ZNÁMÉ NEZNÁMÉ CESTY DĚDICTVÍ

Transkript

1 ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ZNÁMÉ NEZNÁMÉ CESTY DĚDICTVÍ Marie Tomíšková a kolektiv

2

3 Marie Tomíšková a kolektiv ZNÁMÉ NEZNÁMÉ CESTY DĚDICTVÍ Vydává: Ústav územního rozvoje Jakubské náměstí 3, Brno Ministerstvo pro místní rozvoj Staroměstské náměstí 6, Praha 1 Autorský kolektiv: Ústav územního rozvoje Ing. arch. Marie Tomíšková garant úkolu Ing. arch. Hana Šimková, Ph.D. Ministerstvo pro místní rozvoj, Odbor cestovního ruchu Bc. Jitka Fatková garant úkolu Národní památkový ústav, ústřední pracoviště Praha PhDr. Pavel Bureš Ing. arch. Eva Dvořáková PhDr. Václav Váňa Ing. Jaromír Stejskal Ústav územního rozvoje Ministerstvo pro místní rozvoj Brno 2010

4 Ústav územního rozvoje Brno 2010 ISBN

5 OBSAH 1. ÚVOD 1.1 Účel publikace 1.2 Princip tvorby tras 1.3 Typy tras a jejich charakteristika a) Památky UNESCO b) Památky reprezentující stavební slohy c) Roubené stavby d) Technické památky 1.4 Realizace tras 2. TRASA UNESCO 2.1 Specifický význam památek UNESCO pro cestovní ruch 2.2 Koncepce trasy 2.3 Výčet a stručný popis úseků trasy 2.4 Výčet lokalit vážících se k trase 2.5 Výčet vybraného občanského vybavení pro cestovní ruch a aktivit pro volný čas podél trasy 3. VYBRANÉ PAMÁTKY STAVEBNÍCH SLOHŮ 3.1 Koncepce trasy 3.2 Charakteristika stavebních slohů na území ČR a) Památky románské b) Památky gotické c) Památky renesanční d) Památky barokní e) Památky klasicismu, empiru, romantismu, historismu f) Památky secese a 20. století 3.3 Památky stavebních slohů v jednotlivých krajích 4. ROUBENÉ STAVBY 4.1 Koncepce trasy 4.2 Charakteristika druhů roubené architektury dle typu a funkce a) Muzea v přírodě presentující regionální typy roubené lidové architektury b) Expozičně nebo kulturně společensky využité solitérní stavby na původním místě c) Vesnická sídla s významným podílem roubené zástavby Vesnické památkové rezervace Vesnické památkové zóny g) Městská sídla s plošně dochovanými zbytky roubené h) architektury i) Sakrální roubené stavby 4.3 Roubená architektura v jednotlivých krajích 5. TECHNICKÉ PAMÁTKY 5.1 Koncepce trasy 5.2 Charakteristika technických památek dle oborů a) Doprava b) Vodárenství a energetika c) Těžba d) Hutnictví, slévárenství, strojírenství e) Potravinářská výroba f) Textilní výroba g) Sklářství a výroba porcelánu h) Různé 5.3 Technické památky v jednotlivých krajích 6. MARKETINGOVÁ STRATEGIE TRAS 1

6 1. ÚVOD Málokterá země má architekturu tak jednotnou a přitom tak rozmanitou. Témata jsou výrazně česká, jejich variací je však bezpočet a zanechávají svědectví o výjimečných uměleckých schopnostech českých lidí. Christian Norberg-Schulz: GENIUS LOCI Foto Pavel Tomíšek Kutná Hora 2

7 1. ÚVOD 1. ÚVOD 1.2. Princip tvorby tras Norský historik a teoretik architektury Christian Norberg-Schulz ve slavné knize Genius loci uvádí jako jeden z příkladů identifikace člověka s prostředím architektonické kvality českých měst a vesnic, které se kontinuálně vyvíjely v souladu se specifickou českou krajinou. Výsledkem tohoto vývoje je rozsáhlý památkový potenciál České republiky atraktivní z hlediska cestovního ruchu. Přes veškeré negativní vlivy minulých let náleží Česká republika z hlediska kulturně historických hodnot mezi nejbohatší země světa. Svědčí o tom nejen více než objektů registrovaných v Seznamu nemovitých kulturních památek, cca 100 památkových rezervací a další cenné chráněné lokality, ale zejména i vysoký počet památek (12), které byly vybrány pro zápis do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO Účel publikace Rozsáhlá škála zajímavých a i z celosvětového hlediska hodnotných památek představuje významný potenciál pro rozvoj cestovního ruchu. Předkládaná publikace, která poskytuje různé varianty skladby vybraných objektů, je určená pro příslušně zaměřené pracovníky správy a samosprávy obcí a krajů jako podklad pro plánování rozvoje cestovního ruchu, tak, aby bylo možné připravovat jednotně tematické trasy cestovního ruchu po celém území ČR. Publikace rovněž nabízí cestovním kancelářím a institucím působícím v oblasti cestovního ruchu možnosti vytváření tematicky ucelených souborů destinací a individuálním turistům doporučuje široký výběr atraktivních cílů cest. Zájem o atraktivní české kulturní dědictví sice neustále vzrůstá, avšak tento trend, který je značným ekonomickým přínosem, představuje pro vyhledávané památkové lokality mnohdy neúnosnou zátěž. Negativní dopady se projevují jak formou přímé fyzické devastace, tak nepřímo změnami sociální a funkční struktury a ztrátou autenticity. Lokality, které jsou dosud z hlediska cestovního ruchu opomíjené, zpravidla čelí negativnímu dopadu nedostatku financí. Nedostatek finančních zdrojů se odráží v dlouhodobě nedostatečné údržbě památkového fondu, v úpadku vybavení obce a v celkovém vzhledu prostředí. Památky nejsou devastovány velkou frekvencí návštěvníků, nedochází zpravidla účelově k zásadním zásahům do urbanistické struktury obce, ale důsledky nedostatečné údržby vedou rovněž ke znehodnocení nebo likvidaci historicky cenného prostředí. Problémy obou skupin, ač se nacházejí na dvou opačných pólech zájmu návštěvníků, vyúsťují shodně v negativní vliv na památkové lokality. V současné době je zájem návštěvníků České republiky soustředěn na ustálenou skupinu měst, vesnic, hradů a zámků, které v některých případech již přílišný nápor turistů negativně poznamenal. Je proto nezbytné hledat cesty k rovnoměrnějšímu rozdělení návštěvnosti. Cesty dědictví tematické trasy, které lze navzájem kombinovat, jsou jedním ze způsobů, jak tento problém řešit. Pojem trasy v tomto případě lze vyložit buď jako trasu ve smyslu konkrétní komunikace, spojující místa doporučená pro návštěvu, anebo jako soubor míst s obdobným typem atraktivity, který se návštěvníkům nabízí a ze kterého lze vybrat libovolnou část. Jedna z navrhovaných tras sleduje reálnou cestu propojující významné lokality, ostatní představují různě členěné soubory. 3

