerských horách usazují první sklářské rody. Od roku 1805 se v Jablonci začíná rozvíjet tzv. pasířství neboli zhotovování prvních šperků ze skleněných kamenů a perlí. Dalším významným letopočtem je rok 1880, kdy byla v Jablonci nad Nisou otevřena uměleckoprůmyslová bižuterní škola, která vychovala celou řadu šperkařů. Velmi významným rodákem z Jablonce byl Daniel Swarovski. Roku 1892 si nechal patentovat zařízení na broušení krystalu, ale o tři roky později se přestěhoval do rakouského města Wattens. V dnešní době je firma Swarovski známá po celém světě díky svému broušenému sklu. Ve 20. století se rozrůstal počet firem zabývajících se prací se sklem. V roce 1946 vznikly v oblasti Jablonce národní podniky Sklárny a rafinerie, Spojené sklárny jablonecké, Krystalerie, Kovová bižuterie, Skleněná bižuterie a Preciosa. O dva roky později byla založena společnost Železnobrodské sklo, která se proslavila zejména výrobou dekorativního skla, hutních figurek a skleněných stropních lustrů. Roku 1952 vznikla firma Jablonex a úspěšně exportovala do zahraničí. Po revoluci v roce 1989 přešly firmy do soukromého vlastnictví. Ale v roce 2005 se pět sklářských a bižuterních podniků z Jablonecka spojilo v jeden celek - Jablonex Group. Byly to společnosti Ornela, Jablonex, Bižuterie Česká Mincovna, Železnobrodské sklo a Bohemian Jewelry. V současnosti je Jablonex Group velmi známou firmou zabývající se výrobou bižuterie a skleněných perlí. A to nejen v České republice, ale v mnoha zemích po celém světě. 4

8 2.2 Sortiment pro výrobu šperků a bižuterie V dnešní době je výroba bižuterie velmi rozšířenou oblastí podnikání. Existuje mnoho firem, které se zabývají výrobou bižuterie, ale je to také rozšířená záliba mezi širokou veřejností Skleněné korálky Pro výrobu skleněných korálek je zapotřebí skleněných tyčí, kterých existuje několik druhů. Za prvé jsou to tyče mačkárenské, ze kterých se vyrábějí korálky zvané mačkanice. Druhý typem jsou perličkové trubičky. Z těch se vyrábějí skleněné perličky - tzv. rokail. A třetím typem jsou lampové tyčinky určené pro ruční výrobu lampových (vinutých) perlí. Základními surovinami pro výrobu skla jsou sklářský písek, dolomitický vápenec, potaš a skleněné střepy. Pro dosažení požadovaných odstínů se přidávají také barviva. Pro roztavení těchto surovin je potřeba pánvová pec s teplotou C. Z roztavené skloviny se poté na speciálním zařízení táhnou skleněné tyče Mačkané perle Mačkané perle neboli mačkanice jsou jako druh už velmi staré. Lidé je v malém množství vyráběli již ve starověkém Egyptě. Na naše území se tato technika dostala v 18. století z Benátek. Díky výrobě mačkaných perlí se na Jablonecku začala odvíjet historie zpracovávání skla. V dnešní době je výroba mačkanic velice rozšířená a díky strojové výrobě se vyrábějí v obrovském množství. Vyrábějí se ze skleněných mačkárenských tyčí. Tyče se při teplotě cca C lisují do formy, které se říká kaplík. Při zmáčknutí skleněné tyče vznikne okolo požadovaného tvaru tzv. brok, kterého se perle zbaví tzv. šitlováním neboli omíláním v dřevěných sudech. Sud je pěti- až osmiboký a jeho otáčením se z perlí brok odstraní. Poté se perle a brok oddělí na vibračním sítě. Broky se dále používají jako surovina pro tavení tyčí. Po šitlování musí přijít na řadu ještě rumplovací sud, který zbaví perle zbytků broku. V tomto sudu je kromě perlí také sklářský písek a voda a tím se perle dokonale omelou od zbytků broku. Po tomto procesu jsou perle hedvábně matné nebo lesklé - lesk se jim dodává leštěním v lešticích sudech. 5

