SOCIÁLNÍ POLITIKA Vysokoškolská skripta

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Bakalářský studijní program Studijní obor: B6202 Hospodářská politika a správa Regionální rozvoj a veřejná správa SOCIÁLNÍ POLITIKA Vysokoškolská skripta Ing. Věra Nečadová 2012

2 Recenzovali: Ing. Alena Slavingerová Ing. Jozef Labuda Za jazykovou a věcnou správnost obsahu díla odpovídá autor. Text neprošel jazykovou ani redakční úpravou. Sociální politika Druhá část 1. Vydání Vydala Vysoká škola polytechnická Jihlava, Tolstého 16, Jihlava, 2011 Tisk Ediční oddělení VŠP Náklad 200 ks Ing. Věra Nečadová ISBN

3 Obsah Úvod Státní sociální podpora Podstata státní sociální podpory a jednotlivé druhy dávek Životní minimum Základní nástroje sociální pomoci SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování Sociální pojištění Charakteristika sociálního pojištění Samostatně výdělečná činnost a její rozdělení Systém dávek nemocenského pojištění SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování Důchodové pojištění a penzijní připojištění Podstata důchodového pojištění a dávky důchodového pojištění Penzijní připojištění a jeho význam Příspěvky na penzijní připojištění Daňové zvýhodnění penzijního připojištění SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování Vzdělávání a sociální politika Vývoj výchovně vzdělávací soustavy po roce Stupně vzdělávací soustavy Metody financování školství a finanční podpora studentů Další odborné vzdělání a odborná příprava a typy institucí, které toto vzdělání zprostředkovávají SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování Sociální politika v souvislosti s bytovou politikou Bydlení a bytová politika, náklady na bydlení Koncepce bytové politiky a politika státu a role obcí

4 5.3 Stávající podpůrné nástroje v oblasti bydlení SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování Rodinná politika a uplatňování sociální politiky Systémy podpory rodin a vývoj rodinné politiky Nástroje podpory rodin a rodičovská role SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování Sociální politika v oblasti životního prostředí a kvalita života Životní prostředí a vztah člověka k životnímu prostředí Životní prostředí a sociální politika z pohledu EU a vztah k České republice Oblast životního prostředí a základní priority v ČR Sociální politika a kvalita života SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování Politika zaměstnanosti a její vazba na sociální politiku Vývoj nezaměstnanosti v ČR po současnost a jeho důvody Hlavní demografické ukazatele ovlivňující vývoj zaměstnanosti v ČR a její stručná charakteristika Aktivní a pasivní politika zaměstnanosti Priority politiky zaměstnanosti v ČR dle pilířů stanovených EU Uchazeči o zaměstnání a činnosti úřadů práce SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování Sociální politika a problém chudoby Sociální politika a pojem sociální státy Systém konkrétní pomoci systém sociálních dávek Nepříznivé sociální situace a jejich možná řešení Sociální politika po vstupu do Evropské unie SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování Sociální politika v souvislosti se zdravotní politikou Charakteristika a předpoklady zdravotní politiky, vnitřní vazby Zdravotní politika v České republice a zdravotní systém Právo na zdraví a garance zdravotní péče

5 10.4 Zdravotní pojištění jako zdroj financování SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování Sociální politika a nutnost důchodové reformy v ČR Možnosti financování systému důchodového zabezpečení a současné financování důchodového pojištění u nás Důchodová reforma v České republice Dávky důchodového pojištění Národní program přípravy na stárnutí obyvatelstva Penzijní připojištění jako nástroj pro zlepšení současné situace v důchodovém systému Zhodnocení současné situace v důchodovém systému ve vztahu k veřejným financím Důchodové systémy a reformy ve vybraných zemích EU SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování Seznam použité literatury Vysvětlivky k používaným ikonám... I - 5 -

6 Úvod Vážení a milí studenti, předkládám vám studijní materiál, který se týká sociální politiky. Prostřednictvím tohoto textu byste měli získat základní teoretické znalosti z oblasti sociální politiky a jejího vývoje. V současné době ve všech vyspělých zemích i v zemích, kde není tak vyspělý společenský rozvoj, hraje velice významnou roli sociální politika. Sociální politika se stává bez nadsázky neodmyslitelným základem uspořádání společnosti. Sílící význam sociální politiky vůbec, a tedy sociálního aspektu, je spojen s důrazem,který je v soudobých podmínkách vyspělých zemí kladen na každého jedince, na jeho kvality jako rozhodující předpoklady prosperity moderní společnosti i naplňování jejich cílů. Tato skutečnost se stává stále zřejmější nejen ve vyspělých zemích, ale pociťují ji i země, které zatím úrovní své vyspělosti se řadí k méně vyvinutým či dokonce zaostalým a které si stále více dobře uvědomují, že klíčem jejich rozvoje jsou lidé vzdělaní a kultivovaní a také spokojení. Možno říci, že i v České republice, která se řadí k vyspělým zemím světa, si uvědomujeme významnost role lidského činitele ve společenském rozvoji své země i když někdy politika vlády to vždy nepotvrzuje. Nepochybné však je, že tato role člověka bude sílit, a že proto bude nutné podporovat a rozvíjet i sociální politiku jako systém aktivit, které k rozvoji a kultivaci daného lidského faktoru směřují. Od sociální politiky v moderní společnosti se právem očekává, že poskytne předpoklady, podmínky, impulsy a motivaci pro rozvoj každého jedince a tím i pro prosperitu celé společnosti. Sociální politika je zaměřena k tomu, co moderní teorie označuje jako sociální kapitál. Přitom zájem o sociálně politická témata sílí, a to nejen mezi těmi, kteří se sociální politikou profesně zabývají, ale i mezi odborníky různých odlišných profesních zájmů. Zájem o sociální politiku sílí i ze strany laické veřejnosti, protože sociálně politická opatření zasahují do života nás všech. Proto samozřejmě sílí i potřeba znalosti tohoto oboru, protože propojenost sociálních souvislostí s téměř všemi oblastmi života společnosti je a bude i v budoucnu trvalá. Text, který zde předkládám bezprostředně navazuje na vysokoškolská skripta Sociální politiky, která se zabývají teorií sociální politiky, když v tomto materiálu se zaměřuji na to, kde je možno najít uplatnění sociální politiky, tedy zaměřuji se na aplikaci sociální potiky. Cílem tohoto studijního textu je, abyste po jeho nastudování a zodpovězení všech otázek dokázali: definovat pojem státní sociální podpory a vyjádřit podstatu státní sociální podpory, charakterizovat podstatu sociálního pojištění v rámci sociální politiky, pochopit význam důchodového pojištění a penzijního připojištění u nás, objasnit problematiku vzdělávání v souvislosti se sociální politikou, rozebrat složitou bytovou politiku u nás a její vztah k sociální politice, vysvětlit podstatu jak spolu souvisí rodinná politika a sociální politika, zohlednit opodstatnění sociální politiky v rámci životního prostředí a kvality života, najít a vysvětlit souvislost mezi sociální politikou a politikou zaměstnanosti, orientovat se v situaci problematiky chudoby a její spojení se sociální politikou, - 6 -

7 alespoň částečně pochopit složitost zdravotní politiky a jak lze k vyřešení této složité situace může přispět sociální politika, vysvětlit, proč je u nás nutná důchodová reforma a jak k tomuto může napomoci sociální politika. Doporučení ke studiu Studijní materiál obsahuje 11 kapitol, když každá kapitola sleduje vlastní téma a toto je vždy v závěru stručně shrnuté. Věnujte dostatek času na studium jednotlivých kapitol, jako orientační doporučení si vám dovoluji navrhnout v průměru dvě až tři hodiny na každou kapitolu. Toto časové rozhraní by mělo zahrnovat kromě intenzivního studia teorie i její zopakování,případně splnění dalších aktivit. Doporučuji studovat předkládaný materiál důsledně, po jednotlivých kapitolách, tak jak jsou řazeny za sebou a věřím, že vás potom i zaujme více obsah kapitol a dostaví se zároveň předpokládaný výsledek. Při vlastním studiu se snažte vše důkladně promýšlet, vytvářet si vlastní názor a hledat vzájemné souvislosti. Vracejte se ke statím, které vám nebyly dostatečně jasné a srozumitelné, měli jste pocit, že jsou náročné a složité, když hlavně tyto úseky neustále opakujte a pokročte dále ve studiu až budete mít dojem, že jste danou část zcela zvládli. Pro zdárné a úspěšné studium, a hlavně ve vlastním zájmu, nepřeskakujte žádnou kapitolu, protože jednotlivé kapitoly na sebe navazují a jsou právě záměrně takto řazeny za sebou. Nepodceňujte význam kontrolních otázek a snažte se na ně vždy po prostudování kapitoly poctivě odpovědět. Až se vám do zdaří a budete sami se sebou a svými výsledky spokojeni, pokročte ve studiu dále. Pojmy k zapamatování se snažte vždy v závěru kapitoly naplnit adekvátním obsahem a pokud se vám to nepodaří, vraťte se ke studiu příslušné kapitoly opětně. Pokud nebudete mít subjektivní pocit, že danou problematiku zvládáte podle vašich představ nepokračujte dál ve studiu a soustřeďte se znovu na stávající text. V průběhu studia textu si dělejte poznámky, zaznamenávejte si své vlastní postřehy, případně náměty, když toto vše potom můžete využít při dalším studiu. Byla bych velice ráda, aby předkládaný studijní materiál, jehož úvod jste právě dočetli až do samého závěru, byl pro vás odpovídajícím studijním zdrojem informací, které nebudete využívat pouze po dobu studia na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě, ale i v dalším vašem aktivním životě, například až se jednou zapojíte do pracovního procesu. Přeji vám při studiu tohoto materiálu dostatek energie a zároveň i chuti, odvahy a trpělivosti. Jen tak budete mít potom pocit z dobře vykonané práce. Věra Nečadová Autorka - 7 -

8 PRŮVODCE STUDIEM Vážení studenti, v této části skript bych se velice ráda věnovala problematice aplikace sociální politiky v některých vybraných oblastech, se kterými se běžně občané setkávají, když musím předeslat, že jsem opravdu pro tyto účely vybrala jen oblasti některé, dle mého názoru velmi významné, případně velmi frekventované. Tímto bych rozhodně nechtěla ostatní oblasti, kde také se sociální politika uplatňuje nějakým způsobem podceňovat, případně opomíjet, ovšem vzhledem k účelu tohoto materiálu se domnívám, že uvedené oblasti, kterými se zabývám, jsou dostačující. Vybrala jsem proto problematiku státní sociální podpory, sociálního pojištění, důchodového pojištění a penzijního připojištění, vzdělávání, bytové politiky, rodinné politiky, životního prostředí a kvality života, politiky zaměstnanosti, problém chudoby,zdravotní politiky a nutnosti důchodové reformy. Věřím, vážení studenti, že tato část tohoto matriálu pro vás bude zajímavá, neboť se v mnoha ohledech dotýká i přímo vás, případně vašich blízkých. Toto vše mne vede k závěru, že budete tuto část skript studovat s chutí a se zájmem. 1. Státní sociální podpora Cíl Cílem této kapitoly je především seznámit studenty s problematikou státní sociální podpory, když v textu bude vysvětlena podstata státní sociální podpory a její formy, jednotlivé dávky státní sociální podpory a jejich význam, základní pojmy s těmito dávkami související, jakož i nástroje sociální pomoci, sociální služby a dávky sociální péče. Po prostudování této kapitoly by studenti měli umět vysvětlit význam a podstatu státní sociální podpory, orientovat se v jednotlivých dávkách státní sociální podpory, objasnit pojmy jako například životní minimum, existenční minimum, sociální minimum, charakterizovat pojem započitatelné příjmy, popsat základní nástroje sociální pomoci a sociální služby, vyjádřit podstatu dávek sociální péče

9 PRŮVODCE STUDIEM Vážení studenti, nyní budete seznámeni s kapitolou, která je první ukázkou toho, kde a v jakých oblastech můžeme hledat uplatnění sociální politiky. Státní sociální podpora je oblastí velmi zajímavou, velmi potřebnou a také velmi hojně diskutovanou. Vždyť každý z nás někdy se můžeme dostat do situace, kdy budeme žádat o některý druh státní sociální podpory. Mimo jiné důvody, i proto je dobré se v této problematice umět orientovat. Předpokládám, že vás tato kapitola zaujme, když k jejímu prostudování budete potřebovat asi 60 minut. Vycházím z předpokladu, že již budete mít dobře naučené předcházející kapitoly, neboť jen tak můžete dobře porozumět této kapitole a všem dalším, které se budou zabývat dalšími oblastmi, kde se sociální politika uplatňuje. Máte-li pocit, že teoretické základy nemáte zcela dobře zvládnuté, rozhodně je vhodné se k předchozím kapitolám vrátit a znalosti si doplnit, případně upřesnit, zopakovat si základní pojmy, zodpovědět přiložené otázky, apod. 1.1 Podstata státní sociální podpory a jednotlivé druhy dávek Systém státní sociální podpory (SSP) upravuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Nárok na dávky SSP má pouze fyzická osoba a s ní společně posuzované osoby, které jsou trvale hlášeny na území České republiky a občané Evropské unie, kterých se týká Nařízení rady (EEC) 1408/71. U cizince se za trvalý pobyt v ČR považuje pobyt po uplynutí 365 dní ode dne nahlášení k pobytu. Do doby 365 dnů na území ČR se nezapočítává doba, kdy je osoba žadatelem o udělení azylu ubytovaným v pobytovém středisku Ministerstva vnitra. Legislativa související se státní sociální podporou Rodina je podle systému SSP soužití rodičů a nezaopatřených dětí ve společné domácnosti. Za nezaopatřené dítě považuje systém SSP dítě po skončení povinné školní docházky a dále, pokud se připravuje na budoucí povolání nebo je zdravotně postižené, nejdéle však do 26 let věku. U příspěvku na bydlení se podmínka společné domácnosti nevyžaduje, posuzované jsou všechny osoby, které mají v bytě hlášený trvalý pobyt. Při posuzování nároků na dávky SSP se bere v úvahu příjem rodiny, u některých dávek i velikost majetku žadatele. Nárok na dávky SSP V závislosti na výši příjmu rodiny se poskytuje přídavek na dítě, sociální příplatek a příspěvek na bydlení. Naopak u ostatních dávek jako jsou dávky pěstounské péče, rodičovský příspěvek, porodné a pohřebné se nezkoumá výše příjmu rodiny. Za základ pro stanovení nároku a výše některých dávek včetně určení hranice příjmů osoby či rodiny se považuje životní minimum

10 Příjmy rozhodné pro nárok na dávky SSP zahrnují příjmy ze závislé činnosti, příjmy z podnikání nebo z jiné samostatně výdělečné činnosti, dále dávky nemocenského a důchodového zabezpečení a podporu v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci včetně obdobných příjmů z ciziny. Do rozhodného příjmu se započítávají příjmy po odpočtu pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a po odpočtu daně z příjmu. Žádosti o poskytování dávek SSP vyřizují kontaktní místa příslušných úřadů práce dle místa trvalého bydliště osoby, která uplatňuje nárok na dávky. Žádosti o dávky se podávají prostřednictvím tiskopisů předepsaných MPSV. Nárok na výplatu dávek zaniká uplynutím 3 měsíců ode dne, za který dávky náleží. U jednorázových dávek (porodné, pohřebné, příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na zakoupení motorového vozidla) zaniká nárok uplynutím jednoho roku od vzniku nároku na dávku SSP. Dávky SSP Mezi dávky SSP patří následující: Přídavek na dítě Jedná se o základní, dlouhodobou dávku, poskytovanou rodinám s dětmi, která jim pomáhá krýt náklady, spojené s výchovou a výživou nezaopatřených dětí. Nárok na tuto dávku SSP má nezaopatřené dítě, které žije v rodině, jejíž příjem je nižší než 2,4násobek částky životního minima. Pro nárok na dávku se posuzuje příjem za předchozí kalendářní rok, za příjem je považován i rodičovský příspěvek. Přídavek na dítě, který náleží zletilému nezaopatřenému dítěti, se vyplácí tomuto dítěti, není-li stanoveno jinak. Přídavek na dítě Přídavek je vyplácen ve třech měsíčních výších podle věku nezaopatřeného dítěte: Věk Do 6 let Od 6 do 15 let Od 15 do 26 let Zdroj: Částka 500 Kč 610 Kč 700 Kč Sociální příplatek Cílem této dávky je pomáhat rodinám s nízkými příjmy krýt náklady spojené se zabezpečováním potřeb jejich dětí. V případě této dávky je posuzován příjem rodiny za kalendářní čtvrtletí. Do příjmu je zahrnován i přídavek na dítě a rodičovský příspěvek. Nárok na sociální příplatek se váže na péči o nezaopatřené Sociální příplatek dítě a na stanovenou hranici příjmů v rodině v předchozím kalendářním čtvrtletí. Hranice nesmí překročit 2,0násobek životního minima rodiny. Na výši příplatku má vliv jak příjem

11 rodiny, kdy s rostoucím příjmem výše příplatku klesá, tak i další rodinné situace. Sociální příplatek se zvyšuje v případě, kdy je dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené, dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě nemocné, v úvahu se také bere zdravotní postižení nebo osamělost rodiče. Vyšší příplatek se také poskytuje rodinám, kde se narodilo více dětí současně a to v době do tří let jejich věku, dále rodinám, kde dítě studuje na střední škole v denní formě nebo na vysoké škole v prezenční formě. Výše sociálního příplatku dle věku dítěte a rozhodného příjmu úplné rodiny v násobcích životního minima v Kč/měsíc (bez dalších sociálních situací): Věk nezaopatřeného dítěte Sociální příplatek při příjmu rodiny v předcházejícím kalendářním čtvrtletí 1,0násobek životního minima 1,6násobek životního minima 2,0násobek životního minima do 6 let od 6 do 15 let od 15 do 26 let Zdroj: Příspěvek na bydlení Příspěvek na bydlení pomáhá ke krytí nákladů spojených s bydlením rodinám či jednotlivcům s nízkými příjmy. V případě této dávky se posuzuje příjem rodiny za předchozí kalendářní čtvrtletí. Do příjmu spadá i přídavek na dítě a rodičovský příspěvek. Příspěvek na bydlení Na tuto dávku má nárok vlastník nebo nájemce bytu, který má v bytě uveden trvalý pobyt, pokud jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35), a zároveň součin rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35) není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení. Náklady na bydlení tvoří u nájemních bytů nájemné a náklady za plnění poskytované v souvislosti s užíváním bytu, u družstevních bytů a bytů vlastníků jde o srovnatelné náklady. U všech bytů jde ještě o náklady za energii, vodné, stočné, odpady a vytápění. Pro nárok a výši příspěvku se hodnotí průměrné náklady zaplacené za předchozí kalendářní čtvrtletí. Náklady na bydlení Výše částek normativních nákladů na bydlení podle 26 odst. 1 písm. a) a b) zákona činí pro období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2010 pro

12 a) bydlení v bytech užívaných na základě nájemní smlouvy Počet osob v rodině Praha nad 100 tis. obyvatel Počet obyvatel obce obyvatel obyvatel do obyvatel a více Zdroj: b) v družstevních bytech a bytech vlastníků Počet osob v rodině Praha nad 100 tis. obyvatel Počet obyvatel obce obyvatel obyvatel do obyvatel a více Zdroj: Rodičovský příspěvek Na rodičovský příspěvek má nárok rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině. Rodič si může zvolit čerpání příspěvku po dobu dvou, tří nebo čtyř let věku dítěte. Rodičovský příspěvěk Rodičovský příspěvek je stanoven ve 4 výších daných v pevných měsíčních částkách: zvýšená výměra základní výměra snížená výměra nižší výměra Zdroj: Kč Kč Kč Kč

13 Volbou doby čerpání si rodič také zvolí i k ní příslušnou výši příspěvku, a to: - rychlejší čerpání po peněžité pomoci v mateřství (dále PPM) ve zvýšené míře Kč do 24 měsíců věku dítěte, - klasické čerpání po PPM v základní výměře Kč do 36 měsíců věku dítěte, - pomalejší čerpání po PPM v základní výměře Kč do 21 měsíců věku dítěte a dále ve snížené výměře Kč do 48 měsíců věku dítěte. O vybranou dobu a výší čerpání této dávky SSP si musí rodič písemně požádat příslušný úřad SSP na předepsaném formuláři. V případě výplaty tohoto příspěvku není sledován příjem rodiče, tzn. při nároku na výplatu může rodič zlepšovat rodinnou situaci výdělečnou činností. Po dobu své výdělečné činnosti musí ovšem zajistit péči o dítě jinou zletilou osobou. Dávky pěstounské péče Dávky pěstounské péče mají za úkol finančně podpořit náhradní rodinnou péči. Kromě dávek pěstounské péče náleží pěstounovi i dítěti ještě přídavek na dítě, rodičovský příspěvek a případně další příspěvky kromě sociálního příplatku. Dávky pěstounské péče Příspěvěk na úhradu potřeb dítěte Příspěvek se poskytuje do dosažení zletilosti dítěte nejdéle však do 26 let, jestliže se jedná o nezaopatřené dítě žijící ve společné domácnosti s osobou, která byla do dosažení zletilosti jeho pěstounem. Příspěvek na úhradu pěstounské péče Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte činí 2,3 násobek životního minima dítěte. Jedná-li se o zdravotně postižené dítě, koeficient, kterým se násobí životní minimum dítěte, se zvyšuje úměrně stupni a činí 2,35 u dlouhodobě nemocného dítěte, 2,90 u dlouhodobě zdravotně postiženého a 3,10 u dlouhodobě těžce zdravotně postiženého dítěte. Výše příspěvku pro zaopatřené nezletilé dítě se stanoví jako součin částky životního minima dítěte a koeficientu 1,

14 Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte podle věku a zdravotního stavu dítěte měsíčně v Kč: Nezaopatřené dítě ve věku zdravé koeficient 2,30 dlouhodobě nemocné koeficient 2,35 dlouhodobě zdravotně postižené koeficient 2,90 dlouhodobě těžce zdravotně postižené koeficient 3,10 do 6 let od 6 do 15 let od 15 do 26 let Zdroj: Zaopatřené nezletilé dítě od 15 let věku do zletilosti Zdroj: zdravé koeficient 1,40 dlouhodobě nemocné koeficient 2,35 dlouhodobě zdravotně postižené koeficient 2,90 dlouhodobě těžce zdravotně postižené koeficient 3, Odměna pěstouna Odměna pěstouna je určitý způsob společenského uznání osobě pečující o cizí dítě v pěstounské péči. Výše odměny činí součin životního minima jednotlivce a koeficientu 1,0 za každé svěřené dítě, tj Kč měsíčně za jedno dítě. Pěstoun má nárok i na odměnu ve zvláštních případech, pokud pečuje alespoň o 3 svěřené děti nebo alespoň o 1 svěřené dítě, které je závislé na pomoci jiné fyzické osoby ve II., III., a IV. stupni. Pěstounovi náleží odměna ve zvláštních případech, jen jestliže pěstoun není po celý kalendářní měsíc výdělečně činný. Počet dětí v pěstounské péči Kč Kč Kč Kč 1 závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II., III., IV. Zdroj: Výše odměny pěstouna měsíčně Kč Odměna pěstouna

15 Příspěvek při převzetí dítěte Tímto příspěvkem se pomáhá při nákupu potřebných věcí pro dítě přicházející do náhradní rodinné péče. Výše příspěvku je stanovena pevnými částkami podle věku dítěte: Příspěvek při převzetí dítěte Věk Částka do 6 let Kč od 6 do 15 let Kč od 15 do 26 let Kč Zdroj: Příspěvek na zakoupení motorového vozidla Tento příspěvek náleží pěstounovi, který má v péči nejméně 4 děti. Další podmínkou je, že pěstoun nesmí vozidlo používat pro výdělečnou činnost. Příspěvek je poskytován ve výši 70% z pořizovací ceny vozidla, nejvýše však Kč. Příspěvek na zakoupení motorového vozidla Porodné Touto dávkou se jednorázově přispívá matce na náklady související Porodné s narozením dítěte. V případě této dávky se nezkoumá příjem rodiny. V případě úmrtí ženy, která porodila dítě a porodné jí nebo jiné osobě nebylo vyplaceno, náleží porodné otci dítěte. Nárok na porodné má také osoba, která převzala dítě mladší jednoho roku do trvalé péče, nahrazující péči rodičů. Porodné je pevně stanoveno a to v částce Kč za každé narozené dítě. Pohřebné Touto dávkou se přispívá na náklady spojené s vypravením pohřbu; Pohřebné částka je pevně stanovená ve výši Kč. Příjem rodiny se nebere v úvahu. Pohřebné náleží osobě, která vypravila pohřeb nezaopatřenému dítěti, nebo osobě, která byla rodičem nezaopatřeného dítěte. Podmínkou je, že zemřelá osoba měla ke dni úmrtí trvalý pobyt na území ČR

16 Sociální pomoc Jedním ze základních cílů sociální pomoci je zabránit propadu občana do Sociální trvalé sociální závislosti. Jedná se o pomoc, která vede k dosažení způsobilosti pomoc k soběstačnému životu ve společnosti. Sociální pomoc je určena k zabezpečení základních životních potřeb osob v situaci absolutního nedostatku hmotných prostředků a v těch sociálních situacích, kdy osoby nejsou schopny samy ani s pomocí vlastní rodiny zabezpečovat svoje základní životní potřeby. Systém sociální pomoci řeší situace, kdy: jsou ohrožena práva občana, se občan nachází v hmotné nouzi, je občan v sociální nouzi a není schopen zabezpečit svoje potřeby vlastními silami mu tyto situace hrozí. Sociální pomoc 1.2 Životní minimum Rozumíme tím soubor statků a služeb, který umožňuje domácnosti nebo jednotlivci uspokojovat jejich potřeby v míře uznané společností v dané etapě za minimálně nezbytné. Životní minimum je nejčastěji definováno jako práh chudoby, kdy občané nacházející se pod ním, nemohou žít způsobem minimálně přijatelným v daném státě. Rozlišují se dvě hladiny životního minima: existenční a sociální. Životní minimum Existenční minimum je chápáno jako souhrn statků a služeb, bez jejichž uspokojení by došlo k ohrožení života a zdraví jedince. Za existenční minimum lze považovat cca polovinu celkového průměrného čistého příjmu na osobu. Sociálního minima dosahuje domácnost v tom případě, kdy zajišťuje na minimální společensky přijatelné úrovni a s minimálními náklady všechny životní potřeby. Toto minimum je doporučováno ve výši zhruba 2/3 průměrného čistého příjmu. Existenční minimum Sociální minimum Životní a existenční minimum upravuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Cílem tohoto zákona je zabránit zneužívání systému a zefektivnit vyplácení dávek. Část životního minima vyjadřující náklady na bydlení se ze životního minima vyloučila. Poskytování pomoci na úhradu nezbytných nákladů na bydlení je zajištěno na základě zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, poskytováním příspěvku na bydlení a dále na základě zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, poskytováním doplatku na bydlení. Částky životního minima se liší podle toho, zda je občan posuzován samostatně nebo spolu se společně posuzovanými osobami, podle pořadí osob, zda jde o nezaopatřené dítě atd

17 Životní a existenční minimum jednotlivce Měsíční částka životního minima jednotlivce činí Kč. Tato částka přísluší osobě, která není posuzována s jinými osobami. Výši neovlivňuje ani skutečnost, zda je osoba nezaopatřeným dítětem nebo není. Částka životního minima osoby, která se posuzuje jako první v pořadí, činí Kč měsíčně. Životní a existenční minimum Částka životního minima osoby, která se posuzuje jako druhá a další v pořadí, činí měsíčně: u osoby od 15 let věku, která není nezaopatřeným dítětem u nezaopatřeného dítěte ve věku od 15 do 26 let u nezaopatřeného dítěte ve věku od 6 do 15 let u nezaopatřeného dítěte ve věku do 6 let Kč, Kč, Kč, Kč. Při výpočtu životního minima rodiny se postupuje tak, že se nejdříve posuzují osoby, které nejsou nezaopatřenými dětmi a poté nezaopatřené děti. V rámci těchto skupin se postupuje od nejstarší osoby k nejmladší osobě. Životní minimum společně posuzovaných osob je tvořeno součtem životních minim jednotlivých osob. Stanovení existenčního minima se týká těch, kteří nejsou ochotni spolupracovat na změně své nepříznivé ekonomické a sociální situaci, byť k tomu mají předpoklady. Toto minimum je stanoveno od (platí i od ) ve výši Kč měsíčně. Existenční minimum nelze použít u nezaopatřeného dítěte, u starobního důchodce, u osoby plně invalidní a osoby starší 68 let. Započitatelné přijmy S životním minimem se porovnávají všechny čisté peněžní příjmy jednotlivce nebo společně posuzovaných osob (z pracovní činnosti, z podnikání z kapitálového majetku, z pronájmu, důchody atd.) s výjimkou: Započitatelné přijmy příspěvku na bydlení, doplatku na bydlení a jednorázových sociálních dávek, příjmů z prodeje nemovitostí a odstupného za uvolnění bytu použitých k úhradě nákladů na uspokojení bytové potřeby, náhrady škody a finančních prostředků na odstranění následků živelní pohromy, peněžní pomoci obětem trestné činnosti, sociální výpomoci poskytované zaměstnavatelem, podpory z prostředků nadací a občanských sdružení, stipendií, odměn za darování krve, daňového bonusu, příspěvku na péči (v okruhu společně posuzovaných osob), té části sociálního příplatku a příspěvku na úhradu potřeb dítěte, který náleží ze zdravotních důvodů, dávek sociální péče poskytovaných ze zdravotních důvodů, zvláštního příspěvku k důchodu pro účastníky národního boje za vznik a osvobození Československa

18 1.3 Základní nástroje sociální pomoci Mezi základní nástroje sociální pomoci patří poradenství, sociálně-právní ochrana, sociální prevence, sociální služby, dávky sociální péče. Poradenství Jde o výměnu informací mezi tím, kdo radí (poradce) a tím, kdo rady přijímá (klient). Úkolem poradenství je poskytnout pomoc při řešení obtížných sociálních situací občanů, do nichž se oni sami dostávají. Poradenství Poradenství obsahuje: součást preventivní (směřuje k odstraňování příčin či nepříznivých podmínek), součást nápravnou (snaží se o řešení problémů jednotlivce i jeho rodiny). Sociálně-právní ochrana Sociálně-právní ochrana se poskytuje nezletilým dětem a občanům, kteří nemají způsobilost k právním úkonům a občanům, kteří své zájmy a zákonem chráněná práva nejsou schopni vlastními silami uplatňovat. Sociálněprávní ochrana Sociální prevence Sociální prevence je soubor aktivit ovlivňujících proces socializace a sociální integrace, které jsou zaměřeny na změnu nepříznivých sociálních podmínek vedoucích ke vzniku a šíření sociálně-patologických jevů. Sociální prevence Cílem sociální prevence je: zabránit vzniku příčin negativních společenských jevů, zamezit šíření sociálně-patologických jevů do dosud nezasažené společnosti. Dále sociální prevence slouží k ochraně společnosti před sociálně-patologickými jevy, tzn. před kriminalitou, toxikomanií, xenofobií, rasizmem a násilím. Sociální služby Do této oblasti patří především: domovy důchodců, penziony pro důchodce, ústavy sociální péče pro dospělé a případně i pro mládež, pečovatelská služba. Sociální služby

19 V souvislosti s financováním sociálních služeb byla zavedena nová dávka - příspěvek na péči. Příspěvek na péči nahrazuje dosavadní dávku zvýšení důchodu pro bezmocnost. Jedná se o příspěvek určený ke krytí části nákladů na potřebnou péči, ovšem předpokládá se, že k úplné úhradě budou použity i jiné zdroje. Příspěvek na péči je poskytován všem oprávněným osobám bez ohledu na to, zda je jim pomoc zajišťována rodinou, nebo poskytovatelem sociálních služeb. Jedná se o peněžitou dávku (měsíčně se opakuje), která náleží osobě závislé na pomoci druhé osoby zejména z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. Výše příspěvku: stupeň I (minimální závislost) stupeň II (lehká závislost) stupeň III (středně těžká závislost) stupeň IV (těžká závislost) Kč (pro nezletilé osoby Kč), Kč (pro nezletilé osoby Kč), Kč (pro nezletilé osoby Kč), Kč. Dávky sociální péče Mezi dávky patří dávky sociální péče určené těžce zdravotně postiženým občanům (příspěvky na úhradu bytu, příspěvek na zakoupení motorového vozidla, příspěvek na provoz motorového vozidla apod.), které nejsou vázány na sociální potřebnost. Nově byly zavedeny dávky pomoci v hmotné nouzi, mezi které patří příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc. Dávky sociální péče Příspěvek na živobytí Podmínkou je, že se osoba nachází ve stavu hmotné nouze. V tomto stavu Příspěvek se nachází, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob po odečtení na živobytí přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje částky živobytí. Přitom se posuzuje, zda si osoba nemůže příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním (vlastní prací, prodejem majetku apod.). Výše příspěvku na živobytí je stanovena jako rozdíl mezi částkou živobytí osoby a jejím příjmem v případě jednotlivé osoby a jako rozdíl mezi částkou živobytí společně posuzovaných osob a příjmem společně posuzovaných osob. Doplatek na bydlení Účelem této dávky je pomoci osobám v hmotné nouzi krýt náklady na bydlení v těch případech, kdy jejich příjem po úhradě nákladů spojených s bydlením nestačí k úhradě jejich živobytí. Doplatek na bydlení Mimořádná okamžitá pomoc Tato dávka je poskytována při mimořádných událostech, kdy je osoba v hmotné nouzi, protože nemá dostatečné prostředky k zabezpečení nezbytných životních podmínek. Mimořádná okamžitá pomoc

20 SHRNUTÍ Systém státní sociální podpory upravuje příslušná legislativa, když se jedná o velice důležitý systém, který je předmětem mnoha odborných i laických debat. Rodina je podle systému SSP soužití rodičů a nezaopatřených dětí ve společné domácnosti. Za nezaopatřené dítě považuje systém SSP dítě po skončení povinné školní docházky a dále, pokud se připravuje na budoucí povolání nebo je zdravotně postižené, nejdéle však do 26 let věku. Při posuzování nároků na dávky státní sociální podpory se velice podrobně zkoumá situace v rodině, příjmy v konkrétní rodině apod. Pro každou dávku státní sociální podpory jsou zákonem stanoveny přesné podmínky, za kterých je možno dávku žadateli přiznat. Za základ pro stanovení nároku a výše některých dávek včetně určení hranice příjmů osoby či rodiny se považuje životní minimum. Mezi dávky státní sociální podpory patří: přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče, příspěvek na úhradu potřeb dítěte, odměna pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na zakoupení motorového vozidla, porodné, pohřebné. Pokud se týká životního minima tak je nutno uvést, že se rozlišují dvě hladiny životního minima a to existenční minimum a sociální minimum. Existenční minimum je chápáno jako souhrn statků a služeb, bez jejichž uspokojení by došlo k ohrožení života a zdraví jedince. Za existenční minimum lze považovat cca polovinu celkového průměrného čistého příjmu na osobu. Sociálního minima dosahuje domácnost v tom případě, kdy zajišťuje na minimální společensky přijatelné úrovni a s minimálními náklady všechny životní potřeby. Toto minimum je doporučováno ve výši zhruba dvou třetin průměrného čistého příjmu. Životní a existenční minimum upravuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Cílem tohoto zákona je zabránit zneužívání systému a zefektivnit vyplácení dávek. Část životního minima vyjadřující náklady na bydlení se ze životního minima vyloučila. Poskytování pomoci na úhradu nezbytných nákladů na bydlení je zajištěno na základě zákona č. 117/1995 Sb.,o státní sociální podpoře, poskytováním příspěvku na bydlení a dále na základě příslušné legislativy, tj. zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, poskytováním doplatku na bydlení

21 Měsíční částka životního minima jednotlivce činí Kč. Tato částka přísluší osobě, která není posuzována s jinými osobami. Výši neovlivňuje ani skutečnost, zda je osoba nezaopatřeným dítětem nebo není. Částka životního minima osoby, která se posuzuje jako první pořadí, činí Kč měsíčně. Částka životního minima osoby, která se posuzuje jako druhá a další v pořadí, činí měsíčně: u osoby od 15 let věku, která není nezaopatřeným dítětem u nezaopatřeného dítěte ve věku od 15 do 26 let u nezaopatřeného dítěte ve věku od 6 do 15 let u nezaopatřeného dítěte ve věku do 6 let Kč, Kč, Kč, Kč. Při výpočtu životního minima rodiny se postupuje tak, že se nejdříve posuzují osoby, které nejsou nezaopatřenými dětmi a poté nezaopatřené děti. V rámci těchto skupin se postupuje od nejstarší osoby k nejmladší osobě. Životní minimum společně posuzovaných osob je tvořenou součtem životních minim jednotlivých osob. Mezi základní nástroje sociální pomoci patří poradenství, sociálně-právní ochrana, sociální prevence,sociální služby a dávky sociální péče. Velmi významné jsou sociální služby, kam řadíme především všechny druhy domovů pro seniory(domovy důchodců, penziony pro seniory apod.), ústav sociální péče pro dospělé i pro mládež a pečovatelskou službu. Velmi významná je skutečnost, že v souvislosti s financováním sociálních služeb byla zavedena nová dávka příspěvek na péči. Příspěvek na péči nahrazuje dosavadní dávky zvýšení důchodu pro bezmocnost. Jedná se o příspěvek určený ke krytí části nákladů na potřebnou péči, ovšem předpokládá se, že k úplné úhradě budou použity i jiné zdroje. Příspěvek na péči je poskytován všem oprávněným osobám bez ohledu na to, zda je jim pomoc zajišťována rodinou, nebo poskytovatelem sociálních služeb. Jedná se o peněžitou dávku (měsíčně se opakuje), která náleží osobě závislé na pomoci druhé osoby zejména z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. Výše příspěvku: stupeň I (minimální závislost) Kč (pro nezletilé osoby Kč), stupeň II (lehká závislost) Kč (pro nezletilé osoby Kč), stupeň III (středně těžká závislost) Kč (pro nezletilé osoby Kč), stupeň IV (těžká závislost) Kč. Poslední problematika patřící do této kapitoly jsou dávky sociální péče, které jsou určeny těžce zdravotně postiženým občanům (příspěvky na úhradu bytu, příspěvek na zakoupení motorového vozidla, příspěvek na provoz motorového vozidla apod.), které nejsou vázány na sociální potřebnost. Nově byly zavedeny dávky pomoci v hmotné nouzi, mezi které patří příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc

22 Kontrolní otázky 1) Co rozumíte pod pojmem státní sociální podpora? 2) Vyjmenujte a stručně popište jednotlivé dávky státní sociální podpory? 3) Jaký význam má v souvislosti se státní sociální podporou životní minimum? 4) Co to jsou rozhodné příjmy pro nárok na jednotlivé dávky státní sociální podpory? 5) V čem spočívá podstata pěstounské péče? 6) Jaký je podstatný rozdíl mezi existenčním a sociálním minimem? 7) Jaké jsou základní nástroje sociální pomoci? 8) Charakterizujte pojem započitatelné příjmy. 9) Co to jsou sociální služby a co se mezi tyto služby počítá? 10) Jaké příjmy jsou zahrnuty do příjmů rozhodných pro přiznání nároku na dávky státní sociální podpory? 11) Kdy zaniká, a za jakých podmínek, nárok na výplatu dávek státní sociální podpory? 12) Co rozumíte pod pojmem příspěvek na péči, na koho se vztahuje a k čemu především slouží? 13) Popište dávky sociální péče a pro koho jsou tyto dávky především určeny? Pojmy k zapamatování státní sociální podpora příjmy rozhodné pro nárok na dávky státní sociální podpory zánik nároku na výplatu dávek státní sociální podpory přídavek na dítě sociální příplatek příspěvek na bydlení rodičovský příspěvek volba doby čerpání rodičovského příspěvku dávky pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte odměna pěstouna příspěvek na převzetí dítěte příspěvek na zakoupení motorového vozidla porodné pohřebné sociální pomoc systém sociální pomoci životní minimum existenční minimum sociální minimum základní nástroje sociální pomoci sociální služby a jejich význam obsah sociálních služeb příspěvek na péči nová dávka význam příspěvku na péči dávky sociální péče

23 2. Sociální pojištění Cíl Tato kapitola pojednává o problematice sociálního pojištění. Je zde uvedeno co sociální pojištění zahrnuje, kdo je vlastně poplatníkem pojistného, jaký je vyměřovací základ, jaké jsou sazby, najdete zde pojednání o systému dávek nemocenského pojištění, o uplatňování nároku na dávky, o podmínkách nároku na dávky, když se zde i zmiňuji o výpočtu dávek nemocenského pojištění, době poskytování těchto dávek a závěrem kapitoly jsem pro zajímavost uvedla přehled tiskopisů, které se v rámci sociálního pojištění používají. Na základě výše uvedeného je tedy zcela jasné, že studenti po prostudování této kapitoly by měli umět se orientovat v problematice sociálního pojištění, umět vysvětlit kdo je poplatníkem pojistného, jaký je vyměřovací základ pro výši pojistného, co se rozumí sazbou pojistného a jaká je technika odvodu a vlastního placení pojistného, znát rozdělení samostatně výdělečné činnosti a povinnosti osob samostatně výdělečně činných, být schopni charakterizovat systém dávek nemocenského pojištění, uplatňování nároku na dávky, podmínky nároku na jednotlivé dávky a jejich stručný popis, pochopit výpočet dávek nemocenského pojištění, dobu poskytování těchto dávek, umět vyjmenovat alespoň některé tiskopisy, které se v rámci sociálního pojištění používají. PRŮVODCE STUDIEM Vážení studenti, dospěli jste ke studiu kapitoly druhé, která je věnována sociálnímu pojištění. Jistě jste se na naší škole již s problematikou sociálního pojištění setkali i v jiných předmětech, proto tedy předpokládám, že řadu věcí již znáte, že si je jenom zopakujete, připomenete a budete moci pokračovat dále v těch znalostech, které jsou vám v rámci této problematiky neznámé. Vím, že řada z vás se již se sociálním pojištěním setkala i na středních školách, ze kterých jste přišli, proto tedy předpokládám, že této kapitole nebudete muset věnovat tolik času, jako kapitolám ostatním, když se domnívám, že studium této kapitoly vám zabere asi tak 40 minut

24 2.1 Charakteristika sociálního pojištění Sociální pojištění vychází z příslušných legislativních předpisů, když zákon číslo 589/ 1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a předpisy s ním související především uvádí základní údaje o sociálním pojištění, když já bych nejdříve představila problematiku vlastního pojištění. Pojistné zahrnuje 1) pojistné na nemocenské pojištění je určeno pro výdělečné osoby, které v případě tzv. krátkodobých sociálních událostí (dočasné pracovní neschopnosti z důvodu nemoci nebo úrazu či karantény, ošetřování člena rodiny, těhotenství a mateřství, péče o dítě) zabezpečuje peněžitými dávkami nemocenského pojištění, je upraveno zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zahrnuje okruh osob účastných na nemocenském pojištění (tj. zaměstnanců, příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů i osob samostatně výdělečně činných). 2) pojistné na důchodové pojištění Český důchodový systém se skládá ze dvou částí: Sociální pojištění Pojistné na nemocenské pojištění povinné základní důchodové pojištění, je dávkově definované a průběžně financované, zabezpečuje všechny ekonomicky aktivní obyvatele, právní úprava je pro všechny jednotná, penzijní připojištění se státním příspěvkem, je kapitálově financované. Pojistné na důchodové pojištění 3) příspěvek na státní politiku zaměstnanosti Orgány sociálního pojištění jsou následující úřady a instituce: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Česká správa sociálního zabezpečení, Okresní správy sociálního zabezpečení, Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo spravedlnosti. Orgány sociálního pojištění

25 Poplatníci pojistného jsou organizace (tj. právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají více než 25 zaměstnanců), malé organizace (tj. právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance a nejsou organizacemi), Poplatníci sociálního pojištění osoby samostatně výdělečně činné (pojistné na nemocenském pojištění jsou osoby samostatně výdělečně činné, pokud se dobrovolně k touto pojištění přihlásí), osoby, které se dobrovolně účastní důchodového pojištění. Vyměřovací základ Výše pojistného se stanoví procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné období. Vyměřovací základ Vyměřovacím základem je: u zaměstnance úhrn příjmů zúčtovaných v souvislosti s výkonem zaměstnání, u organizace a malé organizace částka odpovídající úhrnu, u OSVČ částka, kterou si určí, ne však méně než 50% příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení, OSVČ si může určit i vyšší vyměřovací základ, u osoby dobrovolně účastné na důchodovém pojištění je to částka, kterou si sama určí, nejméně minimální měsíční částka platná k 1. lednu kalendářního roku. Sazby pojistného Sazby pojistné z vyměřovacího základu činí: u organizace a malé organizace 26%, u zaměstnanců 6,5% z vyměřovacího základu, u OSVČ 29,2% z toho 28% na důchodové pojištění, 1,2% na státní politiku zaměstnanosti, jde-li o OSVČ účastnou na důchodovém Sazby pojistného pojištění a 1,4 % na nemocenské pojištění, jde-li o OSVČ účastnou na nemocenském pojištění, u osob dobrovolně účastných důchodového pojištění 28% na důchodové pojištění. Odvod a placení pojistného Organizace a malá organizace částky pojistného platí za jednotlivé kalendářní měsíce a jsou splatné v den, který je určen pro výplatu mezd a platů za příslušný měsíc, Organizace a malá organizace organizace odečte úhrn zúčtovacích dávek nemocenského pojištění od pojistného, které je povinna odvádět a rozdíl odvede na účet České správy sociálního zabezpečení,