8 Cílem sestavení souboru památkových lokalit se společným tématem atraktivních pro cestovní ruch je rozšíření propagace i na méně známá a tedy neprávem opomíjená místa. Na každé trase jsou lokality, které jsou již tradičně a dlouhodobě propagovány, ale vždy buď solitérně nebo v rámci propagace obce, mikroregionu nebo kraje. Vzhledem k rozloze České republiky je výhodnější propagovat cenné památky napříč celým územím republiky. Na tyto známé a navštěvované lokality navazují v příslušném souboru zajímavé a cenné objekty nebo areály, které rovněž stojí za návštěvu. Propagovaná památková místa jsou navštěvována intenzivněji, ale většinou, s výjimkou Prahy, na jeden den. Pokud bude zájemcům nabídnuta možnost návštěvy dalších obdobných památek, lze předpokládat, že budou plánovat déle trvající cestu. Všechny připravené trasy mají nosné téma, některé jsou doplněny dalšími možnostmi, ať už památkovými lokalitami jiného typu, anebo nabídkou rekreačních a kulturních aktivit. Značná část návštěvníků přijíždí s rodinami nebo ve skupinách a nelze předpokládat, že všichni členové rodiny či příslušníci skupiny budou mít stejně hluboký zájem o nosné téma. Památkové lokality určující i doplňující jednotlivé trasy byly vybírány odbornými pracovníky státní památkové péče, neboť ne všechny památky jsou pro návštěvníky vhodné, přístupné a atraktivní. Soubory vybraných památek jsou dále doplňovány, aktualizované soubory, včetně údajů o možnosti návštěvy, jsou dostupné na webových stránkách Ústavu územního rozvoje 1. ÚVOD 1.3. Typy tras a jejich charakteristika Trasa Památky UNESCO Dosud připravené trasy se liší skladbou vybraných objektů. Trasa UNESCO je zaměřena na památky vybrané dle významu z hlediska kulturně historického hodnocení. Hlavním tématem jsou památky zapsané do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, k těm jsou přičleněny památkově významné a atraktivní objekty v blízkém okolí trasy, která sleduje reálnou komunikační síť propojující jednotlivé lokality UNESCO. Trasa je vhodná pro široký okruh návštěvníků s nejrůznějšími zájmy. Foto Eva Dvořáková Holašovice 4

9 Trasa Památky reprezentující stavební slohy 1. ÚVOD Trasa Roubené stavby Další vybraný soubor presentuje atraktivní památková místa v členění dle historických stavebních slohů, takže vznikly soubory památek románských, gotických, renesančních, barokních, soubor památek klasicismu, empíru, romantismu a historismu a soubor památek secese a architektury 20. století. Ke každé lokalitě jsou, kromě popisu, připojeny údaje o přístupnosti. Nabídka vybraných objektů poskytuje cenný studijní materiál o vývoji české architektury pro studenty příslušných oborů, současně však nabízí i zajímavou škálu atraktivních staveb pro všechny zájemce. Pod pojmem cestovní ruch na venkově si obvykle každý představí rekreaci v přírodě a agroturistiku. Trasa, jejímž nosným tématem jsou historické roubené stavby, dokládá možnosti kulturní turistiky ve venkovském prostředí. Soubor je členěn podle typu stavby na skupiny vesnických sídel, muzeí v přírodě, solitérních staveb dochovaných na původním místě, církevních areálů, které jsou zpravidla funkční, solitérních kostelů, kaplí a zvonic. O postupně vzrůstajícím zájmu o tento druh staveb svědčí, mimo jiné, nedávný zápis souboru dřevěných kostelů východního Slovenska do Seznamu světového dědictví UNESCO. Foto Eva Dvořáková Foto Eva Dvořáková Olomouc, Edelmannova hrobka Slavoňov 5

10 Trasa Technické památky 1. ÚVOD Velký soubor, rovněž členěný na skupiny, tvoří v současné době velmi populární, ale donedávna opomíjený typ památek technické památky. Pro účely cestovního ruchu byly vybrány historické stavby sloužící dopravě, vodárenství a energetice, těžbě, hutnictví spolu se slévárenstvím a strojírenstvím, stavby a areály potravinářského průmyslu, textilní továrny, sklárny a porcelánky a skupina, pro kterou nebyl nalezen společný jmenovatel stavby pro různé účely. Vzhledem k téměř dokončenému sjednocení Evropy se projevuje čím dále tím více zájem o propojení památkových lokalit obdobnými trasami, ale v rámci celé Evropy. Iniciativa, vedoucí k tomuto cíli, se objevila v průmyslových oblastech severozápadní Evropy již v roce 1999, kdy vznikl projekt European Route of Industrial Heritage (Evropská cesta průmyslového dědictví), označovaný zkratkou ERIH. Postupně byla sestavena síť tras a v roce 2005 byla započata realizace projektu, ke kterému se připojují další evropské státy. Klíčovým prvkem projektu je vytvoření sítě kotevních bodů (Anchor Points), což jsou významná místa industriálního dědictví s rozvinutou infrastrukturou cestovního ruchu, která tvoří kostru celé trasy. Do souboru kotevních bodů se v posledních letech zařadily pivovar Prazdroj v Plzni a Důl Michal v Ostravě. Foto Eva Dvořáková Hořín 6

11 1. ÚVOD 1.4. Realizace tras Jednotlivé tematické trasy je možné a často i vhodné vzájemně kombinovat, buď v rámci tematického souboru například trasy jednotlivých typů technických památek, nebo soubory různých typů například technické památky a representativní památky stavebních slohů. Tak se rozšíří nabídka pro členy rodin a pro ty účastníky zájezdů, jejichž zájem není vyhraněný. Nabídku atraktivit je možné doplnit i o informace o rekreačních možnostech v příslušných obcích a o nabídku občanského vybavení pro cestovní ruch. Veškeré informace musí být pravidelně aktualizovány, zejména údaje o občanském vybavení, jehož skladba i úroveň se ve většině obcí mění. Pro úspěšný provoz tras a pro jejich ekonomické přínosy obcím, regionům a státu je zapotřebí zpracovat konkrétní marketingovou strategii pro každou trasu dle připraveného metodického postupu. Foto Eva Dvořáková Foto Eva Dvořáková Smržovka Hradec Kralové 7

12

13

14

15 2. TRASA UNESCO 2. TRASA UNESCO Označení památky tímto emblémem Světového dědictví je aktem, kterým celé světové společenství prohlašuje: Ano, toto je cosi, co je na celém světě výjimečné a jedinečné, je to cosi, co je našim společným dědictvím, je to něco, co se zavazujeme chránit jeden pro druhého a v zájmu nás všech národů světa. České dědictví UNESCO 2.1. Specifický význam památek UNESCO pro cestovní ruch V roce 1972 byla Organizací spojených národů pro vzdělávání, vědu a kulturu (UNESCO) přijata Dohoda o světovém dědictví, která vytváří právní, administrativní a ekonomický rámec mezinárodní spolupráce při ochraně kulturního dědictví. Státy, které tuto dohodu přijaly, zaručují zachování kulturních a přírodních lokalit výjimečné a celosvětově významné hodnoty. V Dohodě o světovém dědictví jsou definovány základní povinnosti každého účastnického státu: zabezpečit označení, ochranu, zachování, prezentování a předávání budoucím generacím. Prezentace světových památek je mimo jiné realizovatelná prostřednictvím cestovního ruchu. Komise pro kulturní turistiku, která byla ustanovena v roce 1969 při Mezinárodní radě pro památky a památková místa (ICOMOS), formulovala v roce 1976 Chartu kulturní turistiky, která, kromě dalšího, obsahuje definici kulturní turistiky a hlavní zásady jejího provozování při současné eliminaci negativních dopadů na památky. Český Krumlov Foto Pavel Tomíšek 9

