Rada genetických zdrojů Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha - Ruzyně RÁMCOVÁ METODIKA

Transkript

1 Rada genetických zdrojů Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha - Ruzyně RÁMCOVÁ METODIKA Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity Editoři: Ing. Ladislav Dotlačil, CSc. Ing. Zdeněk Stehno, CSc. Mgr. Iva Faberová Ing. Vojtěch Holubec, CSc. Praha 2009

2 Všeobecná část - díl I RÁMCOVÁ METODIKA Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity Díl I. Část všeobecná Kapitola Autoři: Dotlačil L., Faberová I., Holubec V., Stehno Z. Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha 2009 Genetické zdroje č

3 Všeobecná část - díl I OBSAH DÍL I. ČÁST VŠEOBECNÁ (KAPITOLA 1-5) 1. ÚVOD str SOUČASNÝ STAV VÝZKUMU A VYUŽITÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN V ČESKÉ REPUBLICE A VE SVĚTĚ 2.1 Popis situace na počátku řešení Národního programu konzervace a 3 využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity ( ) Rozšiřování kolekcí genetických zdrojů Evidence a dokumentace genetických zdrojů Studium a hodnocení genetických zdrojů Uchování genetických zdrojů Regenerace Uložení semenných vzorků v genobance Využívání genetických zdrojů (služby uživatelům) Mezinárodní spolupráce 9 3. METODICKÉ ZÁSADY UCHOVÁNÍ A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN Shromažďování genetických zdrojů v kolekcích Sběrové expedice Sběratel subjekt Předmět sběru materiál Odborná příprava expedice Dokumentace sběru a mapování Velikost sbíraných vzorků Zdroje materiálu a povolení ke sběrům Získávání genetických zdrojů od domácích a zahraničních donorů Získávání genetických zdrojů mezinárodní výměnou Dokumentace GZR Úvod Dokumentace GZR ve světě GRIN SINGER WIEWS Bioversity International, ECPGR Mezinárodní standardy pro výměnu dat Pasportní data Popisná data

4 Všeobecná část - díl I Str Charakteristika a struktura IS EVIGEZ a jeho databází Struktura EVIGEZ Pasport Popis Pravidla popisu Klasifikátory Struktura popisné informace Sklad Služby EVIGEZ Centrální evidence kolekcí GZR Výměna a dostupnost dat Změny prováděné v EVIGEZu v jednotlivých částech Pasport Pasport - změny v kódování stávajících pasportních deskriptorů Pasport změny : Nově zaváděné pasportní deskriptory Popis změny Sklad změny Studium a hodnocení kolekcí genetických zdrojů (GZR) rostlin Hlavní cíle hodnocení GZR Získání informací o vlastnostech a znacích, důležitých pro 28 intenzivní využívání shromážděné kolekce Zabezpečení dostupnosti informací o GZR, které jsou v kolekcích 28 uchovávány Organizační zajištění Systém hodnocení GZR rostlin obecné zásady Předběžné hodnocení Základní hodnocení Založení pasportní dokumentace Obecné zásady základnoho hodnocení plodinových 30 kolekcí GZR Speciální hodnocení Příprava dat pro informační systém EVIGEZ Zdroje informaci, které nejsou výsledkem vlastního 32 hodnocení Uchování kolekce GZR Odlišnosti v hodnocení vegetativně množených GZR rostlin Obnova genetických zdrojů a jejich udržování v živém stavu 33 regenerace Regenerace generativně množených GZR Odlišnosti v regeneraci vegetativně množených rostlin

5 Všeobecná část - díl I str Dlouhodobé uchování genetických zdrojů kulturních rostlin ex situ Úvod Dlouhodobé uchování generativně množených GZR ex situ Vlastnosti vzorků Typy kolekcí Technologie příjmu a uchování vzorku Příjem vzorku Uchování vzorku Dlouhodobé uchování vegetativně množených druhů Konzervace GZR v ultranízkých teplotách - kryokonzervace Pracovní postup pro uchování vzorků GZR v kryobance Dokumentace vzorků GZR uložených v kryobance Technická opatření k zajištění bezpečnosti a monitoring 39 uchovávaných GZR Vymezení vztahů účastnika NP (řešitele kolekce) ke genobance Konzervace genetických zdrojů rostlin in situ" Subjekt zajišťující in situ konzervaci Předmět konzervace in situ materiál Odborná příprava před vyhlášením statutu in situ pro navrhovanou 41 lokalitu Dokumentace in situ konzervace Lokalizace in situ, legislativa Konzervace genetických zdrojů rostlin metodou on farm VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSLIN UCHOVÁVANÝCH V RÁMCINÁRODNÍHO PROGRAMU KONZERVACE A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN A AGRO-BIODIVERSITY 4.1. Formy využívání GZR Šlechtitelské využívání GZR Výběr GZR pro jejich přímé pěstování Uplatněnní aktivit NP při ochraně biodiversity Distribuce vzorků z genové banky Objednávky vzorků Vyřizování objednávky PODPORA ROZŠIŘOVÁNÍ AGRO-BIODIVERSITY Rozšiřování plodinového spektra Rozšiřování genetického základu nově šlechtěných odrůd Podpora systémů setrvalého zemědělství

6 Všeobecná část - díl I Díl II. PŘÍLOHY K VŠEOBECNÉ ČÁSTI (KAPITOLA 6) Příloha 6. 1 Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity ( ) MZe č.j / str. Příloha 6.2 Seznam účastníků Národního programu k Příloha 6.3 Statut Rady genetických zdrojů a seznam členů 70 Příloha Přehled kódů a akronymů řešitelských plodinových ústavů Národního programu používaných v IS EVIGEZ (obsah číselníku EVGC01) Příloha 6. 5 Přehledy zařazených kolekcí GZR a zodpovědnosti účastníků Národního programu za tyto kolekce k Příloha FAO/IPGRI MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS December Příloha FAO/IPGRI MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS FAO/IPGRI Pasportní deskriptory prosinec 2001 (Český překlad 2003) Příloha Dodatek 8 deskriptorů EURISCO pro Evropský katalog GZR (originální text) Příloha Dodatek 8 deskriptorů EURISCO pro Evropský katalog GZR (český překlad) Příloha Struktura databáze EVIGEZ 98 Příloha Seznam pasportních deskriptorů EVIGEZ 99 Příloha Přehled skupin plodin a jejich kódů používaných v EVIGEZ 113 Příloha Přehled kódů plodin a jejich skupin dokumentovaných v EVIGEZu

7 Všeobecná část - díl I řazeno dle kódů plodin Příloha Abecední seznam latinských jmen plodin a jejich kódy používané v EVIGEZ (obsah číselníku EVGC02) 127 Příloha Transliterace textů z některých jazyků 145 Příloha Přehled států a jejich zkratek (rozšířená norma ISO 3166) (abecední řazení podle anglického názvu) 146 Příloha Pasportní karta EVIGEZ - Formulář pro vyplňování pasportních údajů 152 Příloha Pravidla k vytvoření nové řady klasifikátorů/ seznamů deskriptorů EVIGEZ 153 Příloha Přehled klasifikátorů používaných v IS EVIGEZ 155 Příloha Platnost klafifikátorů pro plodiny číselník kódů plodin pro popisnou část 156 Příloha Popisná karta EVIGEZ- formulář pro vyplňování popisných údajů 159 Příloha Číselník oblastí hodnocení používaný dříve v Československu: 160 Příloha Údaje doplňující popis GZR /Additional information on PGR 161 Příloha Příklad formálního uspořádání klasifikátorů EVIGEZ (první dva deskriptory klasifikátoru Humulus L.) Příloha Protokol o předání dat do centrální evidence genetických zdrojů rostlin EVIGEZ Příloha Schéma činnosti genové banky

8 Všeobecná část - díl I Příloha Protokol o předání vzorků do genové banky VÚRV 165 Příloha Rozmístění vzorků ve skladu genové banky 167 Příloha Doporučená vlhkost osiv vybraných plodin pro uložení do genové banky 168 Příloha Velikost semenného vzorku genetických zdrojů rostlin předávaných pro dlouhodobé uchování v genobance (dle přílohy č.1 k vyhlášce č. 458/2003 Sb.) 169 Příloha Minimální velikost vzorku vegetativně rozmnožovaného genetického zdroje rostlin pro potřeby regenerace a konzervace (dle přílohy č.2 k vyhlášce č. 458/2003 Sb.) 169 Příloha Minimální požadavky na klíčivost a čistotu vybraných semenných vzorků předávaných pro konzervaci v genobance (dle přílohy č.3 k vyhlášce č. 458/2003 Sb.) 170 Příloha Minimální velikost vzorků genetických zdrojů rostlin poskytovaných uživatelům u specifických cizosprašných a vegetativně množených druhů (dle přílohy č.4 k vyhlášce č. 458/2003 Sb.) 171 Příloha Dohoda o poskytování vzorků genetických zdrojů rostlin pro výživu a zemědělství (MTA - český text) 172 Příloha Material Transfer Agreement on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture (MTA - anglický text) 175 Příloha 6.10 Literární zdroje a použité dokumenty

9 Všeobecná část - díl I Díl III. PLODINOVĚ SPECIALIZOVANÉ METODIKY (KAPITOLA 7) 7.1 Metodika práce s kolekcemi genetických zdrojů drobnozrnných obilnin a pseudoobilnin (Z. Stehno, J. Milotová, V. Holubec, D. Janovská, L. Nedomová, J. Pelikán) 7.2 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů přadných rostlin (M. Pavelek) 7.3 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů luskovin (M. Hýbl, J. Losík, T. Vymyslický) 7.4 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů olejnin (A. Rychlá, J. Hofbauer, J. Hermuth) 7.5 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů pícnin a trav (J. Pelikán, M. Ševčíková, M. Lošák) 7.6 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů bramboru (J. Domkářová, V. Horáčková, L. Kreuz) 7.7 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů ovocných rostlin (F. Paprštejn, J. Ludvíková, J. Sedlák, B. Krška, I. Ondrášek, V. Řezníček) 7.8 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů chmele (V. Nesvadba, J. Patzak, K. Krofta) 7.9 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů révy vinné 7.10 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů zelenin, aromatických, kořeninových a léčivých rostlin Část zeleniny (K. Dušek, P. Kopecký, K. Smékalová, J. Losík, H. Stavělíková ) str Část aromatické, kořeninové a léčivé rostliny (K. Dušek, E. Dušková, Metodika řešení kolekce genetických zdrojů okrasných rostlin (H. Urbánek, J. Uher, M. Končinská)

10 Všeobecná část - díl I 1. ÚVOD Existence živé zárodečné hmoty, která je schopna autoreprodukce a přenosu dědičné informace, činí Zemi výjimečnou v celém dosud poznaném vesmíru. Veškeré různorodé formy existence zárodečné plasmy na Zemi jsou označovány souhrnným názvem biodiversita. Mezi živými organismy zaujímají klíčové postavení rostliny díky jejich schopnosti poutat sluneční energii a ukládat ji v chemických vazbách organické hmoty. Ta je pak využívána živočichy a mikroorganizmy. Sílící úbytek druhů rostlin, živočichů i mikroorganismů tzv. genetická eroze vyvolává nevyhnutelnou potřebu ochrany biodiversity v celé její šíři. Na mezinárodní úrovni se potřeba ochrany, ale i cíleného využívání biodiversity, projevuje a nabývá konkrétních forem realizace v sedmdesátých letech minulého století. Formují se genobanky a prudce narůstají sbírky (kolekce) genetických zdrojů rostlin. Genetické zdroje rostlin zahrnují genetickou diversitu přítomnou v tradičních (krajových) odrůdách, šlechtěných odrůdách (moderních i starších, již restringovaných), experimentálních a šlechtitelských liniích a planých druzích příbuzných kulturním druhům. Jde o materiály, které mohou být v současnosti či budoucnosti využity ku prospěchu lidstva, pro produkci potravin, léčiv, krmiv, vláken, stavebních a jiných materiálů, energie a řady dalších produktů. Tyto zdroje mají pro lidstvo mimořádnou a nenahraditelnou hodnotu jako zdroje genů a genových komplexů pro další genetické zlepšování biologického a hospodářského potenciálu zemědělských plodin. Genetické zdroje jsou proto klíčem k dalšímu rozvoji zemědělství a biotechnologií, pro zajištění vyšší bezpečnosti a kvality potravin, zlepšení životních podmínek lidstva a kvality života. V České republice se díky podpoře Ministerstva zemědělství, které ustanovilo v roce 1994 prvý Národní program konzervace a využití genetických zdrojů rostlin (NP), podařilo navázat na dlouholeté tradice shromažďování a využívání genetických zdrojů rostlin. Etablováním NP došlo k jasnému definování role jednotlivých subjektů zapojených do této činnosti a zvýšila se možnost koordinování dílčích aktivit. Jedním z nástrojů k zabezpečení dlouhodobě jednotného provádění dílčích činností NP byly rámcové metodiky doplněné metodickými postupy pro jednotlivé skupiny plodin. Metodiky byly v průběhu trvání NP aktualizovány, tak aby podchytily změny a nové přístupy k uchování, dokumentaci, hodnocení i využívání shromážděných kolekcí. Samostatný Národní program pro genetické zdroje rostlin fungoval po dvě pětiletá období do konce roku 2003 pod označením MZe E-97/ Od roku 2004 je Národní program pro genetické zdroje rostlin součástí komplexního Národního program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu, zemědělství a lesní hospodářství, který byl plánován na léta (MZe č.j.: / ). Začátkem roku 2007 byl tento program aktualizován a nahrazen současným Národním programem konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství (MZe č.j / ), který je v souladu s novým zákonem o genetických zdrojích hospodářských zvířat (změny plemenářského zákona č. 130/2006 Sb.) a počítá se s jeho platností do konce roku Postupy uváděné v této metodice navazují na historické zkušenosti s výzkumem a využíváním genetických zdrojů rostlin v České republice, které se datují již od počátku minulého století a nabývají na významu a vědecké úrovni zejména v jeho druhé polovině, kdy započala reálná národní koordinace aktivit pod vedením Ing. Ivo Bareše, DrSc, Efektivní koordinaci, spojenou s projektovým financováním a závaznými metodickými postupy pro všechny účastníky projektu však umožnilo však až zahájení Národního programu (od roku 1994) který umožnil nejen 2

11 Všeobecná část - díl I zavedení a kontrolu standardních metodických postupů, ale prostřednictvím spolupráce s obdobnými Národními programy vnikajícími ve většině zemí otevřel cestu i k rychle se rozvíjející mezinárodní spolupráci. Nyní má tento metodický přístup v ČR již patnáctiletou tradici. Tato aktualizovaná Metodika na zmiňované skušenosti navazuj,odráží aktuální stav výzkumu genetických zdrojů u nás i ve světě, počítá s ruchlým rozvojem biotechnologií, novými potřebami uživatelů a změnami v mezinárodní i národní legislativě týkající se genetických zdrojů rostlin a biodiversity obecně. Konkrétně vychází ze Zákona o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství č. 148/2003 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky č. 458/2003 Sb. Metodické zásady jsou závazné pro všechny stávající i nově přistupující účastníky Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity a z Mezinárodní dohody o genetických zdrojích rostlin pro výživu a zemědělství (IT/PGRFA), ke které ČR přistoupila. Metodika respektuje rovněž uplatňované mezinárodní zásady, standardy a postupy, vyplývající z doporučení mezinárodních organizací. Na zásady shrnuté v této Rámcové metodice (Díl I. a díl II. Přílohy) navazují podrobné metodiky (Díl III.)specializované na skupiny genetických zdrojů blízkých taxonomicky nebo na skupiny plodin shodného způsobu využití (obilniny, luskoviny, zeleniny, ovocné dřeviny ) 2. SOUČASNÝ STAV VÝZKUMU A VYUŽITÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN V ČESKÉ REPUBLICE A VE SVĚTĚ 2.1 Popis situace na počátku řešení Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity ( ) Rokem 2007 začíná nový Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství, který byl schválen Ministerstvem zemědělství pod č.j / (Příloha č. 6.1). Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity tvoří podprogram 1 v rámci tohoto Národního programu a vychází z ustanovení zákona 148/2003 Sb. a prováděcí vyhlášky 458/2003 Sb. Podobně jako v jiných zemích jsou i v ČR v rámci Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity zajišťovány všechny nezbytné aktivity v péči o genofondy, včetně mezinárodní spolupráce. Podobné metody jsou užívány ve všech vyspělých státech a odpovídají dohodnutým postupům a standardům. V rámci Národního programu zajišťují spolupracující instituce nezbytné činnosti při sběrech, shromažďování, dokumentaci, charakterizaci, základním hodnocení, dlouhodobém uchování a využívání rostlinných genetických zdrojů pro potřeby výživy a zemědělství (dále jen GZR). Vedle bezpečné konzervace je dlouhodobě věnována pozornost rovněž shromažďování dat a získávání experimentálních údajů o GZR, jejich zpracování a poskytování informací a vzorků GZR uživatelům, tj. zejména šlechtitelským, výzkumným a pedagogickým pracovištím tak, aby shromážděné kolekce GZR byly efektivně využívány. Je rovněž zabezpečováno plnění mezinárodních závazků vyplývající pro resort zemědělství z podpisu Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD, UNCED, 1992) a International Treaty on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture- IT (FAO, 2001, vstoupila v platnost v r. 2004), která vytváří nový právní základ pro mezinárodní spolupráci, včetně vymezení práv a povinností signatářských států. Dokument Standard Material Transfer Agreement (2006), jako doplněk IT, vymezuje povinnosti.poskytovatelů a uživatelů GZR. Zabezpečování mezinárodní spolupráce a úkolů vyplývajících z mezinárodních dohod, jakož i úkolů a služeb vyplývajících pro resort zemědělství 3

12 Všeobecná část - díl I ze Zákona 134/1999 Sb. (Úmluva o biologické rozmanitosti) je rovněž součástí Národního programu. Současný Český Národní program vychází z výše uvedených mezinárodních dokumentů a metodicky na ně navazuje. Ministerstvo zemědělství České republiky (dále jen MZe) v roce 2003 revidovalo dosavadní verzi NP a ustanovilo rozhodnutím č.j / s platností od aktualizovaný Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu, zemědělství a lesní hospodářství, ve smyslu v ČR platných právních norem (Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 134/1999 Sb., o sjednání Úmluvy o biologické rozmanitosti; zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství; Vyhlášky k zákonu o konzervaci a využívání GZ rostlin č. 458/2003 Sb). Na základě úpravy legislativy pro GZ hospodářských zvířat byl program doplněn s platností od roku 2007, včetně úpravy doby řešení ( MZe č.j / ). Současný Národní program je dále strukturován na podprogramy pro genofondy zemědělských plodin, hospodářsky významných mikroorganismů a hospodářských zvířat. "Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity (dále jen NP)" navázal na předchozí aktivity v práci s genofondy zemědělských plodin, aktualizoval metody a cíle programu a uvádí je do plného souladu s platnou národní legislativou i přijatými mezinárodními smlouvami. Vytváří ucelený organizační a metodický rámec pro další rozvoj práce s genetickými zdroji v ČR. Ve smyslu zákona 148/2003 Sb. je v rámci NP zajišťována spolupráce všech institucí zabývajících se genetickými zdroji zemědělských plodin v ČR při sběrech, shromažďování, dokumentaci, charakterizaci, základním hodnocení, dlouhodobém uchování a využívání rostlinných genetických zdrojů (GZR) pro potřeby výživy a zemědělství. Vedle bezpečné konzervace je dlouhodobě věnována pozornost rovněž shromažďování dat a získávání experimentálních údajů o GZ, jejich zpracování a poskytování informací a vzorků GZ uživatelům, tj. zejména šlechtitelským, výzkumným a pedagogickým pracovištím. V rámci NP je rovněž zabezpečováno plnění mezinárodních závazků, které pro resort zemědělství vyplývají z podpisu mezinárodních dohod (CBD a ITPGRFA) a vytvářejí právní rámec pro uchování a využívání genetických zdrojů zemědělských plodin v globálním měřítku. V návaznosti na vyhlášení Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agrobiodiversity byla počátkem roku 2007 připravena Metodika národního programu a nově byla konstituována Rada genetických zdrojů kulturních rostlin (Příloha 6.2 a 6.3). Podrobné aktuální informace o Národním programu a dalších domácích i zahraničních aktivitám které na NP navazují lze nalézt na serveru VÚRV Praha, v.v.i. na URL adrese: V souladu s domácími potřebami a mezinárodními prioritami (FAO, 1996: Global Plan of Action) se významnou součástí NP rovněž stává úsilí o rozšíření agro-biodiversity, na podporu setrvalého rozvoje zemědělství a jeho nevýrobních funkcí. Praktické aktivity v oblasti agrobiodiversity se orientují zejména na rozšíření druhové pestrosti agro-ekosystémů a vytváření širšího genetického základu nově šlechtěných odrůd; dále na výběr vhodných druhů a odrůd pro alternativní využívání produkce, zlepšování půdní úrodnosti, výběr a využití některých cenných krajových odrůd atd. Potřebný výzkum byl a je zajišťován zejména v rámci projektů aplikovaného zemědělského výzkumu, popř. jiných výzkumných projektů, Národní program je zpravidla základním zdrojem materiálů a informací pro tyto navazující projekty. Hodnocení genetických zdrojů a výběr vhodných materiálů z hlediska potřeb rozšiřování agro-biodiversity je proto významnou součástí Národního programu. Organizaci a strukturu Národního programu 4

13 Všeobecná část - díl I uchování a využívání genofondu rostlin a agro-biodiversity v roce 2007 charakterizuje Příloha 6.1. V rámci Národního programu spolupracuje (od roku 2006) celkem patnáct pracovišť patřících dvanácti právním subjektům ze sféry veřejných výzkumných institucí (VÚRV v.v.i. Praha - pracoviště Genové banky v Praze, Oddělení zelenin a speciálních plodin v Olomouci a Výzkumná stanice vinařská Karlštejn); dalšími v.v.i. jsou VÚKOZ Průhonice a Botanický ústav AV Průhonice). Zemědělské univerzity reprezentuje Zahradnická fakulta v Lednici (Mendelova univerzita v Brně) a mezi soukromé společnosti, které se zabývají zemědělským výzkumem a jsou spoluřešiteli NP, patří ZVÚ Kroměříž, AGRITEC Šumperk, VÚB Havlíčkův Brod, CHI Žatec, VŠÚO Holovousy, VÚP Troubsko, OSEVA PRO- VST Zubří a VÚO Opava a AMPELOS, Znojmo-Vrbovec). Koordinaci a servisní činnosti (národní informační systém GZ EVIGEZ, dlouhodobé uchování semenných vzorků v genové bance, uchování vybraných vegetativně množených druhů v kryobance) zajišťuje pro všechna pracoviště v ČR genová banka ve VÚRV,v.v.i. Praha-Ruzyně. Genetické zdroje vegetativně rozmnožovaných druhů jsou uchovávány na pracovištích odpovědných za kolekce těchto druhů, ve většině případů jako polní kolekce (polní genové banky), popř. v in vitro kultuře (brambory, některé okrasné druhy) a mají charakter genové banky. Odpovědná pracoviště zajišťují u svěřených vegetativně množených kolekcí běžné služby genové banky (poskytování a výměny materiálů z kolekcí, poskytování a výměna informací). V roce 2008 pokročilo zpracování, množení a hodnocení materiálů ze sběrových expedic, dle dříve přijatých zásad (opatření pro systematický postup a urychlené zhodnocení a namnožení dosud nestandardně uchovávaných sběrových vzorků). Velká pozornost byla věnována efektivní účasti v mezinárodní spolupráci. Počet vzorků v kolekcích (aktivní kolekce) dosáhl k celkem , což je nárůst kolekcí o 600 položek oproti roku předchozímu. Po provedené revizi kolekcí (2006) je nárůst vzorků nižší než v předchozích létech; do kolekcí jsou zařazovány cíleně vybírané materiály- zdroje nové genetické diversity, což je v souladu s přijatými doporučeními. Předpokládáme, že podobná kriteria nárůstu kolekcí budou platná i v dalších létech. Vedle GZR evidovaných v kolekcích jsou na řadě pracovišť v tzv. pracovních kolekcích uchovávány dosud nezařazené vzorky ze sběrových expedic (celkem je evidováno takových položek), z nichž pouze část bude po přesevu a zhodnocení zařazena do kolekce. V pracovních kolekcích je uchováváno dalších položek pro potřeby jednotlivých pracovišť (zpravidla materiály, o jejichž zařazení do kolekce bude teprve rozhodnuto, podobně jako u materiálů ze sběrů; dále materiály vytvářené pro potřeby pracoviště či udržované pouze dočasně). Z celkového rozsahu kolekcí ( položek) představují generativně množené druhy položek (tj. 81,4 %) a k vegetativně množeným druhům patří položek (tj. 18,6 %). Jak vyplývá z uvedených přehledů, nejrozsáhlejší kolekce jsou shromážděny ve VÚRV Praha ( položek, tj. 51,7 % z celkového rozsahu národních kolekcí). Z tohoto počtu je v Praze- Ruzyni v kolekcích položek a na pracovišti Olomouc položek. Rozsáhlé jsou rovněž kolekce ZVÚ Kroměříž, s.r.o. (5 560 položek), AGRITEC Šumperk, s.r.o. ( položek), OSEVA PRO s.r.o., VST Zubří (2 172 položek) a VÚP Troubsko, s.r.o. (1 983 položek). Největší kolekce vegetativně množených druhů uchovává VŠÚO Holovousy, s.r.o. (2 303 položek) a VÚB Havlíčkův Brod, s.r.o. (2 294 položek). V plodinovém a druhovém složení jsou nejvíce zastoupeny kolekce obilovin, z nich zvláště pšenice ( položek, včetně příbuzných planých druhů) a ječmen (4 733 položek). Rozsáhlé jsou kolekce zelenin (7 051 položek), z nich zvláště kolekce salátů (1 528 položek), okurek (762 položek), tykví (711 položek), dále kolekce česneků (789 položek), paprik (507 položek), zahradních hrachů (985 5

14 Všeobecná část - díl I položek), fazolí (902 položek) a rajčat (1 397 položek). Poměrně rozsáhlé kolekce aromatických a léčivých rostlin (866 položek) jsou orientovány zejména na shromažďování domácích druhů a ekotypů. Významné jsou rovněž kolekce pícnin (zvláště jetelovin položek) a polních hrachů (1 102 položek). U vegetativně množených druhů jsou mezinárodně významné kolekce ovocných dřevin (jabloně položek, slivoně 279 položek, třešně a višně 458 položek, meruňky 316 položek, réva vinná 795 položek). V ČR jsou rovněž uchovávány dvě mezinárodní kolekce- kolekce vegetativně množených druhů rodu Allium (česnek, šalotka) na pracovišti Olomouc, VÚRV Praha, a mezinárodní kolekce populací slunečnice ve stejném ústavu na pracovišti GB v Praze (91 původních populací z celého světa). Za rozsáhlé a mezinárodně významné považujeme také kolekce lnu (2 026 položek v kolekci AGRITEC Šumperk), kolekci brambor která patří k velkým a dobře vedeným kolekcím ve světě (2 294 položek ve VÚB Havlíčkův Brod), ale i menší avšak významnou kolekci chmele v CHI Žatec (341 položek). Řešení Národního programu se řídí mezinárodně užívanými postupy a standardy, které konkretizuje Rámcová metodika NP. Na ni navazují speciální pracovní metodiky pro jednotlivé skupiny plodin, zpracované odpovědnými řešitelskými pracovišti příslušných kolekcí. S ohledem na některé změny v mezinárodní legislativě a technologický rozvoj se v roce 2009 počítá s aktualizací metodik. Metodika je k dispozici v elektronické formě na Rada genetických zdrojů (RGZ) při VÚRV,v.v.i. Praha (jako pověřené osobě podle zákona 148/2003) je poradním a oponentním orgánem Národního programu. V Radě jsou vedle řešitelů kolekcí a pracovníků genové banky zastoupeni pracovníci MZe, šlechtitelé a přední specialisté v oblasti studia a využívání genetických zdrojů. Statut RGZ a přehled členů jsou zveřejněny na výše uvedené internetové adrese a je uveden v příloze 6.2 a 6.3 Dále je stručně vymezen stav a užívané postupy u základních aktivit zajišťovaných v rámci Národního programu. Podrobný metodický popis je předmětem vlastní metodiky Rozšiřování kolekcí genetických zdrojů Kolekce jsou doplňovány s předem připravenou strategií a záměry, kladoucími důraz na kvalitu a potřebu nově získávaných zdrojů. Hlavními zdroji přírůstků nových položek do kolekcí jsou výměny se zahraničními pracovišti a materiály poskytnuté domácími (případně zahraničními) šlechtiteli, výzkumníky a jinými donory. Rovněž sběrové expedice doma i v zahraničí jsou významným zdrojem nové genetické diversity. Domácí sběrové expedice jednotlivých pracovišť se v poslední době podílely zejména na rozšíření kolekcí aromatických a léčivých rostlin a travin. Zahraniční sběry rozšířily zejména kolekce chmele, planých druhů Allium, pícnin a léčivek. Kromě vlastní sběrové aktivity byly vytipovány 2 ohrožené lokality, které jsou navrženy na ochranu in situ Evidence a dokumentace genetických zdrojů Národní informační systém genetických zdrojů (EVIGEZ) je v současnosti využíván všemi pracovišti, která se podílejí na řešení Národního programu. EVIGEZ je provozován genobankou ve VÚRV,v.v.i. Praha - Ruzyně. Informační systém je tvořen relační databází, která propojuje pasportní údaje s popisnými daty (výsledky charakterizace a hodnocení) a s evidencí skladu genobanky. Výměna informací s řešitelskými pracovišti probíhá elektronickou formou ( em nebo předáváním datových nosičů). 6

15 Všeobecná část - díl I Plná unifikace EVIGEZu pro potřeby všech pracovišť je funkční od roku Všechna pracoviště využívají stejné programy a kódovací tabulky, data jsou poskytována všem kurátorům kolekcí. Kurátoři kolekcí generativně množených druhů mají k dispozici rovněž údaje o vzorcích umístěných v genobance. Všechny informace jsou dostupné v centrální dokumentaci v genobance VÚRV Praha. Aktualizace se provádí jednou až dvakrát ročně (podle druhu kolekce), v centrální evidenci i na pracovištích kolekcí. Službou pro nejširší okruh domácích i zahraničních uživatelů je umístění informačního systému EVIGEZ (databáze pasportních dat) na internetu. Od roku 1998 je zde EVIGEZ dostupný na URL Data v internetové aplikaci EVIGEZ jsou průběžně aktualizována. Hodnocení genetických zdrojů a zpracování popisných dat je podmíněno přípravou klasifikátorů. Celkový počet publikovaných klasifikátorů (v tištěné či pouze v elektronické formě) zahrnuje 47 rodů/druhů. Z tohoto počtu 30 klasifikátorů existuje v tištěné formě a sedmnáct klasifikátorů/seznamů deskriptorů pouze v elektronické podobě (Příloha 6.8.2). Pokrok při přípravě klasifikátorů nesporně přispěl k dalšímu hodnocení GZR a budování databáze popisných dat. U malých kolekcí a minoritních plodin není požadována příprava složitých klasifikátorů a potřeba dokumentace se úspěšně řeší přípravou minimálního seznamu vybraných deskriptorů, které jsou zapracovány přímo jako součást IS EVIGEZ Studium a hodnocení genetických zdrojů Hodnocení genetických zdrojů je nezbytným předpokladem pro jejich efektivní praktické využití a jednou z dlouhodobých priorit Národního programu. Pro potřeby databáze popisných dat IS EVIGEZ jsou GZR hodnoceny ve 2 3 letých polních pokusech, hodnocení je prováděno podle národních klasifikátorů, vytvořených pro jednotlivé druhy plodin, popř. rody. Hodnocení v polních pokusech je zpravidla doplněno laboratorními testy, podle potřeby a dle druhů plodin. Pro management kolekcí i pro uživatele mají význam charakterizační data, která umožňují jednoznačnou identifikaci genetického zdroje, ale i např. hodnocení genetické rozdílnosti v rámci souborů, popř. i využití jako markerů významných znaků. Vedle morfologických znaků jsou pro tento účel stále více využívány DNA a bílkovinné markéry. Velké rozsahy hodnocení (zahrnující většinu položek v kolekcích) provádějí každoročně pracoviště pečující o polní kolekce vegetativně množených druhů (zejména trvalých kultur jako jsou ovocné dřeviny, vinná réva a chmel), kde jsou důležité informace o genetických zdrojích v průběhu více let existence těchto kultur Uchování genetických zdrojů Regenerace Základním předpokladem bezpečného uchování genetických zdrojů je jejich regenerace a následná konzervace. Bez zajištění potřebných regenerací nelze považovat zabezpečení genofondů za dostatečné. Přes dosažený pokrok regenerace kolekcí zůstává prioritou Národního programu i v příštím období Uložení semenných vzorků v genobance Z celkového rozsahu kolekcí v ČR koncem roku 2008 ( generativně množených) bylo ve stejné době uloženo vzorků semen v genové bance ve VÚRV Praha (tj. 92,5 %). V genobance jsou uchovávány semenné vzorky všech generativně množených plodin a tato služba je zajišťována pro všechna pracoviště v ČR. Dosud byly vzorky vysoušeny na 5-8 % vlhkosti a uchovávány ve sklenicích s hermetickým uzávěrem při teplotě - 5 C (aktivní kolekce) a -18 C (základní kolekce, ale také aktivní kolekce vybraných citlivých druhů). 7

16 Všeobecná část - díl I Všechny semenné vzorky jsou uloženy v aktivní kolekci, genetické zdroje domácího původu a vybrané cenné materiály duplikovaně rovněž v základní kolekci. Ve skladu genobanky jsou umístěny také další semenné vzorky - cca 5,5 tisíc položek v pracovních kolekcích a rovněž bezpečnostní duplikace vybraných materiálů ze Slovenské genové banky v Piešťanech (na základě dvoustranné dohody mezi oběma pracovišti). Stejnou službu poskytuje Slovenská genová banka České genové bance, v souladu s mezinárodními doporučeními FAO a Bioversity International. Konzervace vegetativně množených druhů je u brambor a několika okrasných druhů zajišťována kultivací in vitro za podmínek zpomaleného růstu. U většiny vytrvalých druhů jsou uchovávány tzv. dlouhodobé polní kolekce (genofondové sady, vinice, chmelnice); tato metoda konzervace je ovšem finančně velmi náročná a přináší mnohem více rizik oproti semenným druhům. Další druhy (např. cibuloviny) jsou uchovávány opakovanými výsadbami v krátkodobých polních kolekcích. Významnou pomocí při konzervaci GZR vegetativně množených druhů bude uplatnění metod kryokonzervace, jejichž výzkum v ČR intenzivně probíhá a dospěl do stádia praktického využití u několika plodin. Na základě dosažených výsledků doporučila RGZ zahájit ve VÚRV,v.v.i. Praha rutinní provoz kryobanky pro ty kolekce vegetativně množených druhů (část materiálů), pro které jsou k dispozici vyhovující kryoprotokoly. 2.2 Využívání genetických zdrojů (služby uživatelům) Genetické zdroje jsou poskytovány uživatelům z oblasti šlechtění, vědy, výzkumu a vzdělávání, a to pouze pro nekomerční využití. Vzorky GZR jsou poskytovány na principu volné dostupnosti a bezplatnosti, avšak za určitých stanovených podmínek v souladu s Mezinárodní dohodou o rostlinných genetických zdrojích (ITPGRFA- International Treaty on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture). Využívání GZR je přímo úměrné dostupnosti informací o GZR pro uživatele. S tímto cílem byly publikovány katalogy pasportních dat, ale zejména údaje o vlastnostech a znacích, původu, přítomnosti genů velkého účinku apod. Za zásadní krok v přiblížení kolekcí pro domácí a zejména zahraniční uživatele je považováno umístění a průběžné doplňování pasportní databáze IS EVIGEZ na webové stránce internetu. Jak ukazuje následující graf, počet předávaných vzorků se v posledních letech zvyšuje a dosahuje 2,5-5,5 tis. položek ročně, s výraznými rozdíly jednotlivých let. Toto navýšení jde zejména na vrub domácích uživatelů (modrá barva), v případě zahraničních uživatelů je nárůst odeslaných položek jen malý (červená barva). Mění se i spektrum uživatelů- zvyšuje se podíl vzorků zasílaných výzkumným organizacím, zatímco přímé zásilky šlechtitelům spíše klesají a GZR se častěji dostávají šlechtiteli jako zhodnocené donory znaků nebo vytvořené experimentální linie. 8

17 Všeobecná část - díl I Distribuce vzorků uživatelům (celý NP) Počet vzork 3000 cizí domácí Rok 2.3 Mezinárodní spolupráce Ochrana, uchování a využívání biologické rozmanitosti mají globální charakter a mezinárodní spolupráce a koordinace aktivit na tomto úseku má proto podstatný význam. Impulsem pro práci s genofondy rostlin bylo přijetí Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD, UNCED, 1992) a Global Plan of Action (FAO, 1996); oba tyto dokumenty určují strategii monitorování, studia, konzervace a využívání genetických zdrojů ve světě. V práci s genofondy zemědělských plodin se uplatňuje mezinárodní spolupráce na globální, regionální i bilaterální úrovni. Koordinaci mezinárodního úsilí na globální úrovni zajišťují zejména FAO, Global Crop Diversity Trust a Bioversity International ( s úzkými vazbami na ostatní mezinárodní výzkumná centra CGIAR). FAO koordinuje Globální plán akcí zaměřený na vytváření celosvětových sítí a opatření pro záchranu, konzervaci a využívání genofondů zemědělských plodin. Jedním z úkolů FAO je připravit a zavést mezinárodní systém dohod, mechanismů a nástrojů, které podpoří celosvětové aktivity a přispějí k dosažení uvedených cílů. Důležitým úkolem FAO a jeho Komise pro genetické zdroje je rovněž zavedení a kontrola účinnosti mezinárodní multilaterální dohody o genetických zdrojích, (IT). K realizaci GPA/FAO a naplňování úkolů IT významně přispívá Global Crop Diversity Trust (GCDT), jehož posláním je realizovat pomoc pro zachování a využívání GZR, zejména se zaměřením na rozvojové země. Česká republika se na aktivitách FAO a Bioversity International významně podílí, zejména prostřednictvím Národního programu.. V Evropě je základní platformou mezinárodní spolupráce Evropský program spolupráce pro genetické zdroje rostlin (ECPGR), který byl zahájen již v roce 1980 a bývalé Československo se k němu připojilo v roce

18 Všeobecná část - díl I Zásadní význam pro mezinárodní spolupráci a podporu Národního programu v ČR má naše účast v pracovních skupinách Evropského programu spolupráce (ECPGR). Lze říci, že ČR možností tohoto programu maximálně využívá a aktivně se podílí na činnostech většiny skupin. V posledních letech spolupracují čeští odborníci také na projektech EU zaměřených na genetické zdroje rostlin (program GENRES). Mezi českými a zahraničními ústavy existují rovněž četné dohody a programy dvoustranné spolupráce, jejichž náplň je orientována na genofondy rostlin. Za významnou je považována zejména dohoda o spolupráci mezi Národními programy konzervace a využití genofondů v ČR a na Slovensku, která se mj. zaměřuje na vzájemné zajištění bezpečnostních duplikací vybraných kolekcí a dělbu práce při regeneraci a hodnocení GZR. 3. METODICKÉ ZÁSADY UCHOVÁNÍ A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN 3.1 Shromažďování genetických zdrojů v kolekcích Sběrové expedice Jednou z metod shromažďování genofondu do ex situ kolekcí je sběr vzorků GZR v terénu Sběratel - subjekt Sběr, mapování a případně další výzkum a hodnocení jsou prováděny na expedicích s účastí jednoho nebo více účastníků Národního programu. Podle účastníků jsou expedice zaměřené na jednu nebo více plodin. Sběratel musí mít dostatečné biologické, zejména botanické znalosti o příslušné plodině, rodu a druhu/druzích a musí být seznámen se zásadami ochrany přírody a jednotlivých taxonů. I při užším zaměření je žádoucí, aby sběratel sbíral i další plodiny nebo plané příbuzné druhy, pokud se takové na území nacházejí a jeho znalosti to kvalifikovaně dovolují. Tyto materiály pak předá příslušnému specializovanému účastníku Národního programu spolu s pasportní dokumentací. Sběrové expedice zahraničních subjektů na území ČR mohou být prováděny pouze na žádost těchto subjektů, doporučenou pověřeným pracovištěm Národního programu. Zásady pro provádění sběrových expedic jsou shrnuty v dokumentu FAO "International Code of Conduct for Germplasm Collecting and Transfer (FAO, Rome, 1994). V souladu s těmito zásadami je vyžadována - účast domácího specialisty (specialistů) na expedici - prokázání znalosti materiálu a sběrových metod sběratelských subjektů - poskytnutí seznamu rostlinného materiálu, který je předmětem předpokládaných sběrů - předběžný návrh regionu/lokalit sběrů, načasování expedice - plán využití sebraného materiálu včetně způsobu hodnocení a následného šlechtitelského využití - příslib poskytnutí dat a informací z následného hodnocení a využití materiálu - sebrané vzorky se dělí rovným dílem nebo dle dohody mezi zúčastněné strany. Česká strana poskytne kladné nebo zamítavé stanovisko k expedici na základě posouzení žádosti pověřenou osobou (popř. po projednání s MZe) a splnění standardních podmínek (Code of Conduct ) a požadavků vyplývajících z mezinárodních dohod. Po skončení expedice sběratel musí: 10

19 Všeobecná část - díl I - vypracovat zprávu o expedici a seznam sebraných vzorků s co nejúplnějšími pasportními údaji - poskytnout duplikáty vzorků hostitelské zemi - varovat orgány hostitelské země a FAO v případě, že zjistil ohrožení nějaké populace nebo náhle zvýšenou genetickou erozi Předmět sběru materiál Předmětem sběru jsou genetické zdroje kulturních rostlin v širokém smyslu: a) Plané druhy (zpravidla příbuzné kulturním rostlinám, jejich přímí předchůdci, druhy využitelné přímo nebo šlechtitelsky jako nové užitkové plodiny, včetně pícních a pastevních druhů a komponentů bohatých luk a dále druhy pro okrasné a krajinářské účely). b) Krajové a primitivní formy kulturních rostlin. c) Pěstované a restringované šlechtěné odrůdy. U genetických zdrojů domácího původu je nutné potřebu jejich co nejúplnějšího shromáždění a uchování zdůraznit, neboť z globálního pohledu jde o nejcennější část genofondu každého státu. Sbíranými částmi rostlin jsou přirozené diaspory (semena, spory, klásky, plody, plodenství, vegetativní rozmnožovací částice jako viviparní rostlinky, cibulky, pacibulky apod.) a vegetativní části rostlin (rouby, očka, oddenky, odnože, části polykormonů apod.) a celé rostliny, pokud nejsou plodné nebo zralé (např. trsy trav) Odborná příprava expedice Pro každou expedici je potřebné předem připravit trasu na základě floristických a herbářových údajů, účelná je i předem připravená mapka výskytu druhů. Je prospěšné konzultovat výskyt cílových druhů s regionálními specialisty botaniky, pomology, ekology a na regionálním referátu životního prostředí. Jednou z důležitých podmínek úspěšnosti expedice je její správné načasování. Zdrojem informací zde mohou být fenologické údaje o kulturních plodinách, flory, floristické publikace a herbáře. Optimální pro expedici je doba, kdy lze sbírat semena, avšak na rostlinách jsou zachovány ještě některé části s diakritickými znaky pro jejich správné určení (nezralé plody, popř. květy). Správné načasování expedice umožňuje provést výběr v populaci rostlin. Lze se soustředit na sběr především zdravého materiálu, případně s dalšími odlišnými ekonomicky významnými znaky. Výběr na stanovišti dovoluje snížit rozsah sbíraného materiálu a zvýšit jeho kvalitu Dokumentace sběru a mapování Průběžně při expedici je povinnost provádět dokumentaci sbíraného materiálu. Každý sběratel nebo expedice musí mít mít svůj sběrový deník, kde se zaznamenávají všechny sběry v chronologickém sledu. Každá sebraná položka musí mít své sběrové číslo. Je třeba uvádět datum sběru, jméno rostliny, podrobně místo sběru, nadmořskou výšku a stanovištní podmínky (geologický podklad, půda, vegetace, orientace vůči světovým stranám, svažitost, vlhkostní poměry). Dále je doporučeno uvádět ještě hojnost výskytu, fenofázi rostlin, zdravotní stav, údaje o případném prováděném výběru apod. Přesná lokalizace místa sběru se provádí přístrojem GPS (Global Positioning System) v zeměpisných souřadnicích a nadmořské výšce. Po připojení přístroje GPS k počítači lze souřadnice hromadně za expedici nahrát do digitální mapy (např. Geobáze, GIS apod.). V nouzi lze dodatečně doplnit zeměpisné souřadnice lokality z topografické mapy. Údaje ze sběrového deníku je třeba zpracovat pro dokumentační systém a pro další využití nejlépe do tabulky (xls, dbf, apod.). 11

20 Všeobecná část - díl I Všechny sběry semen nebo částí rostlin, kde determinace není jasná, by měly být dokumentovány sběrem položky pro herbář se stejným expedičním (sběrovým) číslem a měly by být podle toho později určeny. Jakýkoliv prováděný výběr v populaci musí být řádně dokumentován v expedičním deníku a sběrové databázi Velikost sbíraných vzorků Množství sbíraného vzorku by mělo být takové, aby reprezentovalo variabilitu populace. Zpravidla se sbírají hromadné vzorky z co největšího počtu rostlin v různých ekologických nikách v rámci lokality. Pro speciální účely (např. šlechtění, resistence) lze sbírat jedno/několika semenné vzorky odděleně v počtu minimálně 30 v rámci lokality, čímž se zajistí rovnoměrnější podíl různých mikro-ekotypů ve výběrovém souboru z lokality. Pro přímé uložení do genobanky a zařazení do řádné kolekce je zapotřebí okolo 4 tisíce semen samosprašných druhů a 12 tisíc semen cizosprašných druhů v hromadném vzorku. V praxi se však sběratel musí přizpůsobit místním podmínkám a sběrové vzorky je nutné před konzervací dále množit a zhodnotit. Pro předání vzorků GZR kurátorovi kolekce (s následným předpokladem zařazení do kolekce) musí být vzorek potenciálně cenný, v dobrém zdravotním stavu a v dostatečném množství, pokud možno bez aktuální nutnosti přesevu. O konečném zařazení do kolekce rozhoduje kurátor kolekce. Pro zařazení do kolekce je požadována úplná sběrová dokumentace a alespoň základní charakterizace a hodnocení GZR. Pokud se jedná o populace planých druhů rostlin, sběratel nesmí zvýšit riziko genetické eroze a poškodit málopočetné populace nadměrným sběrem. U odběru roubů a sběru vegetativních částí rostlin se jedná o klonový homogenní vzorek. Pro získání větší variability lze sbírat části z různých polykormonů, ale ani to není jednoznačné Zdroje materiálu a povolení ke sběrům Potenciálně vhodným zdrojem pro získávání krajových populací a primitivních kultivarů jsou odlehlé oblasti nejčastěji v pohraničí, v podhorských a horských regionech. Opuštěné a zaniklé osady a sídliště, staré sady, aleje a roztroušené stromy v extravilánu jsou jedinečným zdrojem mnohdy již zapomenutého materiálu ovocných dřevin a dalších zplanělých druhů. Dalšími zdroji materiálu, zejména polních plodin, jsou záhumenky a políčka, kde farmáři sejí z vlastních semen. Lze je získat přímým kontaktem s farmáři nebo i na venkovských trzích. Některé staré místní formy lze nalézt i jako příměsi v pěstovaných odrůdách v regionu. Plané druhy je třeba hledat na stanovištích s co nejpůvodnější vegetací. Např. luční druhy je třeba sbírat přednostně na loukách vzniklých samovolnou sukcesí, které nebyly uměle osévány kulturním osivem, nebo které nebyly alespoň po dlouhou dobu orány. Tyto informace je třeba získávat od místních farmářů. Ruderální stanoviště v okolí sídlišť mohou být cenným zdrojem starých zapomenutých zahradních rostlin, ale nejsou vhodným nalezištěm pro plané druhy. Při sběru ze soukromých pozemků sběratel musí respektovat vlastnická práva pozemků a pokud je to možné, odebírat vzorky po dohodě s majitelem (zemědělský podnik, soukromník, Správa ochrany přírody atd). Původ/dárce krajové odrůdy se zaznamenává do sběrového deníku a do databáze. Pokud rostlinný materiál má statut chráněných druhů nebo se zamýšlené lokality sběru nacházejí na chráněných územích, povolení ke vstupu a sběru materiálu vydávají příslušné orgány ochrany přírody z referátu Ministerstva životního prostředí. 12

21 Všeobecná část - díl I Získávání genetických zdrojů od domácích a zahraničních donorů V minulosti probíhalo doplňování kolekcí GZR většiny plodin z velké části i dovozem registrovaných odrůd. Hlavním posláním kolekcí genetických zdrojů a genových bank však je podchycení geneticky podmíněné diversity pěstovaných odrůd v okamžiku, kdy končí péče o jejich uchování z jiného titulu (nejčastěji v okamžiku jejich ukončení registrace a ukončení udržovacího šlechtění). Často jsou proto do kolekcí zařazovány odrůdy registrované ještě před ukončením udržovacího šlechtění. Jsou získávány především od domácích šlechtitelů, ale i od vlastníků odrůd ze zahraničí. Podmínkou je souhlas a ochota majitele vlastnických práv k odrůdě poskytnout vzorek do kolekce genetických zdrojů k využití pro šlechtitelské, výzkumné a vzdělávací účely. Do kolekcí GZR mohou být zařazovány vedle odrůd také šlechtitelské polotovary s cennými znaky a vlastnostmi (donory), pokud je autor k tomuto účelu nabídne. Dosud málo využitým zdrojem nových položek GZR jsou cenné experimentální linie, které jsou často výsledkem řešení projektů VaV. Kurátoři příslušných kolekcí zpravidla mají informace o takovýchto projektech (alespoň v ČR) a doporučuje se, aby jednali s řešiteli projektů o poskytnutí cenných vzorků. Efektivním způsobem získávání cenných GZR jsou přímé spolupráce se zahraničními partenry a účast v mezinárodních projektech, ve kterých jsou materiály dostupné podle předem stanovených pravidel (etických kodexů atp.) Získávání genetických zdrojů mezinárodní výměnou Existence široké sítě praracovišť genetických zdrojů a genových bank skýtá možnost výměny vzorků GZR mezi těmito pracovišti. Dříve značně volná výměna vzorků je v posledním období specifikována v tzv. Dohodách o výměně materiálů (Material Transfer Agreement MTA). MTA předem definuje podmínky, za kterých genobanka vzorek genetického zdroje poskytne. Tyto dohody byly dosud vytvářeny každou GB samostatně, ale většina vychází z mezinárodně doporučovaného vzoru (smta, 2006). Je předpoklad, že smta postupně nahradí národní verze. S tímto krokem, po ověření kompatibility s národní legislativou, se počítá v blízké budoucnosti i v ČR. Řešitel kolekce se ve svých požadavcích zaměřuje především na cílené doplňování a rozšiřování svěřené kolekce GZR. Při doplňování se soustřeďuje na GZR, které v kolekci dříve byly, jsou zachována jejich data, ale nepodařilo se uchovat jejich rozmnožovací materiál. V rámci této skupiny jsou nejdůležitější domácí materiály, které v kolekci chybí, ale které jsou dostupné v jiných GB (zpětné získávání formou repatriace GZR). Dalším cílem řešitele kolekce je rozšiřování sbírky GZR tak, aby byla co nejvíce pokryta genetická diversita existující v rámci plodiny (rostlinného druhu) co nejmenším počtem vzorků. Tento cíl v sobě obsahuje prvky racionalizace práce s kolekcemi GZR a je v určitém ohledu nástrojem vytváření core kolekcí. Nedochází pak k neúměrnému nárůstu počtu vzorků v kolekcích, a přesto je v nich obsažena a uchována co nejširší genetická diversita. Významným kriteriem pro zařazování vzorků do kolekce jsou požadavky a potřeby uživatelů (zájem o donory významných znaků, zdroje nové diversity atd.). Kurátor kolekce by proto měl být v kontaktu s domácími uživateli a strategii tvorby kolekce s nimi konzultovat. Strategie tvorby kolekcí musí být rovněž v souladu s rozhodnutími Rady GZR a je též předmětem koordinace NP. Kurátor kolekce by měl mít vždy na vědomí, že promyšlená tvorba kolekce je základní investicí pro budoucnost, která má zásadní význam pro racionalizaci práce s kolekcí a hodnotu kolekce pro budoucí uživatele. 13

22 Všeobecná část - díl I Při získávaní vzorků GZR je kurátor kolekce povinen plně respektovat domácí a mezinárodní právní normy a přijatá doporučení a standardy (zákon 148/2003 Sb. a jeho prováděcí vyhláška č. 458/2003 Sb, International Treaty on PGRFA, Dohoda o poskytování GZR (MTA). 3.2 Dokumentace GZR Úvod Dokumentace je jednou ze základních činností spojených obecně s prací s kolekcemi genetických zdrojů. Informace doprovázející genetický zdroj se podílí významně na hodnotě genetického zdroje, je jeho nedílnou součástí. Dokumentační systémy zemědělsky využívaných genetických zdrojů rostlin (GZR) bývají součástí širších informačních systémů zahrnujících též kolekce živočichů a mikroorganismů. Ve většině případů byla dokumentace rostlinných kolekcí nejdůkladněji propracována a systém dokumentace GZR využívající vysokého stupně standardizace posloužil jako předloha pro dokumentaci dalších skupin zemědělsky využívaných organismů. Informaci o GZR lze rozdělit do čtyř základních kategorií (upraveno podle IPGRI/FAO): I. Pasport - obecná základní informace, společná pro všechny GZR II. Popis - specifická informace pro genetický zdroj a) Charakterizace - specifická informace, projev znaku má nízkou interakci s prostředím, jedná se o znaky viditelné pouhým okem (převážně morfologické znaky) b) Hodnocení ("evaluation") - specifická informace, projev znaku je vysoce ovlivněn prostředím (biologické znaky, hospodářské znaky) c) Identifikace - informace vysoce specifická, minimálně ovlivněna prostředím, (znaky na cytologické a molekulární úrovni) III. Prostředí a lokalita - doplňková obecná informace o podmínkách sběru, regenerace a přemnožování IV. Skladování - obecná informace, řízení procesů při uchovávání genetického zdroje, pravidla přemnožování, regenarace a distribuce uživatelům Dokumentace GZR ve světě Nejznámější informační systémy obsahují údaje o zemědělsky využívaných rostlinných, živočišných a mikrobiálních genetických zdrojích. Paralelně jsou uspořádány informační systémy botanických zahrad, které se zaměřují především na planou a ohroženou flóru a oddělené bývají též informační systémy lesnicky využívaných dřevin GRIN Ve světovém měřítku je nejznámější systém GZ nazvaný GRIN (Germplasm Resources Information Network), který je provozován USDA ARS (US Department of Agriculture, Agriculture Research Service) ve Spojených státech a je dostupný na adrese Systém je centralizovaný a obsahuje informace zahrnující zemědělsky využívané rostliny, živočichy a mikroorganismy. Jeho součástí je National Plant Germplasm System (NPGS) ( věnovaný GZR obsahující pasportní, popisné informace a místo uchování vzorku. Systém je zdrojem informací o 500 tis. položkách GZR uložených v síti specializovaných repositorií a genových bank, kde je možno rostlinný materiál elektronickou formou i objednat. Informační systém obsahuje volně dostupná popisná data, klasifikátory a obrázky rostlin a semen. Jeho součástí je rovněž rozsáhlá taxonomická databáze, která je v současné době využívána jako jeden z doporučovaných taxonomických standardů. 14

23 Všeobecná část - díl I V současné době probíhá vývoj nové ho systému GRIN-Global, který bude volně k dispozici pro využití v kterékoli genové bance ve světě SINGER Centrální dokumentační systém SINGER (System-wide Information Network for Genetic Resources, shrnuje informace o kolekcích GZR, které jsou uchovávány v kolekcích sítě 12 institucí CGIAR (Consultative Group on International Agricultural Research) a týká se téměř 700 tis. vzorků. Systém obsahuje pasportní, charakterizační a popisná data, podrobné geografické údaje a informace o uchování vzorků. Týká se jen kolekcí rostlinných genetických zdrojů WIEWS Systém FAO-WIEWS (World Information and Early Warning System) ( poskytuje informaci o 190 národních programech konzervace a využití GZR pro potravu a zemědělství (Plant Genetic Resources for Food and Agriculture, PGRFA) a monitoruje umístění ex situ kolekcí v celosvětovém přehledu. Poskytuje přehled institucí zabývajících se prací s genofondy rostlin. V současné době je tvořen více než záznamy institucí včetně typu aktivit a jmen zainteresovaných pracovníků. Systém je aktualizován on-line sítí pověřených kontaktních osob, nejčastěji 1 osoba zodpovídá za údaje z jednoho státu. Systém WIEWS zajišťuje pravidelné kompilace zpráv z různých zemí do přehledné informaci o světovém stavu GZR Bioversity International, ECPGR Na evropské úrovni je nejvýznamnější institucí na poli genetických zdrojů rostlin Bioversity International (dřívější International Plant Genetic Resources Institute -IPGRI), který je součástí světové sítě institucí CGIAR IPGRI vznikl v r z původního International Board for Plant Genetic Resources (IBPGR), poradního tělesa pod administrací FAO. Otázkami dokumentace a jejich koordinací na evropské úrovni je v rámci Bioversity International pověřen ECPGR (European Cooperative Programme on Plant Genetic Resources). Platformou pro dokumentaci je koordinační skupina Documentation and Information Network. Webová stránka ECPGR poskytuje data týkající se GZR (důležité mezinárodní dokumenty, standardy, adresáře institucí, evropské centrální plodinové databáze, Evropský katalog EURISCO s více než 1,042 mil. záznamy o GZR a odkazy na další instituce). Spolu s FAO je Bioversity International garantem pro tvorbu standardů k výměně dat Mezinárodní standardy pro výměnu dat Pasportní data Pasportní deskriptory poskytují základní informaci o genetickém zdroji rostlin zařazeném do kolekce včetně sběrových údajů. Pasportní údaje jsou obecného charakteru a mezinárodní standard, který je vyvíjen průběžně od 70. let minulého století IBPGR/IPGRI a FAO je všeobecně přijímán pro uchování a výměnu pasportních dat kolekcí GZR. V současné době je platným standardem dokument Multi-Crop Passport Descriptors (MCPD) vydaný v prosinci 2001 IPGRI a FAO a je uveden v příloze v původním znění i v českém překladu (Příloha č , ). Standard vznikl úpravou a doplněním verse MCPD z února Pasportní deskriptory MCPD sestávají z 28 deskriptorů. Standard definuje obsah 15

24 Všeobecná část - díl I deskriptorů, promítá se do formátu polí, jejich názvů, zkratek i kódovacích tabulek. Evropské centrální plodinové databáze používají stejného standardu a všechna pasportní data do nich předávaná mají dbát pravidel MCPD. Pro deskriptory používající kódového označení institucí (genobanky, ústavy donora, šlechtitele, sběratele a instituce uchovávající bezpečnostní duplikace) je v mezinárodním měřítku v poslední době používán jako standard soubor INSTCODE vypracovaný ve FAO obsahující více než záznamů a je součástí výše zmíněného systému WIEWS. Je vlastně novou rozšířenou versí dříve používaného standardu ACRONYM (identifikátorem ústavu byl Acronym, tj. zkratka názvu ústavu složená z tří písmen kódu státu dle ISO 3166 a až sedmi písmen vyjadřující slovní zkratku názvu instituce). Nový soubor INSTCODE zahrnuje kromě původního kódu Acronym (označovaný zde jako ECP-acronym) nové pole Instcode sestávající z tří písmen zkratky státu dle ISO 3166 a tří až čtyř číslic pro kód ústavu. Pole Instcode je jednoznačným kódovým označením instituce. Pro celou řadu nových institucí již není uveden starší ECP-acronym. Soubor INSTCODE však již neobsahuje zrušené ústavy, proto je nutné jeho nestandardní rozšíření o tyto již neexistující instituce, které jsou uvedeny ve starší dokumentaci (jako je tomu v případě IS EVIGEZ). Problém standardních a nestandardních institucí byl vyřešen v seznamu deskriptorů používaném pro Evropský katalog EURISCO. Standard MCPD z roku 2001 (Příloha 6.6.2) byl rozšířen v roce 2002 o 6 deskriptorů, které vedle kódu NI ( National inventory označující stát) a URL odkazu na další informace o příslušném GZR, vyhrazují tzv. nestandardním institucím čtyři zvláštní pole (instituce dárce, šlechtitele, sběratele a uchovatele bezpečnostní duplikace). Další 2 nově navržené deskriptory EURISCO zprostředkují informace o postavení GZ v rámci multilaterálního systému (MLS) a centralizovaného evropského systému AEGIS (A European Genebank Integrated System). Celkem má standardní pasportní sada 36 deskriptorů (Přílohy č a 6.6.4) počítá se s jejím dalším rozšířením v souvislosti s aplikací Standard Material Agreement (smta) pro distribuci GZR uživatelům. Pasportní data jsou volně dostupná pro většinu kolekcí GZR Popisná data Vytvoření standardu pro specifické znaky charakterizace a vlastního hodnocení není dosud tak jednoznačné jako u pasportních deskriptorů. Základem pro hodnocení kolekcí genetických zdrojů rostlin je hodnocení kolekcí z pohledu variability, které je odlišné od hlediska UPOV. Klasifikátory UPOV mají za cíl definovat odlišlnost, homogenitu a stabilitu (DUS, Distinctness, Uniformity, Stability) genetického zdroje, a to především z morfologického hlediska. Hodnocení kolekcí genetických zdrojů má za úkol definovat variabilitu vzorků v širším pohledu, přičemž morfologie tvoří pouze část sledovaných znaků. Mezinárodním standardem pro záznam popisných dat v kolekcích GZR na evropské úrovni jsou klasifikátory (Descriptor Lists) publikované Bioversity International (dříve IBPGR/IPGRI). Klasifikátory hodnotí znaky morfologické, fenologické, reakce na biotické a abiotické stresy, znaky biochemické, hospodářské a cytologické. Klasifikátory IPGRI obsahují rovněž deskriptory charakterizující podrobně podmínky prostředí při hodnocení, regeneraci a sběrech. Úroveň projevu znaku je hodnocena stupněm, celočíselnou jednomístnou hodnotou, vyjadřující průměrnou hodnotu znaku ve víceletém hodnocení v různých podmínkách. Datové údaje jsou v některých případech fenologických znaků zaznamenána v datovém tvaru. Obsahem klasifikátorů IPGRI je dále standardní seznam pasportních deskriptorů a podrobně rozpracované deskriptory pro část skladování. Celkem bylo vydáno více než 120 mezinárodních klasifikátorů nejčastěji pěstovaných zemědělských plodin, přičemž velkou část tvoří plodiny tropického a subtropického pásu. 16

25 Všeobecná část - díl I Klasifikátory IPGRI jsou sestavovány týmy odborníků zabývajících se jednotlivými kolekcemi GZR a jsou používány jako základ pro hodnocení národních plodinových kolekcí. Mezinárodní standard pro vlastní formát popisných dat je v současné době v pokročilém stadiu příprav a předpokládá se v blízké budoucnosti zařazení popisných dat do databáze EURISCO. Dostupnost popisných dat, především údajů z vlastního podrobného hodnocení, dosud nebyla v mezinárodním měřítku rozřešena. V poslední době mnohé evropské státy prosazují dostupnost popisných dat Charakteristika a struktura IS EVIGEZ a jeho databází Český dokumentační systém genetických zdrojů rostlin EVIGEZ byl vyvíjen od poloviny 70. let a v současné době má dvě podoby: - Uživatelský program EVIGEZ, který je provozován a vyvíjen centrálně ve VÚRV Praha, je současně používán v síti 12 institucí lokalizovaných na 15 místech zapojených v Národním programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agrobiodiversity. Zahrnuje všechny kategorie informace v oblasti pasportní, popisné i skladové. - Internetovská aplikace EVIGEZ, která je dostupná na adrese zahrnuje pouze pasportní informace o plodinových kolekcích uchovávaných v ČR, aktualizace probíhá pravidelne 2-3x ročně Struktura EVIGEZ Název českého informačního systému EVIGEZ vznikl jako zkratka z EVIdence GEnetických Zdrojů. EVIGEZ je též název speciálního uživatelského programu vyvíjeného ve VÚRV Praha-Ruzyně s počátky v roce Dosud pracuje jako relační databázový program v prostředí FoxPro2,5 pod operačním systémem DOS (dřívější verse v dbase, FoxPro 1.0 a později 2.0). Od roku 1995 je používán v síti spolupracujících ústavů "Národního programu" a slouží k záznamu pasportních, popisných a skladových informací a jejich výměně mezi jednotlivými plodinovými kolekcemi a centrálním pracovištěm v genobance VÚRV Praha. Počítá se s postupným přechodem na novou aplikaci GRIN-Global, která bude využívána pro on-line přístup i aktualizace údajů přímo z jednotlivých účastnických pracovišť NP. Celá současná struktura bude transformována, zajištěna bude centrální evidence genových bank vegetativně množených druhů, podrobně bude dokumentována distribuce vzorků uživatelům a bude možno doplnit i obrazovou dokumentaci. Databáze EVIGEZ se skládá ze tří pracovních oblastí: pasport - 21 tabulek popis - 6 tabulek sklad - 6 tabulek Sada tabulek všech tří zmíněných částí je propojených relacemi podle schématu v Příloze Pasport Pasportní část obsahuje základní informace o genetickém zdroji. Tabulky pasportní části: Pasport základní tabulka Pascol tabulka s expedičními (sběrovými) údaji 17

26 Všeobecná část - díl I Synonym synonyma názvů GZ Notes poznámka další upřesňující údaje (Struktura těchto čtyř tabulek a příslušné tabulky číselníků jsou podrobně popsány v Příloze č ) Číselníky pasportní části: INSTCODE kódy ústavů dárce, šlechtitele (původně ACRONYM) Pole: instcode, acronym, název ústavu, adresa, platnost v mezinárodním standardu Instcode Taxon kódy použitých taxonů Pole: plodina, bchar, rod, druh, autor druhu, spojené pole: rod, druh, autor, subspecies, convarieta, varieta, forma, autor poddruhové kategorie, spojené pole:poddruhové úrovně taxonu, autor poddruhového názvu, taxonomické synonymum, validita systému GRIN, čeleď, příslušnost do MLS(Annex I IT) EVGC01 kódy řešitelských ústavů (viz Příloha 6.4) EVGC02 kódy plodin (viz Přílohy 6.7.3, 6.7.4, 6.7.5) EVGC03 dostupnost EVGC04A způsob udržování GZR (alternativně EVGC04) EVGC07 herbářová položka EVGC08 core kolekce EVGC10A způsob získání/sběru EVGC15 kódy států (viz Příloha 6.7.7) EVGC16 ploidie EVGC17 status (alternativně EVGC17a) EVGC18 typ vegetace EVGC19 vytrvalost EVGC20 metoda šlechtění Číselníky EVGC obecně sestávají z kódu a vysvětlivky v češtině a angličtině a mají následující pole: kod kód Text text v češtině Text_a text v angličtině Stav technický deskriptor Exp_acr tabulka s kódy sběrových expedic Základní pasportní tabulka (PASPORT) obsahuje z větší části kódované údaje, podrobný přehled pasportních deskriptorů včetně většiny kódovacích tabulek je uveden v Příloze Téměř všechna pole používají typ charakter, výjimečně numerický nebo datový. Pasportní část obsahuje ještě další informace o genetickém zdroji, které nejsou uvedeny v MCPDL. Tato pole a k nim náležející číselníky jsou specifické pro použití v systému EVIGEZ (kód spolupracujících českých ústavů, skupina plodin, plodina, taxonomie, dostupnost, herbářová 18

27 Všeobecná část - díl I položka, klasová sbírka, typ růstu, vytrvalost, ploidie, metoda šlechtění, národní název s českou diakritikou, atd.) Formulář pro záznam pasportních údajů (pasportní karta) je uveden na obrázku v Příloze Data jsou dosud vyplňována v základní tabulce pasport bez české diakritiky. S diakritikou je uváděno pouze pole názvu GZR v původním jazyce(naz_narod), které duplikuje pole Nazev. Příloha uvádí příklady transliterace textů z některých jazyků Popis Pravidla popisu Do popisné části mohou být zaznamenány údaje o genetických zdrojích, které byly evidovány v pasportní části (mají přidělené ECN) a byly hodnoceny podle dohodnutých pravidel (klasifikátorů/seznamu deskriptorů). Pro podrobný popis genetických zdrojů jsou vytvářeny tzv. klasifikátory, číselníky pro část popisnou, které určují pravidla pro hodnocení projevů popisných znaků. Klasifikátory jsou rodově nebo druhově specifické. Národní klasifikátory pro hodnocení českých kolekcí používají mezinárodní klasifikátory IPGRI jako základ, který bývá rozšířen o specifické znaky významné pro naše geografické a klimatické podmínky. Plodiny, pro něž klasifikátor IPGRI neexistuje, mají svůj originální národní klasifikátor. Národní klasifikátory slouží k hodnocení kolekcí genetických zdrojů rostlin a jejich záznamu do informačního systému EVIGEZ. Jejich cílem je podchytit variabilitu kolekcí. Klasifikátory mají obdobnou strukturu, zahrnují znaky morfologické, fenologické, odolnosti k abiotickým a biotickým stresům, hospodářské a výnosové znaky a návod k jejich hodnocení. Základní pravidla k vytvoření nových klasifikátorů jsou v Příloze Klasifikátory V současné době existují podrobné národní klasifikátory pro většinu významných u nás pěstovaných zemědělských plodin (Příloha č ). V prvním období bylo vytvořeno 21 klasifikátorů, které zahrnovaly až 110 popisných znaků. Konstrukce klasifikátorů v tzv. nové řady zahrnuje hodnocení v deskriptorech pro další běžné plodiny. Tato druhá řada klasifikátorů začala vycházet tiskem v r a byla ukončena v roce Aby bylo možné hodnotit v popisné části i další menší plodinové kolekce, doporučuje se vypracování vybraných sad deskriptorů (10-40), které budou zahrnuty pouze v IS EVIGEZ, ale nebudou už samostatně publikovány. V tištěné formě jsou pouze součástí výročních zpráv jednotlivých ústavů a jsou dostupné v pdf formátu na webové stránce EVIGEZ v záložce Publikace. Popisné údaje (charakterizace, hodnocení a identifikace) jsou v systému zaznamenávány ve stupních 1-9, přičemž 1 znamená nejnižší a 9 nejvyšší úroveň projevu znaku. Rozmezí některých hodnot u znaků je uváděno absolutními hodnotami, avšak u mnohých deskriptorů je nezbytné zohlednit výslednou hodnotu ve vztahu ke kontrolnímu kultivaru, který mívá střední úroveň projevu ve stupnici hodnocení. Absolutní hodnoty, které jsou uváděny v klasifikátorech mají tedy jen orientační hodnotu, která pomáhá přiřadit stupeň hodnocené úrovni znaku, avšak hodnocení musí být vždy korigováno porovnáním s kontrolou. Bodové hodnocení vychází z průměrů alespoň dvou- tříletých pokusů, které mohou ovšem být i víceleté a popř. zakládané na více než jedné lokalitě. Počet pokusných lokalit násobený počtem pokusných let udává celkový počet pokusů, který figuruje jako jeden z doplňkových znaků spolu s identifikátorem genetického zdroje, kterým je přidělené ECN. 19