26 malá organizace je povinna odvést pojistné na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení (dle sídla PO, dle bydliště FO), jsou povinny si samy vypočítat pojistné,odvádět pojistné, které je povinen platit zaměstnanec. Osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny odvádět pojistné na účet příslušné OSSZ, zálohy na pojistné se platí jednotlivě za kalendářní měsíce, které jsou splatné do prvního dne kalendářního měsíce, za který se platí, do 8 dne následujícího kalendářního měsíce, Osoby samostatně výdělečně činné pojistné na nemocenské pojištění, pokud jsou dobrovolně přihlášeni k tomuto pojištění, platí za jednotlivé měsíce společně se zálohou na pojistné. Osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění platí pojistné za jednotlivé celé kalendářní měsíce a odvádí je na účet příslušné OSSZ podle místa trvalého pobytu těchto osob. Osoby, které se dobrovolně účastní důchodového pojištění 2.2 Samostatně výdělečná činnost a její rozdělení Samostatně výdělečná činnost se rozděluje na hlavní a vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší samostatnou činnost, pokud osoba samostatně výdělečně činná (OSVĆ) v kalendářním roce: Samostatně výdělečná činnost Vykonávala zaměstnání a příjem ze zaměstnání, kterého v tomto roce dosáhla, činí alespoň dvanáctinásobek minimální mzdy platné k 1. lednu kalendářního roku, za který OSVČ pojištění posuzuje měla nárok na výplatu částečného invalidního nebo plného invalidního důchodu nebo jí byl přiznán starobní důchod, měla nárok na rodičovský příspěvek, byla nezaopatřených dítětem. Povinnosti OSVČ: OSVČ má povinnost oznámit příslušné okresní (pražské) správě sociálního zabezpečení den: zahájení (znovuzahájení) samostatné výdělečné činnosti nebo spolupráce při výkonu samostatně výdělečné činnosti, ukončení samostatné výdělečné činnosti, zániku oprávnění vykonávat samostatnou výdělečnou činnost, od kterého nemá nárok na výplatu starobního, plného nebo částečného invalidního důchodu, rodičovského příspěvku, přestala být nezaopatřených dítětem,

27 Výše uvedené povinnosti je OSVČ povinna splnit nejpozději do 8. dne kalendářního měsíce následujícího měsíce, v němž nastala skutečnost, která zakládá tuto povinnost. 2.3 Systém dávek nemocenského pojištění Z nemocenského pojištění zaměstnanců se poskytují 4 dávky: nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, peněžitá pomoc v mateřství. Dávky nemocenského pojištění Z nemocenského pojištění OSVČ se poskytují 2 dávky: nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství. Uplatňování nároku na dávky Nárok na dávky nemocenského pojištění se uplatňuje předložením předepsaného tiskopisu, který vystavuje příslušný lékař. Žena, která do své trvalé péče nahrazující péči mateřskou převzala dítě, uplatňuje nárok na peněžitou pomoc v mateřství po předložení své písemné žádosti. Nárok na dávky pěstounského pojištění Žádost o dávku podávají zaměstnanci u svého zaměstnavatele, osoby samostatně výdělečně činné u příslušné OSSZ. Nárok na dávky nemocenského pojištění má i zaměstnanec, kterému skončil pracovní poměr, je v tzv. ochranné lhůtě. Ochranná lhůta činní 42 dnů od skončení zaměstnání; jestliže však zaměstnanec byl naposledy zaměstnán po kratší dobu, činí ochranná lhůta tolik dnů, kolik dnů byl naposledy zaměstnán. U žen, jejichž zaměstnání skončilo v době těhotenství, činí ochranná lhůta vždy 6 měsíců. Podmínky nároku Nemocenské uznání dočasné neschopnosti v práci či nařízená karanténa, Nemocenské účast na nemocenském pojištění nebo trvání ochranné lhůty v době vzniku dočasné pracovní neschopnosti, nevykonávání práce v zaměstnání, nevyčerpaná podpůrčí doba, OSVČ (mimo podmínek stanovených pro zaměstnance),

28 nesmí v době pracovní neschopnosti nebo karantény osobně vykonávat samostatnou výdělečnou činnost, musí mít zaplaceno pojistné na nemocenském pojištění, musí být účastná nemocenského pojištění OSVČ po dobu aspoň 3 měsíců před vznikem pracovní neschopnosti. Podpora při ošetřování člena rodiny účast na nemocenském pojištění nebo trvání ochranné lhůty v době vzniku potřeby ošetřování člena rodiny, zaměstnanec nepracuje z důvodu ošetřování člena rodiny nebo péče o dítě ve věku do 10 let ze stanovených důvodů, žití v domácnosti s ošetřovaným, tato podmínka se nevztahuje na ošetřování dítěte mladšího 10 let rodičem, nevykonávání práce v zaměstnání. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství, či mateřství Podpora při ošetřování člena rodiny účast ženy na nemocenském pojištění, převedení těhotné zaměstnankyně nebo matky do konce 9. měsíce po porodu na jinou práci ze stanovených důvodů, pokles jejího výdělku z důvodu převedení bez jejího zavinění. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství, či mateřství Vyrovnávací příspěvek se stanoví jako rozdíl mezi denním vyměřovacím základem, který měla zaměstnankyně před tím, než byla převedena na jinou práci, a průměrných denním započitatelným příjmem po převedení na jinou práci. Peněžitá pomoc v mateřství účast ženy na nemocenském pojištění nebo trvání ochranné lhůty, získání aspoň 270 kalendářních dnů účasti na nemocenském pojištění v posledních dvou letech před porodem, porod, Peněžitá pomoc v mateřství nevykonávání práce v zaměstnání, OSVČ (mimo podmínek stanovených pro zaměstnankyně), zaplacení pojistného na nemocenském pojištění, osobně nevykonávat samostatně výdělečnou činnost, získat též aspoň 180 dnů účasti na nemocenském pojištění, OSVČ v období jednoho roku před porodem. Výpočet nároku nemocenského pojištění Denní vyměřovací základ Zaměstnanci Započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnanci v rozhodném období, kterým je zpravidla 12 kalendářních měsíců bezprostředně předcházejících kalendářnímu měsíci, ve kterém došlo

29 ke vzniku pracovní neschopnosti, potřeby ošetřování člena rodiny či nástupu na mateřskou dovolenou, se dělí počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. Do tohoto počtu dnů se však některé dny nezahrnují, aby neodůvodněně nedocházelo k rozmělnění výše denního vyměřovacího základu (např. dny poskytování nemocenského). OSVČ U OSVČ se denní vyměřovací základ zjišťuje obdobným způsobem s tím, že rozhodným obdobím je zpravidla kalendářní rok předcházejícího roku, v němž vznikla pracovní neschopnost či v němž žena nastupuje na mateřskou dovolenou, a započitatelným příjmem se rozumí úhrn měsíčních vyměřovacích základů pro stanovení záloh na pojistné na důchodové pojištění. Doba poskytování dávek Dávky nemocenského pojištění se poskytují za kalendářní dny. Nemocenské se poskytuje nejdéle 1 rok od počátku pracovní neschopnosti, ne však déle než do skončení pracovní neschopnosti nebo do uznání plné nebo částečné invalidity. Pro starobní důchodce a poživače plného invalidního Doba poskytování dávek důchodu při pracovní neschopnosti z důvodu nemoci či nepracovního úrazu činí podpůrčí doba 84 kalendářních dnů v kalendářním roce nebo při téže pracovní neschopnosti. Podpora při ošetřování člena rodiny se poskytuje nejvýše po dobu prvních 9 kalendářních dnů, popř. nejvýše 16 kalendářních dnů zaměstnanci, který má v péči dítě do skončení povinné školní docházky a je jinak osamělý. Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje maximálně 28 týdnů, popř. 37 týdnů v případě žen,které porodily více dětí současně a starají se alespoň o dvě z nich, nebo se jedná o ženy svobodné, ovdovělé, rozvedené případně z jiných důvodů osamělé. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se poskytuje nejdéle do nástupu ženy na mateřskou dovolenou a po ukončení mateřské dovolené nejdéle do konce devátého měsíce po porodu. Tiskopisy sociálního pojištění evidenční list důchodového pojištění, přihláška do rejstříku malých organizací, odhláška z rejstříku organizací / malých organizací, přehled o vyměřovacích základech a pojistném malých organizaci, přihláška k nemocenskému pojištění/odhláška, přihláška do rejstříku organizací účtovatele pojištění a dávek nemocenského pojištění, přehled o výši pojistného a vyplacených dávkách, oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti, přihláška k účasti na důchodovém pojištění OSVČ, přihláška k nemocenskému pojištění OSVČ, přehled o příjmech a výdajích OSVČ

30 SHRNUTÍ Pojistné na sociální zabezpečení upravuje příslušná právní norma, když toto pojistné zahrnuje jednak pojistné na důchodové zabezpečení, pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Pojistné výše uvedené je příjmem státního rozpočtu České republiky. Poplatníci pojistného jsou organizace (tj. právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají více než 25 zaměstnanců), malé organizace (tj. právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance a nejsou organizacemi), osoby samostatně výdělečně činné (pojistné na nemocenském pojištění jsou osoby samostatně výdělečně činné, pokud se dobrovolně k touto pojištění přihlásí), osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění. Výše pojistného se stanoví procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné období, když vyměřovacím základem se rozumí: u zaměstnance úhrn příjmů zúčtovaných v souvislosti s výkonem zaměstnání, u organizace a malé organizace částka odpovídající úhrnu, u OSVČ částka, kterou si určí, ne však méně než 50% příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení, OSVČ si může určit i vyšší vyměřovací základ, u osoby dobrovolně účastné na důchodovém pojištění je to částka, kterou si sama určí, nejméně minimální měsíční částka platná k prvnímu lednu kalendářního roku. Sazby pojistné z vyměřovacího základu jsou následující: u organizace a malé organizace 26%, u zaměstnanců 6,5% z vyměřovacího základu, u OSVČ 29,2% z toho 28% na důchodové pojištění, 1,2% na státní politiku zaměstnanosti, jde-li o OSVČ účastnou na důchodovém pojištění a 1,4% na nemocenské pojištění, jde-li o OSVČ účastnou na nemocenském pojištění, u osob dobrovolně účastných důchodového pojištění 28% na důchodové pojištění. Odvod a placení pojistného u jednotlivých subjektů probíhá takto: u organizací a malých organizací částky pojistného platí za jednotlivé kalendářní měsíce a jsou splatné v den, který je určen pro výplatu mezd a platů za příslušný měsíc,

31 organizace odečte úhrn zúčtovacích dávek nemocenského pojištění od pojistného, které je povinna odvádět a rozdíl odvede na účet České správy sociálního zabezpečení, malá organizace je povinna odvést pojistné na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení (dle sídla PO, dle bydliště FO), jsou povinny si samy vypočítat pojistné,odvádět pojistné, které je povinen platit zaměstnanec. u osob samostatně výdělečně činných jsou povinny odvádět pojistné na účet příslušné OSSZ, zálohy na pojistné se platí jednotlivě za kalendářní měsíce, které jsou splatné do prvního dne kalendářního měsíce, za který se platí, do 8 dne následujícího kalendářního měsíce, pojistné na nemocenské pojištění, pokud jsou dobrovolně přihlášeni k tomuto pojištění, platí za jednotlivé měsíce společně se zálohou na pojistné. u osob, které se dobrovolně účastní důchodového pojištění platí pojistné za jednotlivé celé kalendářní měsíce a odvádí je na účet příslušné OSSZ podle místa trvalého pobytu těchto osob. Samostatně výdělečná činnost se rozděluje na hlavní a vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší samostatnou činnost, pokud osoba samostatně výdělečně činná(osvć) v kalendářním roce: - vykonávala zaměstnání a příjem ze zaměstnání, kterého v tomto roce dosáhla, činí alespoň dvanáctinásobek minimální mzdy platné k 1. lednu kalendářního roku, za který OSVČ na pojištění posuzuje měla nárok na výplatu částečného invalidního nebo plného invalidního důchodu nebo jí byl přiznán starobní důchod, měla nárok na rodičovský příspěvek, byla nezaopatřených dítětem. OSVČ má povinnost oznámit příslušné okresní (pražské) správě sociálního zabezpečení den: zahájení (znovuzahájení) samostatné výdělečné činnosti nebo spolupráce při výkonu samostatně výdělečné činnosti, ukončení samostatné výdělečné činnosti, zániku oprávnění vykonávat samostatnou výdělečnou činnost od kterého nemá nárok na výplatu starobního, plného nebo částečného invalidního důchodu, rodičovského příspěvku, přestala být nezaopatřených dítětem Výše uvedené povinnosti je OSVČ povinna splnit nejpozději do 8. dne kalendářního měsíce následujícího měsíce, v němž nastala skutečnost, která zakládá tuto povinnost

32 Z nemocenského pojištění zaměstnanců se poskytují 4 dávky: nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, peněžitá pomoc v mateřství. Z nemocenského pojištění OSVČ se poskytují 2 dávky: nemocenské peněžitá pomoc v mateřství Nárok na dávky nemocenského pojištění se uplatňuje předložením předepsaného tiskopisu, který vystavuje příslušný lékař. Dávky nemocenského pojištění se poskytují za kalendářní dny. Nemocenské se poskytuje nejdéle 1 rok od počátku pracovní neschopnosti, ne však déle než do skončení pracovní neschopnosti nebo do uznání plné nebo částečné invalidity. Pro starobní důchodce a ty občany, kteří pobírají plný invalidní důchod při pracovní neschopnosti z důvodu nemoci či nepracovního úrazu činí podpůrčí doba 84 kalendářních dnů v kalendářním roce nebo při téže pracovní neschopnosti. Podpora při ošetřování člena rodiny se poskytuje nejvýše po dobu prvních 9 kalendářních dnů, popř. nejvýše 16 kalendářních dnů zaměstnanci, který v péči dítě do skončení povinné školní docházky a je jinak osamělý. Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje maximálně 28 týdnů, popř. 37 týdnů v případě žen, které porodily více dětí současně a starají se alespoň o dvě z nich, případně se jedná o ženy svobodné, ovdovělé, rozvedené nebo z jiných důvodů osamělé. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se poskytuje nejdéle do nástupu ženy na mateřskou dovolenou a po ukončení mateřské dovolené nejdéle do konce devátého měsíce po porodu

33 Kontrolní otázky 1) Charakterizujte stručně sociální pojištění a co toto pojištění zahrnuje? 2) Co rozumíte pod pojmem vyměřovací základ pojistného? 3) Jak byste definovali osobu samostatně výdělečně činnou a jaké jsou její povinnosti v souvislosti se sociálním pojištěním? 4) Jaké dávky se poskytují v rámci nemocenského pojištění zaměstnancům a jaké ze stejného pojištění osobám samostatně výdělečně činným? 5) Jaké jsou podmínky nároku na jednotlivé dávky v rámci sociálního pojištění? 6) Vysvětlete pojem pojistné na důchodové pojištění. 7) Vyjmenujte z jakých částí se skládá český důchodový systém. 8) Vyjmenujte orgány sociálního pojištění. 9) Kdo je poplatníkem pojistného? 10) Co je vyměřovacím základem pro výpočet pojistného? 11) Co to jsou sazby pojistného? Uveďte některé příklady. 12) Popište odvod pojistného u organizace a u malé organizace. 13) Popište odvod pojistného u osob samostatně výdělečně činných. 14) Je možné se také dobrovolně účastnit na důchodovém pojištění a za jakých podmínek je toto možné? 15) Jak rozdělujeme samostatně výdělečnou činnost? 16) Jakým způsobem se uplatňuje nárok na dávky nemocenského pojištění? Stručně tento způsob popište. 17) Jakým způsobem se vypočítávají dávky nemocenského pojištění? 18) Jak probíhá poskytování nemocenských dávek a jak dlouho se mohou tyto pobírat?

34 Pojmy k zapamatování sociální pojištění nemocenské pojištění důchodové pojištění příspěvek na státní politiku zaměstnanosti orgány sociálního pojištění poplatník pojistného vyměřovací základ sazby pojistného výše sazeb pojistného pro účastníky pojistného odvod a placení pojistného způsoby odvodu a placení pojistného osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) rozdělení samostatně výdělečné činnosti povinnosti osob samostatně výdělečně činných osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění uplatňování nároku na jednotlivé dávky nemocenské dávky podmínky výplaty nemocenských dávek podpora při ošetřování člena rodiny podmínky výplaty podpory při ošetřování člena rodiny vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství podmínky výplaty vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství peněžitá pomoc v mateřství podmínky výplaty peněžité pomoci v mateřství výpočet dávek nemocenského pojištění doba poskytování jednotlivých dávek dvě části českého důchodového systému malé organizace a jejich charakteristika tiskopisy používané v oblasti sociálního pojištění

35 3. Důchodové pojištění a penzijní připojištění Cíl Výše uvedený název kapitoly předesílá zcela její obsah, když velmi významná a stále bohatě diskutovaná problematika by měla studentům umožnit proniknout ke kořenům důchodového pojištění a penzijního připojištění a zároveň význam tohoto textu spočívá mimo jiné i v tom, že se vlastně dříve, či později dotýká, případně bude dotýkat každého občana. Po prostudování této kapitoly by studenti měli být schopni: charakterizovat důchodové pojištění a penzijní připojištění, popsat jednotlivé dávky důchodového pojištění, orientovat se v problematice penzijního připojištění, vysvětlit podstatu a význam důchodového pojištění a penzijního připojištění. PRŮVODCE STUDIEM Vážení studenti, pokud jste se ve studiu dostali až k této deváté kapitole, tak při jejím studiu si jistě řada z vás uvědomí, že tato problematika se bude jednou dotýkat každého občana, neboť běh času nelze zastavit. Proto ve společnosti probíhají tak bouřlivé debaty na toto téma,neboť společnost si je většinou vědoma toho, že je třeba zajistit důstojné prožití poslední části života občanům, kteří již nejsou pracovně aktivními a kteří v minulosti vytvářeli hodnoty pro budoucí generace. Vzhledem k neuspokojivým vztahům v rámci veřejných financí, tedy s ohledem na značně velké deficity státního rozpočtu, je proto problém finančně zajistit a udržet dosavadní systém v oblasti dávek důchodového pojištění a ve společnosti probíhá obsáhlá diskuse o podstatných změnách, kdy je nutno co nejdříve přikročit k radikální důchodové reformě. V této kapitole se však důchodovou reformou a její neodkladností nebudu zabývat, této problematice věnuji samostatnou, poslední kapitolu. Domnívám se, že tato problematika důchodového pojištění a penzijního připojištění bude pro vás zajímavá, bude se vám dobře studovat a předpokládám, že byste ji mohli zvládnout nastudovat za 80 minut

36 3.1 Podstata důchodového pojištění a dávky důchodového pojištění Důchodový systém v České republice je založen na tzv. tří pilířovém důchodovém systému. 1) Prvním pilířem je povinné základní důchodové pojištění, dávkově definované a průběžně financované, tzn. sociální pojištění. 2) Druhým pilířem jsou zaměstnavatelské penzijní systémy, které nejsou v českém důchodovém systému dosud zavedeny. 3) Třetí pilíř tvoří dobrovolné doplňkové, příspěvkově definované pojištění, zejména penzijní připojištění se státním příspěvkem a produkty komerčních pojišťoven, např. životní pojištění. Důchodové pojištění a dávky důchodového pojištění Důchodové pojištění upravuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který vymezuje nároky na důchody a jejich výši a je vykonáván prostřednictvím státních orgánů. Základní důchodový systém udává povinnou účast na důchodovém pojištění všech fyzických osob výdělečně činných na území České republiky. Povinná účast je jednou z forem, jak zabránit vzniku chudoby a je nezbytná i z důvodu zajištění potřebných prostředků na úhradu vyplácených důchodů. Důchodové pojištění je vedeno na samostatném účtu státního rozpočtu. Pro pojistné na důchodové pojištění a pojistné na nemocenské pojištění je zaveden souhrnný název pojistné na sociální zabezpečení. Avšak ne všichni poplatníci platí stejné odvody: zaměstnanci a zaměstnavatelé platí pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, osoby samostatně výdělečně činné platí pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, mohou se přihlásit i k účasti na nemocenském pojištění, osoby účastné dobrovolně důchodovému pojištění platí jen pojistné na důchodové pojištění. Důchodové pojištění je hrazeno ze státního rozpočtu na základě tzv. Princip principu občanské solidarity, kdy pojistné ekonomicky aktivní části občanské obyvatelstva přispívá k úhradě důchodových dávek občanů nacházejících se solidarity ve společensky uznaných sociálních událostech. Tyto sociální události, ke kterým patří stáří, invalidita či úmrtí jsou finančně zajištěny díky důchodovému pojištění. Mezi dávky poskytované z důchodového pojištění patří: starobní důchod, invalidní důchod, pozůstalostní důchody vdovský, vdovecký a sirotčí Dávky poskytované z důchodového pojištění

37 Účast na důchodovém pojištění Jak už jsem výše uvedla, účast na důchodovém pojištění můžeme rozdělit na povinnou a dobrovolnou. Ze zákona je účast na pojištění povinná pro fyzické osoby výdělečně činné na území České republiky a dobrovolná např. pro osoby samostatně výdělečně činné. Účast na důchodovém pojištění PRŮVODCE STUDIEM Vážení studenti, nyní se budu zabývat jednotlivými dávkami důchodového pojištění, ovšem pouze rámcově, neboť podrobně a přehledně tato problematika bude uvedena v kapitole, kterou věnuji nutnosti urychleného provedení důchodové reformy u nás. Dávky důchodového pojištění Starobní důchod Podmínkou nároku pro tuto sociální událost je dosažení určité věkové hranice tzn. důchodového věku a být alespoň 25 let pojištěn. Důchodový věk je stanoven na základě celospolečenského konsenzu o tom, že od určitého věku člověk ztrácí schopnost soustavné práce. V současné době činí důchodový věk pro pojištěnce narozené před rokem 1936: u mužů 60 let, u žen 57 let, tento věk se snižuje s počtem vychovaných dětí na: o 56 let pokud vychovaly alespoň jedno dítě, o 55 let pokud vychovaly alespoň dvě děti, o 54 let pokud vychovaly alespoň tři nebo čtyři děti, o 53 let pokud vychovaly alespoň pět a více dětí. Pro pojištěnce narozené po roce 1968 činí důchodový věk: u mužů 65 let, u žen také 65 let, věk se ale snižuje s počtem vychovaných dětí na: o 64 let pokud vychovaly alespoň dvě děti, o 63 let pokud vychovaly alespoň tři děti, o 62 let pokud vychovaly alespoň čtyři a více dětí

38 Pozn.: Podrobné přehledné tabulky pro aktuální odchody do důchodu v současné době budou uvedeny v souvislosti s textem o nutnosti důchodové reformy u nás. Jednotná hranice odchodu mužů a žen do důchodu je nezbytná i proto, že její rozdílná výše je v Evropské unii pouze dočasná výjimka ze zásady rovného zacházení v systémech sociálního zabezpečení. Věková hranice, do které je člověk schopen vykonávat práci je indiciální záležitostí a spočívá na osobním rozhodnutí občana, kdy ukončí svou výdělečnou činnost. V roce 1998 se zavedla možnost předčasného odchodu do starobního důchodu řešící sociální situaci občanů, kteří ztratili zaměstnání krátce před dosažením důchodového věku a nemohli získat zaměstnání nové. Předčasný odchod do důchodu byl však využíván více než se očekávalo, a proto byl v roce 2001 upraven vyšší redukcí procentní výměry a zastaven jeho růst. Přesto byl dočasně krácený předčasný důchod pořád výhodný, protože po dosažení důchodového věku vznikl nárok na normální nekrácený starobní důchod, což negativně ovlivnilo výdaje na důchody. Dne 1. ledna 2004 byly dočasné krácené předčasné důchody zrušeny a do předčasného starobního důchodu smí odejít pouze osoby, které jsou pojištěny nejméně 25 let a do řádného odchodu do důchodu jim zbývají maximálně tři roky. Důchodová výměra se přitom snižuje o 0,9 % základu za každých 90 dní do doby dosažení důchodového věku, a toto snížení je trvalé. Skladba důchodů je založena na tzv. dvousložkové konstrukci, která se skládá: ze základní výměry stanovené pevnou částkou stejnou pro všechny důchody, na kterou nemá vliv délka pojištění ani výše výdělku, procentní výměry, která je závislá na výši příjmu a době pojištění. O nároku a výši důchodu rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení. Invalidní důchod Koncepce invalidních důchodů prošla změnou, která ukončila rozdělování důchodů na dva druhy - invalidní a částečně invalidní důchod. Nově je invalidním osobám poskytována jediná dávka důchodového pojištění tzv. invalidní důchod. Výše této dávky však bude rozdílná dle stupně invalidity u konkrétního pojištěnce. Je důležité zmínit, že pojištěnec je invalidní pokud mu z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Stupně invalidity členíme na: Invalidní důchod invaliditu I. stupně, kdy pracovní schopnost poklesla nejméně o 35 % avšak nejvíce o 49 %, invaliditu II. stupně, kdy pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 % avšak nejvíce o 69 %, invaliditu III. stupně, kdy pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 %

39 Výše procentní výměry invalidního důchodu za každý celý rok doby pojištění činí: 0,5 % výpočtového základu měsíčně při invaliditě I. stupně, 0,75 % výpočtového základu měsíčně při invaliditě II. stupně, 1,5 % výpočtového základu měsíčně při invaliditě III. stupně. Při změně stupně invalidity se změní i výše invalidního důchodu. Při zhoršení zdravotního stavu se zvýší procentní výměra invalidního důchodu, naopak při zlepšení zdravotního stavu se snižuje. Dávku invalidního důchodu je nutno považovat za náhradu ztráty pravidelných příjmů, nikoliv za kompenzaci všech druhů vrozeného či získaného zdravotního poškození. Pro získání nároku na invalidní důchod je nutné posoudit zdravotní stav pojištěnců, který je posuzován lékaři okresní správy sociálního zabezpečení, a také je třeba splnit podmínku potřebné doby pojištění. Pozůstalostní důchody Sociální situací pro uznání pozůstalostního důchodu je ovdovění či osiření. Pozůstalostní důchody tedy můžeme rozdělit na Pozůstalostní důchody vdovský, vdovecký a sirotčí. Na vdovský či vdovecký důchod má nárok vdova po manželovi, který byl poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, nebo splnil ke dni smrti podmínku nároku na starobní důchod anebo zemřel následkem pracovního úrazu. Vdovec má nárok na vdovecký důchod po manželce se stejnými podmínkami. Na vdovský důchod je nárok po dobu jednoho roku od smrti manžela. Po uplynutí této doby má nárok na vdovský důchod, pokud splňuje alespoň jednu z uvedených podmínek: pečuje o nezaopatřené dítě, pečuje o dítě, které je závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost), III (těžká závislost) nebo IV (úplná závislost), pečuje o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela, který s ní žije v domácnosti a je závislý na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost), III (těžká závislost) nebo IV (úplná závislost), je invalidní ve III. stupni, nebo dosáhla alespoň věku o 4 roky nižšího, než činí důchodový věk pro muže stejného data narození nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší. Dítětem v prvním a druhém bodě se rozumí dítě, které má po zemřelém nárok na sirotčí důchod, a dítě, které bylo v rodině zemřelého vychováváno, jde-li o vlastní (osvojené) dítě vdovy nebo bylo-li dítě aspoň jedním z nich převzato do dne smrti manžela do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Nárok na vdovský či vdovecký důchod zanikne dnem uzavření

40 nového manželství. Výše základní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí 680 Kč měsíčně a výše procentní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí 50 % procentní výměry starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně, na který měl nebo by měl nárok manžel (manželka) v době smrti. Na sirotčí důchod má nárok nezaopatřené dítě, zemřel-li mu: rodič (osvojitel dítěte), osoba, která si vzala dítě do péče nahrazující péči rodičů, a dítě na ni bylo v době její smrti převážně odkázáno výživou, kterou nemohli ze závažných důvodů zajistit jeho rodiče, jestliže rodič (osvojitel) nebo osoba uvedená ve druhém bodě byli poživateli starobního nebo invalidního důchodu nebo ke dni smrti splnili podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod anebo zemřeli následkem pracovního úrazu. Nezaopatřené osiřelé dítě má nárok na sirotčí důchod po každém z rodičů (osvojitelů) či osobě uvedené v druhém bodě. Nárok na sirotčí důchod zaniká, pokud dítě přestane být nezaopatřeným nebo osvojením, jestliže však dojde ke zrušení osvojení, nárok na sirotčí důchod se obnovuje. Výše základní výměry sirotčího důchodu činí 680 Kč měsíčně a procentní výměra činí 40% procentní výměry starobního nebo invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně, na který měl nebo by měl nárok zemřelý v době smrti. Pokud zanikl a potom znovu vznikl nárok na sirotčí důchod nesmí být výše procentní výměry nižší než procentní výměra sirotčího důchodu, která náležela ke dni zániku nároku na tento důchod. 3.2 Penzijní připojištění a jeho význam Podle zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a dalších změnách, se penzijním připojištění se státním příspěvkem rozumí shromažďování peněžních prostředků od účastníka penzijního připojištění a státu poskytnutých ve prospěch účastníků, nakládání s těmito prostředky a vyplácení dávek penzijního připojištění. Penzijní připojištění se státním příspěvkem mohou provádět pouze penzijní fondy. Česká republika se zavedením penzijního připojištění stala jednou z prvních zemí střední Evropy, která zavedla tzv. třetí pilíř důchodového zabezpečení, tedy penzijní připojištění. Charakteristickými znaky penzijního připojištění jsou: dobrovolnost penzijní připojištění je založeno na základě dobrovolného rozhodnutí občana, přímý vztah penzijní fond versus fyzická osoba, individuální rozhodování každý účastník penzijního připojištění si vybírá sám penzijní fond a rozhoduje o výši příspěvků, druhu penze, Penzijní připojištění Znaky penzijního připojištění variabilnost možnost výběru či změny penzijního připojištění na základě konkurenční nabídky penzijních fondů, dlouhodobost dlouhodobé uložení peněžních prostředků účastníků penzijního připojištění do penzijních fondů a jejich zhodnocení po určité době, která je vymezena

41 buď dosažením určitého věku u starobní penze nebo vyplacením příspěvků po určitou dobu, např. 15 let u výsluhové penze, bezpečnost zaručuje jí hlavně účast a dohled státu na penzijním připojištění, fondově financovaný, státní příspěvky podpora penzijního připojištění státem formou státních příspěvků, které jsou odvozeny od výše pojistného a od roku 2000 i podpora formou daňových úlev pro účastníky na penzijním připojištění. Význam penzijního připojištění Význam penzijního připojištění v dnešní době roste, jelikož věk populace neustále stoupá a zvyšuje se počet občanů závislých na povinném důchodovém zabezpečení státu. Penzijní připojištění je jakýmsi přilepšením k povinnému důchodovému zabezpečení, které si účastníci penzijního Význam penzijního připojištění připojištění v průběhu doby trvání připojištění střádají formou penzijních příspěvků, které jsou ještě zvýšeny o státní příspěvky a výnos z hospodaření penzijního fondu. Účastníci penzijního připojištění Podle zákona o penzijním připojištění se účastníkem penzijního připojištění může stát každá fyzická osoba, starší 18 let a s trvalým pobytem na území České republiky. Podmínkou účasti na penzijní připojištění není účast na důchodovém Účastníci penzijního připojištění pojištění. Zákon neukládá účastníkům zakládat penzijní připojištění u určitého penzijního fondu, tzn., že účastník má právo vlastního výběru. Penzijní fond si však může stanovit v penzijním plánu okruh jeho účastníků (např. zaměstnání u určitého zaměstnavatele či v určitém okruhu). Účastníci penzijního připojištění smí uzavřít smlouvu o penzijním připojištění pouze u jednoho penzijního fondu. Vznik penzijního připojištění Na základě smlouvy o penzijním připojištění vzniká penzijní připojištění konkrétní fyzické osoby, jež splnila podmínky pro uzavření penzijního připojištění, s penzijním fondem a to dnem uvedeným ve smlouvě. Tato smlouva je upravena zákonem o penzijním připojištění, který Vznik penzijního připojištění ukládá penzijním fondu před uzavřením smlouvy obeznámit účastníka se statutem a penzijním plánem penzijního fondu s nímž hodlá smlouvu uzavřít. Penzijní plán je ze zákona přímou součástí smlouvy o penzijním připojištění

42 Touto smlouvou se penzijní fond zavazuje poskytovat každému účastníkovi penzijního fondu dávky penzijního připojištění za podmínek ve smlouvě stanovených. Na základě změn provedených zákonem 170/1999 Sb., novela zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a dalších změnách, se v penzijním připojištění uplatňuje dvojí právní režim, který rozdělil smlouvy o penzijním připojištění na: staré smlouvy o penzijním připojištění odpovídají právní úpravě platné před činností zákona č. 170/1999 Sb. a které se řídí původním penzijním plánem, nové smlouvy o penzijním připojištění byly sjednány za účinnosti zákona č. 170/1999 Sb. po schválení změn penzijního plánu nebo které byly sice sjednány před změnou penzijního plánu, ale po změně tohoto plánu byly tyto staré smlouvy změněny na podmínky zákona č. 170/1999 Sb. V závislosti na tom, zda se jedná o novou či starou smlouvu o penzijním připojištění, jsou pak upraveny také nároky účastníků penzijního připojištění. Dávky penzijního připojištění Penzijní fond poskytuje několik dávek podle výběru účastníka. Okruh dávek je stanoven zákonem o penzijním připojištěním, které jsou uvedeny v penzijním plánu. Penzijní plán okruh dávek nemůže rozšiřovat. Dávky penzijního připojištění Jsou to tyto dávky: jednorázové odbytné dávka náležící účastníkovi místo penze za podmínek stanovených penzijním plánem nebo při ukončení trvalého pobytu v České republice, skládá se z účastníkem naspořené souhrnné Jednorázové odbytné částky, státních příspěvků a podílu na výnosech fondu z obou těchto částek, výnosy fondu a příspěvky zaměstnavatele se daní srážkovou daní 15% u zdroje, odbytné - dávka náležící účastníkům nebo pozůstalým za předpokladu Odbytné splnění zákonných podmínek,(a to v případě, kdy účastník zaplatil příspěvky v penzijním připojištění alespoň na 12 kalendářních měsíců, jestliže penzijní plán nestanoví dobu kratší), skládá se ze souhrnné částky, kterou účastník spořil a z podílu na výnosech fondu z této částky, nejsou vyplaceny státní příspěvky ani výnosy ze státních příspěvků, výnos připisovaný fondem a příspěvky zaměstnavatele jsou zdaněny srážkovou daní 25% u zdroje, penze u nových smluv o penzijním připojištění se jedná o doživotní Penze pravidelnou výplatu peněžní částky, u starých smluv o penzijním připojištění se jedná o pravidelnou výplatu peněžní částky po stanovenou dobu, zhodnocení všech příspěvků fondu podléhá 15% srážkové dani

43 Z penzijního připojištění lze dle zákona o penzijním připojištění poskytovat tyto penze: starobní penze musí být dle zákona o penzijním pojištění poskytována vždy na rozdíl od ostatních druhů penzí, účastník má nárok na starobní penzi pokud dosáhl věku 60 let (tato spodní hranice je stanoven zákonem, fond ji nemůže snížit, horní hranice není limitována) a pokud po dobu 5 let platil příspěvky ve smluvené výši řádně a včas (penzijní plán přitom může stanovit i dobu kratší), výsluhová penze základní podmínkou nároku je sjednání výsluhové penze a platba příspěvků po dobu nejméně 15 let, tato penze je zejména důležitá pro pracovníky vykonávající obtížnou a namáhavou práci, kterou Starobní penze Výsluhová penze nebudou moci vykonávat ve vyšším věku, nebo v případě přechodu na méně placenou práci si mohou udržet pomocí výsluhové penze svůj příjem, invalidní penze podmínkou nároku je třeba si jí sjednat ve smlouvě a účastníkovi musí být přiznán invalidní důchod ze sociálního zabezpečení, další je platba příspěvků ve smluvené výši nejméně 5 let, invalidní penze se vyplácí se součtu příspěvků na starobní a invalidní penzi, Invalidní penze pozůstalostní penze nárok na pozůstalostní penzi, pokud byla sjednána, mají osoby, uvedené účastníkem ve smlouvě, pokud účastník platil příspěvky po dobu 1 roku a starobní či výsluhová penze ještě Pozůstalostní penze nezačala být vyplácena, na pozůstalostní penzi se neplatí zvláštní příspěvky a v případě nároku se vyplácí ze součtu příspěvků na starobní a výluhovou penzi. Převedení penzijního připojištění k jinému fondu Zákon o penzijním připojištění kromě nároku na penzi nebo jiné dávky penzijního připojištění upravuje i nárok účastníka na penzijním připojištění k převedení příspěvků, státního příspěvku a svého podílu na výnosech hospodaření penzijního fondu do penzijního připojištění u jiného penzijního fondu. Právo na převedení prostředků má účastník, kterému penzijní připojištění Převedení penzijního připojištění k jinému fondu zaniklo a jemuž nevznikl nárok na penzi a nebylo vyplacené odbytné. Penzijní fond je povinen převést tyto prostředky do tří měsíců ode dne doručení žádostí účastníka o převedení, je k ní potřeba přiložit souhlas penzijního fondu, do jehož penzijního připojištění mají být prostředky účastníka převedeny. Z toho vyplývá, že prostředky penzijního fondu jsou přenositelné. Každý účastník má právo na informace o výši všech prostředků, které penzijní fond eviduje ve prospěch jeho nároků z penzijního připojištění a také mu musí být dostupná zpráva o hospodaření penzijního fondu

44 3.3 Příspěvky na penzijní připojištění Penzijní připojištění se skládá z : pravidelných příspěvků účastníka penzijního připojištění, státních příspěvků, výnosů z hospodaření fondu. Příspěvky na penzijní připojištění Výše příspěvku je stanovena za kalendářní měsíc. Nejnižší příspěvek podle zákona o penzijním připojištění činí 100 Kč měsíčně. Maximální částka není zákonem stanovena. Penzijnímu fondu poskytuje Ministerstvo financí ze státního rozpočtu ve prospěch účastníků penzijního připojištění státní příspěvky. Výše státního příspěvku je odstupňována v závislosti na výši příspěvku účastníka. Výše státního příspěvku v závislosti na výši příspěvku účastníka v Kč Výše příspěvku účastníka v Kč 100 Kč až 199 Kč 200 Kč až 299 Kč 300 Kč až 399 Kč 400 Kč až 499 Kč 500 Kč a více Výše státního příspěvku v Kč 50 Kč + 40 % z částky nad 100 Kč 90 Kč + 30 % z částky nad 200 Kč 120 Kč + 20% z částky nad 300 Kč 140 Kč + 10 % z částky nad 400 Kč 150 Kč Zdroj: Zákon č. 170/1999 Sb., novela zákona č 42/1994 Sb., zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem a dalších změnách Konstrukce státního příspěvku funguje na principu nepřímé úměry, tzn., že s růstem příspěvků účastníka klesá výše státního příspěvku. Nejvýhodnější je měsíční příspěvek ve výši 300 Kč, který má asi 40 % zhodnocení. Platby příspěvků na penzijní připojištění lze odložit či přerušit. Podmínky odkladu a přerušení jsou záležitostí penzijního fondu, zákon o penzijním připojištění v tomto směru nestanovil žádná pravidla. Podmínkou pro nárok státního příspěvku je včasná platba příspěvku na penzijní připojištění za každý kalendářní měsíc, tj. do konce kalendářního měsíce musí být příspěvek zapsán na účet penzijního fondu. Penzijní fond nárokuje státní příspěvky vůči Ministerstvu financí za ty své účastníky, kteří splňují příslušné podmínky formou písemné žádosti podanou v kalendářním měsíci následujícím po ukončení kalendářního čtvrtletí

45 Státní příspěvek je Ministerstvo financí povinno zaslat na účet penzijního fondu do konce druhého měsíce následujícího po čtvrtletí, za které se o poskytnutí státního příspěvku žádá. Příspěvky na penzijní připojištění a státní příspěvky má penzijní fond povinnost evidovat a hospodařit s nimi stejným způsobem. Příspěvky na penzijní připojištění od zaměstnavatelů a třetích osob Přestože je penzijní připojištění založeno na vztahu penzijní fond účastník, zákon o penzijním připojištění připouští, aby příspěvky nebo jejich část mohly bý t za účastníka placeny někým jiným. Je nutné předem písemně informovat penzijní fond o skutečnosti, že platbu příspěvku nebo jeho části poskytuje třetí osoba. Třetí osoba, kterou může být kterákoli fyzická či právnická osoba v jakémkoliv vztahu s účastníkem, se však nestává platbou Příspěvky na penzijní připojištění od zaměstnavatelů a třetích osob příspěvku či jeho části účastníkem penzijního připojištění, tzn., že třetí osobě nevznikají žádné práva ani povinnosti vůči penzijnímu fondu. Pokud třetí osoba neplatí příspěvky včas, má to stejný dopad, jako by příspěvky neplatil účastník penzijního připojištění. Třetí osobou může být i zaměstnavatel. Změnou, kterou přinesl zákon č. 170/1999 Sb. je, že na příspěvek placený zaměstnavatelem zcela či z části za své zaměstnance není poskytnut státní příspěvek. 3.4 Daňové zvýhodnění penzijního připojištění Penzijní připojištění není u nás využíváno občany v takové míře, jak se předpokládalo při jeho zavedení, případně jak by bylo žádoucí, aby se občané připravovali na dobu až budou pobírat starobní důchod. Proto také, když byl novelizován původní zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a dalších změnách a byla přijata Daňové zvýhodnění penzijního připojištění novela výše uvedeného zákona pod č. 170/1999 Sb., bylo pamatováno i na určité zvýhodnění těch občanů, kteří využívají penzijního připojištění. Pravdou však je, že toto zvýhodnění nepřineslo efekt, který se očekával, tedy, že se více občanů zapojí do penzijního připojištění. Novelizovaný zákon uvádí, že účastník penzijního připojištění má možnost daňového zvýhodnění a to jak přímo účastník, tak i zaměstnavatel, který zaměstnanci může přispívat na penzijní připojištění

46 SHRNUTÍ Důchodový systém v České republice je založen na tzv. tří pilířovém důchodovém systému. Prvním pilířem je povinné základní důchodové pojištění, dávkově definované a průběžně financované, tzn. sociální pojištění. Druhým pilířem jsou zaměstnavatelské penzijní systémy, které nejsou v českém důchodovém systému dosud zavedeny. Třetí pilíř tvoří dobrovolné doplňkové, příspěvkově definované pojištění, zejména penzijní připojištění se stáním příspěvkem a produkty komerčních pojišťoven, např. životní pojištění. Důchodové pojištění upravuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který vymezuje nároky na důchody a jejich výši a je vykonáván prostřednictvím státních orgánů. Základní důchodový systém udává povinnou účast na důchodovém pojištění všech fyzických osob výdělečně činných na území České republiky. Povinná účast je jednou z forem, jak zabránit vzniku chudoby a je nezbytná i z důvodu zajištění potřebných prostředků na úhradu vyplácených důchodů. Důchodové pojištění je vedeno na samostatném účtu státního rozpočtu. Pro pojistné na důchodové pojištění a pojistné na nemocenské pojištění je zaveden souhrnný název pojistné na sociální zabezpečení. Důchodové pojištění je hrazeno ze státního rozpočtu na základě tzv. principu občanské solidarity, kdy pojistné ekonomicky aktivní části obyvatelstva přispívá k úhradě důchodových dávek občanů nacházejících se ve společensky uznaných sociálních událostech. Tyto sociální události, ke kterým patří stáří, invalidita či úmrtí jsou finančně zajištěny díky důchodovému pojištění. Mezi dávky poskytované z důchodového pojištění patří: starobní důchod, invalidní důchod, pozůstalostní důchody vdovský, vdovecký a sirotčí. Účast na důchodovém pojištění můžeme rozdělit na povinnou a dobrovolnou. Ze zákona je účast na pojištění povinná pro fyzické osoby výdělečně činné na území České republiky a dobrovolná např. pro osoby samostatně výdělečně činné. Podmínkou nároku na STAROBNÍ DŮCHOD je dosažení určité věkové hranice tzn. důchodového věku a být alespoň 25 let pojištěn. Důchodový věk je stanoven na základě celospolečenského konsenzu o tom, že od určitého věku člověk ztrácí schopnost soustavné práce. Skladba důchodů je založena na tzv. dvousložkové konstrukci, která se skládá: ze základní výměry stanovené pevnou částkou stejnou pro všechny důchody, na kterou nemá vliv délka pojištění ani výše výdělku, procentní výměry, která je závislá na výši příjmu a době ojištění. O nároku a výši důchodu rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení

47 Koncepce INVALIDNÍCH DŮCHODŮ prošla změnou, která ukončila rozdělování důchodů na dva druhy - invalidní a částečně invalidní důchod. Nově je invalidním osobám poskytována jediná dávka důchodového pojištění tzv. invalidní důchod. Výše této dávky však bude rozdílná dle stupně invalidity u konkrétního pojištěnce. Je důležité zmínit, že pojištěnec je invalidní pokud mu z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Při změně stupně invalidity se změní i výše invalidního důchodu. Při zhoršení zdravotního stavu se zvýší procentní výměra invalidního důchodu, naopak při zlepšení zdravotního stavu se snižuje. Dávku invalidního důchodu je nutno považovat za náhradu ztráty pravidelných příjmů, nikoliv za kompenzaci všech druhů vrozeného či získaného zdravotního poškození. Pro získání nároku na invalidní důchod je nutné posoudit zdravotní stav pojištěnců, které je prováděno lékaři okresní správy sociálního zabezpečení, a také splnit podmínku potřebné doby pojištění. Sociální situací pro uznání POZŮSTALOSTNÍHO DŮCHODU je ovdovění či osiření. Pozůstalostní důchody tedy můžeme rozdělit na vdovský, vdovecký a sirotčí. Na vdovský či vdovecký důchod má nárok vdova po manželovi, který byl poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, nebo splnil ke dni smrti podmínku nároku na starobní důchod anebo zemřel následkem pracovního úrazu. Vdovec má nárok na vdovecký důchod po manželce se stejnými podmínkami. Na vdovský důchod je nárok po dobu jednoho roku od smrti manžela. Nárok na sirotčí důchod má i dítě, které bylo v rodině zemřelého vychováváno, jde-li o vlastní (osvojené) dítě vdovy nebo bylo-li dítě aspoň jedním z nich převzato do dne smrti manžela do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Nárok na vdovský či vdovecký důchod zanikne dnem uzavření nového manželství. Výše základní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí 680 Kč měsíčně a výše procentní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí 50 % procentní výměry starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně, na který měl nebo by měl nárok manžel (manželka) v době smrti. Na sirotčí důchod má nárok nezaopatřené dítě, zemřel-li mu: rodič (osvojitel dítěte), osoba, která si vzala dítě do péče nahrazující péči rodičů, a dítě na ni bylo v době její smrti převážně odkázáno výživou, kterou nemohli ze závažných důvodů zajistit jeho rodiče. Podle zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a dalších změnách, se PENZIJNÍM PŘIPOJIŠTĚNÍM SE STÁTNÍM PŘÍSPĚVKEM rozumí shromažďování peněžních prostředků od účastníka penzijního připojištění a státu poskytnutých ve prospěch účastníků, nakládání s těmito prostředky a vyplácení dávek penzijního připojištění. Penzijní připojištění se státním příspěvkem mohou provádět pouze penzijní fondy. Česká republika se zavedením penzijního připojištění

48 stala jednou z prvních zemí střední Evropy, která zavedla tzv. třetí pilíř důchodového zabezpečení, tedy penzijní připojištění. Charakteristickými znaky penzijního připojištění jsou: dobrovolnost penzijní připojištění je založeno na základě dobrovolného rozhodnutí občana, přímý vztah penzijní fond versus fyzická osoba, individuální rozhodování každý účastník penzijního připojištění si vybírá sám penzijní fond a rozhoduje o výši příspěvků, druhu penze, variabilnost možnost výběru či změny penzijního připojištění na základě konkurenční nabídky penzijních fondů, dlouhodobost dlouhodobé uložení peněžních prostředků účastníků penzijního připojištění do penzijních fondů a jejich zhodnocení po určité době, která je vymezena buď dosažením určitého věku u starobní penze nebo vyplacením příspěvků po určitou dobu, např. 15 let u výsluhové penze, bezpečnost zaručuje jí hlavně účast a dohled státu na penzijním připojištění, fondově financovaný, státní příspěvky podpora penzijního připojištění státem formou státních příspěvků, které jsou odvozeny od výše pojistného a od roku 2000 i podpora formou daňových úlev pro účastníky na penzijním připojištění. Význam penzijního připojištění v dnešní době roste, jelikož věk populace neustále stoupá a zvyšuje se počet občanů závislých na povinném důchodovém zabezpečení státu. Penzijní připojištění je jakýmsi přilepšením k povinnému důchodovému zabezpečení, které si účastníci penzijního připojištění v průběhu doby trvání připojištění střádají formou penzijních příspěvků, které jsou ještě zvýšeny o státní příspěvky a výnos z hospodaření penzijního fondu. Podle zákona o penzijním připojištění se účastníkem penzijního připojištění může stát každá fyzická osoba, starší 18 let a s trvalým pobytem na území České republiky. Penzijní fond poskytuje několik dávek podle výběru účastníka. Jsou to tyto dávky: jednorázové odbytné dávka náležící účastníkovi místo penze za podmínek stanovených penzijním plánem nebo při ukončení trvalého pobytu v České republice, skládá se z účastníkem naspořené souhrnné částky, státních příspěvků a podílu na výnosech fondu z obou těchto částek, výnosy fondu a příspěvky zaměstnavatele se daní srážkovou daní 15% u zdroje, odbytné - dávka náležící účastníkům nebo pozůstalým za předpokladu splnění zákonných podmínek,(a to v případě, kdy účastník zaplatil příspěvky v penzijním připojištění alespoň na 12 kalendářních měsíců, jestliže penzijní plán nestanoví dobu kratší), skládá se ze souhrnné částky, kterou účastník spořil a z podílu na výnosech fondu z této částky, nejsou vyplaceny státní příspěvky ani výnosy ze státních příspěvků, výnos připisovaný fondem a příspěvky zaměstnavatele jsou zdaněny srážkovou daní 25% u zdroje, penze u nových smluv o penzijním připojištění se jedná o doživotní pravidelnou výplatu peněžní částky, u starých smluv o penzijním připojištění se jedná o

49 pravidelnou výplatu peněžní částky po stanovenou dobu, zhodnocení všech příspěvků fondu podléhá 15% srážkové dani. Z penzijního připojištění lze dle zákona o penzijním připojištění poskytovat tyto penze: starobní penze musí být dle zákona o penzijním pojištění poskytována vždy na rozdíl od ostatních druhů penzí, účastník má nárok na starobní penzi pokud dosáhl věku 60 let (tato spodní hranice je stanovena zákonem, fond ji nemůže snížit, horní hranice není limitována) a pokud po dobu 5 let platil příspěvky ve smluvené výši řádně a včas (penzijní plán přitom může stanovit i dobu kratší), výsluhová penze základní podmínkou nároku je sjednání výsluhové penze a platba příspěvků po dobu nejméně 15 let, tato penze je zejména důležitá pro pracovníky vykonávající obtížnou a namáhavou práci, kterou nebudou moci vykonávat ve vyšším věku, nebo v případě přechodu na méně placenou práci si mohou udržet pomocí výsluhové penze svůj příjem, invalidní penze podmínkou nároku je třeba si jí sjednat ve smlouvě a účastníkovi musí být přiznán invalidní důchod ze sociálního zabezpečení, další podmínkou je platba příspěvků ve smluvené výši nejméně 5 let, invalidní penze se vyplácí se součtu příspěvků na starobní a invalidní penzi, pozůstalostní penze nárok na pozůstalostní penzi, pokud byla sjednána, mají osoby, uvedené účastníkem ve smlouvě, pokud účastník platil příspěvky po dobu 1 rok a starobní či výsluhová penze ještě nezačala být vyplácena, na pozůstalostní penzi se neplatí zvláštní příspěvky a v případě nároku se vyplácí ze součtu příspěvků na starobní a výluhovou penzi. Penzijní připojištění se skládá z: pravidelných příspěvků účastníka penzijního připojištění, státních příspěvků, výnosů z hospodaření fondu. Výše příspěvku je stanovena za kalendářní měsíc. Nejnižší příspěvek podle zákona o penzijním připojištění činí 100 Kč měsíčně. Maximální částka není zákonem stanovena. Penzijnímu fondu poskytuje Ministerstvo financí ze státního rozpočtu ve prospěch účastníků penzijního připojištění státní příspěvky. Výše státního příspěvku je odstupňována v závislosti na výši příspěvku účastníka. Příspěvky na penzijní připojištění a státní příspěvky má penzijní fond povinnost evidovat a hospodařit s nimi stejným způsobem. Přestože je penzijní připojištění založeno na vztahu penzijní fond účastník, zákon o penzijním připojištění připouští, aby příspěvky nebo jejich část mohly být za účastníka placeny někým jiným. Třetí osoba, kterou může být kterákoli fyzická či právnická osoba v jakémkoliv vztahu s účastníkem, se však nestává platbou příspěvku či jeho části účastníkem penzijního připojištění, tzn., že třetí osobě nevznikají žádné práva ani povinnosti vůči penzijnímu fondu. Třetí osobu může být i zaměstnavatel

50 Penzijní připojištění není u nás využíváno občany v takové míře, jak se předpokládalo při jeho zavedení.. Proto také, když byl novelizován zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a dalších bylo pamatováno i na určité zvýhodnění těch občanů, kteří využívají penzijního připojištění. Novelizovaný zákon uvádí, že účastník penzijního připojištění má možnost daňového zvýhodnění a to jak přímo účastník, tak i zaměstnavatel, který zaměstnanci může přispívat na penzijní připojištění. Kontrolní otázky 1) Co rozumíte pod pojmem důchodové pojištění a jak je koncipován důchodový systém? 2) Popište podstatu principu občanské solidarity v souvislosti s důchodovým systémem? 3) Jaké dávky jsou poskytovány z důchodového pojištění? Stručně je popište. 4) Co je podstatou penzijního připojištění a proč je kladen takový důraz na penzijní připojištění? 5) Jaký je význam penzijního připojištění a kdo jsou jeho účastníci? 6) Popište stručně dávky penzijního připojištění. 7) Jaké druhy penzí lze poskytovat z penzijního připojištění? 8) Jak byste popsali účast na důchodovém pojištění, která je vymezena příslušným právním předpisem. 9) Kde se shromažďují finanční prostředky na důchodové pojištění? 10) Jak lze souhrnně nazvat pojistné na důchodové pojištění a pojistné na nemocenské pojištění? 11) Vysvětlete skladbu důchodů, když zákon uvádí, že skladba je založena na tzv. dvousložkové konstrukci? Z čeho se tato dvousložková konstrukce skládá? 12) Popište stupně invalidity. 13) Co to jsou tzv. pozůstalostní důchody? Vyjmenujte je a stručně popište

51 Pojmy k zapamatování důchodové pojištění tři pilíře důchodového systéme povinné základní důchodové pojištění dávkově definované a průběžně financované sociální pojištění zaměstnavatelské penzijní systémy dobrovolné doplňkové, příspěvkově definované pojištění penzijní připojištění se státním příspěvkem princip občanské solidarity dávky poskytované z důchodového pojištění účast na důchodovém pojištění starobní důchod a jeho podstata odchod do starobního důchodu předčasný odchod do starobního důchodu skladba důchodů - dvousložková konstrukce invalidní důchod a jeho charakteristika stupně invalidity pozůstalostní důchody znaky penzijního připojištění účastníci penzijního připojištění vznik penzijního připojištění dávky penzijního připojištění význam výše státního příspěvku k penzijnímu připojištění

52 4. Vzdělávání a sociální politika Cíl Cílem kapitoly zabývající se aplikací sociální politiky v oblasti vzdělávání je, aby studenti po prostudování této kapitoly uměli charakterizovat vzdělávání jako výsledek dvou vzájemně souvisejících procesů, a to výchovy a vzdělávání, stručně popsat vývoj výchovně vzdělávací soustavy po roce 1989, vyjmenovat stupně vzdělávací soustavy, objasnit metody financování školství, pochopit význam finanční podpory studentům, nastínit typy institucí, které zprostředkovávají další vzdělávání. PRŮVODCE STUDIEM Vážení studenti, kapitola, kterou vám předkládám je věnována vzdělávání a sociální politice, když předpokládám, že toto zákonitě musí zajímat každého studenta, neboť se to právě každého studenta bezprostředně týká. Vycházím z toho, že řada věcí je vám známa, řadu věcí tušíte, ale přesto věřím, že i v této kapitole poznáte i další nové skutečností, které vám rozšíří vaše znalosti. Problematika školství je oblastí, která vyvolává celou řadu odborných i laických diskusí a to hned z mnoha důvodů. Ať už se jedná o kvalitu vzdělávání, financování školství, demografické problémy zasahující i do této oblasti apod. Dle mého názoru, studium této kapitoly by vám mělo zabrat asi tak sto minut. Významné místo, které vzdělávací politice přísluší, vyplývá z poslání, které vzdělávání ve společnosti plní. Vzdělávání jako fenomén je výsledkem dvou vzájemně souvisejících procesů, a to výchovy a vzdělávání. Pojem výchova a pojem vzdělávání Výchova je chápána jako formativní proces, v němž jsou záměrným Výchova působením utvářeny osobnostní vlastnosti jedince, jeho morální a charakterové vlastnosti a v němž si současně sám jedinec osvojuje určité způsoby a normy chování ve společnosti. Výchova je nesmírně důležitá pro rozvíjení a kultivaci lidských i společenských kvalit každého člověka a předurčuje všeobecně lidské a morální kvality celé populace. Vzdělávání je proces, v němž převažuje informativní aspekt a v němž Vzdělávání jedinec získává a osvojuje si soustavu poznatků a dovedností i metodu jejich nabývání. Tyto poznatky mají jednak instrumentální povahu, to je, že mají specifické funkční určení (například poznatky nutné k určitému výkonu povolání lékaře, právníka, atd.), jednak

53 kultivační povahu, to znamená poznatky obohacující člověka věděním, poznáním a jeho všeobecnou kultivaci. Vzdělání je výsledkem obou zmíněných procesů, nemá hmotnou podstatu, Vzdělání je jen Vlastností člověka (může s ním disponovat a dále je rozvíjet). Vzdělání je klasickým příkladem netržního zboží. V určitých konkrétních historických podmínkách každé země je vždy rozhodující objem celkového vzdělání (rozsah vzdělání ve vztahu k dané populaci), jeho struktura vertikální (stupně, úrovně vzdělání) i horizontální (oborové zaměření vzdělání) a pochopitelně kvalita tohoto vzdělání a jeho obsah. Vzdělání není jen jakýmsi zdrojem inovací a změn v kvalitě pracovní síly, ale má zásadní význam i pro rozvoj lidské osobnosti a kvality života. Bez vzdělání se neobejde žádný člověk žijící v rozvinuté hospodářské a kulturně založené zemi. 4.1 Vývoj výchovně vzdělávací soustavy po roce 1989 Po listopadu 1989 dochází v důsledku pádu komunistického režimu k transformaci českého školství. Jeho pilíři jsou nový školský zákon 561/2004 Sb. a Národní program rozvoje vzdělávání ve školství (Bílá kniha). Podstatné změny, které ovlivnily kompetence ministerstva, se uskutečnily po roce 1989 i v oblasti řízení školství. Dne 13. prosince 1990 přijala Česká národní rada zákon 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství. Přijatým zákonem bylo zavedeno odvětvové řízení školství. Podle 2 tohoto zákona samosprávu ve školství vykonává obec a nově zřízené školské úřady. Přijetím tohoto zákona tak učitelé přestali být zaměstnanci ministerstva vnitra (resp. školských odborů úřadů státní správy). Přijetí zákona mělo dopad i na organizační strukturu ministerstva školství bylo vytvořeno pracoviště pro řízení škol na Moravě a ve Slezsku se sídlem v Olomouci. O dvanáct let později, v souvislosti s reformou státní správy však bylo odvětvové řízení školství zákonem č. 284/2002 Sb. zrušeno a správa škol přešla na obecní a krajské úřady. Významným zákonem pro fungování českého školství byl zákon České národní rady 474/1992 Sb., na jehož základě přecházela působnost v profesní přípravě učňů z ministerstva školství na nově zřízené ministerstvo hospodářství. V současné době je působnost ministerstva upravena zákonem České národní rady, kde se hovoří o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR. Hlavní změny po roce 1989 byly: Vznikly nové školy včetně soukromých a církevních. Hlavní změny Došlo k ukončení monopolu státu na poskytování vzdělávacích služeb po roce 1989 Kvalita vzdělávání je značně závislá na disponibilních finančních prostředcích. Proto byla vypracována nová pravidla financování celého školství. Bylo umožněno získat státním školám tzv. právní subjektivitu. Došlo k intenzifikaci rozvoje celoživotního vzdělávání Tyto uvedené skutečnosti přispěly k tomu, že se v České republice rozšířila struktura poskytovaných vzdělávacích služeb, dále došlo k rozmachu možnosti volby způsobu vzdělání i volba jednotlivých typů škol. Můžeme říci, že poptávka ve školství v oblasti množství i variant je značně uspokojena. V oblasti kvality tomu tak není a ani v budoucnu nikdy nemůže být Vývoj výchovně vzdělávací soustavy po roce 1989

54 Značnou změnou do budoucna v oblasti školství je i jeho nové pojetí, které už není založené na osvojování co největšího objemu faktů. Bílá kniha 1, udává, že podstatnou úlohou školy bude tedy poskytnout především systematickou a vyváženou strukturu základních pojmů a vztahů, které umožní zařazovat dané informace do smysluplného kontextu veškerého vědění i posléze životní praxe. Žákům a studentům by tyto změny měly především přinést možnost naučit se pracovat s informacemi, třídit je a posléze aplikovat, nikoliv jen pouze hromadit a postupně zapomínat. S tím také souvisejí i dovednosti v praktických životních situacích, přijímaní odpovědností za své chování, dovednost umět jednat, apod. 4.2 Stupně vzdělávací soustavy Předškolní výchova Dle institucionálního hlediska je předškolní vzdělávání organizováno v mateřských školách a zahrnuje především děti od tří do šesti let. Předškolní vzdělávání není ze zákona povinné. I když tyto mateřské školy mají v České Předškolní výchova republice značnou tradici, neboť je zde značný vliv vysoké zaměstnanosti žen, kterou se vyznačuje česká ekonomika a to už od roku Zájem o mateřské školy po roce 1989 se pouze na čas snížil, avšak poté opět došlo k nárůstu poptávky. Vliv transformací zasáhl také stranu nabídky, a to i nepříznivě, kdy většina podniků, do té doby zřizovatelů MŠ se dostala do potíží z ekonomického hlediska a předškolní mateřské školy se začaly hromadně rušit. Tento důsledek způsobil v některých regionech nedostatek míst a rostoucí počet nevyřízených žádostí o tato místa pro děti trvá dodnes. Základní školství Hlavním znakem všech základních škol je poskytovat žákům základní vzdělání v neobecném rozsahu, a to tak, že má naučit žáky takovým dovednostem, aby byly schopny získat poznatky a především prakticky využívat své postoje i Základní školství názory. Základní vzdělání je v naší zemi jedinou vzdělávací etapou, kterou se musí povinně ze zákona účastnit každé dítě a která je základem pro celoživotní učení u celé populace. Základní škola má v současné době 9 ročníků a základní vzdělání se dělí na první a druhý stupeň. První stupeň je tvořen prvním až pátým ročníkem a druhý stupeň šestým až devátým ročníkem. V posledních letech počet základních škol klesá, neboť tento stav souvisí s demografickým poklesem a optimalizací sítí škol. Základní školy jsou zřizovány obcemi, soukromé a církevní školy zaujímají velmi malý podíl (v roce 2004/2005 byl jejich stav na základních školách pouze 1,4% a navštěvovalo je pouze 0,8% žáků). 1 Národní program rozvoje vzdělávání v České republice (tzv. Bílá kniha) byla schválena na zasedání vlády ČR dne 7. února Stal se základním dokumentem vymezujícím cíle státní vzdělávací politiky. (Rektořík, J., a kolektiv, 2007, s. 130)

55 Střední školství Střední školy se v ČR uskutečňují ve třech stále relativně oddělených typech Střední škol: všeobecné na gymnáziích, odborně technické, ekonomické, zemědělské, školství umělecké, apod. převážně na středních odborných školách a učňovské na středních odborných učilištích. Střední školství zasáhly značné změny, které se týkají struktury vzdělávacího stupně. Střední školy se začaly přizpůsobovat poptávce jak v počtu přijímaných studentů, tak v zaměření a v oborech studia. Vznikly nové typy středních škol a ze strany soukromých zřizovatelů je o oblast středního školství značný zájem. Vyšší odborné školy, tzv. VOŠ Ke vzniku vyšších odborných škol došlo jako experimentální typ pomaturitního vzdělání v letech 1992 do roku 1996, který rozšiřoval velké množství nabízených služeb. Od roku 1995 jde o samostatný vzdělávací stupeň, který se stává z tříletého studia pouze v denní formě včetně odborné praxe, které je ukončeno Vyšší odborné školy absolutoriem. Nejvíce se tento typ studia osvědčil v zemích (Kanada, Nizozemí, Belgie, Velká Británie). Vysoké školy Vysoké školy se řídí podle zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách v platném znění, který stanovuje, že se jedná o vrcholné vzdělávací, vědecké nebo umělecké instituce. Tyto instituce mají právo poskytovat vysokoškolské vzdělání a Vysoké školy také udělovat svým absolventům akademické tituly. Aspirantura byla nahrazena doktorským studiem, jehož poskytování je opět v pravomoci vysokých škol. Vysoké školy se také podílejí na celoživotním vzdělávání. Od roku 1990 došlo k změnám, kdy nejvýznamnější je vznik nových regionálních univerzit a fakult a pokračující rozvoj soukromých VŠ, jejichž vzniku umožnil zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Počty studujících na všech typech vysokých škol se značně zvyšuje. Vysoká škola uskutečňuje akreditované studijní programy a programy celoživotního vzdělávání. Typy studijních programů (stupně vysokoškolského vzdělávání) jsou bakalářský, magisterský a doktorský. Uskutečňované formy studia mohou být: prezenční, distanční a případně kombinovaná forma studia. Vysoká škola je právnickou osobou s vlastním majetkem, na jehož pohyb (scizování) dohlíží správní rada vysoké školy. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR má na starost rozdělování finančních prostředků ze státního rozpočtu jednotlivým vysokým školám, jenž dále také kontroluje využití těchto prostředků. Dotace pro veřejné vysoké školy jsou podle zákona rozdělovány na uskutečňování akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání a s nimi spojenou tvůrčí činnost a na rozvoj veřejné vysoké školy

56 Pro stanovené množství poskytnutých dotací je rozhodující: dlouhodobý záměr veřejné vysoké školy, dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti, typ a finanční náročnost akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání, dále počet studentů, dosažené výsledky ve vzdělávací, vědecké a další tvůrčí činnosti. Členění vysokých škol: Podle typu studia: Členění vysokých škol Univerzitní: uskutečňuje magisterské a doktorské studijní programy a s tímto souvisí i vědecká a výzkumná, vývojová,umělecká a případně další tvůrčí činnost. Může uskutečňovat také bakalářské studijní programy. Neuniverzitní: uskutečňuje bakalářské studijní programy a v souvislosti s tím i výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Tento typ neuniverzitních vysokých škol se nečlení na fakulty. Podle kritéria vlastnictví: VŠ podle typu studia veřejné, soukromé, státní (policejní a vojenské). VŠ podle kritéria vlastnictví Na vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti vysokých škol se mohou podílet i jiné právnické osoby, ale nikdo kromě vysoké školy nemůže dle zákona přiznávat akademické tituly, konat habilitační řízení, konat řízení ke jmenování profesorem, používat akademické insignie a konat akademické obřady. Akademickou obec vysoké školy tvoří akademičtí pracovníci a studenti. Administrativní a techničtí pracovníci vysoké školy nejsou součástí akademické obce vysoké školy. Veřejná vysoká škola Orgány veřejné vysoké školy: Akademický senát Rektor stojí v čele veřejné vysoké školy, za kterou jedná a rozhoduje ve věcech školy, pokud zákon nestanoví jinak. Vědecká rada nebo umělecká rada nebo na neuniverzitní vysoké škole akademická rada projednává dlouhodobý záměr, schvaluje studijní programy, pokud jejich schválení nepatří do působnosti vědecké rady nebo umělecké fakulty a vykonává působnost v řízení ke jmenování profesorem a v habilitačním řízení. Disciplinární komise má v pravomoci projednávat disciplinární přestupky studentů veřejné vysoké školy Veřejná vysoká škola

57 Správní rada veřejné vysoké školy má nejméně devět členů, jejich počet musí být vždy dělitelný třemi. Členy rady po projednání s rektorem jmenuje a odvolává ministr tak, aby v ní byli přiměřeně zastoupeni představitelé veřejného života, územní samosprávy a státní správy. Členové správní rady nemohou být zaměstnanci dané veřejné vysoké školy. Jejich činnost se týká obecného zájmu, vysoká škola jim pouze poskytuje cestovní náhrady a ministerstvo jim může poskytnout i odměnu. Kvestor řídí hospodaření a vnitřní správu veřejné vysoké školy a vystupuje jejím jménem v rozsahu stanoveném opatřením rektora. Kvestora smí jmenovat a odvolávat pouze rektor. Soukromá vysoká škola Soukromé vysoké školy jsou právnické osoby se sídlem v ČR. Tyto soukromé školy mají pravomoc působit jako soukromá škola jen tehdy, pokud jim přímo ministerstvo udělilo státní statut. Ministerstvo může vydat státní souhlas také před zápisem právnické osoby do obchodního rejstříku, a to na základě Soukromá vysoká škola písemné žádosti zřizovatelů nebo zakladatelů za předpokladu, že je zřejmé, že tato právnická osoba byla zřízena případně založena. Povinností této právnické osoby je předložit ministerstvu výpis z rejstříku trestu a to vždy ve lhůtě do 15 dnů od doručení příslušného dokladu o zápisu do rejstříku a státní souhlas nabývá účinnosti až vznikem právnické osoby. Soukromá vysoká škola je vždy povinna zajistit finance pro vzdělávací a vědeckou či výzkumnou, vývojovou, uměleckou a také další tvůrčí činnost. Naopak ministerstvo může poskytnout této škole, která působí jako obecně prospěšná společnost i dotaci na zřízení akreditovaných studijních programů a programů na celoživotní vzdělávání. Státní vojenské a policejní vysoké školy V České republice jsou pouze dvě státní vysoké školy, a to Vojenská vysoká škola a Policejní vysoká škola. Státní vojenská vysoká škola Univerzita obrany vzdělává odborníky pro ozbrojené síly. Mohou na ní také studovat i ti, kteří nejsou vojáci v zaměstnaneckém či služebním poměru. Policejní vysoká škola - Policejní akademie vzdělává naopak odborníky, pro Policii České republiky. Zde můžou také studovat studenti, kteří nejsou příslušníci Policie ČR. Státní vojenské a policejní vysoké školy Vojenská vysoká škola je organizační složkou státu, tj. Ministerstva obrany ČR, je financovaná ze státního rozpočtu z kapitoly ministerstva obrany a Policejní vysoká škola je taktéž organizační složkou státu financovaná naopak z kapitoly Ministerstva vnitra

58 Schéma vzdělávací soustavy Zdroj:

59 PRŮVODCE STUDIEM Vážení studenti, v této části skript bych vás ráda ještě alespoň částečně seznámila s problematikou distančního vzdělávání, dále s velmi aktuálním celoživotním vzděláváním a částečně nastínila činnost Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, jako ústředního orgánu státní správy. Distanční vzdělávání Distanční vzdělání je multimediální forma řízeného studia, kde jsou Distanční vyučující (konzultanti) trvale nebo převážně odděleni od vzdělávaných. Forma vzdělávání výuky je většinou vedena za pomocí distančních komunikačních prostředků, kterými lze prezentovat učivo. Zejména se jedná o tištěné materiály, telefony, CD nosiče, faxy, y, internet, atd. Hlavním objektem procesu je studující a hlavním subjektem je vzdělávací instituce nikoliv učitel. Tento systém je možno použít pro každý druh vzdělávání a jeho účastníkem může být každý člověk od věku 18 let. Toto distanční vzdělávání umožňuje získání nových vědomostí pro ty, kteří se nemohli účastnit prezenční formy studia z mnoha důvodů (např. osobních, zdravotních, finančních, aj.) a mají zájem o samostatné studium. Jeho hlavním cílem je zajistit rozšíření nabídky vzdělávacích možností v rámci celoživotního vzdělávání. Celoživotní vzdělávání Programy celoživotního vzdělávání může vysoká škola provozovat Celoživotní bezplatně nebo za úplatu, a to mimo rámec běžných studijních programů, vzdělávání především zaměřené na výkon povolání nebo zájmově. Tito účastníci celoživotního vzdělávání nejsou studenty dle zákona o vysokých školách. Účastníci celoživotního vzdělávání musí být obeznámení s vnitřními předpisy vysoké školy, do kterých také spadá osvědčení o absolvování školy, které vydá účastníkům příslušná škola. Úspěšným absolventům může vysoká škola uznat kredity v rámci akreditovaných programů, které získali v programu celoživotního vzdělávání až do výše 60 procent kreditů k řádnému ukončení studia. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a jeho působnost MŠMT (Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy) patří mezi ústřední orgány státní správy, v jejichž čele stojí člen vlády ČR. Působnost Ministerstva vymezuje legislativa, kde se hovoří o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánech státní správy ČR v aktuálním znění. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

60 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy dle legislativy vykonává řadu činností, když bych uvedla následující: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je ústředním orgánem státní správy pro předškolní zařízení, školská zařízení, základní školy, střední školy a vysoké školy, pro vědní politiku, výzkum a vývoj, včetně Činnosti MŠMT mezinárodní spolupráce v této oblasti, a pro vědecké hodnosti, pro státní péči o děti, mládež, tělesnou výchovu, sport, turistiku a sportovní reprezentaci státu. Koordinuje činnost ministerstev, jiných ústředních orgánů státní správy a profesních komor v oblasti systému uznávání odborné kvalifikace podle zvláštního zákona a v oblasti získávání kvalifikací v systému dalšího vzdělávání rovněž podle zvláštního právního předpisu. Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy je podřízena Česká školní inspekce. Ve své činnosti se řídí ústavními a ostatními zákony a usneseními vlády. Zkoumá společenskou problematiku v okruhu své působnosti, analyzuje dosahované výsledky a činí opatření k řešení aktuálních otázek, zpracovává koncepce rozvoje svěřených odvětví a řešení stěžejních otázek, které předkládá vládě České republiky. Pečuje o náležitou právní úpravu věcí patřících do působnosti České republiky: o připravuje návrhy zákonů a jiných právních předpisů týkajících se působnosti MŠMT, připravuje podstatné návrhy, jejichž danou přípravu mu uložila vláda ČR; o dbá o zachování zákonnosti v okruhu své působnosti a činí podle zákonů potřebná opatření k nápravě, Zpracovává a v rozsahu nezbytném pro plnění vlastních úkolů také využívá informace z ostatních ministerstev a dalších orgánů státní správy. 4.3 Metody financování školství a finanční podpora studentů Školství je v rozhodující míře financováno z veřejných rozpočtů: ze státního rozpočtu a z rozpočtů územních správních celků krajů a obcí. Část prostředků školy získávají vlastní hospodářskou činností a účastí na mezinárodních programech. Princip financování se podstatně změnil v r. 1992: z Metody financování školství financování na instituci přešel na normativní (právní) financování: byly stanoveny jednotkové neinvestiční výdaje tzv. normativy neinvestičních výdajů na žáka/studenta, které stanovuje ministerstvo. Normativně je vždy financována převažující část neinvestičních výdajů, jen menší část je financována účelově. Investiční výdaje jsou financovány nenormativně. MŠMT z rozpočtu kapitoly 333 zabezpečuje financování jednotlivých školských úseků. Největší objem finančních prostředků směřuje do oblasti regionálního školství. V rámci tohoto úseku jsou poskytovány finanční prostředky na tzv. přímé náklady na vzdělávání pro školy a školská zařízení zřizované obcemi a svazky obcí a kraji, neinvestiční dotace soukromému a církevnímu školství a plně je zabezpečeno financování přímo řízených organizací. Druhou nejvýznamnější položkou rozpočtu kapitoly 333 jsou výdaje na dotace pro vysoké školství. MŠMT je dále poskytovatelem účelových a institucionálních prostředků na výzkum a vývoj. MŠMT též finančně podporuje činnost v oblasti mládeže, tělovýchovy a sportovní reprezentace

61 V rámci koncepce Státní informační politiky ve vzdělávání MŠMT financuje realizaci schválených projektů. Od roku 2004 se MŠMT zapojilo do projektů společných programů České republiky a Evropské unie. Jedná se o rozvojové programy spolufinancované z Evropského sociálního fondu v oblasti Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů. V oblasti financování ministerstvo odpovídá za uplatňování státní finanční politiky v odvětví školství: stanovuje základní principy financování škol a školských zařízeni z prostředků státního rozpočtu; předkládá podklady pro sestavení návrhu státního rozpočtu (pro resort školství a určuje jeho základní členění: objem prostředků určených pro tzv. regionální školství, tj. pro školy zřizované kraji a obcemi), pro vysoké školy, vědu, mládež, sport a další položky; stanovuje závažné zásady pro příděl finančních prostředků, a to jak přímo z centra, tak zásady, podle nichž provádějí přidělování krajské úřady a zásady, podle nichž podklady pro základní školy zpracovávají obecní úřady obcí s rozšířenou působnosti; přiděluje přímo prostředky institucím, které zřizuje, dále církevním školám, veřejným vysokým školám a v menší míře i soukromým vysokým školám; přiděluje prostředky krajům na instituce, které zřizují kraje a na školy jiných zřizovatelů, a to prostřednictvím každoročně stanovovaných republikových normativů na úhradu tzv. přímých vzdělávacích nákladů a školských služeb; rozepisuje a přiděluje finanční prostředky nad stanovený rozsah školám a školským zařízením všech zřizovatelů, pokud v nich probíhá pokusné ověřování nových forem a metod práce a prostředky na rozvojové programy vyhlášené ministerstvem; stanovuje zákonem podmínky poskytování dotací soukromým školám a školským zařízením; každoročně zveřejňuje pravidla pro poskytování dotací veřejným i soukromým vysokým školám; kontroluje využití přidělených prostředků. Finanční toky jsou ve školství spravovaném kraji a obcemi (tj. ve školách od preprimárních až po sekundární, k nimž se po správní stránce řadí i vyšší odborné školy ty všechny jsou upraveny školským zákonem), ve vysokém školství a v dalším vzdělávání odlišné. Finanční podpora studentům Studenti (popř. jejich rodiny) mohou získat finanční pomoc jednak z Finanční rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí, jednak z rozpočtu Ministerstva podpora školství, mládeže a tělovýchovy. studentům Sociální dávky (přídavek na dítě, případně sociální příplatek) mohou získat žáci a studenti do věku 26 let bez ohledu na typ školy v závislosti na finanční situaci rodiny. Zdravotní péče je vzhledem k všeobecnému povinnému zdravotnímu pojištění poskytována bezplatně. Za žáky a studenty až do věku 26 let platí zdravotní pojištění stát

62 Nepřímou finanční podporu získávají též rodiče studentů do 26 let věku, kdy jim jsou na základě skutečnosti, že jejich syn/dcera se soustavně připravují na budoucí povolání, poskytovány daňové úlevy. Vysokoškolské a vyšší odborné vzdělávání upravují odlišně zákony a vyhlášky. Studentům jsou též poskytovány slevy na dopravu a od je sociálně nejslabším studentům vyplaceno mandatorní sociální stipendium. 4.4 Další odborné vzdělání a odborná příprava a typy institucí, které toto vzdělání zprostředkovávají Podoba a rozsah dalšího vzdělávaní a odborné přípravy jsou určovány vzdělanostní strukturou populace, potřebami národního hospodářství a v neposlední řadě i mírou, v níž jsou tyto potřeby reflektovány legislativou, veřejnou správou, školskou soustavou, zaměstnavateli a občany samými. Další odborné vzdělání Další vzdělávání se uskutečňuje v těchto oblastech: v oblasti všeobecného vzdělávání pro nepatrnou menšinu těch, kteří ho nenabyli v počátečním vzdělávání, v přípravných kursech k přijímacím zkouškám na střední a vysoké školy a v jazykovém vzdělávání; v oblasti dalšího odborného vzdělávání a přípravy. Zde může jít o získání, rozšíření či doplnění kvalifikace nebo o rekvalifikaci, která je nejčastěji opatřením v případě nezaměstnanosti. V určených povoláních (např. v oblasti medicíny a v řadě technických profesí) je povinností pracovníků aktualizovat své vědomosti a dovednosti a ve stanovených intervalech absolvovat jejich přezkušování předepsané zvláštními právními normami; v oblasti občanského/zájmového vzdělávání, které uspokojuje zájmy občanů např. v oblasti politiky, dějin, kultury apod. Další vzdělávání a odbornou přípravu zajišťují školy včetně škol vysokých, zaměstnavatelé, orgány veřejné správy a samosprávy a jejich vzdělávací instituce, nestátní neziskové organizace včetně profesních a komerční organizace. Dosud se rozlišovalo vzdělávání vedoucí k dokladu o dosaženém stupni vzdělání, které poskytovaly školy, a to v případě v dospělých zpravidla v nějaké formě s redukovanou prezencí, a vzdělávání, které k uznávanému stupni nevedlo; to poskytovaly zpočátku neškolské instituce, později i školy. Od r se postupně uvádí v život nový systém, který umožní dosáhnout uznávaného stupně vzdělání nejen prostřednictvím školského vzdělávání, ale i cestou dalšího vzdělávání (či praxe), které bude následně po úspěšném složení zkoušek uznáno za rovnocenné vzdělání nabytému prostřednictvím počátečního vzdělávání ve školách

63 Typy institucí, které zprostředkovávají další vzdělání základní školy; střední školy a vyšší odborné školy; jazykové školy; základní umělecké školy; vysoké školy; Typy vzdělávacích institucí firmy/organizace (podniky, instituce, orgány státní správy), které poskytují vzdělávání především pro své zaměstnance, a to buď prostřednictvím vlastních vzdělávacích institucí či vlastních lektorů, nebo (převážně) nákupem tohoto vzdělávání u specializovaných institucí (škol, neziskových či komerčních organizací), popř. zajištěním externích lektorů; neziskové organizace: resortní vzdělávací instituce, nadace, církve, odbory, profesní organizace, politické strany, kulturní instituce (muzea, galerie, knihovny, kulturní domy), vzdělávací organizace zřízené jako obecně prospěšné společnosti; komerční vzdělávací instituce; na komerčním základě mohou v oblasti vzdělávání dospělých působit i školy. Obecně nelze typ instituce spojovat s orientací na určitý obor. Výjimku představují školy, které v dalším vzdělávání zpravidla setrvávají u svého oborového profilu, a odvětvové či profesní instituce. Zvláštním případem jsou instituce poskytující rekvalifikační vzdělávání. Podle zákona o zaměstnanosti může rekvalifikaci provádět pouze zařízení s akreditovaným vzdělávacím programem, škola v rámci oboru vzdělání, který má zapsaný v rejstříku škol a školských zařízení, vysoka škola s akreditovaným studijním programem podle zvláštního právního předpisu nebo zařízení se vzdělávacím programem podle zvláštního právního předpisu. Tento typ vzdělávání mohou též poskytovat ke vzdělávání určené útvary zaměstnavatelů

64 SHRNUTÍ Významné místo, které vzdělávací politice přísluší, vyplývá z poslání, které vzdělávání ve společnosti plní. Vzdělávání jako fenomén je výsledkem dvou vzájemně souvisejících procesů, a to výchovy a vzdělávání. Výchova je chápána jako formativní proces, v němž jsou záměrným působením utvářeny osobnostní vlastnosti jedince, jeho morální a charakterové vlastnosti a v němž si současně sám jedinec osvojuje určité způsoby a normy chování ve společnosti. Výchova je nesmírně důležitá pro rozvíjení a kultivaci lidských i společenských kvalit každého člověka a předurčuje všeobecně lidské a morální kvality celé populace. Vzdělávání je proces, v němž převažuje informativní aspekt a v němž jedinec získává a osvojuje si soustavu poznatků a dovedností i metodu jejich nabývání. Vzdělání je výsledkem obou zmíněných procesů, nemá hmotnou podstatu, je jen vlastnosti člověka (může s ním disponovat a dále je rozvíjet). Vzdělání je klasickým příkladem netržního zboží. V určitých konkrétních historických podmínkách každé země je vždy rozhodující objem vzdělání (rozsah vzdělání ve vztahu k dané populaci), jeho struktura vertikální (stupně, úrovně vzdělání) i horizontální (oborové zaměření vzdělání) a pochopitelně kvalita tohoto vzdělání a jeho obsah. Vzdělání není jen jakýmsi zdrojem inovací a změn v kvalitě pracovní síly, ale má zásadní význam i pro rozvoj lidské osobnosti a kvality života. Bez vzdělání se neobejde žádný člověk žijící v rozvinuté hospodářské a kulturně založené zemi. Po listopadu 1989 dochází v důsledku pádu komunistického režimu k transformaci českého školství. Jeho pilíři jsou nový školský zákon 561/2004 Sb. a Národní program rozvoje vzdělávání ve školství (Bílá kniha). Hlavní změny po roce 1989 byly: Vznikly nové školy včetně soukromých a církevních. Došlo k ukončení monopolu státu na poskytování vzdělávacích služeb Kvalita vzdělávání je značně závislá na disponibilních finančních prostředcích. Proto byla vypracována nová pravidla financování celého školství. Bylo umožněno získat státním školám tzv. právní subjektivitu. Došlo k intenzifikaci rozvoje celoživotního vzdělávání Stupně vzdělávací soustavy jsou následující: předškolní výchova, základní školství, střední školství, vyšší odborné školy, tzv. VOŠ, vysoké školy, které se dále člení o podle typu studia na univerzitní a neuniverzitní, o podle kritéria vlastnictví na veřejné, soukromé a státní (např. školy policejní a vojenské)

65 Distanční vzdělání je multimediální forma řízeného studia, kde jsou vyučující (konzultanti) trvale nebo převážně odděleni od vzdělávaných. Forma výuky je většinou vedena za pomocí distančních komunikačních prostředků, kterými lze prezentovat učivo. Celoživotní vzdělávání a programy celoživotního vzdělávání může vysoká škola provozovat bezplatně nebo za úplatu, a to mimo rámec běžných studijních programů, především zaměřené na výkon povolání nebo zájmově. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy patří mezi ústřední orgány státní správy, když v jeho čele stojí člen vlády. Řídí rezort školství a jeho působnost je vymezena legislativou. Pokud se týká metod financování školství, tak lze uvést, že školství je v rozhodující míře financováno z veřejných rozpočtů: ze státního rozpočtu a z rozpočtů územních správních celků krajů a obcí. Část prostředků školy získávají vlastní hospodářskou činností a účastí na mezinárodních programech. Princip financování se podstatně změnil v r. 1992: z financování na instituci přešel na normativní (právní) financování: byly stanoveny jednotkové neinvestiční výdaje tzv. normativy neinvestičních výdajů na žáka/studenta, které stanovuje ministerstvo. Normativně je financována převažující část neinvestičních výdajů, jen menší část je financována účelově. Investiční výdaje jsou financovány nenormativně. Studenti (popř. jejich rodiny) mohou získat finanční pomoc jednak z rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí, jednak z rozpočtu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Sociální dávky (přídavek na dítě, případně sociální příplatek) mohou získat žáci a studenti do věku 26 let bez ohledu na typ školy v závislosti na finanční situaci rodiny. Zdravotní péče je vzhledem k všeobecnému povinnému zdravotnímu pojištění poskytována bezplatně. Za žáky a studenty až do věku 26 let platí zdravotní pojištění stát. Nepřímou finanční podporu získávají též rodiče studentů do 26 let věku, kdy jim jsou na základě skutečnosti, že jejich syn/dcera se soustavně připravují na budoucí povolání, poskytovány daňové úlevy. Vysokoškolské a vyšší odborné vzdělávání upravují odlišně zákony a vyhlášky. Studentům jsou též poskytovány slevy na dopravu a od je sociálně nejslabším studentům vypláceno mandatorní sociální stipendium. Podoba a rozsah dalšího vzdělávaní a odborné přípravy jsou určovány vzdělanostní strukturou populace, potřebami národního hospodářství a v neposlední řadě i mírou, v níž jsou tyto potřeby reflektovány legislativou, veřejnou správou, školskou soustavou, zaměstnavateli a občany samými. Typy institucí, které zprostředkovávají další vzdělávání jsou následující: základní školy; střední školy a vyšší odborné školy; jazykové školy; základní umělecké školy; vysoké školy;

66 firmy/organizace (podniky, instituce, orgány státní správy), které poskytují vzdělání především pro své zaměstnance, a to buď prostřednictvím vlastních vzdělávacích institucí či vlastních lektorů, nebo (převážně) nákupem tohoto vzdělání u specializovaných institucí (škol, neziskových či komerčních orga nizací), popřípadě zajištěním externích lektorů; neziskové organizace: resortní vzdělávací instituce, nadace, církve, odbory, profesní organizace, politické strany, kulturní instituce (muzea, galerie, knihovny, kulturní domy), vzdělávací organizace zřízené jako obecně prospěšné společnosti; komerční vzdělávací instituce; na komerčním základě mohou v oblasti vzdělávání dospělých působit i školy. Kontrolní otázky 1) Vysvětlete pojem výchova, vzdělávání a vzdělání. 2) Popište stručně vývoj výchovně vzdělávací soustavy po roce ) Jak byste charakterizovali Národní program rozvoje vzdělávání ve školství a jak se tomuto programu také říká? 4) Jak byste vysvětlili skutečnost, že po roce 1989 bylo zavedeno odvětvové řízení školství? 5) Vyjmenujte a stručně popište hlavní změny v oblasti školství po roce ) Jaké znáte stupně vzdělávací soustavy? 7) Popište stručně jednotlivé stupně vzdělávací soustavy. 8) Jak členíme vysoké školy podle typu studia? 9) Jak členíme vysoké školy podle kritéria vlastnictví? 10) Jaké jsou orgány veřejné vysoké školy? 11) Jak byste charakterizovali soukromou vysokou školu? 12) Jak byste charakterizovali státní vojenské a státní policejní školy? 13) Co rozumíte pod pojmem distanční vzdělávání a co je jeho podstatou? 14) Vysvětlete pojem celoživotní vzdělávání a jaký je jeho význam? 15) Jaké činnosti vykonává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy? 16) Jak je financováno školství? 17) Popište stručně normativ neinvestičních výdajům na žáka, popřípadě na studenta. 18) Jaké jsou úkoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v oblasti finanční politiky ve školství? 19) Popište, jaká existuje finanční podpora studentům. 20) Co rozumíte pod pojmem další odborné vzdělávání a příprava a co je jeho obsahem? 21) V jakých oblastech se zpravidla uskutečňuje další vzdělávání? 22) Jaké znáte typy institucí, které zprostředkovávají další vzdělávání?