16 Kulturní turistika je v Chartě definována jako forma turistiky, jejímž předmětem je, mimo jiné cíle, objevování památek a památkových lokalit. Přispívá významně k jejich údržbě a ochraně, současně však památky při živelném využívání ohrožuje. Kromě možného fysického poškození historických objektů, může být narušena i nehmotná hodnota historického prostředí genius loci. Respekt ke kulturnímu dědictví musí být nadřazen jakýmkoliv jiným zájmům. Je nezbytné zajistit ochranu nenahraditelných památek nejen limitováním počtů návštěvníků, ale citlivým situováním vybavení a služeb pro cestovní ruch a dalšími opatřeními dle povahy lokality. V neposlední řadě je podstatné pro zachování běžného denního života v památkových rezervacích a v okolí solitérních památek UNESCO vytvořit rovnováhu mezi potřebami místních obyvatel a nároky návštěvníků. Zápis lokality do Seznamu UNESCO je pro potenciální návštěvníky zárukou kvality a motivačním faktorem pro příjezd. Tato místa jsou celosvětově jednou z hlavních turistických atrakcí a jejich návštěvnost vzrůstá. Přiměřený nárůst návštěvnosti není však pouze výsledkem statutu památky, ale systematického marketingu. Pozitivní ekonomický výsledek cestovního ruchu v památkových lokalitách světového významu nelze realizovat bez pečlivého plánování na všech úrovních územního plánování a strategických rozvojových dokumentů. Na území České republiky bylo do roku 2009 evidováno v Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO 12 lokalit, nominace dalších se připravuje. V letech byly zapsány: historická centra měst Praha 1992, Český Krumlov 1992, Telč 1992 a Kutná Hora 1995; 2. TRASA UNESCO 10 historická vesnice Holašovice (část obce Jankov) 1998; jednotlivé objekty a areály kostel Sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou 1994, zámek a zahrady v Kroměříži 1998, zámecký areál v Litomyšli 1999, sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci 2000, vila Tugendhat v Brně 2001, židovská čtvrť, židovský hřbitov a bazilika sv. Prokopa v Třebíči 2003; krajinná památková zóna Lednicko Valtický areál Úroveň cestovního ruchu v obcích s lokalitou zapsanou v Seznamu UNESCO je každoročně sledována jako součást monitoringu územního rozvoje těchto obcí. Z celkového hodnocení je patrné, že rozvoj cestovního ruchu probíhá v příslušných obcích nerovnoměrně, zájem návštěvníků je soustředěn pouze na některé lokality. Rozdílná je délka pobytu návštěvníků, návštěvy jsou několikadenní zejména v Praze a v památkových rezervacích Český Krumlov a Telč. V Kutné Hoře, ačkoliv občanské vybavení pro cestovní ruch i kulturně historické atraktivity lokality jsou na vysoké úrovni, převažují pouze jednodenní návštěvy, což je ze značné části vlivem blízkosti Prahy. Do ostatních obcí, kde byl zapsán do Seznamu UNESCO pouze solitérní objekt, přijíždějí návštěvníci převážně na jednodenní i kratší návštěvu. Tato města však nabízejí množství dalších atraktivit, jak kulturně historických, tak rekreačních, které zůstávají ve stínu památky UNESCO a které je zapotřebí důrazněji propagovat.

17 2.2 Koncepce trasy Osu trasy tvoří existující silniční propojení jednotlivých obcí, na jejichž území se nachází lokalita UNESCO. Podél celé trasy je vymezeno území v šířce cca 20 km na obě strany od komunikace, ve kterém jsou vyznačeny další nejen kulturně historické zajímavosti, ale i jiné zájmové aktivity, zejména zařízení pro sport a rekreaci. Rozsah odboček do 20 km lze snadno zvládnou v rámci krátkého výletu. Pro snazší orientaci a návrh programu byla trasa rozdělena na 7 úseků, které na sebe navazují a propojují vždy dvě až tři lokality UNESCO od hraničního přechodu v jižních Čechách až k úseku, který trasu uzavírá jako okruh zpět k Českému Krumlovu. Příbram, Písek a Tábor, vyznačené jako určující města pro tento úsek, jsou města s významnými památkami včetně národních kulturních památek. Historická jádra Tábora a Písku jsou chráněna jako celek. Na jejich území se však nenachází žádná památka zapsaná do Seznamu UNESCO. 2. TRASA UNESCO Úseky trasy: I. Dolní Dvořiště (hraniční přechod Rakousko Česká republika) Český Krumlov Holašovice Telč II. Telč Třebíč Brno III. Brno Lednicko-Valtický areál Kroměříž IV. Kroměříž Olomouc Litomyšl V. Litomyšl Žďár nad Sázavou Kutná Hora VI. Kutná Hora Praha VII. Praha Příbram Písek Tábor Český Krumlov 11

18 2. TRASA UNESCO Trasa UNESCO 12

19 2.3 Výčet a stručný popis úseků trasy Úsek I 2. TRASA UNESCO Trasa UNESCO úsek I 13

20 ČESKÝ KRUMLOV v Seznamu světového dědictví od roku TRASA UNESCO HOLAŠOVICE v Seznamu světového dědictví od roku 1998 Městské centrum je vynikající ukázkou malého středoevropského středověkého města, kde jsou nejdokonaleji zachované gotické domy v českých zemích. Jeho atraktivita je zvýrazněna členitým terénem a meandrem řeky Vltavy. Rozsáhlý areál hradu a zámku na skalním ostrohu nad řekou Vltavou a kostel sv. Víta určují charakteristickou siluetu města. Vesnice Holašovice, která je jednou z částí obce Jankov, představuje mimořádně ucelený a dobře zachovaný příklad tradiční lidové středoevropské architektury a urbanismu. Urbanistická skladba domů je původní z 13. století, vlastní stavební objekty jsou zachovány ve své podobě z poloviny 19. století ve slohu známém jako jihočeské lidové baroko. Foto Pavel Tomíšek Foto Pavel Tomíšek Český Krumlov Holašovice 14

21 TELČ v Seznamu světového dědictví od roku TRASA UNESCO Historické jádro města představuje zachovaný goticko-renesanční urbanistický celek s representačním zámeckým sídlem a souborem měšťanských domů. Město vzniklo ve 2. polovině 14. století, v této době byl postaven hrad se soustavou rybníků, z 16. století pocházejí měšťanské domy na náměstí a přestavba hradu na renesanční zámek. Barokní jezuitské stavby jsou ze 17. století. Foto Pavel Tomíšek Foto Pavel Tomíšek Telč Telč 15

