SMALT VE VÝTVARNÉ TVORBĚ

Transkript

1 Magdalena Urbanová SMALT VE VÝTVARNÉ TVORBĚ Historické a současné techniky

2

3 Magdalena Urbanová SMALT VE VÝTVARNÉ TVORBĚ Historické a současné techniky

4 Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Smalt ve výtvarné tvorbě Historické a současné techniky Magdalena Urbanová Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, tel.: , fax: jako svou publikaci TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE Texty Mgr. Magdalena Urbanová, v části Projekty uvedení smaltéři Jazyková korektura Mgr. Věra Koubková Novotná Fotografie v knize archiv autorky Upozornění: všechny výrobky uveřejněné v knize jsou chráněny autorským zákonem a není možné je kopírovat pro komerční užití ani bez svolení autorů dále publikovat jejich fotografie. Nelze dále použít ani fotografie historických smaltů, které jsou otištěny se svolením těchto institucí: British Museum, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Severočeské muzeum v Liberci, Arcidiecézní muzeum v Olomouci a Podještědské muzeum Český Dub. Fotografie současných smaltů pocházejí ze soukromých archivů autorů, případně od uvedených fotografů. Pokud není uveden jiný autor, pocházejí fotografie výrobků a pracovních postupů od Magdaleny Urbanové. Fotodokumentaci v části Projekty vytvořili uvedení smaltéři. Fotografie na obálce Mgr. Magdalena Urbanová Sazba a grafická úprava Radek Krédl Mg.A Návrh grafické úpravy a obálky Radek Krédl Mg.A Odpovědná redaktorka Ing. Jana Minářová Počet stran 176 První vydání, Praha 2013 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Grada Publishing, a.s., 2013 Cover Design Radek Krédl Mg.A, 2013 Doporučení a pracovní postupy v této knize byly autorkou ověřeny, přesto za ně nelze převzít zodpovědnost. Autor ani nakladatelství neručí za jakékoliv věcné, osobní ani majetkové škody. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. ISBN ISBN (pdf) ISBN (epub)

5 Obsah Teorie 6 Úvod 6 Definice smaltu a jeho základní vlastnosti 22 Historie smaltu a klasické historické techniky 28 Smalt v Českých zemích 46 Praxe 68 Začínáme se smaltem 68 Co je potřeba pro práci se smaltem? 70 Smalty druhy barev 73 Kovy vhodné ke smaltování 82 Zkoušky 85 Všeobecný postup práce se smaltem 88 Příprava kovového podkladu 88 Čištění 91 Nanášení barev 92 Tragant 102 Délka a teplota pálení 104 Broušení smaltu 106 Vypalování zadních stran a začišťování hran 108 Chyby při smaltování 110 Smaltování na drahých kovech 111 Použití zlaté a stříbrné fólie 116 Opravy a vady smaltu 116 Odstranění smaltu 118 Trvanlivost a praní smaltu 119 Bezpečnost a čistota práce 120 Údržba smaltu 121 Studený pot u horké pece 121 Nejpoužívanější smaltérské techniky 122 Cloisonné 124 Cloisonné filigránová technika 125 Champlevé 126 Basse-taille 127 Ronde bosse 128 Plique-á-jour 128 Malba miniatura, limogeský smalt, grisaille 129 Proškrabování 131 Nanášení 133 Přesýpání 133 Šablonování 134 Zatavování korálků 134 Zatavování měděných kroužků 135 Krakelování 135 Mramorování 136 Obtisky 137 Cvičení 138 Volná torba 140 Projekty 148 Magdalena Urbanová 149 Eva Heřmanská 152 Irena Pantůčková 154 Vladislav Mašek 156 Jana Veselá 158 Věnceslava Věnina Kolomazníková 160 Radka Urbanová 164 Závěr 166 Literatura 168 Malý ový slovníček 169 Poděkování 170 O autorce 171

6 Smalt ve výtvarné výrobě Teorie Úvod Stručně představit a definovat smalt je těžší, než by se na první pohled mohlo zdát. Tato technika má velice mnoho rozdílných tváří, které jsou v plné šíři laické veřejnosti většinou neznámé. Paradoxně není znalost všech jeho podob rozšířena ani mezi smaltéry, protože je velice vzdálen svět zlatníka používajícího nejčastěji historické postupy od prostředí profesionálního malíře, který pracuje s průmyslovým smaltem na velkoformátových obrazech nebo objektech. Zároveň u nás existuje odhadem několik desítek profesních smaltérů, kteří se věnují drobným šperkům na mědi, nejčastěji technickým, méně často šperkařským smaltům. Tyto profesionální přístupy se většinou míjejí s prostředím kurzů, kde si amatérští zájemci zkouší jednoduchými technikami své první drobnější výrobky. Je zjednodušující říci, že jsou tyto skupiny vzájemně nepropustné, ale ve skutečnosti se liší nejen výsledky jejich práce, ale i filosofický přístup k oboru a většinou se tito autoři mezi sebou ani neznají. 6 Marie-Hélène Amilien (Francie), Loď paní Zimy, měď, měděný drát, papír, smalt, v. 23 cm. Foto: Patrice Molle

