MINCOVNICTVÍ V DOBĚ LATÉNSKÉ NA ÚZEMÍ ČR

Transkript

1 MINCOVNICTVÍ V DOBĚ LATÉNSKÉ NA ÚZEMÍ ČR Zdeněk Šámal (Referát: Úloha mince v době laténské, suroviny, výroba mincí, relativní a absolutní chronologie, stručný nástin typologie a numismatické členění, úloha mince v hospodářství, archeologické doklady, depoty) Používání mincí je jedním ze specifických projevů laténské kultury a území Čech zaujímalo v tomto procesu významné postavení. Zavedení mince souvisí s hospodářským rozvojem a první impulzy k mincování mají zahraniční původ. Počátky ražby mince musí odpovídat určitému stupni hospodářského vývoje, v němž výroba, distribuce a její organizace si vlastní ražbu přímo vynucují. Předpokladem mincování musela být i rozvinutá těžba drahých kovů (Filip 1956). Vlastní mince vedle své role ve směně a naplňování funkce platidla mohly sloužit rovněž k posílení politicko-společensko-mocenské prestiže jednotlivce nebo komunity, kteří je nechávali razit, bylo jimi také možno financovat boj ozbrojených mužů a najímání žoldnéřů (Waldhauser 2006). Vyloučit nelze ani souvislost mincí s drobnými rituálními praktikami, i když asi šlo jen o okrajovější, doplňkovou záležitost. Zůstává však otázkou, do jaké míry mince byly užívány jako univerzální platidlo, resp. jak dalece prostoupily širším sociálním spektrem doby laténské (Militký 2007). Terminologie Nálezy mincí budily pozornost nejpozději od raného novověku, jak mimo jiné dokládá zlidovělý termín duhovky, používaný laiky dodnes jako označení pro zlaté keltské mince. Termín je volným překladem německého, resp. v bavorské oblasti užívaného Regenbogenschüsselchen a je doložen od počátku 17. století (Militký 2008). Název duhovka vycházel z prostého jevu, že tyto mince byly nacházeny na polích po dešti, kdy se často na obloze klenula duha, k čemuž často přistupovala víra, že se mince rodí tam, kde se duha dotýká země. Je ale otázka, zda takový výklad můžeme považovat pouze za lidový. Duhovky vznikají z mraků a padají s deštěm na zem, a to do míst, kde se duha dotkla země, píše se v díle Münzspiegel, které vydal v roce 1595 ve Frankfurtu německý učenec Tilleman Friese a to s poukazem na Plinia, který nechával z nebe pršet mléko, krev, maso, vlnu, kamení, železo atd. (Hlinka Radoměrský 1996) Pojem keltský v souvislosti s mincemi je ovšem třeba považovat za označení čistě numismatické, nikoli za označení ve smyslu etnickém. Mince ražené na území Čech a Moravy numismatika souhrnně označuje jako bójské mince. Název, odvozený od jména kmene Bójů, předpokládaně usídleného v českých zemích, je však nutné vnímat spíše jako obecné označení celého mincovního systému, a nikoliv striktně jako kmenovou identifikaci mincí. Tento předpoklad potvrzuje také početné rozšíření tzv. bójských mincí v prostoru naddunajského Rakouska a jihozápadního Slovenska. (Militký 2007). Už J. Filip v 50. letech minulého století zdůrazňoval, že pojem bójský užívaný v numismatických souvislostech slouží především pro přehlednost a evidenci, protože nelze spolehlivě mít za to, že dnešní české území bylo obývané pouze Bóji jako jediným kmenem. Šířeji pak tyto mince spadají pod označení barbarská mince, protože vedle Keltů razily mince i jiné kmeny a etnika (Filip 1956). Jisté je, že bójské ražby putovaly jednotlivě a zřejmě i jako hromadné platby či dary do různých míst Evropy, často do tisícikilometrových vzdáleností: na Apeninský poloostrov (San Vicenzo), Balkán (Bački Obrovac), do Karpatské kotliny (Púchov), horního Podunají (Manching, Grossbisendorf, Wallertheim, Porýní (Dünnsberg), na území dnešního Švýcarska (Saint Louis) i severně od Krušných hor (Meissen) a Krkonoš (Chorzów).

