NÁRODNÍ PARK ŠUMAVA. Semestrální práce Geografie 2 ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE. Fakulta stavební Katedra mapování a kartografie

Transkript

1 o ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE Fakulta stavební Katedra mapování a kartografie Semestrální práce Geografie 2 NÁRODNÍ PARK ŠUMAVA Petra Svačinová p.svacinova@gmail.com Praha 2013

2 Obsah Abstrakt... 3 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA... 4 HISTORIE ÚZEMÍ... 5 OCHRANA ÚZEMÍ... 5 PŘÍRODNÍ POMĚRY... 8 Horniny a reliéf... 8 Klima... 8 Vodstvo... 9 Půdní poměry Biota TURISTIKA Zdroje

3 Abstrakt Semestrální práce je zaměřena na poskytnutí komplexních informací o NP Šumava. Přes základní charakteristiku je zde popsána historie území, rozebrána jeho ochrana, přírodní poměry a využití. V neposlední řadě jsou zde zmíněné i turistické možnosti. Abstract The term paper aims to provide complex information about the NP (National Park) Šumava. It describes basic characteristics of the NP, history of the area, furthermore it discus protection of the area, natural stimulus and use of the area. It also mentions touristic possibilities. 3

4 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Národní park Šumava byl vyhlášen 20. března 1991 nařízením vlády č.. 163/1991 Sb. Nachází se na jihozápadě České republiky na hranicích s Německem a Rakouskem. Obr. 1: Poloha NP Šumava. Zdroj: Svornost, 2013 Svojí rozlohou ha se jedná o největší národní park nejen u nás, ale i v celé střední Evropě. Nalezneme zde nejcennější a nejkrásnější jší místa na Šumavě, včetně tří jezer ledovcového původu. Na našem území je lemován chráněnou nou krajinnou oblastí Šumava vyhlášenou v roce 1963 a za hranicemi sousedí s národním parkem Bavorský les. V roce 1990 vyhlásilo UNESCO tato tři území biosférickou rezervací. Jedná se o jedinečný přírodní celek v Evropě, zvaný zelená střecha Evropy. Nadmořská výška se pohybuje od nejnižšího bodu údolí Otavy u Rejštejna 570 m až po nejvyšší vrchol Plechý 1378 m n. m. Jako významné vstupní brány do parku lze považovat např. Železnou Rudu, Kašperské hory, Vimperk a další. 4

5 HISTORIE ÚZEMÍ Lidé již odpradávna osídlují nejpříznivější klimatické oblasti, proto nenalezneme o chladné vyvýšené Šumavě zpočátku mnoho záznamů. Poslední doba ledová u nás doznívala před tisíci let. Klima bylo tehdy mnohem chladnější a sušší než dnes a Šumava měla ráz pohoří na dnešním dalekém severu. Balvanité sutě, holé skály, nepříliš bohatá vegetace. I dlouho potom připomínala Šumava spíše bezlesou otevřenou krajinu. V dalších obdobích se krajina postupně zalesňovala, až dospěla do vrcholné fáze, kdy téměř celé území pokrýval les s bohatou druhovou diverzitou. Významné narušení krajiny přišlo až s vlivem člověka. V příznivějších oblastech šumavského podhůří začalo osídlování a následně zemědělství na úkor lesů. Ještě dnes můžeme na některých místech pozorovat mozaiku zemědělské krajiny s ostrůvky lesů. Ve vyšších a nejvyšších částech Šumavy však zůstávaly dlouhou dobu nedotčené pralesy. Důvodem, proč začal člověk pronikat i do nejvyšších poloh pohoří, byla těžba kovů a to především zlata z potočních náplavů. Dalším vlivem narušujícím lesy byla sezónní pastva dobytka, na přelomu středověku a novověku častá již na celém území. Neopomenutelný vliv na stav lesů mělo také sklářství. Od 16. století nastal rozmach sklářských hutí, které stály na spoustě míst v nedotčených lesích. Počátky tohoto průmyslu z okolí Vimperku jsou však doloženy i z poloviny 14. století. Z důvodu velké spotřeby dřeva byl zásah do skladby okolních lesů velice patrný. S rozvojem osídlení a průmyslu stále stoupala spotřeba palivového i stavebního dřeva a lesy se dostávaly do špatného stavu. Druhá polovina 17. století a 18. století je obdobím dovršování šumavské kolonizace, odlesnění a strukturní přeměna původního lesa. OCHRANA ÚZEMÍ První snahy o ochranu přírody a vyhlášení přírodního parku Šumava se datují do roku Dle zákona č. 40/1956 Sb. byla v roce 1963 vyhlášena v té době největší chráněná krajinná oblast Šumava. Samotný národní park Šumava byl poté vyhlášen nařízením vlády č. 163/1991 Sb. Toto nařízení a zákon č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny je důležitým legislativním podkladem. Podle 2 nařízení je posláním národního parku uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu 5

