Tvrdé pájení s tavidlem,v ochranném plynu nebo ve vakuu, se podobá pájení na měkko. Pracovní teplota je nad 500 C. Pájí se tvrdou pájkou, roztavenou

Transkript

1 Pájení na tvrdo Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Ing. Iveta Konvičná Dostupné z Metodického portálu ISSN , financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).

2 Tvrdé pájení s tavidlem,v ochranném plynu nebo ve vakuu, se podobá pájení na měkko. Pracovní teplota je nad 500 C. Pájí se tvrdou pájkou, roztavenou plamenem. Pájet je možno součásti ze stejných nebo různých materiálů, zahřátých na pájecí teplotu. Základní materiál se při pájení na tvrdo nesmí tavit, tvrdá pájka tedy musí mít nižší teplotu tavení než základní materiál. Součást se spojí, když pájka přejde do základního materiálu. Pevnost spoje je dána pevností mezivrstvy, v níž je pájka smíšena se základním materiálem.

3 Pro pájení na tvrdo potřebujeme: Pájku Tavidlo Zdroj tepla Tvrdé pájky Musí mít dobré mechanické vlastnosti, musí dobře smáčet pájené plochy a musí k nim vždy dobře přilnout. Mají být tak tekuté, aby bylo možné pájet ve všech polohách.

4 Tvrdé pájky Musí mít dobré mechanické vlastnosti, musí dobře smáčet pájené plochy a musí k nim vždy dobře přilnout. Mají být tak tekuté, aby bylo možné pájet ve všech polohách. V praxi se nejčastěji používají mosazné a stříbrné tvrdé pájky, které se dodávají v drátech, zrnech, litých tyčích, pásech a pruzích. Mosazné pájky- jsou ze slitiny mědi a zinku, používají se u materiálů z oceli a niklu a také u jejich slitin. Pracovní teploty se pohybují mezi 710 C a 1100 C.

5 Stříbrné pájky- jsou ze slitiny mědi, zinku a stříbra. Pájky s obsahem stříbra menším než 20% se používají u materiálů citlivých na teplo např. u mědi. Pracovní teplota se pohybuje mezi 710 C 880 C. Pájky s obsahem s minimálním obsahem stříbra 20% obsahují Ag, Cd, Cu, Zn, Sn, Mn, Ni a jsou používány k připájení slinutých karbidů. Pracovní teploty jsou mezi 610 C až 960 C.

6

7 Tavidla Jsou látky, které používáme na očištění pájených kovů od nečistot a oxidů, protože roztavená pájka přilne jen na čistý povrch. Tavidla rozpouští nečistoty na pájených plochách, snižují bod tavení vzniklých oxidů, Chrání plochy před okysličením a před zplodinami hoření. Při pájení natvrdo se jako tavidla nejčastěji používá borax tetraboritan sodný, který se taví při teplotě 783 C.

8 Pro vyšší pracovní teploty přidáváme do tavidla kyselinu boritou, pro nižší pracovní teploty snižujeme tavitelnost přísadou chloridu zinečnatého. Kromě boraxu se jako tavidla používají i soli fosforu a soli halových prvků. Tavidlo se dodává ve formě prášku nebo pasty.

9

10 Zdroj tepla Plameny různých plynových hořáků - kyslíko-acetilenový - vzducho-acetilenový - vzducho-svítiplynový Plamen benzínové lampy Plamen kovářské výhně

11 Způsoby tvrdého pájení pájení plamenem pájením ponořením pájení v peci pájení v ohni pájení v solné lázni pájení odporovým ohřevem pájení indukčním ohřevem Pájení kapilární

12 Postup připájení na tvrdo Zoxidované vrstvy se odstraní škrabáky a řádně očistíme. Plamenem nahřejeme připravené plochy na potřebnou teplotu. Po nahřátí nanášíme pájku podobně jako při svařování plamenem. Pájecí tyčinka a pájené plochy musí být vždy dobře pokryty tavidlem. Příliš nízká nebo příliš vysoká teplota pájených ploch může způsobit, že roztavená pájka pájené plochy dokonala nesmáčí.pájení na tvrdo se používá ke spojování takových kovů, které nelze

13 dobře pájet na měkko např. bronz, mosaz, litina a některé druhy oceli, dále k pájení různých slitin např. ocel s mědí, ocel s mosazí, měď s mosazí atd. a takových kovů, které by se svařováním poškodily

14

15 Otázky k opakování: 1. Vyjmenuj způsoby tvrdého pájení 2. Co jsou pájky a jaké se užívají při pájení na tvrdo 3. K čemu slouží tavidla a jaká se používají při pájení na tvrdo 4. Popište postup při pájení na tvrdo

16 Použitá literatura: Klempířská technologie II., Ing. Květoslav Král, SOŠ automobilní a SOU automobilní Ústí nad Orlicí Technologie pro klempíře, Tibor Sedlák, SNTL Praha 1984