9 V tomto bodě jejich zpracování může buď skončit, nebo může proces pokračovat dál. Pokud zde skončí, výslednému výrobku říkáme mačkanice. Pokud se v jejich zpracování pokračuje, stávají se surovinou pro broušení a vzniknou tzv. ohňovky. Existuje mnoho druhů mačkaných perlí. Mohou být jednobarevné, dvoubarevné i vícebarevné, pokovené, lesklé, matné, průhledné, neprůhledné, atd. Všechny druhy mačkaných perlí mohou být vyrobeny ve velkém barevném spektru. I tvarů a velikostí je nekonečné množství a stále se vymýšlejí nové. Nejzákladnějším tvarem je kulička. Dalšími základními tvary mohou být kostička, oválek, kapka, jazýček, lucerna, čočka, oliva, lístek, zvonek, obdélník, srdíčko a další. Kromě těchto základních tvarů se vyrábí i netradiční zajímavé tvary, kterým se odborně říká fantazie. To mohou být nejrůznější pravidelné i nepravidelné tvary. Velikost mačkanic se pohybuje zhruba od 2 milimetrů do několika centimetrů. Těmito nekonečnými možnostmi se mačkané perle staly nejrozšířenějším sortimentem mezi perlovými druhy. Vzájemné kombinace jejich barev, tvarů a velikostí dávají dohromady miliardy druhů Ohňové perle Jejich zpracování začíná tam, kde končí výroba mačkanic. Ohňové perle neboli ohňovky jsou broušené skleněné perle. Před broušením je jejich povrch matný nebo pololesklý. Broušením, které se provádí na speciálních strojích, vznikají po jejich obvodu plošky. Vybroušené perle se musí ještě vyleštit v elektrických pecích. Dojde zde k natavení povrchu perle a tím se její povrch stane lesklým. Po vyleštění se perle omyjí a osuší. Výsledkem jsou tzv. ohňovky, které se ještě mohou upravit např. vakuovým pokovením, voskováním, barvením nebo listrováním. Stejně jako u mačkanic je jejich barevné zpracování velmi různorodé. Tvary jsou ale omezenější. Základním tvarem je opět kulička. Mezi několik dalších patří slavík, oliva, kapka, bavorák a několik speciálních tvarů. Velikostně jsou na tom stejně jako mačkanice Voskové perle Cílem při výrobě voskových nebo také voskovaných perlí je nápodoba vzhledu pravých perel. Název pochází z 18. století. V této době se voskové perle vyráběly zcela jinak než 6

10 dnes. K vytvoření perlového vzhledu se používalo tzv. rybí stříbro z rybích šupin. Vlévalo se do dutých foukaných perlí, které se následně ještě plnily včelím voskem. Odtud tedy pochází název voskové perle. Dnes se nejdříve vyrobí mačkané perle, které se potom několikrát smáčejí v barevné emulzi. Smáčení probíhá ručně a poslední vrstvu tvoří krycí lak, který slouží jako ochranná vrstva. Tvarový sortiment je podobný jako u mačkaných perlí, ale ne tak rozsáhlý. Dvěma nejzákladnějšími barvami jsou bílá a béžová, protože nejvíce připomínají pravé perly. Ale vyrábějí se také v mnoha dalších odstínech. Barevné spektrum je prakticky neomezené Rokail Název pochází z italského rocailles. Rokail jsou velmi drobné korálky a vyrábí se sekáním skleněných trubiček. Tato technologie vznikla v 15. století v Benátkách. Na našem území - v Jizerských horách - se výroba rokailu začala rozvíjet v 18. století pod označením šmelc. V současné době je jeho jediným výrobcem v Evropě jablonecká společnost Jablonex Group a.s. Základním tvarem jsou kulaté perličky. Dále se vyrábějí trojúhelníky, čtverce, obdélníky, šestihrany, hvězdičky a mašličky. Dírky mohou být kulaté či hranaté a upravené zlatým nebo stříbrným průtahem. Barvy zasahují celé barevné spektrum a mohou být neprůhledné, ale i transparentní. Povrch může být upraven matováním, pokovením, listrem, barvením, glazováním, nástřiky a dalšími úpravami. Velikost se udává buď v milimetrech (od menších než 1 mm po 6 mm) nebo v číselné řadě. Číselná řada se udává od 0/15 do 0/6, čím větší číslo za lomítkem, tím menší velikost perliček Vinuté perle Jsou jedinečným druhem pro své ruční zpracování, které je velmi náročné. Vinuté neboli lampové perle se vyrábějí pouze ručně ze speciálních skleněných tyčinek z olovnatého nebo sodno-draselného skla. Zapotřebí je drát, který se namočí v hlince a nechá zaschnout. To proto, aby se perle nepřitavily k drátu a daly se lépe stáhnout. Skleněná tyčinka se nahřeje nad plamenem plynového hořáku a postupně se navíjí na drát. Výhodou lampových perlí je, že se dají kombinovat barvy na jednom korálku a jejich tvary závisí pouze na fantazii a zručnosti skláře. 7