28 Všeobecná část - díl I Dalším doplňkovým deskriptorem je poslední rok hodnocení a ECN kontrolního kultivaru, pokud je používán. Jako další informaci lze použít záznam klimatických podmínek místa hodnocení, půdní podmínky atd. Formulář pro záznam hodnocených znaků v popisné části obsahuje až 110 znaků. (Příloha 6.8.4) Struktura popisné informace Tabulky popisné části: Popis2 vlastní hodnocení základní tabulka popisu (Poznámka: název Popis2 vznikl při transformaci struktury původního souboru Popis, který byl uspořádán tak, že k jednomu ECN náležela sada hodnocení v jednom řádku, tj. nebylo možno vztahovat různé podmínky hodnocení k jednotlivým deskriptorům.) Popi_env pokusné podmínky vztahující se k vlastním hodnotám v tabulce Popis2 Číselníky popisné části: Deskript plodinově specifický seznam deskriptorů dle platných klasifikátorů (viz publikované klasifikátory nebo číselník EVIGEZu) Hod_desk seznam stupňů hodnocení a odpovídajících hodnot k jednotlivým deskriptorům dle platných klasifikátorů (viz publikované klasifikátory nebo číselník EVIGEZu) Klasifik platnost klasifikátorů pro případ, že jeden klasifikátor lze použít pro více než jednu plodinu vedenou v systému EVIGEZ (Příloha č ) Cis_env číselník zemědělských oblastí (Příloha č 6.8.5) Číselníky obecně sestávají z kódovacího pole, českého a anglického textu a poznámky Tabulka Popis2: Struktura tabulky popisu se shoduje s právě vyvíjeným mezinárodním standardem pro popis. Jedna hodnota odpovídá jednomu znaku zhodnoceném za určitých pokusných podmínek. Seznam polí tabulky Popis2: ECN evidenční číslo vzorku (identifikátor GZR) [char 10] Cis_desk pořadové číslo deskriptoru vázané na plodinu [num 3] Hodnota úroveň hodnocení znaku [char 1] Rok poslední pokusný rok [char 4] Datum datum zápisu [datum] doplňován automaticky Poznámka komentář vztahující se k hodnocenému znaku [char 8] Stav technický deskriptor [char 1] Tabulka Popi_env: Doplňkové údaje k podmínkám hodnocení (Příloha 6.8.6). Doplňkové údaje mohou být ještě rozšířeny o další tabulku s informací o průběhu klimatických faktorů jednotlivých let hodnocení. ECN evidenční číslo vzorku (identifikátor GZR) [char 10] Obl_hod oblast hodnocení (dle číselníku, Příloha č ) Rok poslední rok hodnocení [char 4] 20

29 Všeobecná část - díl I Poc_pok součin počtu let a lokalit v nichž probíhalo hodnocení [char 2] Kon_ecn ECN kontrolního kultivaru [char 10] Stav technický deskriptor [char 1] Součástí klasifikátorů jsou i schematická vyobrazení vysvětlující podrobněji význam jednotlivých hodnot v morfologické části. Obrázky budou vloženy do programu EVIGEZ po jeho převedení do prostředí Visual FoxPro. V současné době odpovídá jednomu genetickému zdroji jedna sada hodnocených znaků, která vyjadřuje průměrnou hodnotu projevu znaku. Jednotlivé hodnoty však mohou pocházet z různých let hodnocení. Příloha ukazuje příklad formuláře tabulky k záznamu popisných deskriptorů (první dva deskriptory klasifikátoru rodu Humulus). Příloha uvádí předávací protokol pro pasportní a popisná data do centrální evidence EVIGEZ Sklad Do skladové části mohou být zařazeny pouze genetické zdroje, které byly dříve evidovány v pasportní části, tj. mají přiděleno ECN. Údaje ve skladové části jsou většinou nekódovaná data. Skladová část má jen dva vlastní číselníky typ kolekce (EVGC_kol) a typ příjemce (Typ_prijem). V současnosti je centrálně evidován jen sklad genobanky VÚRV pro generativně množené druhy, ale počítá se i s podrobnou dokumentací vegetativně množených druhů (dokumentace polních kolekcí, in vitro a kryo uchovávaných GZR). Tabulky skladové části Sklad seznam přijatých vzorků se základními údaji Umist lokalizace vzorku a jeho objem v klimatizovaném skladu GB Odber odebrané vzorky Adresát objednávky, adresáti expedovaných vzorků EVGC_kol typ kolekce Typ_prijem typ příjemce Přehled polí v tabulce Sklad: ECN evidenční číslo vzorku [char 10] Cprij číslo příjmu [num 5] Datprij datum příjmu [datum] Rskliz rok sklizně [num 4] Vlhk vlhkost [num 4] (99,9) Klic klíčivost [num 5] (999,9) Dat_uloz datum uložení [datum] Uroven_reg úroveň regenerace [char 10] Označuje, zda se jedná o originální osivo nebo určuje pořadové číslo přesevu, Ze kterého uložený vzorek pochází: orig.osivo n-tý přesev Poznamka Další doplňková informace vztahující se ke konkrétnímu vzorku. [char 20] 21

30 Všeobecná část - díl I Hts hmotnost tisíce semen [num 7] (999,999) Stav technický deskriptor [char 1] Přehled polí v tabulce Umist: ECN evidenční číslo vzorku [char 10] C_prij číslo příjmu [num 5] Kol typ kolekce [char 1] (A=aktivní; Z= základní; W=pracovní; S=bezpečnostní dupl.) Kom komora [char 1] (pořadové č. komory) Reg regál [char 1] Pol police [char 1] Pre přepravka [char 1] Skl sklenice [char 2] (01 20) Mnzg množství v g [num 6] (9999.9) Stav technický deskriptor [char 1] Dupl_kod technický deskriptor [char 1] Puv_kod technický deskriptor [char 6] Novy_kod technický deskriptor [char 6] Dos dostupnost = pasportní části databáze Přehled polí v tabulce Odber ECN evidenční číslo vzorku [char 10] C_prij číslo příjmu [num 5] Kol typ kolekce [char 1] (A=aktivní; Z= základní; W=pracovní; S=bezpečnostní dupl.) Dat_odber daum odběru [datum] Puv_mnzg původní množství v gramech [num 6] (9999.9) Odber_g odebrané množství v gramech [num 6] (9999.9) Prijemce zkratka příjemce Acronym + zkratka jména příjemce[char 15] Puv_klic původní klíčivost [num 5] (999,9) Klic nově zjištěná klíčivost [num 5] (999,9) Kom komora [char 1] (pořadové č. komory) Reg regál [char 1] Pol police [char 1] Pre přepravka [char 1] Skl sklenice [char 2] (01 20) Cis_objed číslo objednávky (rok/pořadové číslo v rámci roku) [char 9] Poznamka poznámka [char 60] Rok_odber rok odběru [char 4] Typ_prijem typ příjemce [char 10] Stav technický deskriptor [char 1] Přehled polí v tabulce Adresat Cis_objed číslo objednávky (rok/pořadové číslo v rámci roku) [char 9] Adresat jméno adresáta [char 34] Organiz1 název oraganizace [char 34] Organiz2 pokračování - název oraganizace [char 34] Postcode PSČ [char 15] 22

31 Všeobecná část - díl I Street_pob ulice, číslo [char 34] City_state město, čtvrť [char 34] Country stát [char 34] Instcode kód ústavu FAO INSTCODE [char 6] viz Pasportní deskriptory v Příloze Acronym akronym ústavu [char 10] viz Pasportní deskriptory v Příloze MTA odesláno MTA [char 1] MTA_prij datum potvrzení MTA [char10] Poznamka Poznámka [char 30] Stav technický deskriptor [char 1] Přehled polí v tabulce EVGC_kol Pole v tabulce jako u ostatních číselníků typu EVGC: kod kód [char 1] Text text v češtině [char 30] Text_a text v angličtině [char 30] Stav technický deskriptor [char 1] Přehled polí v tabulce Typ_prijem Kod kód způsobu využití [char 10] Typ_prijem text česky - typ využití[char 30] Utilisat text anglicky - typ využití[char 30] Ve skladové části jsou odděleně vedeny další tabulky, které uchovávají informaci o nově ukládaných vzorcích, o distribuci a o plánu rozmístění jednotlivých typů kolekcí ve skladu GB. Odděleně je vedena tabulka bezpečnostních duplikací ve VÚRV,v.v.i. Praha a ve VÚRV Piešťany, odděleně jsou vedeny též soubory smluvně ukládaných vzorků Služby EVIGEZ Centrální evidence kolekcí GZR EVIGEZ podává informace o kolekcích GZR v části pasportní, popisné a přehled skladovaných semenných vzorků v genobance. Centrální evidence používá relační databázové struktury se sadou kódovacích tabulek, které zaručují kompatibilitu dat při mezinárodní výměně. Data jsou zpracovávána speciálním uživatelským programem ve VÚRV Praha (autor Ivan Hon), který je provozován centrálně ve VÚRV a na všech řešitelských pracovištích Národního programu. Pracoviště dokumentace v genové bance VÚRV Praha poskytuje konzulatce týkající se instalace a provozu uživatelského programu. Na pracovišti VÚRV bude postupně uváděna do provozu internetovská aplikace GRIN-Global, která má být dostupná koncem roku 2010 pro online aktualizaci dat na serveru VÚRV. Předpokládaný počátek testování nové aplikace bude rok Současně s tím bude provozována též výměna dat jako dosud, aby všichni uživatelé měli stálý přístup k datům. 23

32 Všeobecná část - díl I Výměna a dostupnost dat Centrální sběr dat byl prováděn kombinovaně v závislosti na možnostech řešitelů - dodavatelů a autorů dat: em, na disketách (off-line) nebo výjimečně na papírových formulářích. Výměna dat a aktualizovaných versí probíhala minimálně jednou ročně, většinou však podle potřeby jednotlivých kolekcí několikrát do roka. Předávaná pasportní a popisná data by měla být doplněna předávacím protokolem (Příloha 6.8.8). Pro období od r je počítáno s novou formou výměny dat a s využitím aplikace GRIN- Global, která je založena na SQL aplikacích. Řešitelé kolekcí budou pasportní a popisná data zadávat a editovat on-line pomocí internetovské aplikace přímo na centrální server. Prováděna bude automatická kontrola integrity dat, tj. údaje nevyhovující kódovacím tabulkám budou eliminovány. Pro přístup k aplikaci s možností aktualizace údajů budou udělena práva jednotlivým řešitelům kolekcí. Přístupová práva umožní řešitelům též náhled do skladové databáze genobanky, aby byli informováni o položkách své kolekce skladovaných v genobance. Data skladové databáze budou na rozdíl od pasportu a popisu pouze v prohlížecím režimu, tj. řešitelé nebudou mít možnost jejich editace. Aplikace umožní dokumentaci vegetativně množených kolekcí (polních kolekcí, in vitro genových bank a kryobanky). Prohlížecí režim pasportních dat pro všechny uživatele je v současné době již zajištěn formou webového katalogu EVIGEZ Dostupnost popisných dat pro uživatele zůstává zatím otevřenou otázkou a bude se řídit evropskými pravidly- v rámci vznikající integrace evropských genových bank (projekt AEGIS, rozvíjený v rámci ECPGR, ke kterému se ČR připojila podpisem Dohody v roce 2009). Skladové údaje budou pro běžného uživatele nedostupné. Použití mezinárodních standardů v dokumentaci umožňuje výměnu dat na národní i mezinárodní úrovni. Pasportní data (tj. včetně sběrových údajů) jsou volně dostupná a mohou být volně distribuována. V současné době jsou pasportní data českých plodinových kolekcí součástí Evropského webového katalogu EURISCO, který je provozován v Bioversity International Řím Pasportní data některých plodin jsou součástí Centrálních evropských plodinových databází ECP/GR (CCDBs). V současné době existuje více než 60 takových centrálních databází Rozhodnutí o dostupnosti popisných dat, alespoň v části vlastního hodnocení ( evaluation ), zatím nepadlo. Evropské státy zatím volnou distribuci popisných dat nepodporují, avšak popisná data jsou volně k dispozici v rámci amerického informačního systému GRIN. Výjimku tvoří jen základní charakterizační data, tj. morfologie a některé znaky kategorizované jako základní hodnocení ( preliminary evaluation ) Změny prováděné v EVIGEZu v jednotlivých částech Pasport Kódovací tabulky (číselníky) používané systémem EVIGEZ od svého počátku v polovině 70. let sledovaly mezinárodní standardy. Proto současný stav standardizace českých pasportních dat je velmi dobrý. Téměř všechny deskriptory IS EVIGEZ zahrnuté v MCPD používají standardní kódy (Přílohy č , 6.6.2) Pasport - změny v kódování stávajících pasportních deskriptorů Pro deskriptor "Status vzorku" dříve v systému označovaný jako "Původ" je používána odlišná kódovací tabulka než mezinárodní standard. Doporučuje se proto rozšíření pole na 3 charaktery a přechod na nové standardní kódovaní podle IPGRI jak je uvedeno v následující tabulce: 24

33 Všeobecná část - díl I Nový kód IPGRI Původní kód Status vzorku EVIGEZ planý přírodní (původní) polo-přírodní/planý plevelný tradiční/místní kultivar šlechtitelský/výzkumný materiál šlechtitelská linie syntetická populace hybrid šlechtitelský zdroj/základní populace inbrední linie (rodič hybridního kultivaru) segregující populace mutantní/genetická zásoba pokročilý kultivar Jiný specifikujte v poznámce Překódování celého pasportního souboru na novou versi je v současné době připraveno, bude provedeno centrálně ve VÚRV a řešitelé na ně budou řádně upozorněni. Starší verse standardu ACRONYM pro zkratky institucí, který je mj. využíván i EVIGEZem by bude postupně nahrazen novou versí FAO WIEWS INSTCODE (srov. kap ). Přechod na novou versi kódování je již využíván internetovskou aplikací EVIGEZ (srov. kap ). V současné době jsou deskriptory týkající se institucí (donor, firma, instituce sběratele a instituce uchovávající bezpečnostní duplikace) uvedeny paralelně ve dvou polích, přičemž jedno pole obsahuje Acronym a druhé pole nový kód INSTCODE podle schématu FAO WIEWS. Systém je tedy připraven na překódování institucí. Je účelné zachovat i původní acronymy pro případ zpětné kontroly nebo pro případ, kdy nový INSTCODE neobsahuje některé (již neexistující) instituce, které však mají starší označení ACRONYM. Překódování celého pasportního souboru na novou versi je v současné době připraveno, bude provedeno centrálně ve VÚRV a řešitelé na ně budou řádně upozorněni. Změna technického charakteru se projevila i v deskriptoru označeném jako BCHAR (kódu taxonu a též v odpovídající tabulce Taxon). První tři charaktery deskriptoru bchar označují druhovou úroveň a další tři místa jsou vyhrazena poddruhové kategorii. Tabulka Taxon zůstala obsahově zachována, ale doznala technických úprav pro dodržení kompatibility s MCPD. Byla rozšířena o další deskriptory, které vznikly jen rozdělením stávajících na oddělené pole pro rod (Genus), druh (Species), jméno nebo zkratka jména autora druhového jména (Spauthor), společné pole pro poddruhové kategorie (Subtaxa), jméno nebo zkratka jména autora poddruhové kategorie na nejnižší úrovni (Subtauthor). V dalších polích jsou poddruhové kategorie ještě jednou odděleně: subspecies, convarieta, varieta, forma a pole 25

34 Všeobecná část - díl I s taxonomickým synonymem uvedeného taxonu. Doplněny jsou nově kódy taxonů odpovídající systému GRIN v souvislosti s přechodem na systém GRIN-Global. Pasportní deskriptory byly v části sběrových údajů rozšířeny v polích zeměpisných souřadnic (Latitude, Longitude) paralelními poli, aby bylo možno vkládat údaje z automatického systému GPS v souhlase s MCPD a GRIN-Global. Podrobněji v příloze Datum sběru bude uváděno ve formě textu podle schématu YYYYMMDD, přičemž chybějící údaje budou nahrazeny pomlčkou. Dosud byl používán datový formát, který nepřipouští chybějící měsíc nebo den Pasport změny :Nově zaváděné pasportní deskriptory Sada pasportních deskriptorů byla již v roce 1999 rozšířena o deskriptor Core kolekce, který dosud nebyl využíván. Jeho vyplnění bude navazovat na projekty, jejichž výsledkem budou core kolekce pro jednotlivé plodiny. Zahrnutí GZR do core kolekce je označeno písmenem Y, v opačném případě zůstává deskriptor nevyplněný. Deskriptor instituce uchovávající bezpečnostní duplikace bude dalším dodatečným pasportním deskriptorem (DUPLSITE). Její kódování se bude řídit tabulkou WIEWS Instcode. Do pasportní části byl připojen nově deskriptor instituce sběratele (COLLINST). Její kódování se bude řídit tabulkou WIEWS Instcode. Deskriptor běžný název plodiny (CROPNAME) lze z velké části odvodit od existujícího deskriptoru plod (kód plodiny), který je součástí ECN. Nejsou v něm však podchyceny plodiny jako např. okurka nakládačka, olejnopřadný len, jejichž speciální použití je vhodné zaznamenat. Pro pole CROPNAME bude připraven doporučený standard na evropské úrovni (ECPGR). Způsob získání/sběru genetického zdroje Collecting source je dalším nově zaváděným deskriptorem. Jeho kódování se bude řídit následující tabulkou. Při vyplňování deskriptoru lze využít dvou úrovní: buď tučně vytištěné (10, 20, 30, atd.) nebo podrobnější úroveň (11, 12, 13, atd.) Tabulka způsobu získání genetického zdroje (COLLSRC) 10 Plané prostředí 11 Les/stromový porost 12 Křovinatý porost 13 Travní porost 14 Poušť/tundra 15 Vodní prostředí 20 Farma nebo kultivované prostředí 21 Pole 26

35 Všeobecná část - díl I 22 Sad 23 Zahrádka (městská, příměstská, venkovská) 24 Lado, neobdělaná plocha 25 Pastvina 26 Farma 27 Mlat 28 Park 30 Trh nebo obchod 40 Instituce, pokusná stanice, výzkumná organizace, genová banka 50 Semenářská společnost 60 Plevelné, antropogenní (narušené) nebo ruderální prostředdí 61 okraj (podél) cesty 62 okraj pole 99 Jiný (specifikovat v poli REMARKS) Velká část údajů z deskriptoru Ekologická charakteristika, která zčásti odpovídá zdroji získání genetického zdroje v případě expedičních sběrů, byla již převedena do nového kódu. Další změny v pasportních deskriptorech budou následovat po rozšíření standardního mezinárodně platného seznamu MCPD, případně mezinárodního katalogu EURISCO (viz přílohy a 6.6.4) Popis změny Informace o klimatických poměrech (průběh teplot, srážek), složení půdy (kvalita a typ, ph, hnojení,..), které doplňují experimentální data, jsou rovněž evidována a lze je připojit formou relacemi propojených tabulek. (Doporučení klasifikátorů Bioversity/IPGRI). Popisná data se budou rozšiřovat o další znaky získané jako výsledek biochemických a molekulárních analýz (elektroforeogramy zásobních bílkovin, výsledky analýz DNA atd.) Podmínky hodnocení jako je průběh klimatických faktorů lze doplnit dodatečně podle lokality, kde bylo hodnocení prováděno, existují-li záznamy. Doporučeno je uchování tabulek hodnocení též v absolutních hodnotách pro další zpracování formou plochých tabulek (*.xls, *.dbf,atd.), případně i převod archivních materiálů do elektronické formy. Doporučena je dobře organizovaná fotodokumentace, která bude použita v novém systému GRIN-Global Sklad - změny Počet přemnožování originálního materiálu,je vyznačen v novém deskriptoru v souboru Sklad a je označen jako úroveň přemnožování, očekává se jeho rutinní využívání. Dále bude možné doplnit tabulky s průběhem klimatických faktorů (teploty, srážky, převládající větry), složení půdy (ph, způsob a množství hnojiva, předchozí plodina pěstovaná na pozemku, atd.). (Doporučení klasifikátorů Bioversity/IPGRI). Tabulka byla rozšířena o deskriptor hmotnost tisíce semen (HTS), který je zvláště využíván pro trávy a aromatické a léčivé druhy, měl by do budoucna být vyplněn u všech skladovaných vzorků. Rozšířena bude i dokumentace skladování jiného typu, než je sklad genobanky. Obdobným způsobem budou dokumentovány GZR uchovávané v polních kolekcích, in vitro a kryobankách. 27

36 Všeobecná část - díl I Součástí skladové dokumentace je i centrální přehled o bezpečnostních duplikacích, které jsou uloženy ve slovenské genové bance ve VÚRV Piešťany. Počítá se s rozšířením informace o veškerých manipulacích se vzorkem v souvislosti se zavedením normy ISO Studium a hodnocení kolekcí genetických zdrojů (GZR) rostlin Hlavní cíle hodnocení GZR Získání informací o vlastnostech a znacích, důležitých pro intenzivní využívání shromážděné kolekce K tomuto cíli slouží studium kolekcí GZR, jejich charakterizace a hodnocení. Postup se liší podle plodin (vegetativně x generativně množené, samosprašné x cizosprašné, jarního x ozimého charakteru atp.) Data o hodnocených znacích a vlastnostech jsou využívána na jedné straně pro charakterizaci GZR a jejich přesnou identifikaci, na straně druhé jako informace potřebná pro uživatele GZR, nejčastěji šlechtitelů. Na základě těchto informací může uživatel vybírat genetické zdroje vhodné pro dosažení cílů jeho šlechtitelského programu, nebo vhodné pro výzkumný projekt či vzdělávací účel Zabezpečení dostupnosti informací o GZR, které jsou v kolekcích uchovávány Příprava pasportních dat, jejich předání do databáze genetických zdrojů EVIGEZ (její části, věnované popisným datům) a následné zveřejnění slouží k tomu, aby mohl uživatel získat informaci o vzorcích v kolekcích GZR. Popisná data, která je účastník NP povinen předávat pověřené osobě podle 12 (2) zákona 148/2003, pak usnadňují orientaci uživatele při výběru materiálů k realizaci jeho cílů Organizační zajištění Hodnocení kolekcí GZR je na základě 12 (1) zákona 148/2003 zabezpečováno účastníky Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity, podle odsouhlasených garancí za jednolivé plodinové kolekce (viz Příloha 6.5). Podle výše uvedeného zákona je účastník NP povinen kolekce, za které má garance, hodnotit dle zásad vyhlášky 458/2003 Sb., dle této Rámcové mediky a především dle metodik specializovaných na skupiny genetických zdrojů. Specializované metodiky jsou součástí této Rámcové metodiky Systém hodnocení GZR rostlin obecné zásady Systém hodnocení je zpravidla specifický pro každou druhovou kolekci nebo kolekci na úrovni rodu. Méně často je hodnoceno více rodů společně. Postup hodnocení kolekcí i jeho cíle jsou výrazně specifické podle druhů či podle hospodářského určení skupin GZR v rámci jednotlivých druhů. Přes výše uvedenou specifiku v hodnocení kolekcí lze charakterizovat hlavní zásady pro hodnocení GZR rostlin. Schematicky jsou obecné rysy systému hodnocení GZR znázorněny v následující tabulce. Schéma systému hodnocení GZR rostlin Úroveň Materiál Účel hodnocení Využití získaných dat hodnocení Předběžné Všechny nově získané genetické zdroje Eliminace nevyhovujících zdrojů Karanténa Výběr vzorků k zařazení do kolekce - Cílevědomá tvorba kolekce 28

37 Všeobecná část - díl I Namnožení zdrojů Základní Všechny zdroje přijaté zařazené do kolekce Hodnocení široké škály znaků s důrazem na znaky s nízkou interakcí s prostředím Použití klasifikátorů nebo sady deskriptorů Popisná data pro informační systém Široká informace o genetické variabilitě v rámci kolekce Základní informace o jednotlivých GZR Uložení popisných dat v databázi EVIGEZ Speciální, nadstavbové Vybrané nejperspektivnější GZR Cílené, podrobné hodnocení pro výběr donorů vlastností a znaků, tvorbu core, pěstitelská doporučení atd. (často se realizuje i v navazujících projektech VaV) Uplatnění vybraných GZR ve šlechtitelských programech, resp. zemědělské praxi Předběžné hodnocení Genetické zdroje rostlin (GZR), nově získané do kolekce jsou zpravidla předběžně hodnoceny ve školkách nových GZR, karanténních školkách či jinak organizovaných výsevech (výsadbách). Převažuje jednoduché subjektivní hodnocení zpravidla malého množství vybraných znaků. Rozsah pozorování spojených s funkcí karantény je druhově specifický, daný platnými předpisy. GZR, získané ze zahraničí jsou zpravidla doprovázeny fytosanitárním osvědčením, které vylučuje přítomnost karanténních chorob na dodaných vzorcích. Výjimky stanovuje prováděcí Vyhláška č. 83/1997 Sb. zákona 147/1996 Sb. Obecně je nutné věnovat zdravotnímu stavu získaných materiálů velkou pozornost, podle potřeby zabezpečit izolaci neprověřeného materiálu a před jeho prověřením jej nerozšiřovat na další pracoviště. Pokusy s GZR, pěstovanými prvým rokem mají plnit i úlohu karantény. U plodin, kde to vyžadují předpisy, provádějí orgány ÚKZÚZ předepsané kontroly. Řešitelé kolekcí GZR jsou povinni předložit seznamy nově získaných GZR, popř. další dokumentaci kontrolním orgánům. Podle potřeby se provádí taxonomické zařazování nově získaných GZR, hodnocení zdravotního stavu, evidování základních fenologických údajů popř. dalších znaků jako jsou ukazatele kvality. Předběžné hodnocení se zpravidla neprovádí u víceletých druhů, resp. jeho náplň splývá s další etapou hodnocení. Z hlediska tvorby kolekce je úkolem předběžného hodnocení zejména vyloučení nevhodných GZR (duplicitní materiály, GZR naprosto nevhodné pro pěstování v podmínkách ČR, příliš nízké parametry významných znaků, nevyrovnanost a vyštěpování odlišných genotypů atp.). Plánovitý a cílený výběr v předběžném hodnocení je základní metodou účelné tvorby kolekce. Jsou-li k dispozici pouze velmi malé vzorky GZR (což je častý případ), slouží tento krok k namnožení materiálu. Údaje získané v předběžném hodnocení slouží především pro potřebu řešitele kolekce, některé z nich však mohou být použity jako upřesnění pasportních dat (např. taxonomické údaje), jiné mohou být užitečné pro uživatele (např. údaje o jednoduše založených kvalitativních znacích, manifestace genů velkého účinku atp.) 29

38 Všeobecná část - díl I Předběžné hodnocení je zpravidla jednoleté Základní hodnocení Genetické zdroje vybrané v předběžném hodnocení dostávají národní evidenční číslo (ECN, které přiděluje pouze řešitel příslušné kolekce na pověřeném pracovišti dle jednotných pravidel) a jsou tak zařazeny do kolekce Založení pasportní dokumentace Současně s přidělením ECN zakládá řešitel kolekce kartu pasportních dat ať již v podobě tištěné nebo elektronické. Na ní soustřeďuje všeny dostupné pasportní údaje a postupně je doplňuje. Při vnášení dat do centrální databáze EVIGEZ používá řešitel způsoby popsané v části a této metodiky Obecné zásady základního hodnocení plodinových kolekcí GZR Základním hodnocením musí projít všechny GZR příslušné kolekce vzhledem k tomu, že je tento krok zdrojem popisných dat o uchovávaných vzorcích. Většina GZR zpravidla přichází do tohoto kroku z předběžného hodnocení, u víceletých druhů přímo z introdukce (po případném karanténním prověření). Některé GZR (např. nové domácí odrůdy, významné produktivní odrůdy ze zahraničí z klimaticky blízkých oblastí) u nichž je význam zřejmý a je k dispozici dostatek osiva (sádě) jsou zařazeny přímo do této etapy hodnocení. Metodickým základem hodnocení je zpravidla srovnání s kontrolní odrůdou (odrůdami). Jako kontrola je zařazována registrovaná odrůda s dostatečnou plasticitou v reakci na odlišné podmínky jednotlivých let hodnocení a s co nejvyšší stabilitou v projevu významných znaků a vlastností. Pokud možno měla by být kontrola shodná s kontrolní odrůdou, používanou v odrůdovém zkušebnictví. Zvláště v pokusech bez opakování by měla být volena co nejhustší síť kontrol, což umožní dosáhnout vyšší objektivity hodnocení při srovnávání výsledků (např. využití matematického modelu při překrývání pokusných sérií). Základní hodnocení je hlavním zdrojem informací pro budování databáze popisných dat IS EVIGEZ. Zjištěné údaje po 2 3letém hodnocení jsou převedeny podle národních klasifikátorů pro jednotlivé rody či druhy na bodové hodnoty (9ti bodová stupnice). Zpracování popisných dat probíhá na řešitelském pracovišti tak, aby mohly být využity odborné zkušenosti specializovaných pracovníků. Výsledky jsou pak zaslány do informačního systému EVIGEZ v genobance, kde jsou údaje zkontrolovány a začleněny do databáze popisných dat. Jako nástroj pro ohodnocení znaků nebo pro převod naměřených hodnot do bodových stupnic slouží národní klasifikátory. K jich v rámci Národním programu bylo vytištěno 30 a 17 jich je v elektronické versi zařazeno do IS EVIGEZ. (viz. Příloha 6.8.2) Základní hodnocení je většinou 2 3leté, popř. i dlouhodobější. U samosprašných rostlin se zpravidla v dalších letech zkoušení používá osivo z předchozího roku, u cizosprašných nové osivo z rezervy či z izolovaného přesevu. V případě výskytu klimaticky mimořádně odlišného roku či kalamitního poškození pokusu se zkoušky prodlužují o rok a údaje z kalamitního roku se vylučují. Účelné je, aby se podmínky zkoušení pokud možno blížily praktickým podmínkám pěstování dané plodiny. Při základním hodnocení v polních pokusech jsou hodnoceny morfologické znaky, fenologické charakteristiky, je odhadována produktivita a její struktura, testována kvalita produktů a další hospodářsky významné znaky. Hodnocení se zaměřuje především na znaky s nízkou interakcí s prostředím a na znaky založené mono- a oligogenně. Dle potřeby a možnosti je v polních, skleníkových či laboratorních testech zjišťována rezistence k chorobám, škůdcům, abiotickým stresům, případně jsou prováděna i jiná hodnocení. 30

39 Všeobecná část - díl I Údaje o morfologických znacích jsou využívány kromě jeji ch významu hospodářského též pro identifikaci a charakterizaci jednotlivých GZR. V této souvislosti jsou pro případné pozdější určování pravosti GZR důležité odběry plodů, plodenství a herbářových položek. Tyto materiály trvale skladuje řešitel kolekce, zejména pro případné revize kolekce. Dalšími metodami, umožňujícími identifikaci GZR jsou elektroforézy zásobních bílkovin a metody DNA fingerprintingu. Těmito metodami je třeba charakterizovat přednostně GZR domácího původu, případně donory velmi cenných vlastností a znaků. Vedle shromažďování základních popisných dat pro uživatele GZR (databáze popisných dat EVIGEZ) je účelem základního hodnocení získání poznatků o rozsahu genetické variability kolekce. Na tomto základě by měla být kolekce dále plánovitě doplňována. V řadě případů je účelné vedle hodnot transformovaných do bodové stupnice podle klasifikátorů evidovat též přímo měřené hodnoty. Zvláště jde-li o opakované pokusy, umožňuje evidence metrických dat jejich další a podrobnější zpracování a získání cenných dodatečných informací. V takovýchto případech se doporučuje vytvářet samostatnou databázi měřených hodnot znaků. Tento postup je rovněž nezbytný u těch kolekcí, kde dosud není k dispozici klasifikátor ani minimální soubor deskriptorů s příslušnými bodovými stupnicemi. Bodové stupnice klasifikátorů a souborů deskriptorů jsou po celou dobu hodnocení závazné. Při případné transformaci z jiných stupnic je třeba postupovat obezřetně a zachovat základní směr, kdy nejnižší nebo nejhorší projev znaku je klasifikován nejnižším bodovým ohodnocením. Je povoleno používat pouze číselné vyjádření projevu znaku bez doplňujících symbolů nebo znaků. Podrobné metodické postupy základního hodnocení GZR pro jednotlivé kolekce jsou rozpracovány ve speciální části této metodiky a vycházejí zejména z potřeb šlechtění, výzkumu, odrůdového zkušebnictví, popřípadě zemědělské praxe Speciální hodnocení Speciální hodnocení svými cíli i rozsahem prací přesahuje rámec Národního programu a není jeho součástí. Základní hodnocení GZR prováděné jako součást Národního programu však pro tuto činnosti vytváří předpoklady a umožňuje předvýběr materiálů pro detailní studium užšího souboru perspektivních materiálů. Speciální hodnocení by mělo být předmětem navazujících projektů výzkumného charakteru, případně objednávky ze strany šlechtění. Do speciálního hodnocení jsou zařazovány GZR vybrané na základě výsledků základního hodnocení případně podle jinde získaných informací. Rozsah hodnocených materiálů závisí na cílech a potřebách (formulovaných zpravidla uživateli tj. šlechtiteli, výzkumníky či zemědělskou praxí) a na pracovních možnostech. Postup hodnocení sleduje vytčené cíle jako je výběr donorů určitých znaků a vlastností, ověření produktivity, výnosové stability, vhodnosti pro introdukci atp. Metodický postup by měl umožnit posouzení vlivu prostředí a spolehlivosti interpretace výsledků (statistické vyhodnocení), což vyžaduje opakované pokusy; u polních testů víceleté výsledky nejlépe z více stanovišť Příprava dat pro informační systém EVIGEZ Průměrné hodnoty znaků a vlastností, získané během hodnocení genetického zdroje (2 3 leté hodnocení) jsou převáděny pomocí klasifikátoru na bodové vyjádření. V případě značných ročníkových rozdílů se přihlíží k reakci kontrolních odrůd na podmínky ročníku, ve kterém se rozdíly projevily. Popisná data v bodové podobě jsou vnášena do databáze IS EVIGEZ dle zásad uvedených v části

40 Všeobecná část - díl I Zdroje informaci, které nejsou výsledkem vlastního hodnocení Cenné informace o vlastnostech a znacích GZR jsou získávány též z literárních zdrojů. Významné jsou takovéto údaje především pro cílené rozšiřování druhové kolekce a u znaků s vysokou dědivostí. Zdrojem těchto informací mohou být např. odborné a vědecké publikace, popisy odrůd v listinách doporučených odrůd, publikované výsledky odrůdových zkoušek, různé typy katalogů, sdělení šlechtitelů, atp. Průběžné rešerše dostupných informací o genofondu daného druhu a jejich využití při budování informační databáze patří k práci každého řešitele kolekce. Takto získané údaje mohou být začleněny do poznámkové části informačního systému Uchování kolekce GZR V průběhu hodnocení udržuje řešitelské pracoviště vzorky GZR v pracovní kolekci. Jakmile je během základního hodnocení generativně množených druhů získáno dostatečné množství kvalitních semen, je připraven semenný vzorek od každého GZR pro uložení ve skladu genobanky. Při předávání semenných vzorků do genové banky je nezbytné dodržet zásadu, že ukládáno je pokud možno originální osivo (pokud je k dispozici dostatečně velký, nenamořený vzorek, což u pěstovaných a aktuálně restringovaných odrůd, či pěstovaných odrůd zahraničních nebývá problém). Pokud to není možné, je ukládáno osivo z prvého následného přesevu (z předběžného či základního hodnocení), kde je k dispozici požadované množství semen. Sklizeň musí proběhnout včas (neponechávat zralé porosty na poli), s následným výmlatem (vyčištění) vzorků. Pokud není vzorek bezprostředně po vyčištění ukládán do GB (např. není dosud zařazen do kolekce, protože se čeká na výsledky hodnocení atd.), je nezbytné takový vzorek dočasně uchovat v pracovní kolekci, za podmínek blízkých skladování v genové bance (teplota +5 až + 10 C ). I v takovýchto případech je tedy potřeba dát přednost vzorkům osiv z nižšího přesevu a maximálně tak omezit rizika genetické eroze. Vzorky osiv jsou předány genobance ve VÚRV Praha Ruzyně přesně označené, doprovázené předávacím protokolem (Příloha 6.9.2). Předávané vzorky musí vyhovovat svým zdravotním stavem, úrovní klíčivosti a počtem předávaných semen ustanovením vyhlášky 458/2003 Sb. V případě, že je vzorek určen k uložení i v základní kolekci a bezpečnostní duplikaci předává účastník NP 2 resp. 3-násobek množství semen uvedeného ve vyhlášce. Uchování vegetativně množených druhů zajišťují během i po ukončení hodnocení řešitelská pracoviště v polních kolekcích, in vitro kolekcích, popřípadě mohou organizovat i konzervaci in situ v původním areálu výskytu. V některých případech jsou metody kombinovány, např. polní kolekce a metoda in vitro u chmelu. Významným přínosm k uchování některých vegetativně množených druhů je etablování kryobanky v listopadu Ta bude postupně přebírat garanci za uchování vybraných kolekcí vegetativně množených GZR Odlišnosti v hodnocení vegetativně množených GZR rostlin Hodnocení probíhá často na trvalém stanovišti (např. ovocné stromy, chmel, vinná réva). Ve výsadbě jsou rozmístěny standardní odrůdy, které umožňují srovnání a statistické hodnocení získaných údajů. Hodnocení je dlouhodobé většinou po velkou část výsadby, u chmelu po 5 let. Používanou metodou při hodnocení je opakované hodnocení znaků v polních kolekcích dle deskriptorů, popisem, vážením případně hmotnostním odhadem a měřením. Po sklizni následují rozbory, zaměřené na kvalitu získaného produktu. U znaků, které nejsou hodnoceny klasifikační stupnicí, (převod na bodové vyjádření je až následný) je vytvořena též metrická databáze. 32

41 Všeobecná část - díl I Systém hodnocení GZR brambor se blíží hodnocení generativně hodnocených druhů. Sestává z předběžného hodnocení na přípravné parcele a vlastního dvouletého hodnocení na parcele pracovní Obnova genetických zdrojů a jejich udržování v živém stavu - regenerace Regenerace generativně množených GZR Za regeneraci genetického zdroje zodpovídá účastník NP, který má garanci za příslušnou plodinovou kolekci. Regeneraci dříve uložených vzorků semen provádí na vyzvání genobanky. Genobanka žádá o regeneraci osiva v případě že: - následkem odběru semen pro uživatele klesá zásoba k limitní hranici - je zjištěn pokles klíčivosti uskladněného vzorku blízko k minimální přípustné hranici Během regenerace musí dodržovat účastník NP veškerá opatření, která zabezpečí originalitu, čistotu vzorku a parametry klíčivosti a počtu předávaných semene jako při prvém uložení vzorku do genobanky (viz. bod této metodiky). Semenný vzorek uložený v duplikované základní kolekci slouží nejen jako bezpečnostní rezerva, ale osivo je po delší době (několika přesevech z aktivní kolekce) využíváno k revitalizaci genetického zdroje. Jeho množením se potom nahradí vzorek v aktivní kolekci (kde přesevy mohly vést ke genetické erozi). K zabezpečení originality vzorku musí učastník NP zachovávat původní označní vzorku během celého procesu regenerace. U vzorků cizosprašných rostlin musí zajistit vhodný způsob technické nebo prostorové izolace. Preciznost práce při setí a sklizni je základním předpokladem pro zajištění čistoty regenerovaného vzorku. Regenerace a ošetření vzorků určených pro skladování v GB musí odpovídat nejvyšším standardům. (Přesné a nezaměnitelné vyznačení, rozmístění parcelek a rozestupů mezi nimi, minimální počty rostlin, ruční setí, odstraňování příměsí během vegetace, ruční sklizeň.) Je nutné zvýšenou pozornost věnovat i posklizňovému ošetření semen. Semena určená pro uskladnění do GB sklízet oddělelně od ostatních pokusů a označovat dvojnásobným značením. U Doporučuje se skladňovat pravidelně klasové sbírky nebo herbářové položky. Semena sklízet při plné zralosti v co možná nejvhodnějších podmínkách - sledování zdravotního stavu, vlhkosti (pro plánování sklizně sledovat i meteorologické předpovědi). Pokud se vyskytly závažné choroby, vzorky dlouhodobě neukládat, ale přesít je v následujícím roce. Semena po sklizni uchovávat při teplotě do 20 C na suchém a větraném místě, a následně co nejdříve vymlátit, vyčistit a řádně označené předat k uskladnění do GB Odlišnosti v regeneraci vegetativně množených GZR rostlin - ovocné stromy Metodou regenerace genových zdrojů je přeočkování v případě obnovy parcel a v případě úhynu více než 50% jedinců z položky. Nově získané položky jsou vysazovány v karanténní školce, kde je sledován jejich zdravotní stav. Později jsou vysazeny do kolekce na trvalé stanoviště. - chmel Po ukončení hodnocení jsou GZ chmele uchovávány v tzv. depozitní části kolekce, zde také probíhá regenerace (po letech) postupem, specifikovaným v speciální části metodiky. - vinná réva 33

42 Všeobecná část - díl I GZ révy vinné je třeba regenerovat po 20 letech pokud nedošlo k jejich poškození abiotickými či biotickými vlivy. V případě silného poškození je přirozeně nutno provést regeneraci bezprostředně po poškození. - brambor Regenerace probíhá v kultuře in vitro. Udržované genotypy se převádí na množící živné médium (převážně z mikrohlízek in vitro). Získané aktivně rostoucí rostlinky se používají k pasáži na média pro dlouhodobé udržování Dlouhodobé uchování genetických zdrojů kulturních rostlin ex situ Úvod Dlouhodobé uchovávání genetických zdrojů pro budoucí potřebu je zcela základním úkolem práce s genofondem; tento úkol musí být zajišťován prioritně. U druhů rozmnožovaných semeny s ortodoxním charakterem zajišťuje dlouhodobé uchování semenných vzorků pro všechny kolekce v ČR genobanka ve VÚRV,v.v.i. Praha, která má charakter národní genobanky. Vegetativně množené druhy jsou uchovávány na řešitelských pracovištích příslušných kolekcí, případně ve spolupráci s jinou institucí na smluvním základě. Tyto kolekce mají status genobanky, ať již jsou uchovávány formou polní kolekce, v kultuře in vitro nebo metodou kryokonzervace. Obecné zásady bezpečného uchování genofondu rostlin jsou platné pro generativně i vegetativně rozmnožované druhy (Zákon 148/2003 Sb.) Dlouhodobé uchování generativně množených GZR ex situ GB získává semenné vzorky od řešitelů kolekcí, kteří po zařazení GZR do kolekce (přidělení národního evidenčního čísla, ECN) a namnožení osiva zasílají vzorky v dohodnutém objemu a kvalitě a s potřebnými informacemi pro dlouhodobé skladování v GB. GB může zajišťovat dlouhodobé skladování osiva i pro další subjekty, které se zabývají genofondem rostlin (např. šlechtitele, instituce ochrany přírody), projeví-li o to tyto subjekty zájem a jsou-li na pracovišti GB potřebné technické a personální předpoklady. Vlastní činnost genobanky charakterizuje schéma v příloze Vlastnosti vzorků Genobanka získává vzorky od řešitelů kolekcí, kteří jim přidělují národní evidenční číslo (ECN) jako jednoznačný identifikátor pro GZR. Systém přidělování ECN je dán pravidly centrálního dokumentačního systému EVIGEZ. Uskladňované vzorky musejí splňovat základní požadavky na vlastnosti a kvalitu: - Identifikátor (ECN) včetně pasportní dokumentace, tj. základní informace o názvu a původu vzorku, bez něhož vzorek nelze uskladnit - Homogenita vzorek semen musí pocházet z homogenního porostu, v případě cizosprašných druhů musí být zajištěna ochrana (např. izolace) před nežádoucím opylením - Čistota vzorek musí být čistý (98%) bez příměsí cizích látek a úlomků rostlinného materiálu, nemořený 34

43 Všeobecná část díl I - Zdravotní stav vzorek musí být prost viditelného poškození nebo přítomnosti infekce, plísní a škůdců - Klíčivost klíčivost vzorku musí splňovat minimální stanovenou hodnotu 95%, pro některé druhy je 85% a jen výjimečně je povolena nižší klíčivost (dle příslušné normy) - Vlhkost vstupní vlhkost vzorku by neměla přesahovat běžnou hodnotu 12-15% - Hmotnost minimální velikost vzorku v kolekci musí být 4000 klíčivých semen u samosprašných druhů, u cizosprašných druhů pak klíčivých semen (n- násobky tohoto základního množství jsou doporučeny podle typu kolekce) Důraz je kladen na vysokou kvalitu osiva - vzorky ukládané do genové banky musí splňovat nejvyšší standardy. Kvalita dávky osiva závisí na příznivém průběhu meteorologických faktorů v průběhu vegetační doby a na dodržování správné agrotechniky (osevní postupy, aplikace hnojiv a ochranných prostředků proti škůdcům, sklizeň za plné zralosti, atd.). Kvalitní osivo je zárukou dlouhodobého udržení životaschopnosti. -Vzorek musí být doprovázen předávacím protokolem s informací o roku a způsobu sklizně, typu kolekce, hmotnosti vzorku a jeho klíčivosti případně vlhkosti a HTS. (předávací protokol v příloze 6.9.2) Podrobné parametry ukládaných vzorků stanoví vyhláška 458/2003 Sb Typy kolekcí Podle cíle a s ním souvisejících požadavků na dlouhodobé uchování jsou semenné vzorky skladovány v následujících typech kolekcí: Základní kolekce (base collection) slouží pro bezpečné dlouhodobé uchování GZR (50 i více let). Zahrnuje původní domácí GZR, za něž nese genobanka a řešitel garanci a další vzácné materiály dle rozhodnutí řešitele, v doporučeném objemu 1- až 3 násobek minimální doporučené hmotnosti vzorku. Základní kolekce je uchovávána při teplotě 18 o C a duplikuje aktivní kolekci na témže místě. Semena jsou odebírána pouze výjimečně (kontrola klíčivosti, nezbytná regenerace). Vzorky základní kolekce neslouží k distribuci, v případě potřeby se však počátá s jejich využitím pro revitalizaci genetického zdroje. Aktivní kolekce (active collection) slouží pro střednědobé uchování životnosti semen (15 a více let) a zahrnuje veškeré GZR shromážděné v kolekcích jednotlivých semenných druhů. Je od poloviny roku 2009 byla teplota snížena z -5 na 18 C. Již dosud byly druhy s krátkou dobou životnosti semen rovněž ukládány při teplotě -18 C. Fakticky tak aktivní kolekce splňuje v teplotním režimu požadavky pro dlouhodobé uskladnění. Je využívána pro potřeby kurátora kolekce (popis a hodnocení GZR, pro regeneraci) a pro distribuci semen uživatelům. Dostupnost vzorků uchovávaných v aktivní kolekci může být volná (Y), omezená (L), vázaná na svolení řešitele, případně některé vzorky nemusejí být určeny k distribuci vůbec (N) z důvodu přechodného nedostatku osiva nebo z jiného závažného důvodu. Některé GZR jsou označeny dostupností R, která zdůrazňuje právní ochranu. Na distribuci takového materiálu se však vytahuje tzv. šlechtitelská výjimka, která připouští distribuci takového vzorku pro šlechtění a výzkum, tedy nekomerční využití. Omezení dostupnosti však nesmí být v rozporu se zákonem 148/2003, vyhláškou 458/2003 Sb.ani s mezinárodními dohodami (ITPGRFA a smta). Dostupnost vzorku v aktivní kolekci charakterizuje (deskriptor označený DOS ) v dokumentaci pasportní části EVIGEZ. Aktivní kolekce, která sestává ze všech čtyř kategorií dostupnosti (Y, L, N, R) je uvedena v katalogu GZR ( 35

44 Všeobecná část - díl I Pracovní kolekce (working collection) speciální kolekce donorů, rozpracovaných výzkumných a šlechtitelských materiálů, jimiž plně disponuje pouze jejich majitel (řešitel kolekce, šlechtitel, řešitel projektu VaV), nejsou zahrnuty v katalogu GB a nejsou součástí základní nebo aktivní kolekce, mají však záznam v pasportní části dokumentace. Minimální množství skladovaného materiálu v pracovní kolekci není stanoveno, dostupnost je označena W (pracovní kolekce) nebo P pro materiál chráněných planých druhů. Ve výjimečných případech do pracovní kolekce spadá i materiál s dostupností X, a to v případě, že genetický zdroj byl ze závažného důvodu vyřazen z řádné kolekce, ale je uložen v genové bance. Rovněž pracovní kolekce je uchovávána při teplotě 18 C (od poloviny roku 2009). Bezpečnostní duplikace (safety duplication) dlouhodobě uchované vzorky ještě v jiné genové bance pro případ katastrofy nebo ztráty vzorku (nejčastěji duplikovaný obsah základní kolekce), doporučený objem je minimální množství. Bezpečnostní duplikace jsou uchovávány při teplotě 18 C většinou na základě smluv mezi genovými bankami. Materiál zůstává majetkem genobanky dárce. V genobance při VÚRV Praha Ruzyně je uložena bezpečnostní duplikace vybraných vzorků GZR Slovenské národní GB a recipročně bezpečnostní duplikace vybraných českých GZR jsou uchovány ve VÚRV Piešťany na základě dvoustranné dohody. Do bezpečnostní duplikace jsou zahrnovány nejcennější vzorky z kolekcí jednotlivých druhů zemědělských plodin. Cílem bezpečnostní duplikace je zajistit co největší bezpečnost cenných materiálů např. v případě živelní katastrofy a jiných nepředvídatelných okolností, které by mohly poškodit uchovávané GZR. Bezpečnostní duplikace svým charakterem odpovídá základní kolekci, je však plně spravována majitelem GZR. Bezpečnostní duplikace zajišťují zejména původní materiály ČR a Slovenska (vyšlechtěné odrůdy, staré krajové odrůdy ohrožené vymizením, cenné materiály získané expedičními sběry, originální genetické linie apod). Pro vytváření bezpečnostních duplikací jsou povinni přispívat vybranými materiály všichni řešitelé kolekcí v ČR. Za výběr vzorků do bezpečnostních duplikací odpovídjí řešitelé příslušných kolekcí spolu s genobankou. Rozvržení typů kolekcí a kapacit ve skladu genobanky je uvedeno v Příloze Do budoucna se počítá s uložením vzorků do Global Seed Vault na Špicberkách - výdaje za balení vzorku a dopravu jsou povinností dárce, vlastní provoz skladu není účtován. Nezbytná je doprovodná dokumentace podle pravidel NordGen Technologie příjmu a uchování vzorku Příjem vzorku K dlouhodobému uložení jsou přebírány pouze vysoce kvalitní partie semen genetických zdrojů označené evidenčním číslem a opatřené záznamem v pasportní části EVIGEZ, které splňují požadavky pro uskladnění v genobance. Uchování hybridů (pokud je vyžadováno) je řešeno uložením zásoby semen v GB podle přání řešitele; tyto materiály však nejsou uváděny v katalogu GZR, ale mohou být součástí pracovní kolekce. Za genetické zdroje lze považovat pouze rodičovské komponenty hybridů. Pro vlastní dlouhodobé skladování jsou rozhodující údaje určující režim skladování - typ kolekce (základní, aktivní, pracovní, omezení distribuce semen - určené řešitelem kolekce), skladovací teplota, počáteční vlhkost, klíčivost a kritická klíčivost. Řešitel kolekce by měl podle možnosti, 36

45 Všeobecná část - díl I popř. dle dohody s genobankou otestovat klíčivost jím zasílaných vzorků a příslušné údaje poskytnout GB. Po převzetí vzorku s potvrzením předávacího protokolu následuje kontrola čistoty a zdravotního stavu, klíčivosti a vlhkosti semen a evidence všech údajů. Kontrola čistoty a zdravotního stavu vizuální hodnocení (lupa, mikroskop). Předpokládá se 98% čistota vzorku, vzorek nesmí obsahovat cizorodé částice nebo úlomky rostlinného materiálu. Vzorek nesmí být mořený nebo obsahovat viditelné závady ze zdravotního hlediska. Kontrola klíčivosti - dle standardních metod ISTA (Petriho misky, vlhčený filtrační papír, teplota C, osvětlení dle druhových požadavků). K odstranění případné dormance lze osivo vystavit nízkým teplotám po dobu několika dní. U tvrdosemenných vzorků nutno použít skarifikace. Požadovaná klíčivost pro uložení v genobance je 95%, resp 85%, u některých vzorků je povolena i nižší vstupní klíčivost (tabulka doporučených klíčivostí v Příloze 6.9.7) Není přípustné ukládat do řádné kolekce vzorky bez zjištěné klíčivosti. Řešitel kolekce může klíčivost zjišťovat sám a údaje předat spolu se vzorky k uskladnění. Vysoušení semen - Evidovaný a zkontrolovaný vzorek je označen štítkem a předsoušen v misce sušárenského vozíku v běžných laboratorních podmínkách. Po předsušení je dosušován na konečný obsah vody 4-8% v sušárně při teplotě C a relativní vzdušné vlhkosti 20-25%. Doba vysoušení je různá pro různé druhy. Vlhkost je kontrolována gravimetrickou metodou po žíhání do konstantní hmotnosti při 130 C resp.105 C u olejnatých semen. Po dosažení vlhkosti, která odpovídá optimálnímu obsahu vody pro dlouhodobé uchování, se znovu u části vzorků provádí kontrola klíčivosti (tabulka doporučených vlhkostí Příloha 6.9.4). Ukládání vysušených semen do skleněných kontejnerů s objemem 370 cm 3 nebo 210 cm 3 se vzduchotěsným "twist" - uzávěrem. Do každého kontejneru je vkládán sáček s 3,5 g resp. 1,5 g silikagelu a jmenovka se základními údaji: ECN, názvem, taxonem, rokem sklizně, číslem příjmu a kódem skladu. Kontejnery jsou ukládány do přepravek po dvaceti kusech a umísťovány ve skladu podle šestimístného označení místa kódu skladu a typu kolekce. Kód skladu je dán označením komory (1-10), regálu (A-Q), police (A-M ), přepravky (1-9) a pořadovým číslem kontejneru (01-20). Kód skladu je vyznačen rovněž na víčku skladovacího obalu. Vzorky téhož ECN se nikdy nesesypávají dohromady, originální vzorek je označen v dokumentaci. Jedno ECN může mít několik různých čísel příjmu (např. podle různých let sklizně). Jedno zařazené číslo příjmu může mít více skladovacích obalů (tj. více kódů skladu - u velkosemenných druhů 5 až 8 kontejnerů). Do jednoho kontejneru se ukladá jen jeden vzorek. Vzorky jsou ukládány v pořadí, v jakém byly přijaty do GB. Vzhledem k doporučovaným minimálním rozsahům vzorků (většinou 4 tis. klíčivých semen) by měly vzorky ukládané do GB zahrnovat 6 tisíc a více semen. Minimální požadované rozsahy vzorků pro uchování v aktivní a základní kolekci GB jsou podle druhů (skupin druhů) uvedeny v tabulce Příloha Evidence vzorků uskladňované vzorky jsou ihned po převzetí označeny štítkem s ECN a údaje zaznamenány do příjmové knihy. Je jim přiděleno číslo příjmu a při ukládání vzorku do klimatizovaného prostoru též kód skladu (lokalizace vzorku ve skladu genobanky). Do příjmové knihy jsou zaznamenány všechny skladovací údaje: ECN, číslo příjmu, typ kolekce, kód skladu, klíčivost, rok sklizně, hmotnost vzorku, datum příjmu, datum uskladnění, hmotnost tisíce semen, 37

46 Všeobecná část - díl I úroveň regenerace, případně poznámka na základě údajů z předávacího protokolu a vstupní kontroly. Všechny tyto údaje jsou zároveň uloženy do informačního systému EVIGEZ. V roce 2003 začalo nové označování skladovacích kontejnerů pomocí štítků s čárovým kódem. Štítek s čárovým kódem označujícím kód skladu je umístěn na víčko skladovacího obalu. Štítek se všemi údaji (ECN, číslo příjmu, kód skladu, taxon, název vzorku, rok sklizně) je umístěn na vlastní skladovací obal i dovnitř obalu. V průběhu nového označování všech uložených vzorků je kontrolována hmotnost vzorků a namátkově i klíčivost. Podobným způsobem jako je vedena evidence generativně množených druhů ve skladu genobanky ve VÚRV je nutno evidovat i polní kolekce, in vitro kolekce a kryo kolekce v dalších ústavech fungujících jako genobanky vegetativně množených druhů Uchování vzorku Vzorky jsou uchovávány ve skladovacích obalech teplotou jednom teplotním režimu 18 C. Stálost teploty v klimatizovaných komorách je sledována monitorovacím systémem, který oznamuje přesažení kritické teploty 11 C v komoře klimatizované na 18 C. Data průběhu teplot jsou dlouhodobě uchovávána. K základním činnostem GB patří monitorování dlouhodobého skladu semen, zejména kontrola životnosti (po pěti až deseti letech), namátkově i vlhkosti semen. Na základě výsledku monitorování skladu je řízena regenerace vzorků (při poklesu životnosti či zásoby semen pod kritické množství sledované uživatelským programem EVIGEZ). Materiál k regeneraci zasílá GB z aktivní (výjimečně ze základní) kolekce v potřebném stanoveném množství, spolu s informací o klíčivosti, popř. dalších charakteristikách osiva. Regeneraci vzorků je nutné věnovat maximální pozornost; zabezpečit dostatečný rozsah, u cizosprašných spolehlivou izolaci, zachování čistoty vzorků a získat osivo co nejvyšší kvality bez jakýchkoliv příměsí. Obecným cílem práce GB a řešitelů kolekcí musí být co největší omezení potřeby přesevů - což je základním předpokladem uchování genetické integrity GZ Dlouhodobé uchování vegetativně množených druhů Vegetativně množené druhy jsou uchovávány na řešitelských pracovištích příslušných kolekcí, případně ve spolupráci s jinou institucí na smluvním základě. Tyto kolekce mají status genobanky, ať již jsou uchovávány formou polní kolekce, v kultuře in vitro nebo metodou kryokonzervace. Zvolená metoda uchování GZ bude závislá na druhové specifitě. U některých plodin, zejména jednoletých a dvouletých (např. brambory) se pro konzervaci používají explantátové in vitro kultury, u vybraných druhů se užívá metody kryokonzervace, při prodloužení potřeby regenerace v polní kolekci se efektivně uplatní "in vitro" kultury. Využití metod uchování vegetativně množených druhů je uvedeno podrobně v speciální části metodiky jednotlivých plodin/skupin plodin Konzervace GZR v ultranízkých teplotách - kryokonzervace Kryoprezervace vegetativně množených rostlin, nebo částí je metoda pro jejich uchování v nízkých nebo ultranízkých teplotách za účelem uchování biodiversity. Podstatou této metody je ve většině případů navození vitrifikačního stavu, při kterém se ochlazováním netvoří krystaly ledu, které mají jinak za následek nevratné poškození rostlinných buněk. 38

47 Všeobecná část - díl I Pracovní postup pro uchování vzorků GZR v kryobance Výchozím materiál pro uchování GZR v kryobance jsou rostliny napěstované v podmínkách in vitro. Vypreparované vzrostné vrcholy s meristematickými buňkami jsou použity jako zdroj rostlinné části pro kryoprezervaci. Pro dlouhodobé skladování kryoprezervovaných rostlinných vzorků je použit systém skladování v tekutém dusíku (při teplotě -196 C). Rostlinné vzorky jsou umístěny v krympulích. Jedna položka minimálně ve dvou Dewarových nádobách. Metody kryoprezervace jsou postupně optimalizovány pro jednotlivé druhy plodin. Kryoprotokol pro příslušný rostlinný druh je založen na metodách vyvolávajících vitrifikační stav, který je výhodný pro dlouhodobé uchování genetické informace. Za genotyp úspěšně uchovaný v kryobance lze považovat takový, který má minimálně 140 vzrostných vrcholů zamrazených a z nich je minimálně 20 po odtání s takovou regenerační schopností, že ve vzorku v kryobance zůstane s pravděpodobností P>= 0,95 aspoň 20 regenerace schopných vzrostných vrcholů rostlin. Tyto jsou uloženy v minimálně 6 krympulích, v minimálně 2 Dewarových nádobách Dokumentace vzorků GZR uložených v kryobance Informační systém EVIGEZ vypracovaný pro genobanku je základem pro dokumentaci GZR v kryobance. K databázi EVIGEZ bude přidána databáze kryoprotokolů. Kryoprotokol obsahuje údaje o původu vzorku, o datu jeho převzetí do kryobanky, o předkultivaci (době, času, teplotě), o složení kultivačního média (hlavně o hormonálním složení média), o datu a podmínkách kryoprezervace. Kryoprotokol dále obsahuje podmínky pro odtátí, které byly použity pro stanovení regenerace kontrolního vzorku. Dále jsou uchovány údaje o procentu regenerace a teplotě pro bezpečné skladování. Kryoprotokol obsahuje i důležitou poznámku experimentátora, který navrhne metodu odtátí (teplotu, rychlost, rehydrataci). Manipulace při skladování položek a komunikace se skladovou databází v PC se realizuje pomocí terminálu čárového kódu. Každá krympule je označena jedinečným alfanumerickým kódem. Kód obsahuje pořadové číslo uchovaného vzorku, jeho pozici v Dewarově nádobě a datum zamrazení Technická opatření k zajištění bezpečnosti a monitoring uchovávaných GZR Nebezpečí případné technické havárie je monitorováno dvouúrovňovým měřením teploty v každé Dewarově nádobě. Bezpečnost práce v kryobance je hlídána kyslíkovým čidlem spojeným s výstražnou sirénou. Zabezpečení kryobanky proti vniknutí nepovolané osoby je zajištěno propojením 3 okruhů zabezpečovacího systému na pult centrální ochrany. Virtuální inventura kryobanky bude prováděna jedenkrát ročně spolu se zálohováním dat. Jedenkrát ročně budou odtávány kontrolní vzorky rostlin ke stanovení úrovně regenerace. Jedenkrát za 10 let bude provedena fyzická inventura vzorků uložených v kapalném dusíku Vymezení vztahů účastnika NP (řešitele kolekce) ke genobance Pro efektivní spolupráci mezi pracovišti zodpovědnými za uchování genofondu, řešiteli kolekcí a uživateli GZR platí zejména následující zásady a povinnosti. a) Národní genová banka ve VÚRV Praha garantuje uchování kolekcí semenných druhů, poskytuje metodickou a konzultační pomoc řešitelským pracovištím kolekcí a koordinuje dokumentaci, ukládání a regeneraci semenných vzorků za spolupráce jednotlivých pracovišť. 39

48 Všeobecná část - díl I b) Pracoviště zodpovědná za uchování vegetativně množených druhů, plní pro tyto druhy funkci genobanky, zajišťují dlouhodobé uchování GZR, sledují jejich stav a zásobu a v případě potřeby organizují regeneraci GZR. c) Genobanka a genofondové kolekce vegetativně množených druhů zajišťují distribuci GZR a příslušných informací uživatelům v ČR i v zahraničí; přitom dodržují platné zákony a předpisy, respektují právní ochranu odrůd v rámci dohody UPOV a případná omezení vyžádaná řešitelem kolekce, či majitelem GZR. Řešitel kolekce (majitel GZR) má za povinnost zajišťovat zejména: a) předání dokumentovaných vzorků GZR do GB (na pracoviště udržující vegetativně množené kolekce) v dohodnutém termínu, množství a kvalitě; b) v případě potřeby zajišťuje ve spolupráci s GB regeneraci GZR; Kriteriem pro regeneraci vzorků GZR je: 1. Nevhodný materiál zaslaný k uložení - nízká klíčivost, špatný zdravotní stav (vzorek není ke skladování přijat). 2. Snížení zásoby semen v aktivní kolekci pod kritickou hranici. 3. Snížení klíčivosti uloženého vzorku pod kritickou hranici. Po zaslání osiva k regeneraci (z aktivní, popř. základní kolekce) zůstává uloženo ještě minimálně dvojnásobné množství osiva, nutné k regeneraci. Velikost vzorku nutného k regeneraci, určuje řešitel kolekce po dohodě s GB. c) zabezpečuje skladování pracovní kolekce; Množství osiva poskytovaného uživatelům je závislé na celkové zásobě semen, genetické homogenitě (samosprašné a cizosprašné druhy), případně na účelu využití a je uvedeno v prováděcí vyhlášce č. 458/2003 Sb. Pro uživatele je závazné: a) využívat GZR pouze pro potřeby šlechtění, výzkumu či vzdělávání; b) u povolených odrůd v plné míře respektovat autorská práva šlechtitele v rozsahu platných právních úprav k ochraně odrůd; c) poskytnout informace o využití GZR. 3.5 Konzervace genetických zdrojů rostlin in situ" In situ konzervace je uchování rostlinných genetických zdrojů v jejich přirozených biotopech nebo na místě jejich dlouhodobého historického pěstování. Je dosud málo využívaná a měla by nalézt větší uplatnění např. u dřevin, trav či některých planých druhů, významných pro kulturní genofondy. Jedná se o dynamický způsob uchování, který umožňuje vývoj populací, spontánní hybridizaci a další koevoluci druhu s doprovodnými druhy, včetně patogenních mikroorganismů. Pokud je tento druh konzervace technicky možný a lze jej zajistit i finančně, je to preferovaná metoda. Měla by však být doprovázena konzervací ex situ, tj. uložením semen v genobance nebo pěstováním materiálu v polní nebo jiné školce Subjekt zajišťující in situ konzervaci 1. Konzervaci planých rostlin in situ, památných stromů a cenných přírodních celků v ČR zajišťuje Správa ochrany přírody podléhající MŽP. V rámci existující sítě chráněných objektů lze realizovat program ochrany zemědělsky cenných druhů, jednotlivých rostlin nebo objektů na 40

49 Všeobecná část - díl I základě vzájemné a oboustranně výhodné dohody. Tuto síť lze rozšířit podáním návrhu na zřízení nového objektu ochrany. 2. Mimo tuto síť Správy ochrany přírody konzervaci genetických zdrojů rostlin in situ zajišťuje účastník Národního programu. Přitom je účastník Národního programu povinen chovat se podle 13 zákona č. 148/2003 Sb.: Předmět konzervace in situ materiál Předmětem ochrany jsou genetické zdroje kulturních rostlin následujících kategorií: d) Plané druhy (zpravidla příbuzné kulturním rostlinám, jejich přímí předchůdci, druhy potenciálně využitelné přímo nebo šlechtitelsky jako nové užitkové plodiny, včetně pícních a pastevních druhů a komponentů bohatých luk a dále druhy pro okrasné účely, popř. plevelné druhy původních agrofytocenóz). e) Krajové a primitivní formy kulturních rostlin. f) Staré restringované šlechtěné odrůdy. Tyto genetické zdroje jsou domácího (autochtonního) původu. Kulturní materiály mohou být i původu neznámého nebo středoevropského, ale byly na teritoriu České republiky historicky a dlouhodobě pěstovány (např. historické kultivary révy vinné, ovocných dřevin) Odborná příprava před vyhlášením statutu in situ pro navrhovanou lokalitu Pokud se jedná o plané druhy, vyhlášení reservace předchází dlouhodobější botanický výzkum podle kritérií MŽP. V případě kulturních druhů výzkum na lokalitě závisí na typu původní kultury (zplanělé polní kultury, jednoleté, vytrvalé, sady, vinohrady, apod.). Pro zplanělé kultury zapojené do přirozené vegetace jsou požadavky na výzkum v terénu obdobné jako u planých druhů. U ovocných dřevin (historický sad, alej, památné stromy a pod) a vinohradů výzkum musí zahrnovat nejen ekologické charakteristiky stanoviště ale těžiště spočívá ve víceletém pomologickém výzkumu vycházejícím z historických pramenů potvrzujích oprávněnost konzervace příslušných krajových odrůd. Výzkumná zpráva musí dále obsahovat - přehled odrůd a jejich stáří - fytopatologické hodnocení stromů, keřů, révy a ovoce - mrazové poškození, odolnost a odhad budoucího rizika Dokumentace in situ konzervace Materiál uchovávaný in situ musí být vybaven pasportními údaji z IS EVIGEZ, dále údaji analogickými sběrovým deskriptorům, tj. geografická lokalita, podrobné souřadnice z GPS, ekologické údaje o lokalitě, a dále speciální údaje týkající se in situ: Plané a zplanělé druhy: - datum založení in situ - cílový druh/druhy - zodpovědná osoba/instituce - charakteristika populace - fytocenologické charakteristiky, snímek, případně mikromapování, alespoň početnost a pokryvnost, sociabilita - fytopatologické hodnocení - možné faktory ohrožení - charakter a stupeň ohrožení 41