2 Naopak v Čechách se objevovaly a to až do třetí čtvrtiny 1. století př.n.l. zlaté mince Keltů, žijících na území dnešního jižního Německa, galské pozlacené potinové mince, případně ražby východních Keltů. Vedle toho se v nálezech u nás vyskytují mince římské, dácké, řecké a méně například numidské v tomto případě bronzové ražby krále Massinissy a jeho nástupců z let př.n.l. (Walhauser 2001). Velmi intenzivní import řeckých mincí a římských republikánských ražeb je naopak doložen na Moravě v Němčicích nad Hanou (Kolníková 2006). Surovina: zlato a stříbro Zlato mohlo být získáváno buď z endogenních (primárních) ložisek nebo exogenních (sekundárních) ložisek v sedimentech. První typ zdroje mohl být vytěžován povrchově nebo hornicky těžebními jámami či šachtami. Hornickou těžbu indikuje třeba nález zlatinky na oppidu Závist. Druhotné zdroje se pak vytěžovali zpravidla rýžováním (Venclová a kol. 2008). Dosavadní nálezy z Čech vypovídají, že tento způsob byl v převaze. Téměř jedna šestina českého území, zejména povodí Vltavy a jejích přítoků, poskytovala štědré možnosti k rýžování zlata. Za doklad tohoto postupu byl dlouho považován dřevěný rýžovnický žlab v Modlešovicích na řece Otavě - nález B. Dubského z roku 1940 (Drda, Rybová 1998). Nové datování pomocí dendrochronologie ale ukázalo, že nález je podstatně mladší a spadá do středověku (Venclová a kol. 2008). Jednoznačné archeologické doklady rýžování zatím k dispozici nejsou, jisté indikace však mohou znamenat laténské nálezy z okolí středověkých sejpů. Další věcí je, že rýžování se mohlo odehrávat bez archeologických stop, zejména v případech, kdy ložiska zlatých písků ležela přímo u povrchu, resp. na dnech mělčin zlatonosných řek. Pro rýžování připadají kromě Otavy v úvahu i Vltava, Lužnice, Berounka, Sázava a některé jejich přítoky, hypoteticky lze uvažovat i o exploataci povrchových výskytů zrudněného zlata na Českomoravské vrchovině, v Podkrkonoší nebo Železných horách Svou roli mohlo hrát rovněž importované zlato, pravděpodobně ze získaných mincí z oblasti Středozemního moře. O tom vypovídají analýzy některých mincí prokazatelně ražených na našem území, které ale obsahují zlato s takovými příměsemi, které se ve Střední Evropě běžně nevyskytují. (Venclová a kol. 2008) Složitější je problém určení původu stříbra. Ve středověku a raném novověku sice české země prosluly hojností stříbrné rudy, doklady o jeho těžbě v době laténské však zcela chybí. Jeho těžbu ale vyloučit nelze, mohla by připadat v úvahu například na Kutnohorsku, kde se vyskytovalo poměrně husté laténské osídlení a kde místní obyvatelé mohli znát a využívat povrchová ložiska stříbra. Za pravděpodobnější je ale považován dovoz stříbra, pravděpodobně v podobě stříbrných římských mincí (Rybová, Drda 1998; Venclová a kol 2008). Mincování Ražba mincí vyžadovala zručnost, znalosti speciálních technik a byla proto pravděpodobně specializovaným řemeslem. Zhotovování mincí mělo dvě fáze: výrobu střížků a ražbu mincí. Pro výrobu střížků zlatých a stříbrných mincí se využívaly mincovní destičky, někdy také označované jako dávkovací. Jde o ploché keramické desky čtyřúhelníkovitého tvaru, jejichž rozměry naznačuje například nález ze Závisti o velikosti 13,5 x 13,5 cm a síle mezi 6-18 mm. Tyto destičky byly opatřeny desítkami okrouhlých otvorů o průměru 8-21 mm a hloubce 3-6,5 mm. Jejich nálezy jsou známy například z oppid Závisti, Stradonic, Hrazan a Třísova, z výrobně-distribučního centra Němčice nad Hanou (a také z rakouského Roseldorfu). Nejednoznačně se pak badatelé staví k nálezu