11 2.2.2 Návlekový materiál Pro výrobu bižuterie či šperku se nejčastěji používají dráty a komponenty z nich, nylonová lanka, speciální nitě a silon Dráty a komponenty Dají se koupit jak dráty v metráži, tak i hotové komponenty z drátu. Sortiment komponentů je velmi široký. Prodávají se jehly, nýty, kroužky, náušnicová zapínání, kaloty, kaplíky, řetízky, rozdělovníky, pružinky, vodiče, trubičky, zamačkávací rokail a mnoho dalších. Povrchových úprav komponentů je hned několik. Základem je stříbro, zlato, rhodium, rhutenium, nikl, antracit, mosaz, měď a zinek. Dráty v metráži vhodné pro výrobu bižuterie jsou běžně k dostání nerezové, měděné, lakované měděné, mosazné, postříbřené a pozlacené Lanka Nylonová nebo také ocelová lanka jsou složená ze sedmi ocelových strun, které jsou potažené nylonovou vrstvou. Vyrábějí se v sílách od 0,25 mm do 0,45 mm Nitě a silony Používají se pro navlékání jednotlivých korálek nebo na tzv. šité projekty. Pro navlékání samotných korálek je silon vhodný pro svou pevnost, ale pro šité projekty jsou vhodnější monofilové, nylonové a polyesterové nitě. Nitě mohou být pružné i nepružné. Oblíbená je i tzv. pruženka. 8