50 Všeobecná část - díl I - údaje o pravidelném monitorování lokality - existující opatření na ochranu, případně návrh na změnu Historické výsadby dřevin: - datum založení in situ - druhy a kultivary, krajové formy - zodpovědná osoba/instituce - charakteristika materiálu - minulá a současná vegetace - fytopatologické hodnocení a odolnost / poškození mrazem - možné faktory ohrožení - charakter a stupeň ohrožení - údaje o pravidelném monitorování lokality - existující opatření na ochranu, případně návrh na změnu Lokalizace in situ, legislativa Potenciálně vhodným místem zbytkového výskytu krajových populací a primitivních kultivarů jsou odlehlé oblasti nejčastěji v pohraničí, v podhorských a horských regionech. Zejména se jedná o opuštěné a zaniklé osady a sídliště, staré sady, aleje a roztroušené stromy v extravilánu. Zplanělé materiály lze nalézt v místech minulého a historického pěstování, zejména v místech zaniklých sídlišť. U planých druhů navrhnutých pro in situ konzervaci, je-li možnost výběru, je třeba preferovat stanoviště s co nejpůvodnější vegetací. Zahrnutí do stávající sítě chráněných území je optimální variantou. Je třeba respektovat vlastnická práva pozemků. Pokud je to možné, preferovat lokality s vyjasněnými vlastnickými právy, kde se lze s majitelem (např. obec, stát, zemědělský podnik, soukromník, Správa ochrany přírody atd.) snadněji dohodnout. In situ konzervace musí být s majitelem pozemku legislativně ošetřena smlouvou s dlouhodobou zárukou trvání. 3.6 Konzervace genetických zdrojů rostlin metodou on farm On farm konzervace je uchování/pěstování kulturních rostlinných genetických zdrojů hospodářem pokud možno v regionu jejich původního tradičního pěstování. Metodu on farm lze aplikovat na všechny druhy plodin polní, zahradní a ovocné dřeviny. Doporučeny jsou technologie extenzívní blízké původním a popř. podmínkám organického zemědělství. Zejména se jedná o nízké vstupy nízká úroveň hnojení, minimální ochrana a dobrá agrotechnika. Ovocné dřeviny se doporučuje roubovat na semenáče a pěstovat jako vysokokmeny ve velkých rozestupech v zatravněných sadech. On farm je výhodné provozovat ve skanzenech, v národních parcích a CHKO, a při muzeích. On farm konzervaci mohou rovněž zajišťovat zemědělské podniky a farmáři, zejména hospodařící organicky. Doporučuje se ekonomická návaznost na zpracovatele produkce realizující výrobky ve specifické kvalitě, s finalizací např. v obchodech s biopotravinami. Zajištění ekonomika on farm produke je Podmínkou realizace tohoto typu konzervace GZR. 42

51 Všeobecná část - díl I 4. VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN UCHOVÁVANÝCH V RÁMCI NÁRODNÍHO PROGRAMU KONZERVACE A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN A AGRO- BIODIVERSITY V genových bankách ve světě je poslední období charakteristické vysokou pozorností, která je věnována využívání genetických zdrojů. Po období sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, kdy převládalo mezi činnostmi na úseku genetických zdrojů rostlin především jejich shromažďování a uchování v podmínkách ex situ, je v posledních deseti až patnácti letech akcentováno hodnocení vlastností a znaků a jejich genetické podmíněnosti. Takto získané informace o významných charakteristikách GZR výrazně přispívají k cílenému užití genetického zdroje ve šlechtění či výzkumu. Uplatnění genetického zdroje je vedle jeho uchování nejvýznamnější a vlastně finálním cílem a smyslem všech činností na tomto úseku Fomy využívání GZR Vzhledem k skutečnosti, že jsou v kolekcích NP shromažďovány genetické zdroje významné pro výživu (potravu) a zemědělství je jejich uplatnění směřováno především do šlechtitelského zlepšování pěstovaných rostlin, souvisejícího výzkumu, popř. je orientováno na přímé pěstitelské využití minoritních, netradičních (nově zaváděných) nebo dosud opomíjených plodin Šlechtitelské využívání GZR Dobře zhodnocené GZR mohou velmi efektivně přispět k tvorbě odrůd se zdokonalenými vlastnostmi. V tomto ohledu mohou být GZR zdrojem odolnosti k chorobám a zvláště k měnícímu se spektru patogenních organismů. Další oblastí pro kterou jsou GZR cenným zdrojem genů a genových komplexů je kvalita získávaných rostlinných produktů. K dosažení takovýchto cílů je nezbytná co nejtěsnější spolupráce osoby pověřené hodnocením plodinové kolekce se šlechtiteli a dalšími uživateli. Pro usměrňování introdukce i pro efektivní volbu hodnocených znaků a vlastností je názor uživatelů GZR velmi důležitý. Údaje získané během hodnocení GZR slouží šlechtiteli při výběru vhodných materálů donorů znaků a vlastností. Předávání takových informací může mít formu předání výsledků hodnocení v původní podobě nebo předání údajů z víceletých hodnocení v bodovém ohodnocení. Velmi významné jsou osobní kontakty mezi řešiteli kolekcí GZR a šlechtiteli Výběr GZR pro jejich přímé pěstování U některých druhů, zejména okrajových či nově zaváděných do kultury, může studium GZR významně přispět k rozšíření spektra pěstovaných plodin se specifickými způsoby vyuřití např. ve zdravé výživě, podpoře agro-biodiversity, uchování půdní úrodnosti či jako zdrojů obnovitelné energie atp Uplatněnní aktivit NP při ochraně biodiversity Na tomto úseku je nutná co nejtěsnější spolupráce s orgány státní správy, organizacemi ochrany přírody i zájmovými sdruženími působícími v této oblasti. Významná je z tohoto pohledu především konzervace GZR in situ. 43

52 Všeobecná část - díl I 4.2. Distribuce vzorků genetických zdrojů rostlin Vzorky genetických zdrojů rostlin jsou bezplatně poskytovány pro účely šlechtění, výzkumu a vzdělávání v souladu se zákonem č. 148/2003 Sb., tj. pokud je k dispozici dostatečná zásoba rostlinného materiálu. Vzorky jsou poskytovány domácím i zahraničním uživatelům. K výběru materiálu slouží uživatelům on-line katalog genetických zdrojů rostlin EVIGEZ ( kde je uvedena i okamžitá dostupnost jednotlivých vzorků Objednávky vzorků Objednávky se posílají formou u nebo písemně a jsou přijímány na všech pracovištích Národního programu, která mají statut genové banky. Povinnost poskytovat vzorky z plodinových kolekcí však mají všechna pracoviště Národního programu. Semenná genová banka ve VÚRV,v.v.i. Praha poskytuje centrální službu distribuce materiálu pro všechny generativně množené kolekce. Objednávka by měla obsahovat seznam požadovaných vzorků, jejich druhové zařazení a identifikátor požadovaného genetického zdroje (ECN), případně kriterium výběru dle popisných znaků Vyřizování objednávky Genová banka vyřizuje objednávku v nejkratším možném termínu, odpověď na požadavek uživatele je vyřizován nejpozději do 14 dnů po obdržení objednávky. Vlastní doručení zásilky je však závislé na možnostech doručovatele. Objednatel by ve vlastním zájmu měl posílat požadavek v dostatečném předstihu před plánovaným zahájením pokusu setím, výsadbou, apod. Distribuce materiálu mimo řešitelská pracoviště jsou vázána na potvrzení Dohody o poskytování vzorků genetických zdrojů rostlin (Material Transfer Agreement, MTA), která je uvedena v české versi (Příloha 6.9.9) pro domácí uživatele a v anglické versi (Příloha ) pro zahraniční uživatele. Počítá se s brzkým zavedením mezinárodně platné Standardní dohody smta (Standard Material Transfer Agreement, která je součástí Mezinárodní smlouvy o genetických zdrojích rostlin (ITPGR) a nahradí současně platnou národní versi MTA. Vyplněná dohoda MTA je podmínkou pro distribuci rostlinného materiálu a podepsané dokumenty jsou v genové bance archivovány. Pokud je vzorek posílán do zahraničí mimo EU, je nutné doplnit fytosanitární osvědčení a vyhovět požadavkům na import (např. pro-forma faktura, zajištění dovozního povolení ze strany příjemce, apod.). Genová banka při vyřizování objednávky zjistí nejprve možnosti distribuce požadovaného materiálu (jeho dostupnost a množství ve skladu) a připraví MTA pro každou objednávku. MTA je opatřen pořadovým číslem, které se skládá z roku a pořadového čísla objednávky v rámci příslušného roku. Toto specifické označení realizované distribuce vzorku je uvedeno v záhlaví textu MTA a je rovněž zaznamenáno v dokumentaci genové banky. Množství vzorků v jedné distribuci je maximálně 30, ve výjimečných případech může být poskytnuto až 50 genetických zdrojů rostlin. Velikosti distribuovaných vzorků se liší podle způsobu regenerace. Zákon 148/2003 Sb. uvádí pro generativně množené drobnosemenné druhy jako základní distribuční množství semen, výjimky u semeny množených a vegetativně množených druhů jsou uvedeny v Příloze

53 Všeobecná část - díl I 5. PODPORA ROZŠIŘOVÁNÍ AGRO-BIODIVERSITY 5.1 Rozšiřování plodinového spektra V historii zemědělství se skladba plodin významně měnila, zejména s příchodem některých nových plodin (v našich podmínkách např. brambory, kukuřice), změnou pěstebních technologií a intenzifikací zemědělské výroby, pro kterou byly některé původní plodiny nevhodné a nebyly proto dále pěstovány a šlechtěny. Rovněž plošné zavádění velkovýroby v době kolektivizace zemědělství vedlo k omezení pěstování těch plodin, pro které nebyly k dispozici vhodné velkovýrobní technologie. Pro ekologické zemědělství, minimalizaci negativních vlivů na životní prostředí a vytvoření předpokladů pro setrvalý rozvoj je ovšem potřebné využít širší vnitrodruhové i mezidruhové diversity zemědělských plodin, včetně dosud opomíjených druhů a krajových odrůd. Z polních plodin, které byly historickými předchůdci dnešních obilnin na území ČR, lze jmenovat např. pluchaté pšenice (jednozrnka, dvouzrnka a pšenice špalda, která jako jediná si udržela komerčně významné plochy i v současnosti), proso a pohanku; podobné příklady lze nalézt též u zelenin, ovocných dřevin a léčivých a aromatických rostlin. Tyto plodiny se zpravidla produktivitou nevyrovnají současným prošlechtěným a rozšířeným druhům, přesto však zájem o jejich pěstování roste, zejména v souvislosti s některými jejich kvalitativními vlastnostmi (např. vhodnost pro racionální výživu, specifickou chuť, technologickou kvalitu apod.), ale i vhodností pro hospodaření se sníženými vstupy či pro organické zemědělství. Významným přínosem jejich pěstování je rovněž rozšíření nabídky kvalitní produkce pro spotřebitele. Je ovšem potřebné, aby vedle samotného pěstování těchto plodin bylo zajištěno i zpracování a marketing výrobků, které mají často charakter regionálních specialit. Tento koncept je podporován např. ve státech EU jako doplněk či jedna z alternativ k intenzivní zemědělské výrobě; důraz je kladen zejména na původní či tradiční druhy pro jednotlivé regiony. 5.2 Rozšiřování genetického základu nově šlechtěných odrůd Genetické zdroje se široce uplatňují při rozšiřování genetického základu odrůd, který je u řady plodin značně úzký v důsledku šlechtění na základě velmi omezeného spektra moderních intenzivních odrůd. Řada odrůd má pak velmi blízký genetický základ, což může být nebezpečné např. v odolnosti k chorobám. Jestliže je odolnost k patogenu založena u většiny pěstovaných odrůd na podobném nebo totožném genetickém základě je v případě výskytu nové rasy patogena nebezpečí jeho kalamitního rozšíření. Uplatnění různých zdrojů odolnosti, které pochází z různých GZR a vytváření širšího genetického základu je tak významnou prevencí proti takovýmto případům. 5.3 Podpora systémů setrvalého zemědělství Odrůdy se široce založenou odolností k chorobám a s maximální využitelností přijatých živin jsou velmi významné pro rozvoj systému setrvalého zemědělství. Takovéto odrůdy jsou předpokladem pro snižování vstupů během jejich pěstování. Nevyžadují častou nebo žádnou ochranu proti chorobám a škůdcům, dobře využívají i menší zásobu živin v půdě a tudíž snižují náklady na hnojiva i jejich aplikaci. Setrvalost systému pěstování je podporována též širším spektrem pěstovaných plodin i využíváním meziplodin jako zdroje organické hmoty a živin pro následné plodiny. 45

54 Přílohy k všeobecné části - díl II RÁMCOVÁ METODIKA Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity Díl II. Přílohy k všeobecné části Kapitola 6. Autoři: Dotlačil L., Faberová I., Stehno Z., Holubec V. 46

55 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha 6.1 NÁRODNÍ PROGRAM KONZERVACE A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN, ZVÍŘAT A MIKROORGANISMŮ VÝZNAMNÝCH PRO VÝŽIVU A ZEMĚDĚLSTVÍ Č.J.: 20139/ Ministerstvo zemědělství, Praha 1, Těšnov 17 Ministerstvo zemědělství České republiky (dále jen "ministerstvo") stanovuje Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství (dále jen "Národní program") ve smyslu Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 134/1999 Sb., o sjednání Úmluvy o biologické rozmanitosti; zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů); zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve změně pozdějších předpisů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 309/2002 Sb., zákonem č. 162/2003 Sb., zákonem č. 282/2003 Sb. a zákonem č. 130/2006 Sb. Národní program navazuje na dosud probíhající Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu, zemědělství a lesní hospodářství (dále jen původní Národní program ); tento program aktualizuje a uvádí jej do plného souladu s novými zákonnými normami a mezinárodními úmluvami, dohodami a s Národní strategií ochrany biologické rozmanitosti České republiky. Dotváří rovněž nezbytný legislativní a organizační rámec pro další rozvoj práce s genetickými zdroji a jejich lepší zabezpečení pro budoucnost. Ke dni 31. prosince 2006 původní Národní program, zahájený v roce 2004, končí a nahrazuje se tímto Národním programem. ÚVOD Biologická rozmanitost (biodiversita) je souhrnným názvem pro všechny formy života, existující na Zemi, a zahrnuje ekosystémy, které tyto formy vytvářejí. Dnešní biodiversita je výsledkem po miliardy let probíhající evoluce, ovlivňované přírodními procesy a v poslední době stále více i člověkem. Tato biologická rozmanitost je často chápána jako široká druhová škála rostlin, mikroorganismů a zvířat. Dosud bylo z odhadovaných 14 milionů existujících popsáno asi 1,75 milionu druhů, z nichž většinu tvoří malé organismy. Světové společenství v rámci mezinárodní Dohody o biologické rozmanitosti usiluje o zastavení každoroční extinkce tisíce známých a neznámých druhů. Zemědělství hospodaří ve většině zemí na více než třetině území. Systémy setrvalého hospodaření přesahuji vlastní agro-ekosystémy a přispívají ke zdravé funkci širších ekosystémů. Biodiversita (zejména agro-biodiversita v rámci vlastních systémů hospodaření) je zdrojem produktivity zemědělských systémů, umožňuje 47

56 Přílohy k všeobecné části - díl II jejich adaptaci, zvyšuje jejich toleranci ke stresům a zajišťuje zachování základních funkcí dotčených ekosystémů (koloběh živin, rozklad organické hmoty, zachování půdní úrodnosti, opylování, regulace chorob a škůdců). Výchozí biodiversita (druhy, kombinace genů) byla základem pro vznik druhů a odrůd zemědělských plodin, plemen hospodářských zvířat a speciálních kmenů mikroorganismů. Část biodiversity, která zahrnuje příbuzné a původní plané (divoké) druhy, primitivní formy plodin a celou škálu odrůd, plemen a ras, které vznikly v zemědělských systémech později záměrnou činností člověka (šlechtění), je označována pojmem genetické zdroje. Genetické zdroje mají pro lidstvo nevyčíslitelnou hodnotu, ať již jsou využívány v tradičním zemědělství, zpracovatelském průmyslu, konvenčním či moderním šlechtění anebo v genovém inženýrství, a to jak v současnosti, tak pro budoucnost. Jsou unikátním a nenahraditelným zdrojem genů a genových komplexů pro další genetické zlepšování biologického a hospodářského potenciálu produkčních organismů (rostlin, mikroorganismů a zvířat) v zemědělství a biotechnologiích. Se ztrátami či poškozením genetického základu těchto zdrojů se snižují i možnosti dalšího genetického zlepšování zemědělských plodin, lesních dřevin i hospodářských a užitkových zvířat a jejich přizpůsobování měnícím se podmínkám a potřebám. Genetické zdroje jsou proto klíčem k dalšímu rozvoji zemědělství a biotechnologií, pro zajištění vyšší potravinové bezpečnosti, zlepšení životních podmínek lidstva a kvality života. Dostupnost genetických zdrojů pro uživatele a dostatek informací o těchto zdrojích jsou přitom předpokladem jejich efektivního využití. ÚČEL Ministerstvo stanovuje Národní program za účelem organizačního a věcného zabezpečení uchování a setrvalého využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství, které se nacházejí na území České republiky. Národní program zabezpečuje všechny nezbytné aktivity, zejména shromažďování, evidenci, dokumentaci, charakterizaci a hodnocení, regeneraci, dlouhodobé uchování a využívání výše uvedených genetických zdrojů. Součástí Národního programu je rovněž zajištění služeb uživatelům genetických zdrojů v České republice i v zahraničí, poskytováním vzorků dostupných genetických zdrojů a relevantních informací za podmínek stanovených platnými mezinárodními dohodami a národními normami. CÍLE 1. Zachovat a rozšířit ex situ kolekce, chovy a sbírky genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství, které se nacházejí na území České republiky, pro současné potřeby a potřeby budoucích generací. Podle potřeby zajistit ochranu genetických zdrojů in situ, udržení existující diversity genetických zdrojů zvířat a jejich využívání v produkčních systémech. 2. Zajistit dostupnost genetických zdrojů uchovávaných v České republice a relevantních informací pro domácí a zahraniční uživatele na základě jejich 48

57 Přílohy k všeobecné části - díl II potřeb, v souladu s předpisy Evropské unie, přijatými mezinárodními úmluvami a normami platnými v České republice. 3. Vytvořit předpoklady pro efektivní a setrvalé využívání genetických zdrojů pro genetické zlepšování biologického potenciálu a hospodářských vlastností rostlin, zvířat a mikroorganismů, v souladu s potřebami zemědělství, biotechnologií a zpracovatelského průmyslu. 4. Vytvořit předpoklady pro rozšíření a systematické využití agro-biodiversity v zemědělské praxi a agrárním sektoru, pro zajištění setrvalého rozvoje zemědělství, kvality produkce a podporu jeho nevýrobních funkcí. 5. Prostřednictvím mezinárodní spolupráce a reciprocity služeb zabezpečit přístup domácích subjektů ke genetickým zdrojům, relevantním informacím a technologiím v zahraničí. Podílet se na celosvětovém úsilí o uchování, setrvalé a spravedlivé využívání genetických zdrojů a na prospěchu, který vyplývá z jejich využití; přispět k uchování a využívání genofondů a biodiversity v globálním měřítku. 6. Garantovat mezinárodní závazky České republiky na úseku genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a zajistit jejich realizaci v resortu zemědělství. STRUKTURA Ministerstvo vytvoří pro své rozhodování Radu Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství, složenou z předsedů všech Rad genetických zdrojů pověřených osob, určené osoby a zástupců ministerstva. Národní program se skládá z podprogramů, které se řídí jak ustanoveními všeobecnými, společnými pro všechny podprogramy, tak i specifickými, které jsou pro jednotlivé podprogramy uvedeny v přílohách Národního programu. Pro úspěšnou a efektivní činnost s genetickými zdroji pověřuje ministerstvo v rámci jednotlivých podprogramů Národního programu vybrané, jím zřízené organizace, tj. pověřenou osobu", resp. určenou osobu koordinační činností, týkající se shromažďování genetických zdrojů, rozšiřování kolekcí, evidence a dokumentace genetických zdrojů, jejich charakterizace a hodnocení, uchování (konzervace) a využívání. Součástí Národního programu jsou Metodiky, ve kterých jsou uvedeny hlavní principy realizace Národního programu. Změny Metodik musí být provedeny dodatkem, který schvaluje ministerstvo. Detailní metodiky (dále jen dílčí metodiky ) na jednotlivé kolekce, plemena nebo skupiny organismů, vypracovávají a aktualizují všechna pracoviště Národního programu, která odpovídají za jednotlivé kolekce (chovy, sbírky), a garanti za jednotlivá živočišná plemena; schvaluje je pověřená, resp. určená osoba, a předkládá je ministerstvu ke schválení do 30. listopadu roku předcházejícího jejich plnění. Dílčí metodiky je možné doplňovat a měnit dle aktuální potřeby dodatky k dílčí metodice. Jednotliví účastníci Národního programu jsou povinni dodržovat příslušnou Metodiku i dílčí metodiku. 49

58 Přílohy k všeobecné části - díl II Národní program je vytvořen z těchto podprogramů: Dle zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů): Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství: 1. Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity (dále jen Národní program rostlin ) Pověřenou osobou tohoto podprogramu ministerstvo stanovuje Výzkumný ústav rostlinné výroby, Drnovská 507, Praha 6 - Ruzyně (dále jen VÚRV ). 2. Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů mikroorganismů a drobných živočichů hospodářského významu (dále jen Národní program mikroorganismů ) Pověřenou osobou tohoto podprogramu ministerstvo stanovuje Výzkumný ústav rostlinné výroby, Drnovská 507, Praha 6 - Ruzyně (dále jen VÚRV ). Dle zákona 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů: 3. Národní program ochrany a využití genetických zdrojů hospodářských zvířat a dalších živočichů využívaných pro výživu a zemědělství (dále jen Národní program zvířat ) Určenou osobou pro tento podprogram ministerstvo stanovuje Výzkumný ústav živočišné výroby, Přátelství 815, Praha 14 - Uhříněves (dále jen VÚŽV ). VŠEOBECNÁ ustanovení a) Shromažďování genetických zdrojů a rozšiřování kolekcí (chovů, sbírek) Shromažďování genetických zdrojů v ex situ kolekcích (chovech, sbírkách) a ochrana a monitorování genetických zdrojů in situ jsou předpokladem jejich dalšího uchování a využívání. Zajištěním těchto aktivit, zejména na vlastním území, a následnou konzervací genetických zdrojů přispívají státy k zachování a využití genových zdrojů a biodiversity v globálním měřítku, ve smyslu závazků vyplývajících z Úmluvy o biologické rozmanitosti. Shromážděné kolekce (chovy, sbírky) a informace o genetických zdrojích, které zahrnují, jsou předpokladem zachování existující biodiversity a vytvoření optimálních předpokladů pro zajištění současných a budoucích potřeb uživatelů genetických zdrojů. Zvláštní pozornost je věnována shromáždění genetických zdrojů domácího původu. Získané vzorky genetických zdrojů rostlin mikroorganismů a drobných živočichů jsou zpravidla zařazovány do kolekcí (chovů, sbírek) podle druhů, popř. rodů. Spravováním jednotlivých kolekcí (chovů, sbírek) genetických zdrojů rostlin mikroorganismů a drobných živočichů jsou ministerstvem pověřeni jednotliví účastníci Národního programu; koordinaci 50

59 Přílohy k všeobecné části - díl II zabezpečuje pověřená, resp. určená osoba. Získané vzorky genetických zdrojů zvířat (reprodukční materiál, DNA, somatické buňky), uchovává a spravuje pověřená, resp. určená osoba. b) Evidence a dokumentace genetických zdrojů Pověřené osoby, určená osoba i účastníci Národního programu jsou povinni zajišťovat evidenci a dokumentaci genetických zdrojů a jejich kolekcí (chovů, sbírek) v rámci jednotlivých národních informačních systémů genetických zdrojů dle požadavků, standardů a metodického postupu platného pro tyto informační systémy. Metodický postup pro přípravu dat, tvorbu databází a funkčnost (činnost) informačního systému připravuje pověřená, resp. určená osoba spolu s dalšími účastníky Národního programu. Pověřená, resp. určená osoba odpovídá rovněž za metodický a programový rozvoj informačního systému a zajišťování jeho kompatibility s mezinárodními informačními systémy. Pověřená, resp. určená osoba i účastník Národního programu jsou povinni každoročně provést inventarizaci všech vzorků genetických zdrojů. c) Charakterizace a hodnocení genetických zdrojů Charakterizace genetických zdrojů je založena na popisu umožňujícím jednoznačnou identifikaci genetického zdroje. Vedle základních biologických charakteristik a taxonomického zařazení (identifikace druhů, variet, kmenů, ras atp.) by měla zajistit spolehlivé rozlišení jednotlivých genotypů využitím vybraných morfologických a jiných znaků, a zejména pak charakteristik DNA a specifických proteinů. Hodnocení genetických zdrojů se zaměřuje zejména na biologicky a hospodářsky významné znaky a je výrazně specifické podle typu organismů, druhu, ale i způsobu využití genetických zdrojů; je orientováno v souladu s potřebami uživatelů. Charakterizace genetických zdrojů a hodnocení jejich znaků a vlastností provádějí průběžně všechna pracoviště Národního programu, která odpovídají za jednotlivé kolekce (chovy, sbírky). Získaná data jsou předávána do příslušných informačních systémů. d) Uchování (konzervace) genetických zdrojů Dlouhodobé uchování genetických zdrojů pro potřeby budoucích generací je základním úkolem práce s genetickými zdroji. Uchování (konzervace) genetických zdrojů je zajišťováno buď in situ (ochranou a monitorováním genetických zdrojů a ekosystémů jejichž jsou součástí, v místech jejich výskytu) nebo ex situ metodami (dlouhodobé uchování vzorků genetických zdrojů v řízeném prostředí). Cílem konzervace je vždy zachování životaschopných genetických zdrojů, jejich genetické integrity a schopnosti regenerace při maximálním omezení genetické eroze. e) Využívání genetických zdrojů Genetické zdroje jsou využívány pro genetické zlepšování produkčních organismů v zemědělství a biotechnologiích, rozšíření genetického základu těchto organismů (snižování rizik při jejich hospodářském využívání - zejména vlivu stresů) a rozšíření vnitrodruhové i mezidruhové diversity (agro-biodiversity) v systémech hospodaření. Zachování a účelné využití genetických zdrojů a agro-biodiversity je 51

60 Přílohy k všeobecné části - díl II předpokladem omezení negativních vlivů na životní prostředí, zajištění setrvalého rozvoje zemědělství a plnění jejich nevýrobních funkcí. Genetické zdroje jsou využívány především v oblasti šlechtění, vědy a výzkumu, dále v oblasti vzdělávání, tvorby krajiny, ochrany přírody, muzejnictví apod. Pověřené osoby, určená osoba a účastníci Národního programu poskytují vyžádané vzorky genetických zdrojů uživatelům dle platných právních předpisů a mezinárodně přijatých zásad. Spolu se vzorky genetických zdrojů jsou předávány i relevantní informace (pasportní data, popř. rovněž popisná data či další informace). Formou využívání genetických zdrojů je i přístup k informačním systémům genetických zdrojů, které obsahují kromě základních dat i publikace, přehledy a katalogy, shrnující výsledky hodnocení kolekcí. f) Mezinárodní spolupráce Zařazením do Národního programu vzniká účastníkovi povinnost podílet se na mezinárodní spolupráci v rámci uzavřených dohod a mezinárodních projektů, na nichž se podílí Národní program, ve smyslu Úmluvy o biologické rozmanitosti. Zaměření a rozsah spolupráce projednává příslušná Rada genetických zdrojů, účast v mezinárodní spolupráci koordinuje a organizuje pověřená osoba daného podprogramu Národního programu. Cílem mezinárodní spolupráce je vedle výměny vzorků genetických zdrojů a informací podílet se na zajištění konzervace a využití biodiversity v globálním měřítku a plnit tak mezinárodní závazky České republiky. Dále prostřednictvím mezinárodní spolupráce urychlit aplikace nových technologií, zapojit se do mezinárodní dělby práce a dále zvýšit úroveň péče o genetické zdroje v České republice. g) Hodnocení Národního programu Ministerstvo provádí každoročně hodnocení Národního programu na základě podkladů (zpráv) předaných pověřenou, resp. určenou osobou. V hodnocení posuzuje rozsah uchovávaných kolekcí (chovů, sbírek) a úroveň práce s nimi, zejména pak počty nově získaných vzorků genetických zdrojů a vzorků zařazených do kolekcí (chovů, sbírek), počty zhodnocených genetických zdrojů, regenerovaných genetických zdrojů, vzorků předaných do genobanky a poskytnutých uživatelům. Dále se při hodnocení posuzují údaje o souborech dat předaných účastníky Národního programu do informačních systémů o genetických zdrojích a informace o výsledcích mezinárodní spolupráce v oblasti konzervace a využívání genetických zdrojů. h) Financování Národního programu Finanční prostředky na podporu Národního programu jsou poskytovány ze státního rozpočtu prostřednictvím kapitoly ministerstva. Podmínky pro poskytování a čerpání finančních podpor na udržování a využívání genetických zdrojů rostlin, mikroorganismů a zvířat jsou pro jednotlivé účastníky, pověřené osoby a určenou osobu Národního programu stanoveny v zásadách, které každoročně pro tento účel vydává ministerstvo. Finanční prostředky jsou jednotlivým účastníkům Národního programu ministerstvem každoročně poskytovány na základě projednání a doporučení Rady genetických zdrojů příslušné pověřené osoby. 52

61 Přílohy k všeobecné části - díl II i) Doba trvání Národního programu Národní program je ministerstvem stanoven na období 5 let. V případě potřeby může ministerstvo Národní program aktualizovat a doplnit formou číslovaného dodatku. j) Formy a předpoklady pro zařazení žadatele do Národního programu Žadatelé o zařazení do Národního programu v daném kalendářním roce mohou podávat příslušné pověřené, resp. určené osobě žádosti o přijetí do jednotlivých podprogramů. Termíny podání žádostí o zařazení do Národního programu pro příslušné období a kvalifikační předpoklady žadatelů jsou uvedeny v jednotlivých podprogramech. Žadatel je do Národního programu zařazen na období 5 let rozhodnutím, vydaným ministerstvem po předchozím posouzení a schválení žádosti o zařazení do Národního programu. Účastník Národního programu může ministerstvo požádat o prodloužení platnosti rozhodnutí o zařazení do Národního programu. Tato žádost musí být ministerstvu doručena nejpozději 60 dnů před ukončením platnosti rozhodnutí. Platnost rozhodnutí o zařazení do Národního programu může ministerstvo prodloužit nejvýše o 5 let, a to i opakovaně. Kolekce (chovy, sbírky) genetických zdrojů, které byly zařazeny do předešlého Národního programu (zahájeného v r. 2004), se považují za kolekce (sbírky, chovy) genetických zdrojů podle tohoto Národního programu. Má-li být žadatel zařazen nově jako účastník do Národního programu rostlin v daném kalendářním roce, musí ministerstvu předložit žádost o zařazení do Národního programu do 15. října roku předcházejícího. Tato žádost musí splňovat předpoklady uvedené v 4 zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů, a ve vyhlášce č. 458/2003 Sb., kterou se provádí zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů. Žadatel je povinen uhradit předepsaný poplatek řízení. Ministerstvo v zákonné lhůtě rozhodne o zařazení nového účastníka do Národního programu. k) Výkon státní správy Státní správu v oblasti genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů vykonává ministerstvo prostřednictvím odboru, věcně odpovědného za vědu a výzkum. Příloha č. I Přílohy Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity (dále jen Národní program rostlin ) 53

62 Přílohy k všeobecné části - díl II *Příloha č. II Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů mikroorganismů a drobných živočichů hospodářského významu (dále jen Národní program mikroorganismů ) *Příloha č. III Národní program ochrany a využití genetických zdrojů hospodářských zvířat a dalších živočichů využívaných pro výživu a zemědělství (dále jen Národní program zvířat ) V Praze, dne Ing. Jan Mládek, CSc. v.r. ministr zemědělství poznámka: přílohy NP mikroorganismů a NP zvířat nejsou součástí tohoto textu 54

63 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha č. I Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity (Národní program rostlin) 1. OBECNÁ USTANOVENÍ 1.1. Mandát Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agrobiodiversity je ustanoven podle zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů) a podle vyhlášky č. 458/2003 Sb., kterou se provádí zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů, v souladu se Sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 134/1999 Sb., o sjednání Úmluvy o biologické rozmanitosti. Národní program dále garantuje závazky České republiky přijaté podpisem Mezinárodní dohody o genetických zdrojích rostlin (International Treaty on Plant Genetic Resources ITPGRFA, Food and Agriculture Organisation of United Nations - FAO, 2001), a závazky vyplývající z dokumentů Evropské unie (European Biodiversity Action Plan for Agriculture, 2001). Ve své struktuře a obecných cílech vychází Národní program z Global Plan of Action (FAO, 1996) a dalších mezinárodně uznávaných standardů. Řešení Národního programu se řídí rámcovou metodikou (viz server VÚRV Praha: Rada genetických zdrojů kulturních rostlin zajišťuje kontrolní a expertní činnost pro potřeby Národního programu. Koordinaci Národního programu zajišťuje VÚRV Praha jako pověřená osoba, prostřednictvím pověřeného národního koordinátora Obecné cíle Národní program rostlin je souborem legislativních, ekonomických, metodických a organizačních opatření pro zabezpečení shromažďování, dokumentace, charakterizace, hodnocení, konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, pro jejich dlouhodobé a bezpečné uchování a setrvalé využívání. Posláním Národního programu rostlin (obecným cílem) je zejména: 1. Monitorovat genetické zdroje, zejména na území České republiky, a cíleně rozšiřovat ex situ kolekce druhů významných pro výživu a zemědělství. Zabezpečit evidenci těchto zdrojů a shromáždit dostupné informace o nich; bezpečně uchovat genetické zdroje v ex situ, (podle možnosti in situ ) podmínkách pro současné potřeby a potřeby budoucích generací. 2. Zvyšovat hodnotu genetických zdrojů pro uživatele prostřednictvím charakterizace a hodnocení genetických zdrojů, poznáním existující genetické diversity v kolekcích, výběrem a popisem vhodných donorů důležitých znaků. Vytvořit informační databáze pro potřebu uživatelů genetických zdrojů a pro lepší management kolekcí; zajistit dostupnost genetických zdrojů a relevantních informací pro uživatele. Vytvořit tak předpoklady pro efektivní a setrvalé využívání genetických zdrojů pro genetické zlepšování biologického potenciálu a hospodářských vlastností plodin a odrůd. 55

64 Přílohy k všeobecné části - díl II 3. Vytvořit předpoklady pro rozšíření a systematické využití agro-biodiversity v zemědělské praxi a v agrárním sektoru, pro zajištění setrvalého rozvoje zemědělství, kvality produkce a na podporu jeho nevýrobních funkcí. 4. Garantovat mezinárodní závazky České republiky a na úseku genetických zdrojů rostlin zajistit jejich plnění v resortu zemědělství. Prostřednictvím mezinárodní spolupráce a reciprocity služeb zabezpečit přístup domácím uživatelům ke genetickým zdrojům, informacím a technologiím v zahraničí. Přispět k celosvětovému úsilí o uchování, setrvalé využívání genetických zdrojů a spravedlivé využívání prospěchu z tohoto využití; přispět k uchování a využívání genofondů a biodiversity v globálním měřítku. 2. SPECIFICKÁ USTANOVENÍ 2.1. Genetické zdroje rostlin Genetickými zdroji rostlin se rozumí šlechtěné (pěstované i starší restringované) odrůdy zemědělských plodin, krajové odrůdy a primitivní formy, genetické linie a cenné využitelné šlechtitelské materiály, ale rovněž plané druhy příbuzné zemědělským plodinám. Národní program konzervace a využití genofondu rostlin a agro-biodiversity je orientován na druhy rostlin využitelné v našich půdních a klimatických podmínkách, které mají či perspektivně mohou mít význam pro zemědělství a jichž lze využít pro výrobu potravin, krmiv, průmyslových surovin, léčiv jako zdrojů energie a jiných produktů. Může jít rovněž o druhy vhodné pro speciální využití (zvyšování půdní úrodnosti, tvorba krajiny, okrasné účely). Účastník Národního programu rostlin poskytuje pro potřeby tohoto programu vzorky genetických zdrojů, které má ve svém držení, a zajišťuje jejich uchování a využívání ve smyslu zákona č.148/2003 Sb., o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlina mikroorganismů) a vyhlášky č. 458/2003 Sb., kterou se provádí zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů. Za kolekci jednoho druhu rostlin je odpovědný vždy jen jeden účastník Národního programu; toto opatření je nezbytné pro vyloučení pracovních duplicit a racionalizaci práce s kolekcemi na národní úrovni (kromě révy vinné s kolekcí nutně rozdělenou do tří dílčích kolekcí). Podrobně jsou tyto zásady, použité postupy a metody popsány v prováděcí vyhlášce a dílčích metodikách Národního programu rostlin. Pro zajištění uvedených činností na potřebné odborné úrovni musí splňovat účastník Národního programu rostlin předpoklady, stanovené zákonem č. 148/2003 Sb. o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlina mikroorganismů) a vyhláškou č. 458/2003 Sb., kterou se provádí zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů. Tyto kvalifikační předpoklady musí žadatelé o účast v Národním programu rostlin uvést a doložit v žádosti o zařazení do Národního programu rostlin ( 4 zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů) Struktura Národního programu rostlin Shromažďování, hodnocení a charakterizace, dokumentace a konzervace genetických zdrojů jsou na sebe navazující nezbytné a každoročně se opakující 56

65 Přílohy k všeobecné části - díl II činnosti, které musí být na potřebné odborné úrovni zabezpečovány, má-li být zajištěna řádná péče o genetické zdroje a vytvořeny předpoklady pro jejich bezpečné uchování a efektivní využívání. K těmto činnostem patří rovněž služby uživatelům genetických zdrojů (poskytování vzorků genetických zdrojů a informací) a zpravidla i účast na mezinárodní spolupráci. Ve smyslu zákona 148/203 Sb. o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů) jsou tyto činnosti plně zajišťovány v rámci Národního programu rostlin, na základě spolupráce všech účastníků Národního programu rostlin zabývajících se genetickými zdroji zemědělských a zahradních plodin v České republice. Dle závazné Metodiky Národního programu rostlin je odborným tělesem pověřené osoby Rada genetických zdrojů kulturních rostlin, kterou schvaluje ministerstvo (viz Pověřená osoba navrhuje ministerstvu ke schválení předsedu této Rady; jednání Rady se řídí ministerstvem schváleným Jednacím řádem Rady genetických zdrojů kulturních rostlin. Stanoviska Rady mají charakter doporučení. V souladu s mezinárodními prioritami (FAO, 1996: Global Plan of Action) se součástí Národního programu rostlin stává úsilí o rozšíření agro-biodiversity, podpora setrvalého rozvoje zemědělství a jeho nevýrobních funkcí (např. rozšíření druhové pestrosti plodin, rozšiřování opomíjených plodin, výběr vhodných druhů a odrůd pro alternativní využívání produkce, zlepšování půdní úrodnosti, výběr a využití některých cenných krajových odrůd atd). Současnou strukturu Národního programu rostlin charakterizuje Tab. 1. Tabulka 1. Přehled pracovišť zapojených do řešení Národního programu rostlin, jejich aktivity a odpovědnost za kolekce (květen 2006) Účastník Národního programu rostlin, 1a Výzkumný ústav rostlinné výroby (VÚRV) - oddělení genové banky Praha 1b VÚRV - oddělení genové banky, pracoviště Olomouc Aktivity, kolekce KOORDINACE. Národní genová banka; dlouhodobé a střednědobé uchování semen všech generativně množených druhů v aktivní kolekci a vybrané genetické zdroje jako duplikace též v základní kolekci; Informační systém genetických zdrojů (EVIGEZ), poskytování služeb řešitelům kolekcí a uživatelům genetických zdrojů. Kryobanka vybraných vegetativně množených druhů. Kolekce pšenice (včetně planých druhů ), ozimý ječmen, tritikale, kukuřice, slunečnice, řepa cukrová a krmná, pohanka, laskavec, proso, bér a další plodiny; alternativní obilniny, European Cooperation Programme for Crop Genetic Resources Network (ECP/GR) - Evropská databáze pšenice, European Wheat Database (EWDB ). Kolekce zelenin, kořeninových, aromatických a léčivých rostlin; polní genová banka - vegetativně množené druhy; mezinárodní kolekce česneku (Allium sp.). 57

66 Přílohy k všeobecné části - díl II 1c VÚRV Výzkumná stanice vinařská, pracoviště Karlštejn 2 Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o., (ZVÚ) 3 AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby, s.r.o., Šumperk (AGRITEC) 4a OSEVA PRO, s.r.o., OZ Výzkumná stanice travinářská Rožnov-Zubří (OSEVA PRO VST) 4b OSEVA PRO s.r.o., OZ Výzkumný ústav olejnin Opava, (OSEVA PRO VÚO) 5 Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy, s.r.o., (VŠÚO) 6 Mendelova zemědělská a lesnická Univerzita, Brno, Fakulta zahradnická v Lednici (FZ MZLU) 7 Výzkumný ústav pícninářský spol. s r.o. (VÚP) 8 Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o. (VÚB) 9 Chmelařský Institut s.r.o., Žatec (CHI) 10 Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví (VÚKOZ) 11 AMPELOS a.s. Výzkumná stanice vinařská (AMPELOS) 12 Botanický ústav AV ČR (BÚ AV ČR) Část kolekce révy vinné (pro chladné oblasti); Polní genová banka - réva vinná. Kolekce jarního ječmene, ovsa, žita. Kolekce hrachu, fazolu, vikve, bobu, vlčího bobu, ostatních luskovin; len a další přadné plodiny; European Cooperation Programme for Crop Genetic Resources Network (ECP/GR) - Mezinárodní databáze lnu, International Flax Database (IFDB). Kolekce trav včetně planých ekotypů, fytocenózy květnatých luk, okrasné a technické traviny; European Cooperation Programme for Crop Genetic Resources Network (ECP/GR),- Evropská databáze Trisetum flavescens, a Arrhenatherum elatius). Kolekce řepky, řepice, hořčice, máku a dalších olejnin. Kolekce ovocných dřevin: třešně, višně, slivoně, jabloně, hrušně a další drobné bobulovité ovoce; Polní genová banka - vegetativně množené ovocné stromy a keře. Kolekce meruněk, broskví, mandloní,část kolekce révy vinné (interspecifické odrůdy); vybrané vegetativně množené druhy zelenin a okrasných druhů; polní genová banka - vegetativně množené ovocné druhy, vinná réva a vybrané druhy zelenin. Kolekce pícnin: vojtěška, jetel, ostatní pícniny (včetně perspektivních planých druhů ) - mimo trav. Kolekce bramboru (včetně planých a příbuzných druhů); in vitro genová banka bramboru. Kolekce chmele Polní genová banka polní kolekce chmele. Okrasné rostliny; polní genové banky - vegetativně množené okrasné druhy, in vitro kolekce Rhododendron sp. Část kolekce révy vinné (teplomilné odrůdy); polní genová banka. Kolekce vybraných materiálů domácího původu, Iris sp.; polní genová banka- Iris sp. Do Národního programu rostlin je zařazeno patnáct pracovišť patřících dvanácti právním subjektům ze sféry vědecko-výzkumných institucí (VÚRV Praha pracoviště Genové banky v Praze, Genové banky v Olomouci a Výzkumná stanice vinařská Karlštejn; VÚKOZ Průhonice a BÚ AV ČR Průhonice), zemědělských univerzit (ZF MZLU) a soukromých společností, které se zabývají zemědělským výzkumem (ZVÚ Kroměříž, AGRITEC Šumperk, VÚB Havlíčkův Brod, CHI Žatec, VŠÚO Holovousy, VÚP Troubsko, OSEVA PRO VST Zubří a OSEVA PRO - VÚO Opava, AMPELOS Znojmo-Vrbovec). Koordinaci a servisní činnosti (národní 58

67 Přílohy k všeobecné části - díl II informační systém genetických zdrojů EVIGEZ, dlouhodobé uchování semenných vzorků v genové bance, uchování in vitro kultur vybraných vegetativně množených druhů v kryobance) zajišťuje pro všechna pracoviště v České republice genová banka ve VÚRV Praha Ruzyně. Genetické zdroje vegetativně rozmnožovaných druhů jsou uchovávány na pracovištích odpovědných za kolekce těchto druhů, ve většině případů jako polní kolekce (polní genové banky), popř. v in vitro kultuře (brambory). Odpovědná pracoviště zajišťují u svěřených vegetativně množených kolekcí běžné služby genové banky (poskytování a výměny materiálů z kolekcí, výměna informací) Věcná náplň řešení Národního programu rostlin a) Shromažďování genetických zdrojů a rozšiřování kolekcí Genetické zdroje rostlin jsou shromažďovány do kolekcí (podle rodů či druhů), za které odpovídají kurátoři kolekcí. Zvláštní pozornost je věnována materiálům domácího původu, tj. domácím šlechtěným odrůdám, starým místním odrůdám, krajovým formám a planým příbuzným druhům. Zdrojem přírůstků do kolekcí jsou nové odrůdy z domácího šlechtění, zahraniční odrůdy z oblastí s podobnými klimatickými a půdními podmínkami, vzorky získané výměnou se zahraničními genovými bankami a materiály získané sběrovými expedicemi v České republice i zahraničí. V některých případech je nutné znovu získávat ztracené genetické zdroje jejich reintrodukcí ze zahraničních genových bank. Sběrové expedice jsou významným zdrojem pro rozšíření kolekcí o novou původní diversitu a prostředkem pro záchranu genetických zdrojů, které jsou v přírodě či v zemědělské praxi ohroženy. Sběrové expedice musí respektovat ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a jeho prováděcí vyhlášku č. 395/1992 Sb. Pokud jsou předmětem sběrů populace planých druhů rostlin, sběratel nesmí zvýšit riziko genetické eroze a poškodit málo početné populace. V případě šlechtěných odrůd a genetických linií jsou tyto materiály získávány od domácích a zahraničních donorů (ze zahraničí zpravidla na základě mezinárodních dohod a vzájemné reciprocity). Při ukončení registrace odrůd pěstovaných v České republice (pokud tomu nebrání právní ochrana odrůdy) je povinností kurátora kolekce zajistit uchování originálního vzorku v genové bance resp. u účastníka Národního programu rostlin, který zajišťuje konzervaci dané druhové kolekce. Roční nárůsty všech českých kolekcí dosahují v posledních létech 2 3 tisíce položek; nejdůležitějšími zdroji nových materiálů jsou sběrové expedice, genové zdroje od domácích dárců (šlechtění, výzkum) a výměna s partnerskými genovými bankami a ostatními institucemi v zahraničí. Zvyšuje se důraz na cílené doplňování kolekcí (nová genetická diversita, donory významných znaků, podpora agrobiodiversity) a důsledné dodržování podmínek poskytování a výměny genetických zdrojů. Pouze část nově získaných genetických zdrojů je zařazena do kolekcí (cenné zdroje, vhodné pro domácí podmínky). O zařazení nových položek do kolekce rozhoduje kurátor kolekce. Počet vzorků v kolekcích (aktivní kolekce) dosáhl koncem roku 2005 celkem 48 tisíc. Vedle těchto genetických zdrojů jsou na řadě pracovišť dosud uchovávány v pracovních kolekcích vzorky ze sběrových expedic (celkem je evidováno sběrových položek), z nichž však bude po přesevu a zhodnocení zařazena do kolekcí pouze část. V pracovních kolekcích je uchováváno dalších položek pro 59

68 Přílohy k všeobecné části - díl II potřeby jednotlivých pracovišť (zpravidla materiály, o jejichž zařazení do kolekce bude teprve rozhodnuto, podobně jako u materiálů ze sběrů). Z celkového rozsahu kolekcí (48 tis. položek) představují generativně množené druhy 81,9 %, a k vegetativně množeným druhům patří 17,8 %. Nejrozsáhlejší kolekce jsou shromážděny ve VÚRV Praha ( položek, tj. 51,1 % z celkového rozsahu národních kolekcí). Z tohoto počtu je v Praze - Ruzyni v kolekcích položek a na pracovišti Olomouc položek. Rozsáhlé jsou rovněž kolekce ZVÚ Kroměříž (5 349 položek), AGRITEC Šumperk (4 684 položek), OSEVA PRO - VST Zubří (1 946 položek) a VÚP Troubsko (2 381 položek). Největší kolekce vegetativně množených druhů uchovává VŠÚO Holovousy (2 267 položek) a VÚB Havlíčkův Brod (2 084 položek). V plodinovém a druhovém složení jsou nejvíce zastoupeny kolekce obilovin, z nich zvláště pšenice ( položek, včetně příbuzných planých druhů) a ječmen (4 505 položek). Rozsáhlé jsou kolekce zelenin (8 859 položek), z nich zvláště kolekce rodů Lactuca (1 435 položek), Cucumis (991 položek), Cucurbita (751 položek), dále kolekce česneků (622 položek), paprik (520 položek), zahradních hrachů (986 položek), fazolí (902 položek) a rajčat (1 238 položek). Poměrně rozsáhlé kolekce aromatických a léčivých rostlin (573 položek) jsou orientovány zejména na shromažďování domácích druhů a ekotypů. Významné jsou rovněž kolekce pícnin (zejména jetelovin; položek) a polních a zahradních luskovin (2 249 položek hrachů). U vegetativně množených druhů jsou mezinárodně významné kolekce ovocných dřevin (jabloně položek, slivoně 256 položek, třešně a višně 454 položek, meruňky 328 položek, réva vinná 795 položek). V České republice jsou rovněž uchovávány dvě mezinárodní kolekce - mezinárodní kolekce vegetativně množených druhů rodu Allium (česnek, šalotka) na pracovišti Olomouc, VÚRV Praha, a mezinárodní kolekce populací slunečnice ve stejném ústavu na pracovišti genové banky v Praze (91 původních populací z celého světa). Za originální a relativně velkou se považuje kolekce lnu (2 041 položek v kolekci AGRITEC Šumperk), dále kolekce brambor, která patří k velkým a dobře vedeným kolekcím ve světě (2 084 položek ve VÚB Havlíčkův Brod), a rovněž menší avšak významná kolekce chmele v CHI Žatec (328 položek). b) Evidence a dokumentace genetických zdrojů Národní informační systém genetických zdrojů (EVIGEZ) je využíván všemi účastníky Národního programu rostlin. Informační systém je tvořen relační databází, která propojuje pasportní údaje s popisnými daty a s evidencí skladu genové banky. Všechny informace jsou dostupné v centrální dokumentaci v genové bance VÚRV Praha; aktualizace se provádí jednou až dvakrát ročně (podle druhu kolekce) v centrální evidenci i na pracovištích kolekcí. Službou pro nejširší okruh domácích i zahraničních uživatelů je umístění informačního systému EVIGEZ (databáze pasportních dat) na internetu ( Pasportní údaje jsou univerzální pro všechny kolekce genetických zdrojů rostlin; v současné době jsou plně zdokumentovány. Plně zdokumentován je rovněž sklad genové banky. Popisná data jsou získávána na základě hodnocení podle národních klasifikátorů. Kde není k dispozici klasifikátor (menší druhové kolekce), provádí se hodnocení podle seznamu deskriptorů vytvořeného kurátorem kolekce. Popisná data jsou v různém rozsahu k dispozici u 61% genetických zdrojů a tento podíl se zvyšuje s pokračujícím hodnocením kolekcí. Česká republika se významně podílí na přípravě a provozování mezinárodních databází genetických zdrojů. VÚRV Praha, Genová banka, má odpovědnost za Evropskou databázi pšenice ( AGRITEC, výzkum, 60

69 Přílohy k všeobecné části - díl II šlechtění a služby, s.r.o., Šumperk odpovídá za mezinárodní databázi lnu a OSEVA PRO, s.r.o., odštěpný závod Výzkumná stanice travinářská Rožnov-Zubří za evropské databáze ovsíku a trojštětu ( Pověřená osoba a účastníci Národního programu rostlin jsou povinni vést dokumentaci, provádět inventarizaci a poskytovat informace uživatelům genetických zdrojů podle ustanovení 17, 18 a 20 zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů) a dle vyhlášky č. 458/2003 Sb., kterou se provádí zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů. c) Charakterizace a hodnocení genetických zdrojů Charakterizace genetických zdrojů slouží k jednoznačné identifikaci genetického zdroje zejména pro potřeby evidence a managementu genetických zdrojů v kolekci, ale i pro potřeby uživatelů (výzkum, šlechtění). Hodnocení genetických zdrojů je nezbytným předpokladem pro efektivní praktické využití genetických zdrojů a výsledky hodnocení jsou jedním z významných výstupů Národního programu rostlin. Pro potřeby budování databáze popisných dat informačního systému EVIGEZ jsou genetické zdroje hodnoceny ve 2 3letých pokusech a v laboratorních testech (zejména rezistence ke stresům a kvalita produktů), hodnocení je prováděno podle národních klasifikátorů (k dispozici je 41 národních klasifikátorů) vytvořených pro jednotlivé rody případně druhy plodin. Příprava nových klasifikátorů (popř. u menších kolekcí pouze minimálních seznamů deskriptorů) je proto i podmínkou dalšího rozšíření hodnocení kolekcí. Hodnocení provádějí všechna pracoviště Národního programu rostlin podle přijaté metodiky, a to u kolekcí za které odpovídají, ve smyslu povinností stanovených v 12 zákona č. 148/2003 Sb. o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů) a vyhláškou č. 458/2003 Sb., kterou se provádí zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů. d) Uchování (konzervace) genetických zdrojů Pro uchování genetických zdrojů rostlin se využívá dvou odlišných přístupů: - konzervace in situ má za cíl uchovat genetické zdroje jako součást ekosystémů na místě jejich původního výskytu (v přírodě u planých druhů, v prostředí blízkém podmínkám jejich vzniku u krajových odrůd). Tento typ konzervace lze označit jako dynamický, neboť umožňuje další vývoj populací v souladu s podmínkami prostředí; - při konzervaci ex situ jsou vzorky genetických zdrojů uchovávány v kolekcích mimo místa jejich původního výskytu, podle svého biologického charakteru v polních kolekcích (zejména vytrvalé druhy), semenných genových bankách, v in vitro kulturách; u vybraných druhů konzervací in vitro kultur v kryobance. Praktické využití in situ konzervace je v České republice omezené, dosud shromážděné kolekce jsou uchovávány ex situ ; většina zdrojů v genové bance, vegetativně množené druhy v polních kolekcích (genofondové sady, vinice a chmelnice), popř. v in vitro kulturách (brambory). Předpokladem úspěšné konzervace ex situ je získání kvalitních a zdravých vzorků genetických zdrojů s vysokou životností, vhodných pro dlouhodobé uchování. 61

70 Přílohy k všeobecné části - díl II Pokud není takový materiál k dispozici, je nutná regenerace dostupných genetických zdrojů, jejímž cílem je získat vzorky požadovaného rozsahu a kvality; dle odhadů vyžaduje v současné době regeneraci asi 13% všech položek v kolekcích. Semenné vzorky z kolekcí všech generativně množených plodin v České republice jsou uchovávány v genové bance ve VÚRV Praha, kde je v současné době uloženo celkem 36,6 tisíc položek, tj. více než 91% všech semeny množených genetických zdrojů v kolekcích. S výjimkou brambor jsou kolekce vegetativně množených druhů uchovávány jako polní genové banky na pracovištích odpovědných za tyto kolekce. V rozšiřující se kryobance se uchovávají genetické zdroje vegetativně množených druhů ve formě zamrazených meristémů (v současnosti uloženo celkem 120 položek bramboru, jabloní a hrušní, chmele). Připravuje se uchovávání révy vinné jako kultury in vitro a česneku po odběru ozdraveného materiálu jako zmražené meristémy v kryobance. Povinnost dlouhodobě uchovat svěřené kolekce genetických zdrojů (včetně zajištění potřebných regenerací), vyplývá genové bance a účastníkům Národního programu rostlin z 14 zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů); přitom jsou povinni dodržovat zásady a postupy stanovené vyhláškou č. 458/2003 Sb., kterou se provádí zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů, Metodikou a dílčími metodikami. e) Využívání genetických zdrojů Pověřená osoba a účastník Národního programu rostlin jsou povinni, v rozsahu a za podmínek daných 19 a 20 zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů) a vyhláškou č. 458/2003 Sb., kterou se provádí zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů, poskytovat vzorky genetických zdrojů a informace o těchto zdrojích uživatelům v České republice a v zahraničí. Tyto podmínky jsou v souladu s Mezinárodní dohodou o genetických zdrojích rostlin (International Treaty on Plant Genetic Resources, FAO 2001). Předpokládá se dále, že v souladu se zmíněnou Mezinárodní dohodou každý z uživatelů genetických zdrojů uzavře dvoustrannou dohodu s donorem genetických zdrojů (tzv. Material Transfer Agreement), v níž budou podmínky poskytování genetických zdrojů a informací blíže specifikovány. Taková modelová dohoda, byla připravená v roce 2005 v české a anglické verzi pro využití účastníky Národního programu rostlin. Při splnění všech požadovaných podmínek jsou genová banka a účastníci Národního programu rostlin povinni poskytovat vzorky genetických zdrojů pro potřeby šlechtění, vědy, výzkumu a vzdělávání (nikoliv pro přímé komerční využití). Domácím uživatelům jsou vzorky genetických zdrojů poskytovány bezplatně (pouze s manipulačními poplatky poštovné a pod.), zahraničním uživatelům na základě mezinárodních dohod, a to na principu reciprocity a podle znění uzavřených smluv. (Uživatelům je každoročně poskytováno 2,0 až 3,5 tisíce vzorků genetických zdrojů s rozdíly mezi jednotlivými roky i v podílu domácích a zahraničních uživatelů. Mezi uživateli převažují šlechtitelé a výzkumná sféra, menší část materiálů je zasílána pro potřeby vzdělávání, tvorby krajiny, ochrany přírody, muzejnictví a pod.) 62

71 Přílohy k všeobecné části - díl II Pro potřeby uživatelů se, vedle služeb informačního systému EVIGEZ, připravují vědecké publikace, přehledy a katalogy shrnující výsledky hodnocení kolekcí a na jejichž základě je možné vybírat donory významných znaků. Přehled publikací je každoročně uváděn ve výroční zprávě za Národní program rostlin. f) Mezinárodní spolupráce Zařazením do Národního programu rostlin vzniká účastníkovi povinnost podílet se na mezinárodní spolupráci v rámci uzavřených dohod a mezinárodních projektů, na nichž se podílí Národní program rostlin, ve smyslu 26 zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů) a Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 134/1999 Sb., o sjednání Úmluvy o biologické rozmanitosti. Náplň a rozsah mezinárodní spolupráce koordinuje a organizuje pověřená osoba. Cílem mezinárodní spolupráce je, vedle výměny vzorků genetických zdrojů a informací, podílet se na zajištění konzervace a využití biodiversity v globálním měřítku a plnit mezinárodní závazky České republiky. Dále povinnost urychlit aplikace nových technologií, zapojit se do mezinárodní dělby práce a zvýšit úroveň péče o genetické zdroje v České republice, zvýšit potenciální hodnotu genetických zdrojů pro uživatele a přispět k racionalizaci práce s genetickými zdroji. Zvýšení úsilí vynaloženého na ochranu, konzervaci a využití genetických zdrojů a pro rozšíření mezinárodní spolupráce vyplývá z povinnosti České republiky plnit závazky plynoucí z přijetí Úmluvy o biologické rozmanitosti (United Nations Conference on Environment and Development - UNCED, 1992) a následného dokumentu FAO Global Plan of Action (GPA, 1996), jež z pověření Convention on Biological Diversity (CBD) rozpracoval záměry Úmluvy o biologické rozmanitosti a následných dokumentů pro oblast genetických zdrojů zemědělských plodin. Pro Evropu má mimořádný význam mezinárodní spolupráce v rámci regionálního programu Mezinárodního ústavu genetických zdrojů rostlin International Plant Genetic Resources Institute (IPGRI), s názvem European Cooperative Programme for Crop Genetic Resources Networks (ECP/GR) úspěšně koordinující a stimulující spolupráci v Evropě; všechna česká pracoviště účastníků Národního programu rostlin udržující genetické zdroje rostlin jsou do spolupráce s IPGRI zapojena. Členství v ECP/GR a spolupráce s IPGRI a FAO významně napomáhají rozvoji Národního programu rostlin. Národní program rostlin podporuje účast rovněž v dalších mezinárodních projektech zaměřených na podporu konzervace a využití genetických zdrojů rostlin (Rámcový program Evropské unie - program GENRES, COST a další). Národní program rostlin posiluje i dvoustrannou spolupráci jednotlivých pracovišť se zahraničními partnery. Českou účastí v mezinárodní spolupráci (mezinárodní kolekce, mezinárodní databáze, podíl na mezinárodních projektech) se plní požadavek Evropské unie a mezinárodní Úmluvy o biologické rozmanitosti na mezinárodně pojaté ochraně biodiversity. Všechny aktivity mezinárodní spolupráce v rámci ochrany a využití genetických zdrojů přecházejí do Národního programu rostlin jako jeho mezinárodní aktivity. 63

72 Přílohy k všeobecné části - díl II 2.4. Financování Účastníkovi Národního programu rostlin jsou finanční prostředky poskytovány v souladu s 25 zákona č. 148/2003 Sb, o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů). Prostředky jsou poskytovány ze státního rozpočtu prostřednictvím kapitoly ministerstva, na poskytnutí prostředků má účastník Národního programu rostlin právní nárok Koordinace Koordinací činnosti zabezpečuje pověřená osoba, Výzkumný ústav rostlinné výroby, Drnovská 507, Praha-Ruzyně. VÚRV je rovněž provozovatelem genové banky ve smyslu 14 zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů). Statutární zástupce pověřené osoby jmenuje, po projednání s ministerstvem, koordinátora Národního programu rostlin; dále jmenuje členy Rady genetických zdrojů rostlin, svého poradního orgánu pro Národní programu rostlin významných pro výživu a zemědělství, a to na základě statutu a organizačního řádu této Rady, která je odborným konzultačním a poradním orgánem pověřené osoby a účastníků Národního programu rostlin; Rada plní rovněž funkci expertní skupiny pro potřeby Ministerstva zemědělství ČR a pro potřeby Českého výboru pro spolupráci s FAO; vyjadřuje se rovněž k mezinárodní spolupráci. Její stanoviska mají charakter doporučení. Koordinátor Národního programu rostlin odpovídá za přípravu a dodržování metodik Národního programu rostlin, dodržování právních norem a technologických standardů a za efektivní dělbu práce. Koordinuje účast účastníků Národního programu rostlin v mezinárodní spolupráci a zastupuje Českou republiku v mezinárodních programech spolupráce European Cooperative Programme for Crop Genetic Resources Networks (ECP/GR). Výsledky Národního programu rostlin (výroční a závěrečné zprávy) a doporučení Rady genetických zdrojů rostlin je pověřená osoba povinna projednat ve své vědecké radě nebo na zasedání Rady genetických zdrojů rostlin a závěry a doporučení z tohoto projednání předložit ministerstvu vždy do konce března následujícího roku Metodika konzervace a využití genetických zdrojů (Podrobný popis těchto aktivit a použitých metod a technologií je k dispozici na URL: Při řešení Národního programu rostlin jsou využívány zejména následující metodické postupy: 1) Shromažďování genetických zdrojů rostlin Při doplňování kolekcí o nové genetické zdroje se uplatňují zejména sběrové expedice (především na teritoriu České republiky, ale i v zahraničí). Postup a pravidla provádění sběrů se řídí mezinárodními standardy (Code of Conduct for Plant Germplasm Collecting and Transfer, FAO,1993). Dalším významným zdrojem je získávání nových položek od domácích a zahraničních donorů (šlechtění, výzkum); nejvýznamnější je výměna se spolupracujícími institucemi (genovými bankami a dalšími pracovišti, která uchovávají genetické zdroje), která zpravidla probíhá na 64

73 Přílohy k všeobecné části - díl II základě reciprocity služeb. Dostupnost genetických zdrojů je zpravidla podmiňována uzavřením příslušné dohody mezi partnerskými institucemi (tzv. Material Transfer Agreement). Modelová dohoda pro potřeby Národního programu rostlin je k dispozici na výše uvedené internetové adrese. Kolekce jsou doplňovány cíleně, se záměrem rozšířit existující genetickou diversitu v kolekci, získat donory cenných znaků pro využití ve šlechtění a výzkumu a zachovat ohrožené genetické zdroje, zejména zdroje domácího původu. 2) Dokumentace genetických zdrojů rostlin Všichni účastníci Národního programu rostlin využívají Národní informační systém genetických zdrojů (EVIGEZ). EVIGEZ je provozován genovou bankou ve VÚRV Praha Ruzyně (pověřená osoba); je tvořen relační databází, která propojuje pasportní údaje genetických zdrojů s popisnými daty (výsledky charakterizace a hodnocení) a s evidencí skladu genové banky. Výměna informací s účastníky Národního programu probíhá elektronickou formou. Příprava a přenos dat mezi pracovišti jsou unifikovány, což je i předpokladem pro komunikaci s mezinárodními databázemi. Pasportní data v databázi EVIGEZ jsou dostupná na internetové adrese: URL Systém je průběžně doplňován novými daty od účastníků Národního programu (část pasportní a popisná) i z genové banky (informace o uskladněných vzorcích ve skladu genové banky). Je vyvíjen nový uživatelský program, založený na lokálním serveru s využitím prostředí SQL. Pro charakterizaci genetických zdrojů bude umožněn zápis některých genetických charakteristik (DNA markéry) a bude možné přiřazení obrazové dokumentace. Pasportní data mají společný formát pro všechny kolekce, identifikují genetický zdroj a poskytují základní informace o jeho charakteru a původu. Unikátním identifikátorem je evidenční číslo národní (ECN). Popisná data jsou druhově specifická, charakterizují a popisují znaky a vlastnosti genetického zdroje (na základě hodnocení podle národních klasifikátorů nebo jednodušších seznamů deskriptorů) s využitím bodové stupnice. Dokumentace skladu obsahuje informace o lokalizaci vzorků o vlastnosti uložených semen v genové bance. 3) Hodnocení genetických zdrojů Hodnocení genetických zdrojů je nezbytným předpokladem pro jejich efektivní praktické využití. Pro potřeby budování databáze popisných dat informačního systému EVIGEZ jsou genetické zdroje hodnoceny ve dvou až tříletých polních pokusech, sledovány jsou hospodářsky a biologicky významné znaky, s ohledem na požadavky uživatelů a s přihlédnutím ke genetickému založení znaku (zejména znaky s nižší interakcí s prostředím, což platí zvláště pro znaky používané k charakterizaci genetických zdrojů). Polní hodnocení se provádí u většiny genetických zdrojů, v navazujících laboratorních testech se zpravidla hodnotí další znaky (např. kvalita, rezistence ke stresům a pod.). Velmi různé jsou počty hodnocených znaků u jednotlivých druhů. Pouze několik znaků bývá hodnoceno u planých příbuzných druhů a okrajových plodin; počet hodnocených znaků zpravidla stoupá s významem plodiny; u většiny kolekci je hodnoceno znaků. Pro management kolekcí i pro uživatele mají význam tzv. charakterizační data, která umožňují jednoznačnou identifikaci genetického zdroje, ale i například posouzení genetické rozdílnosti v rámci souborů; někdy jich lze využít i jako markérů významných znaků. Vedle morfologických znaků jsou pro tento účel využívány zejména DNA markéry. 4) Konzervace genetických zdrojů 65

74 Přílohy k všeobecné části - díl II Základním předpokladem bezpečného uchování genetických zdrojů je jejich regenerace (pokud není k dispozici větší množství životných semen či rostlin) a následná konzervace. Všechny kolekce semeny množených druhů jsou v rámci Národního programu rostlin uchovávány v genové bance ve VÚRV Praha Ruzyně v tzv. aktivní kolekci při -5 C, u rychle stárnoucích semen při -18 C. Genetické zdroje domácího původu jsou uchovávány duplicitně i v tzv. základní kolekci při -18 C. Genetické zdroje domácího původu jsou dále uloženy jako bezpečnostní duplikace ve Slovenské genové bance v Piešťanech. Před uložením vzorku do genové banky je kontrolována životnost a čistota semen a semena jsou šetrně vysoušena (podle druhů na 4-8% vlhkosti) a ukládána v parotěsných obalech s přídavkem silikagelu. Sklad genové banky ve VÚRV Praha má celkovou kapacitu skladovacích obalů v pěti klimatizovaných komorách. Dvě komory s kapacitou skladovacích obalů pracují v teplotním režimu -18 C a zbývající tři komory o kapacitě skladovacích obalů udržují teplotu -5 C. Většina vegetativně množených druhů je dosud uchovávána v polních kolekcích (genofondové sady, vinice, chmelnice), část kolekcí je uchovávána v in vitro kultuře (brambory, vybrané okrasné rostliny). Činnost zahájila kryobanka ve VÚRV Praha-Ruzyně, která se zaměřuje na skladování in vitro kultur v tekutém dusíku. Kryobanka je využívána pro zamrazování meristémů bramboru, jabloní a hrušní, chmele a Allium sp., připravuje se kryoprotokol pro jahodník, třešeň a višně a pro révu vinnou a další plodiny. V omezeném rozsahu se využívá in situ a on farm konzervace (plané druhy příbuzné kulturním rostlinám, ekotypy pícnin, vybrané krajové odrůdy ovocných dřevin). 5) Služby uživatelům Genetické zdroje jsou poskytovány uživatelům z oblasti šlechtění, vědy, výzkumu a vzdělávání, a to pouze pro nekomerční využití. Vzorky genetických zdrojů jsou poskytovány na principu volné dostupnosti a bezplatnosti, avšak za určitých podmínek stanovených v zákoně č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů) a vyhláškou č. 458/2003 Sb., kterou se provádí zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů; oba tyto dokumenty jsou v souladu s Mezinárodní dohodou o rostlinných genetických zdrojích (International Treaty on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture - ITPGRFA, FAO 2001), ke které Česká republika přistoupila v roce Podrobné podmínky poskytování vzorků genetických zdrojů jsou stanoveny v modelové Dohodě o poskytování genetických zdrojů rostlin (Material Transfer Agreement); využití této dohody je doporučeno všem účastníkům Národního programu rostlin. 6) Mezinárodní spolupráce Mezinárodní spolupráce se realizuje jednak prostřednictvím aktivní účasti v mezinárodních programech (Global Plan of Action FAO, 1996; European Coopetative Programme for Crop Networks - ECP/GR, 1983) a v projektech programu GENRES (Evropské unie, rámcové programy výzkumu). Další formou spolupráce jsou dvoustranné mezinárodní projekty (např. program Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy KONTAKT ) a dohody. Do mezinárodní spolupráce jsou zapojeni prakticky všichni účastníci Národního programu. 66

75 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha 6.2 Seznam účastníků Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity a jejich aktivity (k ) Pracoviště, adresa, kontakt 1a) Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. (VÚRV) - oddělení genové banky Praha Drnovská Praha Ruzyně Tel.: Fax: cropscience@vurv.cz 1b) VÚRV v.v.i. - oddělení zelenin a speciálních plodin Šlechtitelů Olomouc-Holice Tel. + Fax: vurv@genobanka.cz 1c) VÚRV v.v.i. Výzkumná stanice vinařská, Karlštejn 98 Tel.Fax: vsv@vurv.cz 2) Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o. Havlíčkova Kroměříž Tel.: Fax: vukrom@vukrom.cz 3) AGRITEC,výzkum, šlechtění, služby, s.r.o., Zemědělská Šumperk Tel.: Fax: agritec@agritec.cz Aktivity, kolekce Koordinace. Národní genová banka; dlouhodobé a střednědobé uchování semen všech generativně množených druhů v aktivní kolekci a vybrané GZ jako duplikace též v základní kolekci; Informační systém GZ (EVIGEZ), poskytování služeb řešitelům kolekcí a uživatelům GZ. Kolekce pšenice (včetně planých druhů ), ozimý ječmen, tritikale, pohanka, laskavec, proso, bér a další alternativní obilniny, kukuřice, slunečnice, řepa cukrová a krmná Kryobanka vybraných vegetativně množených druhů.ecpgr- Evropská databáze pšenice (EWDB) Kolekce zelenin, kořeninových, aromatických a léčivých rostlin; Polní GB - vegetativně množené druhy Mezinárodní kolekce česneku (Allium sp.) Část kolekce révy vinné Polní GB - réva vinná Kolekce jarního ječmene, ovsa, žita Kolekce hrachu, fazolu, vikve, lupiny, bobu, ostatních luskovin potravinového využití; len a další přadné plodiny ECPGR - Mezinárodní databáze lnu (IFDB) 67