7 Olina Francová (ČR), Šaman, z cyklu Šamani, smalt na ocelovém plechu, cm

8 Smalt ve výtvarné výrobě 8

9 Úvod Pokud rozšíříme úhel pohledu i na další země, z nichž některé mají velice silné historické tradice u, ukazují se nám přístupy zcela odlišné, než na které jsme zvyklí u nás. Zaměříme-li se na smalt také v průběhu jeho více než třítisíciletého vývoje, nalézáme i zde pozoruhodnou různorodost. Neexistuje tedy nic, jako typický smalt, protože tato původně tradiční historická technika je velice tvárná. Mojí snahou bylo prezentovat především tuto pestrost a šíři forem smaltu v minulosti i současnosti. Kromě slova smalt se používá i termín . Oba názvy znamenají prakticky totéž a jsou používány paralelně. Častěji je u nás spojen se smaltem šperkařským a smalt s průmyslovým (technickým), ale v praxi není dnes názvosloví takto striktně odděleno. Je naprosto běžné, že i šperkaři používají pro své výrobky termín smalt. Se slovem smalt, které pochází z latinského smaltum, se u nás setkáváme již ve středověku. Také v dalších jazycích nacházíme varianty obou slov, například: smelzan (stará němčina), das (němčina), esmail (starofrancouzština), enamel (angličtina), vitreous enamel (angličtina ve významu šperkařský smalt), porcelain enamel (USA), émail (francouzština), smalto (italština), esmalte (španělština). Je tedy jasně patrné, že i v různých jazycích vychází pojmenování z obou zmíněných slov. Vzhledem k tomu, že ani v češtině jednotné názvosloví není, jsou i v následujícím textu oba výrazy používány jako synonyma. Během staletí se měnila podoba smaltu, rozvíjely se jeho techniky a střídala se období, kdy byl na vzestupu, i v útlumu. Věčnost u obdivoval ve svých denících už Leonardo da Vinci: Malba ovými barvami na mědi, která je podložena bílým smaltovým podkladem a která je vypalovaná v peci, značně převyšuje svou stálostí sochařská díla. Čas mu dává za pravdu, protože jeho obrazy jsou dnes už popraskané a někdy značně poničené, ale ové portréty ze stejné doby vypadají stále jako včera vytažené z pece a uplynulá staletí nijak nezměnila jejich lesk, barvy ani povrch. V případě, že smalt není poničen mechanicky, sám o sobě svou barevnost nemění po celá staletí. Dlouhou dobu byl smalt součástí luxusních řemeslných výrobků a až v 19. století se začal masově používat průmyslový smalt v tovární produkci. Technický a šperkařský smalt se svým složením a vlastnostmi částečně liší a v minulosti se užití jednotlivých druhů oddělovalo. V dnešní umělecké tvorbě není toto dělení určující, protože oba typy smaltů mají své využití a někdy je možné je kombinovat i v rámci jednoho výrobku. Byzantský, limogeský nebo secesní smalt od sebe odlišíme na první pohled; každý má své specifické rysy a jasně rozpoznatelný styl, ve kterém výrobky v dané době a zemi vznikaly. Současnost nabízí mnohem větší volnost a prostor pro experimenty než minulá staletí. Umělecká díla tak mohou vznikat technickým smaltem na ocelových trubkách a plechu, stejně tak jako šperkařským em na měděném talíři. Dnes sice nejsou přesně definovaná pravidla, co a jak smaltovat, přesto má postup práce technologické zákonitosti, které nelze obejít a je s nimi konfrontován každý ér. Cílem této knihy je snaha přinést čtenářům i smaltérům informace, které dosud neměli možnost získat v českém jazyce v ucelené knižní podobě. Tato publikace se snaží přinést základní přehled technik a možností smaltu v řemeslné a výtvarné tvorbě, ale je samozřejmé, že díky rozsahu knihy není možné každou oblast podrobně v celé šíři rozebrat. Kniha si nečiní ambice být vyčerpávajícím zdrojem informací, snažila jsem se smalt především představit. Bylo by určitě přínosné, kdyby se tomuto tématu věnovali i další autoři a kdyby měli čeští čtenáři a smaltéři možnost pronikat do této problematiky hlouběji při četbě i u pece. O smaltu by se dala napsat řada samostatných textů, namátkou: dějiny, učebnice jednotlivých technik, autorská monografie smaltérů, národní a regionální tradice v různých částech světa. Výběrem ilustrací jsem nesuplovala výtvarnou monografii, ale chtěla jsem prezentovat různorodost možných přístupů a technik a z tohoto úhlu jsem volila také ilustrační fotografie. Veronika Richterová (ČR), Červi, 1992, délka 50 až 60 cm. Foto: Jan Pohribný 9