22 Úsek II 2. TRASA UNESCO Trasa UNESCO úsek II 16

23 TELČ Viz předchozí 2. TRASA UNESCO BRNO v Seznamu světového dědictví od roku 2001 TŘEBÍČ v Seznamu světového dědictví od roku 2003 Soubor židovská čtvrť, židovský hřbitov a bazilika Sv. Prokopa jsou dokladem soužití židovské a křesťanské kultury od středověku do 20. století. Židovská čtvrť a hřbitov jsou ojediněle dochovanými doklady specifického způsobu života této komunity. Bazilika sv. Prokopa vybudovaná jako součást benediktinského kláštera na počátku 13. století je pozoruhodným příkladem vlivu západoevropského architektonického stylu v této oblasti. Vila Tugendhat, dílo německého architekta Miese van der Rohe, je vynikající ukázkou internacionálního stylu architektonické moderny, vzniklého v Evropě po roce Její obzvláštní význam spočívá v aplikaci nové prostorové a estetické koncepce, využívající výhod moderních průmyslových materiálů. Půdorysné řešení je ukázkou nového pojetí celkové disposice a interiéru. Ústřední prostory vily je dělen pouze kulisovými stěnami. Foto Pavel Tomíšek Foto Třebíč Brno 17

24 Úsek III 2. TRASA UNESCO Trasa UNESCO úsek III 18

25 BRNO Viz předchozí 2. TRASA UNESCO KROMĚŘÍŽ v Seznamu světového dědictví od roku 1998 LEDNICKO-VALTICKÝ AREÁL v Seznamu světového dědictví od roku 1996 Uměle upravený krajinný celek o výměře cca 200 km 2, jeden z největších obdobných areálů v Evropě, vznikal od 17. století na pozemcích knížat Liechtensteinů. Barokní architektonické prvky spolu s klasicistním a neogotickým slohem zámků v Lednici a ve Valticích jsou součástí romantické krajiny. Zámek a zahrady v Kroměříži jsou výjimečně kompletní a dobře zachovanou ukázkou vladařské rezidence a jejích zahrad. Květná zahrada je příkladem italské manýristické zahrady 17. století, který se v obdobném rozsahu a autenticitě nemá v Evropě obdoby. Zámek, barokně upravený objekt na renesančním půdorysu, byl sídlem olomouckých arcibiskupů. Podzámecká zahrada založená jako anglický park byla postupně upravována do dnešní romantické podoby. Foto Hana Šimková Foto Pavel Tomíšek Lednicko-valtický areál Kroměříž 19

26 Úsek IV 2. TRASA UNESCO Trasa UNESCO úsek IV 20

27 KROMĚŘÍŽ Viz předchozí 2. TRASA UNESCO LITOMYŠL v Seznamu světového dědictví od roku 1999 OLOMOUC v Seznamu světového dědictví od roku 2000 Monumentální barokní sloup z 1. poloviny 18. století, jehož základnu tvoří malá kaple, je největším seskupením barokních soch v jedné skulptuře ve střední Evropě. Vrcholně renesanční arkádový zámek je příkladem architektonického stylu vzniklého v Itálii a rozvinutého v centrální Evropě. Zámek s dvoupatrovými arkádami a se sgrafitovou výzdobou byl vybudován v 16. století. V přízemí západního křídla je jedno z nejstarších dochovaných divadel z 18. století. Foto Pavel Tomíšek Foto Pavel Tomíšek Olomouc Litomyšl 21

28 Úsek V 2. TRASA UNESCO Trasa UNESCO úsek V 22

29 LITOMYŠL Viz předchozí 2. TRASA UNESCO KUTNÁ HORA v Seznamu světového dědictví od roku 1995 ŽĎÁR NAD SÁZAVOU v Seznamu světového dědictví od roku 1994 Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře byl vybudován v 18. století. Stavba s centrálním půdorysem ve tvaru pěticípé hvězdy je unikátním dílem Jana Blažeje Santiniho ve stylu barokní gotiky. Historické jádro města s chrámem sv. Barbory a katedrála Panny Marie v Sedlci jsou souborem středověkých památek. Královské horní město Kutná Hora bylo založeno ve 13. století v blízkosti stříbrných dolů na území cisterciáckého kláštera z 12. století v Sedlci. Historické město soustřeďuje významná architektonická díla různých slohů, která vytvářejí působivé panorama. Trojlodní chrám sv. Barbory, který je klenotem pozdní gotiky, byl budován v letech Katedrála v Sedlci vznikla na přelomu 13. a 14. století přebudováním románského klášterního kostela na gotickou pětilodní katedrálu, kterou na počátku 18. století přestavěl Jan Blažej Santini. Foto Pavel Tomíšek Foto Václav Váňa Žďár nad Sázavou Kutná Hora 23

30 Úsek VI 2. TRASA UNESCO Trasa UNESCO úsek VI 24

31 KUTNÁ HORA Viz předchozí 2. TRASA UNESCO PRAHA v Seznamu světového dědictví od roku 1992 Historické město vyrostlo mezi 10. a 18. stoletím v členitém terénu pražské kotliny. Staré Město s Pražským hradem a Vyšehradem vytvořily již ve 12. století základ městské aglomerace, ve 13. století byla založena Malá Strana, na počátku 14. století Hradčany. V roce 1348 položil císař Karel IV. v Praze základy první univerzity ve střední Evropě i Nového Město, které je jedinečnou ukázkou evropského gotického urbanismu. Renesanční paláce dokládají rozkvět Prahy v rudolfínské době koncem 16. století a na počátku 17. století. Další dominanty města vznikly v baroku v 17. a 18. století. Významné a celosvětově unikátní jsou stavby konce 19. a počátku 20. století, jsou to secesní a zejména kubistické domy. Praha je jedinečným dokladem urbanistického, architektonického a kulturního vývoje evropského města. Foto Eva Dvořáková Foto Hana Šimková Foto Hana Šimková Praha Praha 25

32 Úsek VII 2. TRASA UNESCO PRAHA Viz předchozí Příbram Městu dominuje národní kulturní památka poutní areál na Svaté hoře vybudovaný v 17. století kolem barokizovaného kostela Panny Marie. Výzdobu kaplí ambitu prováděli nejslavnější umělci 18. století. Poutní areál je z města přístupný Svatými schody z poloviny 17. století, které jsou dílem K. I. Dientzenhofera. Hornickou minulost města připomíná Hornické muzeum, jehož součástí je skanzen Ševčínský důl.. Foto Pavel Tomíšek Trasa UNESCO úsek VII Příbram 26

33 Písek 2. TRASA UNESCO Tábor Historické jádro města představuje velmi hodnotný památkový celek. Raně gotický hrad, který byl ve 13. století vybudován na břehu řeky Otavy, se v průběhu staletí přestavoval, pouze část západního křídla zůstala v původní podobě. Zachovaly se rovněž podstatné úseky městského opevnění ze 13. století. Národní kulturní památka raně gotický most přes Otavu z konce 13. století je nejstarším dochovaným mostem v českých zemích. Památková rezervace Tábor byla v 15. století silně opevněným husitským hradištěm, z hradeb se však dochovala pouze část Bechyňské brány a malé zbytky hradebních věží a parkánové hradby. Původní hrad Kotnov, který zde stál ještě před příchodem husitských vojsk, byl v 17. století přebudován na městský pivovar. Z původní stavby zůstala čelní válcová věž. Další významnou památkou je pozdně gotická radnice z počátku 15. století, empirově přestavěná začátkem 19. století, regotizována koncem 19. století. Rybník Jordán, který byl založen na konci 15. století, je nejstarší údolní přehradou ve střední Evropě. Rybník byl v roce 1991 překlenut unikátním harfovým mostem. Foto Foto Pavel Tomíšek Písek Tábor 27

