Volejbalový oddíl SK Metylovice Obsah Obsah

Transkript

1 Obsah Obsah Obsah...1 Základní údaje o volejbalovém oddílu SK Metylovice...2 Slovo úvodem...3 Počátky volejbalu v Metylovicích...4 Volejbal v letech (z pamětí Ing. Josefa Luňáčka)...12 Vývoj volejbalu v Metylovicích v letech Volejbal v letech Volejbal v letech Naši nejúspěšnější...39 Společenské aktivity SK Metylovice...44 Vladan Luňáček o volejbale v USA...54 Volejbal ve Skotsku očima Ondřeje Hajduška...55 Přehled o účasti a umístění v mistrovských soutěžích Přehled o účasti a umístění v mistrovských soutěžích Přehled o účasti a umístění v mistrovských soutěžích Přehled o účasti a umístění v mistrovských soutěžích Přehled o konání volejbalových turnajů od r Poděkování

2 Základní údaje Základní údaje o volejbalovém oddílu SK Metylovice Rok založení oddílu: 1929 Počet registrovaných členů (rok 2009): Počet dospělých členů: Počet členů mládeže: Celkem členů volejbalového oddílu Účast v soutěžích 2009/2010: Krajské soutěže: KP1 muži, kadetky Okresní soutěže: ženy, žáci a žačky, mini volejbal Region Beskydy - volejbalová liga smíšených amatérských družstev Pořádané turnaje Dortový turnaj juniorek Memoriál M. Čupy a M. Bílka Metylovice CAP (turnaj smíšených družstev) Slovo úvodem Slovo úvodem Ne každá obec v kraji se může pochlubit tak dlouhou historií volejbalu jako právě Metylovice. v letošním roce slaví 80. Výročí od svého vzniku. Dovolte nám při této příležitosti vzpomenout v této brožuře na všechny, kteří se podíleli na založení volejbalu, ale i ty, kteří pokračovali v tradici volejbalu v naší obci v dalších letech až do současnosti, kdy zájem o sport jako takový značně klesá. Brožura zažila oproti té vydané k 75. výročí značné změny, což se podepsalo i na počtu stran. Díky Ing. J. Luňáčkovi bylo doplněno hluché místo v poválečné historii volejbalu, jehož příspěvek je čtivě a vtipně sepsán, z povídání pana Ing. V. Luňáčka se dovídáme o volejbalu v USA a za velmi přínosné považujeme také články věnované společenským akcím pořádaným SK Metylovice, mezi které patří namátkou smažení vaječiny či nová tradice olympijských her. Věříme, že si s radostí zavzpomínáte na dobu strávenou s volejbalem v Metylovicích, najdete sebe nebo své známé a kamarády na fotografiích a strávíte čtením následujících stran příjemné chvíle. Složení volejbalového oddílu: Předseda: Ing. Lumír Hajdušek Členové výboru: Vavřinec Pečinka, Pavel Suchan, Jakub Farný, Vladimír Míček, Lukáš Drastich, Michal Gurecký, Martin Bouška, Marcela Boráková Rozhodčí: Mgr. Lukáš Drastich (1. tř.), Bc. Jakub Farný (3. tř.), Marián Ištvánech (1. tř.), Bc. Miroslav Konečný (2. tř.), Daniel Merta (3. tř.), Lucie Vrbová (3. tř.) Trenéři: Ing. Lumír Hajdušek, Pavel Suchan, Bc. Jakub Farný, Mgr. Lukáš Drastich, Daniel Merta Webové stránky 2 3

3 Počátky volejbalu v Metylovicích Počátky volejbalu v Metylovicích Nejznámějším volejbalovým turnajem v České republice je určitě turnaj v Dřevěnicích, ale asi nejstarším turnajem mužů je Memoriál Miloše Čupy a Mirka Bílka, jehož první ročník se hrál již 8. září 1946 v Metylovicích a jehož 55. ročník se koná právě letos 22.srpna Bohumil Čupa (přáteli a rodinou nazýván Miloš) a Vladimír Bílek (neboli Mirek) patřili mezi 17 metylovických obětí 2. světové války, které zahynuly popravou nebo útrapami ve vězeních a koncentračních táborech. Miloš Čupa ( ) byl po absolvování gymnázia a učitelského ústavu v Opavě v roce 1929 propagátorem a zakladatelem volejbalu v naší obci. Vytvořením volejbalového družstva, které se stalo pod jeho vedením v létech mistrem Moravskoslezské župy, položil základy tradici, která setrvává až do dnešních dnů. Za druhé světové války byl vedoucím okresního odboje v organizaci Obrana národa. V roce 1941 byl zatčen a v prosinci 1942 v Breslau popraven. Počátky volejbalu v Metylovicích Mirek Bílek byl volejbalistou, který pracoval v ilegální organizaci Žižka v Ostravě, kde byl na samém konci války zatčen a v Polském Těšíně zastřelen. Tento turnaj a zároveň výročí založení volejbalového oddílu Sokol Metylovice v roce 1929, tedy před dlouhými 80. léty vedly stávající výbor oddílu k myšlence setkání všech pamětníků, kteří se podíleli na jeho dění a rovněž vydání této malé publikace, která vychází z dochovaných podkladů a přibližuje činnost v jednotlivých obdobích hlavně pro nejmladší generaci, na kterou je současnost volejbalového oddílu plně zaměřená. Bohumil Čupa se svými svěřenci Bohumil Čupa Záznamy o počátcích metylovského volejbalu se nepatrně rozcházejí. Zatímco kronika TJ má první záznam o činnosti z roku 1930, kronika volejbalového oddílu má první záznam již z roku V tomto roce Jindra Liberda vlastní rukou ušil první balon, kterému ostatní dali trefný název šíša, anebo taky kobzol. Miloš Čupa se pustil do seznámení s touto hrou zatím hranou jen přes špagát uvázaný mezi stromy. Před zimou hoši tehdy 14-16ti letí, stihli ještě zhotovit první síť a upravit hřiště. 4 5

4 Počátky volejbalu v Metylovicích Počátky volejbalu v Metylovicích účasti družstev Paskova, Brušperku, Staříče, Palkovic a Sviadnova dobyly Metylovice vítězství. Na turnaji v Paskově Zleva bez triček V.Čupa, P. Bílek, M. Čupa, V. Hajdušek, J. Liberda První metylovský volejbalový tým s pověstnou šíšou Zleva: J. Liberda, F. Halata, V. Hajdušek, P. Bílek, V. Čupa, M. Čupa První zápasy jsou doloženy v kronice z roku 1929 se Slezskou Ostravou na domácím hřišti s vítězstvím 3:0. Odveta v Ostravě skončila porážkou a záznamem, že pobídla hráče k pilnějšímu hraní. Sestava z těchto zápasů: Vojta Čupa, Vávra Hajdušek, Polda Čupa, Pepa Bílek, Karel Homola a Jindra Liberda. V tomto roce Miloš Čupa maturoval na učitelském ústavu v Opavě. V roce 1930 se konal první okrskový turnaj dorostu ve Sviadnově za účasti 7 družstev (Místek, Brušperk, Paskov I a II, Palkovice, Sviadnov a Metylovice). Družstvo Metylovic postoupilo do finále, ovšem bylo poráženo Místkem a obsadilo 2. místo. Zajímavá je informace z utkání 3. srpna ve Frýdku s domácím Sokolem: zápas byl sehrán o pěti hráčích bez soudce, aniž by hřiště bylo ohraničeno. 5. října proběhl turnaj ve Frýdlantě nad Ostravicí za účastí dvou domácích družstev a Sokola Nový Jičín. Tři vítězství znamenala 1. místo a byla ukončením úspěšné sezóny. Celková bilance za rok 1930: 14 utkání, 10 vítězství, 4 prohry, sety 30:15. Jaro následujícího roku (1931) a první přípravné zápasy proti Frýdlantu a Paskovu končí oba 5:0. V červnu na okrskovém turnaji dorostu za 6 Koncem června na přípravném turnaji v Metylovicích za účasti Nového Jičína a Krmelína získaly Metylovice bez ztráty setu 1. místo. Obecenstva bylo tolik, že nestačila připravená sedadla. A pak již následoval okrskový turnaj mužů v Krmelíně za účasti jednot Krmelína, Paskova, Hrabůvky a všechna utkání vítězná a postup do župního finále. Na turnaji mužů pořádaného 9. srpna na hřišti Sokola Moravské Ostravy se utkala ve vzájemných utkáních družstva Opavy, Hradce - Podolí, Mar. Hor, Staré Vsi, Metylovic a Krmelína. Celkovým výsledkem 4 vítězství, 1 prohra a sety 8:3 jsme obsadili 2. místo, přestože jsme porazili vítěznou Opavu, která postoupila do krajského turnaje v Přerově lepším poměrem setů. Závěrečný turnaj v Krmelíně za účasti Krmelína, Zábřehu a Paskova opět bez porážky úspěšný pro nás. Posledním měřením sil bylo utkání v Místku 11. října 1931 a skončilo našim těsným vítězstvím 2:1 (15:12, 13:15, 16:14). Naše sestava v tomto roce: Miloš, Vojta a Polda Čupové, Pepa Bílek, Vávra Hajdušek a Jindra Liberda. Od roku 1932 s dalším rozvojem volejbalu v župě Moravskoslezské jsou soutěže uspořádány ve třech třídách pro celkem 21 družstev. První přípravné zápasy byly hrány již , aby družstvo bylo připraveno na "vyhledávací turnaj" konaný na hřišti Sokola Mor. Ostrava za účasti všech 7 družstev I. třídy. Po vítězství nad Vítkovicemi 2:1 a Krmelínem 2:0 nastoupily Metylovice proti Mor. Ostravě I. a prohrály v poměru 1:2 (11:15,15:13,6:15). Přes 2. místo jsou Metylovice určeny župním náčelníkem 7