10 Shana Kroiz (USA), Královská tanečnice, stříbro 925/1000, perleť, kožešina, smalt na mědi, galvanoplastika

11 Jennaca Davies (USA), Žlutý a bílý přívěšek, měď, smalt Radka Urbanová (ČR), Školáci ze souhvězdí Labutě, smalt na mědi, mm Stefano Pedonesi (Itálie), Závěsný květ, stříbro 925/ 1000, zlato 750/1000, smalt, hydrothermal quartz Judy Stone (USA), nádoba, měď, smalt Linda Lundell (USA), Posvátné pírko, zlato 999/1000 (drátky cloisonné), základ stříbro 999/1000

12 Smalt ve výtvarné výrobě Marie-Hélène Amilien (Francie), Sítěný domov, háčkovaný měděný drát, skleněné korálky, ocelový kruh, smaltovaná měď, průměr 75 cm. Foto: Patrice Molle Tato publikace je rozdělena na tři části: teorii, praxi a ukázku výroby smaltů jednotlivými autory za použití různých technik. První, teoretická kapitola je určena všem, kteří se chtějí dozvědět základní informace jako například definici, příběh techniky v dějinách nebo výčet druhů smaltu. Druhá a třetí část je praktická, podrobnější a slouží těm, kteří se již smaltování chtějí věnovat osobně. Základní informace zde najde i začátečník, ale svým pojetím jsou tyto kapitoly určeny především těm, kteří chtějí své dosavadní znalosti dále rozvíjet. V praktické části se zájemce dozví o moderních i historických postupech a získá informace přibližující smaltovaní v praxi. V závěru provází několik smaltérů jednotlivými technologiemi, z nichž každý má jiný, individuální přístup a používá odlišný materiál a techniku. 12

13 Úvod Aleksandr Motyljev (Rusko), Kontinuita, smalt na ocelovém plechu, cm Kniha je věnována smaltu v umělecké a řemeslné tvorbě, nevěnuje se tedy průmyslové výrobě v továrnách. Publikace není věnována ani takzvanému plotýnkovému smaltu (nazývanému i nepravý nebo práškový), který je někdy za klasický materiál zaměňován, i když se jedná o zcela jinou surovinu, která smalt pouze připomíná. Někteří výrobci a prodejci slovo smalt někdy používají téměř pro jakoukoliv lesklou barvu na povrchu (například barvené pryskyřice nebo akrylové barvy), tyto výrobky však nemají s em a jeho vlastnostmi nic společného. Smalt u nás stále stojí ve stínu mnohem rozšířenějších technik jako je sklo, keramika nebo klasická malba, a i ve zlatnictví se mu věnuje jen minimum šperkařů. Vzhledem k nedostatku a nejednotnosti literatury čerpá každý smaltér informace z různých zdrojů, proto neexistuje ucelená terminologie 13

14 Smalt ve výtvarné výrobě Annemarie Timmer (Nizozemí), Vesnice na Slunci, smalt na oceli, cm Julie Shaw (USA), Průzkum, brož, smalt, stříbro 925/100, zlato, trilobit, mušle, 7,6 3,8 cm 14

15 Magdalena Urbanová (ČR), smaltované obrazy na mědi ze série Quartet, 11 cm, z 90% jsou použity zahraniční technické smalty, které jsou vyrobeny přímo pro výtvarníky, některé jsou transparentní a vytváří efekty podobné šperkařským smaltům

16 Smalt ve výtvarné výrobě a různí tvůrci někdy nazývají stejné věci odlišným jménem. Základy práce se smaltem jsou sice univerzální, ale tato technologie umožňuje každému individuální přístup. Není nic výjimečného, že v praxi se postup práce u jednotlivých érů bude v detailech lišit. Ani tuto knihu určitě není třeba brát jako dogma, měla by sloužit především jako inspirace. Sama dvacet let pracuji především se šperkařským smaltem na mědi. Tato kombinace nejvíce vyhovuje mému přístupu ke smaltu, protože nabízí nejširší množství barevných ových efektů. Měla jsem ale několikrát možnost smaltovat i velkoformátové obrazy technickým smaltem, který v menším měřítku používám i v domácích podmínkách a často jej kombinuji se šperkařským smaltem na mědi. Osobně jsem měla to štěstí, že moje matka, výtvarnice Radka Urbanová, se smaltům věnovala od poloviny 80. let a já mezi smalty vyrůstala. Základní postupy jsem tak měla odpozorované již z doby dospívání, přesto jsem se nevyhnula letům zkoušení a omylů. V případě smaltování drahých kovů jsou mé osobní zkušenosti velice omezené, proto jsem vycházela ze zkušeností svých kolegů a z literatury. Snažila jsem se veškeré informace ověřovat z více zdrojů, ale vzhledem k nedostatku literatury o smaltu je možné, že se některým nepřesnostem přesto nepodařilo zabránit. Často jsem narážela na to, že se informace v literatuře nejen částečně liší, ale někdy si i odporují. Se stejným problémem jsem se setkala i v případě konzultací s kolegy. Smaltování je krásný obor s neomezenými možnostmi hledání a rozvoje, ale zároveň je to technika náročná na peníze, čas, trpělivost a zkoušení. Není na místě se smaltu zbytečně obávat, ale je dobré k němu přistupovat s respektem a pokorou. Dobrou zprávou je, že smaltovat může pod odborným vedením i dítě. Dnes je řada možností vyzkoušet si smaltování v některém z kurzů pro veřejnost. Už po prvních několika hodinách práce je možné si odnést domů svůj první hotový výrobek. Alexandra Horová (ČR), Zahrada mých šatů, smalt, ocel, cm Magdalena Urbanová (ČR), Mapa ztracených měst II, šperkařský smalt na mědi, 11 cm Magdalena Urbanová (ČR), Vegetace, šperkařský smalt na mědi, 11 cm 16

17

18 Smalt ve výtvarné výrobě * Na druhé straně je naivní představa, že technologii se dá opravdu naučit po několika hodinách nebo dnech. Kurz může být dobrým odrazovým můstkem k dalšímu vlastnímu učení a rozvoji, což nadšeného éra zaměstná na další dlouhé roky. Při smaltování je stále co se učit a objevovat, a proto si poctivý ér nikdy neřekne už to umím, protože se i po letech setkává s tím, že se práce nedaří, jak si představoval. Osobně upřednostňuji přistupovat ke smaltu jako k napínavé hře, která má někdy trochu nejasná pravidla a ne vždy jasného vítěze. Mým záměrem není strašit technologickou náročností oboru, ale naopak ukázat smalt jako materiál, který má i v dnešní době obrovské možnosti využití v umělecké a řemeslné tvorbě. Každý má ke smaltu jiný přístup, někdo si vše pečlivě plánuje, zapisuje, studuje dostupné návody a knihy, někdo naopak impulzivně zkouší u pece a hledá bez pravidel a návodů. Mně je bližší spíše druhý přístup. Přesto mi dlouhá léta souhrnná publikace o smaltu u nás chyběla. K napsání této knihy jsem se rozhodla po dvaceti letech praxe bez četby návodů, přesto doufám, že poznatky uvedené v této publikaci mohou někomu dalšímu jeho cestu usnadnit. Szvetlána Tóth (Rusko), Lov na jednorožce, měď, smalt, dřevo, cm Radka Urbanová (ČR), Jednorožec, perleťová ulita, smalt na mědi, mm Radka Urbanová (ČR), Attila, dikobrazí osten, ulita, smalt na mědi, mm 18

19

20 Linda Verkaaik (Nizozemí), Terasa Jungle, zábradlí na mostě Vysoké školy ekonomie a managementu v Utrechtu, smalt, bronz

21 Han-Chieh Chuang (Taiwan), Červená cihla, brož, měď, stříbro, smalt Michelle Startzman (USA), Neznámo, brož, smalt s obtiskem, měď, mokume-gane

22 Smalt ve výtvarné výrobě Definice smaltu a jeho základní vlastnosti Základním principem smaltování je přitavování skloviny (smaltu) na kovový podklad. Jedná se tedy o práci se dvěma různými materiály s odlišnými vlastnostmi. Smalt je oblíben především pro své následující vlastnosti: lesk, stálobarevnost, chemickou odolnost, tvrdost (5 7 Mohsovy stupnice, podle druhu barev), snadné čištění a údržbu. I přes svou tvrdost je smalt křehký, protože složením se stále jedná o sklovinu. Složením se smalt blíží sklu, ale obsahuje i další přísady, které snižují jeho tavicí teplotu a usnadňují jeho dobré přitavení ke kovovému podkladu. Základní surovinou, ze které se vyrábí sklo, tedy i smalt, je oxid křemičitý ve formě křemičitého písku. Křemen a kyselina boritá tvoří sklotvorný základ, ke kterému se přidávají další suroviny jako soda, živec, potaš, křída, kostní moučka, oxidy kovů a další. Tato směs se dobře promíchá, utaví a prudce ochladí. Tímto postupem vznikne sklovina (frita) ve formě skleněných granulí. Šperkařský smalt může být ve formě malých granulí již prodáván (v tom případě je třeba si ho později individuálně dle potřeby namlít), nebo se dále jemně namele a prodává se v podobě vhodné k okamžitému smaltování. U technického smaltu se frita následně dlouho pomalu mele ve speciálních bubnech za pomoci tvrdých kamenů. Po usušení se podle potřeby znovu namele na různé stupně zrnitosti. Namletá frita se mísí s dalšími přísadami, (např. kaolín, barvítka) a po promíchání s vodou vytváří smaltéřskou břečku, která se dále používá pro namáčení, polévání a stříkání na kovový materiál. Julie Shaw (USA), Vnitřní země, brož, smalt, stříbro 999/1000, 925/1000, 7,6 7,6 cm 22

23 Larisa Solomnikova (Rusko), Narození, šperkařský smalt na mědi, stříbrná fólie, zlato, bronzový zlacený rám, cm

24 Smalt ve výtvarné výrobě Zabarvení smaltu je ovlivněno přidanými oxidy kovů. Smaltovací barvy jsou také individuálně přizpůsobovány kovu a účelu, pro který jsou vyráběny. Složení technických a šperkařských smaltů se částečně liší. V případě šperkařských smaltů jsou nejčastěji uváděny příměsi jako borax, suřík, potaš nebo kryolit. Odlišné je i složení jednotlivých druhů barev. Smaltovací barvy jsou buď opakní (neprůsvitné), transparentní (průsvitné), opálové (mléčně zakalené a měňavé) nebo listry s kovovým efektem. Transparentní smalty bývají tvořeny boraxem, sodou a suříkem. Opakní barvy obsahují ještě zakalující složky, bývají složeny například z fluoritu (kazivce), oxidu zinku a kostní moučky. Přesné složení jednotlivých typů smaltů není snadné jednoznačně popsat, protože výrobci si je logicky hlídají jako firemní tajemství; často se liší i složení barev od jednoho výrobce. V praxi ale tato informace není určující, protože z důvodu rozdílných vlastností barev je nejdůležitější u každé barvy udělat samostatné zkoušky a až z nich odvodit, pro které účely se jaká barva hodí. Podle složení, vlastností a původního účelu dělíme klasické smalty na technické a šperkařské. Jemnější šperkařský smalt se používá především na stříbro, zlato a měď. Šperkařské smalty mají širokou barevnou škálu a vynikají především jasností a leskem barev. Nádherné jsou různobarevné jasné transparenty a opály, které u technických smaltů v této podobě nenalezneme. Technické smalty se ve výtvarné tvorbě používají nejčastěji na ocelový plech nebo měď, ale mohou být použity i na další smaltovatelné kovy. Většina klasických technických smaltů je neprůsvitná a neprodávají se v tak velké barevné škále. Přesto se vyrábí v omezené barevné škále i poloprůsvitné až průsvitné technické smalty. Samotná práce, zvláště pro začátečníka, je snazší s technickým smaltem, který není tak sypký a snáze se do něj vyrývá. Šperkařský smalt je proti tomu nevyzpytatelnější a při práci s ním je potřeba větší cvik. I zkušený smaltér je často překvapen a zaskočen tím, že stejná barva se pokaždé vypálí úplně jinak. S oběma typy smaltů jde dělat nádherné a složité věci, je jen třeba počítat s tím, že každý vytváří jiné efekty a hodí se k odlišným technikám a výrobkům. Při práci je možné někdy oba druhy smaltů kombinovat. V tomto případě je ale nezbytné udělat předchozí zkoušky, protože řada barev spolu není díky rozdílnému složení kompatibilní. Barvy se nejčastěji nanášejí štětcem nebo sypáním, u technických smaltů je možné použít například také stříkání a namáčení. V případě sypání přes síto se používají barvy za sucha, v ostatních případech smíchané s vodou. Vždy je nutné smalt vypalovat zcela suchý. V případě šperkařských barev nejde se smaltem malovat a táhnout štětcem jako u tradičních výtvarných technik. U šperkařského smaltu se s výchozí surovinou pracuje více jako s hmotou, která se hrne a pečlivě tvaruje do rovnoměrné hladké plochy. Práce s technickými smalty se více blíží malování akrylovými, olejovými barvami nebo temperou. Jednotlivé šperkařské smalty se mezi sebou nemíchají, ale je nutné mít vždy další barevný odstín samostatně. Pokud dvě barvy smícháme, nedosáhneme nového odstínu, ale barvy složené z oddělených teček výchozích dvou barev. Technické smalty mezi sebou míchat můžeme, zvláště u příbuzných tónů dosahujeme dobrých výsledků. Začátečníka u smaltu hodně překvapí, jak moc se může lišit odstín barvy v nevypáleném stavu a po vypálení. Na první pohled bílý práškový smalt může být po vypálení zcela rudý, zlatý, bezbarvý i růžový. Emma McFarline (Severní Irsko), Straat Reversible, náhrdelník, ocel, stříbro, keramický obtisk, ocelová šňůra, smalt Emma McFarline (Severní Irsko), Pang Pang Reversible, náhrdelník, měď, stříbro, smalt, keramický obtisk, ocelová šňůra, Cubic Zirconia 24

25

26 Smalt ve výtvarné výrobě Rozpětí teploty výpalu je C, ale nejčastěji se smalt vypaluje mezi C. Teplota se odvíjí od použitých barev, kovu i efektů, kterých chce ér dosáhnout. Předměty z oceli nebo mědi tak můžeme vypalovat na vyšší teplotu než předměty ze zlata a stříbra. Smalt má podobné složení jako keramické glazury, které mají ale vyšší teplotu tavení (kolem C). Způsobů, jak se smaltem pracovat, je mnoho. Nejjednodušší způsob je celou plochu pokrýt jednou barvou. Předmět můžeme smaltovat také pouze částečně nebo na něm vytvářet různobarevné plochy a ornamenty. Smalt se většinou vypaluje několikrát a během jednotlivých pálení můžeme barvu přidávat po celé ploše nebo pouze postupně smaltovat menší části, které je možné různě překrývat a vrstvit. Pokročilejší způsoby smaltování již nabízejí složitější postupy a výsledky. Jednotlivé plochy smaltu je možné od sebe oddělit kovovým drátkem (technika cloisonné), smalt můžeme vykládat do vyhloubených jamek (technika champlevé) nebo na smalt můžeme malovat propracované obrazy (typické pro limogeské smalty nebo portrétní miniatury). Smaltem můžeme také pokrývat prostorové předměty (technika ronde bosse) nebo jej nanést přes plastický vyrytý povrch (technika basse-taille), je možné vytvořit i průsvitnou vitráž (technika plique-á-jour). Vyjmenované techniky patří k historicky nejznámějším. V současnosti je možné tyto techniky svobodně kombinovat a vymýšlet tak nové přístupy ke smaltu. Marjorie Simon (USA), Krabice květů, ocel, stříbro 999/1000, smalt. Foto: Ken Yanoviak Vladimír Mašek (ČR), brož, stříbro 925/ 1000, smalt Brice Garrett (USA), duté měděné smaltované nádoby. Foto: Helen Shirk 26

27 Úvod Emma Gerald (Kanada), Objekty, smalt, měděná galvanoplastika, cm Doba výpalu je velice krátká, většinou 2 až 4 minuty v závislosti na druhu a velikosti výrobku i tloušťce použitého kovu. Zvláště pro keramiky je překvapivé, že pec je při práci možno otevírat a po výpalu smalt okamžitě vyjmout, případně znovu dále vypalovat. Výhodou smaltu je i relativně malá prostorová náročnost, běžnou smaltovací pec je možné mít doma na pracovním stole. Pro velkoformátové smaltování je již obvykle třeba domluvit zapůjčení pece v průmyslovém provozu. Konkrétní vlastnosti každé barvy se liší během výroby suroviny, ale mění se i mezi jednotlivými páleními. Smalty zároveň odlišně reagují na různé kovy, teplotu i délku výpalu nebo okolní barvy. Zajímavé je, že po vytažení z pece smalt během chladnutí mění barevnost před očima. Vzhledem k množství vlivů, které působí samostatně i spolu navzájem, je prakticky nemožné a zbytečné se přesně pokoušet předem teoreticky definovat, jak se která barva bude chovat v peci. Postupu práce se smaltem se podrobněji věnuji v praktické části knihy, proto v této kapitole najdete jen stručný souhrn, který má smaltování na úvod představit. Andrew Kuebeck (USA), Dřevorubec, brož, měď, mosaz, stříbro 925/1000, smalt, přenos fotografického obtisku na smalt, basse-taille Andrew Kuebeck (USA), Zedník, brož, měď, mosaz, stříbro 925/1000, smalt, přenos fotografického obtisku na smalt, basse-taille 27

28 Smalt ve výtvarné výrobě Historie smaltu a klasické historické techniky Smalt má za sebou více jak 3000 let dlouhou historii. Můžeme se s ním setkat v mnoha zemích a kulturách, protože se již od starověku šířil do různých částí světa. Tuto techniku nacházíme již u starověkých civilizací Řecka, Blízkého východu, u Keltů i starých Germánů, ale také v Indii, Japonsku a Číně. Mezi vrcholná období u patří období Byzance, středověku i renesance, neodmyslitelně je spojen také s nádhernými secesními šperky. V poslední třetině 20. století smalt znovu nabírá dech a objevuje nové možnosti ve výtvarné tvorbě. Kde přesně byl smalt použit poprvé, nevíme. Nejstarší dochované y byly nalezeny v hrobech mykénské kultury na Kypru, šest zlatých prstenů je datováno do období př. n. l. O něco mladší je nález královského zlatého žezla z 11. století př. n. l., které pochází z hrobky v Kourionu. Zpracování kovů na Kypru se začalo vyvíjet velice brzy a dosáhlo vysoké řemeslné úrovně. Usazovali se zde osadníci a řemeslníci z okolních zemí, především neklidného Řecka, a přinášeli nové technologie. Všechny nalezené smalty jsou vytvořeny za použití techniky cloisonné. Název pochází z francouzského slova cloison, což znamená přepážka, příčka, a odkazuje na charakteristické rozdělení předmětu kovovými přihrádkami. y vytvořené touto technikou nejsou v té době na jiných místech doloženy. Je třeba říci, že nejstarší zachované nálezy dosahují pozoruhodné řemeslné úrovně, je proto možné, že tradice smaltu je mnohem delší, než nám dokládají archeologické nálezy. V některých publikacích se vyskytuje informace, že se smaltovalo již ve faraonském Egyptě, protože šperky z té doby skutečně jako smaltované na první pohled vypadají. Osobně se kloním k názoru, že v těchto textech byla glazovaná keramika, skelná pasta a drahé kameny zaměněny za klasický přitavovaný na kov. Pro egyptské šperkařství je typické vkládání skelné hmoty, fajánse a drahých kamenů do kovových přihrádek, které jsou charakteristické pro ovou techniku cloisonné. Jednotlivé šperky z faraonského období připomínají složitě poskládané mozaiky, především v tyrkysovo-modro-korálově-zlaté zářivé barevnosti. Stejný postup používali Egypťané nejen na šperky, ale i na exkluzivní řemeslné předměty, které byly z kovu, hlíny nebo dřeva. Podobné šperky vznikaly již u starověkých Sumerů, ale skutečný smalt se mi v odborné literatuře ani na fotografiích z faraonského Egypta najít nepodařilo. Nevylučuji, že existoval nebo se i dochoval, ale pravděpodobnější je, že se okrajově do Egypta dostal až v římském období. Použití smaltů bylo již rozšířeno a bohatě doloženo v oblasti později, v časech islámského Egypta. Po období mykénských nálezů následují dlouhá staletí (zhruba 500 let), kdy smalt nemáme archeologicky doložen, a tak to zdánlivě vypadá, jako by tato technika nebyla dále rozvíjena. Přibližně od 7. století př. n. l. nalézáme doklady u ve Španělsku, Řecku, na Kavkaze, opět na Kypru a v Itálii. Vzhledem ke kvalitě nalezených prací je pravděpodobné, že technika smaltu nezmizela, ale byla předávána i ve staletích, ze kterých se zatím nepodařilo nalézt žádné smaltované artefakty. Etruskové své překrásné šperky zdobili především jemnou granulací, ale v omezené míře se i u nich setkáváme s přihrádkovým em. Umělecké řemeslo zažívá nebývalý rozkvět v období klasického Řecka. Pro helénistické Řecko jsou charakteristické šperky kombinující , granáty, drahé kameny i filigránovou techniku v rámci jednoho výrobku. Raně římské výrobky byly podobného typu jako egyptské smalty, také připomínají spíše mozaiku a jsou vykládány kousky vícebarevného skla millefiori. V mezerách mezi skly byl umístěn skleněný prášek, který se po zahřátí roztavil. Bylo to sice podobné smaltování, ale sklo se ke kovu nepřitavilo. Později se používalo děrování kovového podkladu, kterým sklo proteklo a ke kovu se již napevno připojilo, čímž se tato technika přiblížila klasickému smaltu. V období počátku letopočtu se z centra Římské říše do provincií šíří barevný . Období císařství je spojeno především s oblibou gem a drahých kamenů, ale nacházíme i šperky zdobené oblíbeným červeným em. 28