3 zlomků odlévacích destiček v areálu hrazeného dvorce v Tuchlovicích na Kladensku, které sice tvarově odpovídají formě na odlévání střížků, ale nenesou stopy kovu a praktického využití tedy zjevně nedošly (Drda, Rybová 1998, Venclová 2008, Kolníková 2009). Dalším potřebným nástrojem byly mincovní vážky, skládající se z vahadla a misek, vyrobené ze železa či bronzu. Nálezy vážek jsou známy z oppid (Stradonice, Závist, Třísov) i z otevřených rovinných osad, kde však nutně nemusely souviset pouze s mincováním (Toušenice na Kouřimsku, Bořitov na Moravě, Holubice u Prahy). Předpokládaný postup výroby střížku, konstruovaný na základě fyzikálních analýz, spočíval v naplnění důlku předem naváženým zlatým prachem (s možnými přeměsemi stříbra, mědi nebo olova), jejich překrytí vrstvou žhavého uhlí a zahřátí v pícce a finální roztavení po dosažení potřebné teploty, pravděpodobně s využitím koženého dmychadla.. Před vlastní ražbou se střížky zřejmě znovu nahřívaly. Nálezy střížků pocházejí dosud jen ze Stradonic a Závisti (Venclová a kol. 2008) Výrobu mince ražbu - pravděpodobně řemeslně oddělenou od výroby střížku, završovalo použití razidla. Spodní razidlo tvořil železný tvar (např. kotouč), ve středu opatřený negativním obrazem líce mince averzu vyrobeným z bronzu. Horní razidlo pro vyražení reverzu bylo rovněž vyrobeno se železa, pravděpodobně také opatřovaného bronzovou vložkou s negativem rubu mince. Nálezově nejsou kompletní razidla k dispozici, jajko jejich části jsou ale interpretovány některé válcovité či kuželovité předměty nalezené např. na Závisti nebo na Starém Hradisku. Řemeslníkovu výbavu doplňovalo také kladivo (Venclová a kol. 2008). Vytvoření typologie a relativní chronologie Typologické členění a relativní chronologie mincovnictví v Čechách a na Moravě vychází z prací R. Paulsena (1933) a K. Castelina (1965), který vyčlenil čtyři relativně chronologické úseky ražby mincí A až D a rozdělil produkci zlaté mince na dvě velké skupiny ražby tzv. hlavních a vedlejších řad. Jediný soupis nálezů keltských mincí v Čechách představuje práce P. Radoměrského z roku Tu sice od té doby rozšířily zpracované fondy některých českých muzeí (Hradec Králové, Hořice, Teplice, České Budějovice, Plzeň), ale komplexní soudobá publikace, zahrnující i výsledky toho, čemu se ve Velké Británii říká detektorová revoluce pro české prostředí chybí (Militký 2007, Militký os. sdělení). Slovenská numismatička E. Kolníková vytýká dosavadnímu numismatickému chronologickému schématu a čtyřfázovému dělení především to, že stále příliš uplatňuje mechanická kritéria zhoršování jakosti zlaté i stříbrné mince a nebere v úvahu poznatky vyplývající z nejnovějších poznatků získaných například z rozsáhlých mincovních souborů v Němčicích, Roseldorfu, ale i z oppid Závist, Hrazany, Třísov, Stradonice, Staré Hradisko a Bratislava. Kolníkové závěry se opírají především o mincovní soubory získané spolu s archeologickým kontextem a badatelka proto navrhuje zjednodušené členění na dvě mincovní období starší a mladší. I její český kolega J. Militký považuje poznatky přinášené posledními léty za velmi zásadní a nelze tedy vyloučit, že nové poznání, opírající se o četné nálezové (a často dosud nezpracované) soubory přinese i nový numismatický systém pro bójské mincovnictví (Kolníková 2009, Militký os.sdělení). Systém bójského mincovnictví Základem bójského mincovního systému byl od počátku zlatý statér, nominál převzatý z makedonského mincovnictví. S touto mincí se pravděpodobně setkali keltští námezdní vojáci