34 ČESKÝ KRUMLOV ukončení trasy Viz předchozí 2. TRASA UNESCO 2.5 Výčet vybraného občanského vybavení pro cestovní ruch a aktivit pro volný čas podél trasy 2.4 Výčet lokalit vážících se k trase Trasa prochází celým územím ČR a lze ji propojit s celou škálou vybraných památek různých typů. Mezi nejvýznamnější patří městské a vesnické památkové rezervace, krajinné památkové zóny, četné národní kulturní památky a další významné soubory staveb i solitérní stavby představující všechny stavební slohy vyskytující se na území České republiky. Trasu lze propojit se souborem vybraných technických památek, z nichž je v dotčeném území rovněž značný počet. Kombinace trasy s různými typy vybraných památek je patrná z kartogramu. V území podél trasy jsou četné možnosti ubytování různých kategorií. Ve všech obcích a městech s lokalitou UNESCO je možnost ubytování. Velice rozsáhlý je rekreační potenciál území, nabízejí se četná zařízení pro nejrůznější letní, zimní i celoročně provozované sporty. Téměř v každé obci podél trasy se v průběhu roku konají kulturní akce, zpravidla vázané na specifika příslušné lokality. Možnosti ubytování a sportovních aktivit v jednom z úseků trasy jsou presentovány na následujícím kartogramu. Uváděné údaje je nezbytně nutné pravidelně aktualizovat, zejména nabídka ubytování se v průběhu několika let vždy mění. Trasa UNESCO úsek I, kulturní památky a jiné zajímavosti Trasa UNESCO úsek I, ubytování a sportovní vyžití 28

35

36

37 3. VYBRANÉ PAMÁTKY STAVEBNÍCH SLOHŮ 3.1 Koncepce trasy Pojem slohu se začal teoreticky vyhraňovat v raném 19. století. Slovo sloh se používalo k označení všeobecných charakteristických rysů architektury určité doby a místa, odvozených z materiálů a technických prostředků, které byly dostupné. Michael Raeburn 3. VYBRANÉ PAMÁTKY STAVEBNÍCH SLOHŮ Kapitola představuje soubor vybraných staveb a areálů reprezentujících stavební slohy na území České republiky. Pro snazší orientaci jsou objekty představující určitý sloh rozděleny do jednotlivých krajů. Mezi kraje nebyla zařazena Praha, neboť o jejich velice četných a atraktivních památkách bylo vydáno množství samostatných publikací. Zájemci o poznávání kulturního dědictví z hlediska vývoje architektury si pak mohou sestavit trasu dle libovolných kriterií: např. jako cestu přes několik krajů po památkách určitého slohu, případně určitého typologického druhu (církevní stavby, paláce, ) nebo podrobně poznat vybrané památky všech slohů, které se vyskytují v určité oblasti. Pouze ve dvou krajích se vyskytují významné a současně atraktivní doklady všech stavebních slohů. Vzhledem k tomu, že soubor vybraných objektů je rozsáhlý a postupně se dále rozšiřuje, nebylo možné zahrnout do publikace všechny památky. Uvedeny jsou pouze ty nejvýznamnější a současně i nejatraktivnější objekty dle odborného výběru, celý soubor je v publikaci zobrazen na kartogramech krajů, které jsou rovněž, spolu s textem, dostupné na webových stránkách Ústavu územního rozvoje Foto Pavel Tomíšek Častolovice 29

38 3.2 Charakteristika stavebních slohů na území ČR a) Památky románské V Českých zemích je románské období vymezeno přibližně obdobím let Románské stavby, které se dochovaly do současnosti, jsou většinou z 12. století a jsou velice skromné, neboť velké a významné stavby byly převážně přestavovány nebo úplně odstraněny. Celkový ráz české románské architektury se neliší od mnoha dalších zemí. Zdivo bylo kamenné, používaná byla zejména opuka a pískovec, s různě vysokými vrstvami tzv. řádkové zdivo. Klenby se objevují nejčastěji valené s vystupujícími klenebními pásy, vyskytuje se i klenba křížová, boční tlaky klenby zachycovaly opěrné pilíře. Sloupy jsou masivní, v mnoha případech se v jedné řadě od sebe liší. Hlavice sloupů nejčastěji napodobují korintský sloh. Portál u velkých staveb se silným zdivem bývá upraven postupným redukováním tloušťky zdiva, tím pak působí portál větším a nápadnějším dojmem. Ve svislé části ostění jsou sloupky a obvykle i plastiky. Oblouk je vždy půlkruhový. Rovněž okna jsou zakončena půlkruhovým obloukem. Hlavním stavebním druhem, tak jako v celé Evropě, byly chrámy, na které se soustředilo veškeré výtvarné úsilí, a které byly nositeli technického pokroku v románském stavebnictví vůbec. Velké chrámové stavby byly zpravidla bazilikální, obvykle trojlodní, s prostřední lodí vyšší a prosvětlenou okny nad střechami bočních lodí. Menší kostely byly stavěny jako jednolodní, zpravidla s plochým stropem, vždy měly na západní straně galerii, zvanou empora. Velmi početné byly rotundy, které sloužily jako knížecí kaple. Základem stavby rotundy je válcová loď s připojenou apsidou, tj. zaklenutým výklenkem. 3. VYBRANÉ PAMÁTKY STAVEBNÍCH SLOHŮ Významnými světskými stavbami byly hrady, které sloužily jako obydlí i jako pevnost. V pozdější době byly zpravidla přebudovávány nebo se dochovaly již jen zříceniny. Z městských obytných domů se pouze výjimečně zachovaly přízemní části, které jsou dnes již pod úrovní terénu. Ivančice Řeznovice Foto Pavel Tomíšek 30