67 Pojmy k zapamatování výchova vzdělávání vzdělání Národní program rozvoje vzdělávání ve školství Bílá kniha odvětvově řízené školství hlavní změny v oblasti školství po roce 1989 stupně vzdělávací soustavy předškolní výchova základní školství střední školství vyšší odborné školy (VOŠ) vysoké školy dělení vysokých škol podle typu studia dělení vysokých škol podle kritéria vlastnictví veřejné vysoké školy orgány veřejné vysoké školy soukromé vysoké školy státní vojenské a policejní vysoké školy distanční vzdělávání celoživotní vzdělávání Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a jeho činnost metody financování školství normativy neinvestičních výdajů regionální školství výdaje na dotace pro vysoké školství základní principy financování vysokých škol finanční podpora studentům problematika dalšího odborného vzdělávání, jeho podstata, příprava a význam oblasti, kde se uskutečňuje další vzdělávání instituce, které zprostředkovávají další vzdělání rekvalifikační vzdělávání a jeho význam

68 5. Sociální politika v souvislosti s bytovou politikou Cíl Bydlení je jedna ze základní potřeb člověka. Kvalita bydlení, styl bydlení a řada dalších aspektů určuje i (mimo jiné) kvalitu života a životní úroveň rodin. Proto je také význam spojitosti bytové politiky a sociální politiky velmi významný. Po prostudování této kapitoly by studenti měli umět vymezit a charakterizovat problematiku bydlení a bytové výstavby, být schopni vyjmenovat a stručně popsat některé teoretické modely bytových systémů, pochopit problematiku bytové politiky v sociálních aspektech a nastínit zásadní konstrukční změny s tím související, znát význam příspěvku na bydlení a mít částečně přehled o nákladech na bydlení, umět vyjmenovat další nástroje bytové politiky v souvislosti se sociální politikou, stručně popsat koncepci bytové politiky a současnou situaci, být obeznámeni s politikou státu a rolí obcí v oblasti bytové politiky, dobře znát stávající podpůrné nástroje v oblasti bydlení. PRŮVODCE STUDIEM Vážení studenti, jistě nepochybujete o tom, že spojení bytové politiky a sociální politiky, respektive skutečnost, jak dalece sociální politika zasahuje a může v kladném slova smyslu ovlivňovat bytovou politiku, je velmi zásadní a důležité. Proto také jsem se snažila v této kapitole nastínit mnoho nejrůznějších aspektů, které by mohly přicházet v úvahu, ovšem pravdou je, že angažovanost sociální politiky je velmi závislá na vyspělosti ekonomiky konkrétního státu a na tom, jak vypadá státní rozpočet z hlediska velikosti příjmů a výdajů. Protože většina z vás již absolvovala předmět Veřejné finance, tak je vám jasné, že v podmínkách naší republiky zatím velká účast sociální politiky v oblasti bytové politiky není, když ani všechny nastíněné možnosti, které by mohly přicházet v úvahu právě z tohoto důvodu nemohou být realizovány. Pokud bude tak neutěšený stav veřejných financí v naší republice jaký je dosud, tak se bude muset velice rozmýšlet o tom, do kterých oblastí především mohou tyto finanční prostředky plynout. Protože bydlení se týká každého z nás, a já se domnívám, že mladých lidí, kteří budou v budoucnu zakládat rodiny, ještě více než těch ostatních, tak věřím tomu, že se vám bude tato kapitola studovat dobře, když na její studium budete potřebovat asi 90 minut

69 5.1 Bydlení a bytová politika, náklady na bydlení Bydlení a bytová výstavba je prospěšnější pro společnost jak v oblasti sociálně-kulturní, tj. vytváření kvalitního rodinného prostředí, partnerských vztahů, výchovy dětí a jejich vzdělání, tak v oblasti ekonomického vývoje než většina jiných sociálně-ekonomických aktivit. Bydlení a bytová politika Nová bytová výstavba může působit jako hnací motor hospodářského růstu, čímž ovlivňuje úroveň zaměstnanosti v sezónních obdobích. Bydlení má charakter dlouhodobých investic, tudíž je ovlivnitelné inflací, úrokovými mírami a ekonomickou nestabilitou. Na druhou stranu může zvyšovat zadluženost státu v souvislosti s hypoteční krizí, což negativně působí na společnost, ale také to záleží na kritériích bank, jestli žadatelům půjčku poskytnou či nikoliv. Dosažení uspokojivé úrovně bydlení přispívá k celkové spokojenosti obyvatelstva, proto je nutné hledat rovnováhu mezi sociální spravedlností, kterou ovlivňuje nízká cenová elasticita, a působením tržních mechanismů. To, že si člověk začne stavět dům nebo si pořídí byt na určitém místě ho už částečně zavazuje, že v tomto prostředí bude uspokojovat svoje potřeby a plnit svoje závazky na dlouhou dobu a třeba i po několik generací. Jedná se o systém poptávkově orientovaných podpor, nabídkově orientovaných iniciativ a přímých zásahů státu na bytovém trhu, které jsou nutné k optimální alokaci bytů svou specifičností, umístěním, pořizovacími náklady, životností a potřebou společnosti. Součástí bytové politiky by také mohla být např. strategie trvale udržitelného rozvoje a vstup ekologického aspektu. Podpora poptávky a nabídky by měla být zaměřena na ovlivňování výstavby a údržby bytového fondu, na nájemní politiku a nájemní vztahy a sociální cíle v oblasti bydlení. Kořenem takové politiky je trh s byty, který je doplněn optimem státních podpor takového rozsahu, který nákladnou potřebu bydlení učiní dostupnou i pro nižší sociální vrstvu obyvatel. Bytová politika se neobejde hlavně bez zásahu státu, dále obcí, neziskových organizací, družstev, zájmových sdružení, charity a dalších, které využívají podpor a ostatních veřejných zdrojů. Teoretické modely bytových systémů Podle toho, jak je vnímána myšlenka sociální spravedlnosti, zda je upřednostňována zásluhovost, potřebnost či rovnost, se rozlišují tři základní systémy. Liberální systém je založený na zásluhovosti, což představuje vysokou míru odpovědnosti občanů na zajištění potřeby bydlení, kdy každá domácnost si zajišťuje bydlení podle svých finančních možností. Rizikem tohoto systému je vysoká míra nerovnosti v přístupu k bydlení a příjmové rozdíly obyvatel. Korporativní systém upřednostňuje princip solidarity a subsidiarity, tj. princip spolupráce jedinců v navzájem integrovaných skupinách, organizacích, komunitách i státu. Finanční náročnost bydlení je v tomto modelu určitým způsobem korigována. Smyslem systému je prvotně využít soukromých prostředků jedince, ale zároveň usnadnit přístup k bydlení v případech, kdy jedinci nejsou schopni čelit finanční náročnosti, za jasně daných podmínek, kde je pomoc poskytována. Problém systému však přetrvává ve vysoké náročnosti na veřejné rozpočty. Univerzalistický systém staví na celospolečenské solidaritě. Tento systém chápe bydlení jako veřejnou sociální službu, a proto je bydlení zajišťováno především z veřejných Modely bytových systémů

70 zdrojů. Stát vstupuje nejen jako zabezpečovatel výstavby levných bytů, ale i jako nositel částečných provozních nákladů a nákladů na údržbu. Problém tohoto systému je ve velmi vysoké finanční náročnosti a potřebě velké tolerance ze strany daňových plátců. Tento systém se však z dlouhodobého hlediska stal ekonomicky neefektivním a neudržitelným. Bytová politika v sociálních aspektech V oblasti bytové politiky došlo po roce 1989 v souvislosti s ekonomickou Bytová transformací k významným změnám. Výrazně se začal posilovat vlastnický sektor politika bydlení a postupně se tlumil sektor nájemného a družstevního bydlení. Bez ohledu na to v rámci svých kompetencí ministerstvo práce a sociálních věcí již od roku 1989 přijímalo řadu různých opatření, která měla napomáhat domácnostem finančně zvládat změnu proporcí v jejich vydáních. Docházelo totiž postupně k takovým změnám cenových relací v důsledku cenové liberalizace, které vedly k významnému nárůstu výdajů domácností souvisejících s bydlením. Zatímco v roce 1990 vydával v průměru jeden člen zaměstnanecké domácnosti na bydlení vč. vody a energií 9,3 % (domácnosti důchodců 12,7 %) ze svých celkových výdajů, v roce 2007 již tento podíl činil 15,5 %, resp. 24,6 %. Stát tedy prostřednictvím různých sociálních intervencí začal pomáhat občanům, kteří se při zajišťování standardního bydlení nemohou obejít bez jeho pomoci. Zásadní konstrukční změny I když se pravidelně každoročně životní minimum v jeho obou složkách valorizovalo, a to diferencovaně podle skutečného nárůstu cen jeho jednotlivých položek, nejen postupná regionální diferenciace nákladů na bydlení v důsledku změn forem cenové regulace (přechod z limitních cen na Konstrukční změny v bytové politice věcně usměrňované, resp. tržní) vedla k tomu, že ministerstvo práce a sociálních věcí přistoupilo k zásadním konstrukčním změnám určujícím pomoc státu občanům (domácnostem) v oblasti bydlení. Změnou konstrukce životního minima od byla vyloučena ze životního minima ta jeho část, která vymezovala výši nákladů k zajištění nezbytných nákladů na bydlení a pravidla pro sociální ochranu v této oblasti a pro zohledňování skutečných nákladů na bydlení byla nahrazena novými dvěma dávkami, a to příspěvkem na bydlení ze systému dávek státní sociální podpory a doplatkem na bydlení ze systému pomoci v hmotné nouzi. Nově konstruovaný příspěvek na bydlení vychází ze zásady, že každá osoba či domácnost může na bydlení vynaložit určitou část svých příjmů. Za sociálně únosné se považuje, aby osoba či domácnost vynakládala na náklady spojené s bydlením 30 %, v Praze 35 % svých příjmů. Podmínky pro příspěvek na bydlení jsou konstruovány tak, aby nedošlo u sociálně slabších skupin osob ke ztrátě bydlení, ale zároveň aby motivovaly uživatele bytů zajistit si příjem vlastní prací, a tím i bydlení na odpovídající úrovni. Doplatek na bydlení ze systému pomoci v hmotné nouzi znamená individuální řešení, které vedle příjmů domácnosti reaguje také na místní reálné náklady na bydlení. O doplatku na bydlení rozhodují pověřené obce (příp. úřady jednotlivých městských částí). Obec může v případě potřeby nabídnout osobám v hmotné nouzi méně nákladné bydlení. Rovněž lze využít při řešení bydlení osob s nedostatečnými příjmy požadavek na zvýšení jejich příjmu jejich účastí na práci organizované obcí, a to především v těch situacích, kdy obec nemá k dispozici méně nákladné formy bydlení

71 Příspěvek na bydlení Příspěvek na bydlení je obvykle vyplácen domácnostem měsíčně a jeho výše Příspěvek je závislá na celkovém příjmu domácnosti, počtu členů rodiny, úrovni bydlení a na bydlení výši výdajů na bydlení. Nová konstrukce životního minima a upravený systém dávek státní sociální podpory i dávek pomoci v hmotné nouzi nelze s ohledem na jeho krátkou účinnost plně vyhodnotit. Avšak přijatá opatření v oblasti sociálních dávek, při spolupůsobení změn v oblasti zaměstnanosti a daní, podle dostupných dat z více zdrojů ukazují, že se posiluje adresnost uvedených sociálních dávek. I když se ve srovnání se stejným obdobím v minulosti výrazně snížil počet příjemců příspěvku na bydlení, a to především v důsledku růstu peněžních příjmů domácností, průměrná výše příspěvku na bydlení ve stejném porovnání vzrostla nominálně o 36 % (reálně o 33,1 %) na Kč měsíčně. Příspěvek na bydlení byl vyplácen měsíčně v průměru cca 123 tisícům domácností, největší četnost byla v Moravskoslezském a nejnižší v Plzeňském kraji. Pokud jde o doplatek na bydlení, byl za toto období vyplacen obcemi více než 26 tisícům domácností. Příspěvek na bydlení přispívá na krytí nákladů na bydlení rodinám či jednotlivcům s nízkými příjmy. Poskytování příspěvku podléhá testování příjmů rodiny za předchozí kalendářní čtvrtletí. Za příjem se považují i přídavek na dítě a rodičovský příspěvek. Na příspěvek na bydlení má nárok vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě přihlášen k trvalému pobytu, jestliže: jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35), a zároveň součin rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35) není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení. Náklady na bydlení tvoří u nájemních bytů nájemné a náklady za plnění poskytované v souvislosti s užíváním bytu, u družstevních a bytů vlastníků srovnatelné náklady, vyčíslené v zákoně o SSP. Plus u všech bytů náklady za energie, vodné a stočné, odpady, vytápění. Pro nárok a výši příspěvku se berou v úvahu průměrné náklady zaplacené za předchozí kalendářní čtvrtletí. Normativní náklady na bydlení jsou stanoveny jako průměrné náklady na bydlení podle velikosti obce a počtu členů domácnosti. Zahrnují pro nájemní byty částky nájemného v souladu se zákonem o nájemném a pro družstevní byty a byty vlastníků obdobné náklady. Dále jsou do nich zahrnuty ceny služeb a energií. Normativní náklady na bydlení jsou propočítány na přiměřené velikosti bytů pro daný počet osob, které v nich trvale bydlí. Výše částek normativních nákladů na bydlení podle 26 odst. 1 písm. a) a b) zákona činí pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2009 pro bydlení v bytech užívaných na základě nájemní smlouvy a v družstevních bytech znázorňují následující tabulky

72 Tabulka č. 1: Normativní náklady na bydlení pro nájemní byty (v Kč) Počet osob v rodině Praha nad 100 tis. obyvatel Počet obyvatel obce obyvatel obyvatel do obyvatel a více Zdroj: Tabulka č. 2: Normativní náklady na bydlení pro družstevní byty a byty vlastníků (v Kč) Počet osob v rodině Praha nad 100 tis. obyvatel Počet obyvatel obce obyvatel obyvatel do obyvatel a více Zdroj: 2 Výše příspěvku na bydlení se stanoví jako rozdíl mezi normativními náklady na bydlení a násobkem rozhodného příjmu a koeficientu 0,30 (v Praze 0,35). Výše nákladů srovnatelných s nájemným podle 25 odst. 1 písm. b) zákona pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2009 za kalendářní měsíc: Tabulka č. 3: Výše nákladů podle počtu osob v rodině (v Kč) Počet osob v rodině Výše nákladu podle zákona a více 2784 Zdroj:

73 Výše částek, které se započítávají za pevná paliva podle 25 odst. 1 písm. c) zákona, pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2009 za kalendářní měsíc: Tabulka č. 4: Výše nákladů za pevná paliva podle počtu osob v rodině (v Kč) Počet osob v rodině Výše nákladu podle zákona a více 1388 Zdroj: Další nástroje bytové politiky se používají např. daňové úlevy formou slev na dani z příjmů, nebo snížení základů daně o úroky z půjček poskytovaných na pořízení bydlení. Poměrně významný nástroj představuje úroková podpora dlouhodobých hypoteční úvěrů a podpora stavebních spoření občanů prostřednictví státního příspěvku, o čemž svědčí následující grafy z roku 1997 až 2008, který znázorňuje počet nově uzavřených smluv na stavební spoření, smluv celkem, výše čerpaných překlenovacích úvěrů a řádných úvěrů stavebního spoření. Graf č. 1: Vývoj počtu smluv o stavebním spoření Zdroj: MF ČR

74 Graf č. 2: Vývoj úvěrů ze stavebního spoření (v mld. Kč) Zdroj: MF ČR 5.2 Koncepce bytové politiky a politika státu a role obcí Ve většině zemí schvalují vlády tzv. Koncepci bytové politiky, když názvy mohou být rozličné, obsah však podobný. Ne jinak je tomu i u nás. Oblast bydlení přitom je považována za důležitou součást životní úrovně a celkové kvality života Koncepce bydlení obyvatel. S vědomím důležitosti bydlení jsou v tomto dokumentu v naší republice stanoveny základní směry vývoje a konkrétní cíle v oblasti bydlení. Koncepce bydlení respektuje roli státu v této oblasti, která je obvyklá v evropských zemích - právo na bydlení není chápáno jako nárokové a úloha státu nespočívá v přímém poskytování bydlení, nýbrž ve vytváření takové situace, kdy si lidé sami či s určitou pomocí státu zajistí odpovídající bydlení. Materiál se vypořádává s novými faktory, které vyplývají z našeho členství v Evropské unii, zejména v souvislosti s dodržováním principu nežádoucí veřejné podpory. Koncepce obsahuje úvod, současný stav v oblasti bydlení a dále střednědobou koncepci do roku 2010 a krátkodobý realizační program pro jednotlivá období. PRŮVODCE STUDIEM Vážení studenti, protože předpokládám, že tato problematika vás opravdu zajímá, snažila jsem se obohatit celou tuto kapitolu řadou aktuálních statistických údajů, které jsem především čerpala z různých údajů Českého statistického úřadu, když předpokládám, že si budete umět lépe představit, jaká situace v této oblasti u nás opravdu nyní je. Také si myslím, že se pro vás toto studium stane zajímavějším, i když musím uvést, že uvedené údaje jsou opravdu pouze zařazeny informativně pro dokreslení celé, velmi složité situace, především v souvislosti s velice neutěšeným stavem našich veřejných financí

75 Současný stav bydlení Bytový fond zahrnoval k 1. březnu 2010 celkem bytů. Z toho připadalo 82% na domy trvale obydlené a 18 % na domy neobydlené. Hlavním problémem je nízká finanční dostupnost v bydlení, která se dotýká zejména sociálně slabších domácností. Současná situace v bydlení Ve struktuře bytového fondu jsou zastoupeny všechny typy bydlení (47% bytů je užíváno vlastníkem domu či bytu, 17 % představuje družstevní bydlení, 29% tvoří nájemní byty. Z tohoto počtu však 17% činí byty obecní. Průměrná velikost bytu v roce 2001 činila 76 m2 celkové plochy. Vybavenost obyvatelstva bytovým fondem se postupně dále zlepšuje a zvyšuje se rovněž kvalita bydlení. Pořizovací ceny dokončených bytů byly v roce 2003 za 1 m2 užitkové plochy bytu v rodinném domě 17,1 tis. Kč a v bytovém domě 21,6 tis. Kč. S rostoucím zájmem o nákup bytů se snižuje poptávka po pronájmech. Sazby dříve regulovaného maximálního nájemného se pohybují v bytech I. kategorie od 15,23 Kč/m2 v obcích s počtem obyvatel do 10 tisíc až po nejvyšší sazbu 37,07 Kč/m2 v Praze. Podíl výdajů na bydlení z celkové konečné spotřeby všech domácností činil v roce 2002 celkem 23,36%. Problémem je rostoucí skupina lidí, kteří si nejsou schopni zajistit nebo udržet odpovídající bydlení a začíná tak docházet k vytěsňování a k prohlubování jejich sociální a prostorové segregace. Ještě bych chtěla zde uvést, že sčítání lidu, bytů a domů bylo provedeno na jaře letošního roku. Politika státu a role obcí v oblasti bytové politiky V bytové politice došlo v uplynulých letech k odstranění většiny prvků administrativně přídělového přístupu a byly vytvořeny nástroje zaměřené na podporu nové výstavby. Právní rámec bydlení je poměrně složitý, roztříštěný a v některých případech zastaralý. Situaci komplikuje také absence některých právních norem, obtížná vymahatelnost práva a nízké právní vědomí lidí. Politika státu a role obcí v oblasti bytové politiky V obecním nájemním bydlení je možnost naplňování záměrů státu ztěžována také nevyjasněnou rolí obcí v oblasti bydlení. Obce mají v současné době dvojí roli. Jednak mají s péčí řádného hospodáře maximalizovat výnos ze svého majetku tak, aby se účinně naplňovala příjmová stránka obecního rozpočtu, a jednak mají obce za úkol pečovat o rozvoj podmínek pro své občany, včetně podmínek bydlení. Hledání rovnováhy mezi hlediskem péče řádného hospodáře a hlediskem sociálně zaměřeného nakládání s obecním bytovým fondem není jasně vymezeno, a tak obce více nebo méně upřednostňují jedno z obou hledisek. Koncepce počítá s tím, že konečnou roli v řešení sociálních problémů je třeba svěřit obci, která může reagovat na lokální poměry na bytovém trhu a vytvořit jim pro to potřebné podmínky. K řešení těchto sociálních problémů by měl v budoucnosti přispět nejen sociálně zacílený bytový fond, ale také různá úsporná ubytovací zařízení, která mohou přispět k odstranění akutních problémů

76 Právní nástroje Pokud jde o základní rámec právních nástrojů pro zajištění bydlení, pak koncepce počítá s tím, že: Právní nástroje pro občany s nadprůměrnými příjmy jsou dostupné nástroje hypotéčního financování vlastnického bydlení, pro občany se středními příjmy je určeno stavební spoření a nově koncipovaná pravidla výstavby nájemních bytů bytovými družstvy za podpory z prostředků SFRB (zákon je v legislativním procesu), pro občany s nižšími příjmy je určen nově koncipovaný sektor neziskového bydlení zajišťovaného obcí prostřednictvím neziskových bytových společností (legislativní proces probíhá, zatím není dokončen), pro občany s nízkými příjmy a na okraji společnosti je určena výstavba obecních bytů podporovaných ze zdrojů MMR a SFRB se speciálním určením a stávající nájemní byty obce. Obecní nájemní sektor Vláda se v následujícím období zasadí o to, aby došlo k vyjasnění role obecního bytového fondu, a to zejména ve vztahu k úkolům, které vyplývají ze zákona o obcích. Záměrem je, aby obecní nájemní byty sloužily především k naplňování veřejného zájmu, tzn. aby byly využívány především těmi občany, kteří si nemohou obstarat bydlení na volném trhu. Bude usilováno především o to, aby obecní bytový fond byl co nejefektivněji využíván a aby hospodaření s ním nebylo ztrátové. Existující obecní bytový fond, jehož část bude podle uvážení jednotlivých obcí privatizována, bude doplňován novou výstavbou, která bude podporována státem. Pokračovat bude poskytování sociálně úzce zacílených dotací. Kromě nich budou vytvořeny i nové podpůrné nástroje, které umožní obcím podílet se na výstavbě nájemních bytů pro střední příjmové vrstvy obyvatelstva (viz neziskové nájemní bydlení). Tabulka č. 5: Odhad finančních nároků na státní rozpočet v letech 2005 až 2010 (mil. Kč) dle zdroje MPSV Obecní nájemní sektor Program Podpora rozvoje bydlení Podpora hypotečního úvěrování Celkem Zdroj:

77 5.3 Stávající podpůrné nástroje v oblasti bydlení Následující programy ukazují na možné formy podpor financované ze státního rozpočtu Ministerstva pro místní rozvoj, ovšem s ohledem na možnosti státního rozpočtu. Nástroje v oblasti bydlení Program Podpora rozvoje bydlení podpora regenerace panelových sídlišť podle nařízení vlády č. 494/2000 Program Sb., o podmínkách poskytování dotací ze státního rozpočtu na podporu Podpora regenerace panelových sídlišť, rozvoje podpora výstavby nájemních bytů, bydlení podpora výstavby nájemních bytů na venkově, podpora výstavby technické infrastruktury pro následnou výstavbu bytových a rodinných domů, podpora výstavby podporovaných bytů (Chráněný byt, Byt na půl cesty, Vstupní byt), podpora oprav vad panelové bytové výstavby. Podpora hypotečních úvěrů podpora hypotečního úvěrování pro mladé lidi do 36 let podle nařízení vlády č. 249/2002 Sb. Podpora hypotečních úvěrů Podpory financované ze Státního fondu rozvoje bydlení podpora výstavby nájemních bytů pro příjmově vymezené osoby podle nařízení vlády č. 146/2003 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů pro příjmově vymezené osoby, Podpora Státního fondu rozvoje bydlení poskytování nízkoúročených úvěrů mladým lidem do 36 let na novou bytovou výstavbu -- podle nařízení vlády č. 97/2002 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje formou úvěru na úhradu části nákladů spojených s výstavbou bytu osobami mladšími 36 let, ve znění nařízení vlády č. 665/2004 Sb., poskytování nízkoúročených úvěrů mladým lidem do 36 let na pořízení bytu podle nařízení vlády č. 616/2004 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou úvěru na úhradu části nákladů spojených s výstavbou nebo pořízením bytu některými osobami mladšími 36 let, program Panel podle nařízení vlády č. 299/2001 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části úroků z úvěrů poskytnutých bankami právnickým a fyzickým osobám na opravy, modernizace nebo regenerace panelových domů

78 Podpory poskytované jinými resorty podpora stavebního spoření zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření, příspěvek na bydlení zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, dávky sociální péče -zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, podpora vlastníků při zateplování objektů, úhrada majetkové újmy bankám. Podpory od jiných resortů Nepřímé formy podpory (daňové úlevy) daňové úlevy vázané na daň z příjmu podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, daň z nemovitosti podle zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, daňové úlevy vázané na daň z přidané hodnoty podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Nepřímé podpory daňové úlevy Intenzita bytové výstavby = počet dokončených bytů na 1000 obyvatel ročně Z hlediska porovnání intenzitního ukazatele vynikají mezi obcemi s nejrozsáhlejší bytovou výstavbou pochopitelně obce menší velikosti. Intenzita bytové výstavby sledovaná v letech 1997 až 2008 znázorňuje obr. č. 1 počet dokončených bytů na 1000 obyvatel středního stavu průměrně ročně podle obcí. Intenzita bytové výstavby Obrázek č. 1: Intenzita bytové výstavby na 1000 obyvatel Zdroj:

79 Podmínky pro zvýšení regulovaného nájmu v roce 2010 Podle příslušné legislativy může pronajímatel jednostranně zvýšit nájem jedenkrát ročně počínaje 1. lednem 2007 a následně vždy k 1. lednu daného roku. Zákon umožňuje pronajímateli jeho zvýšení i později. Novou výši nájmu však není možné uplatnit zpětně, pokud se na tom nedohodnou obě strany. Regulovaný nájem Oznámení pronajímatele o zvýšení nájemného musí mít písemnou formu a musí obsahovat zdůvodnění, že byla řádně stanovena výše nájemného na základě maximálního přírůstku měsíčního nájemného. V tomto oznámení pronajímatele o jednostranném zvýšení nájemného pro daný rok stačí zdůvodnit výši nájemného cílovou hodnotou měsíčního nájemného za 1 m2 podlahové plochy bytu pro daný rok. Ministerstvo na základě povinnosti dané zákonem vypočítá maximální možné navýšení nájemného pro danou lokalitu a danou oblast. Je jen na majitelích bytů, zda a jak této možnosti navýšení využijí. Povinnost platit zvýšené nájemné vzniká dnem, který je uveden v oznámení o zvýšení nájemného, nejdříve však prvním dnem kalendářního měsíce, který následuje po uplynutí 3 kalendářních měsíců od doručení oznámení nájemci. Pronajímatelé, kteří chtěli zvýšit nájem od 1. ledna 2010, museli nájemníky informovat nejpozději do 30. září

80 SHRNUTÍ Bydlení a bytová výstavba je prospěšnější pro společnost jak v oblasti sociálněkulturní, tj. vytváření kvalitního rodinného prostředí, partnerských vztahů, výchovy dětí a jejich vzdělání, tak v oblasti ekonomického vývoje než většina jiných sociálněekonomických aktivit. Dosažení spokojivé úrovně bydlení přispívá k celkové spokojenosti obyvatelstva, proto je nutné hledat rovnováhu mezi sociální spravedlností, kterou ovlivňuje nízká cenová elasticita, a působením tržních mechanismů. Bytová politika se neobejde hlavně bez zásahu státu, dále obcí, neziskových organizací, družstev, zájmových sdružení, charity a dalších, které využívají podpor a ostatních veřejných zdrojů. Podle toho, jak je vnímána myšlenka sociální spravedlnosti, zda je upřednostňována zásluhovost, potřebnost či rovnost, se rozlišují tři základní systémy. Liberální systém založený na zásluhovosti, což představuje vysokou míru odpovědnosti občanů na zajištění potřeby bydlení, kdy každá domácnost si zajišťuje bydlení podle svých finančních možností. Rizikem tohoto systému je vysoká míra nerovnosti v přístupu k bydlení a příjmové rozdíly obyvatel. Korporativní systém upřednostňuje princip solidarity a subsidiarity, tj. princip spolupráce jedinců v navzájem integrovaných skupinách, organizacích, komunitách i státu. Smyslem systému je prvotně využít soukromých prostředků jedince, ale zároveň usnadnit přístup k bydlení v případech, kdy jedinci nejsou schopni čelit finanční náročnosti, za jasně daných podmínek, kde je pomoc poskytována. Problém systému však přetrvává ve vysoké náročnosti na veřejné rozpočty. Univerzalistický systém staví na celospolečenské solidaritě. Tento systém chápe bydlení jako veřejnou sociální službu, a proto je bydlení zajišťováno především z veřejných zdrojů. Stát vstupuje nejen jako zabezpečovatel výstavby levných bytů, ale i jako nositel částečných provozních nákladů a nákladů na údržbu. Problém tohoto systému je ve velmi vysoké finanční náročnosti a potřebě velké tolerance ze strany daňových plátců. Tento systém se však z dlouhodobého hlediska stal ekonomicky neefektivním a neudržitelným. V bytové politice došlo po roce 1989 v souvislosti s ekonomickou transformací k významným změnám. Výrazně se začal posilovat vlastnický sektor bydlení a postupně se tlumil sektor nájemného a družstevního bydlení. Bez ohledu na to v rámci svých kompetencí ministerstvo práce a sociálních věcí již od roku 1989 přijímalo řadu různých opatření, která měla napomáhat domácnostem finančně zvládat změnu proporcí v jejich vydáních. I když se pravidelně každoročně životní minimum v jeho obou složkách valorizovalo, a to diferencovaně podle skutečného nárůstu cen jeho jednotlivých položek, nejen postupná regionální diferenciace nákladů na bydlení v důsledku změn forem cenové regulace (přechod z limitních cen na věcně usměrňované, resp. tržní) vedla k tomu, že ministerstvo práce a sociálních věcí přistoupilo k zásadním konstrukčním změnám určujícím pomoc státu občanům (domácnostem) v oblasti bydlení. Změnou konstrukce životního minima od byla vyloučena ze životního minima ta jeho část, která vymezovala výši nákladů k zajištění nezbytných nákladů na bydlení a pravidla pro sociální ochranu v této oblasti a pro zohledňování skutečných nákladů na bydlení byla nahrazena novými dvěma dávkami, a to příspěvkem na bydlení ze systému dávek státní sociální podpory a doplatkem na bydlení ze systému pomoci v hmotné nouzi

81 Dalším nástrojem bytové politiky je možnost použití daňové úlevy formou slev na dani z příjmů, nebo snížení základů daně o úroky z půjček poskytovaných na pořízení bydlení. Poměrně významný nástroj představuje úroková podpora dlouhodobých hypoteční úvěrů a podpora stavebních spoření občanů prostřednictví státního příspěvku. Ve většině zemí schvalují vlády tzv. Koncepci bytové politiky, když názvy mohou být rozličné, obsah však podobný. Ne jinak je tomu i u nás. Oblast bydlení přitom je považována za důležitou součást životní úrovně a celkové kvality života obyvatel. S vědomím důležitosti bydlení jsou v tomto dokumentu v naší republice stanoveny základní směry vývoje a konkrétní cíle v oblasti bydlení. Koncepce bydlení respektuje roli státu v této oblasti, která je obvyklá v evropských zemích - právo na bydlení není chápáno jako nárokové a úloha státu nespočívá v přímém poskytování bydlení, nýbrž ve vytváření takové situace, kdy si lidé sami či s určitou pomocí státu zajistí odpovídající bydlení. Materiál se vypořádává s novými faktory, které vyplývají z našeho členství v Evropské unii, zejména v souvislosti s dodržováním principu nežádoucí veřejné podpory. Koncepce obsahuje úvod, současný stav v oblasti bydlení a dále střednědobou koncepci do roku 2010 a krátkodobý realizační program pro jednotlivá období. V bytové politice došlo v uplynulých letech k odstranění většiny prvků administrativně přídělového přístupu a byly vytvořeny nástroje zaměřené na podporu nové výstavby. Pokud se týká základního rámce právních nástrojů pro zajištění bydlení, tak sem lze zařadit následující pro občany s nadprůměrnými příjmy jsou dostupné nástroje hypotéčního financování vlastnického bydlení, pro občany se středními příjmy je určeno stavební spoření a nově koncipovaná pravidla výstavby nájemních bytů bytovými družstvy za podpory z prostředků SFRB (zákon je v legislativním procesu), pro občany s nižšími příjmy je určen nově koncipovaný sektor neziskového bydlení zajišťovaného obcí prostřednictvím neziskových bytových společností (legislativní proces probíhá), pro občany s nízkými příjmy a na okraji společnosti je určena výstavba obecních bytů podporovaných ze zdrojů MMR a SFRB se speciálním určením a stávající nájemní byty obce. Stávající podpůrné nástroje v oblasti bydlení ukazují programy, kde jsou uvedeny možné formy podpor financované ze státního rozpočtu Ministerstva pro místní rozvoj, ovšem s ohledem nemožnosti státního rozpočtu. Jedná se o následující programy: 1) Program Podpora rozvoje bydlení podpora regenerace panelových sídlišť podle nařízení vlády č. 494/2000 Sb., podmínkách poskytování dotací ze státního rozpočtu na podporu regenerace panelových sídlišť, podpora výstavby nájemních bytů, podpora výstavby nájemních bytů na venkově, podpora výstavby technické infrastruktury pro následnou výstavbu bytových a rodinných domů, podpora výstavby podporovaných bytů (Chráněný byt, Byt na půl cesty, Vstupní byt), podpora oprav vad panelové bytové výstavby

82 2) Podpora hypotečních úvěrů Podpora hypotečního úvěrování pro mladé lidi do 36 let podle nařízení vlády č. 249/2002 Sb. 3) Podpory financované ze Státního fondu rozvoje bydlení podpora výstavby nájemních bytů pro příjmově vymezené osoby podle nařízení vlády č. 146/2003 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů pro příjmově vymezené osoby, poskytování nízkoúročených úvěrů mladým lidem do 36 let na novou bytovou výstavbu -- podle nařízení vlády č. 97/2002 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje formou úvěru na úhradu části nákladů spojených s výstavbou bytu osobami mladšími 36 let, ve znění nařízení vlády č. 665/2004 Sb., poskytování nízkoúročených úvěrů mladým lidem do 36 let na pořízení bytu podle nařízení vlády č. 616/2004 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou úvěru na úhradu část i nákladů spojených s výstavbou nebo pořízením bytu některými osobami mladšími 36 let. program Panel podle nařízení vlády č. 299/2001 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části úroků z úvěrů poskytnutých bankami právnickým a fyzickým osobám na opravy, modernizace nebo regenerace panelových domů. Podpory poskytované jinými resorty podpora stavebního spoření zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření, příspěvek na bydlení zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, dávky sociální péče -zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, podpora vlastníků při zateplování objektů, úhrada majetkové újmy bankám. Nepřímé formy podpory (daňové úlevy) daňové úlevy vázané na daň z příjmu podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, daň z nemovitosti podle zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, daňové úlevy vázané na daň z přidané hodnoty podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů

83 Kontrolní otázky 1) Co rozumíte pod pojmem bydlení, bytová výstavba a bytová politika? 2) Jaké jsou teoretické modely bytových systémů? 3) Jaké zásadní změny nastaly v oblasti bytové politiky po roce 1989? 4) Vysvětlete podstatu příspěvku na bydlení. 5) Jak se stanoví výše příspěvku na bydlení? 6) Jak byste charakterizovali pojem náklady na bydlení. 7) Co to jsou normativní náklady na bydlení? 8) Vyjmenujte některé další nástroje bytové politiky. 9) Popište stručně Koncepci bytové politiky. Co je její podstatou? 10) Co je hlavním problémem současné bytové politiky? 11) Jaké znáte právní nástroje pro zajištění bydlení? 12) Charakterizujte pojem obecní nájemní sektor. 13) Vyjmenujte a stručně popište stávající podpůrné nástroje v oblasti bydlení. 14) Uveďte typy jednotlivých podpor, které jsou financovány ze Státního fondu rozvoje bydlení. 15) Jaké jsou další podpory bydlení, které jsou poskytovány jinými resorty? 16) Co rozumíte pod pojmem nepřímé formy podpory bydlení? Pojmy k zapamatování bydlení a bytová výstavba teoretické modely bytových systémů liberální systém korporativní systém univerzalistický systém změny v bytové politice po roce 1989 zásadní konstrukční změny bytové politiky příspěvek na bydlení doplatek na bydlení náklady na bydlení normativní náklady na bydlení nástroje bytové politiky koncepce bytové politiky hlavní problém současné bytové politiky bytová politika a politika státu bytová politika a role obcí bytová politika a problematika státního rozpočtu právní nástroje bytové politiky obecní nájemní sektor obecní bytový fond a jeho využívání stávající podpůrné nástroje v oblasti bydlení program Podpora rozvoje bydlení podpora hypotečních úvěrů a význam této podpory druhy podpor financované ze Státního fondu rozvoje bydlení podpory poskytované jinými rezorty nepřímé formy podpory

84 6. Rodinná politika a uplatňování sociální politiky Cíl Rodina, jako nejstarší a základní sociální útvar společnosti je ve většině zemí světa předmětem zcela zvláštní podpory prostřednictvím nejrůznějších opatření rodinné politiky, která je velmi významnou a nedílnou součástí sociální politiky státu. Proto i tato kapitola má velmi významné postavení mezi ostatními kapitolami, neboť každý z nás patří do nějaké rodiny, chystá se založit vlastní rodinu apod. Po prostudování této kapitoly by neměl být pro studenty problém vysvětlit proč je rodina nejstarší a základní sociální jednotkou společnosti, charakterizovat systémy podpory rodin a vývoj rodinné politiky, stručně popsat transformační proces rodinné politiky v České republice, objasnit problematiku nástrojů podpory rodin a to jak pokud se týká přímé podpory rodin, tak i podpory nepřímé, definovat konkrétní dávky společenské pomoci rodinám s dětmi jako je mateřský příspěvek, rodičovská dovolená apod. PRŮVODCE STUDIEM Vážení studenti, jistě budete se mnou souhlasit, že otázky týkající se rodinné politiky, rodinného zázemí, životní úrovně rodin, apod. se týkají každého z nás a není nám lhostejné, v jakých podmínkách žijeme, co vše si můžeme dovolit, na co stručně řečeno máme či nemáme peníze apod. Právě pro toto vše, co jsem výše uvedla, jsem se rozhodla to těchto skript zařadit i rodinnou politiku a předpokládám, že jste již všichni na takové úrovni, že si velice dobře uvědomujete, jak je rodinná politika velmi důležitá například pro demografický vývoj státu, ale nejen pro něj, a jak je velice důležité spojení politiky rodinné s politikou sociální. Proto předpokládám, že studium této kapitoly pro vás bude zajímavé, že se budete zamýšlet nad jednotlivými částmi této kapitoly, když bych byla ráda, aby každý z vás, obrazně řečeno, v údajích zde uvedených hledal tu svoji rodinu, která byla, je a ještě bude pro vás jistě velice důležitá, je určitým zázemím, kam se rádi vracíte a kde trávíte krásné chvíle mezi vašimi nejbližšími. Nepochybuji o tom, že ke studiu této kapitoly, stejně jako kapitol ostatních, budete přistupovat svědomitě a zodpovědně, že vás studium zaujme, když se domnívám, že studium této kapitoly vám zabere cca 90 minut

85 Rodina, jako nejstarší a základní sociální jednotka společnosti, je ve většině států předmětem zvláštní podpory prostřednictvím opatření rodinné politiky, která je nedílnou součástí sociální politiky státu. Tato podpora se obvykle realizuje právními, ekonomickými a sociálními opatřeními. Rodina základ společnosti Vědomé a cílené působení veřejných institucí na právní, ekonomický a sociální stav rodin, na její členy a na její prostředí staví tak rodinu pod zvláštní ochranu státu. Nedílnou součástí by mělo být i garantování práv na svobodu a sebeurčení členů rodin, které by vylučovalo přímé zásahy státu mířící k ovlivňování rodinného chování. V moderní rodinné politice je za rodinu pokládán soubor společně bydlících a hospodařících manželů nebo partnerů s dítětem nebo dětmi, příp. jednoho rodičů s dítětem nebo dětmi. Nejvýznamnější podporu mají obvykle rodiny, v nichž jsou přítomné ekonomicky závislé děti a v nichž by měli rodiče být nositeli biologické, ekonomické, výchovné a sociální funkce rodiny Rodina je významným přínosem pro celou společnost, pro její civilizační, kulturní a mravní úroveň. 6.1 Systémy podpory rodin a vývoj rodinné politiky Rodinná politika v jednotlivých státech může sledovat více cílů. Cíle se vztahují na rodinu jako celek nebo jako skupiny rodin, které mají určité potřeby nebo trpí zvláštním zatížením. Hlavním cílem rodinné politiky v moderních státech je zmírňování narůstajících nákladů rodin při opatrování mladé generace realizací principu sociální solidarity, principu sociální spravedlnosti a principu sociální regenerace. Používanými nástroji k dosažení těchto cílů jsou pak přímé peněžní transakce a nepřímé poskytování veřejných statků, finanční pomoci, slev a výhod. K důležitým cílům rodinné politiky patří posílení společenské vážnosti rodin, manželství, ochrana svobodného a všestranného rozvoje individua v rodině, chování a zlepšování životních podmínek pro optimální rozvoj dětí. Další cíle rodinné politiky mohou sledovat slučitelnost rodinné funkce a zaměstnání, kde je prostor i pro zaměstnavatelské aktivity, které mohou být nástroji personálních politik. Například flexibilitou pracovního času můžeme podporovat svět rodičů a napomáhat tak k efektivnějšímu a prospěšnějšímu sladění rodičovského poslání a pracovních aktivit. V rámci Evropské Unie je rodinná politika především v kompetenci Rodinná jednotlivých států, její obsah není na národní úrovni přesně vymezen. Je politika všeobecně chráněna a i prakticky uplatňována jako soubor praktických opatření, která jsou zaměřena na rodinnou jednotku, n a podporu rodiny v rámci sociální politiky. Podle příbuznosti cílů a nástrojů můžeme určit tři systémy rodinných politik: Liberální systém Sociálně tržní systém Univerzalistický systém Liberální systém předpokládá zodpovědnost občana za jeho rozhodnutí a garantuje tak státní podporu pouze rodinám s nejnižšími příjmy, které se nacházejí v pásmu chudoby. Role státu jako subjektu rodinné politiky je v tomto systému významně doplněna aktivitami nestátních subjektů. Sociálně tržní systém vychází z předpokladu, že sociální potřeby rodin by měly být primárně uspokojovány na základě pracovních výkonů a zásluh. Státní podpora rodin je pak poskytována na základě testování příjmů rodin a na společensky uznané minimální úrovni jednotlivých potřeb rodin. Minimální úroveň nemusí být vždy totožná s hranicí sociálního Podpora rodin

86 životního minima, ale může jej rozdílně překračovat. Vedle významné role samostatného státu v tomto systému je zde vytvářen dostatečný prostor pro působení nestátních subjektů. Univerzalistický systém často zahrnuje státní podporu převážné většiny nebo i všech rodin nezávisle na tom, zda jsou sociálně potřebné. Je založen na značném rozsahu redistribuce s dominantní úlohou státu a potlačením nebo až totálním omezením nestátních subjektů v podpoře rodin. Tyto tři systémy podpory rodin představují pouze modelové situace. Volba konkrétní alternativy rodinné politiky je pak většinou kombinací prvků více než jednoho systému. Pro její charakteristiku je rozhodující, které systémové součásti jsou v rodinné politice státu dominantní. Vývojový proces podpory rodin v moderní sociální politice se utvářel v druhé polovině minulého století ve spojitosti s postupnou akceptací sociálně tržní orientace většiny evropských ekonomicky vyspělých států. Tato dynamická změna přinesla pro rodiny na jedné straně relativní blahobyt i dobré životní podmínky, ale na druhé straně byla doprovázena sklonem k obecnému ekonomickému rozvoji. Ten je spojen se zvýšenou migrací obyvatelstva, ale také s fenoménem dlouhodobé nezaměstnanosti. Významný faktor, který ovlivnil obsah rodinné politiky v druhé polovině 20. století, byla narůstající demokratizace společnosti. Ta byla doprovázena tlakem především na zrovnoprávnění žen a mužů v rodině a posilování práv dítěte. Tyto naznačené skutečnosti se promítly do chování rodin, v kterém se prosadily tendence k individualizaci a seberealizaci. Všeobecně byla akceptována variabilní forma rodinného chování. Jiný osud postihl vývoj podoby rodiny a rodinné politiky v zemích střední a východní Evropy, bývalého socialistického bloku s centrálně plánovaným systémem řízení, kde se deformace a tlaky v politické a ekonomické oblasti promítly i do formování rodinného chování, do podoby rodiny a do plnění jejích funkcí. Transformační proces rodinné politiky v České republice Transformace sociální politiky se dotkla i politiky rodinné. Ta se v oblasti podpor orientovala směrem k sociálně tržnímu systému státní podpory rodin, který akceptuje i způsob poskytování státních dávek podporujících rodinu. Příjemce dávek musí o ni sám zažádat a u některých dávek předchází také testování příjmů rodin. Transformační proces rodinné politiky v ČR Této systémové změně v rodinné politice předcházelo pětileté období, kdy se podařilo při procesech cenové liberalizace zachovat sociální smír a zamezit propadu velkého počtu rodin pod přijatelnou životní úroveň. V roce 1991 byla zavedena nová přechodná dávka, státní vyrovnávací příspěvek jako určitá kompenzace k rostoucím životním nákladům. Na vývoji této dávky můžeme názorně sledovat směr sociální transformace nástrojů rodinné politiky. Nejdříve se vyplácela plošně všem občanům. V další etapě se vyplácela pouze těm,kteří nebyli ekonomicky aktivní a od dubna 1993 do platnosti nové koncepce státní podpory byla poskytována na ekonomicky závislé dítě v rodinách, jejichž příjem nepřesáhl dohodnutý násobek životního minima. Mezi další přechodné opatření řadíme i úpravu rodičovského příspěvku a zavedení příspěvku na hrubé nájemné v souvislosti s počínající deregulací cen nájemného. Součástí dílčích změn byla i transformace slev na dani ze mzdy podle počtu závislých dětí prostřednictvím nové daňové soustavy, zavedením jednotné odpočitatelné roční částky na dítě ze základu daně u jednoho z rodičů