6 krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k turistice i rekreaci neporušující přírodní prostředí. Obr. 2: Logo NP a CHKO Šumava. Pro ochranu přírody je národní park rozdělen do tří zón a klidových území. 1. zóna (přísná přírodní) Zabezpečuje přísnou ochranu přirozených lesních porostů, rašelinišť, ledovcových jezer i primárních bezlesí. Zahrnuje tak nejcennější území. Je zde minimální zásah člověka a turisté se zde mohou pohybovat jen po turistických trasách. Tato zóna zaujímá zhruba 13 % z celkové rozlohy NP. 2. zóna (řízená přírodní) Zahrnuje území s významnými přírodními hodnotami ovlivněnými člověkem. Probíhá zde hospodářská činnost, zóna je využívaná k turistice a rekreaci. Pohyb turistů není omezen, avšak musí být v souladu se zásadami ochrany přírody. Rozloha této zóny činí 82 % z celkové plochy NP. 3. zóna (okrajová) Zahrnuje území značně poznamenané člověkem určené k trvalému bydlení, zemědělství, službám, turistice, rekreaci a to vše opět v souladu se zásadami ochrany přírody. 4. klidová území Zahrnuje nejcennější území z hlediska ochrany živočichů a rostlin citlivých na přítomnost člověka. Pohyb v těchto územích je možný jen po značených cestách. 6

7 Obr. 3: Zónace Šumavy. (upraveno) Zdroj: kct-tabor.cz,

8 PŘÍRODNÍ POMĚRY Horniny a reliéf Šumavský bioregion se převážně nachází na našem území a zabírá geomorfologické celky Šumava a okraje Šumavského podhůří, oblasti Šumavská hornatina, Šumavská soustava a provincie Česká vysočina. Tvořen je hlavně rozlehlou hornatinou na krystalických břidlicích, žulách a syenodioritech. Významné jsou horské pláně a ledovcové kary. Celý bioregion je budován moldanubickým krystalinikem s výskytem pararul až migmatitů, rul až nebulitů či svorů. V oblasti nalezneme také žuly, granodiority, amfibolity, krystalické vápence, na plošinách i třetihorní zvětraliny, dále různé typy svahovin, hrubé sutě či kamenné moře. Fluviální písky a štěrky nalezneme podél Vltavy a rozsáhlé jsou i rašeliny. Reliéf má převážně charakter hornatiny, typická výška je 730 m až 1330 m. Nejvyšší vrchol je Plechý 1378 m n. m. na našem území a v Německu je to Velký Javor 1456 m n. m. Nejníže položeným místem národního parku je údolí Otavy u Rejštejna 570 m n. m. Je zde zachován původní třetihorní zarovnaný povrch, nejlépe ve střední části, Šumava tak představuje tektonicky zdvižené zarovnané pohoří. Plochý reliéf převyšují vrchy z odolných hornin. Údolí jsou většinou široká a úvalovitá. Ostré údolní zářezy se vyvinuly u hlavních toků Otavy, Křemelná, Blanice, Vltava. Největší skalní útvary jsou v oblasti Knížecího stolce. Charakteristickým prvkem je celkem osm ledovcových jezer, z nichž se tři nachází na území národního parku Plešné, Laka a Prášilské. Klima Podle Quittova rozdělení se největší část Šumavy rozléhá v chladné oblasti, přičemž nejvyšší polohy zaujímají, v České republice nejchladnější, oblast CH4. Podnebí je výrazně chladné a výrazné rozdíly jsou i v úhrnu srážek mezi návětrnou a závětrnou stranou nacházející se ve srážkovém stínu. Například Horská Kvilda má průměrnou teplotu 3,7 C a 1486 mm srážek a naopak Zátoň na horní Vltavě má jen 757 mm srážek. Jihovýchodní část Šumavy je také pod silným vlivem fénů vanoucími za Alpami. Časté jsou teplotní inverze v kotlinách a úvalovitých údolích, na vrcholcích se projevuje vrcholový fenomén snižující i horní hranici lesa. 8