29 Úvod Výborní řemeslníci byli Keltové, kteří své šperky zdobili smalty nanášenými technikou cloisonné i champlevé. Takové šperky nacházíme například v Galii a Británii. Typické pro Kelty je použití červeného u vyráběného z oxidu mědi. Nejstarší germánské smalty pocházejí z oblasti Rýna z 1. století n. l. Červený odstín smaltu je charakteristický i pro období stěhování národů. I pro tuto dobu je typická technika cloisonné a použití granátů a červeného smaltu dohromady. Opět se setkáváme i s tím, že sklovina je pouze roztavena, ale nikoliv natavena na kov, takže mnoho výrobků z té doby smalt pouze na první pohled připomíná. Takové šperky se smaltem, červeným sklem i granáty jsou si velice podobné, proto v různé literatuře nalézáme stejný šperk s odlišným popisem. Výrobky tohoto typu nacházíme u Merovejců, Germánů a řady dalších barbarských národů. Uplatňují se především proplétané geometrické a zvířecí motivy na přezkách, zbraních, špercích a amuletech. V prvních staletích n. l. je již smalt široce rozšířen. Ze středomořské oblasti postupně pronikl na Kavkaz a do jižního Ruska, ale i v Evropě se dále šíří na Balkán a do Podunají. Neklidná doba 5. století v Evropě má vliv i na podobu smaltu, u kterého se projevují orientální motivy a klesá jeho řemeslná úroveň. V Rusku smalt v dalších staletích silně zakoření a bude neodmyslitelně spjat především s liturgickými předměty. Zemí s dlouhou tradicí smaltu je i Gruzie, která je známa především svými nádhernými středověkými smalty s náboženskou tematikou, kterým dominují modré, bílé a červené barvy smaltu na zlatém podkladě vytvořené technikou cloisonné. Po rozdělení římského impéria zažil smalt svůj první skutečně velkolepý rozkvět v Byzantské říši v století. Smalt měl za sebou sice již téměř dva tisíce let existence, ale až zde začíná skutečně rozvíjet své technické a výtvarné možnosti. I před tímto obdobím se smalty objevovaly na řemeslně velice kvalitních výrobcích, ale samotný smalt dříve sloužil především jako abstraktní barevný dekor, na který nebyly kladeny další nároky. V Byzantské říši byla kvalita barev výrazně zdokonalena a rozšířena byla i barevná škála. Především se ale smalt začal používat ke složitě koncipovaným mnohabarevným figurálním obrazům a zaujímal na jednotlivých dílech dominantní postavení. Bez přehánění můžeme říci, že se smalt stal jedním ze symbolů byzantského umění a kultury. Smalty se používaly především na exkluzivních liturgických předmětech například insigniích a relikviářích, které byly doplněné množstvím drahých kamenů a perel. nalézáme také na špercích a dalších předmětech. Technika cloisonné zde byla kombinována s technikou jamkového smaltu (champlevé) někdy i v rámci jednoho díla. Používal se tenký plech, do kterého byly vytvořeny jamky, které byly následně smaltovány a broušeny. Typické pro toto období je použití zlata a je zde poprvé v dějinách respektován jako vzácný materiál, který má se zlatem a drahými kameny rovnoprávné postavení. Charakteristickým motivem jsou barevné ové postavy světců na zlatém podkladě. Od 6. století se pojetí byzantského u šíří dále do západní Evropy a výrazně ovlivňuje především Benátky. V tamním kostele sv. Marka dodnes můžeme obdivovat proslulou oltářní ovou desku Pala d Oro, která má úctyhodné rozměry 3,45 1,45 m. Původ desky je starší (snad z 10. století), ale v pozdějších staletích byla ještě upravována. Jedná se o jedno z nejslavnějších a největších děl u v historii. Pro raně středověké šperky v západní Evropě je ještě charakteristické použití techniky cloisonné, ale od 12. století se o slovo hlásí technika champlevé, která se začíná výrazně prosazovat a získávat dominantní postavení. Obdobím zlatého věku u je 12. století a pochází z něj i první dochovaná zlatnická příručka, kterou napsal mnich Theophilus Presbyter. Schedula diversarum artium představuje nejstarší text, který popisuje i soudobé techniky ování. 29

30 Pyxis (původní účel nejistý, snad kalamář), 2. století n. l. (Římská Británie), výborně zachovalý dekor zdobený sklem millefiori se smaltem, bronz, smalt, v. 4,6 cm, nalezeno v hrobě v Elsenhamu (Esex). Trustees of the British Museum, (All rights reserved) ová truhlička (jedna z prvních ových limogeských truhliček vyrobených pro sekulární účely je zdobena milostnými motivy), okolo 1180, zlacená měď, smalt champlevé, 21,1 15,6 11 cm, Limoges, Francie. Trustees of the British Museum. (All rights reserved) Labuť z Dunstable (středověký šperk výjimečné kvality, jeden z nejznámějších ů v technice ronde bosse), okolo 1400, opakní bílý smalt, zlato, 3,3 8,4 cm, Francie nebo Anglie. Trustees of the British Museum. (All rights reserved)