87 Ostatní dávky státní podpory byly postupně udělány tak, aby se nesnižovala jejich reálná úroveň. Výjimku v tomto procesu tvořili přídavky na děti, což umožnilo určité snížení podílu tehdy plošné dávky na celkových výdajích na podporu rodin. Přídavky na děti byly v roce 1993 definovány jako přídavek na každé jednotlivé dítě, kde byl kriteriem výše této dávky věk dítěte, nikoli počet dětí v rodině. 6.2 Nástroje podpory rodin a rodičovská role Pojetí zákonné normy o státní sociální podpoře umožňuje přímou podporu rodin při vytváření podmínek pro individuální řešení sociální situace rodin. Nástroje podpory Rozhodující iniciativa patří rodině a stát organizuje sociální solidaritu jako jeden z dominantních principů sociální politiky pro rodiny. Znamenalo to přehodnocení dosavadního pojetí státních dávek, případně stanovení nových dávek dosud neřešené sociální situace. Dále pak přesunutí části dávek ze systému nemocenského pojištění a sociální pomoci do systému státní sociální podpory, aby došlo k zajištění větší transparentnosti celého systému sociálního zabezpečení. Východiskem pro stanovení výše nejvýznamnějších dávek z hlediska posilování příjmů rodin, byla úroveň životního minima. Úroveň životního minima byla podle zákona o životním minimu valorizovaná v závislosti na růstu životních nákladů. Výše většiny dávek byla a je odvozována od diferencovaného násobku životního minima v závislosti na charakteru sociální dávky a dané příjmové situaci rodin. Dále byla zákonem zajištěna možnost konfrontovat minimální náklady na život občana a celé rodiny i s jejími pracovními a ostatními příjmy. Celkové ověření příjmových poměrů rodin bylo nutnou podmínkou, aby státní podpora mohla být přesně cílená a také mohla být efektivnější tam, kde je ji nezbytně zapotřebí. Podstatné pro realizaci nového pojetí bylo vymezení základních pojmů rodina, dítě, příjem a životní minimum rodiny. Přímá podpora rodin Státní sociální podpora se poskytuje ve formě dávek, o které musí občan žádat úřad. V rodinné politice je vyjádřen přístup vedoucí k sociálně tržnímu pojetí sociální politiky pro rodiny, kdy je nutno zde uvést, že nastavení koeficientu u Přímá podpora některých dávek a počet dávek byl již novelizován, základní systém vzniklý z kombinace adresných a plošných dávek zůstal zachován. K hodnocení přímé podpory prostřednictvím systému státní sociální podpory, lze říci, že všechny dosud prováděné analýzy dopadu přímé podpory rodiny na jejich příjmovou úroveň potvrdily, že na rozdíl od plošných dávek tento systém lépe zohledňuje příjmovou a sociální situaci rodin. Čím je v rodině více nepříznivých sociálních situací, tím jsou poskytovány vyšší dávky. Tento systém daleko více posiluje příjmy rodin s nízkými příjmy. Míra solidarity se v průběhu legislativní přípravy zákona o státní sociální podpoře měnila. Posilovány byly tendence v příjmové diferenciaci domácností s nižšími příjmy, které mohou vést nízkopříjmové domácnosti až k demotivaci a rezignaci na zvyšování pracovních příjmů

88 Nepřímá podpora rodin Státní podpora rodin se v České republice uskutečňuje i systémem Nepřímá odpočitatelných položek daně z příjmu fyzických osob. Tento způsob však podpora neumožňuje realizovat sociální transfery ke všem sociálním skupinám. Toto mohou využívat pouze plátci daně. Daňovou podporou nelze řešit postavení domácností s dětmi, které se vyskytují v pásmu uznané adresné sociální pomoci. Pro domácnosti se středními příjmy platí, že domácnosti mají nižší materiální životní úroveň. Ve prospěch těchto domácností je vhodné do rodinné politiky zařadit daňové úspory, které mají ještě jeden pozitivní efekt. Nesnižují motivaci členů domácnosti k dosahování vlastních příjmů.. Společné zdanění manželů bylo významným krokem, který České republice pomohlo přiblížit daňové zatížení kritériu platební schopnosti domácností s dětmi. Nejvýznamnější bylo jeho zavedení pro domácnosti s jedním výdělečně činným členem. To jsou hlavně domácnosti s malými dětmi, kde se jeden z rodičů výhradně věnuje péči o ně. Společné zdanění manželů bylo však možné naposledy uplatnit v roce Hodnocení ekonomického postavení rodin s dětmi nelze provádět od hodnocení ekonomické situace celého souboru domácností. Jde o to zjistit, jak se vyvíjí postavení rodin s dětmi v rámci celkového souboru, eventuelně k bezdětným rodinám. Přítomnost dítěte v rodině představuje z ekonomického hlediska zátěž, a to v celé řadě směrů. Přímou i nepřímou podporou zaměřenou na rodiny s dětmi je možno tuto zátěž mírnit. Jde o to, aby se rozdíly v příjmech i v možnostech spotřeby v rodinách s nezaopatřenými dětmi a v rodinách bezdětných dramaticky neprohlubovaly. Toho dosáhneme, pokud budeme dělat analýzu příjmové situace rodin s dětmi. Mateřský příspěvek Do systému společenské pomoci rodinám s dětmi byla tato dávka zavedena Mateřský jako mateřský, později rodičovský příspěvek. Cílem této dávky bylo příspěvek jednak podpoření rození dětí, jednak přispění ke zlepšení sociální situace rodin v období, kdy matka nemohla vzhledem k péči o malé dítě pracovat. Fakticky ale zavedení mateřského příspěvku znamenalo počátek zásadního obratu v pojetí podpory rodin (jehož pokračování však následovalo až na počátku 90. let). Můžeme říci, že zavedením této dávky stát mlčky rezignoval na zásadu institucionální péče o děti od nejútlejšího věku, tak jak byla uplatňována od začátku 50. let. Mateřský příspěvek se poskytoval původně pouze ekonomicky aktivním ženám, které zároveň pečovaly o další dítě ve věku do skončení povinné školní docházky. Výše mateřského příspěvku byla diferencovaná podle počtu dětí do dvou let věku. Od byl poskytován všem ženám, bez ohledu na jejich ekonomickou aktivitu, a postupně se jeho výše zvyšovala. Od se poskytoval již při péči o první dítě v rodině od jednoho roku věku dítěte. K výraznému rozšíření okruhu žen pobírajících mateřský příspěvek došlo po , kdy byla prodloužena doba poskytování této dávky při péči o druhé a další dítě o jeden rok, tzn. do tří let věku dítěte. Všechny tyto úpravy byly uskutečňovány se záměrem rozšířit okruh žen, které mají malé děti, resp. zastavit pokles porodnosti. Je tedy zřejmé, že celková konstrukce takto pojatého mateřského příspěvku v plném rozsahu odrážela populačně orientovaný charakter soustavy společenské pomoci rodinám s dětmi. Na základě doporučení odborníků, v reakci na stále trvající pokles porodnosti, výsledků sociologických a statistických průzkumů a

89 zahraničních zkušeností, se přistoupilo ke změně celkové koncepce mateřského příspěvku tak, že došlo k úplnému zrovnoprávnění matky a otce při výchově dětí, což se mimo jiné projevilo i ve změně názvu dávky z mateřského na rodičovský příspěvek. Sjednotila se také doba poskytování, a to do tří let věku dítěte, bez ohledu na pořadí jeho narození, když rodičovský příspěvek se vyplácel v jednotné výši za podmínek, kdy pečující rodič může vykonávat v omezeném rozsahu i pracovní činnost. Tato úprava přispěla ke zlepšení sociální situace rodin, zdravotního stavu dětí i k omezení jejich počtu v institucionálních zařízeních, především v jeslích. Rodičovská dovolená K prohloubení péče o dítě je zaměstnavatel povinen poskytnout ženě a Rodičovská muži na jejich žádost rodičovskou dovolenou. Rodičovská dovolená se poskytuje dovolená matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci od narození dítěte, a to v rozsahu, o jaký o ni požádají, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku tří let. Rodičovská dovolená nemusí být čerpána vcelku. Pokud muž/žena nastoupí např. v jednom roce dítěte zpět do práce, může až do jeho tří let věku kdykoliv požádat znovu o poskytnutí rodičovské dovolené. Muž i žena, kteří se vrací po rodičovské dovolené zpět do práce, musí být zařazeni podle pracovní smlouvy. Na rodičovský příspěvek má v Česku nárok rodič, když po celý kalendářní měsíc osobně pečuje o nejmladší dítě v rodině. Lze si vybrat délku čerpání pobírání rodičovského příspěvku (do dvou, do tří nebo do čtyř let věku dítěte). Délkou pobírání rodičovského příspěvku si rodič současně volí i výši příspěvku. Existují v podstatě tyto varianty: 1) V případě čerpání rodičovského příspěvku do dvou let věku dítěte činí rodičovský příspěvek ,- Kč (je třeba mít odpovídající předchozí příjem - tj. nárok na peněžitý příspěvek v mateřství alespoň ve výši 380 Kč na den). 2) V případě čerpání do tří let věku dítěte činí příspěvek Kč. 3) V případě čerpání do čtyř let věku dítěte činí příspěvek Kč (prvních 21 měsíců) a následně Kč (až do 48. měsíce). O rodičovský příspěvek je potřeba písemně požádat na předepsaném formuláři místně příslušný úřad státní sociální podpory

90 Pro dokreslení celé situace bych nyní ráda uvedla dostupné údaje o maximální délce rodičovské dovolené v zemích EU. Rodičovská dovolená v zemích EU Země Belgie Bulharsko Česko Dánsko Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo Nizozemí Polsko Rakousko Rumunsko Řecko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Zdroj: Max. délka rodičovské dovolené 3 měsíce 6 měsíců 4 roky 52 týdnů 3 roky 158 pracovních dní 3 roky 3 měsíce 10 měsíců 13 týdnů 3 roky 1 rok 6 měsíců 3 roky 3 měsíce 12 měsíců 3 měsíce 3 roky 24 měsíců 2 roky 3,5 měsíce 3 roky 1 rok 3 roky 480 dní

91 Rodičovské role Od počátku 90. let dochází v České republice k proměně rodinného chování mladé generace. Sňatkovost poklesla a zvyšuje se věk lidí, kteří uzavírají první sňatek. S tím souvisí narození prvního dítěte, které je odkládáno do vyššího věku matky. Jedna třetina narozených dětí se rodí mimo manželství a téměř každé druhé manželství se rozvádí. Z dosud prováděných sociologických výzkumu vyplývá, že mladší lidi dávají přednost tradiční institucionalizovanou formu manželství. Poslední dobou stále více přibývá těch, kteří z nejrůznějších důvodů volí partnerskou formu dlouhodobého soužití. Mladá a střední generace v šetření vykazuje přání mít dvě a více dětí, ale skutečná míra porodnosti ukazuje dlouhodobý propad. Z těchto příčin musí rodinná politika státu, má-li být úspěšná, reflektovat prosazující se situaci ve společnosti. Stabilní rodinné prostředí je předpokladem zvýšení porodnosti. Stát by měl hledat způsob, jak stabilní rodinné soužití podpořit, aniž by zasahoval do soukromí občanů. Na rozdíl od přecházejících století, v dnešní společnosti představují děti pro rodiče zanedbatelný ekonomický přínos, než tomu bylo v minulosti. Dítě není z hlediska rodiny lacinou pracovní sílou. Míra zabezpečení rodičů ve stáří není závislá na počtu dětí v rodině, ale na úrovni státem organizovaného sociálního zabezpečení, popřípadě na soukromých aktivitách jedinců. U nákladů souvisejících s péčí o dítě a jejich výchovou klesá podíl materiálních nákladů na dítě, vzhledem k stupající výši podílů nákladů ušlých příležitostí pečujícího rodiče, nákladů na čas rodičů všeobecně a na rostoucích nákladech na vzdělání dítěte. Se stoupajícími náklady na dítě stoupají i nároky na kvalitu dítěte z hlediska jeho budoucího uplatnění ve společnosti. To posunuje důležitost rodiny, resp. rodičovství jako možného zdroje lidského kapitálu. Dnes ekonomika nečerpá z toho, že rodiny mají hodně dětí, ale profituje z dětí, které jsou nejlépe připraveny na svou roli a uplatnění pro potřeby poptávky na trhu práce. Tento tlak má vliv na nízkou porodnost. Posílení rodičovských rolí rodičů je posílení role muže otce v rodině a jeho zapojení do péče o dítě. Vyšší účast mužů v rodinných aktivitách by měla signalizovat, že žena nemusí zajišťovat veškerou péči o dítě sama. Rodičovská role Role muže - otce K posílení rodičovských kroků je rozšíření a zvýšení nabídky širokého spektra služeb pečujících o děti. Dále vytvoření podmínek a stimulů pro jejich vícezdrojové financování (rodiče, stát, obec) v alternativních kombinacích. Jde o předškolní zařízení pro děti do dosažení věku povinné školní docházky, která se mohou významně podílet na podpoře zapojení rodičů

92 SHRNUTÍ Rodina, jako nejstarší a základní sociální útvar společnosti je ve většině zemí světa Předmětem zcela zvláštní podpory prostřednictvím nejrůznějších opatření rodinné politiky, která je velmi významnou a nedílnou součástí sociální politiky státu. Rodinná politika v jednotlivých státech může sledovat více cílů. Cíle se vztahují na rodinu jako celek nebo jako skupiny rodin, které mají určité potřeby nebo trpí zvláštním zatížením. Hlavním cílem rodinné politiky v moderních státech je zmírňování narůstajících nákladů rodin při opatrování mladé generace realizací principu sociální solidarity, principu sociální spravedlnosti a principu sociální regenerace. Používanými nástroji k dosažení těchto cílů jsou pak přímé peněžní transakce a nepřímé poskytování veřejných statků, finanční pomoci, slev a výhod. K důležitým cílům rodinné politiky patří posílení společenské vážnosti rodin, manželství, ochrana svobodného a všestranného rozvoje individua v rodině, chování a zlepšování životních podmínek pro optimální rozvoj dětí. Další cíle rodinné politiky mohou sledovat slučitelnost rodinné funkce a zaměstnání, kde je prostor i pro zaměstnavatelské aktivity, které mohou být nástroji personálních politik. V rámci Evropské Unie je rodinná politika především v kompetenci jednotlivých států, její obsah není na národní úrovni přesně vymezen. Podle příbuznosti cílů a nástrojů můžeme určit tři systémy rodinných politik: Liberální systém Sociálně tržní systém Univerzalistický systém Liberální systém předpokládá zodpovědnost občana za jeho rozhodnutí a garantuje tak státní podporu pouze rodinám s nejnižšími příjmy, které se nacházejí v pásmu chudoby. Role státu jako subjektu rodinné politiky je v tomto systému významně doplněna aktivitami nestátních subjektů. Sociálně tržní systém vychází z předpokladu, že sociální potřeby rodin by měly být primárně uspokojovány na základě pracovních výkonů a zásluh. Státní podpora rodin je pak poskytována na základě testování příjmů rodin a na společensky uznané minimální úrovni jednotlivých potřeb rodin.. Univerzalistický systém často zahrnuje státní podporu převážné většiny nebo i všech rodin nezávisle na tom, zda jsou sociálně potřebné. Je založen na značném rozsahu redistribuce s dominantní úlohou státu a potlačením nebo až totálním omezením nestátních subjektů v podpoře rodin. Tyto tři systémy podpory rodin představují pouze modelové situace. Volba konkrétní alternativy rodinné politiky je pak většinou kombinací prvků více než jednoho systému. Přímá podpora rodin spočívá v poskytování státní sociální podpory, když se především jedná o formu dávek, o které musí občan žádat. Nepřímá podpora rodin se uskutečňuje například systémem odpočitatelných položek daně z příjmu fyzických osob. Tento způsob však neumožňuje realizovat sociální transfery ke všem sociálním skupinám. Toto mohou využívat pouze plátci daně

93 Mateřský příspěvek byl do systému společenské pomoci rodinám s dětmi zaveden , později byl přejmenován na rodičovský příspěvek. Cílem této dávky bylo jednak podpoření rození dětí, jednak přispění ke zlepšení sociální situace rodin v období, kdy matka nemohla vzhledem k péči o malé dítě pracovat. K prohloubení péče o dítě je zaměstnavatel povinen poskytnout ženě a muži na jejich žádost rodičovskou dovolenou. Rodičovská dovolená se poskytuje matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci od narození dítěte, a to v rozsahu, o jaký o ni požádají, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku tří let. Na rodičovský příspěvek má v České republice nárok rodič, když po celý kalendářní měsíc osobně pečuje o nejmladší dítě v rodině. Lze si vybrat délku čerpání pobírání rodičovského příspěvku (do dvou, do tří nebo do čtyř let věku dítěte). Délkou pobírání rodičovského příspěvku si rodič současně volí i výši příspěvku. Existují v podstatě tyto varianty: 1) V případě čerpání rodičovského příspěvku do dvou let věku dítěte činí rodičovský příspěvek ,- Kč (je třeba mít odpovídající předchozí příjem - tj. nárok na peněžitý příspěvek v mateřství alespoň ve výši 380 Kč na den). 2) V případě čerpání do tří let věku dítěte činí příspěvek Kč. 3) V případě čerpání do čtyř let věku dítěte činí příspěvek Kč (prvních 21 měsíců) a následně Kč (až do 48. měsíce). O rodičovský příspěvek je potřeba písemně požádat na předepsaném formuláři místně příslušný úřad státní sociální podpory. Stabilní rodinné prostředí je předpokladem zvýšení porodnosti. Stát by měl hledat způsob, jak stabilní rodinné soužití podpořit, aniž by zasahoval do soukromí občanů. Posílení rodičovských rolí rodičů je posílení role muže otce v rodině a jeho zapojení do péče o dítě. Vyšší účast mužů v rodinných aktivitách by měla signalizovat, že žena nemusí zajišťovat veškerou péči o dítě sama

94 Kontrolní otázky 1) Proč je rodina ve většině zemí předmětem zvláštní podpory státu? 2) Jaké má rodiny funkce? 3) Jaké cíle zpravidla sleduje rodinná politika v jednotlivých státech? 4) Co je hlavním cílem rodinné politiky v moderních státech? 5) Jak je řešena otázka rodinné politiky v rámci Evropské Unie? 6) Jaké znáte základní tři systémy rodinných politik? Vyjmenujte je. 7) Co rozumíte pod pojmem liberální systém rodinné politiky? Stručně jej popište. 8) Co rozumíte pod pojmem sociálně tržní systém rodinné politiky? Stručně jej popište. 9) Co rozumíte pod pojmem univerzalistický systém rodinné politiky? Stručně jej popište. 10) Čím je především charakterizován transformační proces rodinné politiky u nás? 11) Jak dělíme nástroje podpory rodin? 12) Jak byste charakterizovali přímou podporu rodin? 13) Jak byste vysvětlili podstatu nepřímé podpory rodin? 14) Co především bylo cílem mateřského příspěvku? 15) Co bylo příčinou toho, že mateřský příspěvek byl přejmenován na rodičovský příspěvek? 16) Vysvětlete pojem rodičovská dovolená? 17) Kdo má u nás nárok na čerpání rodičovského příspěvku a za jakých podmínek je tento rodičovský příspěvek proplácen? 18) Jaká je u nás doba pobírání rodičovského příspěvku? 19) Proč má stát zájem na tom, aby rodinné prostředí bylo kvalitní a stabilní? 20) Vysvětlete, proč v poslední době je předmětem diskuse i otázka posílení role muže otce v rodině a jeho zapojení do péče o dítě. Pojmy k zapamatování rodina a rodinná politika rodina a její význam vývoj rodinné politiky systémy podpory rodin liberální systém rodinné politiky sociálně tržní systém rodinné politiky univerzalistický systém rodinné politiky variabilní forma rodinného chování transformační proces rodinné politiky druhy nástrojů podpory rodin přímá podpora rodin nepřímá podpora rodin mateřský příspěvek rodičovský příspěvek rodičovská dovolená rodičovská role míra porodnosti posílení role muže otce v rodině

95 7. Sociální politika v oblasti životního prostředí a kvalita života Cíl Životní prostředí je velmi významným předpokladem k tomu, aby život člověka byl kvalitní, člověk byl spokojený a cítil potřebu dbát o zachování kvalitního životního prostředí. Možno říci, aby celkově kvalita života pro člověka byla na odpovídající úrovni, když je předpoklad, že člověk si tuto situaci uvědomuje a snaží se zachovat, případně zlepšit podmínky životního prostředí i zlepšit kvalitu života. Po prostudování této kapitoly by studenti měli umět objasnit pojem životní prostředí a vztah člověka k životnímu prostředí, stručně charakterizovat životní prostředí v ČR, vysvětlit pohled EU na životní prostředí a v souvislosti s tím uvést i legislativní přístup EU k problematice životního prostředí, popsat přístup vlády ČR k životnímu prostředí a vyjmenovat některé priority vlády v oblasti životního prostředí u nás, uvést některé příklady činnosti inspektorů České inspekce životního prostředí a správně pochopit význam a opodstatnění této inspekce. PRŮVODCE STUDIEM Vážení studenti, předkládám vám v rámci aplikace sociální politiky v různých oblastech i oblast životního prostředí a kvality života. Jistě není pochyb o tom, že snad každému člověku záleží na tom, jak žije, jaká je kvalita životního prostředí, jaká je vlastně celková kvalita jeho života, života jeho rodiny, života jeho blízkých. Věřím, že toto si uvědomuje i každý z vás, proto předpokládám, že tato kapitola vám bude blízká, neboť není tajemstvím, že právě řada mladých lidí velice hlasitě a statečně bojuje za zdravé životní prostředí, protestuje proti závažnému znečišťování životního prostředí, případně proti jinému nepřirozenému zasahování do životního prostředí. Je velice dobře, že mladí lidé, jsou tak aktivní právě v této oblasti a uvědomují si její důležitost, stejně jako důležitost kvality života. Domnívám se, že tato kapitola se vám bude dobře studovat a předpokládám, že její studium vám zabere asi tak 40 minut

96 7.1 Životní prostředí a vztah člověka k životnímu prostředí Nejprve bych velice ráda uvedla, co vlastně životní prostředí je, jak je tedy definovat. Jistě každý by uměl o životním prostředí hovořit, vytvořit určitou svoji definici, která by se vztahovala zpravidla v užším slova smyslu k lokalitě, kde člověk žije, v širším slova smyslu například k naší republice, šířeji třeba k Evropě apod. Podle definice Ministerstva životního prostředím České republiky je životní prostředí systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami životního prostředí je především ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie. Životní prostředí Možno také uvést, že životní prostředí je soubor všech činitelů, se kterými přijde do styku živý subjekt, když zároveň sem zahrnujeme i podmínky, kterými je daný subjekt obklopen. Tedy vše, na co subjekt přímo i nepřímo působí. Subjektem může být chápán organismus, populace, člověk i celá lidská společnost. Většinou se ale pojem životní prostředí chápe ve smyslu životní prostředí obklopující člověka. Vztah člověka k životnímu prostředí I když si to mnoho lidí neuvědomuje, člověk je se životním prostředím úzce spjatý. Lidé už od pradávna narušovali okolní prostředí. Jedna z teorií se například zabývá vlivem člověka na vyhynutí velkých pleistocenních savců. K ještě rozsáhlejšímu pozměnění životního prostředí došlo v neolitu, kdy se Vztah člověka k životnímu prostředí člověk začal živit činností, která přímo předpokládala udržování umělého životního prostředí zemědělstvím. K největším změnám dochází v době průmyslové revoluce, protože lidé začali využívat přírodní zdroje např. ropu a uhlí, dále začali osidlovat dosud neosídlené území a znečišťovat prostředí cizorodými látkami. To mělo za následek vyhynutí mnoha živočišných i rostlinných druhů a zároveň docházelo k nejrůznějším zdravotním problémům obyvatelstva, žijícího v nejvíce znečištěných oblastech, např. u nás se jednalo o oblast Mostecka. Životní prostředí v České republice Česká republika jako země se zkušenostmi se socialistickým zřízením disponuje jistými znalostmi a možnostmi využívání vlastního životního prostředí a riziky jeho poškození. Ve své historii se Česká republika potýkala s nebezpečím znečišťování ovzduší, musela řádně a dostatečně pečovat o hospodárné využívání Životní prostředí v ČR vod, hospodárné využívání zdrojů povrchových i podpovrchovým surovin, musela zajistit kvalitní hospodaření s půdou apod. Velmi významnou roli má i ochrana přírody, a životního prostředí, když nelze pominout ani kvalitu života v daných lokalitách. V neposlední řadě pak má na životní prostředí vliv i energetika spojená s dalšími možnými způsoby využívání krajiny

97 7.2 Životní prostředí a sociální politika z pohledu EU a vztah k České republice Stanoviska EU k životnímu prostředí V průběhu 50. let docházelo pouze nárazově k řešení vzniklých ekologických problémů. Nutnost koordinované (komunitární) politiky ochrany životního prostředí vzrůstá koncem 60. let. Zaměření na ochranu přírody a na boj proti znečištění životního prostředí. Postupně vypracováno pět ekologických programů, poslední pro léta nazvaný K trvale udržitelnému rozvoji. Z poslední doby je např. významná direktiva č. 2000/76/ES o spalování odpadů. Obecně politika EU v souvislosti s životním prostředím vyznává zásadu, že znečišťovatel platí za znečištění životního prostředí, znečištění je třeba likvidovat u zdroje a že je třeba zavést princip ekologické odpovědnosti. Aspekty ochrany životního prostředí jsou zahrnuty do všech společných a komunitárních politik EU. Legislativa EU je zaměřena především na EU a životní prostředí opatření proti znečišťování vody a ovzduší, omezení hlučnosti a prevenci Legislativa nebezpečí, která souvisejí s používáním chemických látek a aplikací biotechnologie. opatření k ochraně přírody v rámci zemědělské a regionální politiky, hospodaření s odpadem a vývoj technologií, které příznivě ovlivňují životní prostředí, současně i výzkum v těchto oblastech. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) odhaduje, že zhruba občanů Evropské unie umírá ročně na následky přílišného znečištění životního prostředí ve městech. Narůstá také počet starších lidí, kteří trpí astmaty. Více než 10 milionů obyvatel žije v místech, která jsou postižena nadměrným hlukem, který jim může dokonce přivodit ztrátu sluchu. V oblasti zlepšení životního prostředí je ještě mnoho co zlepšovat. Evropská unie se snaží s problémem znečišťování životního prostředím bojovat, dokonce má tento problém uveden i ve svých cílech a to jako: snížení ohrožení životního prostředí riziky vznikajícími při pracovních činnostech. V oblasti ekologie si EU vytkla princip trvale udržitelného rozvoje za jednu z hlavních priorit. Zásady zachování čistého životního prostředí a zdraví se promítá i do regulace podnikání a úzce souvisí s bezpečností a ochranou zdraví při práci. Jedná se zejména o nakládání s nebezpečnými chemickými látkami, prevence znečištění včetně prevence průmyslových havárií, zejména pak těch, které svými důsledky mohou ohrozit okolí podniku případně jejich následky mohou mít i přeshraniční dopady

98 7.3 Oblast životního prostředí a základní priority v ČR Vláda České republiky staví politiku ochrany životního prostředí na několika základních bodech. Především je třeba uvést, že česká krajina je naším společným dědictvím, zcela zřejmé škody je třeba napravit, stávající kulturní i přírodní hodnoty je nutno uchovat a předat v naprostém pořádku příštím generacím. Životní prostředí a základní priority To vše znamená pečovat o lesy i o zemědělské pozemky, chránit zdroje vod a ochraňovat přírodu a její biologické bohatství. Za zcela prioritní otázky je především považováno: výrazně zlepšit a posílit územní plánování opřené o vůli občanů, Základní zabránit prudkému úbytku zemědělské půdy a přírodních ploch a živelnému priority rozšiřování skladových a jiných ploch do volné krajiny místo využití zdevastovaných průmyslových areálů (brownfieldů), podporovat úpravy a hospodaření v krajině, které povedou k zadržení vody a budou sloužit jako protipovodňová opatření a podstatně omezí vodní a větrnou erozi půdy, formou komplexních pozemkových úprav, realizací územních systémů ekologické stability, klást důraz na obecnou ochranu přírody mimo vyhlášená chráněná území a zachování zeleně, podporovat šetrné hospodaření v lesích založené na výsadbách smíšených kultur odolných proti patogenům i klimatickým vlivům. Ke kvalitě životního prostředí patří péče o čistotu ovzduší, potravin, vody, ochranu před hlukem, zachování čistého a příjemného městského či vesnického prostředí, nezávadné nakládání s odpady komunálními i nebezpečnými. Patří sem i ochrana před účinky nebezpečných chemikálií. Stát dbá na to, aby životní prostředí bylo příjemné pro život obyvatel naší země a vynakládá nemalé finanční prostředky do oblasti zkvalitnění životního prostředí. Je samozřejmé, že vše není možné ihned napravit, což je dáno i stavem státního rozpočtu ČR. Jistě existují lokality, kde je třeba zaměřit se na řadu problémů, které s životním prostředím souvisí, ovšem, jak již bylo výše uvedeno, vše je závislé na množství finančních prostředků, které mohou ze státního rozpočtu do této oblasti směřovat. Nutno ovšem také uvést, že je i na nás všech, abychom se snažili o udržení čistého životního prostředí, abychom si vážili a snažili se zachovat vše, co nás obklopuje, abychom se zamysleli nad naším chováním k přírodě, flóře, fauně apod

99 7.4 Sociální politika a kvalita života Kvalita života Tento pojem se začíná objevovat od druhé poloviny minulého století. Kvalita Z počátku byla zkoumána pouze materiální stránka života společnosti, postupně života však můžeme zaznamenat sílící proud výzkumu nematerialistické stránky a posun k subjektivnímu vnímání a hodnocení kvality života. Kvalita života je složitý a velmi široký pojem. Dotýká se nejen problematiky lidské práce, ale i smyslu života a samotného bytí. Zahrnuje hledání klíčových faktorů bytí a sebepochopení. Zkoumá materiální, psychologické, sociální, duchovní a další podmínky pro zdravý a šťastný život člověka. Sociální služby a MPSV Hlavním úkolem MPSV je příprava dlouhodobých systémových opatření a příslušných právních předpisů a podpora rozvoje kvality poskytovaných sociálních služeb. Jedná se např. o podporu: Sociální služby a jejich kvalita plánování sítě sociálních služeb v krajích a obcích opírající se o zjištěné potřeby lidí, zvyšování odbornosti a kvality poskytovaných služeb s důrazem na ochranu práv uživatelů služeb, občanských a svépomocných aktivit, tj. neziskového sektoru. Zvyšování odbornosti a kvality sociálních služeb Když naše republika vstoupila do Evropské unie, otevřela se jí příležitost využít tzv. strukturální pomoc, je to vlastně čerpání peněžních prostředků z Evropského sociálního fondu. Tyto prostředky mohou čerpat obce, kraje a nestátní neziskové organizace, které pak využívají tyto prostředky na: Zvyšování odbornosti a kvality vzdělávání svých zaměstnanců s cílem posílit jejich schopnosti a dovednosti při poskytování sociálních služeb, podporu a pomoc skupinám ohroženým sociálním vyloučením - jedná se například o příslušníky romské komunity, oběti trestné činnosti, osoby komerčně zneužívané, osoby bez přístřeší apod. MPSV se zabývá mnoha projekty, které vedou ke zlepšování kvality života. Jde např. o projekt: Maminky, využijte čas! Tento projekt se zabývá problematikou rovných příležitostí žen a mužů s malými dětmi na trhu práce. Hlavním cílem projektu je podpořit zaměstnatelnost cílové skupiny při návratu na trh práce. Absolvováním nabízených motivačních, vzdělávacích a rekvalifikačních aktivit se kvalitativně zvýší pracovní kompetence cílové skupiny a tím se podstatně zvýší možnost uplatnění na trhu práce. Myšlenka projektu vychází z toho, aby ženy (resp.muži), hodlající se po delší přestávce z důvodu péče o děti vrátit na trh práce, využily

100 svého současného "volného" času k sebevzdělávání a byly tak maximálně připraveny na požadavky zaměstnavatelů. Specifickým cílem projektu je motivovat, kvalifikovat a poradensky podpořit ženy, které se chtějí uplatnit jako poskytovatelky nových typů služeb péče o děti (např. miniškolka, dětský koutek), které jsou do budoucnosti velmi perspektivní. Cílovou skupinou jsou ženy, které celodenně pečují o dítě ve věku do 15 let a jsou nezaměstnané. Může se jednat o ženy a muže na rodičovské dovolené, osoby pečující o závislého člena rodiny, ženy v domácnosti, dlouhodobě nezaměstnané ženy, osoby vracející se po rodičovské dovolené nebo péči o závislého člena rodiny na trh práce, ženy začínající podnikání, případně se může jednat o muže v obdobných situacích. Jako další bych uvedla připravovaný projekt s pracovním názvem Zefektivnění činnosti inspektorů České inspekce životního prostředí. Výše uvedený projekt je zaměřený na aplikaci technologie, která umožní aby inspektor pořídil při místním šetření nebo při kontrolní činnosti přímo v terénu hlasový záznam na digitální záznamník nebo přímo do PC. Hlavními cíly projektu jsou: pořízení nové technologie přenosu mluveného slova do počítače, vytvoření nového slovníku typického pro ČIŽP, pořízení odpovídající výpočetní techniky. Tato aktivita je rozhodně velmi důležitým krokem a MPSV, Ministerstvo životního prostředí a i další ministerstva připravují obdobných aktivit daleko více, když tyto aktivity se vztahují k různým oblastem jak ochrany životního prostředí, tak i kvality života obyvatel ČR

101 SHRNUTÍ Podle definice Ministerstva životního prostředím České republiky je životní prostředí systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami životního prostředí je především ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie. Možno také uvést, že životní prostředí je soubor všech činitelů, se kterými přijde do styku živý subjekt, když zároveň sem zahrnujeme i podmínky, kterými je daný subjekt obklopen. Tedy vše, na co subjekt přímo i nepřímo působí. Subjektem může být chápán organismus, populace, člověk i celá lidská společnost. Většinou se ale pojem životní prostředí chápe ve smyslu životní prostředí obklopující člověka. Ve své historii se Česká republika potýkala s nebezpečím znečišťování ovzduší, musela pečovat o hospodárné využívání vod, hospodárné využívání zdrojů povrchových i podpovrchovým surovin, musela zajistit kvalitní hospodaření s půdou apod. Velmi významnou roli má i ochrana přírody, a životního prostředí, když nelze pominout ani kvalitu života v daných lokalitách. V neposlední řadě pak má na životní prostředí vliv i energetika spojená s dalšími možnými způsoby využívání krajiny. Vláda České republiky staví politiku ochrany životního prostředí na několika základních bodech. Především je třeba uvést, že česká krajina je naším společným dědictvím, zcela zřejmé škody je třeba napravit, stávající kulturní i přírodní hodnoty je nutno uchovat a předat v naprostém pořádku příštím generacím. To vše znamená pečovat o lesy i o zemědělské pozemky, chránit zdroje vod a ochraňovat přírodu a její biologické bohatství. Prioritní otázky v oblasti životního prostředí jsou následující: výrazně zlepšit a posílit územní plánování opřené o vůli občanů, zabránit prudkému úbytku zemědělské půdy a přírodních ploch a živelnému rozšiřování skladových a jiných ploch do volné krajiny místo využití zdevastovaných průmyslových areálů (brownfieldů), podporovat úpravy a hospodaření v krajině, které povedou k zadržení vody a budou sloužit jako protipovodňová opatření a podstatně omezí vodní a větrnou erozi půdy, formou komplexních pozemkových úprav, realizací územních systémů ekologické stability, klást důraz na obecnou ochranu přírody mimo vyhlášená chráněná území a zachování zeleně, podporovat šetrné hospodaření v lesích založené na výsadbách smíšených kultur odolných proti patogenům i klimatickým vlivům

102 Ke kvalitě životního prostředí patří péče o čistotu ovzduší, potravin, vody, ochranu před hlukem, zachování čistého a příjemného městského či vesnického prostředí, nezávadné nakládání s odpady komunálními i nebezpečnými. Patří sem i ochrana před účinky nebezpečných chemikálií. Stát dbá na to, aby životní prostředí bylo příjemné pro život obyvatel naší země a vynakládá nemalé finanční prostředky do oblasti zkvalitnění životního prostředí. Je samozřejmé, že vše není možné ihned napravit, což je dáno i stavem státního rozpočtu ČR. Jistě existují lokality, kde je třeba zaměřit se na řadu problémů, které s životním prostředím souvisí, ovšem, jak již bylo výše uvedeno, vše je závislé na množství finančních prostředků, které mohou ze státního rozpočtu do této oblasti směřovat. Kvalita života je složitý a velmi široký pojem. Dotýká se nejen problematiky lidské práce, ale i smyslu života a samotného bytí. Zahrnuje hledání klíčových faktorů bytí a sebepochopení. Zkoumá materiální, psychologické, sociální, duchovní a další podmínky pro zdravý a šťastný život člověka. V rámci této oblasti se mimo další služby jedná především o zajištění kvalitních služeb sociálních, což je úkolem MPSV. Jde především o přípravu dlouhodobých systémových opatření a příslušných právních předpisů a podporu rozvoje kvality poskytovaných sociálních služeb. Jedná se např. o podporu: plánování sítě sociálních služeb v krajích a obcích opírající se o zjištěné potřeby lidí, zvyšování odbornosti a kvality poskytovaných služeb s důrazem na ochranu práv uživatelů služeb, občanských a svépomocných aktivit, tj. neziskového sektoru. Když naše republika vstoupila do Evropské unie, otevřela se jí příležitost využít tzv. strukturální pomoc, je to vlastně čerpání peněžních prostředků z Evropského sociálního fondu. Tyto prostředky mohou čerpat obce, kraje a nestátní neziskové organizace, které je pak zpravidla používají na: vzdělávání svých zaměstnanců s cílem posílit jejich schopnosti a dovednosti při poskytování sociálních služeb, podporu a pomoc skupinám ohroženým sociálním vyloučením - jedná se například o příslušníky romské komunity, oběti trestné činnosti, osoby komerčně zneužívané, osoby bez přístřeší apod. Ministerstvo práce a sociálních věcí se zabývá mnoha projekty, které vedou ke zlepšování kvality života. Jde např. o projekt: Maminky, využijte čas! Tento projekt se zabývá problematikou rovných příležitostí žen a mužů s malými dětmi na trhu práce. Hlavním cílem projektu je podpořit zaměstnatelnost cílové skupiny při návratu na trh práce.. Jako další bych uvedla připravovaný projekt s pracovním názvem Zefektivnění činnosti inspektorů České inspekce životního prostředí. Výše uvedený projekt je zaměřený na aplikaci technologie, která umožní, aby inspektor pořídil při místním šetření nebo při kontrolní činnosti přímo v terénu hlasový záznam na digitální záznamník nebo přímo do PC

103 Hlavními cíly projektu jsou: pořízení nové technologie přenosu mluveného slova do počítače, vytvoření nového slovníku typického pro ČIŽP, pořízení odpovídající výpočetní techniky. Tato aktivita je rozhodně velmi důležitým krokem a Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo životního prostředí a i další ministerstva připravují obdobných aktivit daleko více, když tyto aktivity se vztahují k různým oblastem jak ochrany životního prostředí, tak i kvality života obyvatel ČR

104 Kontrolní otázky 1) Co rozumíte pod pojmem životní prostředí? 2) Jak byste charakterizovali vztah mezi lidmi a životním prostředím? 3) Jak se v minulosti vyvíjel vztah mezi občany a životním prostředím? 4) Popište stručně životní prostředí v naší republice a v EU? 5) Na jakou oblast se především zaměřuje legislativa EU v rámci životního prostředí? 6) Co považuje vláda naší republiky za hlavní priority v oblasti životního prostředí? 7) Co znamená pojem kvalita života? 8) Co vše zahrnuje, tedy co je předmětem kvality života? 9) Jak spolu souvisí kvalita života a zajištění kvalitních sociálních služeb? 10) Z jakého důvodu jsou tak významné sociální služby? 11) Jaké aktivity vyvíjejí některá ministerstva ke zkvalitnění životního prostředí, případně kvality života? Pojmy k zapamatování životní prostředí člověk a životní prostředí vztah EU k životnímu prostředí legislativa EU v souvislosti s životním prostředím EU a snížení ohrožení životního prostředí ČR a vztah k životnímu prostředí priority vlády ČR v souvislosti s životním prostředím kvalita života obsah pojmu kvalita života kvalita života a sociální služby zajištění kvality sociálních služeb projekty směřující ke zlepšování kvality života a jejich význam

105 8. Politika zaměstnanosti a její vazba na sociální politiku Cíl Cílem této kapitoly je představení spojení problematiky zaměstnanosti a sociální politiky. Je zde poukázáno na to, jak sociální politika se promítá do oblasti zaměstnanosti obyvatelstva a jak pomáhá právě v okamžiku výskytu nežádoucího vlivu ve společnosti a to v souvislosti s výskytem nezaměstnanosti, jak pomáhá občanům, kteří ztratili práci, jak se snaží zmírnit pro občany právě tuto těžkou a velmi složitou situaci. Po prostudování této kapitoly by studenti měli umět charakterizovat stav zaměstnanosti, pochopit problematiku nepříznivého fenoménu nezaměstnanosti, zvládnout popsat příčiny a vývoj nezaměstnanosti v ČR, být schopni popsat státní politiku zaměstnanosti u nás a vysvětlit její hlavní rysy, umět vysvětlit co znamená aktivní a pasivní politika zaměstnanosti, poměrně přesně definovat nástroje realizace aktivní a pasivní politiky zaměstnanosti, být schopni vyjmenovat priority politiky zaměstnanosti v ČR v souvislosti s politikou EU, znát poměrně přesně kdo je považován za uchazeče za zaměstnání a jaké jsou podmínky pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, bez problémů objasnit podstatu úřadů práce a hlavní náplň práce těchto úřadů u nás. PRŮVODCE STUDIEM Vážení studenti, předkládám vám další kapitolu zabývající se problematikou zaměstnanosti, tedy spojení výše uvedeného tématu se sociální politikou. Nezaměstnanost, která do této oblasti patří je velmi negativním a složitým jevem ve společnosti, může v podstatě postihnout každého občana a je na vládě, aby tento stav řešila, případně se snažila těm, kdož se do této situace dostanou, ulehčit jejich složité postavení a to především určitými nástroji, které jsou v rámci sociální politiky k tomu určeny. Domnívám se, že problematika této kapitoly nebude pro vás zcela neznámá, když s nezaměstnaností jste se již setkali i v jiných předmětech. Proto si myslím, že na studium této kapitoly by vám mělo stačit cca 70 minut. Politika zaměstnanosti je nedílnou součástí sociální politiky jako politiky hospodářské, měla by především zabránit nezaměstnanosti a vůbec eliminovat tvrdost tržního trhu práce. Vytváří ji stát, ale podílí se na ní i zaměstnavatelé a odbory ( tripartita ). Jde především o rozdělování finančních prostředků na aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti (na aktivní lze přitom dát jen to, co zbude z pasivní), dohlížení na zákaz diskriminace a o organizaci a koordinaci zaměstnanosti