4 v Řecku. Jjejí název je odvozen od řeckých mincí, protože původní keltské názvy neznáme. Hmotnost statéru činila asi 8,5 g a časem klesala k cca 6,5 g. Za nejstarší ražby, spadajícího do mincovního období A (LT C1 až LT C2) lze označit zlaté napodobeniny statérů Alexandra II. Makedonského (336/335 př.n.l.) s hlavou Pallas Atény v přilbě na líci a se stojící Niké, označovaný jako typ Niké. Souběžně byly raženy díly statéru typu Athéna-Alkis s hlavou v přilbě na averzu as kráčející Athénou-Alkidemos (Alkis) s kopím, štítem a přilbou na reverzu. Tyto mince se postupně barbarizovaly a snižovala se jejich hmotnost. Společně s díly statérů byly raženy také statéry skupiny Niké/Athéna-Alkis, tzv. typ Plumlov. Vedle těchto hlavních typů se v Čechách razily i tzv. vedlejší řady. Jejich hmotnostní standard odpovídal emisím hlavních typů, ikonograficky však byly značně odlišné (lidské postavy, kanec, kůň gryf, rotující ptačí křídla atd.) (Militký 2008). Intenzivní ražba stříbrných mincí - obolů typu Roseldorf/Němčice pro toto období je doložena pouze na Moravě v Němčicích nad Hanou, kde končí až se zánikem tohoto centra. Příčiny podle některých názorů spočívají v příchodu nových kmenů a etnických složek (Kolníková 2006, 2009). Vznik oppid v Čechách odpovídá mincovním obdobím B, C a patrně i D. Dochází k nárůstu mincovní produkce a typická je ražba zlatého mušlového statéru a jeho dílů 1/3, 1/8, 1/24. Nejtypičtější série z období B mají na líci nepravidelný hrbol patrně zcela stylizovanou hlavu a na rubu půlměsíc a plochu s paprsky okolo středové jamky. Statéry z období C nesou na líci navíc stylizovanou lidskou ruku nebo oválnou či obdélnou prohlubeň na vrcholu hladkého hrbolu, někdy lemované klikatkou. Rubní obraz vznikl pravděpodobně barbarizací typu Niké, obrazy však nesou jiný, nám neznámý význam v každém případě ale nejde o obraz mušle, takže název je pouze věcně nesprávnou licencí. (Militký 2008). Ražba vyšších stříbrných nominálů, tzv. kvinárů, hrála v období B a C v Čechách zřejmě jen okrajovou roli znám je navíc jen jeden kvinár pražského typu, jehož původ je nejasný a kolem něhož se vedou diskuse. Nejnižší nominály mincovního systému z doby oppid představují drobné stříbrné mince s koníčkem oboly o hmotnosti 0,5 0,3 g, souhrnně označované jako typ Stradonice. Tyto ražby nesou na líci obraz hlavy a na rubu koníka. Hlava se však postupně barbarizuje a časem zcela mizí, obraz koníka však zůstává. Typ Stradonice byl ražen v početných emisích a je proto pravděpodobné, že mohl mít významnou úlohu v drobném lokálním obchodu. Nejmladší skupinu drobných stříbrných ražeb pak představují mince typu Karlstein bez obrazu hlavy na líci. V desítkách exemplářů jsou známy i dobové falzifikáty keltských ražeb suberáty. Měděný či bronzový střížek je v těchto případech obvykle plátován zlatou nebo stříbrnou