39 3. VYBRANÉ PAMÁTKY STAVEBNÍCH SLOHŮ Vybrané románské památky 31

40 b) Památky gotické V Českých zemích se gotická architektura začala projevovat téměř bez přechodného období v první třetině 13. století. V souvislosti s hospodářským rozvojem se zvyšovala intenzita stavební činnosti. V době vlády Karla IV. dosáhla česká gotika světového významu a v průběhu 14. století přebírá vedení evropské architektury architektury a má světový význam. Zdivo gotických staveb bylo zejména kamenné, cihly se považovaly za druhořadý materiál. Novým stavebním prvkem je žebrová klenba. Užitím žeber se klenba vylehčuje a rozděluje na nosnou a výplňovou část. Významným přínosem české gotiky je klenba síťová, kterou poprvé vytvořil Petr Parléř v Praze při stavbě katedrály sv. Víta ve 2. polovině 14. století. Tato klenba se stala typickou pro vrcholnou i pozdní gotiku. Světovým dílem pozdní gotiky je Vladislavský sál, zaklenutý kroužkovou klenbou. Často používaná byla i klenba sklípková. Ve světské architektuře byl používán trámový strop, zpravidla malovaný. Církevní stavby: Významným prvkem gotické konstrukce chrámových staveb, zejména katedrál, je opěrný pilíř, umístěný na vnějším obvodu bočních lodí chrámu a prostřednictvím opěrných oblouků přenášející tlaky klenby hlavní lodi. Pilíře byly shora zatíženy fiálami. Soustava opěrných pilířů, opěrných oblouků a fiál vytváří rozvinutý opěrný systém, typický pro gotickou katedrálu. Gotický architektonický tvar je úzce spjat s konstrukcí. Oblouky jsou většinou lomené, neboť je to staticky výhodnější. Chrámová okna byla vždy velká, ukončená lomeným obloukem, předělená kamennými sloupky, které končily kružbou. Na západní straně katedrál se vyskytuje růžicové okno radiální. Okna světských staveb byla pravoúhlá. Portály velkých chrámů se liší od románských portálů zejména užitím lomeného oblouku. 3. VYBRANÉ PAMÁTKY STAVEBNÍCH SLOHŮ V období rané gotiky v 2. polovině 13. století vznikaly četné drobné venkovské kostely, dochovaly se však zejména městské a klášterní chrámy, obvykle trojlodní baziliky nebo síňové chrámy (bez převýšení střední lodě). Evropskou vzácností je Staronová synagoga z poloviny 13. století v Praze, jedna z nejstarších gotických staveb u nás. Ve vrcholném období gotiky, které trvalo cca od roku 1310 do roku 1419, byly budovány stavby obdobných druhů, objevují se i chrámy zděné z cihel. V tomto období se však začínají budovat tři české katedrály, v Praze, v Kutné Hoře a v Kolíně. Pražská katedrála svatého Víta je stavbou světového významu s mnoha neobvyklými prvky. Prvním stavitelem byl Matyáš z Arrasu, po jeho smrti pokračoval Petr Parléř, jehož tvorba byla zcela nekonvenční. Petr Parléř byl rovněž stavitelem novější části sv. Bartoloměje v Kolíně Historická epocha odpovídající pozdní gotice (do počátku 16. století) je nazývána zlatou dobou českých měst, městské chrámy byly nejvýznamnějším stavebním útvarem. Do pozdní gotiky spadá téměř celé údobí budování katedrály sv. Barbory v Kutné Hoře. Stavba byla započata v období vrcholné gotiky Petrem Parléřem jako trojlodní bazilika, záměr byl však později několikrát změněn. Chrám sv. Barbory je neobvyklou kombinací katedrály a síňového trojlodí. Z ostatních staveb budovaných pro církevní účely lze uvést kláštery, jejichž disposiční řešení bylo podobné v celé Evropě. Světské stavby: V období gotiky byly obecně považovány za druhořadou záležitost, pouze v pozdní gotice a to zejména v Českých zemích, se kvantitou i kvalitou přibližují architektuře chrámové. Gotické kolonizační hrady byly již stavbami s převažující funkcí obydlené pevnosti. Měšťanské domy bývaly často dřevěné nebo kombinované z kamene a dřeva. Kamenné domy se ve větším množství začínají objevovat až ve 14. století v souladu s počínajícím rozkvětem 32

41 měst. Dům byl orientován do hloubky, kolmo k uliční čáře. Domy bývaly dvoupodlažní, často opatřeny v uliční frontě loubím s obchody. Gotické radnice vznikaly obvykle sloučením několika obytných domů, což vedlo k velkým a složitým komplexům radničních budov. Charakteristické jsou městské a mostecké věže, které se budovaly nad branami městského opevnění, zachovaly se zejména v Praze. 3. VYBRANÉ PAMÁTKY STAVEBNÍCH SLOHŮ Foto Pavel Tomíšek Foto Pavel Tomíšek Hradec Králové Praha 33

42 3. VYBRANÉ PAMÁTKY STAVEBNÍCH SLOHŮ Vybrané gotické památky 34

43 c) Památky renesanční Renesanční architektura vznikla v Itálii kolem roku 1420, téměř o celé století dříve než v jiných zemích. V českých zemích šířili renesanci převážně italští stavitelé. První renesanční motivy se vyskytují koncem 15. století na Moravě. Renesance měnila znatelně ráz našich měst a zámků, přesto se však úplně nediferencovala od gotiky, italští stavitelé se přizpůsobovali místním podmínkám. Naše renesance byla vystavena vlivům italským a německonizozemským. Její výsledný ráz je však osobitý český. Zdivo renesančních staveb bylo u nás téměř vždy cihelné, opatřeného omítkou, kámen se používal pouze pro ostění oken a portálů. Stropy byly buď trámové nebo kazetové, objevuje se sklípková klenba, od poloviny 16. století je charakteristická klenba valená nebo necková s lunetami. Pro českou renesanci je typická hřebínková klenba, vzniklá vytažením hran lunet, odvozená od gotického žebroví. Způsob zastřešení je dán klimatem. Měšťanské domy na úzkých parcelách mají hřeben střechy orientován kolmo k ulici. Z úžlabí mezi domy trčí výrazně vysunutý okapní žlab, nad kterým je velký otvor pro shazování sněhu. Čelní strana krovu byla opatřena štítem. Štíty a atiky patří k nejčastějším motivům české renesance. Štíty byly zpočátku obloukové dělené svisle a vodorovně prostými pásy, později se objevují štíty volutové. Atika kulisovitě přesahující až do výšky hřebene střechy, případně s okny do půdního prostoru, předstírá další patro a napodobuje ploché střechy italských domů. Na počátku 16. století bylo častým zdobným motivem atiky cimbuří. Obvodové zdi byly omítány a zdobeny sgrafitem napodobujícím kamenné obklady italských staveb. Renesanční okna se šambránou a nadokenní a podokenní římsou se v českých zemích objevují až od poloviny 16. století, typické jsou renesanční portály se svislými podporami a kladím. 3. VYBRANÉ PAMÁTKY STAVEBNÍCH SLOHŮ Loubí měšťanských domů mívala zpravidla půlkruhové oblouky, zaklenutí bylo prováděno křížovou hřebínkovou klenbou. Renesance je slohem používaným při stavbě světských budov. Jsou to královské stavby Bonifáce Wohlmuta v areálu Pražského hradu, značný počet zámků v českých zemích, měšťanské domy, radnice a brány. Chrámy se v renesančním slohu budovaly jen výjimečně, pro stavbu církevních objektů byl i nadále základem sloh gotický. Representantem renesance v českých zemích je zámecká architektura. Mnoho zámků vznikalo přestavbou nebo rozšířením hradů, ale vyskytují se i četné novostavby. Některé přestavby byly tak radikální, že se rovnaly novostavbám. Většinou jsou křídla zámků řazena kolem pravoúhlého nádvoří, místnosti jsou buď uspořádány ještě gotickým způsobem do kříže, bez chodby nebo již řazeny podél chodby. Arkádové chodby jsou obrácené vždy do nádvoří. Významným stavitelem zámků byl Baltasar Maio da Vomio. Ve výstavbě měšťanských domů se prosazuje typ síňový, síň bývá zaklenuta bohatou klenbou. Dosavadní nepravidelnosti půdorysu jsou nahrazeny pravoúhlou disposicí. Patra jsou již průběžná, bez vyrovnávacích schůdků a bývají vysunuta do ulice. Dům se rozrůstá na úkor veřejného prostranství, což je způsobeno nedostatkem místa v dosud ohrazených městech. Radnice se v době renesance stavěly často, bývají řešeny obdobně jako městské paláce. 35