106 8.1 Vývoj nezaměstnanosti v ČR po současnost a jeho důvody Velká nezaměstnanost byla především za první světové války (což je neobvyklé, za války obvykle nezaměstnanost klesá, protože se vyráběj í zbraně). Po válce byl zaveden na svoji dobu kvalitní systém zprostředkování Vývoj nezaměstnanosti v ČR práce a podpor v nezaměstnanosti. Nezaměstnanost znovu stoupla v letech za hospodářské krize a zejména po roce 1929 (nejhorší v roce 1933 přes 1 mil. nezaměstnaných). Od roku 1938 byly prováděny přípravy na válku a na válečné hospodářství. Nezaměstnanost vzrostla především po Mnichovu, kdy lidé vysídlení z pohraničí ztratili domovy i práci. Za 2. světové války nezaměstnanost zmizela všichni nezaměstnaní byli nahnáni do válečného průmyslu (příkazy k práci, totální nasazení). Byla zavedena všeobecná pracovní povinnost a pracovní knížky. Po 2. světové válce byl kladen důraz zejména na sociální jistoty. Začíná plánovité řízení hospodářství, okresní úřady, odbory ochrany práce musí dávat souhlas ke vzniku pracovního poměru a mohou jednotlivce i přidělovat na práci kam je třeba. Jsou uzákoněny nucené rekvalifikace a převádění zaměstnanců do odvětví, kde jich je třeba. Tím byl vytvořen systém podobný tomu protektorátnímu. Přesto nevyvolává kritiku, protože lidé jsou po válce nadšení a sami chodí pracovat tam, kde je to třeba. Postupně je zlikvidován trh práce a zavedeno direktivní a plánované hospodaření a řízení. Stát se snaží zavést pomocí všeobecné pracovní povinnosti plnou zaměstnanost, což se mu daří. Po sametové revoluci je zrušeno direktivní řízení a vzniká trh práce. S ním se objevuje i nezaměstnanost (hodně odejitých marxistů-leninistů například ze škol). Nezaměstnanost se zpočátku pohybovala okolo 3%, zhruba od roku 1995 ale dochází k jejímu růstu a nyní se pohybuje okolo 9% i více procent, což už je problém (ideální nezaměstnanost se pohybuje kolem 5%). 8.2 Hlavní demografické ukazatele ovlivňující vývoj zaměstnanosti v ČR a její stručná charakteristika Hlavními veličinami, které mají vliv na zaměstnanost je počet obyvatelstva a jeho věk. I u nás, jako i ve většině ekonomicky vyspělých zemích, je problém s tím, že (u nás cca od roku 1995) je natalita (počet Demografický vývoj narozených) dlouhodobě nižší než mortalita (počet zemřelých). Vymírání obyvatelstva vede obecně ke snižování nezaměstnanosti, časem ale povede k tomu, co pozorují už nyní např. v Japonsku, že zaměstnanců začíná být nedostatek. Vyspělá medicína a relativně vysoká životní úroveň vede k výraznému prodlužování průměrné délky života, což je nutné vzít v úvahu s ohledem na hranici zvyšování věku odchodu do důchodu a nutně toto vede i k urychlenému řešení reformy důchodového systému. Obyvatelstvo ČR rychle stárne (roste průměrný věk obyvatelstva) a přitom žije déle

107 Státní politika zaměstnanosti v ČR její hlavní rysy Politiku zaměstnanosti v ČR vytváří stát, ale podílí se na ní i zaměstnavatelé a odbory ( tripartita ). Při jejím provádění spolupracuje stát rovněž s dalšími subjekty jako např. územně samosprávnými celky, profesními organizacemi a sdruženími osob se zdravotním postižením. Státní správu v oblasti státní politiky zaměstnanosti v ČR vykonávají úřady práce a ministerstvo práce a sociálních věcí. Rysy státní politiky zaměstnanosti v ČR Státní politika zaměstnanosti v ČR zahrnuje zejména: a) zabezpečování práva na zaměstnání, b) sledování a vyhodnocování situace na trhu práce, zpracovávání prognóz a koncepcí zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce, programů a projektů pro pracovní uplatnění fyzických osob, c) koordinaci opatření v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce v souladu s evropskou strategií zaměstnanosti a podmínkami pro čerpání pomoci z Evropského sociálního fondu, d) tvorbu a koordinaci jednotlivých programů a opatření k zajištění priorit v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce, e) uplatňování aktivní politiky zaměstnanosti, f) tvorbu a zapojení do mezinárodních programů souvisejících s rozvojem zaměstnanosti a lidských zdrojů na úseku trhu práce, g) hospodaření s prostředky na politiku zaměstnanosti, h) poskytování informačních, poradenských a zprostředkovatelských služeb na trhu práce, i) poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci (pasivní politika zaměstnanosti), j) opatření na podporu a dosažení rovného zacházení s muži a ženami, s osobami bez ohledu na jejich rasový a etnický původ, s osobami se zdravotním postižením a s dalšími skupinami osob, které mají ztížené postavení na trhu práce, pokud jde o přístup k zaměstnání, rekvalifikaci, přípravu k práci a ke specializovaným rekvalifikačním kurzům, a opatření pro zaměstnávání těchto osob, k) opatření pro zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením a dalších skupin fyzických osob, které mají ztížené postavení na trhu práce, l) usměrňování zaměstnávání pracovních sil ze zahraničí na území České republiky a z území České republiky do zahraničí. 8.3 Aktivní a pasivní politika zaměstnanosti Aktivní politika zaměstnanosti je souhrn opatření směřujících k maximální možné úrovni zaměstnanosti financovaných ze státního rozpočtu. Provádí ji ministerstvo práce a sociálních věcí a úřady práce za případné spolupráce s dalšími subjekty. Aktivní politika zaměstnanosti

108 Nástroji, jimiž je realizována, jsou zejména: - rekvalifikace získání nové kvalifikace uchazečem nebo zájemcem o zaměstnání. Řeší situaci, kdy ekonomika má kvalitní lidi, kteří ale neumí ty práce, o které je zájem (podařilo se např. u horníků na Ostravsku, kde se zavíraly doly), - investiční pobídky podpora vytváření nových pracovních míst, rekvalifikace nebo školení nových zaměstnanců především u velkých zaměstnavatelů ve formě např. snížení daní, vybudování infrastruktury, zajištění bydlení pro zaměstnance, pozemků pro stavbu podniku apod. Poskytuje se jen v oblastech, kde je alespoň průměrná míra nezaměstnanosti. - veřejně prospěšné práce krátkodobé (max. 12 měsíců, ale lze opakovat) práce dotované úřady práce k provizornímu zaměstnání nezaměstnaných. Obvykle jde o udržovací a úklidové práce veřejných prostranství a budov. Nejedná se o vhodné zaměstnání a lze je tedy bez sankce odmítnout. - společensky účelná pracovní místa jde o pracovní místa zřizovaná po dohodě s úřadem práce a s ohledem na místní poměry k umístění uchazečů o zaměstnání, kterým nelze sehnat práci jinak. Na zřízení těchto míst dává úřad práce zaměstnavateli příspěvek. Jedná se již o vhodné zaměstnání pro uchazeče a ten je tedy musí přijmout (jinak dojde k vyřazení nezaměstnaného z evidence uchazečů o zaměstnání a dojde k ukončení podpory v nezaměstnanosti). Příklad Předpokládejme, že v daném městečku XY, kde je velká nezaměstnanost, se najde jeden z nezaměstnaných občanů, který by chtěl v tomto městečku otevřít malou pekárnu, která v městečku chybí. Tento občan sdělí svůj záměr příslušnému úřadu práce a tento poskytne na zřízení nového pracovního místa příspěvek. - překlenovací příspěvek příspěvek na vytvoření společensky účelného pracovního místa lze poskytnout kromě zaměstnavatele také osobě která přestane být uchazečem a stane se osobou samostatně výdělečně činnou. Takové osobě lze navíc přiznat na omezenou dobu i překlenovací příspěvek (aby mohla rozjet své podnikání), - příspěvek na dopravu na základě dohody přispívá úřad práce zaměstnavateli, který zajišťuje každodenní dopravu svých zaměstnanců do zaměstnání tam, kde jiná doprava není, - příspěvek na zapracování na základě dohody tam, kde zaměstnavatel přijímá uchazeče, kterému úřad práce věnuje zvláštní péči (mladí, staří, postižení apod.), - příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program při rozjíždění výroby nebo strukturálních změnách (např. přechod na nové technologie) často zaměstnavatel dočasně nepotřebuje tolik zaměstnanců. Místo aby je propustil, zaměstná je zaměstnavatel třeba jen na poloviční úvazek (nebo nějaký čas vůbec nepracují), ale mzdu do původní výše jim doplatí úřad práce a oni si nemusí hledat novou práci. Všechny tyto nástroje se realizují formou dohod; jde pouze o demonstrativní výčet

109 Pasivní politika zaměstnanosti jsou v podstatě různé dávky a příspěvky pro nezaměstnané, aby byli schopni přežít do té doby, dokud neseženou práci. Čím větší je nezaměstnanost, tím je pro stát dražší. Přitom ale na aktivní politiku zaměstnanosti lze vydat jen to, co zbude po zaplacení pasivní politiky zaměstnanosti. Pasivní politika zaměstnanosti Jde o soustavu institutů životního minima, minimální mzdy a podpory v nezaměstnanosti, přičemž jejich výše musí být v rovnováze a při změně jedné se musí změnit všechny (systém musí být nastaven tak, aby se lidem vyplatilo pracovat). Každé opatření snižující nezaměstnanost má i své negativní důsledky, používají se všechny, ale nezaměstnanost mohou ovlivnit jen asi o 1-2%. 8.4 Priority politiky zaměstnanosti v ČR dle pilířů stanovených EU Pilíř 1 Zlepšování zaměstnatelnosti Tento pilíř zahrnuje obsahově následující opatření: Zlepšování zaměstnatelnosti Provést reformu řízení a financování školského systému, především středního a vyššího odborného školství s cílem vytvářet prostřednictvím systému vzdělávání podmínky pro dosahování optimální rovnováhy mezi strukturou kvalifikace absolventů škol a potřebami trhu práce. K usnadnění přechodu absolventů škol do praxe zavést předmět "Volba povolání" do osnov škol, ve kterých žáci plní povinnou školní docházku, zaměřený cíleně na formování postojů žáků, studentů i rodičů. Ve spolupráci s úřady práce provázat výuku základních, středních a vyšších odborných škol informacemi o aktuálních a perspektivních možnostech na trhu práce. Postupně zvyšovat váhu pracovních příjmů ve vztahu k sociálním příjmům, především u občanů s očekávaným nižším příjmem, zvýhodnit osoby ekonomicky aktivní před osobami ekonomicky neaktivními. V souladu s tímto záměrem zvyšovat výši minimální mzdy, aby se co nejdříve dostala nad úroveň životního minima samostatně žijící osoby. Změnit a rozšířit legislativní, kompetenční, organizační a finanční rámec činností orgánů služeb zaměstnanosti v souladu s potřebami trhu práce. Při sestavování státního rozpočtu na státní politiku zaměstnanosti zvyšovat výdajovou složku na aktivní politiku zaměstnanosti v souladu s vývojem nezaměstnanosti. Sladit zaměstnávání zahraniční pracovní síly se situací na trhu práce, zejména pak zamezit jejímu vstupu na trh práce nelegálními formami nebo formami nekalého podnikání. Systémově řešit otázku pracovního uplatnění zdravotně postižených občanů včetně způsobu financování. Toto opatření obsahuje zavedení ucelené rehabilitace jako předpokladu znovuzačlenění občana se zdravotním postižením do pracovní činnosti. Dále bude nově vymezen okruh zdravotně postižených občanů se zvýšenou ochranou na trhu práce a bude vytvořen systém ekonomické motivace zaměstnávání osob se zdravotním postižením a sjednoceny zásady státní podpory zaměstnavatelů osob se zdravotním postižením. Realizovat opatření na zvýšení zaměstnanosti dlouhodobě nezaměstnaných uchazečů o zaměstnání

110 Pilíř 2 Rozvoj podnikatelství Pilíř zahrnuje následující opatření: Rozvoj podnikatelství Využívat systém investičních pobídek pro investory na základě usnesení vlády č. 298/98 a č. 4/99 ke zvýšení zaměstnanosti. Využívat program rozvoje průmyslových zón podle usnesení vlády č. 4/1999 ke zvýšení zaměstnanosti. Realizovat ucelený systém podpory malého a středního podnikání, a to jak formou přímé finanční podpory, tak i formou snížení daňového zatížení. Vytvořit podmínky pro rozvoj poradenství pro malé a střední podniky a systému navazujícího odborného vzdělávání s cílem zvyšovat jejich konkurenceschopnost. Využití veřejných zakázek přednostně k zajištění zaměstnanosti uchazečů o zaměstnání, zejména obtížně umístitelných na trhu práce. Připravit a realizovat Program řešení hospodářské situace některých průmyslových podniků. Pilíř 3 Povzbuzení přizpůsobivosti firem a jejich zaměstnanců Pilíř zahrnuje následující opatření: Vytvářet podmínky pro uplatnění pružných a flexibilních forem organizace práce a pracovní doby umožňující zvýšení vzájemné přizpůsobivost i mezi potřebami zaměstnavatelů a zaměstnanců, Povzbuzení přizpůsobivosti firem a jejich zaměstnanců postupně vytvářet podmínky pro zkracování pracovní doby a práce na zkrácený úvazek. Uplatněním pružných metod organizace práce vytvořit tlak na snížení přesčasové práce. Zvýšit motivaci zaměstnavatelů ke zvyšování kvalifikace vlastních zaměstnanců jako preventivní opatření ke zvýšení konkurenceschopnosti a následně zaměstnanosti. Pilíř 4 Posílení politiky rovnosti příležitostí Pilíř zahrnuje následující opatření: Posílení politiky Posílit právní a institucionální nástroje k odstranění diskriminačních rovnosti opatření na trhu práce. příležitostí Vytvořit reálné možnosti využívání mimořádných dočasných opatření ve prospěch těch skupin občanů, jejichž přístup k zaměstnání je výrazně ztížen. Monitorovat stav úrovně prosazování práva na zaměstnání u skupin občanů ohrožených diskriminací. Přispívat k odstraňování neoprávněných rozdílů v odměňování mužů a žen

111 8.5 Uchazeči o zaměstnání a činnosti úřadů práce Kdo je uchazeč o zaměstnání 3 podmínky pro zařazení do evidence uchazečů Uchazečem o zaměstnání je nezaměstnaný (fyzická osoba), který požádá úřad práce o zprostředkování vhodného zaměstnání, podmínky tedy jsou, že: Uchazeč o zaměstnání chce pracovat, může pracovat, skutečně se uchází o zaměstnání. Uchazečem nemohou být mj. vězni, osoby dlouhodobě nemocné a na rodičovské dovolené. Musí se jednat o osobu která nemá práci, nepodniká, není ve státní službě (prezident, poslanec ) ani nestuduje. Takovou osobu úřad práce zařadí do evidence uchazečů o zaměstnání, snaží se pro ni najít vhodnou práci ve svém obvodu a případně jí poskytuje podporu v nezaměstnanosti. Zprostředkování práce je přitom bezplatné. Kdo je zájemce o zaměstnání rozdíly oproti uchazeči Zájemcem o zaměstnání je fyzická osoba, která požádá úřad práce o Zájemce o zprostředkování zaměstnání, ač nesplňuje podmínky pro to být uchazečem (= už zaměstnání je zaměstnaná, podniká apod.). Taková osoba je vedena v evidenci zájemců o zaměstnání, je jí hledána vhodná práce a může jí být zabezpečena i rekvalifikace. Nedostává však podporu v nezaměstnanosti (má vhodné zaměstnání) a obecně před ní ve všem mají přednost uchazeči o práci. Úřady práce jejich teritoriální rozmístění, jmenování vedoucích, průměrné stavy pracovníků Úřady práce vykonávají stání správu v oblasti státní politiky zaměstnanosti. Úřady Zatímco ministerstvo práce a sociálních věcí působí globálně pro celou republiku, práce Každý úřad práce působí na území svého správního okresu. Práci pro uchazeče hledají pouze ve svém okrese. Aby nedocházelo k izolaci jednotlivých úřadů a bylo možné realizovat i projekty dotýkající se několika okresů, jsou některé úřady práce pověřeny koordinací některých společných činností v okolních okresech (nejedná se ale o vztah nadřízenosti a podřízenosti). K zabezpečení spolupráce na trhu práce vytvářejí úřady práce mj. poradní sbory složené zejména ze zástupců zaměstnanců, zaměstnavatelů, organizací zdravotně postižených a územně samosprávných celků. V čele úřadu práce je ředitel, kterého jmenuje ministr práce a sociálních věcí a je vybírán v konkurzu. Počty zaměstnanců jednotlivých úřadů práce se značně liší, obecně ale platí že vzhledem k množství úkolů je obsazení úřadů práce ve většině okresů nedostatečné

112 Hlavní náplň práce Úřadů práce I když zprostředkování práce je jistě hlavní náplní práce úřadů práce, nejde o funkci jedinou. Úřad práce mj. Náplň Úřadů práce monitoruje zaměstnanost ve svém okrese a přijímá opatření na ovlivnění nabídky práce a poptávky po ní, rozvíjí trh práce za spolupráce se správními orgány a orgány územní samosprávy, dbá na rovné zacházení s osobami bez ohledu na jejich pohlaví, národnost, etnikum, postižení aj. (zákaz diskriminace), účastní se mezinárodních programů na podporu zaměstnanosti, zprostředkovává zaměstnání zájemcům a uchazečům o zaměstnání, poskytuje informační a poradenské služby zaměstnancům i zaměstnavatelům, používá nástroje aktivní politiky zaměstnanosti a v souvislosti s tím poskytuje příspěvky (rekvalifikace, investiční pobídky ), vyplácí podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci (pasivní politika zaměstnanosti), poskytuje zaměstnavatelům s více než 50% postižených zaměstnanců příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, vede různé evidence (uchazečů, zájemců, volných pracovních míst, osob se zdravotním postižením, cizinců), vykonává kontrolní činnost (kontroluje zaměstnanost, dodržení pracovněprávních předpisů i kolektivních smluv a vnitřních předpisů zaměstnavatele; kontroluje zaměstnavatele i zaměstnance ); při nedostatcích může dávat pokuty, které jsou příjmem státního rozpočtu (jinde běžné, že je pro motivaci dostávají úřady práce), a jiné

113 SHRNUTÍ Politika zaměstnanosti je nedílnou součástí hospodářské politiky vlády, souvisí úzce se sociální politikou a měla by především zabránit negativnímu jevu, kterým je nezaměstnanost. Vytváří ji stát, ale podílí se na ní i zaměstnavatelé a odbory ( tripartita ). Jde především o rozdělování finančních prostředků na aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti (na aktivní lze přitom dát jen to co zbude z pasivní), dohlížení na zákaz diskriminace a o organizaci a koordinaci zaměstnanosti. Nezaměstnanost, která do této oblasti patří je velmi negativním a složitým jevem ve společnosti, může v podstatě postihnout každého občana a je na vládě, aby tento stav řešila, případně se snažila těm, kdož se do této situace dostanou, ulehčit jejich složité postavení a to především určitými nástroji, které jsou v rámci sociální politiky k tomu určeny. Hlavními veličinami, které mají vliv na zaměstnanost je počet obyvatelstva a jeho věk. I u nás, jako i ve většině ekonomicky vyspělých zemích, je problém s tím, že (u nás cca od roku 1995) je porodnost dlouhodobě nižší než úmrtnost. Politiku zaměstnanosti v ČR vytváří stát, ale podílí se na ní i zaměstnavatelé a odbory ( tripartita ). Při jejím provádění spolupracuje stát rovněž s dalšími subjekty, jako např. územně samosprávnými celky, profesními organizacemi a sdruženími osob se zdravotním postižením. Státní správu v oblasti státní politiky zaměstnanosti v ČR vykonávají úřady práce a ministerstvo práce a sociálních věcí. Státní politika zaměstnanosti v ČR zahrnuje zejména: a) zabezpečování práva na zaměstnání, b) sledování a vyhodnocování situace na trhu práce, zpracovávání prognóz a koncepcí zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce, programů a projektů pro pracovní uplatnění fyzických osob, c) koordinaci opatření v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce v souladu s evropskou strategií zaměstnanosti a podmínkami pro čerpání pomoci z Evropského sociálního fondu, d) tvorbu a koordinaci jednotlivých programů a opatření k zajištění priorit v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce, e) uplatňování aktivní politiky zaměstnanosti, f) tvorbu a zapojení do mezinárodních programů souvisejících s rozvojem zaměstnanosti a lidských zdrojů na úseku trhu práce, g) hospodaření s prostředky na politiku zaměstnanosti, h) poskytování informačních, poradenských a zprostředkovatelských služeb na trhu práce, i) poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci (pasivní politika zaměstnanosti), j) opatření na podporu a dosažení rovného zacházení s muži a ženami, s osobami bez ohledu na jejich rasový a etnický původ, s osobami se zdravotním postižením a s dalšími skupinami osob, které mají ztížené postavení na trhu práce, pokud jde o přístup k zaměstnání, rekvalifikaci, přípravu k práci a ke specializovaným rekvalifikačním kurzům, a opatření pro zaměstnávání těchto osob, k) opatření pro zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením a dalších skupin fyzických osob, které mají ztížené postavení na trhu práce, l) usměrňování zaměstnávání pracovních sil ze zahraničí na území České republiky a z území České republiky do zahraničí

114 Aktivní politika zaměstnanosti je souhrn opatření směřujících k maximální možné úrovni zaměstnanosti financovaných ze státního rozpočtu. Provádí ji ministerstvo práce a sociálních věcí a úřady práce za případné spolupráce s dalšími subjekty. Nástroji, jimiž je realizována, jsou zejména: - rekvalifikace získání nové kvalifikace uchazečem nebo zájemcem o zaměstnání. Řeší situaci, kdy ekonomika má kvalitní lidi, kteří ale neumí ty práce, o které je zájem (podařilo se např. u horníků na Ostravsku, kde se zavíraly doly), - investiční pobídky podpora vytváření nových pracovních míst, rekvalifikace nebo školení nových zaměstnanců především u velkých zaměstnavatelů ve formě např. snížení daní, vybudování infrastruktury, - zajištění bydlení pro zaměstnance, pozemků pro stavbu podniku apod. Týká se zpravidla oblastí, kde je alespoň průměrná míra nezaměstnanosti. - veřejně prospěšné práce krátkodobé (max. 12 měsíců, ale lze opakovat) práce dotované úřady práce k provizornímu zaměstnání nezaměstnaných. Obvykle jde o udržovací a úklidové práce veřejných prostranství a budov. Nejedná se o vhodné zaměstnání a lze je tedy bez sankce odmítnout. - společensky účelná pracovní místa jde o pracovní místa zřizovaná po dohodě s úřadem práce a s ohledem na místní poměry k umístění uchazečů o zaměstnání, kterým nelze sehnat práci jinak. Na zřízení těchto míst dává úřad práce zaměstnavateli příspěvek. Jedná se již o vhodné zaměstnání pro uchazeče a ten je tedy musí přijmout (jinak dojde k vyřazení nezaměstnaného z evidence uchazečů o zaměstnání a dojde k ukončení podpory v nezaměstnanosti ). - překlenovací příspěvek příspěvek na vytvoření společensky účelného pracovního místa lze poskytnout kromě zaměstnavatele také osobě která přestane být uchazečem a stane se osobou samostatně výdělečně činnou. Takové osobě lze navíc přiznat na omezenou dobu i překlenovací příspěvek (aby mohla začít řádně své podnikání). - příspěvek na dopravu na základě dohody přispívá úřad práce zaměstnavateli, který zajišťuje každodenní dopravu svých zaměstnanců do zaměstnání tam, kde jiná doprava není. - příspěvek na zapracování na základě dohody tam, kde zaměstnavatel přijímá uchazeče, kterému úřad práce věnuje zvláštní péči (mladí, staří, postižení apod.) - příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program při rozjíždění výroby nebo strukturálních změnách (např. přechod na nové technologie) často zaměstnavatel dočasně nepotřebuje tolik zaměstnanců. Místo aby je propustil, zaměstná je zaměstnavatel třeba jen na poloviční úvazek (nebo nějaký čas vůbec nepracují), ale mzdu do původní výše jim doplatí úřad práce a oni si nemusí hledat novou práci. Pasivní politika zaměstnanosti jsou v podstatě různé dávky a příspěvky pro nezaměstnané, aby byli schopni přežít do té doby, dokud neseženou práci. Čím větší je nezaměstnanost, tím je pro stát dražší. Na aktivní politiku zaměstnanosti lze vydat jen to, co zbude po zaplacení aktivní politiky zaměstnanosti. Jde o soustavu institutů životního minima, minimální mzdy a podpory v nezaměstnanosti, přičemž jejich výše musí být v rovnováze a při změně jedné se musí změnit všechny (systém musí být nastaven tak, aby se lidem vyplatilo pracovat)

115 Priority politiky zaměstnanosti v ČR dle pilířů stanovených EU Jedná se v podstatě o zlepšování zaměstnatelnosti, rozvoj podnikatelství, povzbuzení přizpůsobivosti firem a jejich zaměstnanců a posílení politiky rovnosti příležitostí. Uchazečem o zaměstnání je nezaměstnaný (fyzická osoba), který požádá úřad práce o zprostředkování vhodného zaměstnání, podmínky tedy jsou, že: UCHAZEČ O ZAMĚSTNÁNÍ CHCE PRACOVAT, MŮŽE PRACOVAT A UCHÁZÍ SE OPRAVDU O ZAMĚSTNÁNÍ. Zájemcem o zaměstnání je fyzická osoba, která požádá úřad práce o zprostředkování zaměstnání, ač nesplňuje podmínky pro to být uchazečem (= už je zaměstnaná, podniká apod.). Taková osoba je vedena v evidenci zájemců o zaměstnání, je jí hledána vhodná práce a může jí být zabezpečena i rekvalifikace. Nedostává však podporu v nezaměstnanosti (má vhodné zaměstnání) a obecně před touto osobou mají ve všem přednost uchazeči o práci. Úřady práce vykonávají stání správu v oblasti státní politiky zaměstnanosti. Zatímco ministerstvo práce a sociálních věcí působí globálně pro celou republiku, každý úřad práce působí na území svého správního okresu. Práci pro uchazeče hledají pouze ve svém okrese. Aby nedocházelo k izolaci jednotlivých úřadů a bylo možné realizovat i projekty dotýkající se několika okresů, jsou některé úřady práce pověřeny koordinací některých společných činností v okolních okresech (nejedná se ale o vztah nadřízenosti a podřízenosti). I když zprostředkování práce je jistě hlavní náplní práce úřadů práce, nejde o funkci jedinou. Úřad práce mj. monitoruje zaměstnanost ve svém okrese a přijímá opatření na ovlivnění nabídky práce a poptávky po ní, rozvíjí trh práce za spolupráce se správními orgány a orgány územní samosprávy, dbá na rovné zacházení s osobami bez ohledu na jejich pohlaví, národnost, etnikum, postižení aj. (zákaz diskriminace), účastní se mezinárodních programů na podporu zaměstnanosti, zprostředkovává zaměstnání zájemcům a uchazečům o zaměstnání, poskytuje informační a poradenské služby zaměstnancům i zaměstnavatelům, používá nástroje aktivní politiky zaměstnanosti a v souvislosti s tím poskytuje příspěvky (rekvalifikace, investiční pobídky ), vyplácí podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci (pasivní politika zaměstnanosti), poskytuje zaměstnavatelům s více než 50% postižených zaměstnanců příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, vede různé evidence (uchazečů, zájemců, volných pracovních míst, osob se zdravotním postižením, cizinců,), vykonává kontrolní činnost (kontroluje zaměstnanost, dodržení pracovněprávních předpisů i kolektivních smluv a vnitřních předpisů zaměstnavatele; kontroluje zaměstnavatele i zaměstnance a při zjištění nedostatků může dávat pokuty, které jsou příjmem státního rozpočtu (jinde běžné, že je pro motivaci dostávají úřady práce), a další

116 Kontrolní otázky 1) Co rozumíte pod pojmem politika zaměstnanosti? 2) Jak se vyvíjela nezaměstnanost v ČR? 3) Jaký je vztah mezi nezaměstnaností a demografickým vývojem? 4) Kdo se podílí především na státní politice zaměstnanosti v ČR? 5) Co všechno státní politika zaměstnanosti v ČR zahrnuje? 6) Charakterizujte koncepci zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce. 7) Popište problematiku aktivní politiky zaměstnanosti. 8) Jaké znáte nástroje aktivní politiky zaměstnanosti? 9) Vysvětlete pojem rekvalifikace. 10) Jak byste charakterizovali podstatu investiční pobídky v souvislosti s aktivní politikou zaměstnanosti. 11) Co rozumíte pod pojmem pasivní politika zaměstnanosti? 12) Co především zahrnujeme do oblasti pasivní politiky zaměstnanosti? 13) Jaké znáte priority politiky zaměstnanosti v ČR v souvislosti s EU? 14) Vyjmenujte a stručně popište jednotlivé pilíře zaměstnanosti v souladu s principy zaměstnanosti stanovenými EU. 15) Kdo je to uchazeč o zaměstnání? 16) Jaké podmínky musí splňovat uchazeč o zaměstnání? 17) Kdo je to zájemce o zaměstnání? 18) Jaký je zásadní rozdíl mezi uchazečem o zaměstnání a zájemcem o zaměstnání? 19) Co vykonávají úřady práce a jaká je jejich působnost? 20) Jak působí v této oblasti ministerstvo práce a sociálních věcí? 21) Co jsou to poradní sbory úřadů práce? Kdo je tvoří? Pojmy k zapamatování státní politika zaměstnanosti hospodářská politika vlády vývoj nezaměstnanosti v ČR demografický vývoj a zaměstnanost hlavní rysy státní politiky zaměstnanosti v ČR zabezpečování práva na zaměstnání hospodářské prostředky na politiku zaměstnanosti aktivní politika zaměstnanosti nástroje aktivní politiky zaměstnanosti rekvalifikace hospodaření s prostředky na politiku zaměstnanosti poskytování podpory v nezaměstnanosti usměrňování zaměstnání pracovních sil ze zahraničí na území ČR investiční pobídky veřejně prospěšné práce společensky účelná pracovní místa pasivní politika zaměstnanosti nástroje pasivní politiky zaměstnanosti

117 priority politiky zaměstnanosti v ČR dle pilířů stanovených EU zlepšování zaměstnatelnosti rozvoj podnikatelství povzbuzení přizpůsobivosti firem a jejich zaměstnanců posílení politiky rovnosti příležitostí uchazeč o zaměstnání zájemce o zaměstnání rozdíl mezi uchazečem o zaměstnání a zájemcem o zaměstnání úřady práce a jejich náplň sledování a vyhodnocování situace na trhu práce koordinace opatření v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů mezinárodní programy související s rozvojem zaměstnanosti a lidskými zdroji maximální hospodárnost s prostředky na politiku zaměstnanosti usměrňování zaměstnávání pracovních sil ze zahraničí na území ČR opatření pro zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením význam společensky účelných pracovních míst - zlepšování zaměstnatelnosti význam rozvoje podnikatelství v naší republice význam povzbuzení přizpůsobivosti firem a jejich zaměstnanců pro ekonomiku státu

118 9. Sociální politika a problém chudoby Cíl Cílem výše uvedené kapitoly je spojení sociální politiky s problematikou chudoby, když důvodem tohoto stavu mohou být nejrůznější nepříznivé skutečnosti, které mohou člověka potkat. Musíme si připustit, že může nastat situace, kdy se ocitneme v takové situaci, kdy bude třeba, aby stát, pomocí svých nástrojů, nám pomohl řešit naši složitou situaci, když my jsme již vyčerpali všechny možnosti, které jsme měli. Po prostudování této kapitoly by studenti měli umět vysvětlit podstatu spojení sociální politiky s problematikou chudoby, charakterizovat situace, které vedou k problematice chudoby, popsat, čím se vyznačuje sociální stát, definovat systém sociálních dávek a podstatu tohoto systému, stručně vyjmenovat základní rysy sociální politiky před rokem 1989 a to především v souvislosti s výše uvedenou problematikou, vyjádřit podstatu sociální reformy u nás v souvislosti s transformací ekonomiky, vystihnout podstatu nepříznivých sociálních situací a umět tyto situaci stručně popsat, představit řešení jednotlivých nepříznivých sociálních situací, ve kterých se lidé mohou ocitnout, nastínit sociální politiku po našem vstupu do Evropské unie. PRŮVODCE STUDIEM Vážení studenti, při studiu této kapitoly sami poznáte, jak složitým problémem se tato kapitola zabývá. Člověk se může, mnohdy ne vlastní vinnou, dostat do velice složitéa nepříjemné situace, kdy si nemůže zcela pomoci sám, případně se obrátit na pomoc své rodiny, ale musí pomoc poskytnout společnost, tedy stát. Ze strany státu je tato pomoc poskytnuta, když její výše pochopitelně je závislá na stavu státního rozpočtu a celkově na stavu veřejných financí. Domnívám se, že je nutno v těchto skriptech se zabývat i těmito otázkami, neboť taková je realita i v naší zemi, právě třeba v době stagnace ekonomiky, kdy se někteří občané mohou dostat do těchto složitých situací. Předpokládám, milí studenti, že na studium této kapitolky budete potřebovat asi minut

119 9.1 Sociální politika a pojem sociální státy Důležitým subjektem sociální politiky je stát. Stát má řadu možností a nástrojů k tomu, aby prosazoval jednotlivé druhy různých druhů politik. V případě sociální politiky má stát mocenské nástroje k tomu, aby vyžadoval poslušnost, když zároveň má stát povinnost zajistit sociální ochranu a lidská práva občanům. Stát dále disponuje veřejnými financemi, tj. peněžními prostředky, kterými může pomoci potřeným obyvatelům. Úkoly sociální politiky Sociální politika má celou řadu nejrůznějších úkolů, ovšem v souvislosti s výše uvedeným nutno konstatovat, že se snaží bojovat s nepříznivou sociální situací, která může být způsobena: Úkoly sociální politiky nezaměstnaností, nevzdělaností, nemocemi, nouzí, sociální patologií. Všechny tyto faktory mohou v konečném důsledku vyústit až v chudobu a z tohoto důvodu můžeme definovat vztah mezi sociální politikou a chudobou. Jejich vztah spočívá v tom, že sociální politika se snaží určitými dostupnými způsoby řešit chudobu. Společnost se snaží v dnešní době pozvednout životní standard nejnižších sociálních vrstev a této aktivitě svědčí především expanze sociálních států. Sociální státy Uspořádání sociálního státu je dnes typické pro země Evropy. Sociální státy garantují svým občanům určitý minimální životní standard, čímž se vlastně snaží minimalizovat chudobu. Nevýhodou sociálních států je, že se mohou potýkat s přílivem lidí, kteří chtějí lepší život, protože jejich domovský stát jim negarantuje ani zdaleka tak vysoký minimální standard. V dnešní době je také mnoho států, které sociální systém vůbec nemají, nebo je jejich systém nedostatečně vyvinutý. Obyvatelé těchto států jsou závislí pouze na vlastním výdělku, který často není dostatečný, proto se stěhují do států se sociálním systémem. I v minulosti České republiky můžeme nalézt příklady takového chování některých občanů, kteří z našeho státu hromadně odcházeli do jiných států například do Velké Británie či Kanady. Tyto státy pak měly vyřídit řadu žádostí o azyl. Odmítnuté uchazeče pak na vlastní náklady vracely zpět do České republiky

120 9.2 Systém konkrétní pomoci systém sociálních dávek Pro sociální stát je typický systém soustavy dávek. Mezi tyto dávky patří přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče, porodné a pohřebné. V České republice se právě nyní řeší problematika změny systému sociálních dávek a to především s ohledem na stav veřejných financí, tj. státního rozpočtu. Systém dávek konkrétní pomoci Sociální politika před rokem 1989 Před rokem 1989 v Československu nebyl velký rozdíl ve výši příjmů jednotlivých osob a z tohoto důvodu nebyl ani problém chudoby tolik zřejmý. Pro komunistický režim byla typická stoprocentní zaměstnanost, to znamená, že kdo byl v produktivním věku a nebyl zaměstnán, byl postižen trestem odnětí svobody. Během svého trestu pracoval, jeho práce byla neefektivní. Bylo však také možné, že matka nezletilých dětí byla v domácnosti a starala se o ně, případně některé ženy nepracovaly a byly pouze v domácnosti, ale většina chodila do práce. Sociální politika před rokem 1989 Pro stanovení životního standardu v socialismu je důležitý poměr pracujících osob k osobám nepracujícím. Pro dobu před rokem 1989 je typický plošný systém sociálních dávek. Dávky byly poskytovány při narození, výchově dětí, dávky poskytované v případě nemoci, invalidity a stáří. Důležitým pojmem jsou nízkorozpočtové domácnosti, kde je nepříznivý poměr pracujících osob a osob závislých (nezaopatřené děti). Mezi tyto rodiny patřily rodiny, kdy otec byl pracující, matka byla v domácnosti a měli jedno či více dětí. Do skupiny nízkorozpočtových rodin rozhodně patřily také rodiny neúplné (po rozvodu, svobodné matky), přičemž do neúplných rodin v tomto případě nezařazujeme neúplné rodiny z důvodu úmrtí některého z rodičů 4. Sociální reforma Sociální reforma byla nutná v době transformace ekonomik bývalých Sociální socialistických států z centrálně řízených na ekonomiky tržní. S myšlenkou reforma transformace ekonomiky se objevily i určité obavy z negativních jevů, které by mohl proces transformace přinést. Jedním z těchto jevů byla případná vysoká nezaměstnanost a s ní související zhoršování se sociálních podmínek obyvatelstva. Sociální reforma byla zaměřena na vytvoření záchranné sociální sítě. Záchranná síť Princip sociální sítě má pomoci občanům, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci. Nepříznivá sociální situace může vést až k chudobě. Záchranná sociální síť je vybudována tak, aby jednotlivec i rodina, případně domácnost, mohli Záchranná síť 4 Osoby z neúplných rodin, kde rodič zemřel, pobírali sirotčí a vdovský důchod

121 dosáhnout na dávky či kombinaci dávek ze systému sociálních dávek. Kombinace dávek je nutná v případě, že osoba či rodina se ocitne ve velmi nepříznivé životní situaci, kdy se zpravidla nahromadí více než jedna nepříznivá sociální situace. 9.3 Nepříznivé sociální situace a jejich možná řešení Nepříznivých sociálních situací je celá řada. Já bych se však snažila zaměřit na situace, se kterými se nejvíce setkáváme a o kterých můžeme s klidem říci, že jsou nejvíce vidět. Nepříznivé sociální situace Jedná se o následující situace: ztráta zaměstnání, nízký příjem, nezaopatřené dítě v rodině. Řešení jednotlivých nepříznivých situací Ztráta zaměstnání V případě ztráty zaměstnání se občan musí zaregistrovat na pracovním úřadě, a pokud je zaregistrovaný má nárok na podporu v nezaměstnanosti po dobu šesti měsíců. Uchazeč o zaměstnání může absolvovat rekvalifikační kurz. Ztráta zaměstnání Po uplynutí doby, kdy měl uchazeč nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo žije v domácnosti, ve které je nízký příjem, má nárok na příspěvek na bydlení a dávky v hmotné nouzi. Pokud žije uchazeč o zaměstnání v domácnosti s nízkým příjmem a s nezaopatřenými dětmi, má nárok na již zmíněné dávky, a dále na dávky sociální podpory týkající se nezaopatřeného dítěte v domácnosti (přídavek na dítě a sociální příplatek). Nízký příjem Pokud je v domácnosti nízký příjem z výdělečné činnosti, z nemocenského nebo důchodového pojištění, má osoba nárok na příspěvek na bydlení a může čerpat dávky v hmotné nouzi. Aby k tomu mohlo dojít, zkoumají majetkové poměry v Nízký příjem rodině, prověřuje se, zda byly vyčerpány všechny dostupné možnosti, aby výše uvededených dávek nebylo zneužíváno. V případě, že je v domácnosti s nízkým příjmem také nezaopatřené dítě, tak má uchazeč také právo na příspěvek na dítě a sociální příplatek

122 Přítomnost nezaopatřeného dítěte v rodině Do přítomnosti nezaopatřeného dítěte se počítá i převzetí dítěte do Přítomnost pěstounské péče a následná péče o ně. Při převzetí do pěstounské péče vzniká nezaopatřeného nárok na příspěvek a následná péče zakládá nárok na příspěvek na úhradu dítěte v rodině potřeb a odměnu pěstouna. Pokud je v rodině nezaopatřené dítě, pak je nárok na dávky státní sociální podpory, a to při narození dítěte na porodné a při výchově dítěte na rodičovský příspěvek a na přídavky na dítě. Rodinám s nižšími příjmy vzniká nárok na přídavek na dítě, sociální příplatek a příspěvek na bydlení, vždy však na základě splnění všech zákonných podmínek. Dále rodiny s nízkými příjmy a nezaopatřeným dítětem mají nárok na dávky v hmotné nouzi. 9.4 Sociální politika po vstupu do Evropské unie Politika Evropské unie má tři pilíře, přičemž sociální politika je součástí prvního pilíře. Jednotlivé systémy sociálních politik se v členských zemích liší. Severské země prosazují vysokou odpovědnost státu vůči občanům. Naproti tomu jsou zde země prosazující liberální model, který je založen na osobní odpovědnosti tento model je typický pro Velkou Británii. Evropská unie nechce jednotlivé systémy sociálního zabezpečení sjednocovat, prosazuje podporu cílů, kterých se snaží sociální politika dosáhnout. Hlavními podporovanými cíly EU jsou především následující vyšší zaměstnanost, rovnější postavení žen a mužů na trhu práce, podpora vzdělávání, zvyšování kvalifikace pracovníků a podobně. Sociální politika po vstupu do EU

123 SHRNUTÍ Důležitým subjektem sociální politiky je stát. Stát má řadu možností a nástrojů k tomu, aby prosazoval jednotlivé druhy různých druhů politik. V případě sociální politiky má stát mocenské nástroje k tomu, aby vyžadoval poslušnost, když zároveň má stát povinnost zajistit sociální ochranu a lidská práva občanům. Stát dále disponuje veřejnými financemi, tj. peněžními prostředky, kterými může pomoci potřeným obyvatelům. Sociální politika má celou řadu nejrůznějších úkolu, ovšem v souvislosti s výše uvedeným nutno konstatovat, že se snaží bojovat s nepříznivou sociální situací, která může být způsobena: nezaměstnaností, nevzdělaností, nemocemi, nouzí, sociální patologií. Všechny tyto faktory mohou v konečném důsledku vyústit až v chudobu a z tohoto důvodu můžeme definovat vztah mezi sociální politikou a chudobou. Jejich vztah spočívá v tom, že sociální politika se snaží určitými dostupnými způsoby řešit chudobu. Společnost se snaží v dnešní době pozvednout životní standard nejnižších sociálních vrstev a této aktivitě svědčí především expanze sociálních států. Uspořádání sociálního státu je dnes typické pro země Evropy. Sociální státy garantují svým občanům určitý minimální životní standard, čímž se vlastně snaží minimalizovat chudobu. Pro sociální stát je typický systém dávek. Mezi tyto dávky patří přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče, porodné a pohřebné. V České republice se právě nyní řeší problematika změny systému sociálních dávek a to především s ohledem na stav veřejných financí, tj. státního rozpočtu. Sociální reforma byla nutná v době transformace ekonomik bývalých socialistických států z centrálně řízených na ekonomiky tržní. S myšlenkou transformace ekonomiky se objevily i určité obavy z negativních jevů, které by mohl proces transformace přinést. Jedním z těchto jevů byla případná vysoká nezaměstnanost a s ní související zhoršování se sociálních podmínek obyvatelstva. Sociální reforma byla zaměřena na vytvoření záchranné sociální sítě. Princip sociální sítě má pomoci občanům, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci. Nepříznivá sociální situace může vést až k chudobě. Záchranná sociální síť je vybudována tak, aby jednotlivec i rodina, případně domácnost, mohli dosáhnout na dávky či kombinaci dávek ze systému sociálních dávek

124 Nepříznivých sociálních situací je celá řada. Nejčastěji se jedná o následucí situace: ztráta zaměstnání, nízký příjem, nezaopatřené dítě v rodině. V případě ztráty zaměstnání se občan musí zaregistrovat na pracovním úřadě, a pokud je zaregistrovaný má nárok na podporu v nezaměstnanosti po dobu šesti měsíců. Uchazeč o zaměstnání může absolvovat rekvalifikační kurz. Pokud je v domácnosti nízký příjem z výdělečné činnosti, z nemocenského nebo důchodového pojištění, má osoba nárok na příspěvek na bydlení a může čerpat dávky v hmotné nouzi. V případě, že je v domácnosti s nízkým příjmem také nezaopatřené dítě, tak má uchazeč také právo na příspěvek na dítě a sociální příplatek. Do přítomnosti nezaopatřeného dítěte se počítá i převzetí dítěte do pěstounské péče a následná péče o ně. Při převzetí do pěstounské péče vzniká nárok na příspěvek a následná péče zakládá nárok na příspěvek na úhradu potřeb a odměnu pěstouna. Politika Evropské unie má tři pilíře, přičemž sociální politika je součástí prvního pilíře. jednotlivé systémy sociálních politik se v členských zemích liší. Základními podporovanými cíly EU jsou především vyšší zaměstnanost, rovnější postavení žen a mužů na trhu práce, podpora vzdělávání, zvyšování kvalifikace pracovníků apod. Kontrolní otázky 1) Jakou roli hraje stát v souvislosti se sociální politikou a problémem chudoby? 2) Co rozumíme pod pojmem nepříznivá sociální situace? 3) Popište stručně uspořádání sociálního státu? 4) Co garantují sociální státy svým občanům a jaké jsou jejich nevýhody? 5) Co je především typické pro sociální stát? 6) Jak vypadala sociální politika u nás před rokem 1989? 7) Co je to sociální reforma a čím je charakteristická? 8) Proč bylo provedení sociální reformy u nás v 90. letech minulého století naprostou nutností? 9) Vysvětlete podstatu záchranné sítě v souvislosti se sociální politikou? 10) Jak bývá budována zpravidla záchranná síť? 11) Jaké jsou nejčastější příčiny nepříznivých sociálních situací? 12) Jak stát reaguje na nejčastější příčiny nepříznivých sociálních situací? 13) Jak má postupovat občan v případě ztráty zaměstnání? 14) Jak je zabezpečen občan v případě nízkého příjmu z výdělečné činnosti? 15) Jak je zabezpečena rodina, kde vyrůstá nezaopatřené dítě? 16) Jak je zabezpečena rodina, která si vzala dítě do pěstounské péče? 17) Jak by se měla zachovat rodina, která nemá dostatečné příjmy, nemůže řádně zajistit chod domácnosti a potřeby všech členů rodiny?