76 Přílohy k všeobecné části - díl II 4a) OSEVA PRO s.r.o. OZ Výzkumná stanice travinářská Rožnov -Zubří Hamerská Zubří Tel.: Fax: zubri@oseva.cz 4b) OSEVA PRO s.r.o. OZ Výzkumný ústav olejnin Opava Purkyňova Opava Tel.: Fax: opava@oseva.cz 5) Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy, s.r.o Holovousy Tel.: Fax: vsuohl@vsuo.cz 6) MendelovaUniverzita v Brně Zahradnická fakulta Valtická Lednice Tel.: Fax: krska@zf.mendelu.cz 7) Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o. Troubsko Zahradní Troubsko Tel.: Fax: vupt@vupt.cz 8) Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o. Dobrovského Havlíčkův Brod Tel: Fax: vubhb@vubhb.cz 9) Chmelařský Institut s.r.o., Žatec Kadaňská Žatec Tel.: Fax: jiri.koren@telecom.cz Kolekce trav včetně planých ekotypů, okrasné a technické traviny ECP/GR- Evropská databáze (Trisetum a Arrhenatherum) Kolekce řepky, řepice, hořčice, máku a dalších olejnin mimo slunečnice Kolekce ovocných dřevin: třešně, višně, slivoně, jabloně, hrušně, ořešák, drobné bobuloviny, jahody, vybrané minoritní ovocné druhy Polní GB - vegetativně množené ovocné stromy a keře Kolekce meruněk, broskví, mandloní, révy vinné (část kolekce); vybrané vegetativně množené druhy zelenin a okrasných druhů; Polní GB - vegetativně množené ovocné druhy, vinná réva a vybrané druhy zelenin Kolekce pícnin: vojtěška, jetel, jeteloviny a ostatní pícniny (včetně perspektivních planých druhů ) a fytocenózy květnatých luk - mimo trav Kolekce bramboru (včetně planých příbuzných druhů); Genová banka in vitro Kolekce chmele Polní GB polní kolekce chmele 68

77 Přílohy k všeobecné části - díl II 10) Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. Květnové nám Průhonice Tel.: Fax: vukoz@vukoz.cz 11) AMPELOS, Štechtitelská stanice vinařská Znojmo, a.s Vrbovec 274 Tel.: Fax: info@ampelos.cz 12) Botanický ústav AV ČR, v.v.i. Zámek Průhonice Telefon: ibot@ibot.cas.cz Okrasné rostliny Polní GB -vegetativně množené okrasné druhy, in vitro kolekce Rhododendron sp. Vybrané letničky a dvouleté generativně i vegetativně množené okrasné druhy Réva vinná, teplomilné kultivary (část kolekce) Polní GB- réva vinná Kolekce vybraných materiálů (zejména domácího původu) Iris sp. Polní GB- Iris sp. 69

78 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha 6.3 Statut Rady genetických zdrojů a seznam členů Statut a organizační řád Rady genetických zdrojů kulturních rostlin Článek 1. Základní ustanovení Rada genetických zdrojů kulturních rostlin (dále RGZ) je odborným konzultačním a poradním orgánem Pověřené osoby a účastníků Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agrobiodiversity (dále jen NP). RGZ plní rovněž funkci expertní skupiny pro potřeby Ministerstva zemědělství ČR (dále MZe) a pro potřeby Českého výboru pro spolupráci s FAO; vyjadřuje se ke spolupráci s mezinárodními organizacemi (zejména FAO a IPGRI) a k mezinárodní spolupráci účastníků NP. Činnost RGZ vychází ze zákona č. 148/2003 o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství, prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu a z Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu, zemědělství a lesní hospodářství, přijatého MZe v roce Stanoviska RGZ mají charakter doporučení. Článek 2. Působnost RGZ RGZ se zabývá problematikou, která má přímou či nepřímou souvislost s genetickými zdroji rostlin pro zemědělství a výživu, zejména s ohledem na uchování těchto genetických zdrojů (dále GZ), jejich shromažďování (včetně sběrových expedic), dokumentaci, charakterizaci, hodnocení a využívání. RGZ podporuje efektivní využívání GZ pro setrvalý rozvoj zemědělství, zejména pro zlepšování biologického potenciálu plodin a rozšíření a efektivní využití agro- biodiversity v systémech hospodaření na půdě a pro zajišťování nevýrobních funkcí zemědělství. Uvedený okruh působnosti odpovídá mandátu obdobných národních rad v jiných zemích a je vymezen mezinárodními dokumenty o ochraně a využívání genetických zdrojů rostlin a biodiversity, zejména Convention on Biodiversity (1992), International Treaty on Plant Genetic Resources (FAO, 2001) a Global Plan of Action (FAO, 1996). RGZ projednává a posuzuje zejména: 1. Dodržování metodických zásad a platných standardů a jejich potřebné inovace na všech úsecích práce s GZ. 2. Provádí pravidelná hodnocení (výroční zprávy, periodická hodnocení, kontroly) výsledků práce jednotlivých účastníků a celého NP, doporučuje změny řešení a priority. 3. Posuzuje finanční a organizačního zajištění NP, popř. přispívá k vyhledávání dalších finančních zdrojů pro řešení návazných výzkumných projektů. 4. Posuzuje žádosti o účast v NP a předkládá doporučení MZe a pověřené osobě. 5. Posuzuje návrhy účastníků NP na změny či ukončení jejich účasti v NP. 6. Poskytuje odbornou a metodickou pomoc při práci s genofondy rostlin, se zvláštním důrazem na zachování, studium a setrvalé využívání GZ. 70

79 Přílohy k všeobecné části - díl II 7. Poskytuje odbornou a metodickou pomoc při výzkumu, rozšiřování a využívání agrobiodiversity v zemědělské praxi. 8. Podporuje rozvoj mezinárodní spolupráce a naplňování smluvních závazků, přispívá k mezinárodní výměně GZ a informací prostřednictvím Genové banky a jednotlivých účastníků Národního programu. 9. Podporuje spolupráci s domácími i zahraničními organizacemi a institucemi, včetně nevládních organizací, při ochraně a setrvalém využívání genofondů a biodiversity. 10. Napomáhá efektivní spolupráci s aplikovaným výzkumem, šlechtěním, zemědělskou praxí a státní správou při optimálním využití GZ pro genetickém zlepšování rostlin a pro rozšiřování vnitrodruhové i mezidruhové diversity v zemědělství a při tvorbě krajiny. 11. Vytváří platformu pro vědeckou a odbornou diskusi k problematice genofondů a agrobiodiversity, pořádá semináře a konference, přispívá k propagaci GZ a biodiversity. Článek 3. Členství, organizační struktura a rozhodování RGZ 1. Členy RGZ jmenuje ředitel VÚRV Praha jako statutární zástupce pověřené osoby ve smyslu zákona č. 148/2003. U zástupců (členů RGZ) z okruhu účastníků NP se tak děje na návrh statutárních zástupců těchto pracovišť; při návrhu více zástupců za právní subjekt musí být uvedeno, kdo subjekt formálně zastupuje, a má tedy hlasovací právo. 2. Členy RGZ s právem hlasovat jsou: - Pověření zástupci účastníků Národního programu; - Pracovníci odpovědní za IS EVIGEZ a činnost Genové banky; - Zástupci MZe, MŽP, ČMŠSA, ÚKZÚZ; - Dle potřeby zástupci veřejně prospěšných organizací, uživatelů genetických zdrojů, popř. dalších spolupracujících subjektů; 3. Členy RGZ jsou rovněž kurátoři kolekcí, kteří formálně nezastupují účastníky Národního programu; tito členové nemají hlasovací právo. 4. RGZ předsedá koordinátor NP, jmenovaný pověřenou osobou ve smyslu zákona č. 148/ Funkční období členů RGZ je pětileté, na návrh statutárních zástupců účastníků NP může dojít k výměně členů RGZ i během funkčního období. 6. RGZ rozhoduje většinou hlasů přítomných členů s právem hlasovacím; při rovnosti hlasů je rozhodující hlas předsedy. Článek 4. Zasedání RGZ 1. Zasedání RGZ jsou svolávána předsedou podle potřeby, nejméně však jedenkráte za rok. 2. Na výročním zasedání RGZ se každoročně hodnotí stav řešení NP a dosažené výsledky, výstupy a parametry řešení, jakož i úkoly a priority pro další období. 3. V průběhu roku RGZ organizuje semináře, vzdělávání a další aktivity dle aktuálních požadavků a potřeb, v souladu s Článkem 2. Článek 5. Platnost statutu a organizačního řádu 71

80 Přílohy k všeobecné části - díl II Tento statut a organizační řád nabývá platnosti dne Změny statutu a organizačního řádu mohou být prováděny pouze písemně, se souhlasem pověřené osoby a ministerstva ve smyslu zákona č. 148/2003. V Praze dne: Mgr. Jan Lipavský, CSc. ředitel VÚRV Praha Seznam členů Rady genetických zdrojů pro období let (stav k 2. září 2009) Ing. Ladislav DOTLAČIL,CSc. dotlacil@vurv.cz předseda RGZ, koordinátor Národního programu (VÚRV,v.v.i. Praha) Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha (VÚRV) Mgr. Iva FABEROVÁ faberova@vurv.cz Ing. Vojtěch HOLUBEC, CSc. holubec@vurv.cz Ing. Dagmar JANOVSKÁ, Ph.D. janovska@vurv.cz Ing. Eva PELICHOVÁ pelichova@vurv.cz Ing. Zdeněk STEHNO, CSc. stehno@vurv.cz VÚRV,v.v.i., pracoviště Olomouc Ing. Karel DUŠEK,CSc. Ing. Elena DUŠKOVÁ Ing. Pavel KOPECKÝ Ing. Kateřina SMÉKALOVÁ, Ph.D. Mgr. Eva POSPÍŠILOVÁ Ing. Helena STAVĚLÍKOVÁ, Ph.D. VÚRV,v.v.i., VSV Karlštejn RNDr. Olga JANDUROVÁ, CSc. dusek@genobanka.cz duskova@genobanka.cz kopecky@genobanka.cz smekalova@genobanka.cz pospisilova@genobanka.cz stavelikova@genobanka.cz jandurova@vurv.cz *** AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby s.r.o. Šumperk Ing. Miroslav HOCHMAN (ředitel) hochman@agritec.cz Ing. Martin PAVELEK, CSc. pavelek@agritec.cz Ing. Miroslav HÝBL, Ph.D. hybl@agritec.cz 72

81 Přílohy k všeobecné části - díl II AMPELOS, a.s. šlechtitelská stanice vinařská Znojmo-Vrbovec Ing. Lukáš KYLIÁN (jednatel) info@ampelos.cz Botanický ústav AV ČR,v.v.i. Průhonice Doc. RNDr. Jan KIRSCHNER, CSc. (ředitel) Ing. Uljana BLAŽKOVÁ Chmelařský institut s.r.o. Žatec Ing. Jiří KOŘEN (ředitel) Ing. Vladimír NESVADBA, Ph.D. kirschner@ibot.cas.cz ublazkova@ibot.cas.cz jiri.koren@telecom.cz v.nesvadba@telecom.cz OSEVA PRO s.r.o., OZ Výzkumná stanice travinářská Rožnov - Zubří Ing. Bohumír CAGAŠ, CSc. (ředitel OZ) cagas@oseva.cz Ing. Magdalena ŠEVČÍKOVÁ sevcikova@oseva.cz Ing. Martin Lošák losak@oseva.cz OSEVA PRO s.r.o., OZ Výzkumný ústav olejnin Opava Ing. Andrea RYCHLÁ rychla@oseva.cz Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod s.r.o. Ing. Jaroslav ČEPL, CSc. (ředitel) cepl@vubhb.cz Ing. Jaroslava DOMKÁŘOVÁ, Ph.D. domkarova@vubhb.cz Ing. Vendulka HORÁČKOVÁ, CSc. horackova@vubhb.cz Výzkumný ústav ovocnářský Holovousy s.r.o. Ing. Václav LUDVÍK (ředitel ) ludvik@vsuo.cz Ing. František PAPRŠTEIN,CSc. fp@vsuo.cz Ing. Jarmila LUDVÍKOVÁ Výzkumný ústav pícninářský, spol. s.r.o. Troubsko RNDr. Jan NEDĚLNÍK, Ph.D. (ředitel ) nedelnik@vupt.cz Mgr. Helena HUTYROVÁ markova@vupt.cz Ing. Jan PELIKÁN, CSc. pelikan@vupt.cz Mgr. Tomáš VYMYSLICKÝ vymyslicky@vupt.cz Ing. Pavlína GOTTWALDOVÁ gottwaldova@vupt.cz Ing. Daniela KNOTOVÁ knotova@vupt.cz Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví,v.v.i. Průhonice Doc. Ing. Ivo TÁBOR, CSc. (ředitel ) tabor@vukoz.cz Ing. Hynek URBÁNEK urbanek@vukoz.cz Ing. Petr NOVÁK novak@vukoz.cz Zahradnická fakulta, Ústav ovocnictví, MZLU Lednice Doc. Dr. Ing. Boris KRŠKA krska@zf.mendelu.cz Ing. Tomáš NEČAS, Ph.D. necast@zf.mendelu.cz Ing. Jarmila NEUGEBAUEROVÁ, Ph.D. neugebj@zf.mendelu.cz Ing. Ivo ONDRÁŠEK, Ph.D. ondrasek@zf.mendelu.cz Doc. Ing. Pavel PAVLOUŠEK, Ph.D. pavlous@zf.mendelu.cz 73

82 Přílohy k všeobecné části - díl II Prof. Ing. Vojtěch ŘEZNÍČEK, CSc. Doc. Dr. Ing. Jiří UHER reznicek@mendelu.cz uher@zf.mendelu.cz Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž s.r.o. Ing. Slavoj PALÍK, CSc. (ředitel ) palik@vukrom.cz Dr. Ing. Jarmila MILOTOVÁ milotova@vukrom.cz Ing. Lenka NEDOMOVÁ, Ph.D. nedomova@vukrom.cz MZe ČR odbor zemědělských komodit Ing. Ivan BRANŽOVSKÝ,CSc. ivan.branzovsky@mze.cz Vedoucí oddělení speciálních plodin MZe ČR odbor výzkumu, vzdělávání a zakladatelské činnosti Ing. Karel Jan ŠTOLC,CSc. karel.stolc@mze.cz Českomoravská šlechtitelská a semenářská asociace Praha Ing. Ladislav ROSENBERG,CSc. office@cmssa.cz Ředitel ČMŠSA SEMO s.r.o. Smržice Ing. Jan PRÁŠIL (ředitel ) prasil@semo.cz Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský OOZ Brno Ing. Jiří SOUČEK jiri.soucek@ukzuz.cz 74

83 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha 6.4 Přehled kódů a akronymů řešitelských plodinových ústavů - účastníků Národního programu používaných v IS EVIGEZ (obsah číselníku EVGC01) Kód 1 Akronym 2 INSTCODE 3 Ústav 01 CSKRUZYNE CZE CSKKROME CZE CSKSUMPERK CZE CSKHBROD CZE027 VÚRV,v.v.i. Praha-Ruzyně, odbor genetiky, šlechtění a kvality produktů (VÚRV) Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž s.r.o. (ZVÚ) AGRITEC, výzkum, šlechtění, služby, s.r.o., Šumperk Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o. (VÚB) 08 CSKZATEC CZE112 Chmelařský institut s.r.o., Žatec (CHI) 09 CSKOLOMOUC CZE CSKHOLOVOU CZE CSKPRUHON CZE CSKTROUBSK CZE CSKZUBRI CZE CSKOPAVA CZE CSKKARLST CZE CSKLEDNICE CZE CSKBUPRUH CZE CZEZNOJMO CZE005 VÚRV,v.v.i. oddělení zelenin a speciálních plodin, Olomouc Výzkumný a šlechtiteský ústav ovocnářský Holovousy, s.r.o. (VŠÚO) Výzkumný ústav Sylva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví,v.v.i. Průhonice (VÚKOZ) Výzkumný ústav pícninářský spol. s r.o., Troubsko (VÚP) OSEVA PRO s.r.o., Výzkumná stanice travinářská Zubří (VST) OSEVA PRO s.r.o., Výzkumný ústav olejnin Opava (VÚO) VÚRV,v.v.i., Výzkumná stanice vinařská, Karlštejn (VSV) Mendelova univerzita v Brně, Zahradnická fakulta, Lednice (MU ZF) Botanický ústav AV ČR, v.v.i. Průhonice (BÚ AV) AMPELOS, Šlechtitelská stanice vinařská Znojmo,a.s. 1 Kód ústavu používaný v EVIGEZu (chybějící čísla v řadě náležela původně slovenským ústavům v rámci Československa) 2 Akronym, kódy ze staršího seznamu ústavů FAO/IBPGR sestávající z 3 písmen zkratky státu podle rozšířeného ISO kódu 3166 a zkratky názvu ústavu 3 INSTCODE nový mezinárodní kód ústavů FAO WIEWS sestávající z z 3 písmen zkratky státu podle rozšířeného ISO kódu 3166 a 3-4 číslic kódu ústavu (tj. pořadového čísla v rámci státu) 75

84 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha 6.5 Zodpovědnosti účastníků NP za kolekce GZR k Kod Zodpovědný UST ústav Kod PLOD Kolekce Výjimka/poznámka 01 CSKRUZYNE B01 Beta vulgaris L. var. altissima DOELL zakonzervovaná kol. 01 B02 Beta vulgaris L. var. rapacea KOCH. zakonzervovaná kol. 01 C01 Triticum L. (winter) 01 C02 Triticum L. (spring) 01 C05 Hordeum L. (winter) 01 C09 xtriticosecale WITTM. (winter) 01 C10 xtriticosecale WITTM. (spring) 01 C21 Aegilops L. 01 C22 Hordelymus (JESSEN) JESSEN 01 C23 Dasypyrum (COSS. et DURIEN)T.D 01 C24 xhaynaldoticum CIF. et GIACOM. 01 C25 Leymus HOCHST. 01 C26 Psathyrostachys NEVSKI 01 C27 Pascopyrum LOEVE 01 C28 Agropyron J.GAERTN. 01 C29 Elymus L. 01 C30 Elytrigia DESV. 01 C31 Pseudoroegneria (NEVSKI) LOEVE 01 C32 Thinopyrum LOEVE 01 C33 Taeniatherum NEVSKI 01 C34 Eremopyrum (LEDEB.) J.et SP. 01 C37 Heteranthelium HOCHST 01 C42 Crithopsis (Schult.) Roshev. 01 O13 Helianthus annuus L. zakonzervovaná kol. 01 Z01 Zea mays L.(lines) zakonzervovaná kol. 01 Z02 Zea mays L.(cultivars) zakonzervovaná kol. 01 Z03 Zea mays L.(populations) zakonzervovaná kol. 01 Z11 Panicum miliaceum L. 01 Z12 Panicum (other sp.) Ruzyně / Zubří jen okrasné druhy 01 Z15 Sorghum bicolor (L.) MOENCH. 01 Z16 Sorghum saccharatum (L.) MOENCH. 01 Z17 Sorghum sudanense (PIPER) STAPF in PRAIN 01 Z18 Sorghum (other sp.) 01 Z23 Setaria italica (L.) P.BEAUV. 01 Z24 Setaria BEAUV. (other sp.) Ruzyně / Zubří jen okrasné druhy 01 Z25 Eleusine J.GAERTN. Ruzyně / Zubří jen okrasné druhy 01 Z26 Eragrostis BEAUV. Ruzyně / Zubří jen okrasné druhy 01 Z27 Pennisetum L. Ruzyně / Zubří jen okrasné druhy 01 Z29 Digitaria 01 Z30 Echinochloa BEAUV. 01 Z50 Fagopyrum esculentum MOENCH. 01 Z51 Fagopyrum (other sp.) 01 Z52 Amaranthus L. 76

85 Přílohy k všeobecné části - díl II Kod Zodpovědný UST ústav Kod PLOD Kolekce 01 Z55 Chenopodium L. VÚRV Praha - Ruzyně konec 03 CSKKROME C03 Secale L. (winter) 03 C04 Secale L. (spring) 03 C06 Hordeum L. (spring) 03 C07 Avena L. (spring) 03 C08 Avena L. (winter) ZVÚ Kroměříž konec 05 CSKSUMPERK L01 Pisum sativum L. convar. sativum 05 L02 Pisum sativum L. convar. speciosum 05 L03 Vicia sativa L. 05 L04 Faba ADANS. 05 L05 Phaseolus L. 05 L06 Glycine max (L.) MERR. 05 L07 Lupinus L. 05 L08 Lens culinaris MEDIC. 05 L09 Pisum (other sp.) 05 L11 Cicer L. 05 L16 Vicia pannonica CRANTZ 05 L17 Vicia villosa ROTH. 05 X11 Linum usitatissimum L.(lines) 05 X12 Linum usitatissimum L.(landraces) 05 X13 Linum usitatissimum L.(advanced cvs.) 05 X15 Cannabis L. AGRITEC Šumperk konec 07 CSKHBROD S01 Solanum tuberosum L. (cvs.) 07 S02 Solanum tuberosum L. (hybrids) 07 S03 Solanum L. (other sp.) 07 S04 Solanum L. (interspecific hybrids) 07 S05 Solanum tuberosum L. (dihaploids) VÚB Havlíčkův Brod konec 08 CSKZATEC X90 Humulus lupulus L. CHI Žatec konec 09 CSKOLOMOUC A03 Acorus L. 09 A05 Agrimonia L. 09 A08 Althaea L. s.l. 09 A11 Anethum L. 09 A12 Archangelica L. 09 A13 Arctium L. 09 A17 Artemisia L. 09 A19 Atropa L. 09 A20 Borago L. 09 A21 Calendula L. 09 A22 Carum L. Výjimka/poznámka polní hrách - výjimka (+Olomouc) polní fazol - výjimka (+Olomouc) okrasné v Průhonocích DJ1 hrách-ostatní druhy, výjimka (+Olomouc) Alcea rosea v Průhonicích D46 Okras. D04 ve VUKOZ Průhonice 77

86 Přílohy k všeobecné části - díl II Kod Zodpovědný UST ústav Kod PLOD Kolekce Výjimka/poznámka 09 A26 Centaurea s.l. 09 A27 Cnicus benedictus L. 09 A31 Coriandrum L. 09 A33 Datura stramonium L. 09 A34 Digitalis L. okras.v Průhonic. DB6 09 A38 Filipendula P.MILLER 09 A39 Foeniculum vulgare MILLER ssp. vulgare 09 A41 Galega officinalis L. 09 A43 Gentiana L. 09 A50 Hypericum L. 09 A51 Hyssopus L. 09 A52 Inula L. 09 A55 Lavandula L. 09 A56 Leonurus L. 09 A57 Levisticum HILL 09 A59 Majorana MILLER 09 A60 Malva L. pícniny v Troubsku T27 09 A61 Marrubium L. 09 A62 Chamomilla recutita (L.) RAUSCHERT. 09 A63 Melissa L. 09 A64 Mentha L. 09 A66 Nigella L. ckras. v Průhonic. DL1 09 A68 Ocimum L. okras. v Průhonic. DL3 09 A69 Origanum L. 09 A71 Trigonella foenum-graecum L. Trigonella -ostatní pícnina v Troubsku T25 09 A72 Pimpinella L. 09 A73 Plantago L. 09 A75 Ononis L. pícnina v Troubsku T20 09 A76 Potentilla L. 09 A79 Ruta L. 09 A80 Salvia L. okrasná v Lednici D32 09 A81 Saponaria L. 09 A82 Satureja L. 09 A84 Silybum ADANS. 09 A85 Solanum dulcamara L. 09 A86 Solidago L. 09 A89 Thymus L. 09 A90 Tanacetum vulgare L. 09 A92 Valeriana L. 09 A93 Verbascum L. 09 A95 Anthriscus PERS. 09 A96 Agastache CLAYTON ex GRONOV. 09 A97 Bellamcanda L. 09 AA2 Betonica L. 09 AB3 Epilobium L. 09 AB4 Eryngium L. 09 AD6 Rhodiola L. 09 AD8 Sanguisorba L. 09 AE1 Scutellaria L. 78

87 Přílohy k všeobecné části - díl II Kod UST Zodpovědný ústav Kod PLOD Kolekce 09 AE5 Verbena L. 09 AF2 Echinacea MOENCH. 09 AF6 Oenothera L. 09 AF7 Amsonia sp. 09 AF8 Dracocephalum L. 09 B03 Beta vulgaris L. var. vulgaris 09 B04 Beta vulgaris L. var. cicla L. 09 B05 Beta L. (wild sp.) 09 H01 Allium sativum L. 09 H02 Allium cepa L. 09 H04 Allium schoenoprasum L. 09 H06 Allium porrum L. 09 H07 Allium (other sp.) 09 H10 Apium graveolens L. 09 H15 Benincasa SAVI 09 H16 Brassica oleracea L 09 H17 Brassica oleracea L. var. acephala (DC.) 09 H18 Brassica oleracea var. capitata L. 09 H19 Brassica oleracea var. sabellica L. 09 H20 Brassica oleracea var. sabauda L. 09 H21 Brassica oleracea var. gemmifera DC. 09 H22 Brassica oleracea var. gongylodes L. 09 H23 Brassica oleracea var. botrytis L. 09 H24 Brassica oleracea var. italica PLENCK. 09 H26 Brassica rapa L. ssp. rapa 09 H27 Brassica rapa var. pekinensis HANELT 09 H28 Brassica napus var. napobrassica 09 H29 Brassica sp. (other sp.) 09 H31 Capsicum L. 09 H34 Chrysanthemum coronarium L. 09 H35 Cichorium intybus L. 09 H36 Cichorium endivia L. 09 H37 Citrullus SCHRAD. 09 H39 Cucumis sativus L. 09 H40 Cucumis melo L. 09 H41 Cucumis L. (other sp.) 09 H42 Cucurbita L. 09 H44 Cynara L. 09 H48 Daucus carota L. 09 H50 Echinocystis TORREY et GRAY Foeniculum vulgare ssp. dulce 09 H53 (DC.)BERT. 09 H54 Helianthus tuberosus L. 09 H57 Lactuca sativa L. 09 H58 Lactuca L. (other sp.) 09 H59 Lagenaria SER. 09 H61 Lepidium L. 09 H63 Luffa P.MILLER 09 H64 Lycopersicon MILLER <indeterminate> Výjimka/poznámka okrasná v Průhonicích D38 okrasná v Průhonicích DU6 79

88 Přílohy k všeobecné části - díl II Kod Zodpovědný UST ústav Kod PLOD Kolekce 09 H65 Lycopersicon MILLER <determinate> 09 H67 Nicandra L. 09 H68 Momordica L. 09 H69 Pastinaca L. 09 H70 Petroselinum A.W.HILL 09 H71 Physalis L. 09 H73 Raphanus sativus L. var. major A. VOSS 09 H74 Raphanus sativus L. var. radicula PERS. 09 H77 Scorzonera L. 09 H81 Solanum melongena L. 09 H82 Spinacia L. 09 H83 Trichosanthes L. 09 H85 Tetragonia L. 09 L01 Pisum sativum L. convar. sativum 09 L05 Phaseolus L. 09 L09 Pisum (other sp.) 09 X95 Nicotiana sp. VÚRV Olomouc konec 10 CSKHOLOVOU F01 Malus domestica BORKH. 10 F02 Malus P.MILLER (other sp.) 10 F07 Pyrus communis L. (European cvs.) 10 F09 Pyrus L. (wild sp.) 10 F15 Sorbus aucuparia L. 10 F16 Aronia melanocarpa (MICHX.)ELLIOT 10 F18 Prunus domestica L. 10 F19 Prunus L. 10 F20 Prunus cerasifera EHRH. 10 F21 Prunus L. (other sp.) 10 F35 Cerasus avium (L.) MOENCH 10 F37 Cerasus vulgaris P.MILLER 10 F38 Cerasus P.MILLER (other sp. and hybr.) 10 F40 Rubus idaeus L. (cvs.) 10 F41 Rubus L. (other rapsberr. and hybrids) 10 F43 Rubus fruticosus agg. (cvs. and wild) 10 F46 Fragaria x ananassa (DUCH.)GUE 10 F51 Juglans regia L. 10 F54 Corylus avellana L. 10 F59 Ribes rubrum L. (red and white) 10 F60 Ribes nigrum L. 10 F63 Grossularia uva-crispa (L.)MILL. 10 F64 Grossularia P.MILLER (other. sp.) 10 F68 Vaccinium L. (American cvs.) VŠÚO Holovousy konec 12 CSKPRUHON D02 Antirrhinum L. 12 D04 Calendula L. <hort. cvs.> 12 D07 Chrysanthemum L. <hort. cvs.> Výjimka/poznámka zahradni hrách - výjimka (+Šumperk) zahradni fazol - výjimka(+šumperk) hrách-ostatní druhy, výjimka (+Šumperk) Okrasné - zde jen cv. - pro pripad duplikace! výjimka s A21 Olomouc 80

89 Přílohy k všeobecné části - díl II Kod Zodpovědný UST ústav Kod PLOD Kolekce Výjimka/poznámka 12 D10 Dahlia pinnata CAV. 12 D11 Consolida S.F. GRAY <fl.pl.> 12 D12 Dianthus L. 12 D14 Gaillardia FOUG. 12 D16 Gladiolus L. 12 D17 Helichrysum MILLER <hort.> 12 D19 Lathyrus odoratus L. 12 D20 Lilium L. 12 D21 Limonium MILLER 12 D22 Matthiola L. 12 D27 Phlox L. 12 D28 Primula L. <hort. cvs.> 12 D30 Rudbeckia hirta L. 12 D33 Senecio L. <hort. cvs.> 12 D36 Tropaeolum L. 12 D37 Tulipa L. 12 D38 Verbena L. <hort.cvs.> planá v Olomouci AE5 12 D45 Ageratum MILLER 12 D46 Alcea rosea L. <fl.pl.> Althaea v Olomouci A08 12 D50 Amberboa L. 12 D51 Ammobium R.BR. 12 D56 Aquilegia L. 12 D59 Argyranthemum L. 12 D63 Aster L. s.l. 12 D64 Asteriscus L. 12 D69 Bellis perennis L. <hort. cvs.> 12 D72 Brachycome BENTH. 12 D75 Calceolaria VOSS 12 D76 Campanula L. 12 D81 Celosia L. 12 D86 Cheiranthus L. [syn.: Erysimum] 12 D89 Clarkia PURSH 12 D98 Convolvulus L. <hort. cvs.> 12 DA1 Coreopsis L. 12 DA2 Cosmos CAV. 12 DA5 Cuphea A. DC 12 DA7 Cynoglossum L. <hort. cvs.> 12 DB1 Dendranthema grandiflora TZVELEV 12 DB2 Diascia HOOK. 12 DB4 Didiscus DC. 12 DB6 Digitalis L. <hort. cvs.> léčivka v Olomouci A34 12 DB7 Dimorphoteca DC. 12 DC9 Eschscholtzia CHAM. 12 DD2 Euphorbia PURSH 12 DD5 Felicia L. 12 DE1 Gazania L. 12 DE6 Godetia LINDL. 12 DE7 Gomphrena KLOTZSCH 12 DE8 Goniolimon (L.) BOISS. 12 DE9 Gypsophila M.BIEB. 12 DF2 Helenium L. 81

90 Přílohy k všeobecné části - díl II Kod Zodpovědný UST ústav Kod PLOD Kolekce Výjimka/poznámka 12 DF5 Heliopsis PERS. 12 DF6 Heliotropium L. 12 DF7 Helipterum DC. 12 DG2 Heuchera L. 12 DG8 Iberis L. 12 DH5 Kalanchoe ADANS. 12 DH7 Kochia L. 12 DH8 Lantana L. 12 DI1 Lavatera L. <hort. cvs.> pícnina v Troubsku T30 12 DI5 Linum grandiflorum DESF. 12 DI6 Lobelia L.<hort.> 12 DI7 Lobularia L. 12 DI8 Lonas L. 12 DI9 Lotus <hort.> pouze Lotus maculatus 12 DJ1 Lupinus polyphyllus LINDLEY <hort.> Lupinus v Šumperku L07 12 DJ7 Mimulus L. 12 DJ8 Mirabilis L. 12 DK4 Myosotis L. 12 DK6 Nemesia BENTH. 12 DK8 Nicotiana <hort. cvs.> 12 DL1 Nigella damascena L.<fl. pl.> léčivka v Olomouci A66 12 DL3 Ocimum L. <hort. cvs.> léčivka v Olomouci AF6 12 DL9 Papaver L. <hort. cvs.> 12 DN2 Plectranthus BENTH. 12 DN4 Portulaca grandiflora HOOK. 12 DN5 Psylliostachys suworowii (REGEL) ROSHK. 12 DN9 Salpiglossis RUIZ LOPEZ et PAVON 12 DP1 Sanvitalia LAM. 12 DP3 Scabiosa L. 12 DP4 Scaevola saligna G. FORST. 12 DP5 Schizanthus x wisetonensis LOW 12 DP9 Silene L. <hort. cvs.> 12 DQ5 Sutera 12 DQ6 Tanacetum parthenium (L.) SCHULTZ-B 12 DQ8 Tithonia rotundifolia (MILLER) S.F.BL. 12 DR4 Ursinia anethoides (DC.) N.E.BR. 12 DR6 Venidium JACQ. 12 DS1 Xanthisma DC. 12 DS2 Xeranthemum annuum L. <fl.pl.> 12 DS4 Acalypha 12 DU5 Lychnis <hort.cvs.> plané druhy M24Troubsko 12 DU6 Echinacea MOENCH.<hort.cvs> léčivka v Olomouci AF2 12 DU7 Lamium L. <hort.cvs.> 12 E01 Rhododendron L. 12 E02 Rosa L. <hort.cvs.> 12 W93 Malus MILL. <hort. cvs.> jen okrasné jabloně VÚKOZ Průhonice konec 82

91 Přílohy k všeobecné části - díl II Kod Zodpovědný Kod UST ústav PLOD Kolekce 13 CSKTROUBSK AC3 Leucanthemum MILLER 13 L14 Lathyrus sativus L. 13 L15 Lathyrus (other sp.) 13 L18 Vicia (other sp.) Colymbada HILL [syn.:centaurea 13 M02 scabiosa] 13 M03 Hieracium L. [syn.:pilosella] 13 M05 Lembotropis GRISEB. 13 M06 Leontodon L. 13 M07 Melandrium ROEHLING 13 M08 Prunella L. 13 M09 Steris ADANS. [syn.: Viscaria] 13 M10 Tragopogon L. 13 M11 Jasione L. 13 M12 Clinopodium L. 13 M14 Peucedanum L. 13 M16 Myrrhis MILLER 13 M24 Lychnis L. 13 M25 Angelica L. 13 M48 Phyteuma sp. 13 M50 Psoralea sp. 13 M52 Rapistrum sp. 13 M53 Rhinanthus sp. 13 M56 Seseli sp. 13 M60 Vincetoxicum sp. 13 MP9 Silene L. Výjimka/poznámka Lathyrus odoratus v Průhonicích s vyjimkou Vicia sativa, V.pannonica, V. villosa v Sump. DU5 kultivary v Průhonicích okrasný Carthamus D79 v Lednici 13 O14 Carthamus L. 13 T01 Medicago sativa L. 13 T02 Trifolium pratense L. 13 T03 Trifolium repens L. 13 T04 Trifolium hybridum L. 13 T05 Trifolium sp. (other sp.) 13 T06 Anthyllis L. 13 T08 Astragalus L. 13 T09 Coronilla L. 13 T10 Chamaecytissus LINK. 13 T11 Dorycnium MILLER 13 T12 Galega L. (other sp.) 13 T13 Genista L. 13 T14 Lotus L. 13 T15 Medicago lupulina L. 13 T16 Medicago x varia MARTYN 13 T17 Medicago L. (other sp.) 13 T18 Melilotus MILLER 13 T20 Ononis L. léčivka v Olomouci A75 13 T21 Onobrychis MILLER 13 T22 Ornithopus L. 83

92 Přílohy k všeobecné části - díl II Kod Zodpovědný UST ústav Kod PLOD Kolekce 13 T23 Tetragonolobus SCOP. Výjimka/poznámka T. foenum-graecum v 13 T25 Trigonella L. (other sp.) Olomouci A71 13 T27 Malva L. léčivky v Olomouci A60 13 T30 Lavatera L. 13 T31 Leuzea DC. 13 T34 Silphium L. 13 T36 Scorpiurus L. 13 T38 Stylosanthes 13 T39 Phacelia JUSS. 13 T40 Spergula L. 13 W77 Sarothamnus WIMMER VÚP Troubsko konec 14 CSKZUBRI G01 Agrostis L. (other sp.) 14 G02 Agrostis canina L. 14 G03 Agrostis gigantea ROTH 14 G04 Agrostis stolonifera L. 14 G05 Agrostis capillaris L. 14 G06 Alopecurus L. 14 G07 Arrhenatherum L. 14 G08 Bromus s.l. 14 G09 Cynosurus L. 14 G10 Dactylis L. 14 G11 Deschampsia caespitosa (L.)BEA 14 G12 Festuca arundinacea SCHREB. 14 G13 Festuca L. (other sp.) 14 G14 Festuca ovina L. s.l. 14 G15 Festuca pratensis L. 14 G16 Festuca rubra L. s.l. 14 G17 xfestulolium ASCHERS. et GRAEB 14 G18 Lolium x hybridum HAUSSKN. 14 G19 Lolium multiflorum LAM. 14 G20 Lolium perenne L. 14 G21 Lolium L. (other sp.) 14 G22 Phalaroides arundinacea (L.) RAUSCH. 14 G23 Phleum L. (other sp.) 14 G24 Phleum pratense L. 14 G28 Poa pratensis L. s.l. 14 G29 Poa L. (other sp.) 14 G30 Trisetum PERS. 14 G34 Anthoxanthum L. 14 G35 Apera ADANS. 14 G36 Avenella flexuosa (L.) DREJER 14 G39 Brachypodium BEAUV. 14 G41 Briza L. 14 G44 Calamagrostis ADANS. 14 G46 Corynephorus L. 14 G50 Danthonia DC. in LAM. et DC 14 G61 Glyceria R.BROWN 14 G62 Helictotrichon BESSER okrasná v Průhonicích DI1 84

93 Přílohy k všeobecné části - díl II Kod Zodpovědný UST ústav Kod PLOD Kolekce 14 G64 Holcus L. 14 G66 Koeleria PERS. 14 G68 Melica L. 14 G70 Molinia SCHRANK 14 G71 Nardus stricta L. 14 G72 Phalaris L. 14 G76 Stipa L. 14 G77 Sesleria SCOP. 14 G81 Juncus L. 14 G82 Luzula L. 14 G85 Carex s.l. [Vignea] 14 G92 Scirpus L. 14 G98 Lamarckia MOENCH. 14 GA1 Cortaderia SHULT. et SCHULT. 14 GA2 Lagurus L. 14 GA3 Miscanthus THUNB. 14 GA4 Polypogon L. 14 GA5 Achnatherum BEAUV. 14 GA6 Hakonechloa 14 GA7 Spartina SCHREB. 14 GA8 Spodiopogon 14 GA9 Chasmanthium 14 GB1 Arundinaria 14 GB3 Rhynchelytrum 14 GB4 Bouteloua 14 Z06 Zea mays L.(decorative) 14 Z12 Panicum (other sp.) 14 Z24 Setaria BEAUV. (other sp.) 14 Z25 Eleusine J.GAERTN. 14 Z26 Eragrostis BEAUV. 14 Z27 Pennisetum L. VST Zubří konec 15 CSKOPAVA O01 Brassica napus L. var. napus (winter) 15 O02 Brassica napus L. var. napus (spring) 15 O03 Brassica rapa L. f. biennis THELL. 15 O04 Brassica rapa L. f. praecox THELL. 15 O05 Sinapis alba L. 15 O06 Brassica nigra (L.) KOCH. 15 O07 Brassica juncea (L.) CZERN.et C 15 O08 Papaver somniferum L. 15 O09 Camelina CR. 15 O10 Raphanus sativus L. var.oleiforme 15 O11 Crambe L. 15 O12 Eruca MILL. 15 O16 Brassica napus var. napobrassica OSEVA VÚO konec Opava Výjimka/poznámka pouze okrasné /Ruzyně ostatní druhy pouze okrasné /Ruzyně ostatní druhy pouze okrasné /Ruzyně ostatní druhy pouze okrasné /Ruzyně ostatní druhy pouze okrasné /Ruzyně ostatní druhy 85

94 Přílohy k všeobecné části - díl II Kod UST Zodpovědný ústav Kod PLOD Kolekce 24 CSKKARLST V01 Vitis vinifera L. (chladnější oblast) Výjimka/poznámka Výjimka: Lednice + Znojmo Výjimka: Lednice + Znojmo 24 V03 Vitis, V.vinifera x wild species VÚRV Karlštejn konec 42 CSKLEDNICE A01 Achillea L. Armoracia GAERTN., MEYER et 42 A06 SCHERB. 42 A44 Glycyrrhiza L. 42 D05 Callistephus chinensis (L.) NEES 42 D06 Canna L. 42 D32 Salvia L. <hort. cvs.> léčivka v Olomouci A80 42 D35 Tagetes L. 42 D40 Zinnia L. 42 D79 Carthamus tinctorius L. <hort. cvs.> Troubsko O14 - jine GZ 42 F13 Cydonia P.MILLER 42 F24 Armeniaca vulgaris LAM. (Europ. cvs.) 42 F25 Armeniaca vulgaris (intrasp. hybr. cvs.) 42 F26 Armeniaca SCOPOLI (other sp.) 42 F28 Persica vulgaris P.MILLER 42 F30 Persica P.MILLER 42 F32 Amygdalus communis L. 42 F50 Mespilus L. 42 F57 Cornus mas L. 42 F58 Hippophae rhamnoides L. 42 F78 Morus L. 42 F80 Lonicera L. (edible sp.) 42 H13 Asparagus L. 42 H75 Rheum L. Výjimka: Karlštejn + 42 V01 Vitis vinifera L. Znojmo 42 V02 Vitis, wild hybrids and root stocks Výjimka: Znojmo 42 V03 Vitis, V.vinifera x wild species Výjimka: Karlštejn + Znojmo 42 V04 Vitis L., wild species výjimka + Znojmo MU ZF Lednice konec 45 CSKBUPRUH DH3 Iris L. <hort. cvs.> (hybr.) BÚ Průhonice konec 48 CZEZNOJMO V01 Vitis vinifera L. (teplomilné cv.) výjimka : Karlštejn 48 V02 Vitis, wild hybrids and root stocks Výjimka: Lednice výjimka : 48 V03 Vitis, V.vinifera x wild species Karlštejn+Lednice 48 V04 Vitis L., wild species Výjimka: Lednice AMPELOS Znojmo konec Poznámka: Plodiny/druhy, které nejsou vyjmenovány v seznamu zodpovědností účastníků NP, mohou být v omezeném množství uchovávány jako pracovní kolekce, případně jako kolekce chráněných druhů. Nemají však povahu řádné kolekce GZR, tj. nejsou dostupné pro distribuci a nefigurují v katalogu GZR. 86

95 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha FAO/IPGRI MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS December 2001 The list of multi-crop passport descriptors (MCPD), is developed jointly by IPGRI and FAO to provide international standards to facilitate germplasm passport information exchange. These descriptors aim to be compatible with IPGRI crop descriptor lists and with the descriptors used for the FAO World Information and Early Warning System (WIEWS) on plant genetic resources (PGR). For each multi-crop passport descriptor, a brief explanation of content, coding scheme and suggested fieldname (in parentheses) is provided to assist in the computerized exchange of this type of data. It is recognized that networks or groups of users may want to further expand this MCPD List to meet their specific needs. As long as these additions allow for an easy conversion to the format proposed in the multi-crop passport descriptors, basic passport data can be exchanged worldwide in a consistent manner. General comments: If a field allows multiple values, these values should be separated by a semicolon (;) without space(s), (i.e. Accession name:rheinische Vorgebirgstrauben;Emma;Avlon). A field for which no value is available should be left empty (i.e. Elevation). If data is exchanged in ASCII format for a field with a missing numeric value, it should be left empty. If data is exchanged in a database format, missing numeric values should be represented by generic NULL values. Dates are recorded as YYYYMMDD. If the month and/or day are missing this should be indicated with hyphens. Leading zeros are required. (i.e , or ) Latitude and longitude are recorded in an alphanumeric format. If the minutes or seconds are missing, this should be indicated with hyphens. Leading zeros are required. Country names: Three letter ISO codes are used for countries. The ISO : Code List can be found at: Country or area numerical codes added or changed are not available on line, but can be obtained from IPGRI [t.metz@cgiar.org]. For institutes the codes from FAO should be used. These codes are available from for registered WIEWS users. From the Main Menu select: PGR and Download. If new Institute Codes are required, they can be generated online by national WIEWS administrators, or by the FAO WIEWS administrator [Stefano.Diulgheroff@fao.org]. Preferred language for free text fields is English (i.e. Location of collecting site and Remarks). MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS 1. Institute code (INSTCODE) Code of the institute where the accession is maintained. The codes consist of the 3-letter ISO 3166 country code of the country where the institute is located plus a number. The current set of Institute Codes is available from FAO website ( 2. Accession number (ACCENUMB) This number serves as a unique identifier for accessions within a genebank collection, and is assigned when a sample is entered into the genebank collection. 87

96 Přílohy k všeobecné části - díl II 3. Collecting number (COLLNUMB) Original number assigned by the collector(s) of the sample, normally composed of the name or initials of the collector(s) followed by a number. This number is essential for identifying duplicates held in different collections. 4. Collecting institute code (COLLCODE) Code of the Institute collecting the sample. If the holding institute has collected the material, the collecting institute code (COLLCODE) should be the same as the holding institute code (INSTCODE). Follows INSTCODE standard. 5. Genus (GENUS) Genus name for taxon. Initial uppercase letter required. 6. Species (SPECIES) Specific epithet portion of the scientific name in lowercase letters. Following abbreviation is allowed: sp. 7. Species authority (SPAUTHOR) Provide the authority for the species name. 8. Subtaxa (SUBTAXA) Subtaxa can be used to store any additional taxonomic identifier. Following abbreviations are allowed: subsp. (for subspecies); convar. (for convariety); var. (for variety); f. (for form). 9. Subtaxa authority (SUBTAUTHOR) Provide the subtaxa authority at the most detailed taxonomic level. 10. Common cropname (CROPNAME) Name of the crop in colloquial language, preferably English (i.e. 'malting barley, 'cauliflower', or 'white cabbage') 11. Accession name (ACCENAME) Either a registered or other formal designation given to the accession. First letter uppercase. Multiple names separated with semicolon without space. For example: Rheinische Vorgebirgstrauben;Emma;Avlon 12. Acquisition date [YYYYMMDD] (ACQDATE) Date on which the accession entered the collection where YYYY is the year, MM is the month and DD is the day. Missing data (MM or DD) should be indicated with hyphens. Leading zeros are required. 13. Country of origin (ORIGCTY) Code of the country in which the sample was originally collected. Use the 3 letter ISO extended country codes. 14. Location of collecting site (COLLSITE) Location information below the country level that describes where the accession was collected. This might include the distance in kilometres and direction from the nearest town, village or map grid reference point, (e.g. 7 km south of Curitiba in the state of Parana). 15. Latitude of collecting site 1 (LATITUDE) Degree (2 digits) minutes (2 digits), and seconds (2 digits) followed by N (North) or S (South) (e.g S). Every missing digit (minutes or seconds) should be indicated with a hyphen. Leading zeros are required (e.g S; N; S). 16. Longitude of collecting site 1 (LONGITUDE) Degree (3 digits), minutes (2 digits), and seconds (2 digits) followed by E (East) or W (West) (e.g W). Every missing digit (minutes or seconds) should be indicated with a hyphen. Leading zeros are required. (e.g W). 1 To convert from longitude and latitude in degrees (º), minutes ('), seconds (''), and a hemisphere (North or South and East or West) to decimal degrees, the following formula should be used: dº m' s'' = h * (d + m / 60 + s / 3600) where h = 1 for the Northern and Easter hemisphere and -1 for the Southern and Western hemisphere. I.e., 30º30'0'' S = and 30º15'55'' N =

97 Přílohy k všeobecné části - díl II 17. Elevation of collecting site [m asl] (ELEVATION) Elevation of collecting site expressed in meters above sea level. Negative values are allowed. 18. Collecting date of sample [YYYYMMDD] (COLLDATE) Collecting date of the sample where YYYY is the year, MM is the month and DD is the day. Missing data (MM or DD) should be indicated with hyphens. Leading zeros are required. 19. Breeding institute code (BREDCODE) Institute code of the institute that has bred the material. If the holding institute has bred the material, the breeding institute code (BREDCODE) should be the same as the holding institute code (INSTCODE). Follows INSTCODE standard. 20. Biological status of accession (SAMPSTAT) The coding scheme proposed can be used at 3 different levels of detail: Either by using the general codes (in boldface) such as 100, 200, 300, 400 or by using the more specific codes such as 110, 120 etc. 100) Wild 110) Natural 120) Semi-natural/wild 200) Weedy 300) Traditional cultivar/landrace 400) Breeding/research material 410) Breeder's line 411) Synthetic population 412) Hybrid 413) Founder stock/base population 414) Inbred line (parent of hybrid cultivar) 415) Segregating population 420) Mutant/genetic stock 500) Advanced/improved cultivar 999) Other (Elaborate in REMARKS field) 21. Ancestral data (ANCEST) Information about either pedigree or other description of ancestral information (i.e. parent variety in case of mutant or selection). For example a pedigree 'Hanna/7*Atlas//Turk/8*Atlas' or a description 'mutation found in Hanna', 'selection from Irene' or 'cross involving amongst others Hanna and Irene'). 22. Collecting/acquisition source (COLLSRC) The coding scheme proposed can be used at 2 different levels of detail: Either by using the general codes (in boldface) such as 10, 20, 30, 40 or by using the more specific codes such as 11, 12 etc. 10) Wild habitat 11) Forest/woodland 12) Shrubland 13) Grassland 14) Desert/tundra 15) Aquatic habitat 20) Farm or cultivated habitat 21) Field 22) Orchard 23) Backyard, kitchen or home garden (urban, peri-urban or rural) 24) Fallow land 25) Pasture 26) Farm store 27) Threshing floor 28) Park 30) Market or shop 40) Institute, Experimental station, Research organization, Genebank 50) Seed company 60) Weedy, disturbed or ruderal habitat 89

98 Přílohy k všeobecné části - díl II 61) Roadside 62) Field margin 99) Other (Elaborate in REMARKS field) 23. Donor institute code (DONORCODE) Code for the donor institute. Follows INSTCODE standard. 24. Donor accession number (DONORNUMB) Number assigned to an accession by the donor. Follows ACCENUMB standard. 25. Other identification (numbers) associated with the accession (OTHERNUMB) Any other identification (numbers) known to exist in other collections for this accession. Use the following system: INSTCODE:ACCENUMB;INSTCODE:ACCENUMB; INSTCODE and ACCENUMB follow the standard described above and are separated by a colon. Pairs of INSTCODE and ACCENUMB are separated by a semicolon without space. When the institute is not known, the number should be preceded by a colon. 26. Location of safety duplicates (DUPLSITE) Code of the institute where a safety duplicate of the accession is maintained. Follows INSTCODE standard. 27. Type of germplasm storage (STORAGE) If germplasm is maintained under different types of storage, multiple choices are allowed, separated by a semicolon (e.g. 20;30). (Refer to FAO/IPGRI Genebank Standards 1994 for details on storage type) 10) Seed collection 11) Short term 12) Medium term 13) Long term 20) Field collection 30) In vitro collection (Slow growth) 40) Cryopreserved collection 99) Other (elaborate in REMARKS field) 28. Remarks (REMARKS) The remarks field is used to add notes or to elaborate on descriptors with value 99 or 999 (=Other). Prefix remarks with the field name they refer to and a colon (e.g. COLLSRC:roadside). Separate remarks referring to different fields are separated by semicolons without space. 90

99 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha FAO/IPGRI MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS FAO/IPGRI Pasportní deskriptory Prosinec 2001 (Český překlad 2003) Seznam plodinových pasportních deskriptorů (MCPD) byl vyvinut ve spolupráci IPGRI a FAO za účelem vytvoření mezinárodních standardů pro výměnu pasportní informace o genofondu rostlin. Tyto deskriptory jsou kompatibilní s plodinovými klasifikátory IPGRI (IPGRI crop descriptor lists) a s deskriptory používanými v systému FAO WIEWS ( FAO World Information and Early Warning System on plant genetic resources). Pro každý plodinový pasportní deskriptor je udvedeno krátké vysvětlení obsahu, kódovací schéma a navržený název (pole v závorkách) usnadňující výměnu tohoto typu dat v elektronické formě. Očekává se, že sítě nebo skupiny uživatelů budou iniciovat další rozšíření tohoto seznamu deskriptorů podle dalších specifických požadavků. Protože tyto dodatky umožňují snadnou konversi do navrženého MCPD formátu dat, základní pasportní data budou moci být vyměňována bez problémů v celosvětovém měřítku. Základní poznámky: Pokud pole dovoluje vkládat vícečetné hodnoty, pak tyto hodnoty musí být odděleny středníkem (;) bez následné mezery, (např. Accession name:rheinische Vorgebirgstrauben;Emma;Avlon). Pole, u něhož není k dispozici příslušná hodnota, zůstává nevyplněné (např. Elevation). Pokud jsou data vyměňována ve formátu ASCII, pole s chybějící numerickou hodnotou musí být ponecháno volné (nevyplněné). Při výměně dat v databázovém formátu jsou prázdné numerické hodnoty nahrazovány genericky nulovými hodnotami (NULL). Datum Je zaznamenáváno ve formátu YYYYMMDD. V případě, že není znám měsíc a/nebo den, jsou chybějící hodnoty nahrazovány pomlčkou. Počáteční nuly jsou povinné (např , nebo ) Zeměpisné souřadnice (šířka a délka) jsou zazamenány v alfanumerickém formátu. V případě, že nejsou známy minuty nebo sekundy, jsou chybějící hodnoty nahrazeny pomlčkou. Počáteční nuly jsou povinné. Názvy států: použity jsou tří-písmenové ISO kódy. Seznam států ISO : lze najít na adrese: Numerické kódy států a oblastí doplněných nebo změněných nejsou sice dostupné on-line, ale mohou být získány od IPGRI [t.metz@cgiar.org]. Pro ústavy musí být používány kódy FAO. Tyto kódy jsou dostupné na adrese pro registrované uživatele WIEWS. Z hlavního menu zvolit : PGR a Download. V případě, že ústav není evidován, je vyžadován nový kód, který může být vygenerován on-line národním administrátorem, nebo administrátorem FAO WIEWS [Stefano.Diulgheroff@fao.org]. Preferovaný jazyk pro volný text je angličtina (např. Location of collecting site a Remarks). MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS 1. Institute code (INSTCODE) (Kód instituce) Kód instituce, v níž je vzorek uchováván. Kódy sestávají z tří-písmenového ISO 3166 kódu země, kde je instituce umístěna a čísla. Současně platná sada kódů institucí je dostupná na webové stránce FAO ( 91

100 Přílohy k všeobecné části - díl II 2. Accession number (ACCENUMB) ( Evidenční číslo genetického zdroje) Toto číslo slouží jako jednoznačný identifikátor vzorku v rámci kolekce v genové bance a je přidělen vzorku při zavedení do kolekce. 3. Collecting number (COLLNUMB) (Číslo sběru) Originální číslo přiřazené sběratelem/sběrateli vzorku, obyčejně se skládající ze jména nebo iniciál sběratele a čísla. Toto označení je nezbytné pro identifikaci duplikací, které jsou uchovávány v jiných sbírkách. 4. Collecting institute code (COLLCODE) (Kód instituce sběratele) Kód instituce sbírající vzorek. V případě, že instituce držitele kolekce je zároveň i sběratelem, kód instituce sběratele (COLLCODE) je shodný jako instituce držitele kolekce (INSTCODE). Kódování deskriptoru používá stejný standard jako INSTCODE. 5. Genus (GENUS) (Rod) Rodové jméno pro taxon. První písmeno je vždy velké. 6. Species (SPECIES) (Druh) Druhová část latinského názvu malými písmeny. Povolena je zkratka sp. 7. Species authority (SPAUTHOR) (Autor druhového označení) Autor druhového jména 8. Subtaxa (SUBTAXA) (Poddruhová kategorie taxonu) Obsahuje všechny další doplňkové taxonomické identifikátory. Povoleny jsou následující zkratky: subsp. (pro subspecies); convar. (pro konvarietu); var. (pro varietu); f. (pro formu). 9. Subtaxa authority (SUBTAUTHOR) (Autor poddruhového označení taxonu) Autor poddruhového jména na nejnižší taxonomické úrovni. 10. Common cropname (CROPNAME) (Obecný název plodiny) Název plodiny v obecném jazyce, preferována je angličtina (např. 'malting barley, 'cauliflower', nebo 'white cabbage') 11. Accession name (ACCENAME) (Název genetického zdroje) Buď registrovaný název nebo jiné formální označení genetického zdroje. První písmeno velké. Vícečetná označení jsou oddělena středníkem bez mezery. např : Rheinische Vorgebirgstrauben;Emma;Avlon 12. Acquisition date [YYYYMMDD] (ACQDATE) (Datum zařazení do kolekce) Datum, kdy byl genetický zdroj zařazen do kolekce, přičemž YYYY je rok, MM měsíc a DD je den. Chybějící údaje (MM a DD) je nutno vyznačit pomlčkami. Počáteční nuly jsou povinné. 13. Country of origin (ORIGCTY) (Stát původu) Kód státu, v němž byl vzorek originálně sbírán. Použití rozšířeného tří-písmenového ISO kódu. 14. Location of collecting site (COLLSITE) (Místo sběru) Informace o umístění v rámci státu, která popisuje, kde byl vzorek sbírán. Může to představovat vzdálenost v kilometrech a směr od nejbližšího města, vesnice nebo mapového 92

101 Přílohy k všeobecné části - díl II srovnávacího bodu (např. 7 km south of Curitiba in the state of Parana). 15. Latitude of collecting site 1 (LATITUDE) (Zeměpisná šířka místa sběru) Stupně (2 číslice), minuty (2 číslice), a sekundy (2 číslice) jsou následovány N (North, sever) nebo S (South, jih) (např S). Každá chybějící číslice (minuta nebo sekunda) musí být nahrazena pomlčkou (-). Počáteční nuly jsou povinné. (např S; N; S). 16. Longitude of collecting site 1 (LONGITUDE) (Zeměpisná délka místa sběru) Stupně (3 číslice), minuty (2 číslice), a sekundy (2 číslice) jsou následovány E (East, východ) nebo W (West, západ) (např W). Každá chybějící číslice (minuta nebo sekunda) musí být nahrazena pomlčkou (-). Počáteční nuly jsou povinné. (např W). 17. Elevation of collecting site [m asl] (ELEVATION) (Nadmořská výška sběru ) Nadmořská výška místa sběru vyjádřená v metrech nad mořem. Záporné hodnoty jsou povoleny. 18. Collecting date of sample [YYYYMMDD] (COLLDATE) (Datum sběru vzorku) Datum sběru vzorku kde YYYY je rok, MM je měsíc a DD je den. Chybějící údaje (MM nebo DD) musí být nahrazeny pomlčkami. Počáteční nuly jsou povinné 19. Breeding institute code (BREDCODE) (Kód instituce šlechtitele) Kód instituce, která materiál vyšlechtila. V případě, že instituce držitele kolekce materiál i vyšlechtila, pak kód instituce šlechtitele (BREDCODE) bude shodný s kódem instituce držitele kolekce (INSTCODE). Kódování deskriptoru používá stejný standard jako INSTCODE. 20. Biological status of accession (SAMPSTAT) (Biologický status genetického zdroje) Navrhované kódovací schema lze používat ve třech úrovních podrobnosti: lze použít jen všeobecné kódy (vyznačeny tučně), tedy 100, 200, 300, 400 nebo lze použít podrobnějších kódů např. 110, 120 atd. 100) Planý 110) přírodní (původní) 120) polo-přírodní/planý 200) Plevelný 300) Tradiční / místní kultivar (landrace) 400) Šlechtitelský / výzkumný materiál 410) Šlechtitelská linie 411) Syntetická populace 412) Hybrid 413) Šlechtitelský zdroj/základní populace 414) Inbrední linie (rodič hybridního kultivaru) 415) Segregující populace 420) Mutantní/genetická zásoba 500) Pokročilý / zlepšený kultivar 999) Ostatní (specifikovat v poli REMARKS) 21. Ancestral data (ANCEST) (Rodokmen, informace o předcích) Rodokmen nebo jiná popisná informace o předcích (např. rodičovský kultivar v případě mutace nebo selekce). Příklad rodokmenu 'Hanna/7*Atlas//Turk/8*Atlas' nebo příklad popisu 1 Pro konversi zeměpisné délky a šířky ve stupních (dº), minutách (m'), sekundách(s'') a označení polokoule (N, sever nebo S, jih a E, východ nebo W, západ) na desetinná čísla je nutno použít následující vzorec: dº m' s'' = h * (d + m / 60 + s / 3600) kde h = 1 pro severní a východní polokouli a -1 pro jižní a západní polokouli. tj. 30º30'0''S = a 30º15'55'' N =

102 Přílohy k všeobecné části - díl II 'mutation found in Hanna' (mutace nalezená v cv. Hanna), 'selection from Irene' (výběr z cv. Irene) nebo 'cross involving amongst others Hanna and Irene' (křížení zahrnující mezi jinými též cv. Hanna a Irena). 22. Collecting/acquisition source (COLLSRC) (Způsob sběru/ získání) Navržené kódovací schéma lze použít ve dvou úrovních podrobnosti: buď použít všeobecné kódy (vytištěny tučně) např. 10, 20, 30 nebo použít podrobnější kódy např. 11, 12, atd. 10) Plané prostředí 11) Les/stromový porost 12) Křovinatý porost 13) Travní porost 14) Poušť/tundra 15) Vodní prostředí 20) Farma nebo kultivované prostředí 21) Pole 22) Sad 23) Zahrádka (městská, příměstská, venkovská) 24) Lado, neobdělaná plocha 25) Pastvina 26) Farma 27) Mlat 28) Park 30) Trh nebo obchod 40) Instituce, pokusná stanice, výzkumná organizace, genová banka 50) Semenářská společnost 60) Plevelné, antropogenní (narušené) nebo ruderální prostředdí 61) okraj (podél) cesty 62) okraj pole 99) Jiný (specifikovat v poli REMARKS) 23. Donor institute code (DONORCODE) (Instituce dárce) Kód instituce dárce. Kódování deskriptoru používá stejný standard jako INSTCODE. 24. Donor accession number (DONORNUMB) (Číslo dárce) Číslo, které genetickému zdroji přiřadil dárce. Kódování deskriptoru používá stejný standard jako ACCENUMB. 25. Other identification (numbers) associated with the accession (OTHERNUMB) (Ostatní identifikátory (čísla) spojené(á) s genetickým zdrojem) Jakákoli jiná identifikace (čísla), která existuje pro tento gentický zdroj v jiných kolekcích. Používá se následující systém: INSTCODE:ACCENUMB;INSTCODE:ACCENUMB; INSTCODE a ACCENUMB se řídí standardem popsaným výše a jsou odděleny dvojtečkou. Páry INSTCODE a ACCENUMB jsou odděleny navzájem středníkem bez mezery. Není-li znám ústav, pak je uvedena před číslem samotná dvojtečka. 26. Location of safety duplicates (DUPLSITE) (Umístění bezpečnostní duplikace) Kód instituce, v níž je uchovávána bezpečnostní duplikace. Kódování deskriptoru používá stejný standard jako INSTCODE. 27. Type of germplasm storage (STORAGE) (Typ konzervace genofondu) Pokud je genetický zdroj uchováván za různých podmínek, je dovolena vícenásobná volba a oddělovačem je středník (např. 20;30). (viz FAO/IPGRI Genebank Standards 1994 pro detaily o typu skladování) 10) Semenná kolekce 11) krátkodobá 12) střednědobá 94

103 Přílohy k všeobecné části - díl II 13) dlouhodobá 20) Polní kolekce 30) In vitro kolekce (pomalý růst) 40) Kryo kolekce 99) Ostatní (specifikovat v poli REMARKS) 28.Remarks (REMARKS) (Poznámky) Pole Remarks se používá k doplnění poznámek nebo k vypracování deskriptorů s hodnotou 99 nebo 999 (=Ostatní). Poznámce předchází vždy název pole, k němuž se poznámka vztahuje, a dvojtečka (např. COLLSRC:roadside). Oddělené poznámky vztahující se k různým polím se oddělují středníkem bez mezer. 95

104 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Dodatek 8 Deskriptorů EURISCO pro Evropský katalog GZR (originální text) EURISCO DESCRIPTORS 0. National Inventory code (NICODE) Code identifying the National Inventory; the code of the country preparing the National Inventory. Exceptions are possible, if agreed with EURISCO such as NGB. Example: NLD 29. Decoded collecting institute (COLLDESCR) Brief name and location of the collecting institute. Only to be used if COLLCODE can not be used since the FAO Institution Code for this institute is not (yet) available. Example: Tuinartikelen Jan van Zomeren, Arnhem, The Netherlands 30. Decoded breeding institute (BREDDESCR) Brief name and location of the breeding institute. Only to be used if BREDCODE can not be used since the FAO Institution Code for this institute is not (yet) available. Example: CFFR from Chile 31. Decoded donor institute (DONORDESCR) Brief name and location of the donor institute. Only to be used if DONORCODE can not be used since the FAO Institution Code for this institute is not (yet) available. Example: Nelly Goudwaard, Groningen, The Netherlands 32. Decoded safety duplication location (DUPLDESCR) Brief name and location of the institute maintaining the safety duplicate. Only to be used if DUPLSITE can not be used since the FAO Institution Code for this institute is not (yet) available. Example: Pakhoed Freezers inc., Paramaribo, Surinam 33. Accession URL (ACCEURL) URL linking to additional data about the accession either in the holding genebank or from another source. Example: MLS Status (MLSSTAT) The coded status of an accession with regard to the Multilateral System (MLS) of the International Treaty on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture. Provides the information on whether the accession is included in the MLS. 0 not part of the MLS 1 part of the MLS If the MLS status is unknown, the field stays empty. 35. AEGIS Status (AEGISSTAT) The coded status of an accession with regard to the European Genebank Integrated System (AEGIS). Provides the information on whether the accession is conserved for AEGIS. 0 not part of AEGIS 1 part of AEGIS If the AEGIS status is unknown, the field stays empty. 96

105 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Dodatek 8 Deskriptorů EURISCO pro Evropský katalog GZR (český překlad) DESKRIPTORY EURISCO 0. Kód národního katalogu (NICODE) (National Inventory code) Kód identifikující Národní katalog genetických zdrojů rostlin (National Inventory, NI); kód země, která sestavila NI. Výjimky jsou možné, pokud jsou schváleny v katalogu EURISCO - jako třeba NGB. Příklad: NLD 29. Nekódovaná instituce sběratele (COLLDESCR) (Decoded collecting institute) Krátký název a místo instituce sběratele. Používá se jen v tom případě, že COLLCODE není /ještě není zařazen v seznamu kódů FAO Institution Code. Příklad: Tuinartikelen Jan van Zomeren, Arnhem, The Netherlands 30. Nekódovaná instituce šlechtitele (BREDDESCR) (Decoded breeding institute) Krátký název a místo instituce šlechtitele. Používá se jen v tom případě, že BREDCODE není /ještě není zařazen v seznamu kódů FAO Institution Code. Příklad: CFFR from Chile 31. Nekódovaná instituce dárce (DONORDESCR) (Decoded donor institute) Krátký název a místo instituce dárce. Používá se jen v tom případě, že DONORCODE není/ještě není zařazen v seznamu kódů FAO Institution Code. Příklad: Nelly Goudwaard, Groningen, The Netherlands 32. Nekódované umístění bezpečnostní duplikace (DUPLDESCR) (Decoded safety duplication location) Krátký název a místo instituce uchovávající bezpečnostní duplikaci. Používá se jen v tom případě, že DUPLSITE není /ještě není zařazen v seznamu kódů FAO Institution Code. Příklad: Pakhoed Freezers inc., Paramaribo, Surinam 33. URL genetického zdroje (ACCEURL) (Accession URL) URL propojující dodatečné údaje o genetickém zdroji buď z genové banky, která GZ uchovává nebo z jiného zdroje. Příklad: MLS Status (MLSSTAT) Kódovaný status genetického zdroje s ohledem na jeho vztah k Multilaterálnímu systému (MLS) Mezinárodní smlouvy (International Treaty on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture, ITPGRFA). Poskytuje informaci o tom, zda je genetický zdroj zahrnut do MLS. 0 not part of the MLS 1 part of the MLS If the MLS status is unknown, the field stays empty. 35. AEGIS Status (AEGISSTAT) Kódovaný status genetického zdroje s ohledem na jeho vztah k European Genebank Integrated System (AEGIS). Poskytuje informaci o tom, zda je genetický zdroj uchováván pro AEGIS. 0 not part of AEGIS 1 part of AEGIS If the AEGIS status is unknown, the field stays empty. 97

106 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Struktura databáze EVIGEZ Poznámka: Na obrázku je struktura ve starší versi uvedená jen pro ilustraci. V pasportní části byly nově doplněny 3 tabulky, které kódují způsob získání GZR, seznam sběrových expedic a existenci core kolekce. Ve skladové části byly doplněny 2 tabulky, které dekódují typ kolekce a typ příjemce. 98