44 3. VYBRANÉ PAMÁTKY STAVEBNÍCH SLOHŮ Vybrané renesanční památky 36

45 d) Památky barokní V období 17. a 18. století byly hlavními stavebníky církev a šlechta. Města v době po bitvě na Bílé hoře a po třicetileté válce zchudla a královský dvůr sídlil ve Vídni. Převažujícími stavebními druhy se tak stávají kostely, kláštery a církevní stavby vůbec, dále pak paláce a zámky. Stavební činnost však byla velmi intenzivní. Neobyčejně veliké budovy klášterů, jezuitských kolejí a kostelů výrazně a trvale změnily ráz českých měst a vesnic. V 17. století u nás působila převážná většina stavitelů cizího, zejména italského původu. V 18. století se však rozhodujícím způsobem uplatnila generace stavitelů z českých zemí. V té době dosáhlo baroko v Českých zemích světové úrovně. Stavební konstrukce používané v té době Českých zemích se nelišily od barokních konstrukcí v ostatních zemích. Materiálem staveb byly ploché cihly, kámen nebo smíšené zdivo. Zdi pokrývala vždy barevná omítka. Typickou střechou je střecha mansardová, na věžích pak střecha cibulová, krytina zejména prejzová, na věžích měděná. Klenby byly podřízeny výtvarným cílům, v 17. století se nejčastěji používaly valené klenby s lunetami. V 18. století valenou klenbu vystřídala placka. Typická je bohatá ornamentální výzdoba, od poloviny 18. století se rozšiřují rokokové motivy. Rovněž architektonické tvary se neliší od forem italských, některé nové motivy se však objevují. Sloupy nebo pilíře portálů se s oblibou nahrazují sochami atlantů. Nad vchody bývá bohatá sochařská výzdoba. Až do roku 1700 trvalo období raného baroka a manýrismu, pro které je typické plastické propracování průčelí. Z tohoto období pocházejí četné kostely a paláce, zejména v Praze, jejichž stavitelé byli cizí architekti. Následovalo období vrcholného, dynamického baroka a specifické barokní gotiky, které v českých zemích trvalo po celou 1. polovinu 18. století. Kostely byly jednoprostorové, oválného půdorysu, objevují 3. VYBRANÉ PAMÁTKY STAVEBNÍCH SLOHŮ se proniky prostor, složité kopule a průčelní věže postavené na koso. Předností těchto staveb a českého baroka vůbec je citlivé využití terénu. Autorem nejvýznamnějších staveb dynamického baroka byl v Čechách usedlý německý architekt Kryštof Dientzenhofer, na jehož dílo navázal jeho syn Kilián Ignác Dientzenhofer. Odlišné pojetí dynamického baroka je patrné u některých chrámů dalšího čelného představitele barokních architektů, pražského rodáka Jana Blažeje Santiniho, který vytvořil při tehdy častých přestavbách gotických chrámů v evropském měřítku zcela ojedinělou syntézu chrámové gotiky a baroka, tzv. barokní gotiku. Její principy pak Santini aplikoval na novostavbě poutního kostela ve Žďáru nad Sázavou. Barokní gotika se ve světské architektuře téměř nevyskytuje, Dalšími význačnými barokními církevními stavbami byly kláštery, jejichž hlavní budova je čtyřkřídlová, nádvoří je předěleno chrámem. Stavby jezuitských kolejí, většinou započaté ve 2. polovině 17. století, byly ještě mohutnější než paláce té doby. Pražské Klementinum je po pražském hradu největším komplexem staveb v Praze. Světskou architekturu representují v baroku zejména paláce a zámky. V architektuře zámků 17. století dožívala ještě renesanční čtyřkřídlá disposice, odlišné pojetí přinesl J. B. Mathey při stavbě zámku v Tróji, částečně ještě manýristické disposice, ale s oválným vnějším schodištěm, prvním takovým prvkem u nás. Na přelomu 17. a 18. století se objevuje disposice ve tvaru U, na vstupní straně tak vzniká čestné nádvoří, oddělené od veřejného prostranství zídkou a mříží. Toto pojetí, původem francouzské, je časté u přestavovaných objektů. Pro české zámky je však typičtější radiální disposice, v jejímž středu je oválná stavba. Baroko kompozičně ztvárňuje krajinu dlouhými alejemi, zámeckými parky s vodními kaskádami a fontánami, případně poutními kostely. Městský interiér i venkovská krajina jsou doplňovány sochami světců. 37

46 Palácová architektura, která byla až na výjimky realizovaná v Praze, je v 17. století převážně ještě manýristická. Další paláce budované v 18. století jsou typickými ukázkami vrcholného baroka. V 18. století se budovaly další pražské paláce, které jsou již typické pro vrcholné baroko. Rokokové pojetí se uplatňuje na pražských palácových stavbách K. I. Dientzenhofera. Měšťanské domy nejsou příliš početné, jádra domů jsou většinou pozdně gotická nebo renesanční, pouze průčelí bývá nové barokní, v podstatě však zachovávající původní rozvržení. Přizpůsobeny jsou jen formy. Radnice se budovaly výjimečně, města byla příliš chudá. 3. VYBRANÉ PAMÁTKY STAVEBNÍCH SLOHŮ Foto Pavel Tomíšek Rajhrad 38

47 3. VYBRANÉ PAMÁTKY STAVEBNÍCH SLOHŮ Vybrané barokní památky 39

48 e) Památky klasicismu, empiru, romantismu a historismu V českých zemích trval barok neobyčejně dlouho. Po jeho vyčerpání sice nastupuje klasicismus, ale jen na krátkou dobu v letech Vznikalo však velmi málo staveb, protože intenzívní stavební činnost v období baroka naplnila veškeré stavební snahy tehdejší společnosti. Příkladem klasicistní stavby je Stavovské divadlo v Praze, dílo Antonína Hefeneckera nebo brněnská Reduta. Na přelomu století, přibližně v letech přecházel klasicismus v empir, objevuje se i výraz biedermeier, což je spíše označení měšťanského vkusu ve vybavení interiérů bytů a v odívání. Používání názvu klasicismus a empir není v české literatuře jednotné. Stavební činnost byla poněkud čilejší, ale zdaleka ne tak velká, jako v období baroka. Nastává také změna v lokalizaci nových staveb. Praha klesla na úroveň provinčního města, naopak mnohá města severních Čech a severní Moravy nabývají na významu. Zakládají se nová lázeňská města Františkovy Lázně, Teplice, Karlova Studánka. Pro empir jsou charakteristické stavby měšťanské, i když se objevují významné realizace šlechtických sídel. Současně s obdobím empiru se ve 40. letech objevuje architektura romantismu. Romantická architektura byla zaměřena nejen na aplikaci architektury středověku, ale i na možnosti použití tvarů maurské, čínské nebo japonské architektury. U nás se vyskytuje romantické pojetí zejména v novogotických přestavbách zámků, z nichž nejznámější jsou zámky Hluboká a Lednice a na stavbách církevních, příkladem je dostavba katedrály sv. Víta v Praze. Po roce 1848 nastalo v celé Evropě období vědomého napodobování historických slohů, tzv. historismus. V českých zemích spadá toto období do let národního uvědomění, kdy se Praha opět stala národním centrem a měnila se ve velkoměsto. Mnohé stavby českého historismu 3. VYBRANÉ PAMÁTKY STAVEBNÍCH SLOHŮ se staly neodmyslitelnými symboly národní historie a dosáhly vysoké evropské úrovně. Budovaly se významné stavby veřejné, bytové domy, vily a kolonie rodinných domů. Zatím, co v předchozím období byla většina architektů tvořících v Českých zemích cizího původu, v období historismu se prosazují i domácí architekti. Z nich vyniká Josef Zítek, jehož nejznámější realizací je budova Národního divadla. Stavba vyniká i ve srovnání s další evropskou architekturou té doby, nejen výtvarnou úrovní detailů a kompozice hmot, ale celkovým řešením stavby na stísněném pozemku. Významné jsou stavby Josefa Hlávky. V tomto období jsou u nás četné realizace vídeňských architektů, z nichž význačné stavby realizovali Teofil Hansen, Van der Nőll a Siccardsburg, Fellner a Hellmer. Klasicistní, empirová a romantická architektura se nevyznačuje novými technickými řešeními. V období empíru se již objevuje první použití železa, zatím jen velmi výjimečně a experimentálně a pouze pro konstrukci střech. V období historismu se architekti rovněž o možnosti nových konstrukcí příliš nezajímali. Stavby byly tradiční z cihel, kámen se již vyskytuje ojediněle. Přesto však pozvolna pronikají do stavebnictví železné nosné konstrukce. Ještě před polovinou 19. století se objevují železné sloupy, které nesou namísto kladí traverzy z válcovaného železa. Železná konstrukce oken a arkýřů se objevila jako první v Brně na domě bratří Kleinů již v roce Po stránce tvarové klasicistní stavby nebyly přínosem, napodobovaly téměř bezvýhradně starořecké nebo starořímské stavby. Změny přinesl až empir, který je již novým slohem. Stavby jsou přísně symetrické, preferují se primární geometrické tvary. Střechy jsou s malým spádem, opatření nízkými štíty. Přízemí je často pojato jako výrazně spárovaný sokl. Průčelí bývá hladké, členěné jen lisénami. Okna 40