125 18) Jaký postoj k sociální politice zaujímá Evropská unie? 19) Jaké jsou jednotlivé systémy sociálních politik v členských zemích EU? 20) Které země prosazují vysokou odpovědnost státu vůči občanům a na čem tento způsob postoje sociální politiky především závisí? 21) Které země prosazují v oblasti sociální politiky liberální model a na čem je tento model založen? Co je pro tento model typické? 22) co především usiluje EU v souvislosti se sociálním zabezpečením? 23) Jakých cílů chce EU především dosáhnout a které také podporuje? Pojmy k zapamatování sociální politika a nepříznivé sociální situace nepříznivé sociální situace nezaměstnanost nepříznivé sociální situace - nevzdělanost nepříznivé sociální situace - nemoc nepříznivé sociální situace nouze nepříznivé sociální situace sociální patologie řešení nepříznivých sociálních situací a problému chudoby sociální státy a jejich charakteristika výhody sociálních států nevýhody sociálních států charakteristika sociální politiky v totalitním režimu typické znaky totalitního režimu v souvislosti se sociální politikou sociální reforma a příčiny její nutnosti u nás záchranná síť princip sociální sítě záchranná síť a kombinace sociálních dávek sociální politika a řešení otázky nezaměstnanosti sociální politika a řešení otázky nízkého příjmu z výdělečné činnosti sociální politika a řešení otázky nezaopatřeného dítěte v rodině sociální politika a problematika pěstounské péče sociální politika po vstupu do Evropské unie jednotlivé systémy sociální politiky v členských zemích EU sociální politika a vysoká odpovědnost státu vůči občanům sociální politika a liberální model cíle sociální politiky EU

126 10. Sociální politika v souvislosti se zdravotní politikou Cíl Cílem kapitoly Sociální politika v souvislosti se zdravotní politikou je nastínit studentům složitou problematiku v oblasti zdravotnictví a nelehkou situaci, pokud se sociální politiky v oblasti zdravotnictví týká. Zdravotnictví ve spojitosti se sociální politikou je tvrdým oříškem pro vyspělé státy světa s dobře fungující ekonomikou, když celá řada zemí se již v minulosti snažila o zaujímání nejrůznějších postojů k otázce zdravotnictví a působení sociální politiky v souvislosti se zdravotnictvím. Ani České republice se tento problém nevyhnul a je o to složitější, že stav našich veřejných financí je velmi neuspokojivý, což sebou nese celou řadu negativních průvodních jevů. Po prostudování této kapitoly by studenti měli znát charakteristiku zdravotní politiky, základní předpoklady zdravotní politiky, cíle zdravotní politiky, vnitřní vazby v oblasti zdravotní politiky, stručně popsat transformaci zdravotnictví od roku 1990, úlohu státu v souvislosti se zdravotnictvím, zdravotní systém v ČR, jakým způsobem je garantováno právo na zdraví, podstatu zdravotního pojištění, které je zdrojem financování zdravotnictví, základní vlastnosti veřejného zdravotního pojištění, kompetence zdravotních pojišťoven. PRŮVODCE STUDIEM Vážení studenti, velice dlouho jsem váhala, zda tuto velmi složitou problematiku vložit do těchto skript, či nikoli. Potom jsem došla k závěru, že skutečnost je prostě taková, že jde o velmi složitou oblast, ale že i mladí lidé navštěvují různá zdravotnická zařízení, mají celou řadu přátel, kteří jsou třeba zdravotníky, případně lékaři. Snad na žádném ministerském postu v porevolučním vývoji se nevystřídalo tolik ministrů, jako tomu bylo patrně ve velmi horkém ministerském křesle na Ministerstvu zdravotnictví. Horké křeslo ministra zdravotnictví zbavilo již nejednoho ministra zdravotnictví, ať už byl z levicové, či pravicové strany, iluzí o tom, že ministerstvo se zdárně vypořádá se závažnými problémy, kterých je ve zdravotnictví více než dost. Předpokládám, že se vám bude tako kapitola dobře studovat, když se domnívám, že studium vám zabere asi minut

127 10.1 Charakteristika a předpoklady zdravotní politiky, vnitřní vazby Zdravotní politika je nedílnou součástí sociální politiky všech vyspělých států. Zahrnuje aktivity uskutečňované v rámci zdravotnictví, ale také aktivity ve směru ochrany a podpory zdraví, ve směru zamezení nemoci. Míra skutečného efektu zdravotní politiky je dána nejen politickými zájmy a zájmy samotných občanů, ale i schopností společného systému tyto zájmy vyvolávat a současně vytvářet podmínky k jejich efektivní realizaci. Ve vyspělých zemích vstupuje stát do systému zdravotní péče různými regulacemi. Tato úloha státu v systému Zdravotní politika jako součást sociální politiky zdravotní péče je odvozována od nedostatečného trhu. V tržních ekonomikách vystupuje zdravotní péče jako statek, který se poskytuje na tržním základě nebo netržní formou, případně polotržní formou. Předpoklady zdravotní politiky Mezi základní předpoklady zdravotní politiky patří: existence hospodářské a sociální politiky státu, stát musí stanovit cíle a současně i strategii k naplnění cílů. Předpoklady zdravotní politiky Stanovené cíle musí být reálné zejména z hlediska možností daného stupně rozvoje společnosti: existence sociálně ekonomického prostředí, které akceptuje zdravotní politiku a to v dimenzích dané strategie, stát musí vytvořit odpovídající mechanismy realizace zdravotní politiky jako celku. Cílem zdravotní politiky je přispět k dosažení co nejlepšího zdraví. Zdravotní politika je výrazem zájmu i odpovědnosti za zdraví lidí, je jedním z významných koncepčních nástrojů dalšího rozvoje zdraví v populačním měřítku i pokud jde o řešení zdravotních problémů jednotlivých osob. Vnitřní vazby zdravotní politiky jsou provázány s reprodukčním procesem jako celkem a to napříč politickými, ekonomickým a sociálními determinanty. Na vazby zdravotního pojištění a jeho vývojové společnosti je nutno přijmout: Vnitřní vazby zdravotní politiky 1. priority hodnot, které zajistí cíl jednak úspor a jednak kvalitu života, 2. přijmout politická a ekonomická opatření, která zajistí adekvátní činnosti kompetentních orgánů, když tato opatření musí být zaměřena na aktivní účast právních subjektů i fyzických jedinců,

128 3. taková opatření, která budou respektovat ekologická opatření, zdravý způsob života, tato opatření musí současně zajistit přiměřenou životní úroveň a ekonomické zdroje pro realizaci zdravotní politiky, 4. soustavu, která bude schopna plnit zadané úkoly v součinnosti všech společenských složek souběžně, tj., že zdravotní politika musí být koncipována celospolečensky Zdravotní politika v České republice a zdravotní systém V České republice je zdravotnictví transformováno od roku 1990 s cílem vybudovat liberální a efektivně fungující systém založený na právech občanů k přístupu ke zdravotní péči. Dostupnost zdravotní péče je garantována státem a financována z fondu všeobecného zdravotního pojištění na principu povinné solidarity. Zdravotní péče je poskytována ve zdravotnických zařízeních ve vlastnictví státu, obcí, fyzických a právnických osob. Zdravotní politika v ČR a zdravotní systém Úloha státu v souvislosti se zdravotní politikou Úloha státu v souvislosti se zdravotní politikou spočívá především v tom, že stát legalizuje povinnou solidaritu, legalizuje lékovou politiku, reguluje cenu zdravotnických služeb a tím garantuje čerpání fondů a zdravotního pojištění. Úloha státu v souvislosti se zdravotní politikou Zdravotní systém v ČR Zdravotní péči rozdělujeme 1) Dle místa poskytování a způsobu financování zdravotnických zařízení na: Dělení zdravotní péče ambulantní- zajišťují ji odborníci a praktičtí lékaři v jednotlivých ordinacích. Je to základní článek preventivní péče. ústavní- péče v nemocnicích a odborných ústavech. Je poskytována, jestliže si to vyžaduje zdravotní stav pacienta. 2) Dle specializace na: primární (základní) - dostupná zdravotní péče v místě bydliště při zachování svobodné volby lékaře,

129 sekundární - zahrnuje péči praktických lékařů o dospělé, děti a dorost, základní gynekologickou a stomatologickou péči, terciální - péče v neregionálních zařízeních, kde se provádí transplantace orgánů, kostní dřeně, dialýzy, umělé oplodnění apod. 3) Dle financování na: péče plně hrazená z veřejného zdravotního pojištění, plně dostupná, péče částečně hrazená z veřejného zdravotního pojištění a částečně s finanční spoluúčastí, péče nehrazená. terciální - péče v neregionálních zařízeních, kde se provádí transplantace orgánů, kostní dřeně, dialýzy, umělé oplodnění apod. 4) Dle hlediska práva na: standardní péči - je v určité době a na určitém území obvyklá, je uznávaná odborníky, ale obtížně stanovitelná. nadstandardní péči - při které se pacientovi poskytují na jeho přání výhody a služby, které nejsou nezbytné(vyšší standard ubytovacích a stravovacích služeb, provedení výkonů jinými technologiemi, osobami apod). Pacienti tyto služby hradí přímo nebo zvlášť sjednaným připojištěním. potřebnou péči - obsahuje léčebné nebo vyšetřovací postupy, u nichž jsou splněna tato kritéria: včasnost a rychlost, optimalita, prevence vedlejších účinků a komplikací, dosažení co nejlepšího dostupného výsledku. garantovanou péči - je část potřebné péče, která je v dané společnosti a v daném čase považována za tak závažnou, že se stává předmětem plné nebo částečné úhrady z veřejného zdravotního pojištění Právo na zdraví a garance zdravotní péče V Evropském kontextu má zdraví populace politickou hodnotu deklarovanou jako veřejné bohatství a také jako zdroj společenského růstu země. Proto je právo na zdraví a zdravotní péče garantována státem.zajištění zdravotní péče je především Právo na zdraví povinností státu vůči občanům a je chápáno všeobecně jako společenský úkol, který jasně formuluje zdravotně politické cíle a současně jasně formuluje finanční zdroje. Vláda má povinnost vytvářet veřejné instituce, které mají v referátu zprávu zdravotnictví

130 Pacient má právo na ohleduplnou odbornou zdravotnickou péči prováděnou s porozuměním kvalifikovanými pracovníky. Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují. Má právo žádat soukromí a služby přiměřené možnostem ústavu, jakož i možnost denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli. Omezení takovéhoto způsobu (tzv. kontinuálních) návštěv může být provedeno pouze ze závažných důvodů. Pacient má právo získat od svého lékaře údaje potřebné k tomu, aby mohl před zahájením každého dalšího nového diagnostického či terapeutického postupu zasvěceně rozhodnout, zda s ním souhlasí. Vyjma případů akutního ohrožení má být náležitě informován o případných rizicích, která jsou s uvedeným postupem spojena. Pokud existuje i více alternativních postupů nebo pokud pacient vyžaduje informace o léčebných alternativách, má na seznámení s nimi právo. Má rovněž právo znát jména osob, které se na nich účastní. Pacient má v rozsahu, který povoluje zákon, právo odmítnout léčbu a má být současně informován o zdravotních důsledcích svého rozhodnutí. V průběhu ambulantního i nemocničního vyšetření, ošetření a léčby má nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány maximální ohledy na jeho soukromí a stud. Rozbory jeho případu, konzultace a léčba jsou věcí důvěrnou a musí být provedeny diskrétně. Přítomnost osob, které nejsou na vyšetření přímo zúčastněny, musí odsouhlasit nemocný, a to i ve fakultních zařízeních, pokud si tyto osoby nemocný sám nevybral. Pacient má právo očekávat, že veškeré zprávy a záznamy týkající se jeho léčby jsou považovány za důvěrné. Ochrana informací o nemocném musí být zajištěna i v případech počítačového zpracování. Pacient má právo očekávat, že nemocnice musí podle svých možností přiměřeným způsobem vyhovět pacientovým žádostem o poskytování péče v míře odpovídající povaze onemocnění. Je-li to nutné, může být pacient předán jinému léčebnému ústavu, případně tam převezen poté, když mu bylo poskytnuto úplné zdůvodnění a informace o nezbytnosti tohoto předání a ostatních alternativách, které při tom existují. Instituce, která má nemocného převzít do své péče, musí překlad nejprve schválit. Pacient má právo očekávat, že jeho léčba bude vedena s přiměřenou kontinuitou. Má právo vědět předem, jací lékaři, v jakých ordinačních hodinách a na jakém místě jsou mu k dispozici. Po propuštění má právo očekávat, že nemocnice určí postup, jímž bude jeho lékař pokračovat v informacích o tom, jaká bude jeho Právo na odbornou zdravotnickou péči Garance zdravotní péče další péče. Pacient má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení v případě, že se lékař rozhodl k nestandardnímu postupu či experimentu. Písemný vědomý souhlas nemocného je podmínkou k zahájení neterapeutického i terapeutického výzkumu. Pacient může kdykoliv, a to bez uvedení důvodu, z experimentu odstoupit, když byl poučen o případných zdravotních důsledcích takového rozhodnutí. Nemocný v závěru života má právo na citlivou péči všech zdravotníků, kteří musí respektovat jeho přání, pokud tato nejsou v rozporu s platnými zákony. Pacient má právo a povinnost znát a řídit se platným řádem zdravotnické instituce, kde se léčí (tzv. nemocniční řád). Pacient má právo kontrolovat svůj účet a vyžadovat odůvodnění jeho položek bez ohledu na to, kým je účet placen

131 Garance zdravotní péče Garantovat zdrav. péči to je především úloha státu a znamená zejména zajistit dostupnost zdrav. péče min. ze tří hledisek: a) místní dostupnost, b) hlediska časové dostupnosti c) finanční dostupnost. Dostupnost zdravotní péče Stát kromě předchozí dostupnosti musí také zajistit kvalitu zdravotní péče, toto zajištění realizuje zejména v těchto oblastech: a) vzdělávání zdravotních pracovníků, b) kontrola léčiv (současně musí stanovit pravidla pro skladování a distribuci léků), c) dohled nad čistotou vod, nezávadnosti potravin a navazujících hygienických služeb. Výše uvedenou činnost realizuje vláda a ostatní orgány státní správy, když k hlavním činnostem těchto orgánů patří: a) negarantovaný systém je založen na přímých platbách za poskytnutou zdravotní péči, tento systém plní opačnou funkci vůči státu, tj, že stát poskytuje zdravotní péči pouze některým skupinám obyvatel, b) garantovaný systém je založen na centralizovaném financování centrálních prostředků, když stanovené zdroje jsou rozděleny do těchto skupin: formou daní, formou zákonného pojištění, formou bodového hodnocení, individuálními účty 10.4 Zdravotní pojištění jako zdroj financování V České republice byl zaveden model veřejného pojištění. Vychází z principu solidarity a dělení rizika. Má podobu povinného pojištění pro všechny osoby s trvalým pobytem na území ČR nebo pro osoby, které trvalý pobyt na území ČR nemají, ale jsou zde zaměstnány u zaměstnavatele se sídlem na území ČR. Model veřejného pojištění Prostředky na financování zdravotnictví jsou odděleny od státního rozpočtu jako fond všeobecného zdravotního pojištění, který je spravován všeobecnou zdravotní pojišťovnou

132 Všeobecná zdravotní pojišťovna není orgánem státní správy a má vymezeny následující kompetence: spravovat fond všeobecného zdravotního pojištění, financovat na základě smluv lékařů služby zdravotnických zařízení, kontrolovat množství, druh a účelnost výkonů, posuzovat zdravotní způsobilost k práci. Všeobecná zdravotní pojišťovna Základní vlastnosti veřejného zdravotního pojištění Základními vlastnostmi veřejného zdravotního pojištění jsou především: Základní vlastnosti volný přístup systému je zajištěn přímo ze zákona, veřejného neexistence vazby mezi zdravotním stavem a výší pojistného, zdravotního čerpání zdravotní péče dle objektivní potřeby a zdravotního stavu bez pojištění ohledu na rozpočtové omezení, vazby příjmů a výdajů na zdravotní péči a její vazby na národohospodářské ukazatele a veličiny

133 SHRNUTÍ Zdravotní politika je nedílnou součástí sociální politiky všech vyspělých států. Zahrnuje aktivity uskutečňované v rámci zdravotnictví, ale také aktivity ve směru ochrany a podpory zdraví, ve směru zamezení nemoci. Míra skutečného efektu zdravotní politiky je dána nejen politickými zájmy a zájmy samotných občanů, ale i schopností společného systému tyto zájmy vyvolávat a současně vytvářet podmínky k jejich efektivní realizaci. Mezi základní předpoklady zdravotní politiky patří: existence hospodářské a sociální politiky státu, stát musí stanovit cíle a současně i strategii k naplnění cílů. Stanovené cíle musí být reálné zejména z hlediska možností daného stupně rozvoje společnosti: existence sociálně ekonomického prostředí, které akceptuje zdravotní politiku a to v dimenzích dané strategie, stát musí vytvořit odpovídající mechanismy realizace zdravotní politiky jako celku. Cílem zdravotní politiky je přispět k dosažení co nejlepšího zdraví. Zdravotní politika je výrazem zájmu i odpovědnosti za zdraví lidí, je jedním z významných koncepčních nástrojů dalšího rozvoje zdraví v populačním měřítku i pokud jde o řešení zdravotních problémů jednotlivých osob. Vnitřní vazby zdravotní politiky jsou provázány s reprodukčním procesem jako celkem a to napříč politickými, ekonomickým a sociálními determinanty. V České republice je zdravotnictví transformováno od roku 1990 s cílem vybudovat liberální a efektivně fungující systém založený na právech občanů k přístupu ke zdravotní péči. Dostupnost zdravotní péče je garantována státem a financována z fondu všeobecného zdravotního pojištění na principu povinné solidarity. Zdravotní péče je poskytována ve zdravotnických zařízeních ve vlastnictví státu, obcí, fyzických a právnických osob. Úloha státu v souvislosti se zdravotní politikou spočívá především v tom, že stát 1. legalizuje povinnou solidaritu, 2. legalizuje lékovou politiku, 3. reguluje cenu zdravotnických služeb a tím garantuje čerpání fondů zdravotního pojištění

134 Zdravotní péči rozdělujeme 1) Dle místa poskytování a způsobu financování zdravotnických zařízení na: ambulantní - zajišťují ji odborníci a praktičtí lékaři v jednotlivých ordinacích. Je to základní článek preventivní péče. ústavní - péče v nemocnicích a odborných ústavech. Je poskytována, jestliže si to vyžaduje zdravotní stav pacienta. 2) Dle specializace na: primární (základní) - dostupná zdravotní péče v místě bydliště při zachování svobodné volby lékaře. sekundární - zahrnuje péči praktických lékařů pro dospělé, děti a dorost, základní gynekologickou a stomatologickou péči. terciální - péče v neregionálních zařízeních, kde se provádí transplantace orgánů, kostní dřeně, dialýzy, umělé oplodnění apod. 3) Dle financování na: péči plně hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, plně dostupná, péči částečně hrazenou z veřejného zdravotního pojištění a částečně s finanční spoluúčastí, péči nehrazenou. 4) Dle hlediska práva na: standardní péče - je v určité době a na určitém území obvyklá, je uznávaná odborníky, ale obtížně stanovitelná. nadstandardní péče - při které se pacientovi poskytují na jeho přání výhody a služby, které nejsou nezbytné(vyšší standard ubytovacích a stravovacích služeb, provedení výkonů jinými technologiemi, osobami apod). Pacienti tyto služby hradí přímo nebo zvlášť sjednaným připojištěním. potřebná péče - obsahuje léčebné nebo vyšetřovací postupy, u nichž jsou splněna tato kritéria: včasnost a rychlost, optimalita, prevence vedlejších účinků a komplikací, dosažení co nejlepšího dostupného výsledku. garantovaná péče - je část potřebné péče, která je v dané společnosti a v daném čase považována za tak závažnou, že se stává předmětem plné nebo částečné úhrady z veřejného zdravotního pojištění. V Evropském kontextu má zdraví populace politickou hodnotu deklarovanou jako veřejné bohatství a také jako zdroj společenského růstu země. Proto je právo na zdraví a zdravotní péče garantována státem

135 Pacient má právo na ohleduplnou odbornou zdravotnickou péči prováděnou s porozuměním kvalifikovanými pracovníky. Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují. Má právo žádat soukromí a služby přiměřené možnostem ústavu, jakož i možnost denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli. Garantovat zdravotní péči je především úlohou státu a znamená zejména zajistit dostupnost zdrav. péče min. ze tří hledisek: a) místní dostupnost, b) hlediska časové dostupnosti, c) finanční dostupnost. Stát kromě předchozí dostupnosti musí také zajistit kvalitu zdravotní péče, toto zajištění realizuje zejména v těchto oblastech: a) vzdělávání zdravotních pracovníků, b) kontrola léčiv (současně musí stanovit pravidla pro skladování a distribuci léků), c) dohled nad čistotou vod, nezávadnosti potravin a navazujících hygienických služeb. Výše uvedenou činnost realizuje vláda a ostatní orgány státní správy. V České republice byl zaveden model veřejného pojištění. Vychází z principu solidarity a dělení rizika. Má podobu povinného pojištění pro všechny osoby s trvalým pobytem na území ČR nebo pro osoby, které trvalý pobyt na území ČR nemají, ale jsou zde zaměstnány u zaměstnavatele se sídlem na území ČR. Prostředky na financování zdravotnictví jsou odděleny od státního rozpočtu jako fond všeobecného zdravotního pojištění, který je spravován všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Všeobecná zdravotní pojišťovna není orgánem státní správy a má vymezeny následující kompetence: spravuje fond všeobecného zdravotního pojištění, financuje na základě smluv služby lékařů a služby zdravotnických zařízení, kontroluje množství, druh a účelnost výkonů, posuzuje zdravotní způsobilost k práci. Základními vlastnostmi veřejného zdravotního pojištění jsou následující: volný přístup systému je zajištěn přímo ze zákona, neexistence vazby mezi zdravotním stavem a výší pojistného, čerpání zdravotní péče dle objektivní potřeby a zdravotního stavu bez ohledu na rozpočtové omezení, vazby příjmů a výdajů na zdravotní péči její vazby na národohospodářské ukazatele a veličiny

136 Kontrolní otázky 1) Charakterizujte zdravotní politiku? Co pod tímto pojmem rozumíte? 2) Jaké aktivity uskutečňované v rámci zdravotnictví znáte? 3) Jaké jsou předpoklady zdravotní politiky? 4) Co je vlastně cílem zdravotní politiky? 5) Jaké jsou vnitřní vazby zdravotní politiky? 6) Stručně popište zdravotní politiku v České republice. 7) Jaká je úloha státu v rámci zdravotní politiky? 8) Jak byste popsali zdravotní systém v ČR? 9) Jak rozdělujeme zdravotní péči podle místa poskytování a způsobu financování zdravotnických zařízení? 10) Jak rozdělujeme zdravotní péči podle specializace? 11) Jak rozdělujeme zdravotní péči podle financování? 12) Jak rozdělujeme zdravotní péči podle hlediska práva? 13) Co rozumíte pod pojmem právo na zdraví? 14) Vysvětlete pojem garance zdravotní péče? 15) Popište dostupnost zdravotní péče? 16) Jak stát zajišťuje kvalitu zdravotní péče? 17) Jaký je rozdíl mezi garantovaným a negarantovaným systémem zdravotní péče? 18) Jak vypadá model veřejného pojištění, který je zaveden v České republice? 19) Z jakých principů především vychází model veřejného pojištění? 20) Kde jsou uloženy finanční prostředky na financování zdravotnictví? 21) Jaké kompetence má Všeobecná zdravotní pojišťovna? Vyjmenujte ty základní kompetence. 22) Čím se vyznačují základní vlastnosti veřejného zdravotního pojištění? Pojmy k zapamatování charakter zdravotní politiky efekt zdravotní politiky míra skutečného efektu zdravotní politiky předpoklady zdravotní politiky cíle zdravotní politiky vnitřní vazby zdravotní politiky zdravotní politika České republice zdravotní péče ambulantní péče ústavní péče primární, sekundární a terciální péče péče plně hrazená, péče částečně hrazená, péče nehrazená standardní péče, nadstandardní péče potřebná péče garantovaná péče právo na zdraví garance zdravotní péče kvalita zdravotní péče

137 dostupnost zdravotní péče zdravotní pojištění jako zdroj financování model veřejného pojištění vlastnosti veřejného zdravotního pojištění čerpání zdravotní péče příjmy a výdaje na zdravotní péči zdravotní pojištění a princip solidarity a dělení rizika vzdělávání zdravotních pracovníků kontrola léčiv

138 11. Sociální politika a nutnost důchodové reformy v ČR Cíl Závěrečnou kapitolu těchto skript jsem věnovala problematice důchodové reformy u nás, neboť situace v této oblasti je neudržitelná, velmi vážná a je jen na příslušných orgánech, kdy se začne v tomto směru opravdu urychleně pracovat a následně zavádět do praxe důchodová reforma. Domnívám se, že studenti by se měli seznámit s touto závažnou problematikou. Předpokládám, že po prostudování této kapitoly by studenti měli mít alespoň částečný přehled o závažnosti a nutnosti urychleného zavádění důchodové reformy do praxe, když po prostudování této kapitoly by především měli umět: orientovat se v možnostech financování systému důchodového zabezpečení, rámcově vysvětlit současné financování důchodového systému u nás, zcela jasně a zřetelně vysvětlit proč je důchodová reforma u nás nezbytná, popsat a objasnit jednotlivé etapy důchodové reformy, pochopit podstatu dávek důchodového pojištění, vysvětlit základní myšlenky národních programů přípravy na stárnutí obyvatelstva, vyjádřit význam penzijního připojištění, které je nástrojem pro zlepšení současné situace v našem důchodovém systému, zhodnotit současnou situaci v důchodovém systému ve vztahu k veřejným financím, pochopit a částečně vysvětlit podstatu důchodových systémů a případných reforem ve vybraných zemích EU. PRŮVODCE STUDIEM Vážení studenti, poslední kapitola těchto skript je věnována velice závažné problematice a to nutnosti provedení a urychleného zavedení do praxe důchodové reformy. Jistě chápete, že v případě České republiky je opravdu již nejvyšší čas věnovat se důchodové reformě, neboť situace je opravdu velmi vážná a finančně značně napjatá. Všichni občané by měli myslet na skutečnost, že se jednou dostanou do seniorského věku, když předpokládám,že každý by chtěl v tomto období mít příjmy alespoň částečně úměrné svým potřebám. Předkládám vám proto tuto kapitolu a věřím, že ji budete studovat se zájmem a nadšením. Snažila jsem se shromáždit co nejvíce údajů, které jasně nasvědčují tomu, že si nemůžeme dovolit v tomto případě ztrácet čas. Tato kapitola je obsáhlejší než některé kapitoly předcházející, proto jejím studiem strávíte více času. Předpokládám, že byste to mohli zvládnout asi za 150 minut

139 11.1 Možnosti financování systému důchodového zabezpečení a současné financování důchodového pojištění u nás Důchodové zabezpečení může být financováno ze státního rozpočtu, kde zdroj prostředků představují daně z příjmů. Zde je uplatněna nejvyšší sociální solidarita, neboťs rostoucími příjmy roste daňové zatížení a úroveň důchodu ve srovnání s rostoucím výdělkem klesá. Což v praxi znamená, že občan s nadprůměrným příjmem odvádí do systému více, ale dostává méně než občan s nižšími příjmy. Financování systému důchodového zabezpečení Dalším způsobem je financování ze státního rozpočtu, když zdrojem prostředků jsou v tomto případě příspěvky na sociální a důchodové pojištění. Zde jsou příspěvky stanoveny jednotným procentem z výdělku. Cílem je, aby každý věděl, na co platí, tzn., aby byl systém financování,,průhledný. Financování může probíhat také z fondu odděleného od státního rozpočtu, ve kterém se shromažďují příjmy z příspěvků, ale bez vytváření kapitálové rezervy. Jde o klasický případ průběžného financování. Tento systém je zároveň používaný ve většině zahraničních systémů, tzv. systém,,pay as you go. Systém vychází z námětu mezigenerační solidarity. V praxi to znamená, že v současnosti výdělečně činní občané odvádí příspěvky na sociální zabezpečení, ze kterých jsou ihned vypláceny dávky současným důchodcům. Pokud nastane situace, že na vyplácení dávek není dostatek prostředků, musí být dotován ze státního rozpočtu. Možností je také financování z fondu, ve kterém se při průběžném financování vytváří rezerva na úrovni dlouhodobě investovaného kapitálu. Takováto úroveň rezerv je však možná pouze v případě trvalého převyšování výdajů příjmy. Financování na principu čistě fondovém je další možností. Pojištěnci si zde vytvářejí kapitálové rezervy pomocí pojišťovacího systému. Tyto rezervy jsou potom použity na financování jejich vlastních důchodů. Při výběru systému je potřeba hodnotit jejich výhody i rizika. Doporučení však obecně směřují k tomu, aby státy přistoupily k omezení systémů založených na průběžném financování a více podporovaly spoření na stáří formou důchodových fondů, které by mohly mít i povahu důchodových fondů soukromých. Současné financování důchodového pojištění v České republice Důchodové pojištění je v České republice od 1. ledna 1996 upraveno zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. V současné době je Český důchodový systém tvořen v podstatě dvěma pilíři. Prvním pilířem je základní povinný dávkově definovaný, průběžně financovaný pilíř, ze kterého jsou poskytovány starobní, invalidní a pozůstalostní důchody. Druhým pilířem je doplňkový, dobrovolný, příspěvkově definovaný, Pilíře důchodového systému kapitálově financovaný pilíř penzijního připojištění se státním příspěvkem. Součástí tohoto pilíře je také soukromé životní pojištění

140 V devadesátých letech minulého století začalo vznikat současné uspořádání českého důchodového systému. Postupně byly přijímány dílčí reformní kroky. V roce 1990 šlo například o odstranění diskriminace osob samostatně výdělečně činných, v roce 1993 došlo k zavedení pojistného jako zvláštní platby mimo daňový systém nebo například v roce 1994 byl přijat zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem. K završení reformních kroků došlo v roce 1995, kdy byl přijat nový zákon o důchodovém pojištění. Hlavním cílem byla restrukturalizace dávkového systému takovým způsobem, aby v případě nepříznivého demografického vývoje nebylo nutné v budoucnu zvyšovat odvodové zatížení ekonomicky aktivního obyvatelstva, zvyšovat podíl sociálních výdajů na hrubém domácím produktu a možnost těsnější vazby u vyplácených důchodů na mzdový a cenový vývoj. V roce 1996 byla Česká republika jednou z prvních zemí ve východní a střední Evropě, realizující dílčí reformu důchodového systému. I přesto český důchodový systém stojí před nutností výrazných změn. Není totiž možné dlouhodobě a systematicky zvyšovat princip zásluhovosti, aniž by současně nedocházelo ke zvyšování míry zdanění nebo snižování výše důchodů Důchodová reforma v České republice Důchodový systém v České republice se ocitl ve velice složité situaci. Finančních prostředků na výplatu důchodů se z mnoha důvodů nedostává, například lidský věk se prodlužuje, což je rozhodně dobře, ovšem je také třeba tomuto přizpůsobit důchodovou politiku. Důchodová reforma Důchodová reforma je rozčleněna do tří etap: První etapa důchodové reformy je již schválena a většina změn je již účinná od Druhá a třetí etapa čeká na své schválení. První etapa zahrnuje změny parametrických změn základního důchodového pojištění. Druhá etapa obsahuje změnu financování základního pojištění a soukromých důchodů jako je penzijní připojištění nebo životní pojištění. Etapy důchodové reformy Třetí etapa představuje pro pojištěnce možnost zvolit si vyvázání se ze základního důchodového systému do soukromého systému. První etapa důchodové reformy v České republice Faktory, které vedly k uvažování o nutnosti reformy, jsou zejména prodlužující se střední délka života, nárůst podílu starších osob na celkové populaci a růst počtu osob důchodového věku se současným poklesem ekonomicky aktivních osob. První etapa důchodové reformy Podle předpokladů by měl v příštích 50 letech podíl osob starších 60 let vzrůst ze současných 20% na 35%. Z těchto údajů je jistě pro každého patrná finanční neudržitelnost důchodového pojištění. První etapa představuje tzv. parametrické změny, tedy úpravy současného systému a nejde o zásadní zásah do důchodového systému, tedy reformu v pravém slova smyslu, je to jen součást velké reformy, která měla přijít a vlivem politické situace, výkonu ekonomiky a dalších aspektů zatím nepřišla

141 Z první etapy jsou nejdůležitější změny následující: u pojištěnců narozených po roce 1968 činí důchodový věk 65 let, stejný věk je stanoven i pro ženy, které nevychovaly žádné či pouze jedno dítě, u žen s více dětmi se důchodový věk pohybuje od 62 do 64 let. potřebná doba pojištění pro nárok na starobní důchod se zvyšuje postupně ze současných 25 let až na 35 let. Změny vyplývající z I. etapy pro mnohé pojištěnce bude určitě přínosem zvýhodnění souběhu starobního důchodu s výdělečnou činností, zrušením omezení trvání pracovního poměru na dobu určitou. z pohledu studentů je nevýhodou že se nezapočítávají doby studia na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole do náhradní doby pojištění pro nárok na starobní důchod, kterou pojištěnec získá po byla zavedena třístupňová invalidita podle procentního poklesu pracovní schopnosti. První etapa přinese také zrušení doby studia jako náhradní doby pojištění. Doba studia na střední, vyšší odborné a vysoké škole před rokem 1996 po skončení povinné školní docházky do dosažení 18 let je započítávána v plném rozsahu, po dosažení 18 let se počítá nejvýše šest let, tato doba se ale bude započítávat pouze v rozsahu 80%. Po roce 1995 je započítávána pouze doba studia po dosažení 18 let, také maximálně šest let a to v rozsahu 80%. Doba studia získaná po se však nebude započítávat do náhradní doby pojištění pro nárok a výši starobního důchodu vůbec. Doba studia získaná před datem účinnosti navrhované změny bude posuzována a započítávána stále podle právní úpravy platné před tímto datem. Od se tedy studenti mohou důchodového pojištění účastnit dobrovolně. Nejnižší měsíční částka pojistného činí 1 660,00 Kč pro rok Tato částka je stanovena jako 28% z částky, která odpovídá jedné čtvrtině průměrné mzdy platné v roce Dobrovolného pojištění se obecně mohou účastnit osoby starší 18 let. Doba studia není do náhradních dob pojištění zahrnuta například také v Dánsku, Francii, Finsku, Irsku, Itálii, Rakousku, Portugalsku a Španělsku. Druhá etapa důchodové reformy Druhá etapa obsahuje reformy v oblasti soukromých důchodů. Jde především o dobrovolné penzijní připojištění se státním přípěvkem a produkty komerčních pojišťoven hlavně v oblasti životního pojištění. Hlavním cílem bude zprůhlednění systému a vytvoření motivace účastnit se připojištění či spoření pro občany. Druhá etapa důchodové reformy Změny také přinese nový zákon o penzijním spoření. Tyto změny se odrazí ve výši státních příspěvků, které jsou uvedeny níže. Například minimální státní příspěvek 50,00 Kč bude spojen s vkladem 300,00 Kč

142 Tabulka č. 1 : Státní příspěvky v penzijním připojištění (Zdroj: Důchodová reforma zaměření na soukromé financování - Finance.cz, [online]. [cit ]. Dostupné z: ISSN ) Měsíční platba Kč Kč Kč Kč 700 a více Kč 150 Kč Státní příspěvek 50 Kč + 40 % z částky nad 300 Kč 90 Kč + 30 % z částky nad 400 Kč 120 Kč + 20 % z částky nad 500 Kč 140 Kč + 10 % z částky nad 600 Kč Dalšími změnami bude oddělení majetku akcionářů a klientů, účastník si bude moci vybrat mezi povinným dynamickým, povinným konzervativním a povinným smíšeným fondem. Hovořit se bude o penzijních společnostech nikoliv o penzijních fondech a zaměstnavatel nebude moci ovlivnit zaměstnance při volbě penzijní společnosti. Třetí etapa důchodové reformy Třetí etapa bude řešit diverzifikace zdrojů pro příjmy ve stáří s umožněním částečné volby pojištěnců k vyvázání se ze základního důchodového pojištění do soukromého systému. Bude jim umožněna volba, jestli jejich důchody poplynou pouze ze základního důchodového pojištění nebo částečně také ze spořícího pilíře Třetí etapa důchodové reformy důchodového systému. Pojištěnci by si tedy nevolili, jestli budou nebo nebudou platit příspěvky na důchodové pojištění, ale pouze jaké budou zdroje pro financování jejich důchodů

143 11.3 Dávky důchodového pojištění Dávky důchodového pojištění se dělí na důchody přímé a důchody odvozené. Mezi přímé důchody patří starobní důchod, plný invalidní důchod a částečně invalidní důchod. Tyto důchody jsou vyměřovány podle dob pojištění a výše výdělků oprávněné osoby. Mezi odvozené důchody se řadí vdovské a Dávky důchodového pojištění vdovecké důchody a sirotčí důchody. Odvozené důchody se stanoví z přímého důchodu, který zesnulý pobíral nebo na něj měl nárok. Výše všech důchodových dávek vyplácených z důchodového systému je tvořena základní výměrou a procentní výměrou. Základní výměra je stanovena pevnou částkou, která je určena vládou České republiky a procentní výměra je dána procentní sazbou z výpočtového základu u starobního, plného invalidního a částečného invalidního důchodu nebo procentní výměrou u důchodu vdovského, vdoveckého a sirotčího. Pasáž pro zájemce Osobní vyměřovací základ (OVZ) získáme, když vynásobíme naše příjmy v daném roce od roku 1986 do posledního uzavřeného roku, který předchází roku, v němž je přiznán důchod (např. pokud žádá v roce 2009, tak naposled do roku 2008). Tyto hrubé výdělky vynásobené koeficienty nárůstu, které jsou stanovené vládou České republiky, sečteme a získáme úhrn všeobecného vyměřovacího základu. Úhrn všeobecného vyměřovacího základu (ÚVVZ) dosadíme do vzorce a vynásobíme stanovenou konstantou 30,4167, což je průměrný počet dní v měsíci a takto vynásobené číslo vydělíme počtem kalendářních dnů rozhodného období (PKDRO). Jde o počet dnů od roku 1986 do roku 2008 včetně přestupných dnů, od kterých se odečte počet vyloučených dnů (např. období nemoci, mateřská dovolená, období péče o osobu blízkou nebo období evidence na úřadu práce) za rozhodné období (PDVO) let 1986 až Vzorec: Osobní vyměřovací základ OVZ ÚVVZ PKDRO PDVO osobní vyměřovací základ úhrn všeobecného vyměřovacího základu počtem kalendářních dnů rozhodného období počet dnů vyloučených období Takto se vypočítal osobní vyměřovací základ, který se ještě dále redukuje. Do první redukční hranice, kterou je částka ,00 Kč, se počítá v plném rozsahu, rozdíl nad první redukční hranicí, která je tvořena částkou v rozpětí ,00 Kč až ,00 Kč se bere pouze ve výši 30% a rozdíl nad druhou redukční hranicí,kterou představuje částka nad ,00 Kč ve výši 10%. Tímto došlo k redukci osobního vyměřovacího základu

144 A součtem redukovaných částek je všeobecný procentní základ (VPZ). Z této částky získáváme procentní výměru důchodu, o které jsem se již zmiňovala, tím, že veškerou celkovou dobu pojištění, kterou pojištěnec za celý jeho ekonomicky aktivní život získal (včetně náhradní doby pojištění, které hodnotí zákon 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších novel v době přiznání důchodu), vynásobíme 1,5% za každý rok a výsledné procento z všeobecného procentního základu odpovídá zmíněné procentní výměře důchodu. K této procentní výměře se připočte základní výměra 2 170,00 Kč. Výsledkem tohoto součtu je konečná výše důchodu. Starobní důchod Účelem starobního důchodu je finanční zabezpečení občana při dovršení Starobní důchodového věku, kde se předpokládá, že dojde ke snížení schopnosti vykonávat důchod výdělečnou činnost a tím k neschopnosti zajistit své potřeby. Starobní důchody stále více zatěžují státní rozpočet. V tabulce č. 2 jsou uvedeny údaje o vyplacených starobních důchodech vždy k daného roku v letech 2000 až Starobní důchod představuje základní dávku důchodového pojištění. Tabulka č. 2: Vyplácené starobní důchody v ČR k daného roku (Zdroj: Vyplácené důchody - Finance.cz, [online]. [cit ]. Dostupné z: ISSN ) Počet důchodců Průměrná výše důchodu v Kč Průměrný věk Rok Muži Ženy Celkem Muži Ženy Celkem Muži Ženy Celkem Z tabulky je jasné, že počet důchodců se v jednotlivých letech zvyšuje a stejně tak se zvyšuje i průměrná výše důchodů. U mužů došlo za toto období k nárůstu o osob a průměrná výše důchodů vzrostla za toto období o 3 453,00 Kč. U žen došlo k nárůstu o osob a průměrná výše důchodů vzrostla o 3 119,00 Kč

145 Nárok na starobní důchod Pro uznání nároku na starobní důchod musí pojištěnec splňovat: dobu pojištění nejméně 25 let a věk potřebný pro důchod, nebo dobu pojištění 15 let a dosažení věku alespoň 65 let. Nárok na starobní důchod Důchodový věk pojištěnců, kteří dosáhnou důchodového věku v období do je uveden v tabulce č. 3, týká se tedy pojištěnců narozených před rokem Důchodový věk pojištěnců, kteří dosáhnou důchodového věku v období od do je uveden v tabulce č. 4, vztahuje se na pojištěnce, kteří jsou narození v letech 1936 až U pojištěnců, kteří dosáhnou důchodového věku až po je věková hranice uvedena v tabulce č. 5. Jedná se o pojištěnce narozené po roce Tabulka č. 3: Důchodový věk pojištěnců, kteří dosáhli věkové hranice do (Zdroj: PŘIB, J.: Kdy do důchodu a za kolik. 10. vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., s., ISBN , s. 112.) u mužů: u žen: 60 let 53 let, pokud vychovaly alespoň 5 dětí 54 let, pokud vychovaly 3 nebo 4 děti 55 let, pokud vychovaly 2 děti 56 let, pokud vychovaly 1 dítě nebo 57 let

146 Tabulka č.4: Věkové hranice od do důchodový věk činí (roky + měsíce) (Zdroj: PŘIB, J.: Kdy do důchodu a za kolik. 10. vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., s., ISBN , s. 112.) Ženy (podle počtu vychovaných dětí) Rok narození Muži bezdětná 1 dítě 2 děti 3 děti 4 děti 5 a více dětí

147 Tabulka č. 5: Důchodový věk pojištěnců, kteří dosáhnou věkové hranice po (Zdroj: ČSSZ: Změny v důchodovém pojištění od 1. ledna 2010, příručka) u mužů: u žen: 65 let 62 let, pokud vychovaly alespoň 4 děti 63 let, pokud vychovaly 3 děti 64 let, pokud vychovaly 2 děti nebo 65 let Důchodový věk 65 let je v současné době poměrně běžným důchodovým věkem v řadě evropských států. Tento věk platí například v Belgii, Irsku, Finsku, Německu, Španělsku, Nizozemí, Portugalsku nebo Lucembursku. Doba pojištění po novele zákona Potřebná doba pojištění se bude postupně zvyšovat ze současných 25 na 35 let, aby byl vliv na generaci pojištěnců připravujících se na důchod co nejšetrnější. Doba pojištění Tabulka č. 6: Nejmenší potřebná doba pojištění pro nárok na starobní důchod po novele zákona (Zdroj: Nárok na získání starobního důchodu podle novely- Finance.cz, [online]. [cit ]. Dostupné z: ISSN ) Počet let důchodového pojištění Dosažení důchodového věku v roce 25 před rokem po roce

148 Nejmenší potřebná doba pojištění v novém systému je uvedena v tabulce č.6. Zvýšení na 35 let bude platit pro pojištěnce, kteří dosáhnou důchodového věku po roce Aby občan zjistil, kolik činí potřebná doba pojištění, je rozhodující rok dosažení důchodového věku i v případě, že byl důchodový věk dosažen, ale nebyla získána potřebná doba pojištění, kterou občan získá až v některém z následujících roků. Pasáž pro zájemce Pro lepší názornost uvedu příklad práce s potřebnou dobou pojištění po novele zákona. Příklad: Pan Jan dosáhl důchodového věku v roce 2013, nárok na starobní důchod mu však nevznikl, neboť získal pouze 27 let pojištění. Po získání chybějících 2 roků doby pojištění mu nárok na starobní důchod vznikne, a to i přesto, že občané, dosahující důchodového věku ve stejném roce (např. v roce 2015) mají již stanovenou potřebnou dobu pojištění delší (např. 21 let). Stanovení výše starobního důchodu Výše starobního důchodu je složena ze základní výměry starobního důchodu, která je jednotná a činní 2 170,00 Kč měsíčně a z výše procentní výměry. Další složkou je výše procentní výměry starobního důchodu, která je individuální a je stanovena procentní sazbou z výpočtového základu podle získané doby pojištění do vzniku nároku a po vzniku nároku na důchod, tato výše činní Stanovení výše starobního důchodu nejméně 770,00 Kč měsíčně. Za každý celý rok pojištění do okamžiku vzniku nároku na důchod náleží 1,5% výpočtového základu. Do doby pojištění se v tomto případě započítávají náhradní doby pojištění v rozsahu 80%. Příkladem takové náhradní doby je například doba nezaměstnanosti, doba pobírání plného invalidního důchodu a doba výkonu civilní služby. Mezi náhradní doby, které jsou započítávány v plném rozsahu, patří například výkon vojenské služby v ozbrojených České republiky nebo mateřská dovolená. V případě, že pojištěnci vznikl nárok na přiznání starobního důchodu, ale nepožádá o něj nebo požádá o jeho přiznání, ale nenechá si ho vyplácet a bude pracovat dál, navyšuje se mu důchod za každých 90 kalendářních dnů o 1,5%. To v praxi představuje mnohem rychlejší zvyšování důchodu pojištěnce než před touto dobou. Stanovení výše starobního důchodu po novele K zůstala výše základní výměry stejná, což znamená, že činí 2 170,00 Kč měsíčně. Stejné zůstane i stanovení výše procentní výměry. Ta se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu. Procentní sazba se skládá ze sazby za dobu pojištění získanou do vzniku nároku na důchod, která činí 1,5 % výpočtového základu za každý rok pojištění