107 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Seznam pasportních deskriptorů EVIGEZ Deskriptory používané v uživatelském programu EVIGEZ s odkazem na odpovídající deskriptory uvedené v dokumentu Multi-Crop Passport Descriptors (MCPD, příloha 6.6.1, 6.6.2), mezinárodně používaném standardu pro výměnu pasportních informací o kolekcích genetických zdrojů rostlin (GZR), který byl vypracován IPGRI/FAO v r Jsou rozděleny podle okruhu informace, který o genetickém zdroji zaznamenávají, do 5 formálních skupin: I. Deskriptory se základní informací (všeobecné údaje) II. Deskriptory vztahující se k šlechtění III. Deskriptory vztahující se k expedičním sběrům IV. Doplňkové a technické deskriptory V. Deskriptory nově zařazené (plánované) I. Deskriptory se základní informací o genetickém zdroji: 1. Evidenční číslo národní - ECN [char 10] (povinný deskriptor) (skládá se ze tří polí UST, PLOD, CIS) ECN je jednoznačný identifikátor genetického zdroje (GZR) v kolekcích genetických zdrojů užitkových rostlin v České republice. Jakmile je národní evidenční číslo jednou přiřazeno, nesmí být žádnému jinému genetickému zdroji přiřazeno totéž číslo. I když je biologický materiál ztracen, číslo nesmí být znovu použito (informace se uchovává i nadále, i když příslušné ECN již nefiguruje v přehledech kolekcí). Národní evidenční číslo se skládá z 10 charakterových znaků, z nichž první dva znaky (číslice) označují kód ústavu - držitele kolekce, kódovací tabulka pro UST (ústav) je EVGC01 (viz Příloha 6.4), následují 3 znaky (text, číslice) určující kód plodiny, kódovací tabulka pro PLOD (plodina) je EVGC02 (viz Příloha a Příloha 6.7.5), posledních 5 znaků (číslice) je pořadovým číslem genetického zdroje v rámci dané plodiny. Schéma: kód ústavu 99 kód plodiny X99 / XX9 pořadové číslo Pravidla pro přidělování ECN v IS EVIGEZ: ECN je přiřazováno při zařazení genetického zdroje do kolekce zodpovědným řešitelem kolekce dané plodiny (pokud je v ČR udržována jediná hlavní kolekce dané plodiny, je to její řešitel, v jiném případě určuje Rada GZR řešitele, který přiřazuje čísla pro všechny kolekce dané plodiny v ČR) - viz tabulka řešitelských pracovišť a jejich zodpovědností v Přílohách 6.4 a 6.5. Poznámka: některé taxony se výjimečně mohou objevit ve dvou i více plodinách podle jejich typu použití. V takovém případě je nutno řešit přidělování ECN po dohodě řešitelů obou takových kolekcí s pracovníkem centrální dokumentace genové banky VÚRV Praha. Odpovídající deskriptor MCPD č. 2: Accession number, ACCENUMB 99

108 Přílohy k všeobecné části - díl II 2. Kód botanického názvu ( botanická charakteristika ) - [char 6] (povinný deskriptor) (BCHAR), kódovací tabulka Taxon Údaj "Bchar" (botanická charakteristika) figuruje pouze ve vztahu k plodině (srov. tabulka v Příloze 6.7.4), tj. nemůže se vyskytovat sám, ale pouze v kombinaci s kódem plodiny. Jedná se šestimístný kód (vyjádřený číslicemi, avšak typ položky je charakterový), jehož první pozice znázorňuje ploidii. Není-li ploidie známa, potom je první pozice Bchar vyplněna nulou. (Tento znak nabývá na významu především u skupiny obilnin, kde ploidie je znakem úzce spojeným s taxonomií.) Dvě další pozice vyjadřují kód druhu v rámci plodiny a poslední 3 místa vyjadřují poddruhovou úroveň taxonu. Pokud existuje v číselníku botanických jmen kód (Bchar) pro danou plodinu (srovnej soubor Taxon nebo též kód taxonu, který je součástí národního klasifikátoru), používá se tento kód. V opačném případě je nutno doplnit chybějící taxon a jeho kód (Bchar) přes centrální dokumentaci do kódovací tabulky Taxon. Při vkládání nového záznamu taxonu je třeba uvést botanické jméno v plném textu ("celý botanický název"). Jména se uvádějí včetně jmen autorů zkrácených podle mezinárodních pravidel. Před jmény taxonů nižších než druh se uvádějí následující zkratky: subsp. pro subspecies convar. pro convarietu var. pro varietu subvar. pro subvarietu f. pro formu Celý seznam taxonů je součástí uživatelského programu EVIGEZ jako číselník Taxon. Pro jeho značnou rozsáhlost (5918 záznamů) však není zde uveden v příloze. V číselníku Taxon je uveden druh (jedno pole rod+druh včetně autora), poddruhová jednotka (včetně autora) v oddělených polích dle taxonomické kategorie, poznámka a synonymum. Případná synonyma botanických jmen jsou uvedena v hranatých závorkách a uvozena zkratkou [syn: ]. Několikanásobná synonyma jsou oddělena navzájem středníkem. Poznámka: jedná se zde pouze o synonyma taxonomická, tj. nikoliv o synonyma názvů kultivarů. Jeden taxon se ve výjimečných případech může vyskytnout ve dvou, popř. více plodinách, např. Carthamus tinctorius je číslován v kolekci olejnin (O14) a v kolekci květin (D79)a v takovém případě má dvojí výskyt v souboru TAXON: vyskytuje se pod plodinou O14 i D79, kód Bchar přiřazený takovému taxonu je v obou případech shodný. Pole v souboru Taxon byla rozšířena o oddělené taxonomické kategorie (čeleď, rod, druh, subspecies, convarieta, varieta, forma, autor rodového názvu, autor druhového názvu, autor poddruhového názvu) a dále o pole spojující všechny taxonomické kategorie od úrovně species bez autorů (Full_taxon). Tato rozšíření umožňují propojit stávající systém s doporučenými mezinárodními standardy. Soubor Taxon byl dále rozšířen o platné kódy systému GRIN pro rod (validgno) a celé jméno taxonu (validtaxno), který je doporučovaným standardem FAO a EURISCO. V souboru Taxon je dále nové pole, které je odkazem na případnou presenci taxonu v Annex I ITPGRFA a v seznamu ohrožených druhů. Odpovídající deskriptory MCPD č. 5,6,7,8,9: GENUS, SPECIES, SPAUTHOR, SUBTAXA SUBTAUTHOR 100

109 Přílohy k všeobecné části - díl II 3. Název genetického zdroje [char 50] (NAZEV) Je uveden v řeči státu původu a přepisu latinkou bez diakritických znamének. Používají se malá i velká písmena, číslice a všechny typy znaků včetně mezer. Jména psaná původně azbukou a německé přehlásky ("Umlauts") se přepisují transliterací pomocí tabulky (viz. tabulka Příloha 6.7.6). Poslední verse systému obsahuje dvě pole pro název genetického zdroje: vedle původního pole NAZEV i nové pole včetně diakritiky (NAZ_NAROD, char 50). Platná verse pro konversi dat do mezinárodních systémů je bez diakritiky. Poznámka: původně transliterované názvy z azbuky, které nerespektovaly zcela standard uvedený v Příloze 6.7.6, jsou uchovány tak, jak byly do databáze původně vloženy a transliterace podle platné normy je uvedena v zvláštním poli synonyma názvu genetického zdroje (viz následující deskriptor). Odpovídající deskriptor MCPD č. 11: Accession name, ACCENAME 4. Synonymum názvu genetického zdroje [char 50] Jiný název/názvy nebo označení téhož genetického zdroje. Je uložen v tabulce pasportní části SYNONYM, která je propojena s hlavní tabulkou PASPORT pomocí ECN. Poznámka: zde se uvádí název, pod kterým je kultivar registrován v jiném státu, nebo byl-li kultivar dříve registrován pod jiným názvem, název kultivaru v jiné transliteraci apod. Nejdená se zde o synonyma v taxonomickém smyslu. Pravidla záznamu jsou stejná jako pro deskriptor Název genetického zdroje. Odpovídající deskriptor MCPD č. 11: Accession name, ACCENAME, kde jsou vícenásobné výskyty odděleny středníkem. Podobně při vyplňování pasportní karty vícenásobný výskyt oddělit středníkem. 5. Stát původu [char 3] (SP), kódovací tabulka EVGC15 Zkratka státu, ve kterém byl vzorek vyšlechtěn nebo sebrán expediční činností. Třípísmenové zkratky se používají podle mezinárodní normy ISO 3166 rozšířené o staré kódy náležející již neexistujícím státům, ty jsou označeny hvězdičkou (*). Přehled zkratek států je uveden v Příloze Odpovídající deskriptor MCPD č. 13: Country of origin, ORIGCTY 6. Status (původ) [char 3] (PV), kódovací tabulka EVGC17A/EVGC17 Podle nové verse MCPD (tabulka EVGC17A) je použito následující členění s možností větší podrobnosti záznamu - buď jen tučně vyznačené nebo podrobnější členění: 100) Planý 110) přírodní (původní) 120) polo-přírodní/planý 200) Plevelný 300) Tradiční / místní kultivar (landrace) 101

110 Přílohy k všeobecné části - díl II 400) Šlechtitelský / výzkumný materiál 410) Šlechtitelská linie 411) Syntetická populace 412) Hybrid 413) Šlechtitelský zdroj/základní populace 414) Inbrední linie (rodič hybridního kultivaru) 415) Segregující populace 420) Mutantní/genetická zásoba 500) Pokročilý / zlepšený kultivar (moderní kultivar) 999) Jiný (specifikovat v poli REMARKS- poznámka) Poznámka: Zde nastává významná změna oproti původní versi číselníku EVGC17, který měl nejen jednomístný kód, ale i jiné pořadí položek. Původní znění kódu pro status vzorku: 1 - planá forma 2 - krajový nebo primitivní kultivar 3 - šlechtitelský kultivar 4 - šlechtitelský zdroj Změna kódování statutu vzorku proběhne podle dohody řešitelů naráz pro celý systém, v současnosti jsou pro status vyčleněna paralelně dvě pole: PV podle staršího kódování [char 1] a SAMPSTAT [char 3] podle nového. Odpovídající deskriptor MCPD č. 20: Biological status of sample, SAMPSTAT 7. Dostupnost materiálu [char 1] (DOS), kódovací tabulka EVGC03 Y - dostupný bez omezení, volně k dispozici L - dostupný omezeně, se souhlasem držitele kolekce (šlechtitelský materiál, linie, jiný důvod omezení distribuce, atd.) N - dostupný po regeneraci, dočasně nedostupný (vzorek byl poškozen, velmi nízká klíčivost, minimální rozsah, nutná regenerace). R - registrovaný vzorek, autorská práva Poznámka: Pouze tyto 4 způsoby dostupnosti charakterizují řádnou kolekci, která odpovídá Národnímu katalogu GZR - National Inventory. Následující kategorie jsou určeny pro nedostupné GZR: X - W - P - nedostupný, historický záznam, vzorek byl ztracen (např. neklíčivý) nedostupný, pracovní kolekce nedostupný, chráněný druh (Nemá odpovídající deskriptor v MCPD) 8. Způsob/y udržování vzorku 3 x [char 1] (Paralelně 3 pole: UDR1, UDR2, UDR3), kódovací tabulka EVGC04 Uvedou se nejvýše tři z následujících způsobů: 102

111 Přílohy k všeobecné části - díl II S - F - T - B - V - K - N - O - semena trvalá výsadba hlízy, cibule pupeny (rouby) in vitro kryokonzervace in situ on farm Zčásti odpovídá deskriptoru MCPD č. 27: Type of germplasm storage, STORAGE Typ konzervace genofondu - Type of germplasm storage STORAGE - deskriptor MCPD č. 27 s velmi podobným rozsahem [char 2]. Kódovací schéma lze použít ve dvou úrovních podrobnosti: buď použít všeobecné kódy (vytištěny tučně) např. 10, 20, 30 nebo použít podrobnější kódy např. 11, 12, atd. Navržená kódovací tabulka EVGC04A zohledňuje kódovací tabulku EVGC04 10) Semenná kolekce 11) krátkodobá 12) střednědobá 13) dlouhodobá 20) Polní kolekce 21) trvalý porost 22) hlízy, cibule 23) pupeny, rouby 30) In vitro kolekce (pomalý růst) 40) Kryo kolekce 41) meristémy 42) pyl 50) In situ 60) On farm 99) Ostatní (specifikovat v poli REMARKS) Poznámka: Nové kódovaní dle tabulky EVGC04A zatím není vuznačeno, používá se jen pro převod dat do systému EURISCO. V případě generativně množených druhů uskladněných v genové bance VÚRV,v.v.i. Praha jsou od r všechny vzorky uskladňovány dlouhodobě. 9. Herbářová položka / konzervovaná část rostliny [char 1] (HE), kódovací tabulka EVGC07 Existence vzorku v herbáři nebo části rostliny v konzervovaném stavu 1 - ano W - ano, originální expediční sběr z přírody nebo z místa pěstování při expedici C - ano, z pěstování 0 - ne 103

112 Přílohy k všeobecné části - díl II Poznámka: Původně dva deskriptory byly sloučené do jednoho - buď je uchovávána herbářová položka nebo klasová sbírka (v případě obilnin). 10. Datum zařazení do kolekce [char 8] (DATUM_PUV) Rok, měsíc, den ve tvaru YYYYMMDD, ve kterém byl vzorek zařazen do kolekce. Původně uveden jen rok zařazení do kolekce. Údaj nemá datový, ale textový formát, chybějící údaje o měsíci nebo dni nutno nahradit polmčkou. Dosavadní údaje obsahovaly pouze rok zařazení do kolekce. Odpovídající deskriptor MCPD č. 12: Acquisition date, ACQDATE 11.a,b Institut dárce (akronym, instcode) [char 10, char 6(7)] (DONOR, DONORINSTC), kódovací tabulka INSTCODE/ACRONYM (2 paralelní sloupce a,b) Institut dárce vzorku. Zkrácený název dárce (akronym) má 10 písmen, z nichž první tři označují stát (podle rozšířeného seznamu ISO 3166) a následujících 7 písmen organizaci, firmu nebo jednotlivce v tomto státě. Zkratky byly užívány ve shodě se seznamem akronymů firem, který byl sestaven pro FAO/IPGRI (autor: Jerzy Serwinski v 80. letech). Jestliže dárce není v rámci státu získání znám, použije se pouze třípísmenový kód státu (viz tabulka č. 4). Pokud dárce není uveden v seznamu akronymů, uvede řešitel jeho přesný název (v orig. jazyce) a úplnou poštovní adresu v poznámce. Seznam akronymů je součástí uživatelského programu EVIGEZ jako tabulka Acronym, avšak pro značný rozsah není zde uvedena v příloze. Paralelně je institut dárce uveden i v poli 11.b označeném jako Donorinstc. V současné době jsou používány nové zkratky podle Databáze ústavů FAO WIEWS (tzv. INSTCODE). Kód sestává z 6(7) charakterových znaků, přičemž první 3 znaky znamenají zkratku státu podle ISO 3166, další 3(4) znaky pořadové číslo ústavu. Nový seznam INSTCODE má více než záznamů a je k dispozici pouze v elektronické formě (není zde uveden jako samostatná příloha kvůli značnému rozsahu). V použití jsou paralelně doposud oba systémy, existuje možnost plného převedení starého do nového kódu, avšak jen zčásti platí tato možnost v opačném směru. Poznámka: Nutno používat pouze schválených obecně platných zkratek nebo kódů, nelze vytvářet vlastní zkratky! Poznámka: K přechodu na nový seznam firem INSTCODE dojde naráz po dohodě s řešiteli kolekcí. Původní akronymy vztahující se k již neexistujícím státům budou pomocí nového souboru INSTCODE převedeny automaticky na nově vzniklé státy s příslušným kódem ústavu, např. DDRGAT -> DEU146 (IPK Gatersleben). Odpovídající deskriptor MCPD č. 23: Donor institute code, DONORCODE 12. Evidenční číslo katalogu dárce [char 15] (DONORNO) Číslo z katalogu nebo Indexu seminum/plantarum dárce, identifikátor v kolekci dárce. Odpovídající deskriptor MCPD č. 24: Donor accession number, DONORNUMB 104

113 Přílohy k všeobecné části - díl II 13. Jiné evidenční číslo [char 20] (OTHERNO) Jiné známé číslo přiřazené genetickému zdroji v jiných katalozích, které může pomoci při identifikaci materiálu. Zde se neuvádí národní evidenční číslo, číslo introdukce, ani číslo v kolekci dárce (viz deskriptory č. 1, 12, 18). Ve výjimečném případě se zde však může vyskytnout číslo sběru - viz deskriptor č. 26. Jedná se pak o duplikaci údaje z důvodu správné identifikace sběrových materiálů v systému EVIGEZ Odpovídající deskriptor MCPD č. 25: Other identification number(s) associated with the accession, OTHERNUMB 14. Stupeň ploidie [char 1] (PL), kódovací tabulka EVGC haploid (n) 2 - diploid (2n) 3 - triploid (3n) 4 - tetraploid (4n) 5 - pentaploid (5n) 6 - hexaploid (6n) 7 - heptaploid (7n) 8 - oktaploid (8n) 9 - polyploid 15. Typ vegetace [char 1] (TV), kódovací tabulka EVGC18 A - jarní I - přechodný H - ozimý pro květiny se používá stupnice: 1 - letničky 2 - dvouletky 3 - trvalky, generativně množené 4 - skleníkové, generativně množené 5 - cibulnaté nebo hlíznaté 6 - trvalky, vegetativně množené 7 - skleníkové, vegetativně množené 16. Vytrvalost [char 1] (VYT), kódovací tabulka EVGC jednoletý 2 - dvouletý 9 - vytrvalý 17. Součást core - collection [char 1] (CORE), kódovací tabulka EVGC ano 0 - ne 105

114 Přílohy k všeobecné části - díl II 18. Číslo introdukce [char 6] (CIN) Šestimístný textový řetězec - číslo přiřazované od roku 1976 do roku 1991 genetickým zdrojům při introdukci do ČR. První dvě cifry označovaly rok introdukce, další čtyři číslice vlastní pořadové číslo. U odrůd introdukovaných vícekrát se uvádělo číslo té dodávky, z níž byl odvozen biologický materiál v kolekci. Poznámka: Deskriptor historického významu, číslo introdukce ztratilo svůj význam po roce 1990, kdy byl zrušen centrální dovoz vzorků z ciziny. V současné době může být používán jako vlastní číslo platné v rámci ústavu řešitele kolekce. Neshoduje nikdy s ECN (deskriptor č.1). II. Deskriptory vztahující se k šlechtění: 19. Metoda šlechtění [char 1] (MS), kódovací tabulka EVGC20 Uvede se jen jedna podstatná nebo nejdůležitější metoda, o které rozhodne řešitel kolekce. 1 - nešlechtěná 2 - hromadný výběr 3 - individuální výběr 4 - křížení 5 - mutace 6 - polykros 7 - heterozní křížení 8 - polyploidizace 9 - genová manipulace x - jiná metoda (upřesnit v poznámce - deskriptor č. 37) Poznámka: Tento deskriptor se částečně kryje s novým deskriptorem MCPD č. 20 vyjadřujícím biologický status vzorku (SAMPSTAT) viz deskriptor EVIGEZ č Rok ukončení šlechtění [char 4] (RUS) Uvádí se rok, kdy bylo ukončeno šlechtění. 21. Rok - začátek registrace [char 4] (RP) Uvádí se rok původní registrace ve státu původu. 22. Rok - začátek registrace v ČR [char 4] (RP) Uvádí se rok původní registrace v ČR 23. Rok - ukončení registrace [char 4] (RR) Uvádí se rok ukončení registrace ve vztahu k deskriptoru č a,b Šlechtitelská firma, původce (akronym, instcode)[char 10, případně char 6(7)] (FIRMA, BREEDINSTC), kódovací tabulka INSTCODE/ACRONYM (2 paralelní sloupce a,b) 106

115 Přílohy k všeobecné části - díl II Uvádí se mezinárodní akronym a instcode ze stejného seznamu a podle stejných pravidel, jako v případě institutu dárce (deskriptor č. 11). Šlechtitelská firma - zkrácený název dárce (akronym) má 10 písmen, z nichž první tři označují stát (podle rozšířeného seznamu ISO 3166) a následujících 7 písmen organizaci, firmu nebo jednotlivce v tomto státě. Zkratky byly užívány ve shodě se seznamem akronymů firem, který byl sestaven pro FAO/IPGRI (autor: Jerzy Serwinski v 80. letech). Jestliže šlechtitelská firma není v rámci státu získání známa, použije se pouze třípísmenový kód státu (deskriptor č. 5) doplněný třemi nulami. Pokud dárce není uveden v seznamu akronymů, uvede řešitel jeho přesný název (v orig. jazyce) a úplnou poštovní adresu v poznámce. Seznam akronymů je součástí uživatelského programu EVIGEZ jako tabulka Acronym, avšak pro značný rozsah není zde uvedena v příloze. Paralelně je institut šlechtitele uveden i v poli 24.b označeném jako BREEDINSTC. V současné době jsou používány nové zkratky podle Databáze ústavů FAO WIEWS (tzv. INSTCODE). Kód sestává z 6(7) charakterových znaků, přičemž první 3 znaky znamenají zkratku státu podle ISO 3166, další 3(4) znaky pořadové číslo ústavu. Nový seznam INSTCODE má více než záznamů a je k dispozici pouze v elektronické formě (není zde uveden jako samostatná příloha kvůli značnému rozsahu). V použití jsou doposud alternativně oba systémy, existuje možnost plného převedení starého do nového kódu, avšak jen zčásti platí tato možnost v opačném směru. Poznámka: Nutno používat pouze schválených obecně platných zkratek nebo kódů, nelze vytvářet vlastní zkratky! Poznámka: K přechodu na nový seznam firem INSTCODE dojde naráz po dohodě s řešiteli kolekcí. Původní akronymy vztahující se k již neexistujícím státům budou pomocí nového souboru INSTCODE převedeny automaticky na nově vzniklé státy s příslušným kódem ústavu, např. DDRGAT -> DEU146 (IPK Gatersleben). Odpovídající deskriptor MCPD č. 19: Breeding institute code, BREDCODE 25. Rodokmen [char 120] (RODOKMEN) Rodokmen nebo jiná informace o původu genetického zdroje. Používá se některý z obecně doporučených systémů pro zpracování rodokmenů na počítači, nejčastěji podle publikací: Purdy, H. W. et al.: A proposed standard method for illustrating pedigrees of small grain varieties, Crop Sci. 8 (1968), Zeven, A. C., and N.C. Zeven - Hissink: Genealogies of Wheat Varieties, Netherlands Cereal Centre, Wageningen, 1976 Tj. systémy používající lomítka pro vyznačení křížení. V rodokmenu lze použít následující zvláštní značky: / jednoduché křížení // dvojnásobné křížení /3/, /4/, trojnásobné a vícenásobné křížení s vyznačením čísla mezi lomítky * zpětné křížení? před názvem odrůdy značí nejistotu, zda byla tato odrůda skutečně použita S- výběr (selection) LV, krajový kultivar (local variety) 107

116 Přílohy k všeobecné části - díl II M- mutace + opylení směsí pylu (..) vysvětlivky (vysvětlující texty je vhodné uvádět anglicky, vysvětlivky, které nemají těsný vztah k rodokmenu, uvádějte v poznámce - deskriptor č. 37) Názvy vzorku typu krajový a pod. by měly být uvedeny v tomto deskriptoru místo deskriptoru č. 3. Pro přepis azbuky platí stejné zásady jako v deskriptoru č. 3 Poznámka: V případě křížení označeném / nepoužívat v názvech materiálů lomítko v jiném smyslu, např. k určení dvojčíslí roku (SG-S 146/96). Pro tento účel je doporučeno použít pomlčku nebo tečku. Odpovídající deskriptor MCPD č. 21: Ancestral data, ANCEST III. Deskriptory vztahující se k sběrům: 26. Název expedice [char 50] (EXP_ACRON) kódovací tabulka EXP_ACR Pro materiál získaný sběrem v přírodě je sestaven vlastní seznam akronymů expedic a sběratelů (EXP_ACR). Původně plánovaný mezinárodní seznam expedic a jejich zkratek nebyl uveden v platnost, lze uvádět vlastní zkratky kombinující např. zemi (deskriptor č. 5), jméno sběratele a rok sběru. 27. Sběratel [char 50] (COLNAME) Jméno osoby sběratele. 28. Číslo sběru přiřazené sběratelem [char 20] (COLNO) Číslo přiřazené vzorku sběratelem v průběhu expedice podle expedičního deníku. Odpovídající deskriptor MCPD č. 3: Collecting number, COLLNUMB 29.a,b Datum sběru originálního vzorku [date, char 10] DD/MM/RRRR; (COLDATE) YYYYMMDD (COLLDATE) Původní datový typ nepovoluje jiný formát vstupu dat než Den, měsíc, rok s oddělovačem /, např. 13/04/1999. Nelze zaznamenat údaj s chybějícím měsícem nebo dnem, který je běžný u starších dat. Alternativně dvě pole: ve formátu a) původním - datovém (COLDATE) b) novém charakterovém (COLLDATE). Počítá se s budoucím použitím jen charakterového typu (29.b), chybějící údaje je nutno vyplnit pomlčkou. Příklad: pokud je znám jen měsíc a rok sběru Odpovídající deskriptor MCPD č. 18: Collecting date of original sample, COLLDATE (formát YYYYMMDD) 108

117 Přílohy k všeobecné části - díl II 30. Lokalizace místa sběru, lokalita [char 80] (COLSITE) Zeměpisné označení území (provincie, oblast) a místa sběru (město, vesnice, vzdálenost a směr od bodu uvedeného v atlasu). Volný text - doporučený jazyk angličtina, místní názvy nepřekládat. Odpovídající deskriptor MCPD č. 14: Location of collecting site, COLLSITE 31. Ekologická charakteristika místa sběru [char 100] (ECOLOGY) Stanoviště, geologický podklad, půda, orientace vůči světovým stranám, svažitost, vlhkostní poměry, vegetace, hojnost výskytu, fenofáze v době sběru a popřípadě další údaje. Volný text - doporučený jazyk angličtina. 32. Způsob sběru/získání [char 2] (COLLSRC) kódovací tabulka EVGC10A Zčásti odpovídá předchozímu deskriptoru EVIGEZ č. 31. Ten se však vztahuje jen ke sběrovým materiálům, které tvoří jen zlomek kolekce, zatímco deskriptor č.32 je aplikovatelný i na zbývající část kolekce. Navržené kódovací schéma lze použít ve dvou úrovních podrobnosti: buď použít všeobecné kódy (vytištěny tučně) např. 10, 20, 30 nebo použít podrobnější kódy např. 11, 12, atd. Kódovací tabulka EVGC10A: 10) Plané prostředí 11) Les/stromový porost 12) Křovinatý porost 13) Travní porost 14) Poušť/tundra 15) Vodní prostředí 20) Farma nebo kultivované prostředí 21) Pole 22) Sad 23) Zahrádka (městská, příměstská, venkovská) 24) Lado, neobdělaná plocha 25) Pastvina 26) Farma 27) Mlat 28) Park 30) Trh nebo obchod 40) Instituce, pokusná stanice, výzkumná organizace, genová banka 50) Semenářská společnost 60) Plevelné, antropogenní (narušené) nebo ruderální prostředdí 61) okraj (podél) cesty 62) okraj pole 99) Jiný (specifikovat v poli REMARKS) Odpovídající deskriptor MCPD č. 22: Collecting/acquisition source - COLLSRC 109

118 Přílohy k všeobecné části - díl II 33.a,b,c Zeměpisná šířka [char 7] (LATIT) (3 paralelní sloupce a,b,c) YDDMMSS Y určuje polokouli (N - severní, S - jižní) DD označuje stupně, MM minuty a SS sekundy (33. a) Nulou vyplňovat nepřítomné desítky. Chybějící údaje (např. minuty, sekundy) vyplnit pomlčkami. Tj. vždy vyplnit všech 7 charakterů v poli "zeměpisná šířka" s ohledem na přesné umístění jednotlivých znaků! Příklad: N Odpovídající deskriptor MCPD č. 15: Latitude of collecting site, LATITUDE má však označení severní nebo jižní polokoule na první místo na poslední pozici v poli (33.b) - uveden paralelně jako LATITUDE_. Verse 33.c (LAT_DEC) uvádí patalelně zeměpisnou šířku v desetinném formátu stupňů pro vstup dat z GPS, kdy severní polokoule má kladné a jižní polokoule záporné znaménko. Poznámka: paralení označení je technickým deskriptorem použitým pro převod dat do systému EURISCO a GBIF. 34 a,b,c Zeměpisná délka [char 8] (LONGIT) (3 paralelní sloupce a,b,c) XDDDMMSS X určuje směr (E - východ, W - západ) DDD označuje stupně, MM minuty a SS sekundy (34.a) Nulou vyplňovat nepřítomné desítky a stovky. Chybějící údaje (např. minuty, sekundy) vyplnit pomlčkami. Tj. vždy vyplnit všech 8 charakterů v poli "zeměpisná délka" s ohledem na přesné umístění jednotlivých znaků! Příklad: E Odpovídající deskriptor MCPD č. 16: Longitude of collecting site, LONGITUDE má však označení východní nebo západní polokoule na první místo na poslední pozici v poli (34.b) - uveden paralelně jako LONGITUDE_. Verse 34.c (LON_DEC) uvádí paralelně zeměpisnou šířku v desetinném formátu stupňů pro vstup dat z GPS, kdy východní polokoule má kladné a západní polokoule záporné znaménko. Poznámka: paralení označení je technickým deskriptorem použitým pro převod dat do systému EURISCO a GBIF. 35. Nadmořská výška [char 4] (ALTIT) Nadmořská výška je zaznamenávána v metrech, výšky pod úrovní hladiny moře jsou označeny znaménkem minus (-). Poznámka: Hodnoty zaznamenávat tak, aby jednotky [m] byly umístěny ve sloupci zcela vpravo vzhledem k texovému typu pole.) Odpovídající deskriptor MCPD č. 17: Elevation of collecting site, ELEVATION 110

119 Přílohy k všeobecné části - díl II 36. Kód instituce sběratele [char 6/7] - (COLLINSTC) kódovací tabulka INSTCODE Uvádí se kód (INSTCODE) z databáze ústavů FAO WIEWS. Kód sestává z 6(7) charakterových znaků, přičemž první 3 znaky znamenají zkratku státu podle ISO 3166, další 3(4) znaky pořadové číslo ústavu. Nový seznam INSTCODE má více než záznamů a je k dispozici pouze v elektronické formě (není zde uveden jako samostatná příloha kvůli značnému rozsahu). Odpovídající deskriptor MCPD č. 4: Collecting institute code COLLCODE IV. Doplňkové a technické deskriptory: 37. Poznámka [ char 150] (POZNAMKA) Další důležité informace o vzorku, které nejsou obsaženy v deskriptorech uvedených výše, případně pokračování informace z jiného deskriptoru, jejíž text byl zkrácen z důvodu pevného formátu příslušného pole. Text (doporučuje se v angličtině) vztahující se k jednotlivým deskriptorům uvádět názvem deskriptoru a dvojtečkou. Jsou-li poznámky k několika deskriptorům v jednom záznamu, pak je navzájem oddělovat středníkem. Příklad: donor: SS Domoradice; registration: DEU 1999 Odpovídající deskriptor MCPD č. 28: REMARKS 38. Umístění bezpečnostní duplikace [ char 6/7] (SAFEDUPL) kódovací tabulka INSTCODE Uvádí se kód (INSTCODE z databáze ústavů FAO WIEWS. Kód sestává z 6(7) charakterových znaků, přičemž první 3 znaky znamenají zkratku státu podle ISO 3166, další 3(4) znaky pořadové číslo ústavu. Nový seznam INSTCODE má více než záznamů a je k dispozici pouze v elektronické formě (není zde uveden jako samostatná příloha kvůli značnému rozsahu). Odpovídající deskriptor MCPD č. 26 DUPLCODE 39. Pořadové číslo bezpečnostní duplikace [num 5] Technický deskriptor (pomocný identifikátor) udávající pořadové číslo vzorku v bezpečnostní duplikaci ve VÚRV Piešťany. 40. Původní datum záznamu [datový] (DATUM_PUV) Technický deskriptor využívaný správcem databáze. 41. Datum poslední změny zápisu [datový] (DATUM) 111

120 Přílohy k všeobecné části - díl II Technický deskriptor doplňovaný automaticky uživatelským programem EVIGEZ při jakékoli změně v zápisu (ať již opravy nebo doplňky zaslané řešitelem nebo technické změny provedené administrátorem databáze). 42 Stav [ char 1] (STAV) Technický deskriptor generovaný automaticky uživatelským programem EVIGEZ při jakékoli změně nebo přidání záznamu. 43. Status MLS [ char 1] (MLSSTAT) Zařazení do Multi-laterálního systému ITPGRFA (MLS) Pasportní údaje se vkládají přímo v rámci uživatelského programu EVIGEZ do elektronické pasportní karty nebo v archivní formě na pasportní kartu viz obrázek, Příloha V. Další deskriptory používané v MCPD, které budou zařazeny do EVIGEZu: 44. Status AEGIS [ char 1] (AEGISSTAT) Zařazení do mezinárodního systému virtuální Evropské genové banky - zatím volný sloupec připravený pro použití, až budou stanovena kriteria pro zařazení do systému AEGIS. 45. Kód instituce - Institute code INSTCODE - deskriptor MCPD č. 1 - lze snadno doplnit, vychází z číselníku EVGC01 (ústavy) s využitím pole INSTCODE. 46. Obecný název plodiny - Common cropname CROPNAME - deskriptor MCPD č. 10 Poznámka: V současnosti používaný soubor EVGC02 bude paralelně používán, protože kód plodiny je součástí ECN. Standardní mezinárodní seznam plodin bude teprve sestaven v souvislosti s rozšířením MCPD. 112

121 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Přehled skupin plodin dokumentovaných v EVIGEZu kód text česky text angl. A Aromatické a léčivé rostliny Aromatic and medicinal plants B Řepa, semenné okopaniny Beta and other seed root crops C Obilniny Cereals D Květiny Flowers E Pěnišník, růže sadové Rhododendron, Rosa F Ovocné dřeviny Fruit woody plants G Trávy Grasses H Zeleniny Vegetables L Luskoviny Food legumes M Různé, druhy květnatých luk Miscelaneous, spec. of flowering meadows O Olejniny Oil plants S Brambor Potatoes T Pícniny Fodder plants V Réva Grape W Okrasné dřeviny listnaté Ornamental woody plants (leafy) X Technické plodiny Industrial plants Y Jehličnany Conifers Z Kukuřice, alternativní obilniny Zea and alternative cereals 113

122 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Přehled kódů plodin dokumentovaných v EVIGEZu (řazeno dle kódu plodin) Kód Latinsky Česky A Aromatické a léčivé rostliny (Aromatic, medicinal plants) A01 Achillea L. řebříček A05 Agrimonia L. řepík A06 Armoracia GAERTN. křen A08 Althaea L. proskurník A09 Ammi L. morač A10 Anthemis L. rmen A11 Anethum L. kopr A12 Archangelica L. andělika A13 Arctium L. lopuch A14 Arctostaphylos ADANS. medvědice A15 Aristolochia L. podražec A16 Arnica L. prha A17 Artemisia L. pelyňek A19 Atropa L. rulík A20 Borago L. brutnák A21 Calendula L. měsíček A22 Carum L. kmín A23 Centaurium HILL zeměžluč A26 Centaurea s.l. chrpa A27 Cnicus benedictus L. čubet A31 Coriandrum L. koriandr A33 Datura stramonium L. durman obecný A34 Digitalis L. náprstník A38 Filipendula P.MILLER tužebník A39 Foeniculum vulgare ssp. vulgare fenykl A41 Galega officinalis L. jestřabina lékařská A42 Galium L. svízel A43 Gentiana L. hořec A44 Glycyrrhiza L. lékořice A47 Heracleum L. bolševník A49 Hyoscyamus L. blín A50 Hypericum L. třezalka A51 Hyssopus L. yzop A52 Inula L. oman A53 Iris L. kosatec A55 Lavandula L. levandule A56 Leonurus L. srdečník A57 Levisticum HILL libeček A58 Linaria MILLER lnice A59 Majorana MILLER majoránka A60 Malva L. sléz A61 Marrubium L. jablečník A62 Chamomilla recutita (L.) RAUSCH. heřmánek pravý A63 Melissa L. meduňka 114

123 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky A64 Mentha L. máta A65 Menyanthes L. vachta A68 Ocimum L. bazalka A69 Origanum L. dobromysl A71 Trigonella foenum-graecum L. pískavice řecké seno A72 Pimpinella L. berdník (anýz) A73 Plantago L. jitrocel A75 Ononis L. jehlice A76 Potentilla L. mochna A79 Ruta L. routa A80 Salvia L. šalvěj A81 Saponaria L. mydlice A82 Satureja L. saturejka A83 Sedum L. rozchodník A84 Silybum ADANS. ostropestřec A85 Solanum dulcamara L. lilek potměchuť A86 Solidago L. zlatobýl A89 Thymus L. mateřídouška A90 Tanacetum vulgare L. vratič A92 Valeriana L. kozlík A93 Verbascum L. divizna A94 Anchusa L. pilát A95 Anthriscus PERS. kerblík A96 Agastache CLAYTON agastache A97 Bellamcanda L. Bellamcanda AA2 Betonica L. bukvice AA7 Chamaenerion RAFIN. vrbka AB1 Eryngium L. máčka AB6 Geranium L. kakost AC3 Leucanthemum MILLER kopretina AC4 Lithospermum L. kamejka AC5 Lobelia L. lobelka AC8 Nasturtium R. BROWN potočnice AD4 Polemonium L. jirnice AD5 Primula L. prvosenka AD6 Rhodiola L. rozchodnice AD8 Sanguisorba L. krvavec AE1 Scutellaria L. šišák AE3 Taraxacum WEBER smetanka AE4 Veratrum L. kýchavice AE5 Verbena L. sporýš AE9 Ostericum HOFFM. matizna AF2 Echinacea MOENCH. echinacea AF6 Oenothera L. pupalka B Řepa a semenné okopaniny (Beta, seed root crops) B01 Beta vulgaris L. var. altissima DOELL řepa cukrovka B02 Beta vulgaris L. var. rapacea KOCH. řepa krmná 115

124 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky B03 Beta vulgaris L. var. vulgaris řepa salatová B04 Beta vulgaris L. var. cicla L. mangold B05 Beta L. (wild sp.) řepa (plané druhy) C Obilniny (Cereals) C01 Triticum L. (winter) pšenice ozimá C02 Triticum L. (spring) pšenice jarní C03 Secale L. (winter) žito ozimé C04 Secale L. (spring) žito jarní C05 Hordeum L. (winter) ječmen ozimý C06 Hordeum L. (spring) ječmen jarní C07 Avena L. (spring) oves jarní C08 Avena L. (winter) oves ozimý C09 xtriticosecale WITTM. (winter) tritikale ozimé C10 xtriticosecale WITTM (spring) tritikale jarni C11 Triticum L. (winter, work. col.) pšenice ozimá (prac. kol.) C12 Triticum L. (spring, work. col.) pšenice jarní (prac. kol.) C13 Secale L. (winter, work. col.) žito ozimé (prac. kol.) C19 xtriticosecale WITTM (winter, work. col.) tritikale ozimé (pracov. kol.) C21 Aegilops L. mnohoštět C22 Hordelymus (JESSEN) JESSEN ječmenka C23 Dasypyrum (COSS. et DURIEN)T.D kosmáč C24 Haynaldotricum HYL. Haynaldotricum C25 Leymus HOCHST. ječmenice C26 Psathyrostachys NEVSKI Psathyrostachys C27 Pascopyrum LOEVE Pascopyrum C28 Agropyron J.GAERTN. žitnák C29 Elymus L. pýrovník C30 Elytrigia DESV. pýr C31 Pseudoroegneria (NEVSKI) LOEVE Pseudoroegneria C32 Thinopyrum LOEVE Thinopyrum C33 Taeniatherum NEVSKI Taeniatherum C34 Eremopyrum (LEDEB.) J.et SP. puštinec C37 Heteranthelium HOCHST Heteranthelium C42 Crithopsis (SCHULT.) ROSHEV. Crithopsis C51 xaegilotricum xaegilotricum D Květiny (Flowers) D01 Allium L. (hybr. cvs.) česnek D02 Antirrhinum L. hledík D03 Begonia L. kysala D04 Calendula L. <hort. cvs.> měsíček <okras.> D05 Callistephus chinensis (L.) NEES astra čínská D06 Canna L. dosna D07 Chrysanthemum L. <hort. cvs.> zlateň, chryzantéma <okras.> D09 Cyclamen L. brambořík D10 Dahlia pinnata CAV. jiřinka zahradní D11 Consolida S.F. GRAY <fl.pl.> ostrožka <plnokv.> D12 Dianthus L. hvozdík 116

125 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky D13 Freesia KLATT fresie D14 Gaillardia FOUG. kokarda D15 Gerbera BOLUS gerbera D16 Gladiolus L. mečík D17 Helichrysum MILLER <hort.> smil (slaměnka) D19 Lathyrus odoratus L. hrachor vonný D20 Lilium L. lilie D21 Limonium MILLER statice D22 Matthiola L. fiala D25 Pelargonium HORT. pelargonie D26 Petunia A.L. JUSS. petunie D27 Phlox L. plamenka D28 Primula L. <hort. cvs.> primule <okras.> D29 Rhododendron L. <greenhouse> pěnišník <skleník.> D30 Rudbeckia hirta L. třapatka D31 Saintpaulia H.WENDL. jonatka D32 Salvia L. <hort. cvs.> šalvěj <okras.> D33 Senecio L. <hort. cvs.> starček <okras.> D34 Sinningia D.C. NEES gloxinie D35 Tagetes L. aksamitnik D36 Tropaeolum L. lichořeřišnice D37 Tulipa L. tulipán D38 Verbena L. <hort.cvs.> sporýš <okras.> D39 Viola L. <hort. cvs.> maceška <okras.> D40 Zinnia L. ostálka D45 Ageratum MILLER nestařec D46 Alcea rosea L. <fl.pl.> topolovka <plnokv.> D48 Alyssum L. tařice D50 Amberboa L. budělník D51 Ammobium R.BR. slaměnka D53 Anemone L. sasanka D55 Anthurium BIRDSEY Anthurium D56 Aquilegia L. orlíček D59 Argyranthemum L. Argyranthemum D63 Aster L. hvězdnice D64 Asteriscus L. Asteriscus D69 Bellis perennis L. <hort. cvs.> chudobka sedmikráska <okras.> D70 Bidens JACQ.. dvouzubec D72 Brachycome BENTH. všelicha D74 Bupleurum L. prorostlík D75 Calceolaria VOSS pantoflíček D76 Campanula L. zvonek D79 Carthamus tinctorius L. <hort. cvs.> světlice barvířská <okras.> D81 Celosia L. nevadlec D82 Centaurea L. <hort. cvs.> chrpa <okras.> D86 Cheiranthus L. [syn.: Erysimum] chejr D88 Cirsium japonicum DC. pcháč japonský 117

126 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky D89 Clarkia PURSH lokanka D90 Cleome CHODAT Cleome D95 Coleus BENTH. pochvatec D97 Convallaria L. <hort. cvs.> konvalinka <okras.> D98 Convolvulus L. <hort. cvs.> svlačec <okras.> DA1 Coreopsis L. krásnoočko DA2 Cosmos CAV. krásenka DA5 Cuphea A. DC Cuphea DA7 Cynoglossum L. <hort. cvs.> užanka <okras.> DA9 Delphinium x cultorum VOSS stračka DB1 Dendranthema grandiflora TZVELEV listopadka DB2 Diascia HOOK. Diascia DB4 Didiscus DC. Didiscus DB5 Dieffenbachia LOOD. dieffenbachie DB6 Digitalis L. <hort. cvs.> náprstník <okras.> DB7 Dimorphoteca DC. dvoutvárka DB8 Dolichos L. Dolichos DC1 Dorotheanthus (BURM.) N. Dorotheanthus DC5 Erigeron L. <hort.cvs.> turan <okras.> DC8 Erysimum x allonii HORT. trýzel DC9 Eschscholtzia CHAM. sluncovka DD2 Euphorbia PURSH [syn.:agaloma] pryšcovec <okras.> DD5 Felicia L. Felicia DE1 Gazania L. úborovka DE6 Godetia LINDL. Godetia DE7 Gomphrena KLOTZSCH pestrovka DE8 Goniolimon ( L.) BOISS. Goniolimon DE9 Gypsophila M.BIEB. šater DF2 Helenium L. záplevák DF3 Helianthemum L. devaterník DF4 Helianthus L. <hort.> (hybr.) slunečnice <okras.> (hybr.) DF5 Heliopsis PERS. janeba DF6 Heliotropium L. otočník DF7 Helipterum DC. smilek DG1 Heterocentron HOOK. et ARN. Heterocentron DG2 Heuchera L. dlužicha DG8 Iberis L. štěničník DG9 Impatiens L. <fl.pl.> netýkavka DH5 Kalanchoe ADANS. kolopojka DH7 Kochia L. bytel DH8 Lantana L. Lantana DI1 Lavatera L. <hort. cvs.> slézovec <okras.> DI2 Lewisia PURSCH hořkavička DI5 Linum grandiflorum DESF. len velkokvětý DI6 Lobelia L.<hort.> lobelka <okras.> DI7 Lobularia L. Lobularia DI8 Lonas L. Lonas 118

127 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky DI9 Lotus <hort.> štírovník <okras.> DJ1 Lupinus polyphyllus LIND. <hort.> vlčí bob mnoholistý <okras.> DJ2 Lysimachia L. vrbina DJ3 Malope trifida CAV. slézovka trojklaná DJ4 Marrubium L.<hort.> jablečník DJ5 Matricaria maritima L. <fl.pl.> heřmánkovec <plnokv.> DJ7 Mimulus L. kejklířka DJ8 Mirabilis L. nocenka DK1 Monarda L. zavinutka DK4 Myosotis L. pomněnka DK6 Nemesia BENTH. hledíkovka DK8 Nicotiana <hort. cvs.> tabák <okras.> DL1 Nigella damascena L.<fl. pl.> černucha damašská <plnokvět.> DL3 Ocimum L. <hort. cvs.> bazalka <okras.> DL6 Osteospermum ecklonis DC. NORL. Osteospermum DL9 Papaver L. <hort. cvs.> mák <okras.> DM1 Penstemon BENTH. dračík DM5 Phacelia JUSS. <hort.> svazenka <okras.> DM6 Pharbitis ROTH Pharbitis DN2 Plectranthus BENTH. Plectranthus DN3 Polygonum capitatum BUCH. rdesno <okras.> DN4 Portulaca grandiflora HOOK. šrucha velkokvětá DN5 Psylliostachys suworowii ROSHK. Psylliostachys DN7 Reseda L. reseda DN8 Ricinus communis L. skočec obecný DN9 Salpiglossis RUIZ LOPEZ et PAVON jazylka DP1 Sanvitalia LAM. Sanvitalia DP3 Scabiosa L. hlaváč DP4 Scaevola saligna G. FORST. Scaevola DP5 Schizanthus x wisetonensis LOW Schizanthus DP9 Silene L. silenka DQ1 Solanum <hort. cvs.> lilek (okras.) DQ6 Tanacetum parthenium SCHULTZ-BIP. řimbaba obecná <okras.> DQ8 Tithonia rotundifolia S.F.BLAKE Tithonia DR4 Ursinia anethoides (DC.) N.E.BR. Ursinia DR5 Vaccaria hispanica RAUSCHERT kravinec polní DR6 Venidium JACQ. Venidium DR8 Veronica L. <hort. cvs.> rozrazil <okras.> DR9 Wedelia trilobata (L.) HITCHC. Wedelia DS1 Xanthisma DC. Xanthisma DS2 Xeranthemum annuum L. <fl.pl.> suchokvět roční DS3 Zantedeschia aethiopica SPRENG. Zantedeschia DS4 Acalypha Acalypha DS6 Anagallis L. drchnička DS7 Anisodontea Anisodontea DS8 Aptenia Aptenia DT1 Euryops Euryops 119

128 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky DT4 Glechoma L. popenec DU1 Monopsis Monopsis DU2 Plumbago L. olověnec DU4 Leucanthemum MILLER <hort. cvs.> kopretina <okras.> DU5 Lychnis <hort.cvs.> kohoutek <okras.> DU6 Echinacea MOENCH.<hort.cvs> Echinacea <okras.> DU7 Lamium L. <hort.cvs.> hluchavka <okras.> DU8 Gnaphalium L. s.l.<hort.cvs> protěž s.l. <okras.> DU9 Russelia L. russelia E Rhododendron, Rosa E01 Rhododendron L. pěnišník E02 Rosa L. <hort.cvs.> růže <záhonové, sadové> F Ovocné dřeviny (Fruits) F01 Malus domestica BORKH. jabloň obecná F02 Malus P.MILLER (other sp.) jabloň (ostatní druhy) F07 Pyrus communis L. (European cvs.) hrušeň obecná (evrop. cv.) F09 Pyrus L. (wild sp.) hrušeň (plané druhy) F15 Sorbus aucuparia L. jeřáb ptačí F16 Aronia melanocarpa ELLIOT jeřáb černý F18 Prunus domestica L. slivoň švestka F19 Prunus L. slivoň F20 Prunus cerasifera EHRH. myrobalán F21 Prunus L. (other sp.) slivoň (ostatní druhy) F24 Armeniaca vulgaris LAM. (Europ. cvs.) meruňka (evropské cv.) F25 Armeniaca vulgaris (intrasp. hybr. cvs.) meruňka (vnitrodruh. hybr.cv.) F26 Armeniaca SCOPOLI (other sp.) meruňka (ostatní druhy) F28 Persica vulgaris P.MILLER broskvoň obecná F30 Persica P.MILLER broskvoně - podnože F32 Amygdalus communis L. mandloň obecná F35 Cerasus avium (L.) MOENCH třešeň ptačí F37 Cerasus vulgaris P.MILLER višeň obecná F38 Cerasus P.MILL. (other sp. and hybr.) třešeň (ostatní druhy a hybr.) F40 Rubus idaeus L. (cvs.) ostružiník maliník (cv.) F41 Rubus L. (other rapsberr. and hybrids) ostružiník (ostatní a hybridy) F43 Rubus fruticosus agg. (cvs. and wild) ostružiník křov. (cv. a plané) F46 Fragaria x ananassa (DUCH.)GUE jahodník zahradní F51 Juglans regia L. ořešák královský F54 Corylus avellana L. líska obecná F59 Ribes rubrum L. (red and white) rybíz červený (a bílý) F60 Ribes nigrum L. rybíz černý F63 Grossularia uva-crispa (L.)MILL. srstka obecná (angrešt) F64 Grossularia P.MILLER (other. sp.) srstka (ostatní druhy) G Trávy (Grasses) G01 Agrostis L. (other sp.) psineček (ostatní druhy) G02 Agrostis canina L. psineček psí G03 Agrostis gigantea ROTH psineček velký G04 Agrostis stolonifera L. psineček výběžkatý 120

129 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky G05 Agrostis capillaris L. psineček tenký G06 Alopecurus L. psárka G07 Arrhenatherum L. ovsík G08 Bromus s.l. sveřep s.l. G09 Cynosurus L. poháňka G10 Dactylis L. srha G11 Deschampsia caespitosa (L.)BEA metlice trsnatá G12 Festuca arundinacea SCHREB. kostřava rákosovitá G13 Festuca L. (other sp.) kostřava (ostatní druhy) G14 Festuca ovina L. s.l. kostřava ovčí s.l. G15 Festuca pratensis L. kostřava luční G16 Festuca rubra L. s.l. kostřava červená s.l. G17 xfestulolium ASCHERS. et GRAEB kostřavojílek G18 Lolium x hybridum HAUSSKN. jílek hybridní G19 Lolium multiflorum LAM. jílek mnohokvětý G20 Lolium perenne L. jílek vytrvalý G21 Lolium L. (other sp.) jílek (ostatní druhy) G22 Phalaroides arundinacea RAUSCH. chrastice rákosovitá G23 Phleum L. (other sp.) bojínek (ostatní druhy) G24 Phleum pratense L. bojínek luční G28 Poa pratensis L. s.l. lipnice luční s.l. G29 Poa L. (other sp.) lipnice (ostatní druhy) G30 Trisetum PERS. trojštět G34 Anthoxanthum L. tomka G35 Apera ADANS. chundelka G36 Avenella flexuosa (L.) DREJER metlička křivolaká G37 Beckmannia eruciformis (L.) HOST housenkovec zduřelý G39 Brachypodium BEAUV. válečka G41 Briza L. třeslice G50 Danthonia DC. in LAM. et DC. plevnatec G61 Glyceria R.BROWN zblochan G62 Helictotrichon [syn.: Avenastrum] ovsíř G64 Holcus L. medyněk G66 Koeleria PERS. smělek G68 Melica L. strdivka G70 Molinia SCHRANK bezkolenec G72 Phalaris L. lesknice G74 Puccinellia PARL. zblochanec G77 Sesleria SCOP. pěchava G81 Juncus L. sítina G85 Carex s.l. [Vignea] ostřice s.l. [tuřice] G98 Lamarckia. [syn.: Cynosurus L.] zlatochvost GA1 Cortaderia SHULT. et SCHULT. pampas GA2 Lagurus L. sametovka GA3 Miscanthus THUNB. ozdobnice GA4 Polypogon L. vousec GA5 Achnatherum BEAUV. osinatec 121

130 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky GA6 Hakonechloa Hakonechloa GA7 Spartina SCHREB. Spartina GA8 Spodiopogon Spodiopogon GA9 Chasmanthium Chasmanthium H Zeleniny (Vegetables) H01 Allium sativum L. česnek kuchyňský H02 Allium cepa L. cibule kuchyňská H04 Allium schoenoprasum L. pažitka pobřežní H05 Allium ampeloprasum L. pór francouzský, letní H06 Allium porrum L. pór H07 Allium (other sp.) česnek H10 Apium graveolens L. miřík celer H13 Asparagus L. chřest H14 Atriplex hortensis L. lebeda zahradní H15 Benincasa SAVI Benincasa H17 Brassica oleracea var. acephala DC. krmná kapusta H18 Brassica oleracea var. capitata L. zelí hlávkové H19 Brassica oleracea var. sabellica L. kapusta kadeřavá H20 Brassica oleracea var. sabauda L. kapusta hlávková H21 Brassica oleracea var. gemmifera DC. kapusta růžičková H22 Brassica oleracea var. gongylodes L. kedluben H23 Brassica oleracea var. botrytis L. květák H24 Brassica oleracea var. italica PL. brokolice H25 Brassica rapa L. řepka ladní H26 Brassica rapa L. ssp. rapa vodnice H27 Brassica rapa var. pekinensis HAN. brukev pekingská, b. čínská H28 Brassica napus var. napobrassica tuřín H29 Brassica sp. (other sp.) brukev (ostatní druhy) H31 Capsicum L. paprika H34 Chrysanthemum coronarium L. kopretina-chrysantema H35 Cichorium intybus L. čekanka H36 Cichorium endivia L. štěrbák, endivie H37 Citrullus SCHRAD. meloun vodní, lubenice H39 Cucumis sativus L. okurka setá H40 Cucumis melo L. meloun cukrový H41 Cucumis L. (other sp.) okurka (ostatní druhy) H42 Cucurbita L. tykev H44 Cynara L. artyčok, karda H48 Daucus carota L. mrkev obecna H53 Foeniculum vulgare ssp. dulce DC. fenykl (zeleninový) H54 Helianthus tuberosus L. topinambur H57 Lactuca sativa L. locika salát H58 Lactuca L. (other sp.) locika (ostatní druhy) H59 Lagenaria SER. lagenarie H61 Lepidium L. řeřicha H63 Luffa P.MILLER lufa H64 Lycopersicon MILLER <indetermin.> rajče tyčkové 122

131 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky H65 Lycopersicon MILLER <determin.> rajče keříčkové H67 Nicandra L. lilík H68 Momordica L. Momordica H69 Pastinaca L. pastinák H70 Petroselinum A.W.HILL petržel H71 Physalis L. mochyně H73 Raphanus sativus L. var. major ředkev H74 Raphanus sativus L. var. radicula ředkvička H75 Rheum L. reveň H77 Scorzonera L. černý kořen H81 Solanum melongena L. lilek baklažán H82 Spinacia L. špenát H83 Trichosanthes L. Trichosanthes H85 Tetragonia L. tetragonia, novozéland. špenát L Luskoviny (Food legumes) L01 Pisum sativum L. convar. sativum hrách setý L02 Pisum sativum L. convar. speciosum hrách peluška L03 Vicia sativa L. vikev setá L04 Faba ADANS. bob L05 Phaseolus L. fazol L06 Glycine max (L.) MERR. soja luštinatá L07 Lupinus L. vlčí bob L08 Lens culinaris MEDIC. čočka jedlá L09 Pisum (other sp.) hrách (ostatní druhy) L11 Cicer L. cizrník L14 Lathyrus sativus L. hrachor setý L15 Lathyrus (other sp.) hrachor (ostatní druhy) L16 Vicia pannonica CRANTZ vikev panonská L17 Vicia villosa ROTH. vikev huňatá L18 Vicia (other sp.) vikev (ostatní druhy) L21 Psophocarpus tetragonolobus L. praskavec M Různé, druhy květnatých luk (Miscelaneous, species of flowering meadows) M01 Agrostemma L. koukol M02 Colymbada HILL [syn.:centaurea čekánek (chrpa) scabiosa] M03 Hieracium L. [syn.:pilosella] chlupáček (jestřábník) M04 Knautia L. chrastavec M05 Lembotropis GRISEB. čilimníkovec M06 Leontodon L. pampeliška M07 Melandrium ROEHLING knotovka M08 Prunella L. černohlávek M09 Steris ADANS. [syn.: Viscaria] smolnička M10 Tragopogon L. kozí brada M12 Clinopodium L. klinopád M13 Dictamnus L. třemdava M14 Peucedanum L. smldník M15 Melittis L. medovník 123

132 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky M16 Myrrhis MILLER čechřice M17 Corothamnus (KOCH.) C.B.PRESL kručinkovec M18 Genistella ORTEGA kručinečka M19 Cimicifuga L. ploštičník M20 Tretorhiza cruciata (L.) DELARBRE prostřelenec M21 Bifora HOFFM. štěničník M22 Caucalis L. dejvorec M23 Ranunculus L. pryskyřník M24 Lychnis L. kohoutek M25 Angelica L. andělika M26 Pyrethrum ZINN. řimbaba M27 Serratula L. srpice M28 Hypochaeris L. prasetník M29 Cathartolinum REICHENB. lneček O Olejniny (Oil crops) O01 Brassica napus L. var. napus (winter) řepka olejka ozimá O02 Brassica napus L. var. napus (spring) řepka olejka jarní O03 Brassica rapa L. f. biennis THELL. řepice ozimá O04 Brassica rapa L. f. praecox THELL. řepice jarní O05 Sinapis alba L. hořčice bílá O06 Brassica nigra (L.) KOCH. brukev (hořčice) černá O07 Brassica juncea (L.) CZERN.et C brukev hořčičná sareptská O08 Papaver somniferum L. mák setý O09 Camelina CR. lnička O10 Raphanus sativus L. var. oleiforme ředkev olejná O11 Crambe L. katrán O12 Eruca MILL. roketa O13 Helianthus annuus L. slunečnice roční O14 Carthamus L. světlice O16 Brassica napus var. napobrassica tuřín olejný S Brambor (Potato) S01 Solanum tuberosum L. (cvs.) brambor obecný (kultivary) S02 Solanum tuberosum L. (hybrids) brambor obecný (hybridy) S03 Solanum L. (other sp.) brambor (ostatní druhy) S04 Solanum L. (interspecific hybrids) brambor (mezidruhové hybridy) S05 Solanum tuberosum L. (dihaploids) brambor obecný (dihaploidy) T Jeteloviny, pícniny (Fodder legumes, fodder crops) T01 Medicago sativa L. vojteška setá T02 Trifolium pratense L. jetel luční T03 Trifolium repens L. jetel plazivý T04 Trifolium hybridum L. jetel zvrhlý T05 Trifolium sp. (other sp.) jetel (ostatní druhy) T06 Anthyllis L. úročník T08 Astragalus L. kozinec T09 Coronilla L. čičorka T10 Chamaecytissus LINK. čilimník T11 Dorycnium MILLER bílojetel 124

133 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky T12 Galega L. (other sp.) jestřabina (ostatní druhy) T13 Genista L. kručinka T14 Lotus L. štírovník T15 Medicago lupulina L. tolice dětelová T16 Medicago x varia MARTYN tolice hybr. T17 Medicago L. (other sp.) tolice (ostatní druhy) T18 Melilotus MILLER komonice T21 Onobrychis MILLER vičenec T22 Ornithopus L. ptačí noha T23 Tetragonolobus SCOP. ledenec T25 Trigonella L. (other sp.) pískavice (ostaní druhy) T27 Malva L. sléz T31 Leuzea DC. parcha T34 Silphium L. mužák T36 Scorpiurus L. štírovka T37 Securigera Securigera T38 Stylosanthes Stylosanthes T39 Phacelia JUSS. svazenka T40 Spergula L. kolenec V Réva vinná (Vine grape) V01 Vitis vinifera L. réva vinná V02 Vitis, wild hybrids and root stocks réva, hybr. planých a podnože V03 Vitis, V.vinifera x wild species réva, V.vinifera x plané druhy V04 Vitis L., wild species réva, plané druhy W Okrasné dřeviny listnaté (Ornamental woody plants - broadleaves) W24 Crataegus L. hloh W77 Sarothamnus WIMMER janovec W93 Malus MILL. <hort. cvs.> jabloň <okras.> X Technické plodiny (Industrial crops) X11 Linum usitatissimum L.(lines) len (linie) X12 Linum usitatissimum L.(landraces) len (krajové populace) X13 Linum usitatissimum L.(advanced cvs.) len (kultivary) X15 Cannabis sativa L. konopě setá X90 Humulus lupulus L. chmel otáčivý X95 Nicotiana spp. tabák Z Kukuřice a alternativní obiloviny (Mais and alternative cereals) Z01 Zea mays L. (lines) kukuřice (linie) Z02 Zea mays L. (cultivars) kukuřice (kultivary) Z03 Zea mays L. (populations) kukuřice (populace) Z05 Zea mays L. (hybrids) kukuřice (hybridy) Z11 Panicum miliaceum L. proso seté Z12 Panicum (other sp.) proso (ostatní druhy) Z15 Sorghum bicolor (L.) MOENCH. čirok zrnový Z16 Sorghum saccharatum (L.) MOENCH. čirok cukrový Z17 Sorghum sudanense PIPER. čirok sudánský Z23 Setaria italica (L.) P.BEAUV. bér italský (čumíza, mohár) Z24 Setaria BEAUV. (other sp.) bér (ostatní druhy) 125

134 Přílohy k všeobecné části - díl II Z25 Eleusine J.GAERTN. kalužnice Z26 Eragrostis BEAUV. milička Z27 Pennisetum L. Pennisetum Z29 Digitaria HALLER rosička Z30 Echinochloa BEAUV. ježatka Z50 Fagopyrum esculentum MOENCH. pohanka obecná Z51 Fagopyrum (other sp.) pohanka (ostatní druhy) Z52 Amaranthus L. laskavec Z55 Chenopodium quinoa WILLD. quinoa 126

135 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Abecední seznam latinských jmen plodin a jejich kódy používané v EVIGEZ (obsah číselníku EVGC02) Kód Latinsky Česky DS4 Acalypha Acalypha A01 Achillea L. řebříček D41 Achillea L. <hort. cvs.> řebříček <okras.> D42 Achimenes LINDL. Achimenes GA5 Achnatherum BEAUV. osinatec A02 Aconitum L. oměj D43 Aconitum L.<hort. cvs.> oměj <okras.> A03 Acorus L. puškvorec F74 Actinidia LINDL. aktinidie D44 Adonis L. <hort. cvs.> hlaváček <okras.> A04 Adonis vernalis L. hlaváček jarní C21 Aegilops L. mnohoštět A96 Agastache CLAYTON agastache D45 Ageratum MILLER nestařec A05 Agrimonia L. řepík C28 Agropyron J.GAERTN. žitnák M01 Agrostemma L. koukol G01 Agrostis L. (other sp.) psineček (ostatní druhy) G02 Agrostis canina L. psineček psí G05 Agrostis capillaris L. psineček tenký G03 Agrostis gigantea ROTH psineček velký G04 Agrostis stolonifera L. psineček výběžkatý D46 Alcea rosea L. <fl.pl.> topolovka <plnokv.> A07 Alchemilla L. kontryhel H07 Allium L.(other sp.) česnek D01 Allium L. (hybr. cvs.) česnek H05 Allium ampeloprasum L. pór francouzský, letní H02 Allium cepa L. cibule kuchyňská H06 Allium porrum L. pór H01 Allium sativum L. česnek kuchyňský H04 Allium schoenoprasum L. pažitka pobřežní G06 Alopecurus L. psárka D47 Alstroemeria RUIZ et PAVON alstroemerie DS5 Alternanthera Alternanthera A08 Althaea L. proskurník D48 Alyssum L. tařice Z52 Amaranthus L. laskavec D50 Amberboa L. budělník A09 Ammi L. morač D51 Ammobium R.BR. slaměnka F33 Amygdalus L. (other sp.) mandloň (ostatní druhy) F32 Amygdalus communis L. mandloň obecná DS6 Anagallis L. drchnička 127

136 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky D52 Anaphalis L. plesnivka A94 Anchusa L. pilát D53 Anemone L. sasanka A11 Anethum L. kopr M25 Angelica L. andělika DS7 Anisodontea Anisodontea A10 Anthemis L. rmen G34 Anthoxanthum L. tomka A95 Anthriscus PERS. kerblík D55 Anthurium BIRDSEY anthurium T06 Anthyllis L. úročník D02 Antirrhinum L. hledík G35 Apera ADANS. chundelka H10 Apium graveolens L. miřík celer DS8 Aptenia Aptenia D56 Aquilegia L. orlíček D57 Arabis caucasica WILLD. huseník D58 Aralia THUNB. [syn.: Fatsia DEC.] aralka A12 Archangelica L. andělika A13 Arctium L. lopuch A14 Arctostaphylos ADANS. medvědice D59 Argyranthemum L. Argyranthemum A15 Aristolochia L. podražec F26 Armeniaca SCOPOLI (other sp.) meruňka (ostatní druhy) F25 Armeniaca vulgaris (intrasp. hybr. cvs.) meruňka (vnitrodruh. hybr.cv.) F24 Armeniaca vulgaris LAM. (Europ. cvs.) meruňka (evropské cv.) D60 Armeria (DC.) WILLD. trávnička A06 Armoracia GAERTN., MEY. et SCH křen A16 Arnica L. prha F16 Aronia melanocarpa (MICHX.)ELLIOT jeřáb černý H12 Arracacha DC. Arracacha G07 Arrhenatherum L. ovsík A17 Artemisia L. pelyňek H13 Asparagus L. chřest D61 Asparagus densiflorus (KUNTH.) JES. chřest (hustokvětý) A18 Asperula L. mařinka D62 Asphodeline [syn. Asphodelus] Asphodeline D63 Aster L. hvězdnice D64 Asteriscus L. Asteriscus D65 Astilbe ARENDS čechrava T08 Astragalus L. kozinec D66 Astrantia L. jarmanka H14 Atriplex hortensis L. lebeda zahradní A19 Atropa L. rulík D68 Aubrietia GUSS. tařička C36 Australopyrum LOEVE Australopyrum C07 Avena L. (spring) oves jarní 128

137 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky C17 Avena L. (spring, work. col.) oves jarní (prac. kol.) C08 Avena L. (winter) oves ozimý C18 Avena L. (winter, work. col.) oves ozimý (prac. kol.) G36 Avenella flexuosa (L.) DREJER metlička křivolaká G37 Beckmannia eruciformis (L.) HOST housenkovec zduřelý D03 Begonia L. kysala A97 Bellamcanda L. Bellamcanda G38 Bellardiochloa violacea (BELL.) CHIOV. kostřavinec fialový AA1 Bellis perennis L. chudobka sedmikráska D69 Bellis perennis L. <hort. cvs.> chudobka sedmikráska <okras.> H15 Benincasa SAVI Benincasa B05 Beta L. (wild sp.) řepa (plané druhy) B01 Beta vulgaris L. var. altissima DOELL řepa cukrovka B04 Beta vulgaris L. var. cicla L. mangold B02 Beta vulgaris L. var. rapacea KOCH. řepa krmná B03 Beta vulgaris L. var. vulgaris řepa salatová AA2 Betonica L. bukvice D70 Bidens JACQ. dvouzubec M21 Bifora HOFFM. štěničník A74 Bistorta (L.) ADANS. hadí kořen AF4 Blechnum L. žebrovice A20 Borago L. brutnák G40 Bothriochloa L. vousatka D71 Bouvardia CAV. Bouvardia D72 Brachycome BENTH. všelicha G39 Brachypodium BEAUV. válečka O07 Brassica juncea (L.) CZERN.et C brukev hořčičná sareptská O02 Brassica napus L. var. napus (spring) řepka olejka jarní O01 Brassica napus L. var. napus (winter) řepka olejka ozimá O16 Brassica napus var. napobrassica tuřín olejný H28 Brassica napus var. napobrassica tuřín O06 Brassica nigra (L.) KOCH. brukev (hořčice) černá H16 Brassica oleracea L brukev zelná H17 Brassica oleracea L. var. acephala (DC.) krmná kapusta H23 Brassica oleracea var. botrytis L. květák H18 Brassica oleracea var. capitata L. zelí hlávkové H21 Brassica oleracea var. gemmifera DC. kapusta růžičková H22 Brassica oleracea var. gongylodes L. kedluben H24 Brassica oleracea var. italica PLENCK. brokolice H20 Brassica oleracea var. sabauda L. kapusta hlávková H19 Brassica oleracea var. sabellica L. kapusta kadeřavá H25 Brassica rapa L. řepka ladní O03 Brassica rapa L. f. biennis THELL. řepice ozimá O04 Brassica rapa L. f. praecox THELL. řepice jarní H26 Brassica rapa L. ssp. rapa vodnice H27 Brassica rapa var. pekinensis HANELT brukev pekingská, b. čínská H29 Brassica sp. (other sp.) brukev (ostatní druhy) 129

138 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky G41 Briza L. třeslice G08 Bromus s.l. sveřep s.l. D73 Browallia HOOK. Browallia AA3 Bryonia L. posed D74 Bupleurum L. prorostlík G44 Calamagrostis ADANS. třtina D75 Calceolaria VOSS pantoflíček A21 Calendula L. měsíček D04 Calendula L. <hort. cvs.> měsíček <okras.> D05 Callistephus chinensis (L.) NEES astra čínská AA4 Calluna SALISB. vřes O09 Camelina CR. lnička D76 Campanula L. zvonek D06 Canna L. dosna X15 Cannabis sativa L. konopě setá AA5 Capsella MEDIC. kokoška H31 Capsicum L. paprika D78 Carduus defloratus L. bodlák G85 Carex s.l. [Vignea] ostřice s.l. AA6 Carlina L. pupava O14 Carthamus L. světlice D79 Carthamus tinctorius L. <hort. cvs.> světlice barvířská <okras.> A22 Carum L. kmín F79 Castanea P.MILLER kaštanovník D80 Catharanthus L. Catharanthus M29 Cathartolinum REICHENB. lneček M22 Caucalis L. dejvorec D81 Celosia L. nevadlec D82 Centaurea L. <hort. cvs.> chrpa <okras.> A26 Centaurea s. l. chrpa A23 Centaurium HILL zeměžluč D83 Centranthus L. mavuň T28 Cephalaria SCHR. ex. ROEM. et SCH. hlavatka D84 Cerastium L. rožec F38 Cerasus P.MILLER (other sp. and hybr.) třešeň (ostatní druhy a hybr.) F35 Cerasus avium (L.) MOENCH třešeň ptačí F37 Cerasus vulgaris P.MILLER višeň obecná D85 Ceropegia R. BR. Ceropegia H32 Chaerophyllum L. krabilice T10 Chamaecytissus LINK. čilimník AA7 Chamaenerion RAFIN. vrbka A62 Chamomilla recutita (L.) RAUSCHERT. heřmánek pravý GA9 Chasmanthium Chasmanthium D86 Cheiranthus L. [syn.: Erysimum] chejr A24 Chelidonium L. vlaštovičník H33 Chenopodium L. merlík Z55 Chenopodium L. merlík 130

139 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky D87 Chionodoxa BOISS. ladonička D07 Chrysanthemum L. <hort. cvs.> zlateň, chryzantéma <okras.> H34 Chrysanthemum coronarium L. kopretina-chrysantema L11 Cicer L. cizrník H36 Cichorium endivia L. štěrbák, endivie H35 Cichorium intybus L. čekanka A25 Cicuta L. rozpuk M19 Cimicifuga L. ploštičník D88 Cirsium japonicum DC. pcháč japonský H37 Citrullus SCHRAD. meloun vodní, lubenice F76 Citrus s.l. citroník D89 Clarkia PURSH lokanka D90 Cleome CHODAT Cleome D91 Clerodendrum G. DON blahokeř M12 Clinopodium L. klinopád D92 Clivia LINDL. řemenatka A27 Cnicus benedictus L. čubet D93 Cobaea CAV. vilec D94 Colchicum L. <hort.cvs.> ocún <okras.> A28 Colchicum autumnale L. ocún jesenní D95 Coleus BENTH. pochvatec D96 Columnea C. V. MORTON Columnea M02 Colymbada HILL čekánek (chrpa) A29 Conium L. bolehlav AA8 Consolida (DC.)S.F. GRAY ostrožka D11 Consolida S.F. GRAY <fl.pl.> ostrožka <plnokv.> A30 Convallaria L. konvalinka D97 Convallaria L. <hort. cvs.> konvalinka <okras.> AA9 Convolvulus L. svlačec D98 Convolvulus L. <hort. cvs.> svlačec <okras.> D99 Cordyline L. dračinka DA1 Coreopsis L. krásnoočko A31 Coriandrum L. koriandr F57 Cornus mas L. dřín obecný T09 Coronilla L. čičorka M17 Corothamnus (KOCH.)C.B.PRESL kručinkovec GA1 Cortaderia SHULT. et SCHULT. pampas A32 Corydalis s.l. dymnivka F55 Corylus L. (other sp.) líska (ostatní druhy) F54 Corylus avellana L. líska obecná G46 Corynephorus L. paličovec DA2 Cosmos CAV. krásenka O11 Crambe L. katrán DA3 Craspedia BENTH. Craspedia W24 Crataegus L. hloh C35 Critesion RAFIN. ječmen C42 Crithopsis (SCHULT.) ROSHEV. Crithopsis 131

140 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky DA4 Crocosmia PAPPE ex HOOK. Crocosomia D08 Crocus L. šafrán H41 Cucumis L. (other sp.) okurka (ostatní druhy) H40 Cucumis melo L. meloun cukrový H39 Cucumis sativus L. okurka setá H42 Cucurbita L. tykev DA5 Cuphea A. DC Cuphea D09 Cyclamen L. brambořík H43 Cyclanthera SCHRAD. Cyclanthera F13 Cydonia P.MILLER kdouloň H44 Cynara L. artyčok, karda DA6 Cynara cardunculus L. <hort. cvs.> artyčok kardový Z28 Cynodon dactylon (L.) PERS. troskut prstnatý DA7 Cynoglossum L. <hort. cvs.> užanka <okras.> AB1 Cynoglossum officinale L. užanka lékařská G09 Cynosurus L. poháňka G86 Cyperus L. šáchor H47 Cyphomandra MART. ex SENDTNER Cyphomandra G10 Dactylis L. srha D10 Dahlia pinnata CAV. jiřinka zahradní G50 Danthonia DC. in LAM. et DC. plevnatec C23 Dasypyrum (COSS. et DURIEN)T.D kosmáč DA8 Datura L. (other sp.) durman A33 Datura stramonium L. durman obecný H48 Daucus carota L. mrkev obecna DA9 Delphinium x cultorum VOSS stračka DB1 Dendranthema grandiflora TZVELEV listopadka G11 Deschampsia caespitosa (L.)BEA metlice trsnatá D12 Dianthus L. hvozdík DB2 Diascia HOOK. Diascia DB3 Dicentra L. srdcovka M13 Dictamnus L. třemdava DB4 Didiscus DC. Didiscus DB5 Dieffenbachia LOOD. dieffenbachie A34 Digitalis L. náprstník DB6 Digitalis L. <hort. cvs.> náprstník <okras.> Z29 Digitaria HALLER osička DB7 Dimorphoteca DC. dvoutvárka H49 Dioscorea L. Dioscorea DB8 Dolichos L. Dolichos DB9 Doronicum L. kamzičník DC1 Dorotheanthus (BURM.) N. Dorotheanthus T11 Dorycnium MILLER bílojetel DC2 Dracaena L. dracena DS9 Drosanthemum Drosanthemum AB2 Drosera L. rosnatka DC3 Dyssodia DC. Dyssodia 132

141 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky H51 Ecballium A.RICHARD tykvice AF2 Echinacea MOENCH. echinacea DU6 Echinacea MOENCH.<hort.cvs> Echinacea <okras.> Z30 Echinochloa BEAUV. ježatka DC4 Echinops L. bělotrn G87 Eleocharis R.BROWN bahnička Z25 Eleusine J.GAERTN. kalužnice C29 Elymus L. pýrovník C30 Elytrigia DESV. pýr AB3 Epilobium L. vrbovka A35 Equisetum L. přeslička Z26 Eragrostis BEAUV. milička C34 Eremopyrum (LEDEB.) J.et SP. puštinec A36 Erigeron L. turan DC5 Erigeron L. <hort.cvs.> turan <okras.> G88 Eriophorum L. suchopýr DC6 Eriophyllum PURSH Eriophyllum AF5 Erodium L'HER pumpava O12 Eruca MILL. roketa DC7 Eryngium <hort. cvs.> máčka <okras.> AB4 Eryngium L. máčka DC8 Erysimum x allonii HORT. trýzel DC9 Eschscholtzia CHAM. sluncovka DD1 Eucalyptus L'HER. blahovičník DD2 Euphorbia PURSH pryšcovec <okras.> A37 Euphrasia L. světlík DT1 Euryops Euryops DD3 Eustoma RAF. Eustoma DT3 Evolvulus Evolvulus DD4 Exacum BALF. <fl.pl.> Exacum L04 Faba ADANS. bob Z51 Fagopyrum (other sp.) pohanka (ostatní druhy) Z50 Fagopyrum esculentum MOENCH. pohanka obecná DD5 Felicia L. Felicia G13 Festuca L. (other sp.) kostřava (ostatní druhy) G12 Festuca arundinacea SCHREB. kostřava rákosovitá G14 Festuca ovina L. s.l. kostřava ovčí s.l. G15 Festuca pratensis L. kostřava luční G16 Festuca rubra L. s.l. kostřava červená s.l. DD6 Ficus L. smokvoň A38 Filipendula P.MILLER tužebník A39 Foeniculum vulgare MILLER ssp. vulgare fenykl H53 Foeniculum vulgare ssp. dulce fenykl (zeleninový) (DC.)BERT. F47 Fragaria L. jahodník F46 Fragaria x ananassa (DUCH.)GUE jahodník zahradní D13 Freesia KLATT fresie 133

142 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky DD7 Fritillaria L. řebčík DD8 Fuchsia L. fuchsie A40 Fumaria L. zemědým D14 Gaillardia FOUG. kokarda T12 Galega L. (other sp.) jestřabina (ostatní druhy) A41 Galega officinalis L. jestřabina lékařská AB5 Galeopsis L. konopice A42 Galium L. svízel DD9 Gamolepis LESS. Gamolepis DE1 Gazania L. úborovka T13 Genista L. kručinka M18 Genistella ORTEGA kručinečka A43 Gentiana L. hořec DE2 Gentiana L. s.l. <hort. cvs.> hořec s.l. <okras.> AB6 Geranium L. kakost DE3 Geranium L. <hort. cvs.> kakost <okras.> D15 Gerbera BOLUS gerbera DE4 Gesneria LINDL. ex C. MORR. Gesneria AB7 Geum L. kuklík DE5 Geum L. <hort. cvs.> kuklík <okras.> D16 Gladiolus L. mečík AB8 Glechoma L. popenec DT4 Glechoma L. popenec G61 Glyceria R.BROWN zblochan L06 Glycine max (L.) MERR. soja luštinatá A44 Glycyrrhiza L. lékořice DU8 Gnaphalium L. s.l.<hort.cvs> protěž s.l. <okras.> DE6 Godetia LINDL. Godetia DE7 Gomphrena KLOTZSCH pestrovka DE8 Goniolimon ( L.) BOISS. Goniolimon X01 Gossypium L. bavlník F64 Grossularia P.MILLER (other. sp.) srstka (ostatní druhy) F63 Grossularia uva-crispa (L.)MILL. srstka obecná (angrešt) DE9 Gypsophila M.BIEB. šater GA6 Hakonechloa Hakonechloa C24 Haynaldotricum HYL. Haynaldotricum T41 Hedysarum L. kopyšník DF2 Helenium L. záplevák DF3 Helianthemum L. devaterník DF4 Helianthus L. <hort.> (hybr.) slunečnice <okras.> (hybr.) O13 Helianthus annuus L. slunečnice roční H54 Helianthus tuberosus L. topinambur AB9 Helichrysum MILLER smil D17 Helichrysum MILLER <hort.> smil (slaměnka) G62 Helictotrichon BESSER ovsíř DF5 Heliopsis PERS. janeba DF6 Heliotropium L. otočník 134

143 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky DF7 Helipterum DC. smilek DF8 Helleborus L. čemeřice A45 Helleborus niger L. čemeřice černá DF9 Hemerocallis L. denivka C38 Henrardia C.E.HUBB. Henrardia A46 Hepatica MILLER jaterník A47 Heracleum L. bolševník A48 Herniaria L. průtržník C37 Heteranthelium HOCHST Heteranthelium DG1 Heterocentron HOOK. et ARN. Heterocentron DG2 Heuchera L. dlužicha M03 Hieracium L. [syn.:pilosella] chlupáček (jestřábník) G63 Hierochloe R.BROWN tomkovice DG4 Hippeastrum HERBERT hvězdník F58 Hippophae rhamnoides L. rakytník řešetlákový G64 Holcus L. medyněk C22 Hordelymus (JESSEN) JESSEN ječmenka C06 Hordeum L. (spring) ječmen jarní C16 Hordeum L. (spring, work. col.) ječmen jarní (prac. kol.) C05 Hordeum L. (winter) ječmen ozimý C15 Hordeum L. (winter, work. col.) ječmen ozimý (prac. kol.) X90 Humulus lupulus L. chmel otáčivý D18 Hyacinthus L. hyacint A49 Hyoscyamus L. blín A50 Hypericum L. třezalka DG6 Hypochaeris L. prasetník DG7 Hypoestes BAK. Hypoestes A51 Hyssopus L. yzop DG8 Iberis L. štěničník DG9 Impatiens L. <fl.pl.> netýkavka AC1 Imperatoria L. všedobr A52 Inula L. oman DH1 Inula L. <hort. cvs.> oman DH2 Ipomoea L. povijník H56 Ipomoea batatas (L.) LAM. batáty DT5 Iresine Iresine A53 Iris L. kosatec DH3 Iris L. <hort. cvs.> (hybr.) kosatec <okras.> (hybrid. cv.) DT6 Isotoma Isotoma M11 Jasione L. pavinec DH4 Jasione L. <hort. cvs.> pavinec <okras.> F52 Juglans L. (other sp.) ořešák (ostatní druhy) F51 Juglans regia L. ořešák královský G81 Juncus L. sítina DH5 Kalanchoe ADANS. kolopojka M04 Knautia L. chrastavec DH6 Kniphofia L. mnohokvět 135

144 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky DH7 Kochia L. bytel G66 Koeleria PERS. smělek H58 Lactuca L. (other sp.) locika (ostatní druhy) H57 Lactuca sativa L. locika salát H59 Lagenaria SER. Lagenarie GA2 Lagurus L. sametovka G98 Lamarckia MOENCH zlatochvost A54 Lamium L. hluchavka DU7 Lamium L. <hort.cvs.> Hluchavka <okras.> DT7 Lampranthus Lampranthus DH8 Lantana L. Lantana L15 Lathyrus (other sp.) Hrachor (ostatní druhy) D19 Lathyrus odoratus L. Hrachor vonný L14 Lathyrus sativus L. Hrachor setý A55 Lavandula L. levandule T30 Lavatera L. slézovec DI1 Lavatera L. <hort. cvs.> Slézovec <okras.> M05 Lembotropis GRISEB. čilimníkovec L08 Lens culinaris MEDIC. čočka jedlá M06 Leontodon L. pampeliška A56 Leonurus L. srdečník H61 Lepidium L. řeřicha AC3 Leucanthemum MILLER kopretina DU4 Leucanthemum MILLER <hort. cvs.> kopretina <okras.> T31 Leuzea DC. parcha A57 Levisticum HILL libeček DI2 Lewisia PURSCH hořkavička C25 Leymus HOCHST. ječmenice DI3 Liatris L. šuškarda D20 Lilium L. lilie D21 Limonium MILLER statice A58 Linaria MILLER lnice DI4 Linaria MILLER <hort.cvs.> lnice <okras.> X14 Linum L.(other sp.) len (ostatní druhy) DI5 Linum grandiflorum DESF. len velkokvětý X13 Linum usitatissimum L. (advanced cvs.) len (kultivary) X12 Linum usitatissimum L. (landraces) len (krajové populace) X11 Linum usitatissimum L. (lines) len (linie) AC4 Lithospermum L. kamejka AC5 Lobelia L. lobelka DI6 Lobelia L.<hort.> lobelka <okras.> DI7 Lobularia L. Lobularia G21 Lolium L. (other sp.) jílek (ostatní druhy) G19 Lolium multiflorum LAM. jílek mnohokvětý G20 Lolium perenne L. jílek vytrvalý G18 Lolium x hybridum HAUSSKN. jílek hybridní DI8 Lonas L. Lonas 136

145 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky F80 Lonicera edulis TURCZ. ex FREYN zimolez (jedlý) DI9 Lotus <hort.> štírovník <okras.> T14 Lotus L. štírovník H63 Luffa P.MILLER lufa L07 Lupinus L. vlčí bob DJ1 Lupinus polyphyllus LINDLEY <hort.> vlčí bob mnoholistý <okras.> G82 Luzula L. bika DU5 Lychnis <hort.cvs.> kohoutek <okras.> M24 Lychnis L. kohoutek H65 Lycopersicon MILLER <determinate> rajče keříčkové H64 Lycopersicon MILLER <indeterminate> rajče tyčkové AC6 Lycopus L. karbinec DJ2 Lysimachia L. vrbina AC7 Lythrum L. kyprej A59 Majorana MILLER majoránka DJ3 Malope trifida CAV. slézovka trojklaná W93 Malus MILL. <hort. cvs.> jabloň <okras.> F02 Malus P.MILLER (other sp.) jabloň (ostatní druhy) F01 Malus domestica BORKH. jabloň obecná T27 Malva L. sléz A60 Malva L. sléz H66 Manihot MILL. Manihot A61 Marrubium L. jablečník DJ4 Marrubium L.<hort.> jablečník DJ5 Matricaria maritima L. <fl.pl.> heřmánkovec <plnokv.> D22 Matthiola L. fiala T17 Medicago L. (other sp.) tolice (ostatní druhy) T15 Medicago lupulina L. tolice dětelová T01 Medicago sativa L. vojteška setá T16 Medicago x varia MARTYN tolice hybr. DJ6 Melampodium H.B.K. Melampodium M07 Melandrium ROEHLING knotovka G68 Melica L. strdivka T18 Melilotus MILLER komonice A63 Melissa L. meduňka M15 Melittis L. medovník A64 Mentha L. máta A65 Menyanthes L. vachta F50 Mespilus L. mišpule G69 Milium L. pšeníčko DJ7 Mimulus L. kejklířka DJ8 Mirabilis L. nocenka GA3 Miscanthus THUNB. ozdobnice G70 Molinia SCHRANK bezkolenec DJ9 Moluccella L. Molucella H68 Momordica L. Momordica DK1 Monarda L. zavinutka 137

146 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky C40 Monerma BEAUV. plevovka DU1 Monopsis Monopsis DK2 Monstera LIEBM. [syn.:philodendron] monstera F78 Morus L. moruše DK3 Muscari L. modřenec DK4 Myosotis L. pomněnka M16 Myrrhis MILLER čechřice DK5 Naegelia REGEL Naegelia D24 Narcissus L. narcis G71 Nardus stricta L. smilka tuha AC8 Nasturtium R. BROWN potočnice DK6 Nemesia BENTH. hledíkovka AC9 Nepeta L. šanta DK7 Nerine L. Nerine AD1 Nerium L. oleandr H67 Nicandra L. lilík DK8 Nicotiana <hort. cvs.> tabák <okras.> X95 Nicotiana sp. tabák DK9 Nierembergia MIERS Nierembergia A66 Nigella L. černucha DL1 Nigella damascena L.<fl. pl.> černucha damašská <plnokvět.> DL2 Nolana MIERS Nolana A67 Nuphar SMITH stulík A68 Ocimum L. bazalka DL3 Ocimum L. <hort. cvs.> bazalka <okras.> DL4 Oenothera L. pupalka AF6 Oenothera L. pupalka T21 Onobrychis MILLER vičenec T20 Ononis L. jehlice A75 Ononis L. jehlice A69 Origanum L. dobromysl DL5 Ornithogalum L. snědek T22 Ornithopus L. ptačí noha Z20 Oryza L. rýže DL6 Osteospermum ecklonis DC. NORL. Osteospermum AE9 Ostericum HOFFM. matizna L99 Other Fabaceae Ostatní vikvovité AZ9 Other aromatic and medicinal plants Ostatní aromatické a léčivé r. DZ9 Other flowers Ostatní květiny T99 Other forages Ostatní pícniny F99 Other fruit woody plants Ostatní ovocné dřeviny GZ9 Other grasses Ostatní trávy DL7 Oxalis DC. <hort.> šťavel <okras.> F72 Oxycoccus HILL klikva DL8 Paeonia L. pivoňka Z12 Panicum (other sp.) proso (ostatní druhy) Z11 Panicum miliaceum L. proso seté 138

147 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky DL9 Papaver L. <hort. cvs.> mák <okras.> O08 Papaver somniferum L. mák setý C41 Parapholis C.E.HUBBARD chudojílek C27 Pascopyrum LOEVE Pascopyrum H69 Pastinaca L. pastinák D25 Pelargonium HORT. pelargonie Z27 Pennisetum L. Pennisetum DM1 Penstemon BENTH. dračík DM2 Pentas FORSSK. Pentas DM3 Peperomia RUIZ et PAV. pepřinec DM4 Perilla L. Perilla F30 Persica P.MILLER broskvoně - podnože F29 Persica davidiana CARRIERE broskvoň davidova F28 Persica vulgaris P.MILLER broskvoň obecná A70 Petasites MILL. devětsil H70 Petroselinum A.W.HILL petržel D26 Petunia A.L. JUSS. petunie M14 Peucedanum L. smldník T39 Phacelia JUSS. svazenka DM5 Phacelia JUSS. <hort.> svazenka <okras.> G72 Phalaris L. lesknice G22 Phalaroides arundinacea (L.) RAUS. chrastice rákosovitá DM6 Pharbitis ROTH Pharbitis L05 Phaseolus L. fazol DM8 Philodendron K. KOCH et SELLO Philodendron G23 Phleum L. (other sp.) bojínek (ostatní druhy) G24 Phleum pratense L. bojínek luční D27 Phlox L. plamenka G73 Phragmites ADANS. rákos H71 Physalis L. mochyně DM9 Physostegia L. Physostegia AF1 Phytolacca L. líčidlo A72 Pimpinella L. berdník (anýz) AD2 Pinguicula L. tučnice L09 Pisum (other sp.) hrách (ostatní druhy) L01 Pisum sativum L. convar. sativum hrách setý L02 Pisum sativum L. convar. speciosum hrách peluška A73 Plantago L. jitrocel DN1 Platycodon JACQ. Platycodon DN2 Plectranthus BENTH. Plectranthus DU2 Plumbago L. olověnec G29 Poa L. (other sp.) lipnice (ostatní druhy) G28 Poa pratensis L. s.l. lipnice luční s.l. AD4 Polemonium L. jirnice T32 Polygonum L. rdesno DN3 Polygonum capitatum BUCH. rdesno <okras.> GA4 Polypogon L. vousec 139

148 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky DN4 Portulaca grandiflora HOOK. šrucha velkokvětá H72 Portulaca oleracea L. šrucha zelná A76 Potentilla L. mochna AD5 Primula L. prvosenka D28 Primula L. <hort. cvs.> primule <okras.> M08 Prunella L. černohlávek F19 Prunus L. slivoň F21 Prunus L. (other sp.) slivoň (ostatní druhy) F20 Prunus cerasifera EHRH. myrobalán F18 Prunus domestica L. slivoň švestka C26 Psathyrostachys NEVSKI Psathyrostachys C31 Pseudoroegneria (NEVSKI) LOEVE Pseudoroegneria L22 Psophocarpus NECK. (other sp.) praskavec (ostatní druhy) L21 Psophocarpus tetragonolobus (L.) DC. praskavec DN5 Psylliostachys suworowii ROSHK. Psylliostachys G74 Puccinellia PARL. zblochanec A77 Pulmonaria L. plicník M26 Pyrethrum ZINN. řimbaba AD3 Pyrola L. hruštička F08 Pyrus L. (Asiatic cvs.) hrušeň (asijské cv.) F09 Pyrus L. (wild sp.) hrušeň (plané druhy) F07 Pyrus communis L. (European cvs.) hrušeň obecná (evrop. cv.) M23 Ranunculus L. pryskyřník DN6 Ranunculus L. <hort. cvs.> pryskyřník <okras.> H73 Raphanus sativus L. var. major A. VOSS ředkev H74 Raphanus sativus L. var. radicula PERS. ředkvička O10 Raphanus sativus L. var oleiforme ředkev olejná DN7 Reseda L. reseda H75 Rheum L. reveň AD6 Rhodiola L. rozchodnice E01 Rhododendron L. pěnišník D29 Rhododendron L. <greenhouse> pěnišník <skleník.> F61 Ribes L. (other sp.) rybíz (ostatní druhy) F60 Ribes nigrum L. rybíz černý F59 Ribes rubrum L. (red and white) rybíz červený (a bílý) DN8 Ricinus communis L. skočec obecný E02 Rosa L. <hort.cvs.> růže <záhonové, sadové> F49 Rosa villosa L. [syn.:r.pomifera HER.] růže <ovoc.> A78 Rosmarinus L. rozmarýn AD7 Rubia L. mořena F41 Rubus L. (other rapsberr. and hybrids) ostružiník (ostatní a hybridy) F43 Rubus fruticosus agg. (cvs. and wild) ostružiník křov. (cv. a plané) F44 Rubus fruticosus agg. (hybrids) ostružiník křov. (hybridy) F40 Rubus idaeus L. (cvs.) ostružiník maliník (cv.) D30 Rudbeckia hirta L. třapatka H76 Rumex L. šťovík DU9 Russelia L. russelia 140

149 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky A79 Ruta L. routa D31 Saintpaulia H.WENDL. jonatka X20 Salix viminalis L. vrba košíkářská DN9 Salpiglossis RUIZ LOPEZ et PAVON jazylka A80 Salvia L. šalvěj D32 Salvia L. <hort. cvs.> šalvěj <okras.> F56 Sambucus L. bez AD8 Sanguisorba L. krvavec AD9 Sanicula L. žindava DU3 Santolina svatolina DP1 Sanvitalia LAM. Sanvitalia A81 Saponaria L. mydlice DP6 Scilla L. ladoňka G92 Scirpus L. skřípina T36 Scorpiurus L. štírovka H77 Scorzonera L. černý kořen AE1 Scutellaria L. šišák C04 Secale L. (spring) žito jarní C14 Secale L. (spring, work. col.) žito jarní (prac. kol.) C03 Secale L. (winter) žito ozimé C13 Secale L. (winter, work. Col.) žito ozimé (prac. kol.) H78 Sechium P.BROWNE Sechium T37 Securigera Securigera A83 Sedum L. rozchodník DP7 Sedum spurium M. BIEB. rozchodník pochybný DP8 Sempervivum altum TURILL netřesk AE2 Senecio L. starček D33 Senecio L. <hort. cvs.> starček <okras.> M27 Serratula L. srpice G77 Sesleria SCOP. pěchava Z24 Setaria BEAUV. (other sp.) bér (ostatní druhy) Z23 Setaria italica (L.) P.BEAUV. bér italský (čumíza, mohár) H79 Sicana NAUD. Sicana T33 Sida L. vlákeň DP9 Silene L. silenka T34 Silphium L. mužák A84 Silybum ADANS. ostropestřec O05 Sinapis alba L. hořčice bílá D34 Sinningia D.C. NEES gloxinie H80 Sium L. sevlák DQ1 Solanum <hort. cvs.> lilek (okras.) S04 Solanum L. (interspecific hybrids) brambor (mezidruhové hybridy) S03 Solanum L. (other sp.) brambor (ostatní druhy) A85 Solanum dulcamara L. lilek potměchuť H81 Solanum melongena L. lilek baklažán S01 Solanum tuberosum L. (cvs.) Brambor obecný (kultivary) S05 Solanum tuberosum L. (dihaploids) brambor obecný (dihaploidy) 141

150 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky S02 Solanum tuberosum L. (hybrids) Brambor obecný (hybridy) A86 Solidago L. zlatobýl DQ2 Solidago arguta AIT. Zlatobýl (okras.) F17 Sorbus L. (other sp.) jeřáb (ostatní druhy) F15 Sorbus aucuparia L. jeřáb ptačí Z18 Sorghum (other sp.) čirok (ostatní druhy) Z15 Sorghum bicolor (L.) MOENCH. čirok zrnový Z16 Sorghum saccharatum (L.) MOENCH. čirok cukrový Z17 Sorghum sudanense STAPF in PRAIN čirok sudánský GA7 Spartina SCHREB. spartina T40 Spergula L. kolenec H82 Spinacia L. špenát GA8 Spodiopogon Spodiopogon A87 Stachys L. čistec M09 Steris ADANS. [syn.: Viscaria] smolnička G76 Stipa L. kavyl DQ3 Streptocarpus VOSS Streptocarpus T38 Stylosanthes Stylosanthes DQ4 Surfinia Surfinia DQ5 Sutera Sutera A88 Symphytum L. kostival C33 Taeniatherum NEVSKI Taeniatherum D35 Tagetes L. aksamitnik DQ6 Tanacetum parthenium (L.) SCH.-BIP. řimbaba obecná <okras.> A90 Tanacetum vulgare L. vratič AE3 Taraxacum WEBER smetanka H85 Tetragonia L. tetragonia, novozéland. špenát T23 Tetragonolobus SCOP. ledenec AF3 Teucrium L. ožanka DQ7 Thalictrum L. žluťucha C32 Thinopyrum LOEVE Thinopyrum A89 Thymus L. mateřídouška DQ8 Tithonia rotundifolia S.F.BLAKE Tithonia DQ9 Torenia LINDEN. Torenia DR1 Trachelium caeruleum L. Trachelium DR2 Tradescantia L. podeňka M10 Tragopogon L. kozí brada H86 Tragopogon L. <vegetables> kozí brada <zelenina> M20 Tretorhiza cruciata (L.) DELARBRE prostřelenec H83 Trichosanthes L. Trichosanthes T04 Trifolium hybridum L. jetel zvrhlý T02 Trifolium pratense L. jetel luční T03 Trifolium repens L. jetel plazivý T05 Trifolium sp. (other sp.) jetel (ostatní druhy) T25 Trigonella L. (other sp.) pískavice (ostaní druhy) A71 Trigonella foenum-graecum L. pískavice řecké seno G30 Trisetum PERS. trojštět 142

151 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky C02 Triticum L. (spring) pšenice jarní C12 Triticum L. (spring, work. col.) pšenice jarní (prac. kol.) C01 Triticum L. (winter) pšenice ozimá C11 Triticum L. (winter, work. col.) pšenice ozimá (prac. kol.) DR3 Trollius x cultorum BERGM. upolín D36 Tropaeolum L. lichořeřišnice D37 Tulipa L. tulipán A91 Tussilago L. podběl H87 Ullucus LOZANO Ullucus DR4 Ursinia anethoides (DC.) N.E.BR. Ursinia T35 Urtica L. kopřiva DR5 Vaccaria hispanica RAUSCHERT kravinec polní F68 Vaccinium L. (American cvs.) borůvka (kanadská) F69 Vaccinium L. (other sp.) borůvka (ostaní druhy) F67 Vaccinium myrtillus L. borůvka černá F71 Vaccinium vitis-idaea L. brusinka A92 Valeriana L. kozlík H88 Valerianella MILLER kozlíček DR6 Venidium JACQ. Venidium AE4 Veratrum L. kýchavice A93 Verbascum L. divizna DR7 Verbascum L. <hort. cvs.> divizna <okras.> AE5 Verbena L. sporýš D38 Verbena L. <hort.cvs.> sporýš <okras.> DR8 Veronica L. <hort. cvs.> rozrazil <okras.> AE6 Veronica officinalis L. rozrazil lékařský L16 Vicia pannonica CRANTZ vikev panonská L03 Vicia sativa L. vikev setá L17 Vicia villosa ROTH. vikev huňatá H89 Vigna SAVI Vigna AE7 Vinca L. brčál D39 Viola L. <hort. cvs.> maceška <okras.> V04 Vitis L., wild species réva, plané druhy V01 Vitis vinifera L. réva vinná V03 Vitis, V.vinifera x wild species réva, V.vinifera x plané druhy V02 Vitis, wild hybrids and root stocks réva, hybr. planých a podnože G78 Vulpia C.C.GMEL. mrvka DR9 Wedelia trilobata (L.) HITCHC. Wedelia DS1 Xanthisma DC. Xanthisma DS2 Xeranthemum annuum L. <fl.pl.> suchokvět roční DS3 Zantedeschia aethiopica PRENG. Zantedeschia Z02 Zea mays L.(cultivars) kukuřice (kultivary) Z05 Zea mays L.(hybrids) kukuřice (hybridy) Z01 Zea mays L.(lines) kukuřice (linie) Z03 Zea mays L.(populations) kukuřice (populace) D40 Zinnia L. ostálka C51 xaegilotricum xaegilotricum 143

152 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Latinsky Česky C50 xelytricum xelytricum G17 xfestulolium ASCHERS. et GRAEB kostřavojílek F65 xnigrolaria nigrolarie C20 xtriticosecale WITTM. (spring, work. col.) tritikale jarní (pracov. kol.) C10 xtriticosecale WITTM. (spring) tritikale jarni C09 xtriticosecale WITTM. (winter) tritikale ozimé C19 xtriticosecale WITTM. (winter, work. col.) tritikale ozimé (pracov. kol.) 144

153 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Transliterace textů z některých jazyků České texty v názvech genetických zdrojů píšeme do pole název anglickou abecedou, tj. bez národních znaků. Národní znaky ve správné versi s použitím národních znaků jsou uváděny v tabulce Synonyma, kde jsou uvedeny české názvy. Při použití kódování textů ve versi unicode bude možno zobrazit texty ve správné versi v různých jazykových mutacích. Transliterace některých přehlásek Znak Ä,ä Æ, æ Ae, ae Å, å Aa, aa Ö, ö Oe, oe Ø, ø Oe, oe Ü, ü Ue, ue ß ss Transliterace Ae, ae Transliterace azbuky Znak Transliterace Znak Transliterace А/а A,a Р/р R,r Б/б B,b С/с S,s В/в V,v Т/т T,t Г/г G,g У/у U/u Д/д D,d Ф/ф F/f Е/е, Ё/ё E,e Х/х Kh/kh Ж/ж ZH, zh Ц/ц Ts/ts З/з Z,z Ч/ч Ch/ch И/и I,i Ш/ш Sch/sch Й/й I,i Щ/щ Sch К/к K,k Ъ/ъ Shch/shch Л/л L,l Ы/ы М/м M,m Ь/ь Y/y Н/н N,n Э/э О/о O,o Ю/ю Yu/yu П/п P,p Я/я Ya/ya 145

154 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Přehled států a jejich zkratek 9 rozšířená norma ISO-3166 (řazení podle anglického názvu) Zkratka Název angl. Název česky not known AFR **Africa **Afrika AME **America **Amerika ASI **Asia **Asie WEB **Berlin West **Západní Berlín EUR **Europe **Evropa FXX **France, Metropolitan **Francie, Metropolit. GER **Germany (before 1949) **Německo do roku 1949 INT **International institutions... **Mezinárodní instituce REG **Regional organisations... **Regionální instituce GBE **UK-England **UK Anglie GBW **UK-Wales **UK Wales ATB *British Antarctic Territory *Britské území Antarktidy BUR *Burma *Burma BYS *Byelorussian SSR *Běloruská SSR CTE *Canton and Enderbury Islands *Ostrovy Kanton a Enderbury CSK *Czechoslovakia *Československo DHY *Dahomey *Dahome ATN *Dronning Maud Land *Země Dronning Maud TMP *East Timor *Východní Timor AFI *French Afars and Issas *Francouzský Afars a Issas ATF *French Southern Territory *Francouzské východní teritorium DDR *German Democratic Republic *Německá demokratická republika GEL *Gilbert and Ellice Islands *Ostrovy Gilbert a Ellice JTN *Johnston Island *Johnstonův ostrov MID *Midway Islands *Ostrovy Midway NTZ *Neutral Zone *Neutrální zóna NHB *New Hebrides *Nové Hebridy PCI *Pacific Islands (Trust Territory) *Pacifické ostrovy PCZ *Panama Canal Zone *Panama kanálová zóna ROM *Romania *Rumunsko SCG *Serbia and Montenegro *Srbsko a Černá Hora SKM *Sikkim *Sikkim RHO *Southern Rhodesia *Jižní Rhodesie SUN *Union of Soviet Socialist Republics *Svaz Sovětských socialist. republik PUS *Unites States Misc. Pacific Isl. *Spojené Státy růz. Pacific. ostrovů HVO *Upper Volta *Horní Volta VDR *Viet-Nam, Democratic Republic of *Vietnamská demokratická republika WAK *Wake Islands *Ostrovy Wake YMD *Yemen, Democratic *Jemenská demokr. republika YUG *Yugoslavia *Jugoslávie ZAR *Zaire *Zaire ALA Aaland Islands Alandské ostrovy AFG Afghanistan Afghanistán ALB Albania Albánie DZA Algeria Alžírsko ASM American Samoa Americká Samoa 146

155 Přílohy k všeobecné části - díl II Zkratka Název angl. Název česky AND Andorra Andorra AGO Angola Angola AIA Anguilla Anguilla ATA Antarctica Antarktida ATG Antigua and Barbuda Antigua a Barbuda ARG Argentina Argentina ARM Armenia Arménie ABW Aruba Aruba AUS Australia Austrálie AUT Austria Rakousko AZE Azerbaijan Azerbajdžán BHS Bahamas Bahamy BHR Bahrain Bahrain BGD Bangladesh Bangladéš BRB Barbados Barbados BLR Belarus Bělorusko BEL Belgium Belgie BLZ Belize Belize BEN Benin Benin BMU Bermuda Bermuda BTN Bhutan Bhutan BOL Bolivia Bolívie BIH Bosnia and Herzegovina Bosna a Hercegovina BWA Botswana Botswana BVT Bouvet Island Bouvetův ostrov BRA Brazil Brazílie IOT British Indian Ocean Territory Britské teritorium v Indickém Oceánu BRN Brunei Darussalam Brunei BGR Bulgaria Bulharsko BFA Burkina Faso Burkina Faso BDI Burundi Burundi KHM Cambodia Kampučia CMR Cameroon Kamerun CAN Canada Kanada CPV Cape Verde Cape Verde CYM Cayman Islands Kajmanské ostrovy CAF Central African Republic Středoafrická republika CCK Cocos (Keeling) Islands Kokosové (Keelingovy) ostrovy COL Colombia Kolombie COM Comoros Komory COG Congo Kongo COK Cook Islands Cookovy ostrovy CRI Costa Rica Costa Rica CIV Cote d'ivoire Pobřeží Slonoviny HRV Croatia Chorvatsko CUB Cuba Kuba CYP Cyprus Kypr CZE Czech Republic Česká republika COD Democratic Republic of the Congo Demokratická republika Kongo DNK Denmark Dánsko DJI Djibouti Džibuti 147

156 Přílohy k všeobecné části - díl II Zkratka Název angl. Název česky DMA Dominica Dominica DOM Dominican Republic Dominikánská republika ECU Ecuador Ekvádor EGY Egypt Egypt SLV El Salvador El Salvador GNQ Equatorial Guinea Rovníková Guinea ERI Eritrea Eritrea EST Estonia Estonsko ETH Ethiopia Etiopie FLK Falkland Islands (Malvinas) Falklandy (Malvíny) FRO Faroe Islands Faroeské ostrovy FJI Fiji Fidži FIN Finland Finsko FRA France Francie GUF French Guiana Francouzská Guiana PYF French Polynesia Francouzská Polynésie GAB Gabon Gabun GMB Gambia Gambie GEO Georgia Gruzie DEU Germany Německo GHA Ghana Ghana GIB Gibraltar Gibraltar GRC Greece Řecko GRL Greenland Grónsko GRD Grenada Grenada GLP Guadeloupe Guadeloupe GUM Guam Guam GTM Guatemala Guatemala GGY Guernsey Guernsey GIN Guinea Guinea GNB Guinea-Bissau Guinea-Bissau GUY Guyana Guyana HTI Haiti Haiti HMD Heard Island and McDonald Islands Ostrovy Heard a McDonald VAT Holy See (Vatican City State) Svatý Stolec (Vatikán) HND Honduras Honduras HKG Hong Kong, Spec. Admin. Reg. of China Hong Kong, Speciální admin. obl. Číny HUN Hungary Maďarsko TCD Chad Čad CHL Chile Chile CHN China Čína CXR Christmas Island Vánoční ostrov ISL Iceland Island IND India Indie IDN Indonesia Indonesie IRN Iran, Islamic Republic of Írán, Islámská republika IRQ Iraq Irák IRL Ireland Irsko IMN Isle of Man Ostrov Man ISR Israel Israel ITA Italy Itálie 148

157 Přílohy k všeobecné části - díl II Zkratka Název angl. Název česky JAM Jamaica Jamaika JPN Japan Japonsko JEY Jersey Jersey JOR Jordan Jordánsko KAZ Kazakhstan Kazachstán KEN Kenya Kenya KIR Kiribati Kiribati PRK Korea, Democratic People's Republic of Demokratická lidová republika Korea KOR Korea, Republic of Korejská republika KWT Kuwait Kuwait KGZ Kyrgyzstan Kyrgyzstán LAO Lao People's Democratic Republic Laos, Lidová demokratická republika LVA Latvia Lotyšsko LBN Lebanon Libanon LSO Lesotho Lesotho LBR Liberia Liberia LBY Libyan Arab Jamahiriya Libyjská Arabská Džamahírie LIE Liechtenstein Lichtenštejnsko LTU Lithuania Litva LUX Luxembourg Lucembursko MAC Macao, Spec. Admin. Region of China Macao, Speciální admin. oblast Číny MKD Macedonia, Former Yugoslav Republic of Makedonie (dříve Jugosl.republ. Makedonie) MDG Madagascar Madagaskar MWI Malawi Malawi MYS Malaysia Malajsie MDV Maldives Maledivy MLI Mali Mali MLT Malta Malta MHL Marshall Islands Marshallovy ostrovy MTQ Martinique Martinik MRT Mauritania Mauretánie MUS Mauritius Mauritius MYT Mayotte Mayotte MEX Mexico Mexiko FSM Micronesia, Federated States of Mikronésie, Federace MDA Moldova, Republic of Moldavská republika MCO Monaco Monako MNG Mongolia Mongolsko MNE Montenegro Černá Hora MSR Montserrat Montserrat MAR Morocco Maroko MOZ Mozambique Mozambik MMR Myanmar Myanmar NAM Namibia Namibie NRU Nauru Nauru NPL Nepal Nepál NLD Netherlands Nizozemí ANT Netherlands Antilles Nizozemské Antily NCL New Caledonia Nová Kaledonie NZL New Zealand Nový Zéland NIC Nicaragua Nikaragua 149

158 Přílohy k všeobecné části - díl II Zkratka Název angl. Název česky NER Niger Niger NGA Nigeria Nigérie NIU Niue Niue NFK Norfolk Island Norfolk MNP Northern Mariana Islands Severní Marianské ostrovy NOR Norway Norsko OMN Oman Omán PAK Pakistan Pákistán PLW Palau Palau PSE Palestinian Territory, Occupied Okupované palestinské území PAN Panama Panama PNG Papua New Guinea Papua Nová Guinea PRY Paraguay Paraguay PER Peru Peru PHL Philippines Filipíny PCN Pitcairn Pitcairn POL Poland Polsko PRT Portugal Portugalsko PRI Puerto Rico Portoriko QAT Qatar Qatar REU Reunion Reunion ROU Romania Rumunsko RUS Russian Federation Ruská Federace RWA Rwanda Rwanda SHN Saint Helena Svatá Helena KNA Saint Kitts and Nevis Saint Kitts a Nevis LCA Saint Lucia Svatá Lucia SPM Saint Pierre and Miquelon Saint Pierre a Miquelon VCT Saint Vincent and the Grenadines Svatý Vincent a Grenadiny WSM Samoa Samoa SMR San Marino San Marino STP Sao Tome and Principe Sao Tomé a Principe SAU Saudi Arabia Saudská Arabie SEN Senegal Senegal SRB Serbia Srbsko SYC Seychelles Seychelly SLE Sierra Leone Sierra Leone SGP Singapore Singapur SVK Slovakia Slovensko SVN Slovenia Slovinsko SLB Solomon Islands Šalomounovy ostrovy SOM Somalia Somálsko ZAF South Africa Jižní Afrika SGS South Georgia and the Sandwich Is. Ostrovy Jižní Georgia a Jižní Sandwich ESP Spain Španělsko LKA Sri Lanka Sri Lanka SDN Sudan Súdán SUR Suriname Surinam SJM Svalbard and Jan Mayen Ostrovy Svalbard a Jan Mayen SWZ Swaziland Swazilsko SWE Sweden Švédsko 150

159 Přílohy k všeobecné části - díl II Zkratka Název angl. Název česky CHE Switzerland Švýcarsko SYR Syrian Arab Republic Syrská Arabská republika TWN Taiwan, Province of China Taiwan, Provincie Číny TJK Tajikistan Tádžikistán TZA Tanzania, United Republic of Sjednocená republika Tanzánie THA Thailand Thajsko TLS Timor-Leste Timor-Leste TGO Togo Togo TKL Tokelau Tokelau TON Tonga Tonga TTO Trinidad and Tobago Trinidad a Tobago TUN Tunisia Tunisko TUR Turkey Turecko TKM Turkmenistan Turkmenistán TCA Turks and Caicos Islands Ostrovy Turks a Caicos TUV Tuvalu Tuvalu UGA Uganda Uganda UKR Ukraine Ukrajina ARE United Arab Emirates Spojené Arabské Emiráty GBR United Kingdom Velká Británie UMI United States Minor Outlying Islands Spojené Státy Menších vzdálených ostrovů USA United States of America Spojené Státy Americké URY Uruguay Uruguay UZB Uzbekistan Uzbekistán VUT Vanuatu Vanuatu VEN Venezuela Venezuela VNM Viet Nam Vietnam VGB Virgin Islands, British Britské Panenské ostrovy VIR Virgin Islands. U.S. Panenské ostrovy (Spojené Státy) WLF Wallis and Futuna Ostrovy Wallis a Futuna ESH Western Sahara Západní Sahara YEM Yemen Jemen ZMB Zambia Zambie ZWE Zimbabwe Zimbabwe Vysvětlivky: ** světadíly a dříve používané neplatné zkratky v seznamu FAO (mimo ISO 3166) * neexistující státy a neplatné kódy doplňující tzv. rozšířený ( extended ) kod ISO

160 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Pasportní karta EVIGEZ - Formulář pro vyplňování pasportních údajů Poznámka: Karta platná pro starší versi dat - neobsahuje všechny deskriptory. 152

161 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Pravidla k vytvoření nové řady klasifikátorů/ seznamů deskriptorů EVIGEZ Nová řada klasifikátorů pro hodnocení popisných znaků genetických zdrojů v plodinových kolekcích je vydávána pod hlavičkou České Rady genetických zdrojů, řešitelského pracoviště příslušné kolekce a spoluúčasti VÚRV Praha (spolupráce při taxonomii, standardizaci, jazykových i věcných úpravách). V zásadních rysech dodržuje pravidla starší řady klasifikátorů vydaných v letech Klasifikátory slouží k zaznamenání údajů do popisné části informačního systému EVIGEZ. Jejich vydávání je finančně podpořeno při rozpisu prostředků na řešení Národního programu a z důvodu zachování jednotné metodiky je po formální stránce koordinováno. Tisk klasifikátorů zajišťuje VÚRV Praha. Hlavními autory jsou řešitelé kolekcí z pracovišť podílejících se na Národním programu uchování a konzervace GZR a spoluautorem garantujícím formální jednotnost pracovník GB VÚRV Praha. Na vypracování klasifikátorů se budou podílet řešitelé v rámci odborných Klasifikátory budou číslovány průběžně v řadě publikací Genetické zdroje. Klasifikátory, které budou používány pro hodnocení popisných údajů v plodinových kolekcích v České republice by měly vycházet z již zpracovaných klasifikátorů IPGRI (/IBPGR) s přihlédnutím na případné specifické požadavky spojené s plodinami pěstovanými ve střední Evropě Klasifikátory jsou vydávány v česko-anglické versi paralelně (jako u starší řady) a pokud možno mají obsáhnout celý taxonomický rod, výjimečně jen druh. Deskriptory jsou číslovány pořadovými čísly, která udávají jejich postavení v popisné části EVIGEZ a zároveň mají přiřazeno hierarchické číslování v rámci jednotlivých kapitol podle následujícího schématu: I. Úvod (společný) II. Přehled doplňkových deskriptorů (společný) III. Vlastní hodnocení sestávající z kapitol: 1. morfologie (podkapitoly: celá rostlina, jednotlivé části) 2. biologické znaky (včetně odolnosti k abiotickým stresům, chorobám a škůdcům) IV. 3. hospodářské a výnosové znaky 4. biochemické (obsah sledovaných látek ) 5. cytologické a molekulární znaky (markery, alely, ) Taxonomický přehled rodu resp. druhu (co nejpodrobnější s použitím kódovacího systému EVIGEZ) V. Seznam použité literatury VI. Přílohy pomocná vyobrazení k jednotlivým deskriptorům (Přičemž některé body lze po dohodě sloučit nebo vypustit.) Významné znaky, které by neměly být při hodnocení opomenuty, tzv. minimální sada popisných deskriptorů, jsou vyznačeny hvězdičkou u pořadového čísla deskriptoru. 153

162 Přílohy k všeobecné části - díl II Všechny deskriptory by měly mít odpovídající stupnici hodnocení, která je doplněna srovnávacím rozmezím absolutních hodnot v poli hodnoty a pokud je potřeba i specifikaci růstové fáze hodnocení v poli poznámka. Hodnocení projevu znaků ve stupnici 1-9 má dodržovat následující pravidla: a) Kvantitativní znaky plynule se měnící zaznamenávat v devítibodové stupnici 1-9, kde manifestace znaku je označena stupněm: 1 velmi nízký 2 velmi nízký až nízký 3 nízký 4 nízký až střední 5 střední 6 střední až vysoký 7 vysoký 8 vysoký až velmi vysoký 9 velmi vysoký b) Není-li pro deskriptor použitelná stupnice 1-9, "0" značí, že znak není vyjádřen nebo není aplikovatelný s dalším odstupňováním, přičemž přednost je dávána lichým číslům: 1, 3, 5, 7, 9 resp. 3,5,7 + odpovídající slovní vyjádření c) Absence nebo presence znaku: 0 chybí, nevyskytuje se 1 přítomen d) Mezera se požívá v případě, že údaj není dosud zaznamenán/dostupný ( v tomto případě nikdy nepoužívat nulu!) e) Formát data: Naše národní klasifikátory nepoužívají datový formát - všechny údaje jsou převedeny na stupně 1 9. f) Používané jednotky v systému SI v hranatých závorkách, které následují za názvem deskriptoru g) Použití standardní srovnávací stupnice např. Royal Horticultural Society Colour Chart (příp. jiný standard ) lze uvádět v poznámce. Systém popisu v IS EVIGEZ umožňuje pouze hodnocení ve stupních 1 9. Rozšíření lze docílit rozvržením barvy do několika deskriptorů (např. základní barva, doplňková barva, intenzita barvy, barva kresby apod.) Společné části úvod a číselník oblastí dodává koordinační pracoviště. 154

163 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Seznam klasifikátorů používaných v IS EVIGEZ Plodina latinsky Plodina česky Typ publikace Rok Allium L. česnek e 2005 Armoracia P.GAERTN. křen A 1999 Armeniaca P.MILL. meruňka A 1992 Avena L. oves A 1986 Beta L. řepa A 1991 Brassica L. (oilseed rape,turnip) řepka, řepice A 2001 Calendula L. měsíček e 2003 Capsicum L. paprika e 2002 Carthamus tinctorius L. světlice barvířská (saflor) A 2001 Cerasus MILL. třešeň A 1992 Cicer arietinum L. cizrna A 1999 Dahlia CAV. jiřinka e 2003 Faba L. bob e 2000 Flowers generatively propagated květiny generativně množené e 2006 Fragaria x ananassa DUCH. jahodník zahradní e 2001 Gladiolus L. mečík e 2004 Glycine WILLD. soja A 1987 Grasses Poaceae Family trávy čeledi lipnicovitých A 2002 Helianthus annuus L. slunečnice roční A 1992 Hordeum L. ječmen A 1986 Humulus L. chmel A 2000 Iris L. kosatec e 2008 Lavandula L. levandule e 2003 Lens MILL. čočka A 1991 Linum L. len e 2005 Lupinus L. vlčí bob A 2000 Lycopersicon MILL. rajče A 1988 Malus MILL. jabloň e 2003 Malus MILL. <hort. cvs.> jabloň <okras.> e 2005 Medicago L. vojteška A 1985 Ocimum L. bazalka e 2004 Papaver somniferum L. mák setý e 2008 Persica P.MILL. broskvoň A 1992 Phaseolus L. fazol A 1991 Pisum L. hrách A 1986 Rheum L. reveň A 2001 Rhododendron L. pěnišník A 2002 Rosa L. růže e 2007 Secale L. žito A 1986 Solanum L. brambor A 1987 Trifolium L. jetel A 1985 Triticum L. pšenice A 1985 Tulipa L. tulipán A 2000 Vicia sativa, V. villosa, V. pannonica vikev setá, huňatá, panonská e 2001 Vitis L. réva vinná A 1999 xtriticosecale WITTM. tritikale A 1991 Zea mays L. kukuřice A 1986 Vysvětlivky: Typ publikace A= publikováno tiskem, e= jen elektronicky 155

164 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Platnost klasifikátorů a seznamů deskriptorů pro plodiny číselník kódů plodin pro popisnou část Kód Platn. Plodina česky Plodina latinsky A06 A06 křen Armoracia P.GAERTN.,B. MEY. et SCH. A21 A21 měsíček Calendula L. D04 měsíček Calendula L. A55 A55 levandule Lavandula L. A68 A68 bazalka Ocimum L. B01 B01 řepa cukrovka Beta vulgaris L. var. altissima B02 řepa krmná Beta vulgaris L. var. rapacea B03 řepa salatová Beta vulgaris L. var. vulgaris B04 mangold Beta vulgaris L. var. cicla B05 řepa (plané druhy) Beta L. (wild spp.) C01 C01 pšenice ozimá Triticum L. (winter) C02 pšenice jarní Triticum L. (spring) C21 mnohoštět Aegilops sp. C03 C03 žito ozimé Secale L. (winter) C04 žito jarní Secale L. (spring) C05 C05 ječmen ozimý Hordeum L. (winter) C06 ječmen jarní Hordeum L. (spring) C07 C07 oves jarní Avena L. (spring) C08 oves ozimý Avena L. (winter) C09 C09 tritikale ozimé xtriticosecale WITTM. (winter) C10 tritikale jarní xtriticosecale WITTM. (spring) D02 D02-DR6 Květiny generativně množ. Flowers- generatively propagated D10 D10 jiřinka zahradní Dahlia pinnata CAV. D16 D16 mečík Gladiolus L. D37 D37 tulipán Tulipa L. DH3 DH3 kosatec Iris L. E01 E01 pěnišník Rhododendron L. E02 E02 růže (zahradní cvs.) Rosa L. (hort. cvs.) F01 F01 jabloň Malus MILL. F24 F24 meruňka (evropské cv.) Armeniaca vulgaris LAM. (Europ. cvs.) F25 meruňka (mezidr.hybr.) Armeniaca SCOPOLI (interspec. hybr.) F26 meruňka (ostatní dr.) Armeniaca SCOPOLI (other spp.) F28 F28 broskvoň obecná Persica vulgaris P.MILLER F29 broskvoň davidova Persica davidiana CARRIERE F30 broskvoně - podnože Persica P.MILLER F35 F35 třešeň ptačí Cerasus avium (L.) MOENCH F37 višeň obecná Cerasus vulgaris P. MILLER F38 třešeň (ostatní druhy) Cerasus P. MILLER (other spp.) F46 F46 jahodník zahradní Fragaria x ananassa (DUCH.) GUE. G01 G01-GB2 Trávy čel. lipnicovité i další Grasses - Poaceae and other families H01 H01 česnek setý Allium sativum L. H02 cibule kuchyňská Allium cepa L. H04 pažitka Allium schoenoprasum L. 156

165 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Platn. Plodina česky Plodina latinsky H01 H05 Pórek letní Allium ampeloprasum L. H06 Pór Allium porrum L. H07 česnek - ostatní druhy Allium spp. H31 H31 Paprika Capsicum annuum L. H64 H64 rajče tyčkové Lycopersicon MILLER (indetermin.) H65 rajče keříčkové Lycopersicon MILLER (determin.) H75 H75 reveň Rheum L. L01 L01 hrách setý Pisum sativum L. convar. sativum L02 hrách peluška Pisum sativum L. convar. speciosum L09 hrách ostatní Pisum L. other spp. L03 L03 vikev setá Vicia sativa L. L16 vikev panonská Vicia pannonica CRANTZ L17 vikev huňatá Vicia villosa ROTH. L18 vikev - ostatní druhy Vicia L.(other spp.) L04 L04 bob Faba vulgaris L. L05 L05 fazol Phaseolus L. L06 L06 soja luštinatá Glycine max (L.) MERR. L08 L08 čočka jedlá Lens culinaris MEDIC. L07 L07 vlčí bob Lupinus L. L11 L11 cizrna Cicer arietinum L. O01 O01 řepka ozimá Brassica napus ssp. oleifera f. biennis O02 řepka jarní Brassica napus ssp. oleifera f. annua O03 řepice ozimá Brassica rapa ssp. oleifera f. biennis O04 řepice jarní Brassica rapa ssp. oleifera f. praecox O08 O08 mák setý Papaver somniferum L. O13 O13 slunečnice roční Helianthus annuus L. O14 O14 světlice barvířská (olej.) Carthamus tinctorius L. (oil pl.) D79 světlice barvířská (okras.) Carthamus tinctorius L. (flowers) S01 S01 brambor obecný Solanum tuberosum L. S02 brambor Solanum L. (breeding material) S03 brambor (plané druhy) Solanum L. (wild species) S04 brambor (hybridy) Solanum L. (hybrids) T01 T01 vojteška setá Medicago sativa L. T08 kozinec (prozatímní) Astragalus L. (temp.) T12 jestřabina (prozatímní) Galega L. (other sp.) (temp.) T15 tolice dětelová Medicago lupulina L. T16 tolice hybr. Medicago x varia MARTYN T17 tolice (ostatní druhy) Medicago L. (other species) T18 komonice (prozatímní) Melilotus MILLER (temp.) T21 vičenec (prozatímní) Onobrychis MILLER (temp.) T39 svazenka (prozatímní) Phacelia JUSS. (temp.) T02 T02 jetel luční Trifolium pratense L. T03 jetel plazivý Trifolium repens L. T04 jetel zvrhlý Trifolium hybridum L. T05 jetel (ostatní druhy) Trifolium sp. (other species) T14 štírovník (prozatímní) Lotus L. (temp.) V01 V01 réva vinná Vitis vinifera L. 157

166 Přílohy k všeobecné části - díl II Kód Platn. Plodina česky Plodina latinsky V01 V02 réva, podnože a hybr. pl. Vitis, root stocks and wild hybr. V03 réva vinná (mezidr. hyb.) Vitis vinifera L. (infrasp.hybr.) V04 réva (plané druhy) Vitis L. (wild species) W93 W93 jabloň - okrasné cvs. Malus ornamental spp./ cvs. X11 X11-X13 len setý Linum usitatissimum L. X90 X90 chmel Humulus L. Z01 Z01 kukuřice (linie) Zea mays L.(lines) Z02 kukuřice (kultivary) Zea mays L.(cultivars) Z03 kukuřice (populace) Zea mays L.(populations) Z05 kukuřice (hybridy) Zea mays L.(hybrids) Poznámka: Tiskem vydáno celkem 30 klasifikátorů a 17 dalších jen v elektronické formě. Texty všech klasifikátorů jsou dostupné ke stažení z webové stránky EVIGEZ, záložka publikace. 158

167 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Popisná karta EVIGEZ- formulář pro vyplňování popisných údajů 159

168 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Číselník oblastí hodnocení používaný dříve v Československu Kód/Code Oblast hodnocení Growing region/zone 500 Československo Czechoslovakia 501 Česká republika Czech Republic 502 Slovenská republika Slovak Republic 503 Čechy Bohemia 504 Morava Moravia 505 VTK - Česká republika VTK - Czech Republic 506 VTK - Slovenská republika VTK - Slovak Republic 507 VTK - Morava VTK - Moravia 508 VTR - Československo VTR - Czechoslovakia 509 VTR - Česká republika VTR - Czech Republic 510 VTR - Slovenská republika VTR - Slovak Republic 511 VTR - Čechy VTR - Bohemia 512 VTR - Morava VTR - Moravia 513 VTB - Československo VTB - Czechoslovakia 514 VTB - Česká republika VTB - Czech Republic 515 VTB - Slovenská republika VTB - Slovak Republic 516 VTB - Čechy VTB - Bohemia 517 VTB - Morava VTB - Moravia 518 VTBO - Československo VTBO - Czechoslovakia 519 VTBO - Česká republika VTBO - Czech Republic 520 VTBO - Slovenská republika VTBO - Slovak Republic 521 VTBO - Čechy VTBO - Bohemia 522 VTBO - Morava VTBO - Moravia 523 VTH - Československo VTH - Czechoslovakia 524 VTH - Česká republika VTH - Czech Republic 525 VTH - Slovenská republika VTH - Slovak Republic 526 VTH - Čechy VTH - Bohemia 527 VTH - Morava VTH - Moravia 528 VTK+VTR - Československo VTK+VTR - Czechoslovakia 529 VTK+VTR - Slovenská republika VTK+VTR - Slovak Republic 530 VTK+VTR - Morava VTK+VTR - Moravia 531 VTR+VTB - Československo VTR+VTB - Czechoslovakia 532 VTR+VTB - Česká republika VTR+VTB - Czech Republic 533 VTR+VTB - Slovenská republika VTR+VTB - Slovak Republic 534 VTR+VTB - Čechy VTR+VTB - Bohemia 535 VTR+VTB - Morava VTR+VTB - Moravia 536 VTB+VTBO - Československo VTB+VTBO - Czechoslovakia 537 VTB+VTBO - Česká republika VTB+VTBO - Czech Republic 538 VTB+VTBO - Slovenská republika VTB+VTBO - Slovak Republic 539 VTB+VTBO - Čechy VTB+VTBO - Bohemia 540 VTB+VTBO - Morava VTB+VTBO - Moravia 541 VTBO+VTH - Československo VTBO+VTH - Czechoslovakia 542 VTBO+VTH - Česká republika VTBO+VTH - Czech Republic 543 VTBO+VTH - Slovenská republika VTBO+VTH - Slovak Republic 160

169 Přílohy k všeobecné části - díl II 544 VTBO+VTH - Čechy VTBO+VTH - Bohemia 545 VTBO+VTH - Morava VTBO+VTH - Moravia VTB - výrobní typ bramborářský - potato growing zone VTH - výrobní typ horský - mountain growing zone VTK - výrobní typ kukuřičný - maize growing zone VTO - výrobní typ obilnářský - cereal growing zone VTR - výrobní typ řepařský - beet growing zone Příloha Údaje doplňující popis GZR /Additional information on PGR Identifikátor genetického zdroje - (ECN) Accession number - (ECN) Národní evidenční číslo (ECN) National accession number (ECN) 10 char. Společné deskriptory vztahující se k prostředí pokusů Common descriptors related to the environment of experiments Počet pokusů Number of trials 2 char. (počet let x počet lokalit ) (number of years x number of localities) Poslední rok hodnocení Last year of evaluation 4 char. Oblast hodnocení (kód***) Region code (code***) 3 char. ECN kontrolního kultivaru ECN of the check cultivar 10 char. (***) Číselník oblastí hodnocení používaný dříve v Československu (viz Příloha 6.8.4) Region code (used in former Czechoslovakia) 161

170 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Příklad formálního uspořádání klasifikátorů EVIGEZ (první dva deskriptory klasifikátoru Humulus L.): EVIGE Z č. deskr. /Desc.n o. Pořad. číslo/ Numb er Znak Stupnice Hodnoty/Values Descriptor Scale Poznámka/Note 1 Morfologické znaky / Morphological characters 1. 1 Rostlina / Plant Rostlina - pohlavnost 1 dvoudomá samičí 2 dvoudomá samčí 3 jednodomá Plant - sexuality 1 dioecious female 2 dioecious male 3 monoecious 2.* Rostlina - habitus 1 kuželovitý 2 vřetenovitý 3 válcovitý, pravidelný 4 válcovitý, nepravidelný 5 kyjovitý obrázek 1 / figure 1 Plant - habit 1 conical 2 spindle 3 cylindrical, regular 4 cylindrical, irregular 5 clavate před sklizní / before harvest 162

171 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha P R O T O K O L o předání dat do centrální evidence genetických zdrojů rostlin EVIGEZ Instituce: Pasportní data Datum předání:.. Nových Počet záznamů (= počet ECN) Aktualizovaných Popisná data Datum předání:. Počet popisovaných ECN Typ dat Nových Aktualizovaných Poznámka: Specifikujte typ předávaných popisných dat (např. morfologie, hospodářské znaky, celá popisná sada). předal.. převzal za GB VÚRV Praha 163

172 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Schéma činnosti genové banky Sběr, sklizeň, introdukce GZR Příjem semenného vzorku (kontrola čistoty, zdravotního stavu) Dokumentace - Pasportní část Testy klíčivosti Dokumentace a monitorování skladu GB Vysoušení semen Dlouhodobé skladování Regenerace Základní kolekce -18 C Bezpečn. duplik. -18 C Pracovní kolekce -18 C Aktivní kolekce -18 C Distribuce vzorků semen Pohyb semenenných vzorků Přenos informace 164

173 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha P R O T O K O L o předání vzorků do genové banky VÚRV Instituce předávající vzorky: Řešitel kolekce:.. a) Souhrnná informace o předávaných vzorcích Celkový počet vzorků (tj. počet ECN): z toho počet vzorků do kolekce aktivní:.. do kolekce základní:. do bezpečnostní duplikace:.. Rok předání:. Rok sklizně:. Požadavek na skladování aktivní kolekce v -20 C pro druhy Způsob sklizně: ruční mechanizovaná kombajnová jiná, specifikujte Distribuce : volná vázaná na svolení řešitele nepočítá se s distribucí podrobně vyznačeno v tabulce (Pozn.: Případné omezení distribuce vzorku se týká jen kolekce aktivní, a to musí být předem vyznačeno v pasportu v poli Dostupnost : Y= volná dostupnost, L=vázaná na svolení řešitele, N= nepočítá se s distribucí. Pro všechny vzorky v základní kolekci a v bezpečnostní duplikaci se automaticky nepočítá s distribucí. ) Manipulace se vzorky před odesláním (vysoušení, chlazení,ap.). Zdravotní stav:.. Další sdělení řešitele:. Předal:. Převzal za GB: Datum: Datum:. (Součástí předávacího protokolu je následující tabulka s podrobnými údaji:) 165

174 Přílohy k všeobecné části - díl II Podrobná informace - seznam vzorků: Pořad. číslo vzorku ECN Druh Název GZR Hmotnost (g) pro kolekci Rok sklizně Aktiv. Zákl. Bezpeč. Sběrové číslo Klíč.(%) HTS (g) Dostup. 166

175 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Předpokládané rozmístění vzorků ve skladu genové banky po rekonstrukci (rok 2009) Komora Teplota Kolekce Regál Police Přep. Sklen. Kapacita 1-18 C W A ABCDEFGHIJKLM S B ABCDEFGHIJKLM A CDEFG ABCDEFGHIJKLM C Z ABCF ABCDEFGHIJKLM A DEG ABCDEFGHIJKLM C W A ABCDEFGHIJKLM A BCDEFG ABCDEFGHIJKLM C Z ABC ABCDEFGHIJKLM A DE ABCDEFGHIJKLM W F ABCDEFGHIJKLM S G ABCDEFGHIJKLM C A ABCDEFGHIJKLMNOPQ ABCDEFGHIJKLM C Z AB ABCDEFGHIJKLM A CDEF ABCDEFGHIJKLM S G ABCDEFGHIJKLM C Z AB ABCDEFGHIJKLM A CDEF ABCDEFGHIJKLM W G ABCDEFGHIJKLM C Z AB ABCDEFGHIJKLM A CDEF ABCDEFGHIJKLM S G ABCDEFGHIJKLM C Z AB ABCDEFGHIJKLM A CDEF ABCDEFGHIJKLM W G ABCDEFGHIJKLM C Z AB ABCDEFGHIJKLM A CDEF ABCDEFGHIJKLM W G ABCDEFGHIJKLM Předpokládané kapacity skladovacích obalů podle typu kolekce: A - Aktivní kolekce: Z - Základní kolekce: W- Pracovní kolekce: S - Bezpečnostní duplik.: Celková kapacita: skladovacích obalů Celkem

176 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Doporučená vlhkost osiv vybraných plodin pro uložení do genové banky VLHKOST 9-10 % 8-9 % 7-8 % 6-7 % 5-6 % 3-5 % 3-4 % PLODINA bojínek, komonice, peluška, tabák Phleum, Melilotus, Pisum sativum subsp. arvense, Nicotiana pšenice, oves, kukuřice, pohanka, fazol, hrách, vikev, jílek, lipnice Triticum, Avena, Zea, Fagopyrum, Phaseolus, Pisum, Vicia, Lolium, Poa ječmen, žito, proso, lupina, bob, vičenec, srha, psineček, měsíček Hordeum, Secale, Panicum, Lupinus, Faba, Onobrychis, Dactylis, Agrostis, Calendula bér, jetel, vojtěška, kostřava, čirok, soja, špenát, brukev, pažitka, pór, kmín, kopr, čekanka, levandule, šalvěj Setaria, Trifolium, Medicago, Festuca, Sorghum, Glycine, Spinacia, Brassica oleracea, Allium schoenoprasum, Allium porrum, Carum, Anethum, Cichorium, Lavandula, Salvia Psárka, hořčice, mák, len, řepa, rajče, okurka, cibule, mrkev, petržel, majoránka Alopecurus, Sinapis, Papaver, Linum, Beta, Lycopersicon, Cucumis, Allium cepa, Daucus, Petroselinum, Majorana řepka, slunečnice, tykev, ředkvička, salát Brassica napus, Helianthus, Cucurbita, Raphanus sativus, Lactuca paprika, lilek Capsicum, Solanum melongena 168

177 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Velikost semenného vzorku genetických zdrojů rostlin předávaných pro dlouhodobé uchování v genobance (počty klíčivých semen v tisících) (dle přílohy č.1 k vyhlášce č. 458/2003 Sb.) Druh, Charakter množení Typ kolekce skupina druhů Aktivní (tisíc semen) Základní (tisíc semen) Standard 1 samosprašné 6 4 Standard 2 cizosprašné Čirok (Sorghum Adans.) cizosprašné 12 8 Chřest (Asparagus L.) cizosprašné, 0,5 0,5 dvoudomé Konopí seté (Cannabis sativa L.) cizosprašné 8 6 Pískavice (Trigonella L.) cizosprašné 4 3 Šalvěj (Salvia L.) cizosprašné 12 8 Trávy - okrasné druhy jednoleté převážně cizosprašné 9 7 Trávy - plané druhy převážně cizosprašné 3 1 Vičenec (Onobrychis L.), lupina (Lupinus L.), bob (Vicia faba L.), fazol (Phaseolus L.), vikev (Vicia L.), hrách (Pisum L.), hrachor (Lathyrus L.) samosprašné i cizosprašné 3 2 Ohrožené druhy rostlin - obecně převážně cizosprašné 1 1 Příloha Minimální velikost vzorku vegetativně rozmnožovaného genetického zdroje rostlin pro potřeby regenerace a konzervace (počty v kusech) (dle přílohy č.2 k vyhlášce č. 458/2003 Sb.) Druh, skupina druhů Biologický charakter vzorků Počet (ks) Brambor (Solanum tuberosum L.) tuberizující rostliny in vitro 6 Cibule (Allium cepa L.) cibule 4 Dosna (Canna L.) oddenky s 2-3 očky 15 Chmel (Humulus lupulus L.) rostliny 8 Jahodník (Fragaria L.) sazenice 10 Jiřinka (Dahlia Cav.) hlíza 10 Křen (Armoracia G. M. et Sch.) rostliny 5 Lékořice (Glycyrrhiza L.) rostliny 5 Mečík (Gladiolus L.) hlíza 20 Okrasné dřeviny sazenice 3 Okrasné traviny vytrvalé rostliny 2-5 Ovocné dřeviny stromky, keře 3-5 Réva vinná (Vitis vinifera L.) keře 7 Reveň (Rheum L.) rostliny 5 Řebříček (Achillea L.) rostliny 5 Tulipán (Tulipa L.) cibule