5 Počátky volejbalu v Metylovicích Počátky volejbalu v Metylovicích hájiti Moravskoslezskou župu na krajském turnaji v Přerově. Jednotlivé zápasy krajského turnaje: Metylovice:Orlová 1:2 Metylovice:Vsetín 0:2 Metylovice:Přerov 0:2 Metylovice:Kroměříž 0:2 (6:15,12:15) - mistr rep. v roce 1929, 1932 a 1936 Metylovice:Olomouc 2:1 II.třídy pro příští rok. Sestava II.družstva: Leopold Čupa, Vítězslav a Božetěch Bílkovi, Ruda Závodný, Alois Mališ, Karel Homola a Antonín Juřica. V roce 1933 se dokončuje výstavba třech dvorců pro odbíjenou na novém hřišti za školou. Družstvo se zúčastnilo celé řady turnajů např. v Nové Bělé za účasti 16 družstev, kde vítězí bez porážky, na 2. místě Rychvald mistr těšínské župy. V Petřkovicích ze 13 družstev - vítězstvími nad Lazy, Rychvaldem a Opavou vždy poměrem 2:1 opět na 1. místě. 10. září utkání na domácím hřišti proti mistru Valašské župy Sokolu Vsetín skončilo rovněž vítězstvím 3:1 (10:15,15:2,15:11,15:10). Družstvo žen sehrálo vítězný přátelský zápas se Sokolem Frýdlant 3:0. Na mistrovství župy v Opavě jsme hráli s dvěma prohranými sety, ale bez jediné porážky. V následujícím roce 1934 se stali již potřetí přeborníkem župy Moravskoslezské, který se konal tentokrát v Metylovicích S pěti vítězstvími, bez porážky a za veliké účasti obecenstva z okolí obhájilo loňské vítězství před Opavou, Hradcem, Paskovem, Komárovem a Vítkovicemi, které se nedostavily. Co k tomu říci, byli to nejsilnější soupeři, s jakými se hoši zatím utkali, včetně mistra republiky - Kroměříže, který tento turnaj vyhrál. Župní přebor I. třídy se konal v době od do a Metylovice postupně porazily Opavu, Hradec-Podolí, Krmelín, Mor.Ostravu, Vítkovice a Mar. hory všechny 2:0 a získávají poprvé titul přeborníka župy v odbíjené. O týden později se hrálo v Orlové mistrovství Slezska, kde postupně porazili družstva: Paskova, Rychvaldu, Orlové, Dolní Suché vždy 2:0 a prohráli s Lazy 1:2, což stačilo na titul Mistra Slezska. Mistři Slezska 1932 Zleva M. Čupa, V. Čupa, J.Bílek, V. Hajdušek, S. Halata, J. Liberda Ještě jeden velký turnaj se konal 11. září v Krmelíně za účasti 12 družstev (hráno na 4 hřištích). S pěti vyhranými zápasy 2:0 skončilo naše družstvo na 1. místě před Paskovem a Krmelínem. Z tohoto turnaje je rovněž první zmínka o družstvu žen Metylovic, které obsadilo 4. místo (1. Brušperk, celkem čtyři družstva). Celková bilance prvního družstva za rok: 53 utkání 41 vítězství, 12 porážek, sety 99:42. Sestava: Miloš a Vojta Čupové, Pepa Bílek, Vávra Hajdušek, Sylva Halata a Jindra Liberda. Druhé družstvo mužů, které nastoupilo ve III.třídě vyhrálo všechny zápasy své štramberské skupiny (Poruba, Proskovice, Štramberk), ve finále na hřišti Mor. Ostravy porazilo všechny soupeře a zajistilo si postup do Jako přeborník župy bylo družstvo vysláno na krajský turnaj do Přerova konaný za účasti 8 župních vítězů ČOS východomoravského sokolského kraje. Konečné pořadí: 1. Kroměříž (7 vít.), 2. Přerov (6 vít.), 3. Uh.Hradiště (4 vít.), 4. Metylovice (4 vít.), 5. Lazy, 6. Olomouc, 7. Prostějov, 8. Nový Jičín 8 9 Volejbalový boj Metylovic s Rychvaldem v Metylovicích

6 Počátky volejbalu v Metylovicích Sestava našeho družstva na tomto turnaji: Miloš a Vojta Čupové, Pepa a Božetěch Bílek, Vávra Hajdušek a Fela Halata Počátky volejbalu v Metylovicích s Paskovem vybojovali 1. místo a putovní pohár s Místkem na 1. místě vlajku Sokola Místek s Lískovcem na 1. místě trvale putovní pohár s Frýdlantem na 1. místě plaketu M.Tyrše v Metylovicích na 2. místě bronzový peníz TGM V roce 1939 se píše: Družstvo se sice nevyrovná mužstvu minulých let, ale přesto vykazuje několik úspěchů. Na turnaji ve Frýdlantě naši porazili Frýdlant, Pstruží a Hodoňovice. Prohráli s Kunčicemi. Na turnaji v Paskově zvítězili nad Heřmanicemi, Šenovem a Ostravou a prohráli s vítězem turnaje Radvanicemi. Domácí vítězné zápasy s Frýdlantem a Hodoňovicemi. Na okrskovém turnaji dorostenců v Místku se dorostenci nedostali do finále. V turnaji dvojic získali 1. místo dvojice Jos. Bílek a Ot. Bílek. Poslední zápisy za rok 1940: muži sehráli 16 zápasů, z nichž 12 vyhráli a také dorostenci ze dvou zápasů jeden vyhráli. Sestava našeho družstva odspodu: J. Liberda, F. Halata, V. Hajdušek, P. Bílek, V. Čupa, M.Čupa Účasti v dalších turnajích: Mor.Ostrava - 1. Metylovice, 2. Opava, 3. Vítkovice - sletový turnaj Opava - ve skupině Kroměříž a Přerov porážky 2:0 a konec nadějí Poruba 6 dr Poruba, 2. Metylovice, 3. Opava - Krmelín 9 dr Metylovice, 2. Kylešovice, 3. Příbor - Opava 14 dr Opava, 2. Suchá, 3. Lazy a Metylovice Orlová 12 dr Orlová, 2. Mor.Ostrava, 3. Suchá a Metylylovice Další záznam tentokrát z kroniky Sokola je z roku V boji o přebor župy skončili na 3. místě. Skvělí hoši vedení nadšeným Milošem Čupou získávali vítězství za vítězstvím, jak píše kronikář. 10 Sestava týmu na II.ročníku memoriálu Miloše Čupy (a Mirka Bílka) Zleva: O. Bílek, Otík Bílek, V. Čupa, V. Bílek, B. Bílek, V. Němec, L. Nob Na paměť zakladatele a kapitána byl již v roce 1946 uspořádán 1. Ročník memoriálu Miloše Čupy, který se v šedesátých letech získal velkou oblibu mezi družstvy a účast až 20 družstev z širokého okolí té nejvyšší úrovně nebyla výjimkou. Od roku 1991 bylo obnoveno jeho pravidelné pokračování a letošní 55. ročník ho řadí mezi nejstarší turnaje v celé České republice. 11

7 Volejbal v letech Volejbal v letech Metylovice Volejbal v Metylovicích se podle záznamů v kronice začal hrát v roce Já jsem většinu zakládajících hráčů znal osobně, samozřejmě mimo těch, kteří zahynuli za války v koncentračních táborech. Že to jsou reprezentanti Metylovic, jsem si jako malý, desetiletý kluk, uvědomil až při prvních poválečných turnajích (memoriálech), kdy jsme s rodiči a později i bratrem chodili fandit našim a byli hrdí na každé jejich vítězství. Byli mými vzory i vzory všem mým spolužákům, a protože jsme věděli, že jsou to normální lidé z Metylovic, tak jsme je chtěli napodobovat s vědomím, že to není nic nemožného. Ale ouha, byl tu jeden ohromný hendikep a to naše výška. Na síť jsme nevyskočili, balon byl těžký a znalost volejbalové abecedy nulová. Tak jsme si pinkali v kruhu, tedy v případě, že se nám podařilo ukořistit, nebo na chvíli vypůjčit balon. Takové byly naše první tréninky intuitivní,živelné. Teprve později jsem si uvědomil, jak zásadně ovlivnila právě skončená válka metylovický volejbal. Byla přerušena hráčská kontinuita, chyběla jedna generace hráčů a s ní i dříve nabyté zkušenosti, dovednosti a hlavně chyběli trenéři nebo vedoucí. To vše teprve muselo v nových podmínkách znovu vznikat. Pár roků uběhlo, povyrostli jsme, balon přepinkli přes síť a začali zcela regulérně hrát. To byly roky Scházeli jsme se v neděli po kostele u Sokolovny tak kolem desáté. Ti první si šli vypůjčit síť a balon, který býval uložený v šenku pod pultem. Pak se natahovalo sako a dofukoval balon, pokud někdo měl pumpu. Mezitím dorazili ti pomalejší. Snažili jsme se, abychom byli alespoň čtyři, nebo pět. Šest mladíků se sešlo málokdy. Vždy jsme chtěli hrát na horním hřišti, které bylo na vyvýšené plošině vedle promítací kabiny kina. Důvod byl velmi prostý, hřiště bylo dále od potoka, a kdo někdy hrál s mokrým koženým balonem, tak mi dá za pravdu, že balon je hladký, těžký a slušně nahrát je malý zázrak, hlavně pro naše ještě slabé prsty. Tedy balony z horního hřiště tak často nepadaly do potoka. Převlékali jsme se na lavičkách okolo hřiště a umývali vodou z hadice před Sokolovnou. Také žízeň jsme hasili sodovkou u pultu restaurace nebo častěji přímo na hřišti (z hadice). S lajnováním problém nebyl, kolík a skoro rovná čára na pískovém povrchu hřiště dobře plnily své funkce. Když ale zapršelo, tak nepomohla ani větší vzdálenost od potoka. Lajny nebyly vidět a ty největší kaluže vody vždy byly v blízkosti sítě, takže jsme byli mokří my i balon. Horní hřiště mělo ale jednu výhodu - okolo byly vysoké stromy, které stínily při poledním sluníčku a také usnadňovaly prostorovou orientaci. Naše nedělní boje byly skutečné zápasy bez rozhodčího. Sporné míče se demokraticky domlouvaly, nebo vyhrál ten, jehož argumenty byly lepší. Hrávali jsme tak do 12 hod nebo do půl jedné, pak byl doma nedělní oběd. Tréninky se nekonaly, každý hrál tak, jak hru okoukal od starších, uměl napodobit nebo přidat něco svého. Nejlepší byli Radúz Mališ a Tonda Skotnica, zvláště Radúz dostal od volejbalového Pána boha mimořádnou výbavu, uměl výborně smečovat, nahrávat i servírovat. Měl čich na vývoj hry a vždy stál tam, kde soupeř posílal balon, proto byl vyhledávaným spoluhráčem při tvoření nedělních družstev. Nevzpomínám si, že by nás někdo systematicky učil volejbalovou abecedu- jak brát servis soupeře, jak se postavit k nahrávce nebo bloku, jak a kam smečovat. Jen samouci a kopírování. Pro nás dorostence bylo vyznamenání, když jsme mohli hrát s velkými jako byli Božetěch Bílek, Satík nebo Ondra Bílek. Postupem doby v letech jsme pomalu získávali pozice rozhodujících hráčů a ti starší s námi jezdili, aby nás bylo aspoň šest. Na turnaje do okolí jsme jezdili zásadně na kolech a bylo velikým uměním sehnat šest hráčů a šest kol a také dojet včas. Žádnou regulérní soutěž jsme nehráli, ale okolní turnaje jsme nevynechali, včetně našeho koláčového memoriálu. Na turnajích si Radúze, mě a Tondy všiml ostravský trenér mládeže Karel Kramoliš a pozval nás do Ostravy, byl to můj první skutečný trénink. Zvláštní kapitolou byly memoriály, chlouba metylovského volejbalu. Na prvních ročnících jsme se organizačně nijak nepodíleli, ale později jsme museli přiložit ruku k dílu. Vždy v sobotu před turnajem jsme čistili hřiště za školou, roznášeli dřevěné dvojnožky,které nahrazovaly kůly, nasazovali sítě - vypůjčené z okolních oddílů, vyměřovali lajny, vyvěšovali čísla kurtů apod. Kurtů bylo pět i více, takže zatlučení upevňovacích kolíků byla pěkná fuška. Ta práce nás moc nebavila a na balon jsme si nesáhli. V neděli to bylo lepší. Brzy ráno se napínaly sítě, lajnovaly hřiště a hlavně se sledovalo, kdo vlastně přijel. Kola, autobus, výjimečně auta obstaraly dopravu. Na hřišti se začaly tvořit skupinky z jednotlivých družstev. V určenou hodinu probíhalo rozlosování do skupin a nám mladým bylo divné, že los vždy přál domácím a měli přijatelnou skupinu, takovou aby mohli postoupit. Později jsme poznali losovací postupy. Kromě finále bylo vždy zlatým hřebem memoriálu rozdávání sad čerstvě upečených koláčů každému družstvu, byly voňavé, chutné a okamžitě mizely. Koláče byly tak pověstné, že i po letech, když jsem před volejbalisty řekl, že jsem z Metylovic, tak se řeč otočila na koláče. Organizaci turnaje měl vždy na povel Vávra Hajdušek a dělal to moc dobře. I nás dorostence dovedl rychle zapojit. Pečlivě jsme pozorovali hru těch dobrých týmů a hlavně jednotlivců. Fascinovali nás smečaři i servisy tak zvané nogolovy svíce. To se balon s čelní Volejbal v letech (z pamětí Ing. Josefa Luňáčka)

8 Volejbal v letech Volejbal v letech rotací odpálil do 20-35m výšky tak, aby jej přijímající strana měla proti slunci. Nebyl vidět a navíc rotace balon těsně před přijímajícím hráčem posunula k síti. Bagry se nehrály a tak tento servis mohl udělat i deset bodů. Také jsme je zkoušeli. Memoriály měly dobrou diváckou kulisu a končívaly až pozdě odpoledne nebo večer. V té době jsem byl se svým volejbalovým uměním docela spokojený a myslel si, že víc stejně dělat nemohu. Asi to byla pravda. Vše skončilo mou maturitou na gymnáziu v Místku a odchodem na studium do Ostravy. To byl i tehdy úděl malých sportovních oddílů, že mladí kluci, kteří by mohli tvořit základy vesnických družstev, odcházeli na vojnu, do učení nebo studovat a málokdy se vraceli jako hotoví hráči. asi 15 korun na den. Zbytek jsme si platili sami - ponožky, tenisky, jídlo, tréninkové dresy i eventuelní oslavy po vítězném utkání. Bylo zajímavé, že tenkrát hráči neběhali otejpovaní a zafačovaní jako dnes. Naše vyspělejší těla námahu lépe snášela a hlavně jsme hráli na pružné antuce a ne na tvrdé podlaze tělocvičen (s výjimkou zimního tréninku). V krajském přeboru se dařilo, pohybovali jsme se převážně na 3. až 6. místě. To byl pro družstvo, které se minimálně za 4 roky úplně vyměnilo dobrý standart. Reprezentace školy měla pro nás ještě tu výhodu, že jsme byli dost brzy známí, a proto nám sem tam nějaký prohřešek lehčeji prošel. Studijní výsledky však sport nijak nemohl ovlivnit ani vylepšit. Nastudovat a složit všechny zkoušky jsme museli sami. Často to nebylo jednoduché. Po roce hraní za VŠB, jsem dostal nabídku k přestupu do oddílu, který hrál tehdejší druhou ligu, tedy druhou nevyšší republikovou soutěž. 1955, VŠB Ostrava V květnu 1954 jsem maturoval na gymnáziu v Místku a stal se státem uznaným dospělákem, což sice lichotilo, ale zároveň ukončilo pohodlný sportovní život. Odešel jsem z Metylovic do Ostravy a začal studovat na Vysoké škole báňské. Zde se sport dělal na daleko vyšší úrovni. Jako noví studenti jsme si mohli vybrat mezi košíkovou, fotbalem, lyžováním, kanoistikou, tenisem a ty pak intenzivně trénovat. Hledal jsem volejbal, samozřejmě tam byl a bylo rozhodnuto. Šel jsem se na vypsaný trénink přihlásit. Některé hráče a trenéra jsem znal z turnajů a tak když jsem oznámil svůj dosavadní oddíl (Metylovice -místo koláčových turnajů), byl jsem přijat na zkoušku s právem plně trénovat se závodním družstvem, které hrálo krajský přebor. Od té chvíle začala volejbalová škola jako řemen. To tam bylo nedělní pinkání a hraní u Sokolovny, ty tam byly turnajové zápasy v okolí. My nováčci jsme trénovali každý prvek a herní činnost vytrvale a pečlivě pod dozorem trenéra a šéfa družstva Jirky Šafaříka, ten mě naučil vše základní a trval na všestrannosti, bylo to prozíravé a v našem případě nutné. Na dnešní dobu je hodně pozdě učit se základy v 18 letech, ale tehdy to nebylo nic mimořádného. Volejbal začínali kluci hrát, až vyrostli, to byla opravdu nevýhoda tohoto sportu, proto se dobře uplatňovali ti, kteří byli v dětství všestranní. Trénovali jsme 2-3 krát týdně 2hod a v neděli byly turnaje nebo přateláky. Na delší tréninkové doby nebyly volné tělocvičny a také jsme museli studovat. Ale celoroční hraní venku i v tělocvičnách se projevilo ihned na výkonnosti každého a hlavně nás nováčků, kteří čekali na rozhodnutí, zda budou či nebudou vybráni do závodního družstva. Vybrali mě, hurá. A navíc jsem velmi brzy začal hrát v základní sestavě, což jsem považoval za osobní úspěch. Také volejbalové zázemí na VŠB bylo nesrovnatelně lepší. Dobré antukové hřiště, několik balonů, pravidelný trénink, výborná parta, dres a triko s označením VŠB, hrazené jízdné na zápasy a na mistráky i diety ve výší , Tatran Vratimov Nabídku jsem samozřejmě přijal (s radostí), a protože mi ve škole nedělali žádné potíže s přestupem, začal jsem jezdit autobusem č.21 od divadla v Ostravě do Vratimova. Linka jezdila často, jízdné jsem si hradil sám a na studentské koleje, kde jsem bydlel, to nebylo opravdu daleko. Volejbalová parta byla vynikající. Všichni hráči byli odchovanci oddílu, většinou bydleli ve Vratimově a z mého pohledu to byli skoro dědci. Později jsem se dověděl, že potřebovali omladit družstvo a já jsem byl první cizinec, kterého vzali mezi sebe. Tréninky už byly náročné na techniku i fyzičku. Ota Staněk nám nic neodpustil, a tak zimní příprava v tělocvičně dala pěkně zabrat. Z jara, když sešel sníh, jsme se stěhovali na venkovní kurty. Bylo víc místa a na tréninky už začali chodit diváci, samozřejmě fandové a já jsem cítil, že mě okukují a sledují, co že je to za vetřelce v jejich družstvu. Ale asi jsem to ustál a nevypískali mě. Družstvo si vedlo ve druhé lize celkem dobře, byli jsme ve středu tabulky, ale mě v té době aktuelní umístění vůbec nezajímalo, nevím proč, ale bylo mi to fuk. Snažil jsem se každý zápas odehrát na maximum, podat výkon, zahrát si. Na konci sezony jsme jako každé družstvo, jezdili na turnaje, kde hrávala nejlepší družstva z Moravy a také Vítkovice. S nimi to bývaly prestižní, vyrovnané zápasy o to, kdo je nejlepší v Ostravě. Většinou jsme prohráli, ale zřejmě si mě vítkovický trenér Valášek všimnul a já jsem neměl ani tušení, co se připravuje Přestup do Vítkovic Bylo to pro mě hodně divné, nikdo mi nic neřekl, ani se neptal, nikdo mě nelanařil, nikdo nevyhazoval z Vratimova. Jen noviny uveřejnily úplně jasnou zprávu Luňáček přestupuje z Vratimova do Vítkovic a bylo to. Jenže v tu dobu nebylo opravdu vůbec nic dohodnuto. Novináři asi něco 15

9 Volejbal v letech Volejbal v letech zaslechli a pustili informaci ven a já měl velkou ostudu. Spoluhráči z Vratimova mi říkali, že jsem podrazák apod. Fandové pískali a na tréninku bylo mrazivo. Nikdo mi nevěřil, že o ničem nevím. Bylo mi trapně. Asi za týden však přišli zástupci Vítkovic, abych šel hrát k nim. Bylo to pro mě řešení. Na tréninku jsem jasně řekl, že bych chtěl odejít do Vítkovic a další už dojednali trenéři Staněk a Valášek. Takže nakonec jsem odešel slušně a kamarádsky. Na tréninky jsem měl mnohem blíže, hráli jsme v tělocvičně na Stadionu, takže časově jsem získal. Rychle jsem se blíže seznámil s novými spoluhráči: trenérem a nahrávačem Pepou Valáškem, týmovou jedničkou a bývalým representantem Tondou Nogolem, smečařem Josefem Kučerou, smečařem a budoucím reprezentantem Vlastou Kudláčkem, Arnoštem Sixtem, Karlem Puskailerem a druhým nahrávačem Zdeňkem Kočím. S Vlastou a Karlem jsme chodili na VŠB a tak bylo seznámení bezproblémové. Celé družstvo tvořilo 8-9 hráčů. Sportovní zázemí bylo na tehdejší dobu velmi dobré. Měli jsme k dispozici tělocvičnu, šatny, sprchy, míče, dresy závodní i tréninkové. Jízdné jsme dostávali na mistrovské a turnajové zápasy, denní diety na mistráky byly 26 Kč. Kdo projedl více, musel si sám zaplatit. To byl pro nás studenty dost problém a tak mnohdy nám spoluhráči (kteří chodili do práce) přilepšili, aby prý jsme je v noci nebudili, když nám kručelo v břiše. Ale rohlíky to vždy zachránily. Tréninky byly hodně náročné po fysické stránce, ale hlavní důraz kladl trenér na zvládání herních variant. Nogolovy svíce, estonské podání, rychlíky, hra z první, vbíhající nahrávač a další tehdy moderní prvky jsme cvičili na každém tréninku. Tenkrát nebyla povolena hra bagrem. Nízké míče se vybíraly naběhnutím pod míč a přihrávkou obouruč, nebo přihrávkou jednou rukou. Také blok nesměl přes. Hra na síti byla technická, pestřejší, hráči se stále váleli po antuce nebo palubovce. Bandážování kolen, prstů, loktů nebylo vůbec vidět. Kdo nosil obvaz na koleně, tak ho měl asi hodně odřené. Na lékaře specialistu jsme ani nepomysleli. Rehabilitovali jsme doma, psychologa dělal trenér, který nám každou porážku osladil tak, že nám ani pivo nechutnalo. Když jsem u toho piva, tak se musím zmínit o bezvadné restauraci přímo na stadionu. Tam se scházela po trénincích řada vítkovických sportovců, většinu jsem jich osobně znal a oni znali nás, volejbalisty. Dávali jsme si jedno (2.60 Kč plzeň) nebo dvě piva (podle peněženky) a rozebírali zápasy a právě skončený trénink. Nepamatuji si, že by se tam někdo opíjel nebo hulákal, nebyli jsme profesionálové, ale životosprávu jsme se snažili dodržovat. V restauraci také dělali fantastické tataráky (cca Kč), byly prý nezdravé, ale po tréninku vynikající. My studenti jsme na ně ale většinou neměli dost v peněžence. Za dobu mého působení ve Vítkovicích jsem hrál i druhou ligu, jejíž vítěz se utkával s vítězem druhé ligy na Slovensku o postup do první celostátní ligy (nyní extraliga). Moravu jsme vyhráli my a Slovensko ČH Bratislava, plná zvučných volejbalových jmen. Rozhodující zápas jsme hráli doma na venkovním hřišti na stadionu. Byl to super volejbalový stánek. V dolíku, tribuny na stání okolo a navíc se stromy, které dělaly stín a bránily větru. Tyto faktory tenkrát hodně ovlivňovaly mistrovské zápasy. Na hřišti před asi 1000 diváky jsme vyhráli a postoupili. Mně a spoluhráči Řezníčkovi se dařilo úplně všechno, jak psaly noviny. Bylo to asi tím, že trenér Valášek mi šeptal hrej to, co soupeř předpokládá, že se nedá zahrát nebo co nečeká. Tak jsem hrál a fakt všechno padalo u soupeře na zem. Člověk chytne formu ani neví jak. Jako hráč Vítkovic jsem startoval také na akademických soutěžích a závodech, i přes některé úspěchy jsme my ostraváci neměli mnoho šancí. Vysokoškolské týmy z Prahy, Brna a Bratislavy byly nabité reprezentanty a ti nás většinou převálcovali. Výhodou však bylo, že jsme startovali muži i ženy současně, a tak o rozptýlení bylo vždy postaráno. Jednou v Olomouci jsme dokonce spali všichni v jedné tělocvičně (asi70 hráčů a hráček) po dvou na jednom slamníku. Teda moc jsme toho nenaspali, ale aspoň bylo veselo. V květnu 1959 jsem ukončil studia na Vysoké škole báňské a jako novopečený strojní inženýr jsem uvažoval, co dál. Umístěnku jsem dostal do Škody Plzeň. Taková dálka a volejbal skoro žádný. Tehdy zapracoval oddíl. Zavolal mě technický ředitel Vítkovic ing. Reindl (jeho dcera také chodila hrát volejbal na stadion) a říká: tak ty chceš hrát dále volejbal za nás? Já: ano. On: počkej a vytočil svého kolegu v Plzni. ty Stando, u vás má umístěnku Luňáček, on hraje za nás volejbal, že ho pustíš k nám? ANO!. 5 minut a byl jsem ve Vítkovických železárnách a dokonce jsem si mohl vybrat závod. Byly to Vysoké pece, můj další osud. V létě 1959 bylo naše družstvo Vítkovic vybráno reprezentovat kraj Severní Moravu v několika přátelských mezinárodních zápasech v tehdejší SSSR, oblast Stalingrad, kde měla Ostrava družební styky. To byla tenkrát bomba zájezd do zahraničí - a zrovna tak daleko, až do Stalingradu (nynější Volgograd). Současně s námi volejbalisty jeli také fotbalisté Vítkovic tenkrát druholigoví. Nás bylo 10 a fotbalistů asi 18, v tom jsou započteni trenéři, rozhodčí a vedoucí. Přípravy byly krátké, nějaké civilní oblečení, nové sportovní dresy a soupravy, suvenýry a pasy. Jelo se vlakem po trase Čierná n. Tisou, Kijev, Moskva, Stalingrad. Cesta byla mimořádně nudná, hlavně na ruském území zdlouhavá. Vlak jel pomalu a rovně. My jsme měli lehátkové vozy, kde děžurna vařila na požádání zdarma čaj. Nezbylo nic jiného než celou cestu skoro dva dny hrát karty. Dodnes mám úplně popsaný sešit jako důkaz naší houževnatosti. Do cíle jsme se přikodrcali úplně ztuhlí a ihned nás vezli na exkurzi po válkou zničeném městě a nějakých fabrikách, které prý vyráběly i přes kruté boje v okolí