149 V současném systému jsou tři možnosti, jak je možné postupovat při vzniku nároku na důchod. První možností je začít pobírat starobní důchod a tím ukončit výdělečnou činnost. Druhá možnost je pobírat starobní důchod a při splnění stanovených podmínek zůstat výdělečně činný. Poslední možností je zůstat výdělečně činný bez pobírání starobního důchodu a tím si zvyšovat procentní výměru pro výpočet starobního důchodu. Změnou je, vznik možnosti souběhu výdělečné činnosti a dvouvariantního pobírání důchodu, tzn. pobírání poloviny důchodu nebo celého a vzniknou i dvě možnosti přepočtu důchodu. Pokud bude občan při výdělečné činnosti pobírat polovinu starobního důchodu, důchod se přepočítá tím způsobem, že za každých 180 kalendářních dnů této výdělečné činnosti vzroste procentní výměra o 1,5 procenta výpočtového základu. Pokud bude občan při výdělečné činnosti pobírat celý starobní důchod, důchod se přepočítá tím způsobem, že za každých 360 kalendářních dnů této výdělečné činnosti vzroste procentní výměra o 0,4 % výpočtového základu. Stejné zůstává i to, že výše procentní výměry starobního důchodu činí nejméně 770,00 Kč měsíčně. Nárok na předčasný starobní důchod Nárok na předčasný starobní důchod mají osoby, které získaly do dobu pojištění minimálně 25 let a ke dni, od kterého má být starobní důchod přiznán, pobírají částečný invalidní důchod, v takovém případě lze přiznat starobní důchod až 2 roky před dosažením řádného důchodového věku. Další skupinou osob, které mají nárok na předčasný starobní důchod, jsou Nárok na předčasný starobní důchod pojištěnci, kteří do získali dobu pojištění minimálně 25 let a alespoň 5 let pobírali nepřetržitě plný invalidní důchod a nárok na tuto dávku jim zanikl, v tomto případě lze přiznat starobní důchod, pokud ode dne odnětí dávky plného invalidního důchodu do dosažení důchodového věku chybí maximálně 5 let. U těchto dvou typů předčasného důchodu se jedná o dočasně snížený předčasný starobní důchod. Výhodou tohoto typu je, že nezaniká nárok na obecný starobní důchod, při dosažení důchodového věku si může pojištěnec o tuto dávku požádat. Nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku má pojištěnec, pokud splnil dobu pojištění minimálně 25 let a do dosažení důchodového věku mu ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, chybí maximálně 3 roky. Tento typ předčasného starobního důchodu představuje trvale snížený předčasný starobní důchod. Nevýhodou tohoto typu je, že po jeho přiznání už nelze zažádat o přiznání obecného starobního důchodu při dosažení důchodového věku. Nárok na předčasný starobní důchod po novele Přiznání předčasného starobního důchodu až tři roky před dovršením důchodového věku bude možné i po Pojištěnci, jejichž důchodový věk činní 63 nebo více let, budou moci odejít do důchodu dokonce v 60 letech. U pojištěnců, kteří mají důchodový věk stanovený na 65 let, bude tedy doba předčasného důchodu dokonce 5 let

150 Stanovení výše předčasného starobního důchodu Výše základní výměry je stanovena pevnou částkou stejně jako u Stanovení obecného starobního důchodu, která činí 2 170,00 Kč. výše Výše procentní výměry je stanovována stejným způsobem jako výše předčasného procentní výměry starobního důchodu přiznaného po dosažení důchodového starobního věku a za každých 90 kalendářních dnů (i započatých) z období ode dne, od důchodu kterého se přiznává starobní důchod, do dosažení důchodového věku je procentní výměra snižována o 0,9% výpočtového základu. Výše procentní výměry po snížení nesmí být však nižší než 770,00 Kč měsíčně. Stanovení výše předčasného starobního důchodu po novele Výše základní výměry zůstane k opět stejná, což je 2170,00 Kč měsíčně. Změna nastane ve stanovení výše procentní výměry předčasného starobního důchodu, která je stanovována stejně, jako u obecného starobního důchodu. Tato výše se snižuje za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, do dosažení důchodového věku o 0,9 % výpočtového základu za období prvních 720 kalendářních dnů, 1,5 % výpočtového základu za období od 721. kalendářního dne. Stejné zůstane, že výše procentní výměry po tomto snížení však nesmí být nižší než 770 Kč měsíčně. Pro lepší názornost zde předvedu výpočet trvale kráceného předčasného starobního důchodu v roce 2009 a v roce Příklad, rok 2009: Pan Bedřich byl nepřetržitě zaměstnán od do a získal tak 41 let pojištění. Jeho výpočtový základ je ,00 Kč (postup výpočtu výpočtového základu je uveden ve výše řešeném příkladu ). Zvažuje, že odejde do důchodu o 3 roky dříve, než dosáhne důchodového věku. Jaká bude výše jeho důchodu? Řešení: Odchod do předčasného starobního důchodu 3 roky před dosažením důchodového věku, např. k , u tohoto muže představuje 13 (1 095 / 90) období (každých 90 kalendářních dnů, i započatých, z období ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, do dosažení důchodového věku). 13 období znamená snížení procentní výměry důchodu o 11,7% (13 x 0,9) výpočtového základu. Procentní výměra činí 1,5% výpočtového základu za každý rok pojištění, tj ,00 Kč (41 let x ,00 Kč x 0,015), snížení bude o 1 755,00 Kč (15 000,00 Kč x 11,7 %), důchod tedy bude 7 470,00 Kč (9 225,00 Kč 1 755,00 Kč). Včetně základní výměry 2 170,00 Kč činí předčasný starobní důchod 9 640,00 Kč (7 470,00 Kč ,00 Kč) měsíčně. Nyní změním příklad tak, aby bylo možné předvést výpočet pro rok

151 Příklad, rok 2010: Panu Bedřichovi chybí k do důchodového věku tři roky, tj dnů, protože rok 2012 je přestupný. Získal 41 let pojištění a jeho výpočtový základ je ,00 Kč. Řešení: Pokud by datum přiznání bylo například o 18 dnů později, postupovalo by se už podle nového systému (platnost od ). V tomto případě by chybělo 1078 dnů do důchodového věku. Snížení by tedy podle nové úpravy činilo za prvních 720 dnů 8 x 0,9% = 7,2% a za dalších 358 dnů 4 x 1,5%, tedy 6%, čili celkem 13,2% výpočtového základu. Procentní výměra je 1,5% výpočtového základu za každý rok pojištění, tj ,00 Kč (41 let x ,00 Kč x 0,015), snížení bude o 1 980,00 Kč (15 000,00 Kč x 13,2 %), důchod tedy činí 7 245,00 Kč (9 225,00 Kč 1 980,00 Kč). Včetně základní výměry 2 170,00 Kč činí předčasný starobní důchod 9 415,00 Kč (7 245,00 Kč ,00 Kč) měsíčně. Souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti Důchodce, který pobírá starobní důchod po dosažení důchodového věku, může ještě k tomuto důchodu vykonávat výdělečnou činnost. Nárok na přepočet důchodu v případě přesluhování je možný jen v případě, že v daných letech nebyl pobírán starobní důchod. V případě, kdy je vyplácen starobní důchod před dosažením důchodového věku, může vykonávat výdělečnou činnost, která však nezakládá účast na sociálním Souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti pojištění. Například tedy dohoda o provedení práce. Nesmí být pobírána podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci. Důvodů, proč někteří důchodci i po dosažení nároku na důchod pokračují ve výkonu výdělečné činnosti, je několik. Tím nejvýznamnějším je udržení životní úrovně, na kterou byli při vykonávání výdělečné činnosti zvyklí. Pro zajímavost uvádím tabulku č. 7, která znázorňuje srovnání průměrného starobního důchodu k průměrné nominální mzdě. Jde o srovnání období od roku 1994 do roku Z tabulky je zřejmé, že procentní vyjádření vykazuje poměr důchodu k čisté a hrubé mzdě zhruba kolem 50%. Například nejnižší poměr důchodu k hrubé mzdě byl v roce 2008, kdy tento poměr představoval pouze 39,7%. Naopak například nejvyšší poměr důchodu k čisté mzdě byl v roce 1998, kdy tento poměr představoval 58,2%

152 Tabulka č. 7: Relace průměrného starobního důchodu k průměrné nominální mzdě (Zdroj: Vývoj starobního důchodu - Finance.cz, [online]. Aktualizováno 20. srpna 2009 [cit ]. Dostupné z: Průměrná hrubá měsíční mzda Kč Průměrná měsíční výše důchodu Kč Průměrná čistá měsíční mzda Kč Důchod / hrubá mzda % 43,7 43,1 42,9 44,8 45,5 44,7 43,8 42,9 Důchod / čistá mzda % 55,8 55, ,4 58,2 57,1 55,9 54, Průměrná hrubá měsíční mzda Kč Průměrná měsíční výše důchodu Kč Průměrná čistá měsíční mzda Kč Důchod / hrubá mzda % 43 41,8 40,2 40,7 40,4 40,3 39,7 Důchod / čistá mzda % 54,9 53,5 51,7 53,8 52, ,

153 Souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti po novele Při výdělečné činnosti po vzniku nároku na starobní důchod po bude možné pojištěnci vyplácet kromě celého starobního důchodu i polovinu. Polovina starobního důchodu se bude vyplácet na základě žádosti pojištěnce a jedná se o polovinu základní výměry a polovinu procentní výměry. Další změnou bude zánik podmínky stanovené pro nárok na výplatu starobního důchodu vedle příjmu z výdělečné činnosti, která musí být sjednána jako pracovněprávní vztah nejdéle na dobu jednoho roku. Po vznikne také možnost přepočítat starobní důchod i v případě, že byl v průběhu výdělečné činnosti pobírán starobní důchod. Souběh starobního důchodu s jinou dávkou V případě, že dojde ke splnění podmínek nároku na výplatu starobního, plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu současně, je vyplácena pouze jedna z těchto dávek, a to ta vyšší. Pokud budou ve stejné výši, pak si pojištěnec může zvolit, kterou dávku chce pobírat. V případě, že vznikne nárok na starobní, plný nebo částečně invalidní důchod a současně na vdovský nebo vdovecký a sirotčí důchod, je vyplacen nejvyšší důchod v plném rozsahu a z dalších dávek je vyplacena polovina procentní výměry. Souběh starobního důchodu s jinou dávkou Sirotek, kterému vznikne nárok na sirotčí důchod z obou stran, má vyplácen v plném rozsahu vyšší důchod a nižší sirotčí důchod je vyplácen ve výši procentní výměry. Pokud jsou oba důchody stejně vysoké, je jeden důchod vyplácen v plném rozsahu a druhý je vyplácen ve výši procentní výměry. Plný invalidní důchod Plný invalidní důchod je dávka z důchodového pojištění, kterou lze pojištěnci přiznat při prokázání jeho plné invalidity na základě lékařského posudku potvrzujícího dlouhodobě špatný zdravotní stav pojištěnce, který potrvá déle než jeden rok. Dlouhodobě špatný zdravotní stav pojištěnce je příčinou ztíženého postavení nebo i nemožnosti uplatnit se na trhu práce. Plný invalidní důchod Nárok na plný invalidní důchod Nárok na invalidní důchod vznikne pojištěnci v případě, že se stal plně invalidní a získal potřebnou dobu pojištění nebo se stal plně invalidní následkem pracovního úrazu. Přehled potřebné doby pojištění je uveden v tabulce č. 8. Nárok na tuto dávku má tedy osoba, které z důvodu dlouhodobě špatného zdravotního stavu poklesla schopnost vykonávat soustavnou výdělečnou činnost na 66 %. Nebo osoba, u které je soustavná výdělečná činnost možná jen za zcela mimořádných podmínek. Nárok na plný invalidní důchod

154 Tabulka č. 8: Potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod (vlastní úprava) (Zdroj: Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění) Věk do 20 let let 1 rok let 2 roky let 3 roky let 4 roky Potřebná doba pojištění méně než 1 rok nad 28 let 5 let Doba pojištění potřebná pro nárok na plný invalidní důchod je zjišťována z období před vznikem plné invalidity. U pojištěnce, který je ve věku nad 28 let, se bere doba z posledních deseti roků před vznikem plné invalidity. Podmínka potřebné doby pojištění je také splněna v případě, že byla tato doba získána v období deseti let po vzniku plné invalidity. Dobou pojištění je i doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice před dosažením 18 let věku, nejdříve však po ukončení povinné školní docházky. Stanovení výše plného invalidního důchodu Výše základní výměry činí 2 170,00 Kč měsíčně. Výše procentní výměry za každý celý rok pojištění činí 1,5 % výpočtového základu měsíčně. Příklad: Panu Petrovi byl přiznán plný invalidní důchod Jeho celková doba pojištění činí 44 roků a 156 dnů. Výpočtový základ činí 8 500,00 Kč. Řešení: Procentní výměra bude vypočtena z doby pojištění, která zahrnuje pouze celé roky: 44 let x 1,5% = 66 % z částky 8 500,00 Kč = 5 610,00 Kč Výše základní výměry = 2 170,00 Kč ,00 Kč = 7 780,00 Kč Plný invalidní důchod pana Petra činí 7 780,00 Kč měsíčně. Přeměna invalidního důchodu na starobní podle novely Změnou k je také možnost přeměnit invalidní důchod na starobní důchod takto: pokud poživatel plného nebo částečného invalidního důchodu dosáhne před věku 65 let, zanikne mu na tento invalidní důchod nárok a to dnem a v tentýž den

155 mu vznikne nárok na starobní důchod, a to ve výši, v jaké mu náležel dosavadní důchod. Pojištěnci ale nezanikne možnost požádat o důchod standardním způsobem. Nárok na částečný invalidní důchod Nárok na částečný invalidní důchod má pojištěnec, který získal potřebnou Nárok na dobu pojištění nebo se stal částečně invalidní následkem pracovního úrazu. částečný Na částečný invalidní důchod vzniká nárok v případě poklesu schopnosti invalidní soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu důchod a to nejméně o 33 %. Podmínka je splněna i v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky. Doba pojištění potřebná pro nárok na částečný invalidní důchod je posuzována stejně jako u plného invalidního důchodu. Pokud byl bezprostředně před vznikem částečné invalidity pobírán plný invalidní důchod, je doba pojištění považována za splněnou. Stanovení výše částečného invalidního důchodu Výše základní výměry činí 2 170,00 Kč měsíčně. Výše procentní výměry se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu. Procentní sazba se stanoví za každý celý rok pojištění ve výši 0,75 % výpočtového základu měsíčně. Procentní výměra činí nejméně 385,00 Kč. Příklad: Pan Milan byl od uznán částečně invalidní. Ke dni vzniku získal 40 roků pojištění a jeho výpočtový základ činil 8 700,00 Kč. Řešení: Výše procentní výměry bude činit 30% (40 let x 0,75%) z částky 8 700,00 Kč tj ,00 Kč + základní výměra je 2 170,00 Kč = 4 780,00 Kč Částečný invalidní důchod pana Milana činí 4 780,00 Kč měsíčně. Invalidní důchody po novele Plný a zároveň i částečný invalidní důchod je k nahrazen jedinou invaliditou rozdělenou do tří stupňů podle procentního poklesu pracovní schopnosti. Došlo k návaznosti systému důchodového pojištění na systém nemocenského pojištění. Dočasná pracovní neschopnost ve velké řadě případů přechází v dlouhodobou pracovní neschopnost do rámce invalidity. stupeň - pokles nejméně o 35 % a nejvýše o 49 %, stupeň - pokles nejméně o 50 % a nejvýše o 69 %, stupeň - pokles nejméně o 70 %

156 Vdovský a vdovecký důchod Účelem vdovského a vdoveckého důchodu je zejména částečná náhrada příjmu partnera bezprostředně po jeho úmrtí. Vdovský a vdovecký důchod Nárok na vdovský a vdovecký důchod Vdova nebo vdovec má nárok na vdovský nebo vdovecký důchod po smrti jednoho z manželů, který: byl poživatelem starobního, plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu, nebo splnil ke dni smrti podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod anebo zemřel následkem pracovního úrazu. Tento důchod náleží po dobu jednoho roku od smrti jednoho z manželů. Po uplynutí tohoto roku má v případě splnění podmínek stanovených zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění nadále možnost pobírat přiznanou dávku (především v případě, pokud například pečuje o nezaopatřené nebo studující dítě, pobírá plný invalidní důchod, nebo do 5 let od zastavení ročního pobírání důchodu splnil podmínku pro obnovení stanovenou věkem, která je u žen 55 let u mužů 58 let do ). Nárok na vdovský důchod zanikne uzavřením nového manželství. V případě zániku nároku na dávku z tohoto důvodu, náleží vdově nebo vdovci částka ve výši 12 měsíčních splátek vdovského nebo vdoveckého důchodu, na který měl pozůstalý nárok ke dni zániku nároku na tento důchod. Stanovení výše vdovského a vdoveckého důchodu Výše základní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí 2 170,00 Kč měsíčně. Výše procentní výměry vdovského a vdoveckého důchodu je 50 % procentní výměry starobního nebo plného invalidního důchodu, na který měl jeden ze zemřelých manželů nárok v době smrti, nebo 50 % procentní výměry částečného invalidního důchodu v případě že jeden z manželů ke dni smrti nesplňoval pod podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní nebo starobní důchod. Vdovský a vdovecký důchod po novele Úprava k reaguje na změny týkající se invalidního důchodu. Místo plného invalidního důchodu a částečného invalidního důchodu náleží jen jeden druh důchodu, a to invalidní důchod, který bude rozdělen do tří stupňů. Další změnou je, že pokud dojde po zániku nároku na vdovský nebo vdovecký důchod k jeho obnově, pak výše procentní výměry nové dávky nesmí být nižší, než byla výše původní procentní výměry dávky. Tento fakt představuje zvýhodnění oproti dosavadnímu stavu, neboť nárok není nově přepočítán, čímž nedochází ke ztrátě všech valorizačních navýšení

157 Další změnou je sjednocení a navýšení věkové hranice nároku na obnovení této dávky. Toto zvýšení hranice odpovídá roku o 4 roky nižšímu než je věk data nároku na řádný starobní důchod muže. To platí pro muže i ženy stejného data narození, aniž by se přihlíželo u žen k počtu vychovaných dětí. Stanovení výše vdovského a vdoveckého důchodu po novele Výše základní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí k ,00 Kč měsíčně. Výše procentní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí 50 % procentní výměry starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, na který měl nárok jeden ze zemřelých manželů v době smrti. Sirotčí důchod Poslední dávkou důchodového pojištění je sirotčí důchod, na který má nárok nezaopatřené dítě v případě smrti rodičů. Sirotčí důchod Nárok na sirotčí důchod Na sirotčí důchod má nárok nezaopatřené dítě, pokud zemře: rodič (osvojitel) dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů, a dítě na ni bylo v době její smrti převážně odkázáno výživou, kterou nemohli ze závažných důvodů zajistit jeho rodiče. Zesnulý musí být poživatelem starobního, plného invalidního nebo částečně invalidního důchodu, nebo musí splňovat ke dni smrti podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod, starobní důchod anebo zemřel následkem pracovního úrazu. Nárok na sirotčí důchod zanikne osvojením. Pokud oboustranně osiřelé dítě osvojí jen jedna osoba, zanikne nárok na ten sirotčí důchod, který náležel po osobě, kterou osvojitel nahradil. V případě, že dojde ke zrušení osvojení, vznikne opět nárok na sirotčí důchod, a to ve výši, v jaké by náležel, kdyby byl vyplácen ke dni zrušení osvojení. Stanovení výše sirotčího důchodu Výše základní výměry sirotčího důchodu činí jako u ostatních dávek důchodového pojištění 2 170,00 Kč měsíčně. Výše procentní výměry sirotčího důchodu je 40 % procentní výměry starobního nebo plného invalidního důchodu, na který měl zesnulý nárok v době úmrtí, nebo 40 % procentní výměry částečného invalidního důchodu, v případě, že zesnulý nesplňoval podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní nebo starobní důchod

158 Souhrnný přehled všech příjemců vyplácených dávek vyjadřuje tabulka č. 9. Tabulka č.9 : Příjemci dávek důchodového pojištění v ČR k (Zdroj: Česká republika od roku 1989 v číslech, [online]. Aktualizováno 20. října 2009 [cit ]. Dostupné z: Měsíční výše důchodu (Kč) a více Měsíční výše důchodu (Kč) starobní plný starobní plný starobní poměrný starobní poměrný Muži Typ důchodu invalidní plný Ženy Typ důchodu invalidní plný invalidní částečný invalidní částečný vdovecký kombinovaný sólo vdovský kombinovaný sólo a více

159 11.4 Národní program přípravy na stárnutí obyvatelstva Kromě důchodové reformy je další používanou formou řešení neudržitelnosti současného důchodového systému Národní program přípravy na stárnutí obyvatelstva. Vzhledem k již zmiňovanému problému stárnutí populace je jedním z řešení pro vyrovnání se s touto situací změna postoje společnosti ke starší generaci a současně změna postoje seniorů samotných. Přibývající počet starších občanů totiž představuje v důsledku zvyšujícího se vzdělání a zlepšujícího se zdravotního stavu populace velký potenciál pro sociální a ekonomický rozvoj společnosti. Je v zájmu společnosti, aby seniorská populace měla dostatek příležitostí pro aktivní a plnohodnotný život, a aby žila ve společnosti, kteráje vstřícná k jejich potřebám a preferencím. Činnosti a úkoly, které by k tomuto měly přispět, jsou zpracovány v Národním programu přípravy na stárnutí pro období 2003 až 2007 a pro období 2008 až Program vychází z respektování lidských práv a z přesně definovaných etických hodnot. Představuje program pro celou společnost, nejde o program pouze pro seniory, ale o program pro všechny generace. Stárnutí a příprava na stáří je pojímána jako celoživotní proces, ve kterém má každý jednotlivec nenahraditelnou roli a individuální odpovědnost. Jeho přijetí prohloubilo diskuse o sociálních a ekonomických důsledcích demografického vývoje a o příležitostech a životních podmínkách starších osob. Programem stanovené cíle jsou promítnuty do činností jednotlivých ministerstev. Tyto činnosti spočívají v legislativních opatřeních, v podpoře projektů realizovaných prostřednictvím dotačních a dalších programů a v mnoha dalších činnostech. Velice důležité je, aby mladá generace přijala pozitivní přístup ke starším lidem a stáří vůbec. Přínos starší generace v oblasti kulturní, duchovní, sociální a ekonomické je pro společnost cenný. Součástí programu musí být příprava mladé generace na pozdější životní etapy a podpora mladé generace v pozitivním a aktivním přístupu ke stáří. Péče a ohled na starší členy společnosti jsou jedny ze stálých hodnot v lidské kultuře kdekoliv na světě. Je důležité, aby byl mladou generací přijat princip nediskriminace a solidarity. A aby byl přijat fakt, že starší občané přinášejí do života společnosti nezastupitelné kvality, že nejsou ohrožením národního životního standardu, ale naopak, že se mohou významně podílet na jeho tvorbě. Nejpočetnější a ekonomicky aktivní část společnosti je tvořena střední generací, která odpovídá za přípravu na stárnutí, vytváření opatření ve prospěch seniorů a zároveň je zodpovědná i za vlastní přípravu na stárnutí a stáří. Jedním z hlavních bodů je zajištění rovných práv a příležitostí pro individuální rozvoj všech věkových kategorií, posílení postavení starších občanů a významu procesu stárnutí. Vytvořením potřebných iniciativ a prosazováním celospolečenských opatření pro realizaci přípravy na stárnutí dojde k rozvoji společnosti pro všechny generace. Součástí procesu je rovněž oblast výzkumu v oblasti stárnutí, monitorování kvality života, názorů a potřeb stárnoucí populace a seniorů, stavu dodržování lidských práv a také rodiny. Také přístup samotných seniorů je důležitý pro přijetí starší generace jako plnoprávné části společnosti. Svými postoji a činnostmi by také oni měli přispívat ke změně vnímání stárnutí a stáří. Proto je potřebné seniorům poskytnout vhodné podmínky a prostor pro aktivní spolupráci na rozvoji společnosti. Stejně tak oni se musí naučit využívat všechny možnosti, které jsou jim společností nabízeny za účelem zlepšení jejich postavení a plného a rovnoprávného zapojení. To by mělo přispět k vytvoření osobní pohody. Účast seniorů na kulturních, ekonomických a sociálních či dobrovolných aktivitách by měla zase přispět k pozitivním postojům společnosti vůči stáří Národní program přípravy na stárnutí obyvatelstva

160 Podklady pro Národní programy na přípravu stárnutí v České republice Zlepšení životních a pracovních podmínek, sociální rozvoj, pokroky v medicíně a prosazování sociálních práv vedou k tomu, že se dnes snižuje počet lidí, kteří zemřou předčasně v dětství nebo v průběhu ekonomicky aktivního života. Současně je problémem méně dětí, než bývalo v minulosti. Stárnutí populace je nejcharakterističtějším rysem demografického vývoje České Republiky i dalších rozvinutých zemí Evropy. I v dalších letech bude tento vývoj pokračovat. Důvodem je zestárnutí populačně silných poválečných ročníků a následně především prodlužující se pravděpodobná doba dožití. Podle předpokladů demografického vývoje zpracovaných Českým statistickým úřadem by měli lidé starší 65 let v roce 2030 tvořit 22,8% populace, v roce 2050 pak 31,3%, což představuje přibližně 3 miliony osob. V roce 2007 tvořily osoby starší 65 let 14,6% obyvatel České republiky. Podle demografické prognózy zpracované Českým statistickým úřadem bude v roce 2050 žít v České republice přibližně půl milionu občanů ve věku 85 a více let (ve srovnání s v roce 2007). Naděje dožití při narození bude v roce 2050 činit 78,9 let pro muže a 84,5 pro ženy (oproti 73,7 let pro muže a 79,9 let pro ženy v roce 2007). Úhrnná plodnost po značném poklesu v devadesátých letech 20. stol. pomalu stoupá. Demografické prognózy předpovídají další růst plodnosti, která v České republice v současnosti patří k nejnižším na světě. Přibývající počet starších lidí představuje v důsledku zvyšujícího se vzdělání a zlepšujícího se zdraví populace potenciál pro sociální a ekonomický rozvoj. Politika přípravy na stárnutí by měla reagovat na dvě základní výzvy: integrovat starší osoby do ekonomického a sociálního rozvoje a vytvořit věkově inkluzívní společnost. Důležité je přizpůsobit politiku zaměstnanosti, důchodovou politiku a další politiky a služby probíhajícím sociálním a demografickým změnám. Dne přijala vláda Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až Jedná se o strategický dokument, který stanovuje cíle a opatření, která je nutné přijmout v oblastech demografického stárnutí a sociálních změn. Cílem je zajištění odpovídajících reakcí dílčích politik na tyto změny a na problémy a potřeby starších občanů. Podle tohoto programu je pro zvýšení kvality života ve stáří nutné zaměřit se na témata jako je aktivní stárnutí, prostředí a komunita vstřícná ke stáří, zlepšení zdraví a zdravotní péče ve stáří, podpora rodiny a pečovatelů, podpora participace na životě společnosti a ochrana lidských práv. Tento program navazuje na Národní program přípravy na stárnutí na období let 2003 až 2007, na dokumenty a doporučení Organizace Spojených Národů a ostatních mezinárodních organizací. Především jde o Mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí (Madrid 2002). Prioritami z pohledu Ministerstva práce a sociálních věcí jsou podpora podnikání všech osob, podpora rodiny, podpora tvorby strategií zaměstnavatelů vůči starším zaměstnancům a zvýšení jejich zaměstnanosti, zlepšování zdraví seniorů, ochrana seniorů v rizikových situacích, zvyšování povědomí lidí o stárnutí a stáří, což představuje vytvoření vhodných informačních a komunikačních nástrojů k tomuto účelu a rozvoj spolupráce mezi státní správou, regionální a místní samosprávou, neziskovými organizacemi a sociálními partnery. Důležité je zabránění diskriminaci na základě věku a poukázání na přínos a roli starších občanů v ekonomice, celé společnosti a rodině a zapracovat na jejich rozvoji a podpoře. V roce 2012 bude výše uvedený dokument vyhodnocen a revidován. Stanovené základní prioritní směry by však měly mít dlouhodobější platnost Podklady pro Národní programy na přípravu stárnutí v České republice

161 Národní program přípravy stárnutí pro období 2003 až 2007 v ČR Národní program přípravy na stárnutí pro období 2003 až 2007 obsahoval tyto body: Etické principy Cílem bylo například vytvoření podmínek pro rovnoprávný a aktivní život seniorů, zamezení diskriminace seniorů a uznání jejich přínosu rodině a společnosti. Přirozené sociální prostředí Cílem byl mimo jiné rozvoj společenského postavení seniorů. Pracovní aktivity Cílem byla řada pracovních aktivit, když uvedu veřejnou podporu zůstat v zaměstnání a vytvoření podmínek pro růst zaměstnanosti starší generace. Hmotné zabezpečení Obsah Národního programu přípravy na stárnutí pro období v ČR Cílem bylo například podporování uvědomění vlastní odpovědnosti za přípravu na stáří a posílení významu penzijního pojištění. Zdravý životní styl, kvalita života Cílem byla dlouhodobá podpora a rozvoj opatření a programů, které by na základě podpory zdravého životního stylu vedly ke zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva a tím došlo ke snižování počtu závislých seniorů. Zdravotní péče Cílem bylo zvyšování účinnosti a účelnosti zdravotní péče. Úsilí o zlepšení zdravotního stavu stárnoucí populace se zaměřením na prodloužení střední délky života. Komplexní sociální služby Cílem bylo například zajištění pomoci rodinám, pečujícím o nesoběstačné seniory. Společenské aktivity Cílem bylo především umožnit seniorům ovlivňovat politický a společenský vývoj, formulovat své potřeby a požadavky s podílením se na jejich realizaci. Vzdělávání Cílem byla třeba i taková aktivita, jakou je poskytnutí možnosti vzdělávat se po celou dobu života člověka. Bydlení Cílem byla řada aktivit pro poskytnutí podpory seniorům při přizpůsobení bydlení jejich potřebám a zlepšovat podmínky jejich bydlení. Splnění těchto cílů bylo převážně úspěšné a pro většinu bodů bylo nalezeno řešení, jak daného cíle dosáhnout. Opatření, provedená v jednotlivých politikách, která jsou významná z hlediska stárnutí populace, jakými jsou důchodová politika, zdravotní politika, bytová politika, problematika sociální ochrany, vzdělávací politika, politika zaměstnanosti, rodinná politika a další se vzájemně ovlivňují. Pro efektivní plnění cílů Programu a politiky státu vůči seniorům je důležitá spolupráce jednotlivých oborů působnosti, spolupráce s odbornou veřejností, zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů, soukromého sektoru, zástupci nestátních neziskových organizací i dalších subjektů. Přes všechny tyto činnosti a opatření ministerstev je evidentní, že některým celospolečenským otázkám a prioritám uvedeným v Programu je nezbytné v dalším období věnovat zvýšenou pozornost a úsilí na jejich řešení. Jde především o oblasti, v nichž přetrvává neuspokojivá situace. Příkladem je aktivní stárnutí a postavení starších lidí na trhu práce či kvalita a dostupnost zdravotní a sociální péče

162 Národní program přípravy na stárnutí na období 2008 až 2012 (Kvalita života ve stáří) v ČR Tento výše uvedený program navazuje na Program na období 2003 až Národní program přípravy na stárnutí na období 2008 až 2012 obsahuje principy, ze kterých vychází přístup ke starším osobám. Jde o: Celoživotní přístup - Zdraví a kvalita života ve vyšším věku jsou hodně ovlivněny životními podmínkami, událostmi a rozhodnutími v dětství a dospělosti, včetně životního prostředí a životního stylu. Celoživotní přístup je potřeba uplatnit jak v oblasti zdraví, tak i ve vzdělávání, zaměstnatelnosti, bydlení a hmotného zabezpečení. Partnerství vlády a samosprávy - Místní a regionální samospráva má výrazný vliv na kvalitu a dostupnost bydlení, zdravotních a sociálních služeb, dopravy, příležitostí pro sociální, kulturní a volnočasové aktivity a bezpečnost, což je důležité pro kvalitu života. Samospráva by měla být podpořena vládou. Mezigenerační vztahy a soudržnost - Jednotlivé generace jsou na sobě vzájemně závislé. Hodnoty, kultury a zkušenosti se předávají v rámci mezigeneračních vztahů. Mezigenerační vztahy mají význam pro rozvoj jedince i společnosti. Z odstranění věkových bariér a mezigenerační soudržnosti může mít prospěch celá společnost. Zvláštní pozornost je věnovaná znevýhodněným a zranitelným skupinám - Starší lidé se závažným zdravotním postižením, duševně nemocní, obyvatelé nevhodně vybavených lokalit venkova, ale i některých měst vyžadují vzhledem k rizikům sociálního vyloučení zcela zvláštní pozornost a opatření. Genderový přístup - Mezi staršími lidmi v důsledku vyšší naděje dožití převažují ženy a jejich podíl se ve vyšších věkových kategoriích zvyšuje. Proto starší ženy žijí bez partnera častěji než starší muži. Muži a ženy stojí proti odlišným rizikům na trhu práce a mají odlišná zdravotní rizika. U žen je zdraví obecně horší než u mužů. Důležité je jak zohlednění převažujícího počtu žen ve vyšších věkových kategoriích, tak i rozdílných rizik a potřeb žen a mužů v jednotlivých etapách života. Dialog s občanskou společností a sociálními partnery - Neziskové organizace a zájmy, které prosazují, jsou různorodé tak jako starší populace. Pro zlepšení situace starších osob na trhu práce a v dalších oblastech je důležité zapojení všech sociálních partnerů. Je vhodné usilovat o zapojení a účast samotných starších osob na řešení otázek, které se jich dotýkají, a na rozvoji společnosti. Odpovědnost jednotlivce a společnosti - Za kvalitu života ve stáří a aktivní zapojení do společnosti mají odpovědnost jak jednotlivci, tak i společnost. Starší lidé mají jako všichni ostatní odpovědnost za využití příležitostí k uplatnění, za odpovědný přístup k životu a ke svému zdraví. Rovné šance pro zdravý a aktivní život by měly být společností poskytnuty lidem každého věku. Snižování sociálních a geografických rozdílů Vhodné je usilovat o sociální spravedlnost a snižovat územní rozdíly v dostupnosti a kvalitě služeb a zajistit rovnost přístupu k důležitým službám a produktům. Důležité je snížení rozdílů mezi venkovem a městem. Politika podložená důkazy - Politika reagující na stárnutí a opatření v jednotlivých oblastech významných pro kvalitu života ve stáří musí být podložena ověřenými poznatky, které by měly být monitorovány a průběžně vyhodnocovány. Důstojnost - Důstojnost ve stáří vyžaduje uspokojení duchovních a kulturních potřeb, zplnomocnění a podporu aktivní nezávislosti

163 Informovanost a mainstreaming Je nutné znát potřeby, preference, rizika a omezení různých skupin starých lidí. Zájem a hodnocení navrhovaných změn včetně opatření z hlediska dopadu na staré občany může přispět k zabránění nežádoucích důsledků nebo jejich nápravě. PRŮVODCE STUDIEM Vážení studenti, v této kapitole bych chtěla ještě věnovat trochu prostoru penzijnímu připojištění, které bych chtěla představit jako nástroj pro zlepšení současné situace v důchodovém systému. Domnívám se, že penzijní připojištění je nástroj velice významný a měl by být rozhodně vhodně využit. Zároveň bych chtěla ještě ve zbytku těchto skript seznámit stručně se zhodnocením současné situace v důchodovém systému ve vztahu k veřejným financím a dále uvést některé příklady důchodových systémů a důchodových reforem ve vybraných zemích EU Penzijní připojištění jako nástroj pro zlepšení současné situace v důchodovém systému Třetím pilířem důchodového zabezpečení je penzijní připojištění. Penzijní připojištění bude mít pro občany stále větší význam. Hlavním důvodem proč využít penzijního připojištění je riziko nízkého státního důchodu vypláceného v budoucti. Vzhledem k již zmíněnému nepříznivému demografickému vývoji se očekává snižování státního důchodu, který nedokáže pokrýt ani základní potřeby občanů. Penzijní připojištění je nástrojem dlouhodobého spoření a jeho základem je postupné střádání financí v průběhu ekonomicky aktivního života. Výši měsíčního příspěvku si občan volí sám a proto je výše naspořené konečné částky závislá pouze na jeho volbě. Měsíční příspěvek by však neměl být příliš vysoký, aby nezatěžoval běžný rozpočet občana a zároveň dostatečně vysoký, aby v budoucnu zajistil významný příspěvek do rozpočtu důchodce. Penzijní připojištění je významným prvkem, na který bude kladen důraz při řešení současného propadu důchodového systému. Proto také tento pilíř projde v blízké budoucnosti důležitými změnami. Například fondy budou moci razantněji investovat, nevýhodou však bude i vyšší riziko. Více typů investičních plánů však bude velkým přínosem, podle mého názoru především pro mladší generaci, protože starší generace je konzervativnější a bude volit méně odvážnou strategii. Již nyní je však zřejmé, že se občané naučili využívat penzijní připojištění. Grafické vyjádření nárůstu účastníků je vyjádřeno na obrázku č. 10. V roce 2008 opět rostla míra zapojení obyvatelstva v penzijním připojištění. K bylo evidováno účastníků, což je o více než k , kdy byl počet účastníků To znamená, nárůst o 8,4 %. Zapojení obyvatelstva v penzijním připojištění převyšuje 60 % práce schopných občanů v České republice, nejsou zde započítaní připojištěnci nad 60 let věku, ti tvoří asi 23 % z celkového počtu spořících osob. V roce Třetí pilíř důchodového zabezpečení - penzijní připojištění

164 míra zapojení obyvatelstva opět rostla. V prvním čtvrtletí 2009 bylo evidováno účastníků, ve druhém čtvrtletí a ve třetím čtvrtletí účastníků. To představuje zvýšení počtu připojištěných osob o , což představuje 3 %. Měsíční průměrný nárůst činil 14,7 tisíc účastníků Obrázek č. 10: Počet účastníků penzijního připojištění (vlastní úprava) (Zdroj:Vývoj počtu účastníků penzijní fondy Finance.cz, [online].[cit ]. Dostupné z: ISSN ) V roce 2008 byl nejvyšší podíl připojištěných osob tvořen věkovou skupinou od 50 do 59 let, která byla zastoupena 24,2 %. Oproti roku 2007 šlo o pokles o jeden procentní bod, kdy tato skupina představovala podíl 25,31 %. Ve srovnání s rokem 2007 vzrostl počet penzijně připojištěných ve věku nad 60 let, dosahující podíl 23,4 %, neboť v roce 2007 představoval tento podíl 22 %. Tato skupina je nejvýrazněji zastoupena kategorií občanů ve věku 60 až 64 let. Procentní účast připojištěnců rozdělených do věkových skupin uvádí další obrázek č

165 Obrázek č. 11: Věková struktura účastníků penzijního připojištění (vlastní úprava) (Zdroj:Vývoj počtu účastníků penzijní fondy Finance.cz, [online].[cit ]. Dostupné z: ISSN ) Příspěvky na penzijní připojištění Prostředky vedené ve prospěch účastníků stále narůstají. K Příspěvky bylo na účtech připojištěnců 162 miliard Kč. Za čtvrté čtvrtletí 2008 byl na penzijní zaznamenán nárůst na 186 miliard Kč. Celoroční nárůst představoval 24 miliard připojištění korun,což představuje měsíční nárůst dvě miliardy Kč. Grafické znázornění pohybu výše průměrných příspěvků je uvedeno na obrázku č.12. Za rok 2008 činila průměrná výše měsíčního účastnického příspěvku zhruba 450,00 Kč, která je stejná jako v roce V roce 2006 byla tato částka 431,00 Kč, v roce 2005 byla 408,00 Kč a v roce 2004 byla 397,00 Kč. Výše těchto příspěvků je neuspokojivá, neboť představuje zhruba 2 % průměrné hrubé mzdy. To znamená, že nemůže zajistit vyrovnání poklesu příjmu při odchodu do penze. Především mladší generace bude nucena vyrovnat pokles relativní úrovně státních důchodů a bude tedy nutné střádat větší příspěvky za účelem vyrovnání úbytku, který v budoucnu zcela jistě nastane

166 Obrázek č.12 : Průměrná výše státního příspěvku na penzijní připojištění (vlastní úprava) (Zdroj:Vývoj počtu účastníků penzijní fondy Finance.cz, [online]. [cit ]. Dostupné z: ISSN ) 11.6 Zhodnocení současné situace v důchodovém systému ve vztahu k veřejným financím Důchodové pojištění je velice složitou oblastí systému sociálního zabezpečení. Zároveň je v poslední době nejdiskutovanějším tématem, především v souvisti s důchodovou reformou. Nejzávažnějším problémem je aktuální problém propadu důchodového účtu. Jak jsem již zmínila, sociální zabezpečení tvoří podstatnou část příjmů Důchodový systém a veřejné finance státního rozpočtu, podíl jednotlivých příjmů státního rozpočtu v procentním vyjádření názorně vyjadřuje obrázek č. 13. Současně sociální dávky představují největší část výdajů státního rozpočtu. Procentní podíl jednotlivých výdajů na celkových výdajích státního rozpočtu znázorňuje obrázek č. 14. Pro lepší představu jsem se rozhodla uvést strukturu státního rozpočtu, která je stručně níže popsána

167 Příjmová strana státního rozpočtu obsahuje 1. Daně přímé, které zdaňují majetek nebo příjem osoby: Daně z příjmu fyzických osob a právnických osob, Daně z nemovitosti, Daně z převodu nemovitosti, dědická a darovací, Daně silniční. Příjmy státního rozpočtu 2. Daně nepřímé, které zdaňují prodej zboží nebo služeb: Spotřební daň, Daň z přidané hodnoty (DPH). 3. Sociální pojištění 4. Evropské fondy 5. Ostatní Zisk ze státní účasti v podnicích, Příjmy z privatizace. Výdajová strana státního rozpočtu obsahuje 1. Mandatorní výdaje jde o výdaje, které musí být investovány vládou ze zákona. Jde například o dávky sociálního zabezpečení, dávky státní sociální podpory, dávky v nezaměstnanosti, státní příspěvek na penzijní připojištění a stavební spoření. Výdaje státního rozpočtu 2. Ostatní mandatorní výdaje obsahují například hypotéční úrokové podpory, kurzové ztráty při správě státního dluhu a realizace státních záruk. 3. Kvazimandatorní výdaje jsou tvořeny například výdaji na aktivní politiku zaměstnanosti, mzdy zaměstnanců veřejného sektoru a armádu. 4. Ostatní výdaje stát nemá povinnost realizovat tyto výdaje, ale chce. Například, aby mohla vláda splnit svůj vládní program. Typy rozpočtu Vyrovnaný rozpočet (v případě, že se výdaje rovnají příjmům). Přebytkový rozpočet (v případě, že jsou příjmy vyšší než výdaje). Schodkový též deficitní rozpočet (v případě, že jsou výdaje vyšší než příjmy). Typy státního rozpočtu

168 Obrázek č. 13: Příjmy státního rozpočtu za 1. čtvrtletí 2009 (vlastní úprava) (Zdroj:Ministerstvo financí České republiky A. Pokladní plnění státního rozpočtu, [online]. [cit ]. Dostupné z: Z celkových příjmů tedy 33,4% představují příjmy z pojistného na sociální zabezpečení, daň z přidané hodnoty (DPH) tvoří 13,9%, podíl příjmů ze spotřebních daní je 9,4 %, daně z příjmu fyzických osob (DPFO) představují 8,9% a daně z příjmů právnických osob (DPPO) tvoří 8,1%. 24,6% jsou nedaňové a kapitálové příjmy a přijaté transfery. Ostatní příjmy, zahrnující například poplatky a odvody v oblasti životního prostředí, majetkové daně a správní poplatky včetně kolků, nejsou tolik významné, jedná se o 1,7% z celkových příjmů. Pokud se týká celkových výdajů, tak lze uvést na základě obrázku č. 14 Výdaje státního rozpočtu, který je na následující straně, tj. na straně 255, že z celkových výdajů jsou skutečně nejvýznamnější částí sociální dávky, které tvoří 38,32%. Druhou nejvýznamnější část představují ostatní běžné výdaje, které tvoří 35,14% z celkových výdajů. Kapitálové výdaje jsou 11,64% a téměř stejnou část představují neinvestiční transfery územním rozpočtům se svými 11,61%. Státní dluh je 3,26% z celkových výdajů. Skutečnost, že důchody mají opravdu největší podíl na čerpání státního rozpočtu, dokazuje obrázek č. 15 Podíl jednotlivých sociálních dávek na celkových sociálních dávkách ve státním rozpočtu

169 Obrázek č. 14 : Výdaje státního rozpočtu za 1. čtvrtletí 2009 (vlastní úprava) (Zdroj:Ministerstvo financí České republiky A. Pokladní plnění státního rozpočtu, [online]. [cit ]. Dostupné z: Obrázek č. 15 : Podíl jednotlivých sociálních dávek na celkových sociálních dávkách za 1. čtvrtletí 2009 (vlastní úprava) (Zdroj:Ministerstvo financí České republiky A. Pokladní plnění státního rozpočtu, [online]. [cit ]. Dostupné z: