Zlato v době halštatské a laténské v Čechách a na Moravě

Transkript

1 Martin Čihák Pravěká a raně středověká archeologie Seminář pro protohistorii a raně středověké období Letní semestr 2010/2011 Zlato v době halštatské a laténské v Čechách a na Moravě Na českém území není pro období Ha C až Lt A přímo doložena těžba ani zpracování zlata. Jediným předpokládaným zdrojem jsou sekundární výskyty zlata v píscích řek, a to zejména Vltavy, Otavy, Lužnice a Blanice, v menší míře také Sázavy a Berounky; popřípadě v přítocích těchto vodních toků. Je tedy velmi pravděpodobné, že většina zlata byla získávána rýžováním. Analýzy některých dosud nalezených zlatých výrobků nám indikují lokální původ této suroviny (Kudrnáč Michálek Martinek Waldhauser 1997, 65 69). Zlato z tohoto období vykazuje variabilní obsah stříbra a mědi. Pokud bychom chtěli srovnat obsah čistého zlata v ložiscích z Čech a jeho obsah přímo ve zkoumaných výrobcích zjistíme, že v jednotlivých regionech se kvalita zlata liší. Například v západočeském zlatě pozorujeme přítomnost až 95% ryzího Au, mezi další ložiska velmi kvalitního zlata řadíme jižní a střední Čechy, kde poměr ryzího Au v surovině dosahuje zhruba 90%. Jak se však zdá, ne všechno zlato pocházelo z domácího prostředí. Dokladem existence importů nám mohou být například dvě zlaté loďkovité náušnice z Hradiště u Písku s poměrně nízkým obsahem ryzího Au (pouhých 60%) nebo naopak zlatý prsten z Droužkovic, jenž obsahuje 99,5% ryzího Au (Michálek Frána 1997, ). Dalším možným dokladem obchodu se zlatem by mohly být dnes již nedochované hladké zlaté hřivny z mohyly v Hradišti u Písku, pokud se tedy ve skutečnosti nejednalo o náramky a nápažníky (Drda Rybová 1998, 46 47). Na základě nalezených zlatých artefaktů lze uvažovat o použití následujících technik zpracování zlata: - tavení zlatých zrnek a prachu někdy společně se zlatým šrotem, tedy staršími a poškozenými předměty, - legování, tedy slití zlata s jinými kovy, - odlévání, tedy výroba zlatých ingotů nebo předmětů v kadlubech, - kování, tedy výroba drátů a plechů, - tepání, tedy formování jednotlivých zlatých předmětů, - pozlacování, neboli plátování bronzových nebo železných předmětů - tauzování neboli pájení a

2 - letování. Během období Ha C a Ha D bylo zlata v oběhu zřejmě jen velmi málo, dosud činí celková váha nálezů zlatých předmětů z tohoto období jen něco kolem 31 gramů (APČ 6, 43). Pro bylanskou kulturu máme bohužel zatím k dispozici jen několik drobných předmětů, z nichž všechny jsou určené jako osobní ozdoby. Jedná se o zlatý nákrčník z tordovaného drátu nalezený na lokalitě Hradetín, dále plechový pásek (pravděpodobně nákrčník) z Vikletic a několik zlatých spirálek (snad ozdob hlavy), které se našly v Praze-Liboci, Bylanech a Lovosicích (Michálek Frána 1997, ). Pro halštatskou mohylovou kulturu je situace ještě nepříznivější. Z doposud nalezených artefaktů je třeba zmínit zdobený zlatý plech z opaskové zápony, který byl nalezený ve Švihově-Červeném Poříčí, a několik zlatých kroužků či spirálek (snad ozdob do vlasů), které se našly na lokalitě Kříše a Újezd u Radnic (Michálek Frána 1997, 202). Situace ve východních Čechách, tedy v prostředí slezskoplatěnické kultury, je prozatím nálezově velmi chudá, mezi zlaté výrobky můžeme počítat snad jen železnou sekyrku zdobenou intarzií v podobě zlatých pásků, která byla nalezena v Platěnicích. Pravděpodobně se jednalo spíše o prestižní záležitost než skutečnou zbraň (Hralová 1965). Na druhou stranu hned z následujícího období Lt A bylo dosud nalezeno přibližně 400 gramů zlata, z toho však přibližně 370 gramů pochází z již zmíněné mohyly v Hradišti u Písku. Mezi nejčastější zlaté výrobky patřily šperky a šatové ozdoby. Známy jsou drátěné vlasové spirálky, uzavřené i otevřené kroužky vyrobené z drátu nebo trubičkovitě tordovaného plechu (Manětín Hrádek nebo Chlum u Blatné), náušnice loďkovité nebo páskové příčně rýhované (Plzeň Radčice a Plešnice na Plzeňsku), kterým odpovídají také zdobené páskové rourkovitě stočené náušnice z Opařan. Pozlacená byla měděná náušnice z Březánek. Dále byly nalezeny zlaté prsteny, mezi nimiž nejzajímavějším kusem je pravděpodobně masivní prsten s destičkou zdobenou takzvaným nepravým filigránem (Hořovice), nebo závěsek ve tvaru stylizovaného květu, který byl součástí výbavy hrobu s dvoukolovým vozem (Hořovičky). Dochovaly se také zlaté fólie k plátkování terčíku bronzových terčovitých spon. Zlatý tepaný opaskový pás (nebo diadém) zakončený trnem s háčkem vykazuje takovou podobnost se zlatými předměty z Hochdorfu, Hallstattu či z Býčí skály, že můžeme uvažovat o tom, že byly vyrobeny v jedné dílně. Tento pás se našel v Opařanech (APČ 6, 42 a 133). Pro stupně Lt B1 až Lt D2 mohlo být zlato již získáváno z endogenních (hlubinných) ložisek. V tomto případě můžeme předpokládat existenci těžebních areálů, ať už se jednalo pouze o těžební jámy nebo šachty. Přímé doklady pro tento druh těžby však nemáme. Podle přírodovědných analýz bylo nadále používáno zlato o vysoké ryzosti,