10 Volejbal v letech Zajímavé bylo, že volejbalisté i fotbalisté hráli své zápasy ve stejný den na stejném stadionu jen těsně za sebou před stejnými diváky. A bylo jich hodně. Nikdy jsem před tak početným publikem nehrál. Diváci fandili samozřejmě domácím a trochu i sudí neměl ty správné brýle, když připočteme 2 dny ve vlaku, tak prohra 3:1 je dobrý výsledek. Další zápas ve městě Volžskoe jsme vyhráli, to pískal spravedlivě náš Karel Oderský. Večer byla slavnostní večeře pro všechny účastníky, jídla dost, nealkoholického pití na stolech také dost i pivo bylo. Jen ten příšerný orchestr se nedal dlouho poslouchat a to nás měl bavit. Ale hudebníci udělali chybu, šli se najíst nebo napít do zákulisí. Toho využili naši odborníci na jazz, vloudili se na podium, Karel Puskailer sedl ke klavíru, někdo k bubnům a brankář fotbalistů Přeček se zmocnil trubky a začala palba. První skladba Svatí pochodují v improvizaci těch tří zvedla celý sál na nohy a potlesk nebral konce. Museli přidávat další a další skladby za ovací místní mládeže. Takové spontánní reakci nemohli zabránit žádní funkcionáři, tak se přidali. Místní hudebníci stáli za kulisami a uznale pokyvovali hlavami. Sem tam nějaká chybička našeho tria jen zvýšila ovace, takže hráli skoro celý večer. To pak byla ta pravá zábava. Všichni si rozuměli, i ti kdo neznali rusky nebo neuměli česky. Sportovci se vždy domluví. Některé momenty zachycují moje dobová fota. Další zápasy už byly hodně přátelské, i když bojovné. Zpáteční cesta vlakem zase přes Moskvu se táhla, a když v Čierné zapojili naši lokomotivu, měli jsme pocit letu v tryskáči. Čas ubíhal a v mužstvu se střídali hráči jako Nákelný, reprezentant Rozsíval, Reich, Poštulka, doktor Becher, Jarda Koutný a další. Ale nejdůležitější byly nové a lepší podmínky, které se pomalu začaly prosazovat nejen v Duklách a Rudých hvězdách, ale i v ostatních ligových družstvech. Přišel Jirka Svoboda, pozdější reprezentant, se kterým jsem bydlel po nástupu do Vítkovických železáren na jednom mládeneckém pokoji na učilišti. Začaly se prosazovat dvoufázové tréninky, uvolňovačky ze zaměstnání apod. Najednou jsem stál před ROZHODNUTÍM. Volejbal nebo zaměstnání. Obě aktivity se neslučovaly. Týden jsem chodil jako ve snách, až padlo rozhodnutí. Větší perspektiva je na Vysokých pecích a volejbal šel stranou. Vítkovice budovaly úplně nové družstvo: Svoboda, Kudláček, Koutný, Volný, Kožuch, Jakubíček a další tvořili velmi silný tým, který to dotáhl v r 1968 až na mistry republiky, ale to už beze mě. Od roku 1961 jsem se stal volejbalovým dědkem, který hrál jen tak pro zábavu. 2x týdně hřiště, soboty a neděle bez volejbalu. Měl jsem nahráno, technika zůstala, jen ten výskok byl nižší a nižší. Nebo že by zvýšili sako? Z volejbalu jsem měl ten pravý požitek, žádné nervy, vše za svoje a kamarádi jsou na tom stejně. Ale přece nějaké výhody zůstaly. V Ostravě mě znalo hodně lidí a často jsem slyšel: Luňáček, ten volejbalista? A to se jednalo hned lépe. Ale i to už je dávno. Jsou noví a lepší hráči. 18 Volejbal v letech Celé družstvo při cestě mezi Čopem a Moskvou. Cesta vlakem Ostrava - Stalingrad trvala dva dny. První stojící zleva je Karel Oderský, vedoucí a soudce Autorovy dobové fotografie: Utkání Stalingrad (Volgograd) - Ostrava, před diváky, kteří divoce fandili svému družstvu. Toto utkání jsme prohráli 3:1, když domácí "podržel" místní sudí. 19

11 Volejbal v letech Volejbal v letech Nástup družstva Ostravy k mezistátnímu utkání Stalingrad - Ostrava v roce Na obrázku zleva: Antonín Nogol (kapitán), Vlastimil Kudláček (3), Josef Kučera (7), Arnošt Six (6), Karel Puskailer (2), Josef Luňáček (5), Zdeněk Kočí (4), Josef Valášek (1) Záběr z mezistátního utkání Ostrava-Stalingrad (dnes Volgograd) v roce Zápas před diváky jsme vyhráli 3:2. Před takovou návštěvou jsem hrál poprvé. S číslem 5 Josef Luňáček Ing. Josef Luňáček květen červen

12 Vývoj volejbalu v letech Vývoj volejbalu v Metylovicích v letech V roce 1960 lze opětovně doložit činnost oddílu mužů, kteří hráli KP II. třídy a skončili na 6. místě a na turnaji v Komorní Lhotce zvítězili. Memoriálu se v tomto roce zúčastnilo 19 družstev mužů, naši obsadili 8. místo, zvítězilo družstvo Krnova. V ženské kategorii bojovalo 5 týmů. Tým z roku 1960 Zleva horní řada: S. Kožušník, F. Bílek, V. Luňáček, P.Šimek, R. Mališ, T. Skotnica, přední řada: M. Bílek (vedoucí dr.), P.Bílek, M. Čupa Rok 1961 nebyl úspěšný, neboť tým mužů sestoupil do OP I. tř. Přesto opět zvítězili v Komorní Lhotce a byli druzí v Poháru osvobození. Memoriálu se opět zúčastnilo 19 družstev mužů a 6 družstev žen. V roce 1962 se podařilo mužům opět postoupit do vyšší soutěže, když z 16 utkání v soutěži pouze jednou podlehli Raškovicím a o jediný set zvítězili v soutěži právě před Raškovicemi. Rovněž zvítězili na turnajích v Chlebovicích a na Pstruží. Hrál se opět memoriál za účasti 17 týmů mužů a 3 družstev žen. V tomto roce bylo založeno družstvo dorostenců pro další rozvoj tohoto sportu v Metylovicích. V roce 1963 startovalo družstvo mužů v KP II. tř. a v tomto roce na základě dvou kontumací nakonec tuto soutěž opustilo. Větší radost nám udělali dorostenci, jelikož startovali současně ve dvou soutěžích a to jako Metylovice B v OS II.tř., kde skončili těsně druzí za RH Místek A a v okresním přeboru dorostenců dokonce zvítězili. Na základě tohoto úspěchu byli Radoslav Bílek, Valentin Mališ, Antonín Fajkus, Josef Šigut, Zdeněk Pavlásek, Jan Boháč a Milan Chrobák nominováni do výběru okresu a 22 Vývoj volejbalu v letech trenérem tohoto okresního výběru byl jmenován Miloslav Kožušník, vedoucí družstva Metylovic. Finále za účasti 12 družstev se hrálo v Metylovicích a jen jako perličku o tom, jaká to byla doba, je možno uvést přípis z OV ČSTV Frýdek-Místek, kde se žádá, aby pořádající jednotě byl zvýšen příděl masa či uzenin k zajištění této akce. V roce 1964 se hrál OP za účasti mužů a dorostenců. Ve skupině A skončily Metylovice po 14. kole na 3. místě a postoupily spolu se třemi družstvy ze skupiny B a čtyřmi družstvy ze skupiny C do finále a skončili na 9. místě. Dorostenci skončili v OP na 1. místě z devíti týmů. Rovněž v tomto roce se rozšiřovala základna a bylo založeno družstvo žáků, které se zúčastnilo dvou turnajů. Memoriál získával stále větší popularitu a zúčastnilo se jej ve dvou skupinách 24 družstev. Družstvo dorostenců skončilo ve skupině B na 2. místě. V roce 1965 hráli muži OP stejně jako dorostenci. Muži ve skupině A skončili na předposledním pátém místě, dorostenci na posledním čtvrtém místě. V těchto létech byla vedoucím družstva paní Vilma Kožušníková a trenérem Miloslav Kožušník, kteří svou nezměrnou obětavostí přispěli k velkému rozkvětu volejbalu v naší obci. Za muže v tomto období hráli R. Bílek, Val. Mališ, A. Fajkus, M. Kožušník, Vít. Mališ, A. Míček, M. Chrobák, J. Šigut, J. Boháč, Z. Pavlásek, P. Šimek a M. Čupa. Za dorostence nastupovali A. Juřica, L. Šimek, M. Židek, T. Karas, J. Oprštěný a Pavel Kožuch. Roky 1966 a 1967 nejsou doloženy výsledky. Muži nehráli, neboť většina z hráčů byla na základní vojenské službě. Přesto pokračovaly memoriály. V roce 1965 zvítězilo družstvo VŽSKG. Rok 1968 byl poznamenán okupací tzv. spřátelených vojsk, což se projevilo na průběhu soutěží, které byly přerušeny a ne všechny soutěže byly regulérně dohrány. V konečném součtu Metylovice z druhého místa tabulky postoupily do OP I. tř. Memoriál opět vyhrálo družstvo VŽSKG, Metylovice ve II. skupině skončily na 2. místě. Rok 1969 nebyl opět úspěšný a družstvo mužů po třech kontumacích bylo vyloučeno ze soutěže. Memoriálu se zúčastnilo 16 družstev a vítězem se stala Opava. V roce 1970 nehrálo žádné družstvo soutěž a po dlouhé době se nepodařilo uspořádat ani memoriál. V létech 1971 a 1972 se opět družstvo nezúčastnilo soutěží, ale byla obnovena tradice memoriálů, i když nemáme záznamy v análech o účasti ani o vítězích. 23

