Pátek. Andrea Hlaváčková. Slabost se neodpouští / č. 38 / samostatně neprodejné

Transkript

1 Pátek / č. 38 / samostatně neprodejné Andrea Hlaváčková Slabost se neodpouští

2 Obsah Hrát jako chlapi. Velký rozhovor s tenistkou Andreou Hlaváčkovou. Porota Pátku LN: Jak se Mnichov 1938 odrazil na povaze českého národa? Na hraně života a smrti. Reportáž ze Sýrie zmítané občanskou válkou. Milovníci smrti. Vítejte na každoročním bálu Společnosti přátel žehu. Lysohlávky a lanýže v Praze. Velký rozhovor s mykologem Janem Borovičkou. + Program TV na celý týden se sloupky osobností: Kačer Zaoralová Bednářová Bosák Štindl Špátová

3 editorial PÁTEK LIDOVé NOVINy A vám to nevadí, že tady sbíráte houby, ve kterých je spousta kadmia a arzenu, dokonce olova? Pane, já tady fáral, takže to vím. Ale sbírám tu houby celej život. Zkrátka když lidé vidí hřib, nenechají ho tam, ani když roste ze strusky. Jan Borovička v rozhovoru na straně 24 Co abych tě oběsil, drahá, říká Rudolf Hrušínský alias zapálený zaměstnanec krematoria Karel Kopfrkingl Věře Chramostové v nezapomenutelném filmu Spalovač mrtvol. Od narození autora předlohy Ladislava Fukse příští týden uplyne devadesát let, za další rok to bude dvacet let od chvíle, kdy zemřel. Byl geniální, uznávaný, ale také tajemný podivín. Dokonce kolují historky, že měl byt vyzdobený lebkami a sám přespával v rakvi. (Byť on sám to prý kdysi popřel slovy, že se v rakvi špatně spí. Snad jen na zádech nebo na boku. A nevrtět se.) Tématem umírání a obřadů s ním spojených se zabývá i téma v aktuálním čísle magazínu Pátek. Možná je také dost ponuré, podivné. Ale vlastně jen ukazuje lidi, kteří mají svou práci, přestože je to pro většinu společnosti nepochopitelné, skutečně rádi. Od maturujících hrobníků přes řečníky ve smuteční síni až po nadšené zástupce Společnosti přátel žehu, kteří sledují počty kremací v Česku a poté tančí na bálech. Kdo by chtěl dělat na hřbitově, na pitevně nebo v krematoriu? Asi každého napadne, že na to člověk musí být jiný, snad odměřenější, citově a emočně chladný... Možná to tak není. Možná je to právě naopak. Možná si člověk opravdu zvykne na všechno a smrt najednou dostává daleko přirozenější rozměr. Snad. I když ze slov některých z nich o pohřbívání jako droze, od které se nedá odtrhnout, až mrazí. Skoro jako by je vyslovil sám Kopfrkingl. Ondřej Suchan vedoucí magazínu ondrej.suchan@lidovky.cz OBSAH 4 porota pátku 6 andrea hlaváčková Hrát jako chlapi Ondřej Suchan a v popel se obrátíš! Přátelé smrti Radovan Slánský 18 sýrie Život i smrt v Damašku Robert Mikoláš 24 jan borovička Houby jsou naše sestřenice Alena Plavcová 30 tojo itó Stavby s nádechem optimismu Tereza Kozlová 34 fejeton Říkám ne. Ne! Marcela Pecháčková 35 konečně pátek 50 Křížovka Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Vedoucí magazínu: Ondřej Suchan. Grafik: Vladimír Dundr. Redaktoři: Marcela Pecháčková, Alena Plavcová, Magdalena Sodomková. Jazyková redakce: Petra Klimešová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, , Praha 5. Tel.: Předplatné: Tiskne: Severotisk, spol. s r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. Foto na titulu MAFRA 3

4 reportáž PÁTEK LIDOVé NOVINy Sýrie Život i smrt v Damašku Nejsledovanější místo na zemi. Za poslední dva roky tu zemřelo sto tisíc lidí. Robert Mikoláš se do prastarého Damašku dostal ve chvíli, kdy státníci rozhodovali, zda se země stane cílem bombardování. Hrozbu odvrátil až příslib, že místní režim zničí všechny chemické zbraně. Text a foto: Robert Mikoláš, Český rozhlas 18 19