178 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Minimální požadavky na klíčivost a čistotu vybraných semenných vzorků předávaných pro konzervaci v genobance (dle přílohy č.3 k vyhlášce č. 458/2003 Sb.) Druh, skupina druhů Plané druhy rostlin - sběry Ohrožené druhy rostlin Přípustná minimální klíčivost (%) 10 (včetně tvrdých semen) Trávy - okrasné jednoleté Čeleď Fabaceae 85 (včetně tvrdých semen) Svazenka (Phacelia Juss.) Aromatické, kořeninové a léčivé rostliny Přípustná minimální čistota osiva (%) Poznámka druhy s nízkou klíčivostí semen 90 Týká se obecně všech ohrožených druhů druhy s dlouze osinatými a ochmýřenými obilkami (včetně tvrdých semen) druhy s nízkou klíčivostí semen. 170

179 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha Minimální velikost vzorků genetických zdrojů rostlin poskytovaných uživatelům u specifických cizosprašných a vegetativně množených druhů (počty semen a regenerujících částí rostlin) (dle přílohy č.4 k vyhlášce č. 458/2003 Sb.) Druh, skupina druhů Biologický charakter vzorků Počet (semen/regener. částí rostlin) Brambor (Solanum tuberosum L.) in vitro rostliny 2-10 Broskvoň (Persica Mill.) rouby 2 Čeleď Fabaceae (velkosemenné) semena Chmel (Humulus lupulus L.) sáď (regenerující část rostliny) 2-10 Jahodník (Fragaria L.) sazenice 2-3 Jiřinka (Dahlia Cav.) hlíza 2 Mečík (Gladiolus L.) hlíza 3 Méně pěstované druhy ovocných dřevin rouby 2 Meruňka (Armeniaca Mill.) rouby 2 Okrasné dřeviny rouby 5 Okrasné traviny vytrvalé rostliny ( regenerující klony) 2 Ovocné dřeviny obecně očka 2-10 Réva vinná (Vitis vinifera L.) očka 20 Tulipán (Tulipa L.) cibule 5 171

180 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha MTA č. 2009/. Dohoda o poskytování vzorků genetických zdrojů rostlin pro výživu a zemědělství (Doporučený model Dohody pro pracoviště Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agrobiodiversity, která poskytují vzorky genetických zdrojů uživatelům) Výzkumný ústav rostlinné výroby v.v.i., Drnovská 507, Praha 6 Ruzyně tel.: , fax: , cropscience@vurv.cz (dále jen poskytovatel) uchovává genetické zdroje rostlin v souladu se zákonem č. 148/2003 Sb. a z pověření Ministerstva zemědělství České republiky. Povinností účastníka českého Národního programu konzervace a využití genetických zdrojů rostlin a agrobiodiversity je poskytovat vzorky genetických zdrojů rostlin pro účely šlechtění, výzkumu a vzdělávání, a to domácím i zahraničním uživatelům, za podmínek této dohody a pokud existuje dostatečná zásoba genetického zdroje a jeho poskytnutím nedojde k ohrožení či poškození genetického zdroje. Parametry poskytovaných vzorků genetických zdrojů rostlin a rozsah těchto služeb upravuje vyhláška č. 458/2003 Sb. U zahraničních uživatelů - právnických nebo fyzických osob - platí tato povinnost pouze u těch subjektů a jejich požadavků na poskytnutí vzorků genetických zdrojů rostlin, na které se vztahuje Mezinárodní dohoda o genetických zdrojích rostlin pro zemědělství a výživu. Posláním této dohody je přispět k uchování genetických zdrojů rostlin, zajistit přístup k těmto zdrojům a jejich setrvalé využívání, při spravedlivém sdílení prospěchu z jejich využívání. Dostupnost vzorků genetických zdrojů rostlin pro zemědělství a výživu, které jsou v držení poskytovatele, je garantována u následujících kategorií materiálů: Kategorie 1) Vzorky genetických zdrojů rostlinných druhů využívaných pro výživu a zemědělství, které jsou uvedeny v Příloze I. Mezinárodní dohody o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství. Kategorie 2) Vzorky genetických zdrojů rostlin, které nejsou uvedeny v Příloze I. Mezinárodní dohody o genetických zdrojích rostlin pro výživu a zemědělství a které: Byly buď vyvinuty (vytvořeny, získány jako majetek) v instituci, která nyní tyto genetické zdroje udržuje a nebo byly získány touto institucí dříve, než vstoupila v platnost Úmluva o biologické rozmanitosti a vůči nimž není uplatněna právní ochrana nebo není jejich dostupnost jinak omezena (autorem či majitelem takového genetického zdroje- např. požadavkem reciprocity apod. ) Byly získány po vstupu Úmluvy o biologické rozmanitosti v platnost, avšak na základě dohody, která umožňuje poskytovat tyto zdroje bez omezení pro potřeby zemědělského (biologického) výzkumu, šlechtění a vzdělávání. Dostupnost vzorků genetických zdrojů uvedených v kategoriích 1) a 2) je zabezpečována v souladu s ustanoveními uvedené Mezinárodní dohody, jmenovitě článků 12.3 a 13.2d. Genetické zdroje rostlin, které nepatří do kategorie 1) nebo 2) nebo vůči kterým je uplatněna právní ochrana nebo jejichž dostupnost je jinak omezena autorem, poskytovatelem či majitelem takového genetického zdroje, nejsou předmětem této dohody; mohou však být dostupné na základě principu vzájemného poskytování stejných nebo obdobných výhod nebo na základě zvláštní dohody. Při uznání a respektování uvedených povinností, odpovědností a práv poskytovatele umožňuje poskytovatel přístup ke genetickým zdrojům rostlin v jeho kolekcích a v genové bance za dále specifikovaných podmínek: 172

181 Přílohy k všeobecné části - díl II MTA č. 2009/. Příjemce vzorku (ů) genetických zdrojů rostlin tímto souhlasí, že: Umožní přístup k poskytovaným vzorkům genetických zdrojů pouze a výhradně pro účely konzervace a využití ve výzkumu, šlechtění a ve vzdělávání, pro potřeby zajištění potravin a pro zemědělství. Neuplatní na poskytnuté genetické zdroje rostlin žádnou formu ochrany intelektuálního vlastnictví či jiná práva, která by mohla omezovat snadnou dostupnost genetických zdrojů rostlin pro výživu a zemědělství, nebo jejich genetických částí nebo složek, které obdržel na základě této smlouvy. Zajistí, aby všechny další (třetí) osoby nebo instituce, kterým příjemce vzorku genetických zdrojů tyto zdroje dále zpřístupní, garantovali u předaných genetických zdrojů nebo materiálů, které z nich byly přímo a podstatnou měrou odvozeny, že tato další (třetí) osoba bude vázána stejnými ustanoveními jako v této dohodě a zaručí se přenést stejnou povinnost na případné následné příjemce. Pokud budou získané vzorky genetických zdrojů nebo jejich částí či komponent příjemcem dále hodnoceny a charakterizovány a budou získány údaje o jejich vlastnostech, zavazuje se příjemce tyto údaje předat poskytovateli.. Pokud o to příjemce požádá, jím poskytnuté údaje mohou být k disposici veřejnosti až po ochranné lhůtě tří let od jejich předání. Budou-li výsledky z využití poskytnutých vzorků genetických zdrojů nebo jejich částí či komponent publikovány, příjemce (uživatel) vzorků genetických zdrojů se zavazuje uznat a uvést poskytovatele využitých genetických zdrojů a zaslat kopii takové publikace poskytovateli. V případě, že výsledkem výzkumného či šlechtitelského využití poskytnutých vzorků genetických zdrojů bude materiál (např. odrůda), na který bude uplatněna právní ochrana, příjemce vzorků genetických zdrojů se zavazuje uvědomit o tom poskytovatele a předat mu kopie dokumentů zakládajících tuto právní ochranu. Příjemce vzorků genetických zdrojů rostlin bere na sebe plnou odpovědnost, že přenos vzorků vyhoví všem národním předpisům v oblasti karantény a biologické bezpečnosti a pravidlům uplatňovaným v zemi příjemce pro import nebo uvolnění genetických materiálů rostlin pro pěstování. Zdravotní stav vzorku genetického zdroje je zaručen pouze tehdy a v takovém rozsahu, jak je uvedeno ve fytosanitárním osvědčení, pokud je k poskytovaným vzorkům genetických zdrojů přiloženo. Poskytovatel nedává záruky za přesnost a správnost pasportních či jiných údajů poskytovaných spolu se vzorkem genetického zdroje. Nedává rovněž záruky za bezpečnost, kvalitu, životnost nebo čistotu (genetickou nebo mechanickou) poskytnutých vzorků genetických zdrojů. V případě smluvních sporů vzniklých v rámci této dohody může být kteroukoliv smluvní stranou dohody vyžádáno rozhodčí řízení. Vzorky dále uvedených genetických zdrojů rostlin jsou poskytovány podmíněně, za předpokladu, že příjemce souhlasí s podmínkami této smlouvy. Převzetím dále uvedených vzorků genetických zdrojů rostlin příjemcem vstupuje tato dohoda v platnost za výše uvedených podmínek. Pokud příjemce nesplní výše uvedené podmínky, může poskytovatel odepřít takovému příjemci poskytování dalších vzorků genetických zdrojů. Seznam poskytovaných vzorků genetických zdrojů rostlin (v případě nedostatku místa použijte přílohu):

182 Přílohy k všeobecné části - díl II MTA č. 2009/. Poskytovatel žádá zájemce o vzorky genetických zdrojů o vyplnění a podpis této dohody statutárním zástupcem příjemce (ústav, společnost nebo fyzická osoba) a její zaslání poskytovateli. Název (jméno) příjemce vzorku (ů) genetických zdrojů:... Úplná adresa (místo, ulice, číslo, PSČ, popř. telefon, fax, ) Zmocněná osoba příjemce: Jméno, příjmení a titul Postavení (funkce) Podpis V.. dne Zmocněná osoba poskytovatele:. Jméno, příjmení a titul Postavení (funkce) Podpis V dne 174

183 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha MTA no. 2009/. Material Transfer Agreement on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture (Recommended MTA model for institutions participating in the National Programme on Plant Genetic Resources and Agro-biodiversity Conservation and Utilization of the Czech Republic and providing plant genetic resources to users) Crop Research Institute, Gene Bank Department, Drnovská 507, Praha 6 Ruzyně, Czech Republic, tel.: , fax: , cropscience@vurv.cz (hereinafter provider ) holds plant genetic resources (PGR) in accordance with the Act No. 148/2003 and authorization of the Ministry of Agriculture of the Czech Republic. Participant of the National Programme on Plant Genetic Resources and Agro-biodiversity Conservation and Utilization is obliged to provide samples of PGR for purposes of breeding, research and education to domestic and foreign users. Samples of PGR are provided under conditions of this agreement, if sufficient stock exists and if sampling will not endanger or damage the genetic resource. Parameters of the provided samples of PGR and extent of services are regulated by the Decree No. 458/2003. In case of foreign users (legal or natural persons) the obligation mentioned above is applied only to subjects and their requirements for providing the samples covered by the International Treaty on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture. Aim of this agreement is to contribute to conservation of plant genetic resources, to ensure access to these resources and their sustainable use respecting fair benefit sharing. Availability of samples of plant genetic resources for food and agriculture kept by the provider is guaranteed for the following categories of material: Category 1) Samples of plant genetic resources for food and agriculture listed in the Annex I of the International Treaty on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture. Category 2) Samples of plant genetic resources for food and agriculture not listed in the Annex I of the International Treaty on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture and that were: either developed (produced, obtained as a property) in the institution that presently maintains these genetic resources or which were obtained by this institution before the Convention on Biological Diversity has entered into force and to which no legal protection is applied and/or their availability is not limited in other way (by an author or owner of the given genetic resource e.g. requirement of reciprocity etc.), or obtained after the Convention on Biological Diversity entered into force, however on the basis of an agreement which enables to provide such genetic resources for agricultural (biological) research, breeding and education without any restrictions. Availability of PGR samples mentioned in the categories 1) and 2) is guaranteed in accordance with provisions of the International Treaty, namely its articles 12.3 and 13.2d. Plant genetic resources not included in the categories 1) or 2) or to which legal protection is applied and/or their availability is limited in other way by an author, provider or owner of such genetic resource, are not subject of this agreement. Nevertheless, they can be made available on the basis of mutual providing of the same or similar advantages and/or on the basis of a special agreement. At recognition and respect for his given liabilities, responsibilities and rights, the provider enables access to plant genetic resources in his collections and in the gene bank under the following conditions: Recipient of plant genetic resources sample(s) agrees herewith that: 175

184 Přílohy k všeobecné části - díl II MTA no. 2009/. He will enable access to samples of genetic resources exclusively for their conservation and utilisation in research, breeding and education with the aim to ensure food production and agriculture. He will not apply on provided plant genetic resources any form of intellectual property rights or other rights that could restrict an easy availability of plant genetic resources for food and agriculture or their genetic segments or components that he obtained on the basis of this agreement. He will ensure that all further (third) persons and/or institutions, to that the recipient makes available the respective genetic resources, will guarantee for provided genetic resources and/or materials that were directly and essentially derived from them, that this further (third) person will be bound by the same provisions as in this agreement and will guarantee to transfer the same obligation to possible subsequent recipients. If the obtained samples of genetic resources or their segments or components will be further evaluated and characterised by the recipient and any data on their properties will be obtained, the recipient undertakes to provide the data to the sample provider. Upon request of the recipient the provided data can be made publicly available only after a three year s period from their transfer. If the results of the use of provided samples of PGR or their segments or components are published, the recipient (user) undertakes to recognise and quote provider of used genetic resources in the publication and send a copy of such publication to the provider. In case, that the result of use of provided PGR samples in research or breeding is a material (e.g. cultivar) on which legal protection is applied, the recipient of PGR samples undertakes to inform the provider and send him copies of documents constituting such legal protection. Recipient of PGR samples is fully responsible, that transfer of samples will comply with national regulations concerning quarantine and biosafety, as well as import and release of plant genetic resources for cultivation in recipient country. Phytosanitary state of provided PGR sample(s) is guaranteed only in such a case and extent as specified in Phytosanitary Certificate and only when its copy is enclosed. Provider accepts no liability for accuracy and correctness of any passport or other data provided along with a PGR sample(s). He also does not guarantee safety, quality, viability and purity (genetic and/or mechanical) of provided PGR samples. In case of disputes within the frame of the agreement, a party of the agreement can require arbitration, at national level or at the International Chambre of Commerce, Paris, France. The samples of plant genetic resources listed bellow are provided only after recipient acceptance of the agreement conditions. This agreement enters into force immediately after recipient accepts the PGR samples listed bellow. If the conditions mentioned above are not met by the recipient, provider may refuse future services to this recipient. List of provided samples of genetic resources (in case of lack of space, please use an annex):

185 Přílohy k všeobecné části - díl II MTA no. 2009/. The provider asks the requesting party to fill in and sign this agreement by a statutory representative and return it to provider. Name of the recipient of the sample(s) of plant genetic resources:... Full address (place, street, number, postal code, phone, )... On behalf of recipient: First name, surname, title Position Signature Date and place:.. On behalf of provider: I First name, surname, title Position Signature Date and place:

186 Přílohy k všeobecné části - díl II Příloha 6.10 Literární zdroje a použité dokumenty Convention on Biological Diversity (Úmluva o biologické rozmanitosti, CBD) UNCED, a její uzákonění v ČR zákon č. 134/1999 Sb. EURISCO Descriptors, European Cooperative Programme for Plant Genetic Resources. Global Plan of Action for the Conservation and Sustainable Utilization of Plant Genetic Resources for Food and Agriculture (GPA), Leipzig, Germany, GRIN - National Plant Germplasm System, USDA-ARS International Code of Conduct for Germplasm Collecting and Transfer (FAO, Rome, 1994) International Treaty on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture (FAO, 2001) (ITPGRFA, Mezinárodní smlouva o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství) Multi-Crop Passport Descriptors (MCPD), Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství. MZe ČR (pro léta ) Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a argo-biodiversity. Webová stránka Prováděcí vyhláška 458/2003 Sb. k zákonu č. 148/2003 Sb. Rámcová metodika Národního programu konzervace a využití genofondu rostlin. VÚRV Praha, aktualizovaná verse ROGALEWICZ V. (Ed.) (1988): Passport Descriptors of the COMECON International Database of Genetic Resources. RICP Prague. Genetické zdroje č. 39. pp.26 Standard Material Transfer Agreement, System-wide Information Network for Genetic Resources (SINGER)

187 Přílohy k všeobecné části - díl II World Information and Early Warning System on PGRFA, FAO. Zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů č. 148/2003 Sb

188 RÁMCOVÁ METODIKA Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity Díl III. Plodinově specializované metodiky Kapitola 7. Autoři: řešitelé zodpovědní za plodinové kolekce NP

189 Plodinově specializované metodiky - díl III 7.1 Metodika práce s kolekcemi genetických zdrojů drobnozrnných obilnin a pseudoobilnin Pracoviště: Oddělení genové banky (GB) VÚRV, v.v.i. Praha - Ruzyně (kolekce GZ ozimé a jarní pšenice, ozimého a jarního tritikale, ozimého ječmene, planých Triticeae, prosa setého, béru vlašského, ostatních drobnozrnných pros, pohanky obecné a tatarské, laskavce) Oddělení genetiky a šlechtění ZVÚ, s.ro. Kroměříž (kolekce GZ jarního ječmene, ovsa a žita) Oddělení genetických zdrojů VÚP, spol. s r.o. Troubsko (žito trsnaté) Odpovědní řešitelé: Ing. Zdeněk Stehno, CSc. - Oddělení GB VÚRV, v.v.i. Praha Ruzyně Dr. Ing. Jarmila Milotová - Oddělení GŠ ZVÚ, s.r.o. Kroměříž Ing. Vojtěch Holubec, CSc. - Oddělení GB VÚRV, v.v.i. Praha Ruzyně Ing. Dagmar Janovská, Ph.D. Oddělení GB VÚRV, v.v.i. Praha Ruzyně Ing. Lenka Nedomová, Ph.D. Oddělení GŠ ZVÚ, s.r.o. Kroměříž Ing. Jan Pelikán, CSc. Oddělení GZ VÚP, spol. s r.o. Troubsko Praha, Kroměříž, Troubsko

190 Plodinově specializované metodiky - díl III Přehled kolekcí genetických zdrojů drobnosemenných obilnin a pseudobilnin Pšenice setá Triticum aestivum L. Pšenice tvrdá Triticum durum Desf. Pšenice špalda Triticum spelta L. Pšenice dvouzrnka Triticum dicoccum Shűbl., Triticum dicoccoides Schweinf. Pšenice jednozrnka Triticum monococcum L., Triticum boeoticum L. Další druhy rodu Triticum spp. Ječmen setý Hordeum vulgare L. subsp. distichon (L.) Koern. subsp. vulgare (convar. hexastichon Alef.) Hordeum spontaneum Koch subsp. spontaneum subsp.agriocriton (Albert )Trof. Oves setý Avena sativa L. Další druhy rodu Avena spp. Žito seté Secale cereale L. Další druhy rodu Secale spp. Tritikale xtriticosecale (Wittmack) Műtzing Příbuzné plané druhy tribu Triticeae Proso seté Panicum miliaceum L. Bér vlašský Setaria italica (L.) Beauv. Další druhy drobnozrnných pros Pseudoobilniny Pohanka obecná Fagopyrum esculentum Moench. Pohanka tatarská Fagopyrum tataricum Gaertn. Laskavce Amaranthus spp. Hlavní cíle řešení 1. Systematické a cílevědomé rozšiřování kolekcí genetických zdrojů (GZ) obilnin k zajištění potřeb výzkumu a šlechtění. Hlavními zdroji rozšiřování kolekcí jsou nové genetické zdroje získané následujícími způsoby: - Sběrovými expedicemi jsou získávány plané formy, příbuzné hospodářsky využívaným drobnosemenným obilninám a pseudoobilninám. Expedice jsou plánovitě směrovány do oblastí 181

191 Plodinově specializované metodiky - díl III výskytu těchto GZ a orientovány na druhy, které mohou být potenciálními donory cenných vlastností a znaků. Kromě sběrů v přírodě se členové expedičních skupin zaměřují i na získávání krajových odrůd obilnin a pseudoobilnin, pěstovaných v odlehlých lokalitách nebo uchovávaných jako tradičně pěstované formy pro speciální využití. - Výměnou semenných vzorků s obdobnými pracovišti v zahraničí mohou být získávány různé kategorie GZ. U tohoto zdroje je nutno postupovat uvážlivě a cíleně. Je využíván především pro doplnění těch semenných vzorků, které v kolekci byly, jsou od nich získaná data, ale nepodařilo se udržet klíčivý vzorek semen a to především pokud se tak stalo u vzorku domácího původu. Ve druhém případě je tento zdroj využíván pro rozšíření kolekce o nositele významných genů, které se ve stávající kolekci nevyskytují nebo jen u malého počtu GZ. - Šlechtěné odrůdy obilnin domácího původu jsou zařazovány do kolekcí nejpozději v okamžiku jejich restrikce. Donorem vzorku může být v takovém případě majitel odrůdy, subjekt odpovědný za udržovací šlechtění, případně ÚKZÚZ. - V případě získávání zahraničních odrůd od šlechtitelů či udržovatelů je nutno brát v úvahu vhodnost těchto materiálů k využití pro podmínky v ČR a upřednostnit GZ z klimaticky blízkých regionů. - Se souhlasem majitele odrůdy může být do kolekce zařazena registrovaná odrůda nebo se souhlasem autora šlechtitelský materiál. 2. Získání informací o vlastnostech a znacích, důležitých pro intenzivní využívání shromážděné kolekce K tomuto cíli slouží studium kolekcí GZ obilnin a pseudoobilnin, jejich charakterizace a hodnocení. Postup se liší podle plodiny, v případě drobnosemenných obilnin a pseudoobilnin především podle biologických odlišností (samosprašnost x cizosprašnost, ozimý x jarní charakter, atp.) a podle směru hospodářského využívání. Získané údaje o znacích a vlastnostech jsou využívány na jedné straně pro identifikaci GZ a na straně druhé při uplatnění GZ, např. ve šlechtění. 3. Zabezpečení dostupnosti informací o GZ, které jsou v kolekcích obilnin a pseudoobilnin uchovávány Informace o GZ jsou uchovávány v podobě pasportních a popisných dat.příprava pasportních dat, jejich předání do databáze genetických zdrojů EVIGEZ a následné zveřejnění slouží k tomu, aby mohl uživatel získat informaci o vzorcích obilnin a pseudoobilnin v kolekcích GZ. Popisná data, která je účastník NP povinen předávat pověřené osobě podle 12 (2) zákona 148/2003, pak usnadňují orientaci uživatele při výběru materiálů k realizaci jeho cílů. 4. Poskytovat semenné vzorky drobnosemenných obilnin a pseudoobilnin pro jejich uchování v genové bance Příprava semenných vzorků GZ obilnin a pseudoobilnin k předání do genové banky musí proběhnout tak, aby byly využitelné pro další výzkumné a šlechtitelské účely. Vzorky semen v náležitém množství a kvalitě (viz. vyhláška) jsou předpokladem pro možnost jejich praktického využití. Pro uložení do genové banky jsou sklízena individuálně jednotlivá plodenství charakteristická pro daný genetický zdroj. Semenné vzorky nesmí být v době před předáním do genové banky vystavovány nepříznivým vlivům jako je vysoká teplota, vysoká vlhkost atp., které by snižovaly vstupní klíčivost nebo zhoršovaly zdravotní strav semen. Vzorky k uskladnění musí odpovídat vlastnostem a znakům daného genetického zdroje, musí být v požadovaném zdravotním stavu, v předepsané čistotě, s požadovanou 182

192 Plodinově specializované metodiky - díl III klíčivostí a v předepsaném množství. Ukládají se vzorky pokud možno z originálně získaného osiva nebo z nejnižších možných generací přemnožování. 5. Zabezpečovat kontinuitu v uchování klíčivého vzorku semen v genové bance případně v bezpečnostní duplikaci Obnova semenného vzorku obilnin a pseudoobilnin v případě poklesu jeho klíčivosti či vyčerpání zásoby osiva v genové bance je na pokyn genové banky zabezpečována řešitelem kolekce tak, aby byla plně zachována jeho originalita. V případě drobnosemenných obilnin a pseudoobilnin se technologie této činnosti, především nároky na izolaci, liší podle způsobu opylení. Zvláště u cizosprašných druhů je nutno dodržovat předepsané izolační vzdálenosti nebo zajistit izolaci technickými prostředky. 6. Racionalizovat práci s velkými kolekcemi drobnosemenných obilnin Rozsáhlé kolekce drobnosemenných obilnin je třeba převádět do systému core kolekcí, aby bylo možno snižovat náklady na jejich udržování při zachování co nejširší genetické variability. Metodika tvorby a vlastní vytváření core kolekcí byla řešena v navazujících výzkumných projektech. Hodnocené vlastnosti a znaky V metodice hodnocení navazuje současná praxe na dlouhodobou tradici práce s GZ obilnin a pseudoobilnin v ČR. Ve srovnání se zahraničními pracovišti je věnována velká pozornost hodnocení širokého spektra znaků, včetně znaků významných pro hospodářské využití příslušné plodiny. Je tak vytvářen reálný předpoklad využití výsledků hodnocení k výběru vhodných donorů znaků či vlastností. Popisy a hodnocení se člení na skupiny: 1. Údaje, které charakterizují podmínky, za kterých byly znaky a vlastnosti hodnoceny Jedná se o významná data upřesňující podmínky, za kterých bylo hodnocení prováděno. Důležitou úlohu hrají v těchto údajích kontrolní odrůdy, podle kterých lze uvádět do relace výsledky hodnocení z různých let, tedy z odlišných povětrnostních podmínek ročníku. Kontrolní odrůda (odrůdy) se vysévají opakovaně mezi hodnocenými GZ. 2. Skupina znaků morfologických Morfologické znaky jsou hodnoceny a využívány pro dva účely a to pro charakterizaci GZ, ale současně jsou mnohé z nich významnými znaky hospodářskými. Příkladem morfologických znaků využívaných u obilnin k charakterizaci je výskyt a tvar listového jazýčku a oušek, ojínění a zabarvení stébla pod klasem a klasu samotného, tvar a barva plevy atp. Převážná většina morfologických znaků má však významnou informační hodnotu pro obě oblasti jako např. velikost a postavení listů, délka a hustota klasu či laty, osinatost klasu a lámavost klasového vřetene, typ klasu (počet řad zrn) atp. U pseudoobilnin jsou významnými znaky barevnost klíčních rostlin, počet květenství nebo počet větví. 3. Znaky biologické Skupina biologických znaků v sobě zahrnuje popis růstových a vývojových fází, odolnosti k biotickým a abiotickým stresům a odolnosti k poklesu kvality zrna v předsklizňovém období. Jedná se o skupinu znaků velmi důležitých z pěstitelského hlediska. Údaje o ranosti jsou využitelné při volbě odrůdy, vhodné pro určitou oblast pěstování, odolnosti k biotickým a abiotickým stresům ukazují na stupeň jakým je ohrožena realizace výnosového potenciálu u GZ. 183

193 Plodinově specializované metodiky - díl III 4. Hospodářské znaky Do této skupiny patří soubor výnosových prvků, odhad výnosu hlavního produktu a jeho kvalita. Výnosové prvky mohou být definovány s relativně vysokou přesností. Výnos hlavního produktu je odhadován na různé hladině významnosti podle typu pokusu. Ve většině pokusů s velkým počtem položek GZ drobnozrnných obilnin i pseudoobilnin se však jedná o pokusy bez opakování a údaje o výnosu jsou pak pouze velmi orientační. Významnými znaky v této skupině jsou údaje o kvalitě produktu příslušného GZ podle směru jeho využití. Nástroje hodnocení Nástroji pro hodnocení jsou klasifikátory pro jednotlivé plodiny (Bareš et al. 1985, Lekeš et al. 1986, Macháň et al. 1986a, Macháň et al. 1986b, Rychtárik et al. 1991), které jsou ve srovnání s mnoha zahraničními a mezinárodními klasifikátory podrobnější a obsáhlejší. U pseudoobilnin jsou využívány mezinárodní deskriptory (IPGRI 1994, GRIN). 1. Bodovací stupnice Stupnice, uvedené v klasifikátorech jsou pro oblast hodnocení GZ závazné. Při transformaci z jiných stupnic je třeba postupovat obezřetně a zachovat základní směr, kdy nejnižší nebo nejhorší projev znaku je klasifikován nejnižším bodovým ohodnocením. Je povoleno používat pouze číselné vyjádření projevu znaku bez doplňujících symbolů nebo znaků. 2. Povinné deskriptory Pro skupinu drobnosemenných obilnin a pseudoobilnin je nutno vždy uvádět - kontrolní odrůdu nebo jiný srovnávací GZ, - alespoň 3 morfologické znaky sloužící k charakterizaci GZ v rámci příslušného rodu, - údaje o nástupu rozhodující vývojové fáze (např. metání, kvetení či zralost), - odolnost k nejvýznamnější chorobě (chorobám), - v případě ozimých forem zimovzdornost, - údaje o nejvýznamnějších znacích kvality výsledného produktu. Zabezpečení kontinuity v hodnocení GZ drobnosemenných obilnin a pseudoobilnin Tato metodika bezprostředně navazuje na metodiku předchozí (Stehno, Milotová, Holubec, Martinek, Nedomová, 2003) a zachovává základní momenty hodnocení GZ drobnosemenných obilnin a pseudoobilnin. Dlouhodobě jsou používány schválené klasifikátory a významné znaky jsou hodnoceny stejnými metodami. Při přechodu na jinou metodu hodnocení (např. změna hodnocení sedimentace dle Axforda na metodu dle Zelenyho) je nutno vypracovat systém převodu mezi výsledky získanými těmito odlišnými způsoby hodnocení. Nejčastěji jsou vzorky v přechodném období hodnoceny oběma metodami současně a z toho je vyvozena relace mezi metodami. Kontrolní odrůdy jsou používány pokud možno dlouhou dobu. Je vhodné požívat alespoň 2 kontroly. Při změně jedné pak druhá z kontrol zajišťuje kontinuitu v porovnávání GZ. Metody využívané při hodnocení GZ 1. Polní experimenty Předběžné hodnocení Nově získané vzorky genetických zdrojů obilnin i pseudoobilnin jsou předběžně hodnoceny ve školkách nových genetických zdrojů. Patří mezi ně nově povolené odrůdy v ČR i v zahraničí, 184

194 Plodinově specializované metodiky - díl III šlechtitelské materiály získané z výzkumných pracovišť i krajové odrůdy a příbuzné plané druhy, získané sběrovými expedicemi. Způsob výsevu ve školkách nových GZ závisí na velikosti získaného vzorku. Materiály ze sběrových expedic a malé vzorky z genových bank či jiných pracovišť jsou vysévány v řádcích podle množství osiva. Větší vzorky se vysévají bezezbytkovým secím strojem na parcelkách o velikosti 1-2,5 m 2 V této etapě převažuje jednoduché, subjektivní hodnocení s důrazem na kontrolu zdravotního stavu. U plodin cizosprašných (žito, pohanka obecná) je nutno zabezpečit izolaci (převážně technickými prostředky). Vzhledem k tomu, že se jedná o počátek práce s příslušnou skupinou GZ, je důležité co nejpodrobněji podchytit veškeré pasportní údaje tak, aby byly v době zařazení vzorků do kolekce co nejkompletnější. V této fázi se provádí též taxonomické zařazení vzorku, včetně odběru kontrolního klasového vzorku (herbářové položky). U pseudoobilnin se provádí fotografická dokumentace. Z hlediska tvorby kolekce je úkolem předběžného hodnocení zejména vyloučení nevhodných GZ (duplicitní materiály, ekologicky nevhodné GZ, vzorky nevyrovnané nebo mající příliš nízké parametry významných znaků). Údaje získané z předběžného hodnocení slouží především pro řešitele kolekce nebo k doplnění pasportních charakteristik (taxonomické zařazení). Podle výsledků předběžného hodnocení rozhoduje řešitel kolekce o zařazení vzorků do sbírky GZ, což realizuje přidělením národního evidenčního čísla (ECN) a převedením vzorků do vyššího stupně hodnocení. Základní hodnocení genetických zdrojů je rozhodující etapou v systému hodnocení GZ obilnin a pseudoobilnin. Zdrojem materiálů pro tento krok je předchozí stupeň předběžného hodnocení a v některých případech (vzorky nových odrůd získané v dostatečném množství z ekologicky blízkých podmínek) též přímo nově získané GZ. Pokusy jsou zakládány na parcelkách v jednom až ve třech opakováních, vysévaných bezezbytkovým secím strojem v pásech vedle sebe. Rozměry parcelek přesahují velikost jejich sklizňové části a odděleně sklízené čelní okraje slouží k omezení tzv. okrajového efektu. K zajištění relativního porovnání GZ slouží co nejhustší síť kontrolních parcelek (např. po každých 5-10 GZ) s kontrolní odrůdou (odrůdami). Jako kontrola je řazena registrovaná odrůda s dostatečnou plasticitou a výnosovou stabilitou, případně známý, dobře popsaný GZ. Hodnocení každého genetického zdroje probíhá po dva až tři roky. V kolekcích planých druhů Triticeae a pseudoobilnin je hodnocení a přemnožování GZ zajišťováno na záhonech v částečné izolaci prostým střídáním vzdáleněji příbuzných druhů. Základní hodnocení je hlavním zdrojem dat pro popisnou část databáze EVIGEZ. Získané údaje mají buď formu bodového ohodnocení znaku dle klasifikátoru, nebo metrického údaje. Metrická data se do podoby bodového vyjádření převádí následně pomocí klasifikátorů pro příslušné plodiny. Původní naměřené hodnoty jsou však uchovávány též v metrické podobě jako cenná informace pro šlechtitelské případně pěstitelské využití. Během základního hodnocení jsou hodnoceny znaky morfologické, fenologické charakteristiky, odolnosti k biotickým a abiotickým stresům, je odhadována produktivita GZ, její základní struktura a jsou odebírány vzorky k analýze struktury klasu a testování potravinářské, pekařské, sladařské či krmivářské hodnoty. Odolnost k biotickým stresům je testována v podmínkách přirozeného výskytu chorob na pokusném stanovišti, nebo pokud možno v infekčních školkách za standardizovaného infekčního tlaku. I v této fázi je důležitý odběr vzorků klasů, lat či herbářových položek pro případnou revizi kolekcí. Vedle shromažďování základních popisných dat pro uživatele GZ (databáze popisných dat EVIGEZ) je důležitá analýza poznatků o genetické variabilitě kolekce, podle jejichž výsledků by tato měla být plánovitě doplňována. Výstupem základního stupně hodnocení však nejsou pouze popisná data předaná do IS EVIGEZ a zachované původní výsledky, ale též semenné vzorky předané v příslušné kvalitě (nejlépe z prvého roku hodnocení) do dlouhodobého skladu GB. 185

195 Plodinově specializované metodiky - díl III 2. Laboratorní postupy V laboratorních podmínkách jsou prováděny posklizňové analýzy ke stanovení výnosových prvků. Klasickými postupy je stanovována struktura klasu či laty včetně významné hodnoty, kterou je hmotnost 1000 semen (HTS). U pseudoobilnin je posuzována také barva plodů nebo semen. Důležitá jsou laboratorní stanovení ukazatelů kvality zrna, které je kromě několika výjimek hlavním produktem plodin této skupiny GZ. Obsah N-látek se stanovuje modifikovanou automatizovanou Kjeldahlovou metodou a obsah lepkových bílkovin včetně gluten indexu na přístroji Glutomatic. K nepřímému posouzení vhodnosti GZ pšenice pro pekařské využití je využíván sedimentační test dle Zelenyho. Dalším kvalitativním ukazatelem je stanovení čísla poklesu na přístroji Falling Number. Jakost zrna jako jedna z hlavních hospodářských vlastností jarního ječmene je určována mimo dalších ukazatelů především množstvím bílkovin a množstvím extraktivních látek ve sladu, což umožňuje klasifikaci sledovaných odrůd jak z hlediska sladovnických, tak i nesladovnických - krmivářských. Obsah N-látek v zrně je stanoven Kjeldahlovou metodou, obsah hrubých bílkovin je stanoven přepočtem (N x 6,25). Obsah extraktivních látek v sušině sladu je zjišťován konvenční (standardní) metodou. U ovsa se provádí stanovení N-látek, škrobu, pluchatosti, u žita je hodnoceno číslo pádu. Náročná chemická stanovení jsou pokud možno nahrazována expeditivním stanovováním obsahových látek na přístroji NIRS v závislosti na vytvoření dostatečně přesných kalibračních rovnicí které jsou v současné době k dispozici pro obsah N-látek a obsah lepku. U ječmene pro stanovení obsahu škrobu, tuku a vlákniny. U pseudoobilnin jsou stanovovány obsahy N-látek a bílkovin za využití automatizované Kjeldahlovy metody a na přístroji NIRS. 3. Další prováděná hodnocení Speciální hodnocení genetických zdrojů obilnin a pseudoobilnin v polních pokusech zpravidla přesahuje možnosti hodnotit takto velké kolekce a může se proto týkat pouze jejich částí. Cílem speciálního hodnocení bývá výběr donorů určitých znaků a vlastností (donory rezistencí vůči chorobám, škůdcům, abiotickým stresům - donory pekařské, sladařské či krmivářské kvality...) Dalším cílem je rozšíření a prohloubení informace o GZ, poskytované uživatelům, na jejímž základě by bylo možné doporučit konkrétní využití těchto donorů ve výzkumu a šlechtění. Do specializovaného hodnocení jsou zařazovány GZ na základě výsledků základního hodnocení nebo informací publikovaných v odborné literatuře (vědecké a odborné články, katalogy atp.). Organizace a způsob zakládání pokusů závisí na cílech hodnocení (infekční školky, testy mrazuvzdornosti, pokusy s více opakováními, které umožní statistické vyhodnocování výsledků, zakládání speciálních laboratorních testů atp.). Kontrolní odrůdy řazené do těchto pokusů by měly být totožné s kontrolními odrůdami v základním hodnocení, aby bylo možno využít získaných dat i k doplnění databází popisných dat IS EVIGEZ. Ke statistickému vyhodnocení výsledků je nutno použít adekvátních biometrických postupů z nichž bude nejčastěji přicházet v úvahu analýza variance či shluková analýza. Speciální laboratorní hodnocení je orientováno především na využití metod mikrosatelitů a elektroforézy bílkovin jednak pro účely identifikace skupiny významných GZ a dále pro získání významných informací o bílkovinných markérech. Používané metody a standardy regenerace GZ Udržování kolekce GZ příslušné plodiny v živém stavu je součástí spolupráce řešitelského pracoviště příslušné kolekce a GB ( 14 (c) zákona 148/2003 Sb.). V případě poklesu zásoby osiva určitého vzorku v dlouhodobém skladu GB nebo při poklesu jeho klíčivosti pod stanovenou mez zasílá GB takovýto vzorek k přemnožení řešitelskému pracovišti. Tyto vzorky jsou vysévány v samostatné školce na parcelkách postačujících k získání dostatku čerstvého osiva. U drobnosemenných obilnin i pseudoobilnin obvykle postačuje plocha 2 m 2. Pro 186

196 Plodinově specializované metodiky - díl III rostliny cizosprašné (žito, pohanka obecná) je nutno zabezpečit izolaci parcelek technickými prostředky nebo při malém počtu vzorků izolací prostorovou. Během vegetace je nutno provádět kontrolu homogenity vzorku a před sklizní kontrolu identity genetického zdroje. V případě nesrovnalostí je třeba provést porovnání s uloženými klasovými sbírkami a zjednat nápravu např. objednáním nového originálního vzorku. Přehled spoluprací Domácí kontakty a spolupráce na úseku genetických zdrojů rostlin existují ve dvou rovinách. Jedná se jednak o vztah řešitelů kolekcí ke genové bance, kde je veden dokumentační systém EVIGEZ a dlouhodobý sklad semenem množených GZ, a dále o rozdělení zodpovědnosti za vedení plodinových kolekcí drobnosemenných obilnin a pseudoobilnin. Ta se u obilnin a pseudoobilnin týká oddělení GB VÚRV Praha-Ruzyně a oddělení GŠ ZVÚ Kroměříž, s.r.o. a je uvedena v titulním listu této metodiky. Zahraniční kontakty a spolupráce na úseku GZ mají v ČR mnohaletou tradici (Dotlačil et al. 1995). Oddělení GB zachovává platnost dříve uzavřených dvoustranných dohod a rozvíjí spolupráci s dalšími pracovišti GZ rostlin ve světě. Na úrovni mezinárodních organizací udržují pracovníci GZ obilnin kontakty především s Evropským programem spolupráce na úseku genetických zdrojů (EC/PGR), kde má Česká republika zástupce v pracovních skupinách Wheat, Avena a Barley. Pracoviště GZ obilnin z ČR přispěla též předáním dat o kolekcích GZ pšenice a ječmene k tvorbě mezinárodních plodinových databází GZ. Specifickou formou zahraničních kontaktů je pořádání sběrových expedic s mezinárodní účastí v oblastech přirozeného výskytu zájmových druhů planých rostlin, příbuzných zemědělským plodinám nebo krajových odrůd obilnin. Dlouhodobé bilaterální kontakty zaměřené na sběr a hodnocení planých druhů se Slovenskem a Slovinskem přispěly významně k obohacení kolekcí. V současné době byl otevřen nový projekt s genovou bankou v Tapioszele v Maďarsku, zaměřený velkou měrou na sběr krajových forem obilnin a planých druhů Triticeae. Účast pracovníka GB v mezinárodním konsorciu Triticeae jako representace za Evropu usnadňuje výměnu vzorků planých druhů a získání podrobných údajů z hodnocení. K nejširšímu navazování kontaktů se zahraničními pracovišti dochází při výměně informací a vzorků GZ s obdobnými pracovišti v zahraničí a při získávání nových odrůd od zahraničních šlechtitelských firem. Původními českými a slovenskými odrůdami ozimé pšenice se v přípravné fázi zabývá návrh mezinárodního projektu, v rámci kterého se předpokládá rozvoj těsné spolupráce se Slovenskem. Obdobně byl GZ pšenice věnován 3letý projekt Barrande v jehož rámci se realizovala spolupráce mezi VÚRV Praha Ruzyně a INRA Clermont Ferrand. Introdukcí vybraných materiálů laskavce se zabývá mezinárodní projekt, na kterém spolupracuje 6 zemí z celého světa. Na výměnu genetických zdrojů pohanky obecné a tatarské byl zaměřen projekt s Čínou (University of Shanxi). Ve všech formách zahraniční spolupráce dochází k prohlubování kontaktů a zintenzivňování výměny informací i semenných materiálů. Na národní úrovni jsou řešeny projekty zabývající se novou genetickou diverzitou a zdroji kvality produktu při šlechtění pšenice a jarního ječmene, řešené především ve spolupráci se ZVÚ Kroměříž. Další výzkumné projekty se orientují na možnosti uplatnění různých druhů pšenice v ekologickém zemědělství a výrobou osiva pro tento způsob pěstování, na kterých spolupracují především Zemědělská fakulta JU v Českých Budějovicích a ČZU Praha. Přímá spolupráce s uživateli: Dobrou úroveň kontaktů s uživateli GZ představuje předávání výsledků hodnocení a semenných vzorků výzkumným a šlechtitelským pracovištím, která je mohou využívat pro experimentální a šlechtitelské záměry. Těsné jsou, případně byly, vztahy mezi pracovišti GZ obilnin a významnými šlechtitelskými firmami jako např. Selgenem a..s. (šlechtitelské stanice Stupice, Úhřetice, Krukanice a Lužany), RAGT (šlechtitelská stanice Branišovice), Limagrain (Plant Select, a.s. šlechtitelská stanice Hrubčice). GZ ječmene jsou využívány přímo řešitelským pracovištěm kolekce jarního ječmene, které je zároveň šlechtitelem nových odrůd této plodiny. 187

197 Plodinově specializované metodiky - díl III Použitá literatura BAREŠ, I. - SEHNALOVÁ, J. - VLASÁK, M. - VLACH, M. - KRYŠTOF, Z. - AMLER, P. - MALÝ, J. - BERÁNEK, V.: Klasifikátor - genus Triticum L. Praha 1985 DOTLAČIL L. - STEHNO, Z. FABEROVÁ, I. ŠKALOUD, V.: Rámcová metodika Národního programu konzervace a využití genofondu rostlin. Praha,1995 IPGRI Descriptors for buckwheat (Fagopyrum spp.) IPGRI, Rome, Italy 1994 LEKEŠ, J. - ZEZULOVÁ, P. - BAREŠ, I. - SEHNALOVÁ, J. - VLASÁK, M.: Klasifikátor - genus Hordeum L. Praha 1986 MACHÁŇ, F. - VELIKOVSKÝ, V. - MEDEK, J. - BAREŠ, I. - SEHNALOVÁ, J.: Klasifikátor - genus Avena L. Praha 1986 (a) MACHÁŇ, F. - VELIKOVSKÝ, V. - MEDEK, J. - BAREŠ, I. - SEHNALOVÁ, J.: Klasifikátor - genus Secale L. Praha 1986 (b) RYCHTÁRIK, J. MOGILEVA, V. I. BENEŠ, F. SEHNALOVÁ, J. BAREŠ, I.: Klasifikátor genus xtriticale Műntzing, Praha 1991 STEHNO, Z. KRYŠTOF, Z.: Hodnocení genetických zdrojů obilnin. Metodika dílčího úkolu. Praha, Kroměříž

198 Plodinově specializované metodiky - díl III 7.2 Metodika práce s kolekcemi genetických zdrojů přadných rostlin Odpovědný řešitel: Ing. Martin Pavelek, CSc. Pracoviště: AGRITEC výzkum, šlechtění a služby s. r.o. Zemědělská 16, Šumperk Šumperk

199 Plodinově specializované metodiky - díl III 1. Úvod Předmětem řešení jsou genetické zdroje přadných rostlin (len setý a konopí seté) shromážděných na pracovišti AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby s.r.o. Šumperk. Metodika vychází ze všeobecného zaměření studia kolekcí genetických zdrojů kulturních rostlin. Prvořadým cílem je shromáždění, zhodnocení a uchování genetických zdrojů přadných rostlin a luskovin. 2. Hlavní cíle U kolekce lnu bude hlavní důraz kladen na dokončení regenerací a uložení k dlouhodobému uchování v genové bance VÚRV Praha Ruzyně. Počínaje rokem 2010 bude systematická pozornost věnována popisné části kolekce, vyplnění popisných deskriptorů a jejich dodání do popisné databáze systému EVIGEZ. Současně bude nejcennější část kolekce vedena jako safety duplication ve VÚRV Piešťany, kam budou pro její založení zasílány vybrané vzorky. Bude využito nově získaných poznatků z obrazové analýzy morfologických znaků a v tomto smyslu bude doplněn EVIGEZ i klasifikátor lnu. Pro hodnocení kolekce se počítá s větším využitím moderních popisných biotechnologických metod než tomu bylo doposud, založených na analýze DNA a genetických markérech. V rámci koordinace mezinárodní databáze lnu ve firmě AGRITEC s.r.o. Šumperk bude maximální úsilí věnováno rozšíření databáze o evidenci dalších vzorků a průběžnému doplňování pasportní i popisné části s cílem zpřístupnění této databáze na INTERNETU. Databáze je v současné době plně zapojena do networků při FAO a BIOVERSITY INTERNATIONAL, konkrétně ESCORENA FAO Flax and other Bast Plants Network a Sugar, Starch and Fibre Crops Network. Využívá jejich systému Multi-Crop Passport Descriptors MCPD s cílem zmapovat alespoň 50 % všech evropských i zámořských genetických zdrojů lnu, kterých je cca Organizačně je začleněna v nové pracovní skupině pro len a konopí v rámci Sugar, Starch and Fibre Crops Network. U kolekce konopí bude hlavní pozornost věnována získání dalších vzorků do kolekce, jejímu fyzickému rozšíření a vytvoření minimálního seznamu deskriptorů pro hodnocení na základě klasifikátoru UPOV pro konopí. V tomto směru je možno využít navázané spolupráce s ISCI Boloňa, kde je v rámci pracovní skupiny pro len a konopí (Fibre Crops Group Flax and Hemp) koordinována mezinárodní databáze konopí. Další sledovanou problematikou bude regenerace, protože klíčivost u konopí klesá během 3 4 let až o 50 %. 3. Přehled kolekcí K kolekci přadných rostlin v ČR reprezentuje 2067 položek lnu, z toho je 521 krajových odrůd, 1045 odrůd a 501 vzorků šlechtitelského materiálu a 17 položek konopí, především komerčních odrůd z Polska, Ukrajiny a hlavně Francie. Celkem tedy kolekce přadných rostlin obsahuje 2084 položek. Z hlediska hospodářského využití kolekce lnu zahrnuje 53,27 % přadných typů, 38,31 % olejných typů a 8,42 % olejnopřadných typů. Z hlediska geografického zastoupení kolekce pokrývá Evropu, Asii, Afriku, Ameriku Kolekce konopí je zakládána od roku 1998 a v současné době zahrnuje 17 odrůd technického konopí ze Slovenska, Polska, Ukrajiny, Rumunska, Maďarska a Francie. Kromě výše zmíněných dvou kolekcí, které jsou považovány za nosné v rámci přadných rostlin budou současně udržovány v klíčivém stavu další druhy rodu Linum jako např. L. grandiflorum, flavum, perenne, angustifolium a další, které nemají přímé hospodářské využití, 190

200 Plodinově specializované metodiky - díl III ale rozšiřují genetickou diversitu rodu Linum a zároveň i jiné rody jako např. abutilon, ibišek, ramie, kenaf apod Přadné rostliny Linum usitatissimum L. Cannabis sativa L. 4. Metody uchování Konzervace genetických zdrojů uvedených kolekcí je podle 13 a 14 zákona 148/2003 Sb. zajištěna podle typu množení genetického zdroje Konzervace ex situ v genobance Druhy generativně množené, které tvoří v kolekcích přadných rostlin většinu, jsou podle 14 zákona 148/2003 Sb. konzervovány uložením semenných vzorků ex situ v genové bance ve VÚRV Praha. Velikost semenného vzorku pro dlouhodobé uchování v genové bance je stanovena v Příloze č. 1. vyhlášky 458/2003 Sb. AGRITEC s.r.o. spolupracuje s genovou bankou při regeneracích uložených GZ Konzervace on farm Tyto metody nejsou u přadných rostlin doposud využívány, i když v budoucnu může být tato metoda perspektivní pro alternativní uchování uvedených kolekcí Konzervace in situ I když některé genetické zdroje z čeledi Fabaceae jsou již monitorovány na původních lokalitách výskytu, dosud nejsou evidovány v EVIGEZ. 5. Metody hodnocení 5.1. Přadné rostliny Kolekce lnu bude hodnocena pasportními a popisnými deskriptory uvedenými v klasifikátoru lnu dokončeném v roce 2000, který však dosud nebyl publikován. Pro jeho sestavení byl použit původní klasifikátor pro len (ROSENBERG, TRNKA, PROCHÁZKA, 1978), systém UPOV (1980, 1994, 2001), mezinárodní klasifikátory pro len (RYKOVA a kol., 1987, 1989) a deskriptory navržené pro mezinárodní databázi lnu (PAVELEK, 1994, 1995). Zahrnuje 25 pasportních a 55 popisných deskriptorů a 4 doplňující údaje týkající se hodnocení kolekcí, které se vztahují k půdně klimatickým podmínkám pokusů. Pasportní údaje budou obsahovat veškeré dostupné informace o jednotlivých vzorcích i s uvedením čísla v mezinárodní databázi, pokud bude ten který vzorek v mezinárodní databázi evidován. Popisné deskriptory budou zahrnovat morfologické znaky, biologické a hospodářské vlastnosti. V průběhu řešení bude rozšířen počet popisných deskriptorů o nové deskriptory umožňující identifikaci genotypů na základě izoenzymových spekter bílkovin a analýz DNA. (KRULÍČKOVÁ, POŠVEC, 1999, POŠVEC, KRULÍČKOVÁ, 1999), obrazové analýzy morfologických znaků (PAVELEK a kol.,2003 a analýz DNA (PAVELEK a kol.,2003; PAVELEK a kol., 2007; PAVELEK, VINKLÁRKOVÁ, 2008). 191

201 Plodinově specializované metodiky - díl III Metody využívané při hodnocení GZ Práce budou probíhat s ohledem na specifičnost jednotlivých kolekcí. U lnu bude směrována do dvou hlavních problémových okruhů: a) Národní kolekce shromažďování, evidence, studium, hodnocení, popisování, uchování a praktické využití genofondu v ČR b) Mezinárodní databáze lnu (International Flax Data Base IFDB) - další rozšíření IFDB, doplňování pasportních a popisných údajů, analýzy duplikací, podklady pro vytvoření core kolekce, zpřístupnění na INTERNETU ad a) v rámci první části řešení budou zakládány následující pokusy: školky hodnocení nově získaných odrůd do kolekce Ve školkách pro hodnocení nově získaných odrůd ze zahraničí budou vysévány odrůdy v jednom opakování na parcelách velikosti 0,6 1 m 2 Pro výsev se bude používat samochodný bezezbytkový secí stroj HEGE 90, výsevní množství bude odvislé od typu lnu, přadné lny semen na m 2, olejné lny 900 semen na m 2, za každou 10 parcelou budou řazeny standardní odrůdy totožné se standardními odrůdami pro přadný a olejný len ve zkouškách pro registraci odrůd. Školka tohoto typu bude sloužit pro získání prvotních vstupních informací o zahraničních odrůdách a bude zahrnovat zejména morfologické znaky a biologické vlastnosti. Budou prováděny popisy podle schváleného klasifikátoru lnu, zhodnocen zdravotní stav v polních podmínkách a po sklizni provedeny základní rozbory zahrnující celkovou a technickou délku stonku, počet tobolek na rostlinu, počet semen na tobolku a celkový počet semen na rostlinu. Technologické rozbory zahrnující obsah a výnos dlouhého i celkového vlákna u přadných lnů, obsah a výnos oleje a kvantitativní i kvalitativní složení oleje budou prováděny až v blokových odrůdových zkouškách po dosažení většího množství osiva. Tyto zkoušky budou zakládány při minimálním počtu 8 10 nově získaných odrůd přesevy sortimentu pro obnovu klíčivosti Paralelně budou prováděny přesevy sortimentu s cílem obnovení jejich klíčivosti a získání dostatečného množství osiva pro dlouhodobé uskladnění v Genové bance VÚRV Praha Ruzyně. V současné době je celá kolekce lnu prakticky ze 100% přeseta, takže regenerace se budou provádět především u nově došlých vzorků k namnožení osiva a pro hodnocení výnosových schopností v blokových pokusech v opakováních. Pro výsev se bude používat rovněž bezezbytkový secí stroj HEGE 90, výsevní množství bude odpovídat množitelským porostům, tj semen na m 2 u přadných typů a 800 semen na m 2 u olejných typů. Současně budou doplňovány popisy podle popisných deskriptorů klasifikátoru lnu blokové pokusy pro hodnocení vybraných zahraničních odrůd Po prvotním hodnocení ve školce nově došlých odrůd budou vybrané perspektivní odrůdy přadných i olejných lnů zařazovány do odrůdových zkoušek. Odrůdové zkoušky budou zakládány jako blokové pokusy ve 4 opakováních s náhodným rozmístěním pokusných členů, velikost parcely 11,5 m 2, čistá sklizňová plocha 10 m 2. Pro setí se používá bezezbytkový secí stroj OYORD, výsevní množství bude odvislé od typu lnu, přadné lny semen na m 2, 192

202 Plodinově specializované metodiky - díl III olejné lny 900 semen na m 2. Hodnocení, které se bude provádět bude totožné s hodnocením ve firemních zkouškách, předzkouškách i v pokusech pro registraci odrůd včetně stejných standardních odrůd jak pro přadné, tak pro olejné lny. Bude zahrnovat hodnocení morfologických znaků podle klasifikátoru lnu. Povinně se budou vyplňovat všechny deskriptory nutné pro vyplnění přihlášky pro registraci a dle množství získaných odrůd i kapacity pracoviště všechny ostatní znaky uvedené v klasifikátoru. Biologické vlastnosti budou zahrnovat délku vegetační doby od setí do počátku kvetení, do počátku zralosti, která se bude hodnotit v závislosti na technologické zralosti podle typu lnu (u přadných lnů raně žlutá zralost, u olejných lnů žlutá plná zralost). Dále bude hodnocena odolnost proti poléhání ve třech termínech (A-první polehnutí, B-polehnutí v době květu, C-polehnutí před sklizní) a rezistence proti chorobám v polních i provokačních podmínkách. Z výnosových parametrů bude hodnocen výnos neroseného stonku a semene, obsah a výnos dlouhého i celkového vlákna u přadných lnů, obsah a výnos oleje a jeho kvalitativní složení dané skladbou mastných kyselin. Výsledky budou zpracovány statisticky analýzou rozptylu. Do těchto zkoušek budou zařazovány odrůdy ze zahraničí, které prošly školkou hodnocení nových odrůd a jsou perspektivní z hlediska případné registrace a pěstování v ČR. ad b) v rámci druhé části bude prováděno: analýza současného stavu IFDB Bude zhodnocen současný stav databáze z hlediska počtu evidovaných vzorků, geografického zastoupení, původu, hospodářského typu, detekce a analýzy duplikací, dodržení struktury databáze. Podle časového plánu prací schváleného BIOVERSITY INTERNATIONAL budou podávány průběžné a konečné zprávy na BIOVERSITY INTERNATIONAL doplňování databáze dalšími vzorky přispívajících genových bank Podle pravidel přijatých na mezinárodních kongresech FAO Flax and other Bast Plants Network (Poznaň 1993, Brno 1994, St. Valery en Coux 1995) a závěrů jednání zástupců evropských genových bank v Praze-Ruzyni v roce 2001 a ve Wageningen v roce 2006 budou přijímány další vzorky do databáze. V případě zařazení i jiných vzorků, kde země genové banky není totožná s místem jejich původu, bude uveden kód genové banky, ze které byl genetický zdroj získán a zároveň bude uveden kód země původu. Do databáze budou zahrnuty postupně všechny dostupné genetické zdroje lnu, ať už na základě přímé spolupráce s genovými bankami nebo na základě databází zveřejněných na INTERNETU s cílem zmapovat alespoň 50% všech genetických zdrojů lnu doplnění pasportní i popisné části databáze Průběžně budou doplňována všechna pasportní a popisná data podle deskriptorů mezinárodní databáze schválených na jednání pracovní skupiny pro Šlechtění a Genetické zdroje při FAO Flax and other Bast Plants Network (Poznaň 1993, Brno 1994, St. Petersburg 1998) a na jednání zástupců evropských genových bank a BIOVERSITY INTERNATIONAL (Praha 2001, Wageningen, 2006). Pasportní část je plně v souladu s pasportními deskriptory BIOVERSITY INTERNATIONAL Multi-Crop Passport Descriptors (MCPD). Struktura jednotlivých databází, která je ve většině případů odlišná, bude přizpůsobena struktuře mezinárodní databáze. Na základě schůzky ve Wageningen v roce 2006 bylo vybráno a 193

203 Plodinově specializované metodiky - díl III schváleno 6 popisných deskriptorů, které všechny národní genové banky budou povinně vyplňovat pro mezinárodní databázi lnu zpřístupnění mezinárodní databáze na INTERNETu Předpokládá se zpřístupnění pasportní i popisné části mezinárodní databáze na INTERNETU po doplnění všech chybějících údajů a vytvoření potřebného software umožňujícího rychlou orientaci v databázovém systému, vyhledávání podle zadaných hesel apod. V rámci spolupráce s BIOVERSITY INTERNATIONAL byla již vytvořena webová stránka pro len, databáze bude převedena z DbaseIII + do Accessu a ve spolupráci s VÚRV Praha Ruzyně bude vytvořeno softwarové prostředí, tak, aby mezinárodní databáze lnu byla provozuschopná na INTERNETU. Současně budou v rámci BIOVERSITY INTERNATIONAL hledány možnosti financování plánovaného projektu na základě dvoustranné spolupráce mezi Českou republikou a Německem na tvorbu softwarového prostředí pro fungování mezinárodní databáze lnu v režimu on-line na INTERNETU. Projekt již byl napsán, nicméně na základě rozhodnutí Steering Committee byly finanční prostředky alokovány na projekt AEGIS. U konopí budou pokračovat práce na vytvoření Národní kolekce konopí v několika etapách vlastní tvorba fyzické kolekce V první etapě bude cílem získání maximálního počtu jednotlivých vzorků z okolních států do kolekce. Pro tento účel bude využito osobních kontaktů a styků řešitele s kurátory zahraničních genových bank okolních Evropských států a budou vyžádány semenné vzorky pro tvorbu vlastní kolekce. Jedná se zejména o genové banky VIR Petrohrad, IKWN Poznaň, VÚPR Glukhiv. Dále předpokládáme spolupráci s ISCI Bologna Itálie, kde je v rámci pracovní skupiny pro len a konopí při Sugar, Starch and Fibre Crops Network při BIOVERSITY INTERNATIONAL v Římě vedena mezinárodní databáze konopí a dále s Konopářskou komorou ve Francii v Le Mans a pracovištěm Karoly Robert College, Gyongyos v Maďarsku tvorba seznamu deskriptorů Vzhledem k tomu, že pro konopí není zpracován klasifikátor, předpokládá se vytvoření minimální sady pasportních i popisných deskriptorů umožňujících základní evidenci a popisy získaných vzorků. Pro tento účel budou získány informace přes INTERNET a z genových bank, které vedou kolekce konopí a využije se především spolupráce s ISCI Boloňa, tak, aby se využívalo stejné sady deskriptorů, jaké budou používány pro mezinárodní databázi konopí. Zároveň bude využito poslední verze klasifikace UPOV pro konopí popisy a hodnocení kolekce V první fázi po získání minimálního počtu vzorků (alespoň 10) budou zakládány pouze školky hodnocení nově získaných odrůd, výsev secím strojem OYORD na parcely min 6 m 2 v jednom opakování, kde budou provedeny základní popisy podle minimální sady deskriptorů. Orientačně bude možno vyhodnotit z těchto parcel podíl vlákna ve stonku a obsah THC v semeni. 194

204 Plodinově specializované metodiky - díl III Odrůdové zkoušky v blokovém uspořádání v opakováních budou zakládány pouze s perspektivními odrůdami s nízkým obsahem THC, které by našly uplatnění pro pěstování v ČR a budou srovnávány na standardní odrůdy používané ve Státních registračních zkouškách. V současné době jsou to tři registrované odrůdy zastupované firmou AGRITEC s.r.o., BENIKO a BIALOBRZEZIE z Polska a MONOICA z Maďarska. 6. Používané metody a standardy regenerace Pro zajištění spolehlivé klíčivosti i vzcházivosti v polních podmínkách budou jednotlivé vzorky kolekce přesévány, podle životnosti a zásoby semen v GB (viz části I. A II. této metodiky) Regenerace kolekce lnu Vzhledem k tomu, že regenerace kolekce lnu byla již prakticky dokončena a kolekce je regenerována ze 100% a dlouhodobě uskladněna v genové bance VÜRV Praha Ruzyně, bude regenerace v letech prováděna především u vzorků nově získaných do kolekce. V jednotlivých letech předpokládáme následující počty regenerovaných vzorků: Současně budou znovu přesévány genetické zdroje, u kterých již v minulosti byla prokázána nízká klíčivost, tak, aby nedošlo k jejich ztrátě. Pokud se nepodaří některé vzorky regerovat, budou vyžádány z jiných genových bank. Vlastní regenerace bude probíhat na parcelách 0,60 m 2, setých bezezbytkovým secím strojem Hege, které by měly být dostačující pro zajištění minimálního množství osiva potřebného pro dlouhodobé uskladnění Regenerace kolekce konopí Kolekce konopí v současné době obsahuje 17 odrůd. Vzhledem k tomu, že klíčivost konopí klesá velmi výrazně již po dvou až třech letech, lze předpokládat i častější přesevy vzorků ložených v GB. Vlastní regenerace bude probíhat na parcelách 1 2 m 2 setých bezezbytkovým secím strojem Oyord, které by měly být dostačující pro zajištění minimálního množství osiva potřebného pro dlouhodobé uskladnění. V jednotlivých letech předpokládáme následující počty regenerovaných vzorků: Přehled spoluprací 7.1. Mezinárodní spolupráce na úseku přadných rostlin V rámci kolekce lnu funguje rozsáhlá zahraniční spolupráce, která vyplývá z členství firmy Agritec s.r.o. Šumperk a ČR v ESCORENA FAO Flax and other Bast Plants Network, což je jeden z 15 networků pracujících v rámci ESCORENA. Kurátor kolekce lnu je zároveň presidentem pracovní skupiny WG1 Breeding and Genetic Resources při tomto network a současně je rovněž chairmanem pracovní skupiny pro len a konopí (Flax and Hemp Working group) v rámci Sugar, Starch and Fibre Crops Network při BIOVERSITY INTERNATIONAL. Firma AGRITEC je od roku 1994 koordinátorem a gestorem mezinárodní databáze lnu, do které přispívají tyto Evropské i zámořské genové banky: VIR Petrohrad Rusko, IL Toržok Rusko, VÚPR Glukhiv Ukrajina, ÚIRG Sadovo Bulharsko, ÚGVR Gatersleben, SRN, ÚPR FAL Braunschweig SRN, BS Armagh Loughall 195

205 Plodinově specializované metodiky - díl III Severní Irsko, IKWN Poznaň Polsko, VÚOPP Fundulea Rumunsko, INRA Versailles, Francie, Lelystad Holandsko, Sluiskil Holandsko, Fargo Severní Dakota USA. Nadále bude pokračovat spolupráce s tuzemskými i zahraničními uživateli. Nejčastěji se bude jednat o poskytování vzorků pro výukové účely středním školám, dále pro výzkumné účely výzkumným organizacím, šlechtitelům doma i v zahraničí (MZLU Brno, ČZU Praha, Van de Bilt Zaden, Holandsko, Cooperative Liniere, Francie, Limagrain Holandsko apod.) 8. Literatura: KRULÍČKOVÁ, K., POŠVEC, Z: Biochemické markery použitelné pro identifikaci odrůd lnu (Linum usitatissimum L.). Sbor. ref. Konf. Výživa rostlin, kvalita produkce a zprac. využití, MZLU Brno, 1999, Brno, ČR. PASTUCHA, L., ŠINSKÝ, T., HOFÍREK, P., BAREŠ, I. a SEHNALOVÁ, J.: Klasifikátor genus Glycine Willd. VÚRV Praha Ruzyně. Genetické zdroje č PAVELEK, M.: Recent State of International Flax Data Base and future development. In: European Cooperative Network on Flax - Report of Flax Genetic Resources Workshop, 2 nd,meeting FAO Reur Rome and State Institute for Testing in Agriculture Brno and AGRITEC Ltd. Šumperk, Brno 8-10 November, 1994, p PAVELEK, M.: Further development of International Flax Data Base and special descriptors for more detail evaluation of agronomic and processing characters. In: Proceedings of the Third meeting of the International Flax Breeding Research Group / Breeding for fibre and oil quality in flax. St. Valery en Caux, France, November 7-8, 1995, p PAVELEK, M., TEJKLOVÁ, E., HORÁČEK, J., ODSTRČILOVÁ, L., RAKOUSKÝ, S.: Proj. NAZV č.: 1123 Zvyšování konkurenceschopnosti odrůd lnu (Linum usitassimum L.) a diverzifikace jejich užití šlechtěním klasickými a biotechnologickými postupy, výroční zpráva PAVELEK, M., VINKLÁRKOVÁ, P., MATYSOVÁ, B., 2007: Passport and special descriptors as well as digital image analysis use in flax genetic resources (Linum usitatissimum L.) evaluation and characterization (lecture). Innovative Technologies for Comfort. Proceedings of the 4 th Global Workshop (General Consultation) of the FAO/ESCORENA European Cooperative Research Network on Flax and other Bast Plants, October 7-10, 2007, Arad, Romania, pp PAVELEK, M., VINKLÁRKOVÁ, P., (2008): Use of Digital Image Analysis in Flax Genetic Resources (Linum usitatissimum L.) evaluation. Proceedings of the International Conference on Flax and other Bast Plants, Saskatoon, Saskatchewan, Canada, July 21 23, pp PAVELKOVÁ, A., MORAVEC, J., HÁJEK, D., BAREŠ, I. a SEHNALOVÁ, J.: Klasifikátor genus Pisum L. VÚRV Praha Ruzyně, Genetické zdroje č POŠVEC, Z., KRULÍČKOVÁ, K.: Identification of Flax (Linum usitatissimum L.) cultivars by isozyme markers. ESNA, XXIX Annual Meeting, University of London, United Kingdom, 7 12 September, 1999, London PROCEEDINGS: Breeding for fibre and oil quality in Flax. Third meeting of the International Flax Breeding Research Group, St. Valéry en Caux, France, 7-8 November, 1995, 190 p. REPORT of Flax Genetic Resources Workshop, First meeting, Poznan, 9-10 November, 1993, 19 p. 196

206 Plodinově specializované metodiky - díl III REPORT of Flax Genetic Resources Workshop, Second meeting, Brno, 8-10 November, 1994, 69 p. ROSENBERG, L., TRNKA, M., PROCHÁZKA, F.: Klasifikátor lnu. [Závěrečná zpráva DÚ "Genetické základy šlechtění a semenářství rostlin - Kolekce přadných rostlin"], VŠÚTPL Šumperk, 1978, 52 s. RYKOVA, R., KUTUZOVA, C., KORNEICHUK, V., ROSENBERG, L., KOVALINSKA, Z., BONDIRA, N.: Širokij unificirovannyj klassifikator CEV vida Linum usitatissimum L., SSSR, Leningrad 1987, 20 s. RYKOVA, R., KUTUZOVA, C., KORNEICHUK, V., ROSENBERG, L., KOVALINSKA, Z., BONDIRA, N.: Meždunarodnyj klassifikator SEV vida Linum usitatissimum L., SSSR, Leningrad 1989, 39 s. UPOV - FLAX (Linum usitatissimum L.): International Union for the Protection of new Varieties of Plants. Guidelines for the Conduct of Tests for Distinctness, Homogenity and Stability, Genéve, 1980, 1994, 2001, 20 p. 197