12 3. Praktická část 3.1 Moje tvorba Počátky mé tvorby šperků či bižuterie zasahují do přelomu roku 2003/2004. Začala jsem drátovanými broučky z kamenů, odrátovanými lahvemi a malými kamínky, které jsem si nasbírala v lese a udělala z nich přívěsky. Vyzkoušela jsem si různé techniky, pak jsem postupně přešla k vyrábění náhrdelníků, náušnic, náramků, prstýnků a spon. Nepostradatelným nástrojem se pro mě staly ploché kleště s úzkými čelistmi a dráty. Už na počátku své tvorby jsem se rozhodla nepoužívat postříbřené kupované nýty a jehly z důvodu jejich nižší kvality, černání nebo žloutnutí. Raději místo nich pracuji přímo s drátem, který umožňuje i rozmanitější využití. Přestože pracuji s dráty a ne se vzácnými kovy jako stříbro nebo zlato, ráda bych vytvářela šperky a ne bižuterii. Snažím se nejen o vzhledovou čistotu, eleganci, jednoduchost, ale i o promyšlenost. Mým cílem je vytvářet odolné, kvalitní šperky, které podtrhnou vzhled ženy. Nemám ráda přílišné zdobení, ale jednoduchou eleganci a rafinovanost. Nejčastěji pracuji s nerezovým, lakovaným měděným nebo chirurgickým drátem. Průměry nerezového drátu, které používám nejčastěji jsou 0,6 mm a 0,16 mm. Silnější používám na očka, spirálky, čtyřlístky a další ozdoby. Tenký je vhodný na omotávání silnějšího drátu nebo korálků a na ozdobné drátované techniky. Chirurgický drát využívám v naprosté většině na háčky na náušnice a na obruče. Vyrábí se v nejrůznějších průměrech a ve třech tvrdostech - měkký, polotvrdý a tvrdý. Nejčastěji používám tvrdý 0,7 mm, pak také měkký 0,6, 0,7 a 0,9 mm. Lakovaný měděný drát mám ráda pro jeho měkkost a krásnou barvu. Nejčastěji používám průměr 0,85 mm, ale také 1 mm, 1,2 mm, 0,3 mm a tenčí. Dráty zpracovávám buď samotné na drátované ozdoby nebo je kombinuji s korálky či minerály. Ráda mám ohňové perle, které dodávají šperku luxusní vzhled, protože připomínají broušené krystaly. Také čím dál častěji tvořím z minerálů. Pro svou bakalářskou práci jsem vybrala dvě odlišné sady šperků. První z nich je tvořená tzv. clariskami. Clarisky jsou korálky omotané tenkým drátkem do tvaru oka. 9

13 3.2 Technologický postup Clarisková sada Tuto sadu náhrdelníku a náušnic jsem vyrobila z nerezových drátů o průměrech 0,6 mm a 0,16 mm. Korálky jsem vybrala skleněné čiré ohňovky ve velikostech 5, 7 a 8 mm a čiré mačkané perle ve tvaru kapky. Na náhrdelník jsem použila celkem 7 clarisek. Tři 8 mm, dvě 7 mm a dvě 5 mm. Clarisky jsou navzájem spojené nerezovými kroužky a z každého kroužku visí mačkaná kapka. Kroužky jsem si vyrobila namotáním spirály nerezového drátu na pletací jehlici o průměru 3 mm a 3,5 mm. Poté jsem namotanou část stáhla, rozštípla na jedné straně a obrousila konce. Větší kroužky jsem použila na zavěšení mačkaných kapek a menší na spojení clarisek a dalších částí náhrdelníku. Část s clariskami a mačkanými kapkami je dlouhá 18 cm a tvoří přední část náhrdelníku. Na ni navazují 1,8 cm dlouhé drátky s očky na spojení na každém konci. Každý tento drátek je omotaný nerezovým drátkem silným 0,16 mm. Těchto 1,8 cm dlouhých částí je na náhrdelníku celkem 10 ks - na každé straně 5 ks a jsou také spojené kroužky. Na těchto kroužcích už ale nevisí mačkané kapky. Zapínání je také vyrobené z nerezu. Na jedné straně je jednoduchý háček a na druhé straně 10 ks osmiček sloužících jako řetízek na prodloužení. Náušnice tvoří jedna clariska z ohňové perle 7 mm a pod ní kroužek s mačkanou kapkou. Háček je z chirurgického drátu. 10

14 Návod na výrobu clarisky 1. Ze silnějšího drátu vytvořím základní ketlovací očko s ohňovou perlí a připevním tenký drát asi dvojitým omotáním k silnějšímu. 11

15 3. Ohňovku podržím uprostřed silnějšího drátku, tenkým drátkem ji obtáhnu na druhou stranu a jednou obtočím kolem silnějšího drátu. Stále dodržuji horní a spodní část clarisky = omotávám vždy shora dolů a zpět nahoru - na každé straně korálku stejně. 12

16 4. Opět obtáhnu korálek k druhé straně a omotáním připevním k silnějšímu drátu. 13

17 5. Stejným způsobem pokračuji dál, ale tenký drátek vždy při obtáhnutí ohňové perle uložím pod už obtáhnutý drátek. 14