13 Vývoj volejbalu v letech Vývoj volejbalu v letech Memoriál 1977 Memoriál v roce 1972, hráno na hřišti za školou V roce 1973 hráli muži opět OP II. tř. a skončili na 5. místě ze sedmi účastníků. Memoriálu se zúčastnilo 9 družstev. Z let 1975 a 1976 nemáme výsledky, přesto víme, že družstvo hrálo soutěž OP II. tř. a pokračovaly memoriály. V roce 1976 se stal vedoucím družstva Zdeněk Pavlásek a opět se začala více rozjíždět aktivita oddílu. V tomto roce skončili muži na 6. místě ze sedmi účastníků, byť jen o skóre za Palkovicemi. Memoriál se hrál pro nepříznivé počasí v sokolovně a zvítězilo opět družstvo VŽSKG. V roce 1977 byl pořádán 30. ročník memoriálu za účasti 8 družstev. V roce 1978 skončilo družstvo mužů v tabulce poslední a memoriál se tento rok nekonal. V následujícím roce 1979 muži opět postoupili do OP I. třídy. V roce 1981 skončili muži v OP I. tř. na 4. místě. V tomto roce se zahájit činnost družstva dorostenců, ti skončili na pátém místě. Začala se hrát tzv. zimní soutěž, v ní muži postoupili do druhého kola. V OP I.tř. v roce 1982 skončili muži na 7. místě z deseti týmů a v zimní soutěži postoupili do okresního finále, kde obsadili výborné druhé místo. V tomto roce se započalo s výstavbou nových kurtů u fotbalového hřiště, kdy byla vybagrována zemina a navezena struska pro základ hřiště. V roce 1983 se podařilo družstvu mužů vyhrát skupinu OP I. tř. a ve finálové skupině skončili druzí za družstvem Vratimova a před Třincem. Jen o vlásek jim uniknul postup do KP II. tř. Pokračovala výstavba hřiště položením drenáže. 24 V roce 1984 hráli muži dále v OP I. tř. a ve skupině A opět zvítězili. Rovněž ve finále OP zvítězili a vybojovali si postup do kvalifikace o KP II. tř. Ta se hrála v Hošťálkové a ze třetího místa se podařilo postup vybojovat a po dlouhých létech se opět dosáhlo výrazného úspěchu. O ten se především zasloužili hráči Z. Pavlásek, A. Fajkus, Petr Kožuch, Pavel Kožuch, J. Ištvánech, J. Čupa, Z. Huser, K. Merta, V. Mališ, R. Mališ, V. Hajdušek a P. Horváth. Vedoucím družstva byl Zdeněk Pavlásek. Pokračovalo se na výstavbě hřiště, kde se odpracovalo cca 600 brigádnických hodin. Tým z roku 1983 na turnaji o pohár NF na Pstruží zvítězil. Zadní řada: K. Merta, P. Kožuch, Z. Huser, přední řada: Z. Pavlásek, J. Ištvanech, V. Merta, X 25

14 Vývoj volejbalu v letech Vývoj volejbalu v letech Sezónu zahájili muži v KP II. tř. sk. B a v konečném pořadí obsadili vynikající třetí místo jen kvůli horšímu poměru setů za Rožnovem p. R. a o 4 body za postupujícím prvním Frenštátem p. R. Rovněž v zimní soutěži vyhrálo družstvo mužů základní kolo, ale semifinále se nezúčastnili, protože se hrálo až v Uničově. Na Novoročním turnaji ve Fryčovicích byli muži první, na Velikonočním turnaji v Palkovicích třetí a čtvrtí skončili na turnaji pořádaném RH Místek. V sezóně skončili muži v KP II. tř. horším skóre na třetím místě za Frýdlantem n. O. a prvním Rožnovem. Opět se postoupilo do semifinále zimní soutěže, kde se však družstvu nedařilo a skončilo v poli poražených. Na turnajích ve Fryčovicích a Palkovicích opět muži zvítězili, druzí byli ve Frenštátě p. R. a Frýdlantě n. O., dále se zúčastnili turnajů v Raškovicích a v Dřevěnicích. Memoriál se hrál za účasti šesti družstev, zvítězilo družstvo HM Ostrava před VP FM a domácími borci. Nové kurty se začaly stavět, jak bylo uvedeno výše, v roce 1982, antuka se pokládala v roce 1985 a v roce 1986 se začaly na nových kurtech hrát soutěžní utkání. Dohromady odpracovali členové oddílu na jejich výstavbě cca 2100 brigádnických hodin. Celkové náklady na výstavbu činily Kč, což je na dnešní poměry jistě úsměvná částka. V sezóně skončili muži v tabulce shodně s MEZ Frenštát p. R. na místě. Následující sezóna nebyla již tak úspěšná, když družstvo mužů skončilo po nešťastně prohraném rozhodujícím utkání s Bílovcem na 7. místě tabulky celkově s devíti účastníky a sestoupilo do OP. I. tř. Memoriál v tomto roce vyhrálo družstvo VP F-M před Rožnovem p. R. V sezóně hráli muži OP. I. tř. a skončili na 8. místě. Na tomto ústupu ze slávy se podepsal odchod některých opor a rozpad základny. Muži B hráli OP III.třídy a skončili na 3. místě tabulky. Družstvo žen v Metylovicích bylo vytvořeno v roce 1978 Vlaďkou Kožuchovou a Janou Bílkovou. V letech hrály okresní soutěž. Do týmu patřila tato děvčata: Petrová Věrka, Červenková Eliška, Harabišová Šárka, Tabachová Táňa, Bílková Jana, Kožuchová Vlaďka a Pituchová Renata. Trenérem byla Vlaďka Kožuchová s manželem Petrem Kožuchem. Na tyto ženy navázaly v roce 1981 starší žačky ve složení: Tošenovská Irena, Tošenovská Jarmila, Svobodová Marcela, Habrnalová Martina, Habrnalová Renáta, Maďová Eva, Míčková Jana, Fajkusová Danka a Němcová Vladimíra. V sezóně obsadily v okresním přeboru 1. místo. V letech se v Metylovicích hrál okresní přebor žen, kde postupně startovala tato děvčata: Němcová Soňa, Biolková Alena, Fajkusová Daniela, Pečinková Šárka, Mališová Ivana, Vyvialová Gabina, Binarová Jarmila, Kasperová Jana, Svobodová Martina, Kartzecková Zuzana, Závodná Zuzana, Skotnicová Gábina, Bílková Iva, Červenková Eliška, Harabišová Šárka, Tabachová Táňa, Kožuchová Vlaďka, Tošenovská Irena, Tošenovská Jarmila, Svobodová Marcela, Habrnalová Martina, Habrnalová Renáta, Maďová Eva, Míčková Jana a Němcová Vladimíra. Na trenérské práci se podíleli: Vlaďka Kožuchová, Petr Kožuch, Marcela Svobodová a Jirka Čupa, kterým za to patří velký dík. Je třeba uvést, že v oddíle začala s aktivním volejbalem řada hráčů, kteří posléze odešli do vyšších soutěží a reprezentovali tak naši obec v tomto sportovním odvětví. Někteří z nich dokonce vystudovali úspěšně fakultu tělesné výchovy a sportu UK Praha a trénovali celky nejvyšších soutěží mužů a žen. Všichni tito bývalí hráči rádi vzpomínají na zážitky s volejbalem v Metylovicích a vždy se rádi vracejí mezi své bývalé spoluhráče a kamarády, aby zavzpomínali na ty neopakovatelné zážitky z mistrovských bojů, ale samozřejmě i na celou řadu akcí, které s tím souvisely. V roce 1984 se hrála kvalifikace do krajské soutěže v tomto složení: zleva zadní řada: R. Mališ, fanda, K. Merta, P. Horvath, A. Fajkus, J. Ištvanech, P.Kožuch a přední řada: Z. Pavlásek, J. Čupa, Z. Huser, V. Mališ, P. Kožuch a D. Fajkusová V sezóně dosáhli muži nejlepšího výsledku, kdy skončili celkově druzí za vítězem RH Místek. V těchto sezónách byli na soupisce týmu tito hráči: Tomáš Kupča, Jiří Čupa, Pavel Kožuch, Zdeněk Huser, Petr Horváth, Jan Ištvánech, Valentin Mališ, Rostislav Mališ, Antonín Fajkus, Věnomír Merta, Květoslav Merta, Hubert Mec a Vladimír Hajdušek. Vedoucím týmu byl Zdeněk Pavlásek. V těchto létech, kdy se hrála KP II. tř., byl v činnosti rovněž oddíl žáků. Za družstvo nastupovali tito hráči: J. Bönisch, V. Míček, M.Biely, S. Biolek, J. Mačejovský, J. Karteczka, V. Pečínka, P. Tománek, D. Pavlady a M. Pavlady. Trenérem žáků byl Květoslav Merta. V roce 1987 na turnajích obsadili muži čtyři druhá místa