5 reportáž PÁTEK LIDOVé NOVINy Dvě mladé dívky štěbetají u kulatého stolku. Na hlavě šátek hidžáb, kouří vodní dýmku. Stoletá kavárna al-nawfara za slavnou Umajjovskou mešitou v centru Damašku je plná lidí. Najednou se ozve výbuch. Většina hostů ani nepozvedne hlavu. Posedávají tu studenti, důstojně vypadající staříci usrkávají kávu z malých hrníčků, horký čaj zase vychutnává několik vojáků. Hovory u kávy přeruší série dalších explozí. Pak přijde ohlušující rána: To už muselo být něco velkého. A hodně blízko, rozléhá se kavárnou, která přece jen trošku znervózněla. Jeden z vojáků také skočí po samopalu, v druhé ruce zásobník a rychle utíká pryč, směrem k výbuchu. Později se ukáže, že někdo odpálil nálož v automobilu v blízkosti jedné z mnoha vládních budov. Policisté okamžitě místo zatarasili a odváděli dopravu jinam. Provoz v damašských ulicích ještě více zhoustl. Kontrolní stanoviště jsou totiž doslova na každém kroku a vojáci, kteří nespustí samopal z ruky, prohlížejí nejen dokumenty, ale také zavazadlový prostor i podvozek. Bez ohledu na to, zda jde o taxík, minibus sloužící jako prostředek místní hromadné dopravy, či školní autobus. Nejparadoxnější situaci ale člověk zažívá na výpadovce z Damašku, kde sluneční paprsky žhaví asfalt na silnici i okolní hory, protkané vojenskými základnami. A právě z těchto kopců odpalují jednotky prezidenta Asada rakety a dělostřelecké granáty na předměstí Darája i některé čtvrtě Damašku, kde se skrývají tisíce islamistických bojovníků ze skupiny Džabhát al-nusrá, napojených na al-káidu. V tu samou chvíli, kdy přes cestu létají granáty a na dohled od nás dál vybuchují, měří policista v bílé uniformě právě na tomto úseku rychlost! A pokuta je vpravdě vysoká, činí sto syrských liber, což je v přepočtu, podle oficiálního kurzu, zhruba padesát korun. Pořádek musí být. Krátce nato se nad celým Damaškem rozezní hlas muezzina svolávajícího k modlitbám. Přesně v tu chvíli, kdy bohoslužba končí, se ale na obloze objeví dvě stíhačky. A ještě než zmizí za obzorem, ozve se ve čtvrti Džóbar ohlušující výbuch. Brzy nato stoupá k nebi černý dým a vzduch je prosycen spáleninou. V kavárně al-nawfara přesto zůstává plno a tradiční hudba zní i z dalších kavárniček a čajoven ve Starém Městě. U jedné z bran Umajjovské mešity se fotí několik žen, další si objednává šťávu z vymačkaných granátových jablek. První navrátilci ve vybombardovaném al-kusajru, 160 kilometrů od Damašku. Proasadovské milice. Asadovi muži rozvěsili na trosky portréty lidí zabitých povstalci. Hranice mezi životem a smrtí je tu těžko definovatelná, většina obyvatel Sýrie je ale pokračujícím konfliktem unavena. A doufá, že si už brzy dá kávu bez válečných kulis i doprovodu kulek a šrapnelů. Ulice zombíků Víte, jaké má teď přání moje puberťácká dcera? Chce se večer projít po ulici zombíků. Tak teenageři nazývají silnici vedoucí z Damašku na letiště. V noci tam nepotkáte živáčka a několik skomírajících lamp dotváří ponurou atmosféru, vypráví jeden z obyvatel Damašku. Táta od dvou dětí jim tak denně musí vysvětlovat, jak bláznivý, ale hlavně nebezpečný jejich nápad je. Pokračující konflikt se pochopitelně těžce podepsal právě na psychice dětí. I proto jak rodiče, tak učitelé tento týden přivítali znovuotevření škol. Po čtyřech dlouhých měsících. Do školních lavic však žáci a studenti usedli jen tam, kde nepokračují boje. I proto jsou mnohé třídy přeplněné k prasknutí: Nejdůležitější však je vidět úsměv dětí, jejich rozjasněnou tvář. Musíme udělat maximum, aby na všechny ty hrůzy kolem zapomněly, říká jedna z učitelek ze školy Set aš-šám v Damašku. Ještě než ale dokončí větu, ozve se v nedaleké čtvrti Džóbar prudká přestřelka. Islamisté z Fronty al-nusrá se odtamtud odmítají stáhnout. I proto musí všechny tamní děti jezdit do školy Set aš-šám. Ve Damašek. Pohřeb tří křesťanů z Malúly, které zabili islamisté z Fronty al-nusrá. stejnou chvíli se přitom islamisté z al-nusrá střetli na severu Sýrie v městě al-bab s další džihádistickou skupinou Islámský stát Irák a Levanta, která okupovala tamní školu. A odmítala odejít. Al-Nusrá si přitom přála její otevření. Sýrie je dnes plná neuvěřitelných příběhů a situací. Jedno ale mají islamisté společné. Odmítají jakékoli volby a tvrdě trvají na vytvoření islámského státu. Bez ohledu na přání i vůli většiny obyvatel. Křesťanů, sunnitů, alávitů. Podle neveřejné zprávy OSN v současnosti v Sýrii působí na 650 salafistických a džihádistických skupin. Sami Syřané se pak v této souvislosti ptají, kam půjdou pak, až u nich boje skončí. Do Libanonu? A potom do Evropy? Jednou ze čtvrtí Damašku, která se těmto skupinám odmítla podřídit, je Džaramána, která představuje doslova etnický mix. Muslimové, drúzové i křesťané zde žijí vedle sebe. Jediného, koho sem nepustili, byli džihádisté, kteří po

6 Chcete si to dočíst? PLNÁ VERZE V TRAFICE Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 75 KČ MĚSÍČNĚ Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince Nebo stačí poslat SMS na číslo ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 75 Kč včetně DPH. Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v: LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