fólií. Je pravděpodobné, že tyto suberáty byly vyráběny i ve stradonickém oppidu (Militký 2008). Absolutní chronologie Chronologie bójských mincí je stále předmětem diskusí. Počátky ražby statérů typu Niké a souběžných emisí Athéna-Alkis lze nepřímo odvodit od datace antických mincovních předloh. Původní Castelinovo schéma bójského mincovnictví datovalo ražby do časového rozmezí mezi první polovinou 2. století až do 1. třetiny 1. století př.n.l. Následné výše uváděné členění na čtyři období posunulo počátky keltského mincovnictví na našem území do středu 3. století do 40. let 1. století př.n.l. Rovněž výše zmíněný Kolníkové návrh na základní hraniční dataci nic nemění, pouze systém zjednodušuje na dvě fáze. Takové schéma vyplývá z výskytu určitých druhů mincí na nalezištích

5 jednak typu Němčice a Roseldorf (fáze I), jednak oppid Závist, Hrazany, Třísov, Stradonice, Staré Hradisko, Bratislava (fáze II). Badatelka jej však zatím formulovala především jako východisko k diskusi, kterou musí provázet detailní zpracování a publikování souborů bójských mincí z významných lokalit z Němčic nad Hanou, Roseldorfu, Nowej Cerekwie, Stradonic, Třísova, Starého Hradiska, ale také ze Slezka, Malopolska, Dolního a Horního Rakouska a západního Slovenska (Kolníková 2009) Základní rozdíl mezi stávajícím a Kolníkovou navrhovaným schématem pro bójské mincovnictví vyplývá ze srovnání tab. 1 (Militký 2008) a tab. 2 (Kolníková 2009). TAB. 1: Chronologické schéma bójského mincovnictví a přehled základních typů (Militký 2008) Datování LT Zlaté mince Stříbrné mince asi A 150/130 C1 - C2 Čechy+Morava: statéry typu Niké; statér typu Plumlov 1/3, 1/8, 1/24 statéru typu Athéna-Alkis Čechy: Emise tzv. vedlejších řad Čechy? Morava: patrně mince s lyrovitým znakem (tetradrachmy a jejich díly) drobné mince typu Roseldorf/Němčice B asi 150/ /80 D1a Čechy+Morava: mušlovité statéry a jejich díly (1/3, 1/8) Čechy: kvinár pražského typu (?); obol typu Stradonice Morava: obol blízký typu Stradonice C asi 100/80-70/60 D1b Čechy+Morava: mušlovité statéry a jejich díly (1/3, 1/8) Čechy: kvinár pražského typu (?); obol typu Stradonice Morava: obol blízký typu Stradonice D asi 70/60-41/40 D1b/D2 JZ Slovensko: mušlovité statéry a jejich díly (1/3, 1/8), někdy s nápisem BIATEC, BIAT, BIA Čechy+Morava: patrně mušlovité statéry a jejich díly (1/3, 1/8) Čechy: patrně obol typu Karlstein Morava:? JZ Slovensko: hexadrachmy typu Biatec s nápisy AINORIX, BIATEC, BUSSU, BUSSUMARUS, COBROVOMARUS, COISA, COVIOMARUS, COUNOS, DEVIL, EVOIURIX, FARIARIX, IANTUMARUS, MACCIUS, NONNOS, TITTO Drobné mince typu Simmering, obol blízký typu Karlstein

6 TAB. 2: Chronologické schéma bójského mincovnictví a přehled základních typů (Kolníková) I Datování LT Zlaté mince Stříbrné mince cca C1 - C2 Čechy a Morava: statéry Athena/Niké; statéry Minerva/ Athena Alkidemos a jejich díly - 1/3, 1/8, 1/24; vedlejší řady statérů Zdeněk Šámal Čechy a Morava: tetradrachmy a drobné nominály s lyrovitým znakem; skupina obolů typu Roseldorf/Němčice II cca /25 C2 - D2 Čechy a Morava: statéry: hrbol/torques; hrbol; s mušlovitou prohlubní; mušlovitý; s abstraktní symbolikou Čechy a Morava: skupina stříbrných mincí typu Stradonice/Staré Hradisko/ Karlstein závěr období JZ Slovensko: bratislavský mušlovitý typ statéru JZ Slovensko: hexadrachmy typu Biatec s nápisy Nálezy a depoty Zejména s nástupem detektorů kovů a jejich zneužíváním i využíváním se nálezový obraz keltských mincí v rámci území ČR rok od roku mění. Komplexní aktuální údaje nejsou k dispozici, značný rozrod nálezové mapy však vyplývá už jen z výsledků průzkumů nejrůznějších lokalit, ať již jde o výrobně distribuční centra, jako jsou Němčice nad Hanou pro starší mincovní období nebo oppida jako Stradonice (!), Třísov či Staré Hradisko pro období mladší. Využití detektorů kovů ve službách a pod kontrolou archeologie přináší jednoznačné výsledky, otázkou je, jaký by byl jejich faktický poměr ke ztrátám, způsobeným nelegálními detektoráři. V roce 2006 vytvořila numismatika na základě počtů mincí ze známých lokalit a sledováním aukcí hrubý odhad zcizených mincí. I na tak archeologicky bezpříkladně ošetřené lokalitě jako jsou Němčice nad Hanou, se odhad pohybuje mezi 1000 až 3000 zcizených mincí, pro Stradonice v letech jde odhadem o mincí. Na druhou stranu hlášené nálezy pak mohou vést k objevení dosud neznámých lokalit, rozšíření počtu nalezených mincí, což je ostatně zkušenost z dalších evropských zemí, kde rovněž v souvislosti s detektory kovů rapidně vzrostly počty nalezených mincí a kde většina nálezců jsou amatéři (Vích 2006). Tradičně největší pozornost mezi keltskými mincovními nálezy poutaly depoty. V rámci této práce je nutné zmínit alespoň ty nejdůležitější z nich. Pro mincovní období A je za nejdůležitější považován depot z Nechanic, který obsahoval více než deset statérů typu Niké a vedlejších řad (Militký 2008). Pro mincovní období B jde o depot ze Starého Kolína, který tvořilo 197 mušlovitých statérů a 107 třetinek statérů. Poklad byl objeven v hloubce asi 150 cm při kopání za stodolou, patří k domu čp. 67 ve Starém Kolíně. Nález nejprve získal kolínský archeolog MUDr. František Dvořák, který zprávu o něm publikoval v roce Od Dvořákových dědiců mince v roce 1968 vykoupilo Národní muzeum. Datum nálezu není jisté, ale podle hodnověrných údajů je velmi pravděpodobné, že k němu došlo někdy v roce Je stále dosud posledním velkým nálezem mušlovitých statérů a jejich největšího podílu zlomku nominálu a současně nejobsáhlejším zachovalým nálezem tohoto typu, který se

7 kompletně dochoval a mohl být odborně zpracován. Důležitý z numismatického hlediska je především společný výskyt obou nominálů, umožňující synchronizaci obou typů. Analýza nalezených mincí, z nichž některé zjevně pocházejí z jednoho razidla, rovněž ilustrovala, jak se vyvíjela podoba ražené relativně neopotřebovaným nástrojem a jak vypadala mince z téhož razidla po jeho mnohočetném použití. Odhad doby uložení nálezu, případně okolností, které jej doprovázely, může být jen předmětem spekulací. Sám fakt, že uloženy byly pouze mince nejvyššího nominálu společně s podíly nejvyšší hodnoty snad napovídá tomu, že šlo o záměrně vytvořený depot vyšší ceny, který mohl být v zemi ukryt například v souvislosti s nebezpečnými poměry a obecně zlými časy (Nemeškalová-Jiroudková 1998). Do mincovního období C patří dva největší a nejznámější poklady. Časově starší nález takzvaný podmokelský poklad se stal téměř legendou, která možná ovlivnila početné lidové pověsti o tajemných zlatých pokladech. První mince objevil 12. června u samoty Vystrčilka poblíž Podmokel nádeník