3 pravděpodobně říční, již dále nelegované. Mezi používané zdroje zlata můžeme také počítat znovu vyražené mince původně ze Středozemí (Morávek et al. 1992, 41-51) Od druhého století před naším letopočtem je zlato využíváno nejen ke šperkařské výrobě, ale ve velké míře se jej využívalo k výrobě mincí. Nejstarším typem mince jejíž ražba je předpokládaná pro naše území je Statér typu Níké. Jedná se o napodobeninu zlatého statéru Alexandra III. Makedonského, na aversu mince byla zobrazena hlava Athény s vysokou korinthskou přilbicí a dozadu splývajícím chocholem, revers mince pak zdobila postava kráčející okřídlené Níké s vavřínovým věncem v pravici. Tyto mince byly také opatřeny jménem krále Alexandra. Takové napodobeniny, jejichž váha se pohybuje kolem 8,4 g a průměr mezi mm, se nacházejí převážně ve východních Čechách (Nechanice, Starý Bydžov) a na Moravě (Němčice u Kojetína, Brtice u Jihlavy, okolí oppida Staré Hradisko). Některé tvary se ovšem již velmi vzdalují od původní předlohy, hrubnou a chybí Alexandrovo jméno. Další téměř současnou verzí zlatého statéru jsou mince typu Athéné-Alkis. Jejichž předlohou pravděpodobně byly tetradrachmy Alexandra III., statéry Filipa II. Makedonského a Ptolemaia I. Sotéra. Na aversu jsou opět zdobeny hlavou bohyně Athény, motivem na reversu pak byl bojovník se štítem, opaskem na kyčlích a zdviženým kopím. Je možné, že tento motiv byl pro vojensky uspořádanou keltskou společnost bližší a těšil se větší popularitě. I přesto tyto ražby hrubnou, jejich obrazy se přetvořují a zjednodušují až v nezřetelné obrysové vypoukliny a body. Na místě nápisu se objevují již jen rýhy. Průměrná váha těchto mincí se pohybuje kolem 8,16 g a jejich průměr mezi mm. Ryzost mince (pokud byla zjišťována) dosahuje až 97%. Kromě rozptýlených nálezů, jejichž lokalizace není úplně spolehlivá, se mince typu Athéné-Alkis vyskytují v okolí oppid (Staré Hradisko, Hradiště u Stradonic) a dokonce i v depotech (podmokelský poklad). K zlatým ražbám typu Athéné-Alkis patří ještě některé příbuzné typy zvláště důležité pro naše území. Jsou to především zlaté statéry s vyobrazením kance na aversu a bojovníkem s pozvednutýma rukama na reversu mince (Třebívlice u Litoměřic, Peruc u Loun). V Čechách se dále objevuje typ mince s běžícím nebo klečícím mužem se zkříženými tyčinkami v pravé ruce (Nechanice, Říčany, Osov u Hořovic). Tyto mince dobře korespondují s postavením kance v keltské společnosti, která jej často používala jako motiv pro drobné bronzové skulptury, nebo předácké přilby. Druhým horizontem v ražbě zlatých mincí jsou pak mince, které již jen nenapodobují, ale přicházejí s vlastním samostatným motivem. Do této řady patří především statér se stočeným drakem s otevřenou tlamou na reversu, na aversu pak bývá sekyra s otvorem. Tyto ražby jsou někdy prohlašovány za mince ryze bójské, pro Bóje zvláště charakteristické, avšak počet nalezených kusů prozatím neopravňuje k takovému tvrzení. Jejich váha se pohybuje kolem 7,25 g a průměr kolem 19 mm. Tyto mince jsou známé z Osova a zvláště z Hradiště u Stradonic. Dalším skutečným horizontem v ražbě mincí jsou pak miskovité a mušlovité mince. Západnější skupina miskovitých mincí, zvaných též duhovky, má hlavní rozptyl v sousedním Bavorsku. Ty byly zdobeny nejprve kruhovitým drakem, na reversu pak torquezem se šesti koulemi, pak