9 Vodstvo Na území nalezneme přirozené vody jako prameniště, rašeliniště, vodní toky a ledovcová jezera, ale také umělé plavební kanály a vodní nádrže. Příznivé klimatické a přírodní podmínky ovlivňují akumulaci a následný odtok vod, díky čemuž je zde malá rozkolísanost odtoku z území. Průměrný odtok dosahuje hodnoty 14,1 m 3 /s. Hlavními řekami jsou Vltava a Otava, a tak většina území náleží k úmoří Severního moře a jen malá část území k povodí Dunaje, úmoří Černého moře. Soutokem Vydry a Křemelné vzniká řeka Otava, odvodňující západní část parku. Vltava pramenní jako Černý potok, po soutoku s Vltavským potokem vzniká Teplá Vltava a dále blízko soutoku se Studenou Vltavou začíná vzdutí nejvýznamnějšího umělého vodního díla území Lipenské přehrady. Vltava tedy odvodňuje jihočeskou část parku. Obě řeky pramení v oblasti šumavských plání. Dalšími umělými vodními plochami jsou již nevyužívané plavební nádrže či malé rybníky. Využitým umělým plavebním kanálem je Vchynickotetovský a naopak Schwarzenberský kanál v jihočeské části se už prakticky nevyužívá. Specifickým prvkem území jsou přirozená ledovcová jezera, z nichž se na území národního parku nachází Plešné, Laka a Prášilské. Obr. 3: Řeka Vydra. Obr. 4: Prášilské jezero. Zdroj: isumava.cz, 2013 Zdroj: vyletnik.cz,

10 Půdní poměry Na území převažují kambizemní podzoly, které jen místy přecházejí v dystrické kambizemě. Vyvinuty jsou i typické podzoly ve větších výškách, kamenité rankery a litozemě na skalních výchozech a ledovcových karech a balvanité typy kambizemí. Ve sníženinách jsou vyvinuty rozsáhlé plochy organozemních glejů přecházejících do slatin a rašelin či na pláních do vrchovištních rašelin. Biota V bioregionu je zastoupen 5. jedlobukový až 7. smrkový, v Bavorsku 8. klečový vegetační stupeň. Jsou zde převážně ve velkých plochách zachované horské biocenózy. Plošně nejrozsáhlejší vegetační jednotkou jsou květnaté bučiny, podstatnou část zaujímají i květnaté jedliny a přirozené smrčiny nalezneme převážně ve výškách nad 1200 m. Na území se vyskytují také suťové lesy, reliktní bory a primární bezlesí. Původní malé plošky bezlesí byly v minulosti silně podpořeny pastvou. Charakteristické jsou především středoevropské montánní a supramontánní druhy. Nápadný je rozdíl mezi skladbou v severozápadní a jihovýchodní části Šumavy. Na jihovýchodě se projevuje silný vliv druhů alpského původu, kdežto v severozápadní části se nacházejí spíše druhy suboceánské. Šumava nemá příliš velkou různorodost přírodních podmínek, až na několik výjimek, a tak květena má spíše uniformní ráz ovlivněný spíše antropogenně než přirozeně. Největší podíl plochy území zaujímají lesy a to zhruba 80 %, 20 % zaujímají nelesní pozemky, zemědělská plocha zaujímá 9 % území, vodní plochy a toky zaujímají 1 % území, ostatní plochy 10 % a vůbec nejméně zaujímá zástavba 66 ha, což je zhruba 0,1 % plochy území. Fauna poskytuje nejzachovalejší obraz horských hercynských živočišných společenstev. Nalezneme zde i vymírající relikty druhů pod mezinárodní ochranou a to zejména motýly žluťáska borůvkového a perleťovce rašelinného. Voda náleží pstruhovému, na Vltavě až lipanovému pásmu. Mezi významné druhy z řad savců patří například ježek západní, vydra říční, los evropský, netopýr pestrý a další. Mezi ptáky bychom mohli hledat orla křiklavého, strakapouda bělohřbetého nebo datlíka tříprstého. Za další významné druhy lze jmenovat například kuňku žlutobřichou, zmiji obecnou, perlorodka říční, šídlo rašelinné, hrbatku jezerní a mnoho dalších. 10