15 Volejbal v letech Volejbal v letech Volejbal v letech Současná podoba volejbalu v Metylovicích se začala psát okolo roku 1990, kdy bylo po ukončení činnosti oddílu dospělých založeno družstvo žáků z chlapců tehdy 10-12ti-letých, z nichž někteří tvoří základ dnešního družstva mužů: bratři Suchanové, bratři Hajduškové, Lukáš Drastich, Přemysl Mališ a Dalibor Ištvanech. Mužský kádr na turnaji v Raškovicích doplněn o borce z dorostu. Zleva O. Hajdušek, J. Čupa, P. Mališ, I. Lukeš, V. Pečinka, P. Štunda, V. Míček a L. Drasich Žákovský tým v roce 1993 tvořen zleva O. Hajduškem, P. Hajduškem, P. Suchanem, L. Drastichem, K. Kučerou, M. Mohylou a O. Suchanem Pravidelnými tréninky, vlastní píli a zájmem o volejbal družstvo sklízelo první úspěchy, když sedm let za sebou získalo titul přeborníka okresu nejdříve v kategorii minižáků pak žáků a dorostenců (7 krát). Od roku 1993 až do roku 2003 je družstvo dorostenců účastníkem oblastního přeboru na Severní Moravě s velmi dobrými výsledky. V soutěžním roce 94/95 skončili na 2. místě stejně jako v roce 96/97 a 97/98. V roce 98/99 obsadili 5. pozici a v sezóně 99/00 skončili čtvrtí ze čtrnácti družstev. V tomto ročníku hrálo družstvo dorostenců v základní sestavě: Jakub Farný - nahrávač, Jakub Kokeš a Adam Uhlíř - smečaři, Ondřej Suchan a Roman Hrabec - blokaři, Roman Keller univerzál, střídající hráči - Michal Bílek, Miroslav Pětroš, Michal Gurecký a Rudolf Mališ. 28 V letech , s výjimkou ročníku 98/99, se dorostenci umístili v mistrovských soutěžích jako nejlepší družstvo našeho okresu. Nadšení a výsledky hochů přivedly do oddílu skupinu děvčat, které od roku 91/92 začaly hrát rovněž mistrovské soutěže nejdříve na úrovni okresu a po získání mistrovského titulu v roce 93/94 postoupily do oblastního přeboru. Zvýšené požadavky v přípravě družstva při relativně malém počtu hráček, vedlo po ukončení činnosti několika starších dívek v roce 1998, k rozpuštění tohoto družstva, s přechodem zbývajících do Sokola Frýdlant nad Ostravicí. Činnost celého oddílu v celém tomto období byla zaměřena zcela jednoznačně na práci s mládeží. V dlouhodobých soutěžích volejbalového svazu v posledních deseti letech, pravidelně startuje každoročně celkem 5 až 6 družstev. Družstvo mužů od r nepřetržitě hraje v krajských soutěžích. 29

16 Volejbal v letech Volejbal v letech Tým děvčat na domácím hřišti. Zleva D. Michálková, M. Michalcová, M. Poláchová, M. Faldynová, A. Zsigmondová, L. Arpová, D. Michálková Mužský kádr v roce Zleva M. Bílek, R. Hrabec, I. Lukeš, R. Keller, P. Suchan, P. Hajdušek, L. Drastich, M. Gurecký, J. Farný. Chybějí hráči J. Mališ a A. Uhlíř Muži zleva stojící: J. Mališ, R. Hrabec, P. Suchan, L. Hajdušek (trenér), I. Lukeš, R. Keller a dolní řada: M. Gurecký, L. Drastich, J. Farný a A. Uhlíř 30 Samozřejmě bez náročné práce a zapojení celé řady zapálených a dobrovolných činovníků by oddíl v tomto rozsahu nemohl fungovat. Prvním trenérem mládeže se stal Lumír Hajdušek a po ustavení družstva mužů, v roce 1994 dalším Vavřín Pečinka, kterého v roce 1999 vystřídal Valentin Mališ. Dalšími, kteří se po roce 2000 zapojili do tréninku mládeže a mužů a byli registrováni jako trenéři III. Třídy, jsou Pavel Suchan a Lukáš Drastich. K roku 2004 byli vyškoleni celkem čtyři rozhodčí - Lukáš Drastich I. třída, Ondřej Hajdušek rozhodčí II. třídy, Jakub Farný a Mirek Konečný III. třída. Aktivním členem výboru byl Ambrož Míček a dodnes je to jeho syn Vladimír Míček. Při konání turnajů je zapojena řada dalších spolupracovníků. Nutno vzpomenout alespoň Petra Kožucha a manžele Suchanovy. V roce 2002 byl dobudován třetí kurt, který je využíván především při našich turnajích, ale také jako tenisový dvorec. 31

17 Volejbal v letech Volejbal v letech Volejbal v letech Junioři v roce Zleva: M. Čupa (schovaný), J. Svačinka, J. Mališ, M. Ištvanech, M. Konečný, M. Ivánek, J. Uhlář, J. Rybníkář, P. Ivánek, A. Bražina a J. Švasta Tým žákyň v roce Zleva: L. Biskupová, L. Vrbová, M. Biskupová, A. Černochová, P. Kočvarová, J. Kusá, L. Švastová V posledních pěti letech měl volejbalový oddíl stále okolo 50 aktivních členů a až do letošního roku, kdy bylo založeno družstvo žen, převládaly počty mládeže nad dospělými. Od roku 2004 do 2008 bylo přijato 24 nových členů mládeže a jeden dospělý. Počet členů se ovšem nezměnil stejný počet členů nás opustil. Hlavní zaměření na výchovu mládeže se snažíme naplňovat se stále většími problémy. Rozvoj internetu a jeho výuka už na základní škole v kombinací se slabšími ročníky narozenými po roce 1995 ovlivňují v rozhodující míře počty zájemců o provozování sportu. V letech se průměrně narodilo v Metylovicích 18 dětí za rok, v letech jen 10 dětí. Družstvo juniorů v roce 2006 Zleva: kluci v modrém z Vítkovic, J. Švasta, M. Ištvánech, J. Mališ, M. Konečný, M. Čupa Hoši: Celých 5 let hrajeme okresní soutěž minižáků (trojice do 13 let), kterou jsme 2x vyhráli a dvakrát byli druzí (z 6-ti resp. 8-mi družstev). Družstvo žáků hraje poslední dva roky, ale to jen díky tomu, že v rámci okresu je společná soutěž děvčat a chlapců a od ročníku 2008/09 mohou dokonce hrát smíšená družstva (0+6 až 6+0). V letošním roce při účasti 4 družstev jsme společně s děvčaty obsadili 1. místo. Junioři hráli okresní soutěže do roku 2006, ale pro nedostatek hráčů družstvo ukončilo činnost