4 už jen dračí nebo ptačí hlavou a konečně pouhým věncem (u nás se našly například na Stradonicích). Mince s množstvím variant jsou často vyrobené z bílého zlata s podstatně menší ryzostí 65-69%. Východnější skupina mladších zlatých mincí bývá označena jako mušlovité statéry nebo zlaté mušle. Má často na reversu paprskovitý obrazec (proto název mušle), na druhé straně je často paprskovitá značka připomínající otisk ruky. Tyto mince mají mnohem větší ryzost než jejich západní příbuzné, až 97-98%. Geografické rozšíření těchto mincí je nápadně podobné rozšíření ražby Athéné-Alkis a hlavní zdroje našeho poznání jsou poklady a oppida (Podmokly u Zbiroha, Hradiště u Stradonic, Staré Hradisko na Moravě). Mincování je obor, který je nutné považovat za samostatné vysoce specializované řemeslo. Výroba měla dvě fáze. První byla příprava zlatých střížků. S tím souvisejí mincovní (dávkovací) destičky, což jsou ploché keramické desky zhruba čtyřúhelníkového tvaru se zaoblenými rohy (nález na Závisti se blíží rozměrům 13,5 cm na 13,5 cm). Druhou fází pak byla samotná ražba, potřebným nástrojem pak byla železná razidla s bronzovou vložkou (Závist, Staré Hradisko na Moravě) a kladivo. Dalším dochovaným nálezem mohou být mincovní vážky a závaží, nepočítáme-li samotné mince. Těch se na našem území našlo jistě několik tisíc (Drda Rybová 1998, ). Většina nálezů zlatých šperků pro toto období pochází z oppid, jsou však známé i ojedinělé nálezy z hrobů. Zlato pro šperkařskou výrobu se tavilo v miskovitých tyglících o průměru ústí 20 až 100 mm. Dosud je známo něco přes 60 zlatých předmětů (Waldhauser 1997, ). Dalšími zajímavými nálezy jsou např. zlatý osmičkový náramek z Prahy-Veleslavína, otevřený tordovaný kruh z Podmokel, lžičkovitá spona ze Stradonic, dále vlasové ozdoby, závěsky, perličky či nýtky. Meče mohly být vybaveny zlatými inlejemi, (Sankot 2000). Zdroje: Venclová, N. (ed.) a kol. 2008: Doba halštatská. Archeologie pravěkých Čech 6. Praha Venclová, N. (ed.) a kol. 2008: Doba laténská. Archeologie pravěkých Čech 7. Praha Drda, P. - Rybová, A. 1998: Keltové a Čechy. Praha Nemeškalová Jiroutková, Z. 1998: Keltský poklad ze starého Kolína. Praha Filip, J. 1995: Keltská civilizace a její dědictví. Praha Kudrnáč, J. - Michálek, J. - Martinek, K. - Waldhauser, J. 1997: Archäologische Befunde zur Goldgewinnung in Böhmen und Bayern. In: Lehrberger, G. - Fridrich, J. - Gebhart, R. - Hrala, J. (eds.) 1997 Frána, J. - Michálek, J. 1997: Gold der Hallstatt und Frühlatènezeit (Ha C-LT A). Böhmen. In: Lehrberger, G. - Fridrich, J. - Gebhart, R. - Hrala, J. (eds.) 1997 Hralová, J. 1965: Postavení dvou halštatských seker z Platěnic. Časopis Národního muzea v Praze 134,

5 Morávek, P. et al. (eds.). 1992: Zlato v Českém masívu, ČGÚ, Praha Waldhauser, J. 1997: Spátkeltisches Gold in Böhmen (LT B-D). Schmuck und andere Goldobjekte. In: Lehrberger, G. et al Sankot, P. 2000: Aktueller Stand der Konservierung latènezeitlicher Schwerter aus den Grábern in Radovesice 15 und Jenišův Újezd 106. Památky archeologické - Supplementum 13,