Janota, který zrovna procházel kolem nedávno rozvodněného potoka. Tento prostý člověk v nich viděl pouze pěkné lesklé valounky s podivnými obrázky, které vzal dětem na hraní. Bystřejší sousedé však pochopili, že jde o zlato a většina lidí z Podmokel vyrazila k potoku, odkud neodcházeli s prázdnou. Všeobecnou euforii v Podmoklech ale po několika dnech ukončil příchod křivoklátských drábů, které na místo vyslal majitel panství kníže Karel Egon Fürstenberk, jemuž v tehdejších společensko-právních poměrech nikdo nemohl upřít nárok na vlastnictví pokladu. Sesbírané mince drábové z vesničanů doslova vymrskali a po prokopání místa nálezu objevili bronzový kotel se zbytkem depotu. Barvitý příběh podmokelského nálezu má další peripetie i jiné varianty, podstatné však je, že většina mincí skončila roztavením a opětným zmincování. Část z nich se proměnila ve více než tři tisícovky zlatých tereziánských dukátů s letopočtem 1771, z části nechal kníže vyrazit pět tisíc dukátů s vlastním portrétem. Po sečtení obou dílů nově zmincovaného zlatu a při odhadu, že asi 1000 mincí se nepodařilo dohledat, vychází celková váha podmokelského zlata na 50, 08 kg, což by znamenalo kolem 5 až 10 tisíc keltských mincí. Do dnešního dne se zachoval okraj bronzového kotle, Národní muzeum drží asi dvacet exemplářů, další lze najít v bývalé fürstenberské křivoklátské sbírce a také v zahraničních muzeích. Z dochovaných mincí je zřejmé, že tento unikátní soubor obsahoval všechny zlaté ražby období A až C včetně vedlejších řad. Součástí depotu byl i zlatý tordovaný kruh (torques), který může naznačovat symbolický nebo obětní charakter depotu. Nelze rovněž vyloučit, že mohlo jít o jakýsi kmenový poklad související s nepříliš vzdálenými Stradonicemi (Hlinka-Radoměrský 1996, Militký 2008). Právě do areálu oppida Stradonice spadá druhý významný poklad mincovního období C. Byl objeven v roce 1877, obsahoval asi 700 mincí a byly v něm zastoupeny mušlovité statéry z období B a C, jejich díly a rovněž starší mince typu Athéna-Alkis a statéry vedlejších řad. Až na několik mincí byl tento depot roztaven. Stojí za zmínku, že na rozdíl od jižního Bavorska nemáme na našem území depoty tvořené stříbrnými mincemi. Ze Stradonic pochází rovněž nejpočetnější kolekce ztrátových mincí, kterých je odtud asi 1400, což činí lokalitu jednou z nejvýznamnějších v Evropě. Mezi ztrátovými mincemi jsou ojediněle zastoupeny mince z období A včetně vedlejších řad, více pak mušlovité statéry a jejich díly, nejpočetnější kolekci však tvoří oboly typu Stradonice a následných emisí typu Karlstein. Ve srovnání s dalšími oppidy na území Čech a Moravy Stradonice jednoznačně zůstávají na prvním místě, co se nálezů mincí týče (Militký 2008). V souvislosti s hromadnými nálezy mincí stojí za uvedení, že největší zahraniční depot složený výhradně z bójských ražeb byl nalezen v Manchingu v Bavorsku v roce Tvoří jej 485