18 6. Stejně pracuji až k očku. Až mám dostatečně velkou clarisku, tenký drátek omotám dvakrát kolem silnějšího až u očka, uštípnu a zahnu kleštěmi, aby drátek neškrábal. 15

19 16

20 17

21 18

22 3.2.2 Sada z chirurgického drátu s minerály Jako protiklad ke clariskové sadě jsem vytvořila jednoduchý elegantní náhrdelník a k němu stylově podobné náušnice. Na celou tuto sadu jsem použila tvrdý chirurgický drát o tloušťce 0,7 mm a minerálové korálky - 10 mm tyrkenit, 8 mm magnezit a 6 mm onyx. Tuto sadu jsem si nejprve navrhla na papíře. Překreslováním jsem jej upravovala a domýšlela, až mi vzniklo několik variant náhrdelníků. Uvádím zde návod na vytvoření sady ze tří druhů minerálů, ale na konci této kapitoly přikládám i fotografie dalších dvou vzniklých variant. I u náušnic jsem navrhla několik možností a pak jsem se rozhodla pro jednu z nich Návod na sadu s tyrkenitem, magnezitem a onyxem Celý náhrdelník je vytvořený z jednoho kusu drátu, ze kterého jsem vytvořila jednak ornament a zároveň i obruč kolem krku. Uštípnu si 1 m drátu, přidržím ho zhruba v polovině a kleštěmi ohnu do pravého úhlu. Z jedné strany navléknu kuličku tyrkenitu a umístím ji až k ohnuté části. Poté drát ohnu i z druhé strany korálku tak, abych vytvořila tvar U s hranami v pravém úhlu. Potom si naměřím 5 cm od zahnuté části a opět ohnu oba dráty, ale tentokrát směrem ven. Úzký konec kleští přiložím k této vrchní zahnuté části a drát znovu zahnu dolů. Totéž udělám i na druhé straně. Pravítkem si od poslední ohnuté části naměřím 3,5 cm a znovu ohnu směrem ven a navléknu kuličku magnezitu. Těsně vedle ní drát zahnu zase nahoru, opět i na druhé straně náhrdelníku. Teď mi tedy drát směřuje směrem vzhůru. Přiložím konce kleští 3,5 cm od poslední zahnuté části, ohnu drát do boku, opět přesunu kleště za ohnuté místo a těsně kolem špiček kleští ohnu drát dolů. Naměřím si tentokrát 2 cm, zahnu směrem ven, navléknu korálek onyxu, opět těsně vedle něj ohnu drát nahoru, naměřím znovu 2 cm a ohnu ven. Průběžně ohýbám i druhou stranu náhrdelníku. Konec náhrdelníku je ukončen z jedné strany háčkem, z druhé strany očkem, o který se háček zasekne jako zapínání. Od ornamentu si z každé strany odměřím 22 cm a uštípnu. Nejprve vytvaruji háček, protože na něj je potřeba o trochu více drátu. Porovnám obě části obruče a zkrátím nezakončenou stranu tak, aby byla asi o 0,5 cm delší než zahnutý háček. Tuto neukončenou stranu ohnu do tvaru očka a obě části náhrdelníku jsou tak stejně dlouhé. Prsty dotvaruji kulatý tvar obruče a srovnám ozdobnou část náhrdelníku. 19