11 Obr. 5: Žluťásek borůvkový. Zdroj: biolib.cz, 2013 Obr. 6: Soumarské rašeliniště na Šumavě. Zdroj: cestovani.eurozpravy.cz, 2013 Šumava nebyla dlouhou dobu prakticky vůbec osídlena a pozdější osídlení nebylo nikdy ani příliš husté. I přes zavádění smrkových monokultur jsou dodnes zachovány poměrně rozsáhlé porosty s přirozenou dřevinnou skladnou. V dnešní době jsou především vrcholové partie značně poškozeny imisemi a polomy. Šumava je nejrozsáhlejší zalesněná oblast ve střední 11

12 Evropě a je tak předmětem ochrany. Nejvzácnější částí národního parku je zejména 1. zóna. Mimo území parku je v okolí vyhlášena řada významných rezervací. TURISTIKA Šumava je lákavým a vyhledávaným cílem turistů, a to jak pěších tak i cykloturistů. Nalezneme zde i lyžařské a vodácké trasy. Park nabízí spousty značených tras a naučných stezek. Nalezneme zde mnoho informačních středisek a možné je využít i služby průvodců s bohatým výkladem. Každý návštěvník je povinen řídit se návštěvním řádem, obecně závazným právním předpisem stanovujícím podmínky pro pohyb v národním parku. Vyhrazuje místa pro různé činnosti a je platný pro všechny osoby. Jako jeden z nejvyhledávanější turistických cílů Šumavy lze uvést vrchol Poledník s vyhlídkovou věží s pestrou historií. Říká se, že své jméno dostal podle toho, že když slunce vystoupilo nad vrchol hory, byl čas k obědu, tedy poledne. Budova dříve sloužila jako vojenská stanice. Poté ji odkoupila a zrekonstruovala správa NP a veřejnosti slouží od Vrchol se nachází v nadmořské výšce 1315 m a do věže rozhledny Vás zavede 227 schodů. V každém patře nalezneme různé tematické informace. Z vyhlídkové věže máme jako na dlani blízké okolí a dohlédneme také do vzdálenějších míst. Často jsou odtud pozorovatelné i vrcholky Alp. Obr. 5: Vrchol Poledník s rozhlednou. Zdroj: npsumava.cz,

13 Zdroje Národní park Šumava [Online], citováno , dostupné na www: < Oficiální stránky NP Šumava [Online], citováno , dostupné na www: < Nařízení č. 163/92 Sb. [Online], citováno , dostupné na www: < Šumava [Online], citováno , dostupné na www: < CULEK, M. a kol.: Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha, s. ISBN DEMEK, J. a kol.: Zeměpisný lexikon ČSR, Hory a nížiny. Academia, Praha, Vydání s. 13