49 jsou zpravidla obdélníková, s odsazeným polokruhovým tympanonem nebo okna přímo ukončená půlkruhem, portály bývají někdy opatřeny sloupy odsunutými do stran, takže jejich užití je pouze formální. Stavby jsou většinou bílé nebo jen velmi jemně tónované, často se vyskytují kovové doplňky mříže, svítilny, emblémy. Architektura historismu čerpala ze všech období architektury, nejrozšířenější byla koncepce novorenesanční, navazující na renesanci italskou nebo renesanci národního charakteru. Méně častá je novogotika, zpravidla používaná při stavbě kostelů nebo významných veřejných staveb. Časté jsou regotizace kostelů, ukázkou je nynější podoba chrámu sv. Petra a Pavla v Brně. Později se objevuje i koncepce novobarokní. Na konci 19. století se začínají jednotlivé koncepce mísit, mizí formální jednota, nastupuje tzv. eklekticismus (míšení slohů bez ohledu na jejich podstatu). 3. VYBRANÉ PAMÁTKY STAVEBNÍCH SLOHŮ Foto Pavel Tomíšek Brno 41

50 3. VYBRANÉ PAMÁTKY STAVEBNÍCH SLOHŮ Vybrané památky klasicismu, empíru, romantismu a historizujících slohů 42

51 f) Památky secese a 20. století Společným znakem pojetí architektury konce 19. a počátku 20. století v celé Evropě je odklon od historismu. Přes veškeré společné znaky se celá architektura tohoto období člení na četné koncepce, které jsou typické pro různé architekty, pro tuto tvorbu je příznačný individualismus. Secesní architektura, která se v Evropě rozšířila převážně v letech , usilovala o tvorbu nového slohu, což se však projevilo zejména jen ve vnější formě, půdorysy staveb se v podstatě neměnily, lze tedy secesi nazvat slohem dekorativním. Vznikají nové tvary rostlinného charakteru, tvary oken a dveří mají zaoblené rohy, výplně připomínají plaménce nebo tvary z živé přírody. Rovněž horní obrys stavby bývá zvlněný nebo obloučkový. Půdorys však zůstává pravoúhlý. Secesní tvary však souvisejí s materiálem a konstrukcí stavby. Časté je použití železa, secesně ztvárněného. Vyskytuje se zejména na zábradlích balkonů, na mřížích nebo na silně vyložených římsách se skleněnou výplní. Oblíbené jsou živě barevné keramické obkladačky. Do období secese spadá první užití železobetonu v pozemním stavitelství. Architektura individualistické moderny z let se nevyznačuje jednotnými formálními znaky, rámcově lze pozorovat volné, podle účelu řešené půdorysy, asymetrické kompozice hmot a asymetrické členění průčelí. Osobitost je velmi ceněná, proto název individualistická moderna. Výrazným architektem, jehož počáteční tvorba spadá do tohoto období, byl brněnský rodák Adolf Loos, který zásadně popíral jakýkoliv historismus a zejména jakékoliv použití ornamentu a nekompromisně prosazoval podřízení formy účelu stavby a pravosti materiálu. Nepovažoval architekturu za umění, ale pouze za techniku. Převážná většina jeho staveb byla realizována ve Vídni (Looshaus). V českých zemích se vývoj neliší od vývoje v ostatních vyspělých 3. VYBRANÉ PAMÁTKY STAVEBNÍCH SLOHŮ zemích. Zcela unikátní je však kubismus, který se vymyká oběma směrům. Z významných představitelů secesní architektury lze uvést Antonína Balšánka, jehož Obecní dům v Praze je výraznou ukázkou tvorby této doby. Výraznou osobností byl Josef Fanta, jehož Mohyla míru u Slavkova se vyznačuje i velmi zdařilým zasazením do terénu. Specifickou postavou této doby byl však slovenský architekt Dušan Jurkovič, který tvořil i v českých zemích. Secesi postupně vystřídala moderna, jejímž představitelem byl Jan Kotěra. Jeho stavby, kromě pražských domů, vznikaly v Hradci Králové a Prostějově. Průčelí staveb je zpravidla hladké, bez dekorací, časté je použití režného zdiva. Česká moderna byla kolem roku 1910 nahrazena českým kubismem, který trval přibližně do konce 1. světové války. Český kubismus vznikl pod vlivem francouzského kubistického malířství a sochařství. Vyskytoval se pouze u nás, zejména v Praze. Kubistické stavby se vyznačovaly různým zkosením hmot, zalamováním oken a dveří, zálibou v diamantových tvarech a diagonálním členění. Hlavním představitelem byl Josef Gočár, jehož dům U černé Matky Boží v Praze velmi dobře zapadá do barokního sousedství svým dynamismem. Další etapa české architektury 20. století začíná brzy po ukončení 1. světové války v roce 1918, se vznikem samostatného státu a s tím souvisejícím rozmachem stavební činnosti. Architektura meziválečného období odpovídala vývoji architektury v západní a střední Evropě. V posledních letech svého trvání pozbýval český kubismus své formální důslednosti a přerůstal v tzv. rondokubismus, později dekorativismus, který trval pouze mezi lety Podstata dekorativismu je zcela formální, celková skladba a konstrukce jsou tradiční. Typickou stavbou je pojišťovna Réunione Adriatica v Praze. Současně s dekorativismem začínají architekti tvořit svá díla v tradiční koncepci, kterou představuje škála více méně klasicistních budov přecházejících až k monumentálnímu pojetí v 30. letech. V tomto 43