18 Volejbal v letech Volejbal v letech Družstvo mužů tvoří beze zbytku vlastní odchovanci, kteří hrají KP (krajský přebor) nepřetržitě od roku 1996, z toho v posledních 5-ti letech začnou letos čtvrtou sezónu v krajském přeboru I. třídy. Přestože se umísťují ve spodních částech tabulky, dokáží vyhrát okolo třetiny utkání, což v konkurenci ostravských vysokoškolských týmu, Opavy, Kopřivnice, Karviné a jiných a v podmínkách, kdy polovina hráčů dojíždí značně nepravidelně z míst studií a zaměstnání z Brna, Prahy, Olomouce a dokonce i z Plzně, je jistě úspěchem. Od roku 2000 držíme 3. pořadí v družstvech mužů našeho okresu za Palkovicemi a Morávkou před všemi městy včetně Frýdku a Třince. Tři roky, až do roku 2007 hrálo B družstvo mužů, složené ze starších borců a doplňované juniory, okresní přebor. Hráči přešli na účinkování v Beskydské lize, která se hraje jednou měsíčně přes zimní období formou 6 8 turnajů. několikrát většina tehdejších hochů, a který pod vedením Zdeňka Haníka neměl v republice konkurenci. V posledních pěti letech jsme nezapomínali ani na výchovu trenéru. Nově byli vyškoleni Jakub Farný a Dan Merta, z nichž zejména prvně jmenovaný se již před dvěma lety intenzivně zapojil do pravidelného tréninku mládeže. Rovněž v rozhodčích nám přibyli Lucka Vrbová a Marián Ištvanech, který se v těchto dnech stal rozhodčím I. třídy s ambicemi na pískání v lize. V období sehrála všechna družstva celkem 552 mistrovských utkání všech úrovní hoši 366,dívky186, což představuje více jak 100 mistrovských utkání za rok. DÍVKY: Rovněž v děvčatech hrajeme každoročně okresní soutěže v minivolejbalu a letos poprvé ve společné soutěži s chlapci. Umisťujeme se na místě z 9-ti resp. 11-ti družstev. S družstvem žaček jsme v OP dokázali v konkurenci 6-ti družstev v roce 2007 a 2008 vyhrát. Juniorky hrály soutěže okresu pravidelně každý rok a v roce 2007/08 dokonce krajský přebor (20 družstev, 17. místo - 8 vítězství, 32 porážek). V letošním ročníku při konkurenci 3 družstev obsadily 1. místo 9 vítězství a 3 porážky. Pro sezonu 2009/10 jsme přihlásili družstvo kadetek (loňských úspěšných žákyň) do krajského přeboru. Pod vedením trenérů Jakuba Farného a Pavla Suchana a za podpory rodičů děvčat se budeme snažit o co nejlepší umístění. Po dlouhé přestávce 10-ti let se podařilo pod vedením hrající trenérky Marcely Borákové sestavit nové družstvo žen, které ještě letos po prázdninách začne hrát okresní přebor žen. Umístění a počty družstev v jednotlivých soutěžních obdobích možno najít v příloze této publikace. Samozřejmostí je každoroční pořádání dvou domácích turnajů letos již 55. ročníku turnaje mužů Memoriálu Miloše Čupy a Mirka Bílka a 18. ročníku Dortového turnaje mládeže tentokrát již po třetí v kategorii juniorek. Muži se pravidelně každý rok účastní turnajů v Hodslavicích, Raškovicích a turnaje smíšených družstev ve Fryčovicích. Děvčata byla na turnaji v Raškovicích. Až do roku 2008 byl organizován a oddílem finančně podporován prázdninový kemp v České Třebové, na který pravidelně jezdily min. čtyři dívky. Tento kemp nahradil kempy, které v letech navštívila 34 NAŠI SPONZOŘI: K tomu, aby bylo možno zajistit chod a sehrání takovéhoto počtu utkání je kromě osobního doprovodu na utkání mládeže (ročně cca 70 utkání) nutno zajistit i finance na úhradu rozhodčích a minimální platbu na benzin dvou aut k jednotlivým utkáním. Při rozvaze cca 200 Kč na jeden zápas to ročně představuje Kč. Kromě těchto nákladů na rozhodčí a náhradu za jízdné se platí vklady do soutěže a v posledních pěti letech v soutěžích kraje ještě tzv. licenční poplatky, což u nás představuje cca dalších Kč ročně včetně plateb za nové případně obnovu registrace. Na tyto podmínky výběru licencí nepřistoupil bohudík náš okresní volejbalový svaz, protože při počtu našich družstev mládeže v okresních soutěžích bychom platili další nejméně Kč. Podpora od ČVS pro oddíly není žádná. Pouze okresní svaz má v podmínkách účasti družstev dospělých v OP podmínku přihlášení zároveň družstva mládeže, v opačném případě je nutno uhradit Kč, které OVS beze zbytku každoročně rozdělí mezi přihlášené oddíly, které o družstva mládeže pečují. Dále pro naši činnost nutně potřebujeme min. 2x týdně trénovat, což od října do dubna včetně mistrovských utkání, která se hrají převážně v tělocvičnách, v loňské sezoně činilo 370 hodin. Při minimálních sazbách v okolních tělocvičnách je to dalších Kč. Nezapomeňme dále, že družstva musí splňovat podmínky jako jednotné úborování, musí mít míče, sítě, antuku a další drobnosti, které je třeba každoročně zajistit. Roční rozpočet bez plateb za tělocvičny pro chod 5-6-ti družstev v soutěžích se v posledních letech se pohyboval okolo Kč. Proto naše hlavní poděkování patří starostům OÚ Metylovice a všem jeho zastupitelům od roku 1992, kteří vždy bezplatně poskytli tělocvičnu podle našich potřeb a umožnili tím naši činnost v plném rozsahu. Pravidelně od počátku volejbalových aktivit po roce 1990 na naši činnost přispívají: ANAJ-Vavřinec Pečinka, Ing. Vlastislav Přibyla, Ing. Aleš Přibyla a jejich 35

19 Volejbal v letech Volejbal v letech firmy, dále dle potřeby Ing. Miroslav Košař, Ing. Tomáš Farný, Ing. Pavel Spusta, Vladimír Míček a Jiří Čupa se svými firmami. Minižáci a minižačky s trenéry Zleva horní řada: rozhodčí D. Merta, K. Ryšková, N. Kopřivová, M. Hájková, D. Spustová, M. Halatová, trenéři J. Farný a L. Hajdušek Zleva spodní řada: B. Hájek, O. Pečinka, V. Pečínka, P. Spusta Družstvo minižaček v roce 2006 Zleva: x, V. Halatová, M. Halatová, D. Spustová, K. Slípková, x, L. Kusá Juniorky na dortovém turnaji pořádaném v roce 2009 SK Metylovice Zleva: M. Liberdová, P. Kočvarová, D. Spustová, L. Boráková, D. Ryšková, V. Halatová, K. Kotalová, M. Halatová Juniorky v roce 2007 Zleva: L. Vrbová, P. Kočvarová, H. Praussová, M. Biskupová, A. Mališová, K. Slípková, A. Černochová, J. Kusá, L. Boráková V příští sezóně bychom chtěli navázat na tradici ženského volejbalu v Metylovicích a zúčastnit se okresního přeboru. Reprezentovat Metylovice budou: Dagmar Vyvialová, Pavla Kočvarová, Marcela Boráková, Lenka Boráková, Lucie Boráková, Jana Boráková, Martina Závodná, Jarmila Balharová, Monika Babicová, Eliška Kulhánková, Denisa Ryšková, Marie 36 37

20 Volejbal v letech Liberdová. Doufáme, že se k nám přidají další děvčata a pomohou nám udržet ženský volejbal v Metylovicích. Naši nejúspěšnější Naši nejúspěšnější Antonín Skotnica Narozen: Hráčská kariéra: V roce 1952 dorostenci Metylovic reprezentovali okres na mistrovství Severomoravského kraje. Obsadili 2. místo za VŽKG Ostrava. V roce 1953 byli společně s Radúzem Mališem vybrán jako reprezentanti Ostravského kraje na mistrovství republiky, kde v Jilemnici získali v odbíjené titul dorosteneckých přeborníků ČSR. Před odchodem do zahraničí v roce 1969 hrával ve Frýdlantě n. Ostravicí. Usídlil se nakonec v Austrálii, kde pracoval ve svém oboru a i tam se věnoval volejbalu jako hrající trenér až do svých 55 let. Radúz Mališ Družstvo mužů v roce 2008 Horní řada zleva: A. Uhlíř, I. Lukeš, P. Suchan, J. Mališ, M. Konečný, R. Hrabec, L. Hajdušek, R. Keller Spodní řada zleva: J. Farný, M. Gurecký, D. Merta, L. Drastich s fanynkou Martinou Kudělkovou. Dále hráli: P. Hajdušek, J. Mališ Narozen: Hráčská kariéra: Společné začátky s Tondou Skotnicou. V letech 1952 a 1953 získal titul přeborníka republiky v odbíjené dorostenců jako reprezentant Ostravského kraje. Později hrával za Baník Mariánské hory a Frýdlant. Jako studujícího na konzervatoři v oboru hry na violu i po absolvování později jako člena Moravské filharmonie v Olomouci, pro kterého prsty byly nesmírně cenné, bylo nutno oblíbený sport v závodní podobě opustit. Společně to jsou první mistři republiky z řad odchovanců Metylovského volejbalu Ing. Josef Luňáček Narozen: Přezdívka: Jovo, Adydas Hráčská kariéra: do 1954 Sokol Metylovice Slavia VŠB Ostrava TJ Tatran Vratimov TJ Vítkovice extraliga nižší soutěže a rekreační volejbal Úspěchy: 3. místo na juniorském mistrovství republiky za severní Moravu 3. místo na akademickém mistrovství republiky Za největším úspěch považuji však to, že jsem prošel volejbalovou kariérou i na vrcholové úrovni bez trvalých následků (alespoň se zatím neprojevují) a hlavně že jsem získal spoustu kamarádů a známých