8 mušlovitých statérů a zlatý ingot o váze 217 g. Menší depoty bójských mincí byly objeveny také v maďarském Nadásdu, v Campiglia Marittima-San Vicenzo ve střední Itálii, soubor z lokality Bački Obrovac v Srbsku, obsahující 122 statérů už zmíněn byl. Bójské mince tvoří také součásti různých smíšených depotů a nalézají se v zahraničí i jako mince ztrátové. (Waldhauser 2001, Militký 2008) Distribuce bójských mincí může být odrazem obchodních i jiných aktivit. Kromě plateb za obchodní transakce přicházejí v úvahu například dary, politické platby, věna, úplatky, tributy nebo kořist. Smíšené nálezy hovoří spíše pro obchodní aktivity, početné nálezy stříbrných obolů v jižním Bavorsku zase mohou dokládat čilé obchodní styky. Pravděpodobné je i to, že o bójské statéry byl zájem i čistě proto, že byly raženy ze zlata o ryzosti vyšší než 90 procent a mohly představovat žádanou surovinu pro ražbu vlastních mincí (Venclová a kol. 2008, Militký 2008). Shrnutí Početná existence bójských mincí v relativně dlouhém časovém úseku napovídá tomu, že hrály významnou úlohu v hospodářském životě. O každodennosti jejich využívání včetně využívání v meziregionálním obchodu, svědčí i relativně vysoký počet drobnějších stříbrných mincí po celou dobu existence bójských ražeb. O tom, jak široce mince prostoupily keltskou společnost, nemáme přesnou představu a prameny s přímou výpovědní hodnotou nejsou k dispozici. Keltské, resp. bójské mincovníctví je poměrně velmi detailně zpracováno z numismatického hlediska. Vývoj zřejmě směřuje k tomu, aby bylo dosaženo většího souladu mezi poznáním numismatickým a archeologickým. Období, které s nadsázkou můžeme nazvat dobou detektorovou přineslo do poznání keltského mincovnictví revoluční změny stejně jako katastrofální škody. Zůstaneme-li pouze u toho pozitivního, značně se proměnil obraz rozšíření bójské mince Poznání nových lokalit, jako jsou Němčice nad Hanou a nové poznatky ze známých lokalit (Stradonice, Třísov, Staré Hradisko) uskutečněné skrze mincovní nálezy upřesnilo naše poznatky nejen o samotném keltském mincovnictví, ale přispělo i z hlediska chronologie, fungování hospodářství, organizace společnosti, migrace atd. Komplexní zpracování nových poznatků vyplývajících z mincovních nálezů česká archeologie zatím postrádá, je ovšem otázku, jak dlouho by obstála jeho aktuálnost bez nutných korekcí realita poznání se totiž stále jeví jako poměrně živá a progresivně se vyvíjející Použitá literatura: Čižmář, M. Kolníková, E. 2006: Němčice obchodní a industriální centrum doby laténské na Moravě. Archeologické rozhledy 58, Drda, P. Rybová, A. 1998: Keltové a Čechy. Praha. Filip, J. 1956: Keltové ve střední Evropě. Keltské mincovnictví a jeho historicko-archeologický význam. Praha, Hlinka, B. Radoměrský, P. 1996: Peníze, poklady, padělky. Největší evropský zlatý poklad z Podmokel. Praha, 5-14.

9 Kolníková, E. 2006: Význam mincí z moravského laténského centra Němčice nad Hanou pre keltskú numismatiku. Numismatický sborník 21, Kolníková, E. 2009: Bójské mince v centre a v kontaktných zónach. Ku konfrontácii numizmatickej a archeologickej chronológie doby laténskej. Mumismatický sborník 24, Militký, J. 2008: Mincovnictví v době laténské. In: Archeologie pravěkých Čech 7 Doba laténská. Praha., Nemeškalová-Jiroudková, Z. 1998: Keltský poklad ze Starého Kolína. Praha. Petráň, Z. 2010: Ilustrovaná encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky. Praha Venclová, N. (ed.) Drda, P. Michálek, J. Militký, J. Salač, V. Sankot, P. Vokolek, V. 2008: Archeologie pravěkých Čech 7 - Doba laténská. Praha, Vích, D. 2007: Konference Detektory kovů v archeologii. Archeologické rozhledy LIX 2007, Waldhauser, J. 2001: Encyklopedie Keltů v Čechách. Praha.