23 Stejně jako náhrdelník jsou i náušnice celé vytvořené z chirurgického drátu a minerálových kuliček. Uštípnu si dva asi 10,5 cm dlouhé dráty o síle 0,7 mm. Drát si chytím do špiček kleští úplně na konci a ohnu asi o 130º, poté tento malý konec přitisknu kleštěmi k drátu, aby vytvořil malou zarážku proti vyklouznutí korálku. Tato zarážka směřuje na hotových náušnicích dozadu. Navléknu kuličku tyrkenitu, naměřím si 4 mm od konce kuličky a drát ohnu směrem dopředu. Přiložím kleště k zahnuté části, ale ne špičkami, ale čtvrtou rýhou na čelistech kleští. Stisknu kleště a drát ohnu směrem vzhůru. Navléknu magnezitový korálek, opět naměřím 4 mm od konce korálku a drát zahnu dopředu. Stejně jako předtím přiložím drát na kleště do čtvrté rýhy a ohnu ho nahoru. Navléknu kuličku onyxu, změřím si tentokrát 1 cm od konce onyxu a drát ohnu dozadu. Pak už jen uštípnu drát po 3,5 cm od posledního zahnutí, zabrousím konec a dotvaruji pomocí prstů a kleští. Totéž zopakuji i u druhé náušnice. Přikládám nejen fotografie této sady, ale také fotografie dvou náhrdelníků, které vznikly jako možné variace na sadu z tyrkenitu, magnezitu a onyxu. Pro ilustraci vývoje nápadu přikládám i skici náhrdelníků a náušnic. 20

24 21

25 22

26 23

27 24

28 25

29 26

30 27

31 4. Závěr Ve své práci jsem v teoretické části stručně popsala historii šperků a bižuterie a uvedla základní sortiment pro výrobu bižuterie skleněné korálky a návlekový materiál. Zmínila jsem se také o technologii výroby skleněných korálků mačkaných, ohňových, voskových a vinutých perlí, rokailu a také jejich nejobvyklejší tvary. V kapitole Návlekové materiály jsem popsala nejčastěji používané materiály jako jsou dráty a bižuterní komponenty, nylonová lanka, nitě a silony. V praktické části jsem popsala počátky své tvorby, zmínila jsem se o materiálech, které nejraději používám a charakterizovala svůj záměr při tvorbě šperků. Uvedla jsem technologický postup, který jsem použila při vytváření dvou sad šperků, a grafický návod na výrobu clarisky. K praktické části jsem přiložila vyfotografované hotové šperky a také fotodokumentaci svých skic, které jsem nakreslila při přípravě na výrobu sady z chirurgického drátu. 28

32 5. Použitá literatura KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, s. ISBN LIMBERSKÁ, Dagmar. Český šperk na počátku 21. století [online]. c2008 [cit. 31. března 2009]. Dostupný z WWW: < LINHARTOVÁ, Kateřina; Michal Ottis - Jablonex Group. Bižuterní kovodíly. Korálki, 2008, roč. 2, č. 6, s LINHARTOVÁ, Kateřina; Jablonex Group. Lampové perle neboli nápadům se meze nekladou. Korálki, 2008, roč. 2, č. 5, s LINHARTOVÁ, Kateřina; PUŠ, Petr; Divize Perle; Jablonex Group. Mačkané perle - fantazie vtělená do skla. Korálki, 2008, roč. 2, č. 4, s LINHARTOVÁ, Kateřina; Divize Perle; Jablonex Group. Od písku ke sklu. Korálki, 2008, roč. 2, č. 3, s LINHARTOVÁ, Kateřina; PUŠ, Petr. Ohňovky. Korálki, 2007, roč. 1, č. 0, s LINHARTOVÁ, Kateřina; PUŠ, Petr. Rokail. Korálki, 2007, roč. 1, č. 1, s LINHARTOVÁ, Kateřina; PUŠ, Petr. Voskové perle ze skleněných hlubin. Korálki, 2008, roč. 2, č. 2, s

33 6. Resumé My bachelor project Costume jewellery consists of two parts - theoretical and practical. In theoretical part, I briefly summarize history of jewellery and costume jewellery. In addition to that, I describe manufacturing technology for making costume jewellery glass beads and threading material. I mention production of glass beads - pressed glass beads, round beads, pearl coated druk beads, lampworked glass beads and seed beads and also their usual forms. In part concerning threading materials, I describe the most often used materials: wires, costume jewellery components, nylon string, threads and silon. In practical part, I write about the beginning of my activities and about my favourite materials. I described the process of creating two sets of jewellery and attached graphic instructions for making clariska. I also attached photos of my jewellery and sketch I draw for surgeon wire set. 30