207 Plodinově specializované metodiky - díl III 7. 3 Metodika práce s kolekcemi luskovin Pracoviště: AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby, s.r.o. Šumperk Oddělení zelenin a speciálních plodin VÚRV,v.v.i. Olomouc Oddělení genetických zdrojů VÚP, spol. s r.o. Troubsko Řešitelé: Ing. Miroslav Hýbl, Ph.D. Ing. Jan Losík Mgr. Tomáš Vymyslický Šumperk, Olomouc, Troubsko

208 Plodinově specializované metodiky - díl III Luskoviny 1. Přehled kolekcí Pisum sativum subsp. hortense Pisum sativum subsp. hortense var. medullare Pisum sativum subsp. hortense var. saccharatum Pisum sativum subsp. arvense Vicia sativa Faba vulgaris Phaseolus vulgaris Phaseolus coccineus Glycine max Lupinus albus Lens culinaris Další druhy rodu Pisum Cicer arietinum Vicia pannonica Vicia villosa Další druhy rodu Vicia 2. Hlavní cíle Kolekce genetických zdrojů luskovin jsou v ČR vedeny na třech pracovištích. Na pracovišti spol. AGRITEC Šumperk, kde je již od roku 1952 vedena kolekce polních luskovin jmenovitě: hrachu, jarní a ozimé pelušky, jarních a ozimých vikví, bobu, fazolu, sóji, čočky, lupiny a cizrny. Druhým pracovištěm, které zajišťuje práci s kolekcí zahradních druhů luskovin je VÚRV Praha pracoviště Olomouc. Uvedené pracoviště zajišťuje kolekce dřeňového hrachu a zahradního fazolu. VÚP Troubsko je garantem za kolekci cizrny beraní a planých forem r. Vicia. Kolekce jsou převážně tvořeny šlechtěnými odrůdami domácího a zahraničního původu, krajových odrůd a planých forem je méně. Jsou konzervovány metodou ex situ výhradně v semenném stavu. U všech citovaných kolekcí jsou shromažďována pasportní a popisná data, která jsou uchovávána v databázovém informačním systému EVIGEZ. Česká republika je členem pracovní skupiny pro luskoviny v rámci ECPGR v rámci které se podílí na koordinaci práce s genetickými zdroji luskovin v Evropě. Hlavní cíle práce vycházejí ze všeobecných pravidel pro práce s kolekcemi genetických zdrojů rostlin: - shromažďování a systematické rozšiřování kolekce genetických zdrojů luskovin, dlouhodobé a bezpečné uchovávání shromážděného genofondu a jeho regeneraci, -systematické studium a hodnocení kolekcí luskovin, -dokumentaci genetických zdrojů luskovin, -poskytování genetických zdrojů a informací o genofondu udržovaném v genové bance. Položky z kolekcí genetických zdrojů jsou využívány především odbornou šlechtitelskou veřejností, která má zájem o donory nových kvalitativně lepších vlastností, nové zdroje genetické variability, které využívají ve šlechtitelských programech. 3. Hodnocené znaky a vlastnosti Metodika polního vedení školky hodnocení bude pro všechny kolekce stejná a je uvedena níže. Hodnocení kolekce r. Pisum L. budou prováděna na základě zjišťování morfologických, biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru r. Pisum, (Pavelková a kol. 1986). 199

209 Plodinově specializované metodiky - díl III Hodnocení kolekce rodu. Vicia budou vycházet především z hodnocení morfologických znaků a dále potom některých vybraných biologických a hospodářských znaků s využitím minimálního seznamu vybraných deskriptorů ( Hodnocení kolekce rodu. Faba budou vycházet rovněž z hodnocení morfologických znaků a dále potom některých vybraných biologických a hospodářských znaků podle minimálního seznamu vybraných deskriptorů, (( Hodnocení kolekce rodu Phaseolus budou prováděna na základě zjišťování morfologických, biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru rodu Phaseolus L. (Horňáková a kol., 1991). Hodnocení kolekce rodu Glycine budou prováděna na základě zjišťování morfologických, biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru rodu Glycine Willd. (Pastucha a kol., 1987). Hodnocení kolekce rodu Lupinus budou prováděna na základě zjišťování morfologických, biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru rodu Lupinus L. (Hýbl, Faberová). Hodnocení kolekce rodu Lens budou prováděna na základě zjišťování morfologických, biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru rodu. Lens Mill. (Horňáková a kol., 1991). Hodnocení kolekce druhu Cicer arietinum L. budou prováděna na základě zjišťování morfologických, biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru druhu Cicer arietinum L. (Hýbl a kol., 1998). 4. Metody využívané při hodnocení GZ Charakteristika pokusných podmínek Polní pokusy bývají každoročně zakládány na pozemcích účelového hospodářství VÚCHS Rapotín, bramborářský výrobní typ, subtyp bramborářsko-pšeničný nadmořská výška m 7,45 C - průměrná teplota (dlouhodobý průměr) 693 mm srážek ročně (dlouhodobý průměr) půdní typ - hnědozem (podle FAO) půdní druh - písčitohlinitá (podle Nováka) ph - 6,05 Pozemky VÚRV, v.v.i., oddělení zelenin a speciálních plodin Olomouc: Zemědělská výrobní oblast řepařská, podoblast dobrá - Ř1 nadmořská výška m 8,7 C - průměrná teplota (dlouhodobý průměr) 570 mm srážek ročně (dlouhodobý průměr) půdní typ - hnědozem (podle FAO) půdní druh - písčitohlinitá až hlinitá (podle Nováka) ph - 6,9-7,2 Školka hodnocení nových odrůd Velikost vzorků nově získaných zahraničních odrůd se pohybuje v rozmezí od 40 do 60 semen. Z tohoto důvodu jsou vzorky pro namnožení nejprve vysévány do nádob ve skleníku a 200

210 Plodinově specializované metodiky - díl III to po pěti semenech do jedné nádoby. Při tomto postupu bude ponechána rezerva minimálně 10 semen původního osiva. Po dostatečném namnožení osiva, tj. minimální zásobě 300 semen, budou nově získané materiály vysévány na pole do školky nových odrůd. Jednotlivé odrůdy budou vysévány kazetovým secím strojem HEGE 90 na dílce dlouhé 1 m a široké 1,5 m, což je při meziřádkové vzdálenosti 0,25 m 6 řádků. Vzdálenost mezi parcelami za sebou v řadě je 0,75 m. Za každou desátou parcelu bude zařazena kontrolní odrůda shodná s kontrolními odrůdami používanými ve Státních registračních pokusech. Školka bude zakládána v případě, že bylo získáno více jak 10 nových odrůd. V polním deníku budou odrůdy výrazně označeny a v průběhu vegetace budou prováděna běžná fenologická pozorování, základní hodnocení znaků a kontrola zdravotního stavu. V době vegetace bude návěskami ve středu parcely označeno dvacet rostlin, které budou sklizeny k mechanickým rozborům. Okrajové části parcely budou sklizeny odděleně za dodržení odrůdové čistoty a získané osivo bude použito k semenářským a technologickým rozborům. Zbytek bude po pečlivém vytřídění uschován jako rezerva. Mechanické rozbory budou prováděny kombinací hromadného a individuálního rozboru. Individuálně budou zjišťovány: celková délka, délka po první lusk a počet větví. Hromadným rozborem budou stanoveny: počet lusků, párové nasazení, počet semen a hmotnost semen. Počet semen bude zjišťován z průměrného vzorku 50 lusků. HTS bude dopočítána. Po výmlatu zbytku rostlin bude výnos přepočten na jednotku plochy a srovnán s kontrolní odrůdou. Výsledky ze školky nových odrůd rozhodují o jejich zařazení do kolekce a dalším způsobu využívání. Málo životaschopné genotypy, které nelze udržovat v našich podmínkách nebudou do sbírky zařazovány. Školka hodnocení Do školky hodnocení budou zařazovány významné domácí a zahraniční odrůdy s cennými hospodářskými vlastnostmi. Doba zkoušení bude 3 roky. V případě výskytu povětrnostně mimořádně odlišného roku budou zkoušky prodlužovány o jeden rok. K výsevu bude použito osivo z přesevu, nebo množení předchozího roku, případně z originálu, bude-li odrůda zařazena přímo do školky hodnocení (pokud je dostatek osiva a je z literatury známa její šlechtitelská úroveň). Školka hodnocení bude vysévána ve čtyřech opakováních, jednotlivé genotypy potom na dílce dlouhé 3,3 m a široké 1,5 m při meziřádkové vzdálenosti 0,25 m. Počet rostlin na parcele, určené k dozrání do semenné zralosti, bude po vzejití upraven na 80 semen na m2. Bloky budou zakládány po dobu 3 let, během kterých se počet ani odrůdy nemění. Kontrolní odrůdy budou zařazeny jako člen souboru a budou shodné s odrůdami používanými v rámci státních registračních pokusů. Nový blok bude zakládán, když bude získáno nejméně 10 nových odrůd, maximálně však třicet pokusných členů. Základem hodnocení odrůd zařazených ve školce hodnocení budou víceleté výsledky. K vyhodnocení metrických dat jednotlivých genotypů bude použito dostupných metod statistických analýz. Během vegetace bude školka udržována v bezplevelném stavu a podle potřeby bude ošetřována proti škůdcům. Bude prováděno fenologické pozorování, podrobně budou sledovány morfologické znaky a důležité hospodářské vlastnosti podle dostupných klasifikátorů. V době semenné zralosti bude ze středu každé parcely odebráno rostlin k individuálním mechanickým rozborům, při kterých bude zjišťována struktura výnosu a další morfologické znaky podle klasifikátorů. Zbytek rostlin z parcely bude sklizen a vymlácen odděleně podle odrůd a opakování. Bude zjišťován výnos z plochy k relativnímu srovnání 201

211 Plodinově specializované metodiky - díl III s kontrolními odrůdami. Osivo ze sklizně všech opakování poslouží k technologickým a semenářským rozborům. Zbytek osiva bude po pečlivém vytřídění uložen jako rezerva. Udržování kolekce Osivo odrůd zařazených do kolekce bude předáváno k dlouhodobému uložení do genové banky, kde bude skladováno v kontrolovaných podmínkách při nízké vlhkosti a teplotách (viz část I. Metodiky). Osiva jsou ukládána ve dvou typech kolekcí základní a pracovní. Posláním základní kolekce je uchování nejcennější části kolekce, pro její naplňování jsou vybírány domácí genotypy a GZ s jedinečnými vlastnostmi - původní, staré, krajové, nebo jinak cenné. Naplnění základní kolekce luskovin je jedna z hlavních priorit pro kterou platí stejné metodické postupy jako pro udržování a regeneraci kolekce. Ze zásob osiva dlouhodobě skladovaného v aktivní kolekci jsou uspokojovány žádosti uživatelů z výzkumných potřeb domácích i zahraničních pracovišť. Pokud dojde ke snížení zásoby osiva, nebo ke snížení klíčivosti uloženého vzorku, bude řešitel kolekce genovou bankou vyzván k přemnožení a regeneraci osiva. Pro tyto účely bude řešitelskému pracovišti zasláno takové množství osiva, aby mohla být zajištěna minimální rezerva 300 g kvalitního osiva což odpovídá minimální výsevní ploše 5 m2. Přesevy na obnovu klíčivosti a pro naplnění základní a pracovní kolekce budou prováděny na parcelách 3,3 m dlouhých a 1,5 m širokých při meziřádkové vzdálenosti 0,25 m. Vzdálenost mezi parcelami za sebou v řadě je 0,75 m. Během vegetace budou parcelky udržovány v bezplevelném stavu a podle potřeby budou ošetřovány proti škůdcům. Budou prováděna běžná fenologická pozorování, základní hodnocení znaků a kontrola zdravotního stavu. V době semenné zralosti budou parcely ručně sklizeny, případně dosušeny na dřevěných sušácích. Osivo bude vymláceno na stacionární mlátičce, vyčištěno, přebráno a odesláno k dlouhodobému uložení do GB. Při veškeré manipulaci bude pečlivě sledována odrůdová pravost znaků rostliny a semene. 5. Přehled spolupráce Na zasedání ECPGR v roce 1995 byla založena Grain Legumes Working Group; tato zahrnuje všechny národní kolekce luskovin, dokumentovaných v Evropských databázích. Databáze r. Pisum je spravována z JIC Norwich, UK a Plant Experimental Station, Wiatrowo, Poland. Databáze r. Glycine je spravována z Vavilov Institute of Plant Industry, St. Petersburg, Russia. Databáze r. Lupinus je součástí databáze vedené v Plant Experimental Station, Wiatrowo, Poland. Databáze r. Phaseolus je vedena ve Federal Office of Agrobiology, Linz, Austria. Databáze Vicia faba je vedena jako součást evropské databáze v INRA, Le Rheu, France. Řešitelské pracoviště je v neustálém kontaktu s kurátory výše uvedených databází, na základě jejichž výzev bývají databáze pravidelně aktualizovány a upravovány. Jako velice významná je hodnocena spolupráce s Ruským centrem pro výzkum luskovin v Orlu. Za dobu spolupráce, která se datuje od r. 1995, byla z této geografické oblasti získána řada genotypů, z nichž některé nalezly uplatnění i české kolekci GZ a následně ve šlechtění. Jako realizace výsledků práce s kolekcemi je považována přímá spolupráce se šlechtitelskými subjekty v ČR i zahraničí. Na základě dvoustranných dohod, společných výzkumných projektů atd. jsou získávány i poskytovány informace, které zkvalitňují a zhodnocují práci kolekcemi. Za nejvýznamnější lze v tomto ohledu považovat spolupráci se Selgenem, a.s., společností SEMO Smržice, ze zahraniční potom Dr. R. J. Mansholt's veredelingsbedrijf BV, HR Szelejewo, PHR Poznan, VÚRV Piešťany a Š.S. Horná Streda. 202

212 Plodinově specializované metodiky - díl III 6. Literatura: Horňáková, O., Hofírek, P., Hájek, D., Bolebruch, J., Gablechová, L., Teclová, M., Pippalová, E., Pastucha, l., Mrskoš, M., Bareš, I. a Sehnalová, J. Klasifikátor genus Phaseolus L. VÚRV Praha Ruzyně, Genetické zdroje č Horňáková, O., Pastucha, L., Benková, M., Hájek, D., Sehnalová, J. a Bareš, I. Klasifikátor genus Lens MILL. VÚRV Praha Ruzyně, Genetické zdroje č Hýbl, M. a Faberová, I. Klasifikátor genus Lupinus L. VÚRV Praha, AGRITEC s.r.o. Šumperk, Genetické zdroje č Hýbl, M., Smolíková, M. a Faberová, I. Klasifikátor Cicer arietinum L. VÚRV Praha, AGRITEC s.r.o. Šumperk, Genetické zdroje č Pastucha, L., Šinský, T., Hofírek, P., Bareš, I. a Sehnalová, J. Klasifikátor genus Glycine Willd. VÚRV Praha Ruzyně. Genetické zdroje č Pavelková, A., Moravec, J., Hájek, D., Bareš, I. a Sehnalová, J. Klasifikátor genus Pisum L. VÚRV Praha Ruzyně, Genetické zdroje č

213 Plodinově specializované metodiky - díl III 7.4 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů olejnin Pracoviště: OSEVA PRO, s.r.o. Výzkumný ústav olejnin, Opava Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r. o., Troubsko Výzkumný ústav rostlinné výroby,v.v.i. Praha Řešitelé: Ing. A. Rychlá RNDr. J. Hofbauer, CSc. Ing J. Hermuth Opava, Troubsko, Praha

214 Plodinově specializované metodiky - díl III 1. Úvod V kolekci genetických zdrojů České republiky jsou zařazeny i olejniny, kde v rámci pracoviště OSEVA PRO s.r.o., o.z. Výzkumný ústav olejnin tvoří hlavní část kolekce řepka ozimá a jarní, různé druhy hořčic a máku. Přehled druhů olejnin v kolekci genetických zdrojů Z čeledi Brassicaceae (brukvovité) jsou konzervovány tyto rostlinné druhy: - řepka olejka ozimá Brassica napus L. f. biennis - řepka olejka jarní Brassica napus L. f. annua Thell. - řepice ozimá Brassica rapa L.var. silvestris f. autumnalis /DC/ - řepice jarní Brassica rapa L. f. praecox /DC/ - hořčice bílá Sinapis alba L. - hořčice černá Brassica nigra L. Koch - hořčice sareptská Brassica juncea L. - ředkev olejná Raphanus sativus var. oleiformis - katrán habešský Crambe abyssinica Hochst. - roketa setá Eruca sativa - lnička setá Camelina sativa L. -tuřín Brassica napus var.napobrassica Další čeledí v kolekci genetických zdrojů olejnin jsou Papaveraceae (mákovité) - mák setý Papaver somniferum Ozimé druhy reprezentují zhruba polovinu kolekce olejnin, přičemž nejvíce zastoupenou plodinou je ozimá řepka olejka (42 % ze všech vzorků v kolekci). Další brukvovité druhy, které způsobem použití nejsou olejninami (hlávkové zelí, květák, kedluben, kapusta a další) jsou zařazeny v jiných kolekcích genetických zdrojů. Největší zastoupení v kolekci genetických zdrojů olejnin ve VÚO Opava má řepka ozimá a jarní, mák a jednotlivé druhy hořčic. Kolekce safloru je uchovávána ve Výzkumném ústavu pícninářském v Troubsku, kolekce slunečnice ve VÚRV Praha. K olejninám patří také len olejný, který je uchováván v rámci kolekce přadného lnu. V předešlé kolekci byly zahrnuty i koriandr, pupalka (Oenothera sp.)a skočec (Ricinus communis), které byly převedeny do kolekce GZ léčivých rostlin VÚRV, pracoviště Olomouc. V kolekcích jsou shromážděny odrůdy a novošlechtění různého stáří a původu. Důraz je kladen hlavně na genetické zdroje domácího původu. Zařazování planých druhů do kolekce přichází v úvahu jen výjimečně, protože u většiny shromažďovaných olejnin se plané druhy v přírodě nevyskytují. Hybridní, ani geneticky modifikované odrůdy nejsou do kolekce zařazovány. Cíle činnosti vycházejí ze všeobecného zaměření kolekcí genetických zdrojů kulturních rostlin. 2. Cíle Prvořadým cílem činnosti v NP je konzervace GZ zajištění dostatečného množství genetických zdrojů se známými vlastnostmi pro výzkum a šlechtění a zachování dostatečné biodiverzity. Prioritou je zachování domácích genetických zdrojů pro budoucí využití. Podle vypracovaných klasifikátorů řepky, řepice a máku budou pokračovat popisy genetických zdrojů. Souběžně bude probíhat regenerace u vybraných GZ, ve spolupráci s GB. Nově 205

215 Plodinově specializované metodiky - díl III získané genetické zdroje budou popisovány a analyzovány jako případní donoři hospodářsky významných znaků. Posléze budou vybrané položky zařazeny do kolekce. Zvláštně důležité postavení má kolekce řepky vzhledem k nástupu nových kvalitativních typů a z toho vyplývající rychlé obměny odrůd v posledních desetiletích. Obecně lze říci, že "životnost" odrůd řepky na současném trhu je zhruba 5 let. Naším cílem bude tedy především podchytit obměnu domácí a dle možností i zahraniční odrůdové skladby. 2. Přehled kolekce Genetické zdroje olejnin jsou dlouhodobě uchovány v ex situ (v mrazících boxech při teplotě -18 C). Všechny vzorky jsou hodnoceny v polních podmínkách. Většinu vzorků zastupují odrůdy, v menším počtu jsou zastoupeny domácí a zahraniční novošlechtění a krajové formy. Plané druhy brukvovitých jsou zde zastoupeny jen výjimečně. Ke dni bylo v kolekci evidováno 1434 položek olejnin. Genetické zdroje olejnin zařazené do kolekce GZ jsou děleny dle způsobu získání do těchto skupin: - šlechtitelský kultivar (odrůda) - šlechtitelský zdroj (novošlechtění) - krajový nebo primitivní kultivar - planá forma Podle místa získání jsou v kolekci zastoupeny genetické zdroje: - domácího původu - zahraničního původu 3. Metody uchování genetických zdrojů: Všechny olejniny patří do skupiny ortodoxních semen, u kterých je možnost konzervace po vysušení na 6 %, při teplotě -18 C ověřena a dlouhodobě praktikována. Takto uchovávaná semena neztrácí klíčivost i po několika desetiletích. Při pokojové teplotě se klíčivost u řepky zachovává po dobu 1 7 let. Ta se výrazně snižuje po 8-11 letech, po 12 letech je klíčivost téměř nulová (Du-Yan et al., 2001). Praktické zkušenosti se semeny olejnin korelují s indexem skladovatelnosti, který uvádí Copeland et al. (1995). Dochází zde ke snížení klíčivosti na polovinu po 3-5 letech. Ze zkušenosti je doba použitelnosti semene uchovávaného při pokojové teplotě 5 7 let. Takto se skladují jen některé vzorky v pracovní kolekci. Všechny další vzorky jsou uchovávány v centrální genové bance ve VÚRV, ale i na pracovišti OSEVA PRO s.r.o., VÚOl Opava při nízké teplotě po předchozím vysušení. Genetické zdroje domácího původu jsou z bezpečnostních důvodů duplicitně uchovány v genové bance VÚRV Piešťany. Všechny vzorky genetických zdrojů olejnin jsou uchovány v ex situ kolekci při nízké teplotě v mrazících boxech. Z důvodu krátké vegetační doby (většina olejnin jsou 1- leté plodiny) není potřebné uchovávat tyto zdroje v polních kolekcích. Jedná se o generativně množené druhy, proto se jeví tato metoda konzervace jako nejvhodnější. 4. Metody hodnocení: 206

216 Plodinově specializované metodiky - díl III Metodika hodnocení genetických zdrojů olejnin se řídí podle systému pasportních dat IS Evigez a podle vytvořených klasifikátorů a v nich uvedených deskriptorů (Klasifikátor řepky a řepice, 2001, Klasifikátor máku, 2008 ). Klasifikátor řepky a řepice byl vnesen do IS Evigez a podle něho se provádějí popisy cílových druhů plodin. Do systému EVIGEZ byl také vnesen klasifikátor pro mák Pro ostatní olejniny jsou využívány vybrané deskriptory z klasifikátoru pro řepku a řepici. Z důvodu nízkého počtu jednotlivých genetických zdrojů v rámci těchto druhů není efektivní vytvářet další klasifikátor. Hodnocení genetických zdrojů podle dostupných deskriptorů je dokončeno u 63% položek.je potřebné dokončit hodnocení zbylých nepopsaných genetických zdrojů podle vybraných deskriptorů a pokračovat v hodnocení nově získávaných genetických zdrojů. Postup zařazování nových položek: a) kompletace primárních dat o nové položce včetně evidence pasportních dat (u registrovaných odrůd zároveň proběhne zařazení do aktivní kolekce, novošlechtění zůstávají v pracovní kolekci) b) regenerace genetického zdroje v polních podmínkách na ploše 2 3 m 2 (minimální počet izolovaných rostlin je 60) c) získávání popisných dat z polního pozorování v 2-3 letém cyklu d) evidence popisných dat o genetickém zdroji e) kvalitativní analýzy GZ v 3-letém cyklu f) evidence výsledků kvalitativních analýz g) vyhodnocení a zpracování všech získaných údajů z polního pozorování a lab. testů kvality za 2-3 leté cykly h) v případě odlišnosti a zároveň uniformity novošlechtění jsou tyto přesunuty z pracovní do aktivní kolekce, u domácích odrůd dochází automaticky k převodu do základní a aktivní kolekce. Zde je počítáno s tvorbou duplicitní kolekce pro uložení do GB na Slovensku Pasportní data o genetickém zdroji: Tato data jsou základními údaji o nově získaném genetickém zdroji. Každé položce zařazené do kolekce je přiděleno evidenční číslo ECN. Důležitými údaji o genetickém zdroji jsou: - botanický druh (viz. systematika v části 1- úvod) - typ vegetace (všechny olejniny s výjimkou několika položek jsou jednoleté ozimé a jarní formy) - stupeň ploidie (jedná se o diploidní rostliny, i když Brassica carinata /genomová struktura BBCC/, B. juncea /AABB/ a B. napus jsou amfidiploidní /syn. alotetraploidní/ druhy, které mají tetraploidní genom ze dvou různých druhů) - vytrvalost (olejniny v kolekci jsou 1-leté resp. ozimé druhy) - údaje o původu vzorku (stát původu, dárce podle kódů). - údaje o dostupnosti vzorků (nedostupné jsou vzorky, kdy je poskytnutí GZ vázáno na souhlas majitele genetického zdroje, nebo v případě malého množství GZ) - způsob udržování GZ (všechny olejniny jsou uchovávány v semenném stavu) - další znaky 4.2. Popisná data o genetickém zdroji: Popisná data jsou shromažďována na základě vytvořených klasifikátorů a v nich obsažených deskriptorů. Klasifikátory pro skupinu olejnin jsou rozděleny do těchto částí: A) morfologické znaky: - 18 deskriptorů v klasifikátoru řepky a řepice - 29 deskriptorů v klasifikátoru máku 207

217 Plodinově specializované metodiky - díl III B) biologické znaky: - 23 deskriptorů v klasifikátoru řepky a řepice - 5 deskriptorů v klasifikátoru máku C) hospodářské a výnosové znaky: - 2 deskriptory v klasifikátoru řepky a řepice - 2 deskriptory v klasifikátoru máku D) biochemické znaky: - 4 deskriptory v klasifikátoru řepky a řepice - 4 deskriptory v klasifikátoru máku Celkový počet deskriptorů: klasifikátor řepky a řepice 47 klasifikátor máku- 40 Klasifikátor máku (autoři Havel J., Judlová-Hájková M., Koprna R.,2008) je k dispozici, byl vnesen do systému EVIGEZ. Metody využívané při hodnocení GZ lze obecně rozdělit na: A) polní hodnocení - sledování nejdůležitějších morfologických rozdílů a hospodářských vlastností jednotlivých položek. Velikost parcelky je zpravidla 3-5 m 2 a během vegetace jsou prováděna standardní agrotechnická opatření. Toto hodnocení probíhá ve 2 letých pokusech. B) laboratorní rozbory - stanovení obsahu oleje, složení mastných kyselin v oleji, u vybraných brukvovitých olejnin stanovení obsahu celkových glukosinolátů a zastoupení jednotlivých glukosinolátů, stanovení obsahu morfinu v makovině. Standardně využívané laboratorní metody stanovení kvality semen: - kapalinová chromatografie (HPLC - High Pressure Liquid Chromatography) - plynová chromatografie (GC Gas Chromatography) - nukleární magnetická resonance (NMR) - infračervená spektrofotometrie (NIRS Near Infrared Spectroscopy) - screeningové metody (Glukotest) - chromatografie na tenké vrstvě (TLC Thin Layer Chromatography) Nově bude započato s postupnou fotodokumentací jednotlivých genetických zdrojů. Dojde tak ke zpřesnění popisných morfologických údajů. Získaná data budou posléze vnesena do nového informačního systému. 5. Regenerace GZ: 5.1. Regenerace GZ olejnin je prováděna v těchto případech: a) při snížení klíčivosti vzorku pod hranici % (podle druhu plodiny) b) u položek, kde je potřebné získat popisná data podle vytvořených deskriptorů c) v případě GZ u kterých došlo k poklesu zásoby ohrožující daný genetický zdroj d) pro potřeby dalších hodnocení (doplnění chybějících popisných dat, ověření vybraných vlastností genetických zdrojů pro účely národního programu a výzkumných projektů) Genetické zdroje olejnin v kolekci jsou uchovávány výhradně generativně ve formě semen. Jedná se o drobnosemenné plodiny, objem skladovaných vzorků je proto malý. Olejniny obecně patří k plodinám se střední délkou života semen, z těchto důvodů je hlavním způsobem konzervace olejnin skladování při nízkých teplotách, nejlépe při teplotě 18.C, kdy je klíčivost dlouhodobě beze změn. Semena olejnin se vyznačují vysokou klíčivostí - většinou okolo 95%. Všechny olejniny patří mezi fakultativně cizosprašné rostliny, je proto nutné je regenerovat jako cizosprašné rostliny Termíny výsevu a výsadby jednotlivých plodin: 208

218 Plodinově specializované metodiky - díl III Druh Brassica napus L. f. biennis Brassica napus L. f. annua Brassica rapa L. f. autumnalis Brassica rapa L. f. praecox /DC/ Brassica juncea, B. carinata, B. nigra, Sinapis alba Raphanus sativus var. oleiformis Camelina sativa Papaver somniferum Výsev srpen březen duben srpen březen duben březen duben březen duben březen duben březen - duben V souvislosti s objevením se rezistence blýskáčka řepkového (Meligethes aeneus) proti syntetickým pyretroidům (Seidenglanz et al. 2008, 2009, Havel 2008) bude pravděpodobně nutno modifikovat metodu regenerace u některých jarních olejnin, hlavně jarní řepky a jarní řepice. Ochrana proti blýskáčkům je stále problematičtější vzhledem k rezistenci k pyretroidům, snižování účinnosti neonikotinoidů a hrozícímu zákazu organofosfátů. Ozimá řepka je blýskáčky výrazně méně poškozována, protože její osevní plocha je dostatečná na rozložení infekčního tlaku blýskáčka. Jarní olejniny kvetou až po ozimé řepce a protože jejich osevní plocha je omezená, dochází ke koncentraci blýskáčků z širokého okolí na těchto plochách. Despeghel (2009) uvádí, že ve Francii se už jarní řepka prakticky nedá pěstovat. Je možné, že postupně vyvstane potřeba regenerovat tyto problematické druhy z podzimního výsevu i za cenu rizika, že tyto druhy mohou snadněji vymrznout. Za normálního průběhu počasí tyto druhy většinou zimu přečkají s přijatelnými ztrátami, zvýšené nebezpečí vyzimování nastane v případě dlouhého teplého podzimu a následné zimy se silnými holomrazy Metody regenerace: Jednotlivé druhy jsou přímo vysévány na pole. Nepoužívá se předpěstování. Pro regeneraci je nutno dodržet minimální stanovený počet rostlin (50-100) pro izolaci. Pěstitelská technologie se řídí zásadami platnými pro příslušný botanický druh. Pro zamezení cizosprášení je použit některý z následujících způsobů množení v izolaci: a) technická izolace - izolace za použití technických izolátorů ( kostka z technické síťoviny o rozměru cca 1,2 x 1,2 m). Jedná se o nejpoužívanější základní metodu regenerace. - izolace perforovanými polypropylenovými, nebo papírovými sáčky - vhodná pro regeneraci jednotlivých rostlin za účelem získání malého množství sklizeného semene - izolace pomocí pytlů ze síťoviny - omezené použití u vybraných genotypů, např. je - li k dispozici jen několik rostlin. Nevýhodou je velká pracnost při izolování většího množství rostlin, v izolátoru je omezené množství semen a rostliny jsou vystaveny stresu, což se odráží především na jejich zdravotním stavu. Jsou často napadány chorobami. b) setí do kulisové plodiny - minimalizuje riziko cizosprášení (jako kulisová plodina se používá např. hořčice bílá), omezené využití c) izolace prostorová - omezeně využívána pro množení většího množství osiva (jedná se také o provozní plochy, v případě, že se v okolí nenachází jiná odrůda daného druhu plodiny) 209

219 Plodinově specializované metodiky - díl III Veškerý materiál je sklízen ručně. Následuje odstraňování případných nečistot a kontrola, sušení materiálu a jeho uložení do GB, případně je s ním dále pracováno na pracovišti. 6. Přehled spolupráce: 6.1. Spolupráce na domácí úrovni: a) GB VÚRV Ruzyně - Koordinátor řešení Národního programu konzervace a využití genofondu rostlin (metodická spolupráce, IS EVIGEZ atd.). b) práce s genetickými zdroji na základě výzkumných projektů: - Projekt NAZV Vývoj efektivních metod výběru a využití genetické diversity pro zlepšení odolnosti řepky ozimé k významnějším biotickým a abiotickým stresům. (koordinátor VÚRV Praha) c) poskytování genegických zdrojů domácím uživatelům, mezi které patří vysoké zemědělské školy, střední zemědělské školy a výzkumné organizace, kterým jsou pravidelně poskytovány vzorky zástupců jednotlivých druhů olejnin Spolupráce na mezinárodní úrovni: Zahraniční spolupráce je zatím hlavně orientována na výměnu genetických zdrojů, pasportních a popisných dat. Mezi zahraniční uživatele (oboustranná výměna vzorků) patří např.: - Deutsche Saatveredelung Lippstadt (Německo), Norddeutsche Pflanzenzucht Holtsee (Německo), P.H. Petersen Lundsgaard (Něměcko), Instytut Genetyki Roślin, Polska Akademia Nauk (Polsko), Institut Hodowli i Aklimatyzacji Roślin Poznaň - (Polsko), Malino Consult (Dánsko), Výskumný ústav rastlinnej výroby Piešťany (Slovenská republika) a další. 7. Předávání genetických zdrojů olejnin: Předávání vzorků genetických zdrojů olejnin se řídí dle ustanovení 19 zákona č. 148/2003 Sb. Genetické zdroje jsou poskytovány v případě položek u kterých nehrozí jejich ztráta poskytnutím genetického zdroje uživateli. GZ se poskytují pro účely šlechtění, výzkumu a vzdělávání bezplatně. Genetické zdroje jsou poskytovány na základě podpisu dvoustranné Dohody o poskytování vzorků genetických zdrojů rostlin pro výživu a zemědělství. 8. Použitá literatura: Copeland, McDonald (1995) Principles of seed science and technology. Seed enhances. Chapman and Hall, New York. Česká rada genetických zdrojů rostlin (1998),Metody konzervace genofondu rostlin a možnosti jejich využití v ČR, , VÚRV Praha- Ruzyně. Sborník referátů 96 str. Du Yan, Jiang Hai Yu, Yan YuanXin, Du Y., Jiang H.Y., Yan Y.X. (2001) Studies on the storage characteristics of rape seeds. Plant Phys. Communic. 2001, 37: 4,

220 Plodinově specializované metodiky - díl III Havel J., Hájková M., Faberová I. (2001) Klasifikátor Brassica napus L. ssp. napus, Brassica rapa L. ssp. oleifera (DC.) Metzg. Česká rada genetických zdrojů rostlin, OSEVA PRO, VÚO Opava, 15 str. Volf F., Šebánek J., Procházka S., Sladký Z, Kubjatko F., Kropáč Z. (1988) Zeměělská botanika. Státní zemědělské nakladatelství- Praha, 383 str. Havel J., Hájková M., Koprna R., Faberová I.,Vrbovský V. (2008) Klasifikátor Papaver somniferum L. Česká rada genetických zdrojů rostlin, OSEVA PRO, VÚO Opava Koprna R. (2004) Metodika řešení, Kolekce genetických zdrojů olejnin, česká rada genetických zdrojů rostlin, OSEVA PRO, VÚO Opava Seidenglanz M., Poslušná J., Rotrekl J., Kolařík P., Havel J., Hrudová E. První výsledky monitoringu výskytu rezistentních blýskáčků (Meligethes aeneus Fabricius 1775) v České republice. Sborník SPZO 25. vyhodnocovací seminář Hluk , s ISBN Havel J. První výsledky sledování rezistence vůči syntetickým pyretroidům na Opavsku. Agromanuál 4, 2009, s , ISSN Seidenglanz M., Poslušná J., Hrudová E., Kolaříková E., Mlýnská J., Škutová J., Havel J., Rotrekl J., Kolařík P., Spitzer T. Citlivost blýskáčka řepkového na pyretroidy v ČR. XII rostlinolékařské dny Pardubice , Sborník referátů, ISBN , ISSN Seidenglanz M., Rotrekl J., Havel J., Hrudová E., Poslušná J., Kolařík P., Kolaříková E., Mlýnská J., Škutová J. Posun v citlivosti blýskáčků na syntetické pyretroidy v ČR rozdíly mezi regiony Sborník z 26. vyhodnocovacího semináře Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin, Hluk , s , ISBN Despeghel J. Historie, současná úroveň a další vývoj rezistence hmyzích škůdců u řepky ve Francii. 26. vyhodnocovací seminář Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin Hluk

221 Plodinově specializované metodiky - díl III 7.5 Metodika kolekce genetických zdrojů pícnin a trav Odpovědní řešitelé: Ing. Jan Pelikán, CSc. (pícniny) Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o. Zahradní 1, Troubsko Ing. Magdalena Ševčíková, Ing. Martin Lošák (trávy) OSEVA PRO s.r.o., odštěpný závod Výzkumná stanice travinářská Rožnov Zubří, Hamerská 698, Zubří Troubsko, Zubří

222 Plodinově specializované metodiky - díl III 1 Úvod Předmětem řešení jsou genetické zdroje pícnin (jeteloviny a pícniny jiných čeledí) a trav (pícní a trávníkové druhy trav, včetně okrasných travin), shromážděné na dvou pracovištích Výzkumný ústav pícninářský spol. s r.o., Troubsko (dále jen VÚP Troubsko) a OSEVA PRO s.r.o., odštěpný závod Výzkumná stanice travinářská Rožnov Zubří (dále jen VST Zubří). Metodika vychází ze všeobecného zaměření studia kolekcí genetických zdrojů kulturních rostlin. Prvořadým cílem je shromáždění, zhodnocení a uchování genetických zdrojů pícnin a trav především domácího genofondu, jejich využití pro výzkum a šlechtění, zachování starých domácích odrůd i nových šlechtitelských materiálů pro jejich možné využití v budoucnosti. Sběrové expedice především na území ČR zůstanou i v dalším období hlavním zdrojem pro rozšiřování kolekce, aby se zvýšil podíl planých materiálů v kolekci. 2 Přehled kolekcí Shromážděná kolekce, evidovaná v národním informačním systému EVIGEZ, zahrnuje k celkem ve VÚP Troubsko 1880 a ve VST Zubří 2124 dostupných položek genetických zdrojů jetelovin, pícnin dalších čeledí, pícních a trávníkových druhů trav, okrasných travin včetně vodních a bažinných druhů. Kolekce zahrnují druhy jednoleté, víceleté i vytrvalé, ozimé i jarní, cizosprašné i samosprašné, hmyzosnubné a větrosnubné, množené generativně i vegetativně. Nejvýznamnější druhy pícnin a trav v kolekcích uvádí následující přehled Jeteloviny (Kurátor: VÚP Troubsko) Hlavní druhy jetelovin Jetel luční Trifolium pratense L. Jetel plazivý Trifolium repens L. Jetel zvrhlý Trifolium hybridum L. Vojtěška Medicago spp. Ostatní jeteloviny Čičorka pestrá Securigera varia L. Jetel alexandrijský Trifolium alexandrinum Jusl. Jetel nachový Trifolium incarnatum L. Jetel perský Trifolium resupinatum L. Komonice bílá Melilotus albus Medic. Tolice dětelová Medicago lupulina L. Úročník bolhoj Anthyllis vulneraria L. Vičenec ligrus Onobrychis viciifolia Scop. Plané druhy jetelovin plané druhy čeledi Fabaceae 2.2. Pícniny dalších čeledí (Kurátor: VÚP Troubsko) Krmný sléz Malva verticillata L. Svazenka vratičolistá Phacelia tanacetifolia Benth. Světlice barvířská Carthamus tinctorius L. 213

223 Plodinově specializované metodiky - díl III 2.3. Trávy (pícní, trávníkové a okrasné) generativně množené (Kurátor: VST Zubří) Bojínek hlíznatý Phleum bertolonii DC. Bojínek luční Phleum pratense L. Jílek hybridní Lolium x hybridum Hausskn. Jílek mnohokvětý Lolium multiflorum Lam. Jílek vytrvalý Lolium perenne L. Kostřava červená Festuca rubra L. s.l. Kostřava luční Festuca pratensis Huds. Kostřava ovčí Festuca ovina L. s.l. Kostřava rákosovitá Festuca arundinacea Schreb. Chrastice kanárská Phalaris canariensis L. Chrastice rákosovitá Phalaris arundinacea L. Lipnice bahenní Poa palustris L. Lipnice hajní Poa nemoralis L. Lipnice luční Poa pratensis L. Lipnice smáčknutá Poa compressa L. Metlice trsnatá Deschampsia cespitosa (L.) P.B. Ovsík vyvýšený Arrhenatherum elatius (L.) J. Presl et C. Presl Poháňka hřebenitá Cynosurus cristatus L. Psárka luční Alopecurus pratensis L. Psineček obecný Agrostis capillaris L. Psineček veliký Agrostis gigantea Roth Psineček výběžkatý Agrostis stolonifera L. Rodové hybridy Lolium x Festuca xfestulolium Srha hajní Dactylis polygama Horvátovszky Srha laločnatá Dactylis glomerata L. Sveřepy Bromus spp. Trojštět žlutavý Trisetum flavescens (L.) P.B. Plané druhy trav plané druhy čeledi Poaceae Okrasné druhy trav okrasné druhy čeledi Poaceae 2.4. Okrasné traviny vegetativně množené (Kurátor: VST Zubří) Kolekce zahrnuje vegetativně množené druhy trav (Poaceae) a travám morfologicky podobné druhy (Cyperaceae, Juncaceae, Typhaceae aj.) včetně vodních a bažinných druhů, které jsou využívány v okrasném sadovnictví a krajinářství. K je v kolekci shromážděno celkem 141 položek, z nich 133 dostupných. 3 Metody uchování Konzervace genetických zdrojů uvedených kolekcí je podle 13 a 14 zákona 148/2003 Sb. zajištěna podle typu množení genetického zdroje Konzervace ex situ v genobance Druhy generativně množené, které tvoří v kolekcích pícnin a trav většinu, jsou podle 14 zákona 148/2003 Sb. konzervovány uložením originálních případně regenerovaných vzorků semen odrůd a planých forem ex situ v genové bance ve VÚRV Praha. Velikost semenného vzorku pro dlouhodobé uchování v genové bance je stanovena v Příloze č. 1. vyhlášky 458/2003 Sb. 214

224 Plodinově specializované metodiky - díl III 3.2. Konzervace ex situ v polních kolekcích Konzervaci genetických zdrojů ex situ v polní kolekci zajišťuje podle 13 zákona 148/2003 Sb. účastník Národního programu. Genetické zdroje vytrvalých, vegetativně množených druhů okrasných travin jsou udržovány ex situ v polní kolekci ve VST Zubří. Minimální počet udržovaných okrasných travin je podle vzrůstnosti druhu 2-5 (Příloha č. 2 vyhlášky 458/2003 Sb.). Současná kolekce vegetativně množených okrasných travin je uchovávána v nově vybudovaném samostatném oploceném areálu pro uchování v polní genové bance ex situ. Součástí je také vodní nádrž se dvěma hloubkami (20 a 40 cm) pro kolekci vodních a bažinných travin různých nároků na prostředí Konzervace ex situ v kulturách in vitro, kryokonzervace Tyto metody nejsou u pícnin a trav dosud využívány, i když v budoucnu může být kryokonzervace perspektivní metodou pro alternativní uchování kolekce vegetativně množených okrasných travin Konzervace on farm U vybraných starých odrůd trav rožnovského šlechtění byly ověřeny možnosti on farm konzervace ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Záměrem založení demonstračních parcel s odrůdami trav bylo upozornit širší veřejnost na tyto plodiny, jejichž semenářské kultury byly typické pro region Valašska zejména v první polovině minulého století. Tato metoda konzervace je možná, ale následující etapa založení větších ploch políček s tradičním způsobem semenářské sklizně do panenek, se zatím nerealizovala. Je velmi závislá na možnostech a prioritách skanzenu, muzea nebo podobné instituce Konzervace in situ I když některé genetické zdroje z čeledi Fabaceae a Poaceae jsou již monitorovány na původních lokalitách výskytu, dosud nejsou evidovány v EVIGEZ. 4 Metody hodnocení 4.1 Charakterizace genetických zdrojů U trav a Trifolium pratense se v rámci zavedení dokonalejších metod identifikace a charakterizace genetických zdrojů přistoupilo k hodnocení úrovně ploidie pomocí průtokové cytometrie (flow-cytometrie) u taxonomicky problematičtějších skupin např. Festuca rubra a F. ovina nebo ověření ploidie u Lolium perenne, které je smluvně zajištěno v některé z biochemických laboratoří (např. ŠS Hladké Životice s.r.o., Ing. Hana Jakešová CSc. - šlechtění jetelů a trav). U pícnin čeledi Fabaceae bylo ve VÚP Troubsko zahájeno hodnocení genetických zdrojů metodami molekulární genetiky na jeteli lučním. Jako genetických markerů je využíváno polymorfizmu DNA, který je detekován metodou SSR. Pro molekulární analýzy je genomová DNA extrahována pomocí izolačního kitu GenElute Plant Genomic DNA Miniprep Kit (fi. Sigma, USA) z listů napěstovaných rostlin. U každého původu je z rostlin vytvořen směsný vzorek, z kterého je odebrána listová hmota o hmotnosti mg. Koncentrace 215

225 Plodinově specializované metodiky - díl III DNA ve vzorku je po izolaci zjištěna fluorimetricky použitím spektrofotometra Lightwave II (fi. Biochrom, Anglie). Pro SSR analýzy je používáno 8 SSR markerů popsaných v literatuře pro jetel plazivý (T. repens) dle Barrett et al. (2004). Reakční směs pro PCR o celkovém objemu 20 µl obsahuje: - 50 ng templátové DNA - 2U DyNAzyme II DNA Polymerase (Finnyzmes, Finsko) - 1x DyNAzyme pufr (10 mm Tris-HCl; ph 8,8; 1,5 mm MgCl 2 ; 50 mm KCl a 0,1% Triton X-100 ) - 0,2 mm směsi dntps - 1,2 µm forward a reverse primeru K amplifikaci genomové DNA je použit teplotní a časový profil podle Hermann et al. (2006). Termocykler (Techne, Anglie) je naprogramován na: 1 cyklus 95 C - 4 min, 30 cyklů (95 C 30 s, 55 C 30 s a 72 C 30 s), po kterých následuje dalších 10 cyklů s annealingovou teplotou 53 C a závěrečná elongace v délce 10 min při teplotě 72 C. Produkty satelitní DNA jsou separovány na horizontální elektroforéze HE 99X (Hoefer, USA) v 3% agarózovém gelu při konstantním napětí 120 V po dobu 80 minut. Pro elektroforézu je použit TBE pufr a pro vizualizaci je použito barvivo ethidium bromid. Získané elektroforeogramy jsou převedeny do podoby binární matice, kde 1 znamená přítomnost produktu a 0 absenci produktu. Takto zpracované výsledky jsou statisticky vyhodnoceny počítačovým programem FreeTree s použitím konstrukční metody shlukové analýzy UPGMA a podobnostního koeficientu Jaccard. Poté je pomocí programu TreeView sestaven dendrogram znázorňující genetickou podobnost testovaných genotypů. Ve VST Zubří byly metody molekulární genetiky, náročné na přístrojové vybavení, využity v minulosti jen okrajově. Např. v rámci mezinárodního projektu byla analyzována paternita v populaci potomstva regenerované české položky planého původu Lolium perenne. Pro 81,9 % potomstev byla paternita identifikována pomocí 25 mikrosatelitů, zbývající nejednoznačné položky, s výjimkou čtyř případů, byly rozlišeny analýzou AFLP (Van Treuren, Goossens, Ševčíková, 2006). V analyzovaném souboru bylo nalezeno 9 případů kontaminace. Metody se mohou uplatnit pro detailní rozlišení shromážděných materiálů na úrovni odrůd i populací, identifikaci jejich genetické kontaminace (např. po regeneraci) nebo pro určení a ověření jejich původu. U trav jsou reference o využití allozymů v zahraničí u jílku vytrvalého, lipnice luční, psinečku tenkého a srhy laločnaté. Z metod využívajících DNA byly u trav využity techniky 1) RAPD např. u jílku vytrvalého, kostřavy luční, lipnice luční, psinečku výběžkatého, srhy laločnaté; 2) AFLP např. u bojínku lučního, jílku vytrvalého, lipnice luční; 3) RFLP u jílku vytrvalého, kostřavy luční a kostřavy rákosovité, psinečku výběžkatého a 4) mikrosatelitů u jílku vytrvalého. Využití těchto metod by bylo možné pouze za předpokladu navázání spolupráce s některým pracovištěm v ČR, které by mohlo analýzy smluvně zajistit. 4.2 Metody hodnocení genetických zdrojů Hodnocení v polních podmínkách VÚP Troubsko Polní pokusy pro hodnocení hospodářských vlastností, stavu porostu, některých morfologických charakteristik a vývojových fází jsou zakládány metodou znáhodněných bloků na parcelách 10 m 2 ve třech opakováních na píci a třech opakováních na semeno. Pokusy jsou zakládány ze vzorků originálního osiva. Výsevky jednotlivých pokusných členů jsou stanovovány na základě čistoty, klíčivosti a hmotnosti tisíce semen. Do pokusů jsou 216

226 Plodinově specializované metodiky - díl III vkládány kontrolní odrůdy shodné s odrůdami používanými ÚKZÚZ. Zakládání pokusů a sklizeň je prováděna za využití maloparcelové mechanizace. Při sklizni jsou odebírány vzorky, sušeny při teplotě 60 C a slouží ke stanovení produkce sena a k chemickým rozborům. Chemické rozbory jsou prováděny ve vlastních laboratořích, případně u smluvních dodavatelů (stravitelnost). Sklizeň semene je realizována po aplikaci desikantů. Porosty víceletých pícnin jsou ponechávány kromě roku založení na dva, případně tři užitkové roky. Hodnocení morfologických charakteristik je prováděno v individuálních výsadbách. Rostliny jsou předpěstovány v jarních měsících v sadbovačích a po 30 rostlinách vysazeny do polních podmínek. U jednoletých druhů je hodnocení prováděno v roce výsadby, u víceletých druhů v 1. užitkovém roce rostlin je hodnoceno v 1. seči a zbývající rostliny jsou ponechány na semeno k hodnocení semenářských charakteristik. Hodnocené znaky a vlastnosti závisí na rozšíření a významu jednotlivých druhů. Hodnocení vojtěšky seté (Medicago sativa) je prováděno dle klasifikátoru (Vacek et al., 1985), jetel luční (Trifolium pratense), jetel plazivý (Trifolium repens) a okrajové druhy jetelovin jsou hodnoceny dle klasifikátoru pro rod Trifolium L. (Užík et al., 1985). Pro rod štírovník (Lotus) a svazenku vratičolistou (Phacelia tanacetifolia) je klasifikátor připravován. Ostatní druhy čeledi Fabaceae jsou hodnoceny nejdůležitějšími deskriptory. VST Zubří Polní pokusy pro hodnocení kolekce se zakládají ve znáhodněných blocích podle praktického způsobu využití genetických zdrojů trav (Tab. 1). Výsevná množství se řídí podle Metodiky státních odrůdových zkoušek (ÚKZÚZ, 1983). Termín setí - víceleté trávy nejpozději do 15.6., jednoleté druhy do 20.4., jílky mnohokvěté italské při letním (podzimním) výsevu do 5.8. (do 15.9.). Znaky a vlastnosti jsou hodnoceny podle klasifikátoru pro trávy Poaceae (Ševčíková et al., 2002). Tab. 1. Způsob založení polních kolekcí podle využití genetických zdrojů trav Kolekce Plocha parcely (m 2 ) Způsob výsevu (výsadby) Pokusné uspořádání a) Pícní trávy 2 5 řádků à 0,2 m 2-3 opakování b) Trávníkové trávy 1,5 na široko 2-3 opakování c) Trsové kultury 1 0,5 x 0,25 m 1 řádek à 7 trsů 3 opakování d) Okrasné traviny - vytrvalé 2-10 trsů podle vzrůstnosti bez opakování - jednoleté 2 řádky 1 pro položky s malým množstvím osiva, pro hodnocení core-collection ap. a) Genetické zdroje pro pícninářské využití Jsou hodnoceny při třísečném (lučním) nebo vícesečném (simulovaném pastevním) způsobu využití 1-3 užitkové roky podle vytrvalosti druhů. Termíny sečí a dávky hnojení N uvádějí Tab. 2 a Tab

227 Plodinově specializované metodiky - díl III Tab. 2. Orientační termíny sečí (ÚKZÚZ, 2006) Varianta luční (třísečná) 1. seč týden po začátku metání 2. seč za 6 týdnů po 1. seči 3. seč nejpozději do začátku října Varianta pastevní (pětisečná) 1. seč v době, kdy porost dosáhne výšky cm, nejpozději v první dekádě května 2. seč za 3 týdny po 1. seči 3. seč za 4 týdny po 2. seči 4. seč za 5 týdnů po 3. seči 5. seč nejpozději do začátku října Při sečích jsou odebírány cca 0,250 kg vzorky zelené hmoty, vysušeny při teplotě 60 o C a zváženy pro stanovení výnosu suché hmoty. Tyto vzorky slouží k následným analýzám kvality biomasy. Tab. 3. Hnojení N pícninářských zdrojů (dávka N v g.m -2 ) v roce založení v letech sklizňových před setím po seči na jaře po každé seči kromě poslední Na píci krátkodobé seté na jaře 6 6 seté na podzim víceleté luční pastevní Na semeno krátkodobé seté na jaře 6 seté na podzim 4 6 víceleté vyšší dávky se použijí ve 2. sklizňovém roce b) Genetické zdroje pro trávníkové využití Jsou hodnoceny ve variantě intenzivního a extenzivního ošetřování trávníku 4 užitkové roky. Termíny, frekvenci a výšku kosení uvádí Tab. 4. Plán hnojení intenzivní varianty N v dlouhodobě působící formě uvádí Tab. 5. Extenzivní varianta je zcela bez hnojení. Tab. 4. Údaje ke kosení trávníkových genetických zdrojů Varianta Termín kosení Výška strniště (cm) Intenzivní zjara každý týden, od poloviny června po dnech 2-3 Extenzivní 1. seč: nejpozději koncem června seč: koncem září 4-5 Tab. 5. Hnojení N genetických zdrojů pro trávníkové využití v intenzivní variantě Termín Hnojivo Obsah živin (%) Dávka hnojiva Dávka živin (g.m -2 ) N P 2 O 5 K 2 O MgO (g.m -2 ) N P 2 O 5 K 2 O MgO březen/duben Rasen Floranid ,0 1,5 2,4 0,6 květen/červen Rasen Floranid ,0 1,5 2,4 0,6 srpen Floranid NK ,2 0,0 5,7 0,9 říjen Floranid NK ,2 0,0 5,7 0,9 Celkem ,4 3,0 16,2 3,0 218

228 Plodinově specializované metodiky - díl III c) Trsové (řádkové) kultury Jsou zakládány pro popis morfologických, fenologických a semenářských vlastností genetických zdrojů (Tab. 1), není-li je možno získat v jiném typu polní kolekce, dále u materiálů s malým množstvím osiva (materiály ze sběrů), pro speciální srovnávání znaků v rámci širší kolekce (např. pro výběr core-collection), u generativně množených okrasných druhů trav, využívaných jako letničky a v květinářství. Kultury jsou podle vytrvalosti zdroje většinou pěstovány 1-2 užitkové roky. Popisná data je možno získat i z rostlin pěstovaných na regeneračních parcelách. d) Okrasné traviny vegetativně množené Jsou hodnoceny v trvalých výsadbách, které současně představují polní kolekci ex situ. Hodnocení probíhá 4 6 užitkových let po výsadbě; pro zpracování popisných dat do EVIGEZ se berou v úvahu údaje získané z plně vyvinutých rostlin po 3 vegetační sezóny. V dalších letech se hodnotí jen pěstitelská vytrvalost a odolnost vůči biotickým a abiotickým stresům v letech s extrémním průběhem počasí a při výskytu patogenního činitele Laboratorní rozbory a) Chemické analýzy biomasy jednotlivých variant (sušina, veškeré dusíkaté látky, stravitelné dusíkaté látky, vláknina, bílkoviny a popel) dle běžných metod. b) Kvalitativní hodnocení píce u trav využitím metody NIRS je plánováno ve spolupráci s VÚRV Praha VSTE Jevíčko. Stanovení základních krmivářských charakteristik - obsah sušiny, dusíkatých látek a vlákniny, stravitelnost organické hmoty, koncentrace netto energie bude zajištěno smluvně. c) Morfologické rozbory podle klasifikátorů Předmětem fenotypové charakterizace genetických zdrojů pícnin jsou morfologické znaky podle příslušných klasifikátorů. Morfologické rozbory se provádějí u reprezentativního vzorku např. u 30 orgánů genetického zdroje v laboratoři nebo přímo na parcele (např. v případě regenerace). Zaznamenané metrické údaje jsou uchovávány formou protokolu nebo v metrické databázi. d) Semenářské rozbory hmotnost tisíce semen, klíčivost, čistota (podle Metodika zkoušení osiva a sadby, 2004) Další prováděná hodnocení a) Metrická databáze Kromě záznamů v polních záznamnících je vedena metrická databáze kvantitativních znaků počítačovou formou, v níž se provádí převod na body podle stupnice pro jednotlivé deskriptory v příslušných klasifikátorech. b) Hodnocení zdravotního stavu v porostu Je prováděno u jetele lučního a vojtěšky z důvodu vyhledávání zdrojů rezistence k virovým, bakteriálním a houbovým patogenům. U trav se jedná o stanovení výskytu endofytních hub rodu Neotyphodium v semeni, případně listové pochvě. c) Umělá infekce v laboratorních podmínkách U vybraných materiálů jetelovin se provádí hodnocení rezistence vůči nejdůležitějším patogenům v kontrolovaných podmínkách (laboratorní a skleníkové testy) dle příslušných metodik zpracovaných ve VÚP Troubsko, spol. s r.o. 219

229 Plodinově specializované metodiky - díl III d) Hodnocení odolnosti vůči mechanickému narušení drnu u trávníkových trav VST Zubří je vybavena samochodným mechanismem na simulované narušování drnu sportovních trávníků. Zatěžování a hodnocení schopnosti odolávat mechanickému narušení drnu probíhá v intenzivní variantě polní kolekce trávníkových trav ve 2. užitkovém roce nebo je u omezeného počtu genetických zdrojů trávníkového typu založen speciální pokus: Plocha parcel: 1,5 x 1,5 m Počet 3 opakování: Varianty: kontrolní - intenzivně kosená, nezatěžovaná zatěžovaná - intenzivně kosená, ve vegetačním období 1x týdně zatížená 5 Regenerace 5.1. Regenerace generativně množených druhů Regenerace genetických zdrojů pícnin a trav je vzhledem k jejich převážné cizosprašnosti, větrosnubnosti nebo hmyzosnubnosti a hojnému výskytu planých i kulturních forem v přirozených i umělých travních porostech velmi náročná. Je nutno ji provádět v prostorové či technické izolaci. Doporučený standardní postup regenerace v evropských kolekcích pícnin publikoval Sackville Hamiltonem et al. (1998) s počtem rodičovských rostlin Sklizeň semen je prováděna ručně (viz Tab. 6), po vysušení je nutno druhy Poaceae vymlátit (podle velikosti vzorku ručně nebo laboratorní mlátičkou) a druhy Fabaceae a některé druhy Poaceae (např. Poa spp.) je nutno drhlíkovat. Čištění vzorků probíhá na laboratorních čističkách a následně je provedeno ruční dočištění. Tab. 6. Schéma regenerace genetických zdrojů víceletých pícnin Rok Pracovní postup Měsíc Místo 1. a) předpěstování rostlin výsev semen do bedniček nebo sadbovačů (nebo přesazení klíčivých rostlin z testu klíčivosti) II skleník pikýrování a přesazení do sadbovačů přesazení do kontejnerů (7 x 7 nebo 9 x 9 cm) výsadba na parcely nebo do izolátorů IV VI-VII pařeniště pařeniště IX pole b) přímý výsev na parcely IV-V pole 2. sklizeň semen v optimální zralosti VI-VIII pole postupná (u nerovnoměrně dozrávajících) nebo jednorázová (u rovnoměrně dozrávajících) většinou hromadná 220

230 Plodinově specializované metodiky - díl III Rok Pracovní postup Měsíc Místo individuální (z každé mateřské rostliny zvlášť) jen ve výjimečných případech posklizňová úprava sušení od sklizně do IX skleník, sušárna mlácení - čištění vážení X-XI laboratoř stanovení kvalitativních parametrů semenných vzorků XI-XII laboratoř HTS, klíčivost,čistota 3. distribuce do kolekcí GB I-II laboratoř V našich kolekcích jsou používány různé regenerační postupy. a) Prostorová izolace Při této formě regenerace je nutno dodržet izolační vzdálenost minimálně 200 m u jetelovin i trav (Vyhláška č. 384/2006 Sb.). Touto formou lze v jednom roce regenerovat jen velmi málo položek jednoho druhu, proto se metoda využívá jen ojediněle. b) Izolace v kulisové plodině Množení v kulisové plodině vyššího vzrůstu (např. x Triticosecale, Secale cereale) v kombinaci s prostorovou izolací je systém používaný u trav ve VST Zubří. Počet rodičovských rostlin na položku je 49 (7 x 7), minimálně 30 rostlin. Schéma regenerace je uvedeno v Příloze. c) Technická izolace U jetelovin jsou využívány izolátory různých velikostí (1 10 m 2 ), do kterých se vysévají, případně jsou vysazovány po předpěstování v sadbovačích, řádky dle množství originálního osiva. Do izolátorů jsou v době kvetení dodáváni opylovači (čmelák zemní - Bombus terestris, příp. včela medonosná Apis melifera). Množství regenerovaných genetických zdrojů je závislé na množství izolátorů a množství připravených úlků s opylovači. Při této formě regenerace je nutno ošetřovat regenerující porosty chemicky proti škůdcům, především mšicím. U trav jsou rovněž využívány jednoduché technické izolátory rozměrů 1,6 x 1,6 m pro 49 rostlin jedné položky, vysazených do volné půdy ve sponu 0,20 x 0,20 m izolované tkaninou. d) Regenerace bez izolace Přichází v úvahu u planých forem pícnin ze sběrů ve volné přírodě, které se nevyskytují v okolí množitelských ploch a také u okrasných jednoletých druhů trav. Provádí se v řádcích, vysévaných ručně nebo v trsech vysazených z předpěstovaných rostlin. Do pokusů je zařazována co nejširší škála druhů po jednom zástupci každého druhu. Při výsevu dvouděložných druhů je nutno z důvodu poměrně pomalé vzcházivosti přimíchávat značkovací plodinu (např. ředkvička), aby nenastávaly problémy při ručním odplevelování Regenerace vegetativně množených travin Genetické zdroje vytrvalých druhů okrasných travin jsou udržovány ex situ v polní kolekci ve VST Zubří. Jsou množeny vegetativně, protože řada botanických druhů je introdukována z teplejších zeměpisných oblastí a v našich klimatických podmínkách vůbec nevytváří životaschopná semena (např. rody Cortaderia, Miscanthus, Pennisetum). Rovněž 221

231 Plodinově specializované metodiky - díl III charakteristické vlastnosti kultivarů, odlišné od základního botanického druhu (např. tvar a barva květenství, textura, barva a vzorování listu) lze udržet pouze vegetativním množením. Regenerace genetických zdrojů v kolekci je nezbytná za 3-5 let po výsadbě, kdy rostliny vykazují zhoršený zdravotní stav a méně vitální růst. Provádí se klonováním, kterým se získá homogenní, geneticky identické potomstvo s vlastnostmi mateřské rostliny, a to následujícími způsoby: a) dělením matečné rostliny na několik životaschopných dílů u malých (např. Festuca spp.) a středně vzrůstných druhů (např. Deschampsia cespitosa) nebo odběrem části matečné rostliny u vzrůstných trsnatých druhů (např. Cortaderia selloana, Miscanthus sinensis), b) odběrem dceřiných rostlin vyrůstajících z podzemních oddenků (rhizomů), např. Glyceria maxima, Phalaris arundinacea nebo zakořeňujících z nadzemních výběžků (stolonů) mateřské rostliny u výběžkatých druhů (např. Buchloe dactyloides), c) z vegetativních částí mateřské rostliny, jako např. oddenkovými řízky (např. Leymus, bambusy), hlízkami u Arrhenatherum elatius subsp. bulbosum. U druhů pocházejících z mírného pásma je ideální dobou množení časné jaro, případně i počátek podzimu. U velmi pozdě rašících druhů se klonuje koncem jara nebo koncem podzimu ve skleníku. Klony se vysadí do kontejnerů, umístí do pařeniště nebo chladného skleníku, přistíní a zalévají. Po řádném prokořenění se rostliny vysazují na stanoviště (začátkem podzimu nebo příští jaro). Tvorba core collection Studium podobnosti původů v kolekcích genofondů je důležité z hlediska vyloučení duplicit v uložených materiálech genetických zdrojů v genových bankách. Pro hodnocení genetické diverzity se používají různé statistické metody, od jednoduchých analýz až po komplexní vícerozměrné analýzy. Velký počet vzorků v kolekcích genetických zdrojů vede k problémům jak s charakterizací jednotlivých položek, tak i s procesem regenerace, který je nutný pro další uchování životaschopnosti semen. Z těchto důvodů byl v 80. letech minulého století zaveden koncept core kolekcí, tj. menšího souboru, zachovávajícího na základě podrobného genetického, morfologického, fytopatologického a agronomického popisu, co největší genetické spektrum výchozí kolekce (Brown, 1989). Aplikací metod vícerozměrné statistiky je možno odlišit, nebo naopak seskupit původy podobných vlastností na základě hodnotitelných znaků. Shlukovou analýzu lze využít ke klasifikaci klasických kolekcí jako základ pro tvorbu core collection. Doposud byly vytvořeny core pro Medicago spp., Trifolium pratense a Trifolium repens. 6 Přehled spoluprací 6.1. Mezinárodní spolupráce Aktivity jsou směrovány do oblastí: a) European Cooperative Programme for Plant Genetic Resources (ECPGR) Obě pracoviště se prostřednictvím svého zástupce podílejí na činnosti v pracovní skupině pro pícniny. VST Zubří je pověřena vedením evropské databáze rodů Arrhenatherum a Trisetum, které jsou dostupné on-line na Internetu (Ševčíková, Hon 2002). Databáze Arrhenatherum (Trisetum) obsahuje pasportní data 254 (86) položek uložených v 15 (11) evropských genových bankách, pocházejících z 25 (9) zemí a zahrnuje 60 (17) odrůd, 7 (2) krajových 222

232 Plodinově specializované metodiky - díl III odrůd, 2 (3) šlechtitelské materiály, 107 (53) planých a 78 (11) položek neznámého původu. Data byla zahrnuta do evropského katalogu EURISCO ( v rámci projektu 5. rámcového programu EU European Plant Genetic Resources Information Infra- Structure (EPGRIS). Tab. 7. Přehled ostatních databází pícnin Plodina Agropyron Agrostis, Phalaris, Phleum, minoritní pícní trávy Arrhenatherum, Trisetum Bromus, Trifolium pratense, minoritní pícní leguminózy Dactylis, Festuca Lathyrus Lolium, Trifolium repens Lupinus Poa Trifolium alexandrinum, T. resupinatum Trifolium subterraneum, jednoleté druhy Medicago Vytrvalé druhy Medicago Vicia spp. Ústav IIPGR Sadovo, Bulharsko NGB Alnarp, Švédsko OSEVA PRO, VST Zubří, ČR RCA Tápiószele, Maďarsko IHAR, Botanická zahrada Bydgoszcz, Polsko LEM/IBEAS, Univerzita Pau, Francie IGER Aberystwyth, Velká Británie Institute of Plant Genetics, Polish Academy of Sciences, Poznan, Polsko IPK Genbank, Malchow, Německo Israeli Gene Bank for Agricultural Crops, Izrael Junta de Extremadura, Servicio de Investigación y Desarrollo Tecnológico, Guadajira (Badajoz) Španělsko GEVES Montpellier, Francie Istituto del Germoplasma, Consiglio Nazionale delle Ricerche, Bari,Itálie b) Mezinárodní projekty Na základě kontaktů ze skupiny ECPGR se podařilo VST Zubří získat několik mezinárodních projektů (např. Improving germ-plasm conservation methods for perennial European forage species, Exploration in Europe to Collect Poa Species for Crop Improvement, SURE). V současnosti běží projekt Semi-natural grassland as a source of biodiversity improvement (SALVERE) v rámci Operačního programu Nadnárodní spolupráce (OPNS) Střední Evropa, ze kterého budou získány poznatky i materiály do kolekce. c) Výměna vzorků osiva Spolupráce se semenářskými a šlechtitelskými firmami, genovými bankami při výměně vzorků osiva a poskytování souhrnných výsledků výnosových a trávníkových charakteristik v podmínkách ČR majitelům odrůd. Předání vzorků je doloženo protokolárním zápisem (Material Transfer Agreement). d) Sběry planých forem Uskutečňují se formou individuálních sběrů a dále formou sběrových expedic na území České republiky a v zahraničí. Sběrové expedice v zahraničí jsou organizovány převážně na základě projektů MŠMT ČR Kontakt. Většinou jsou plánovány společně s VÚRV Piešťany (Slovensko), IHAR Radzikow a IHAR, Botanická zahrada Bydgoszcz (Polsko), Institut für Agrarbiologie, GB Linz (Rakousko), KIS Ljubljana (Slovinsko). 223

233 Plodinově specializované metodiky - díl III e) Výzkumné ústavy U jetelovin probíhá třístranná spolupráce s KIS Ljubljana (Slovinsko) a s VÚRV Piešťany při hodnocení sortimentů bobovitých pícnin odrůd českého, slovenského a slovinského původu z hlediska výnosových charakteristik a zdravotního stavu Národní spolupráce Zahrnuje spolupráci s organizacemi: a) výzkumné ústavy - např. VÚRV Praha Ruzyně, Olomouc a VSTE Jevíčko - poskytování vzorků originálního osiva přezkoušených genetických zdrojů pro jejich výzkumné projekty, b) vysoké a střední školy - předávání semenných vzorků a rostlinného materiálu genetických zdrojů pícnin a okrasných travin pro účely výuky, exkurze pro studenty, externí přednášková činnost, společné výzkumné projekty, c) ochrana přírody - správy CHKO (spolupráce při výběru sběrových lokalit), NP Podyjí, CHKO Bílé Karpaty, CHKO Moravský kras (metodická spolupráce při obnově květnatých luk, tvorba regionálních kolekcí, monitoring výskytu druhů), banka semen ohrožených druhů při Vlastivědném muzeu v Olomouci (předávání vzorků semen mizejících a ohrožených druhů) aj., d) skanzeny, muzea - propagace druhové diverzity plodin na regionálních výstavách (poskytnutí exponátů rostlin, semen, informačních materiálů ap.). Využití genetických zdrojů uživateli Genetické zdroje jsou využívány a) šlechtitelskými stanicemi např. Agrogen s.r.o. Troubsko (ŠS Želešice a ŠS Slavice), ŠS Hladké Životice s.r.o., Oseva UNI a.s. Choceň (ŠS Větrov a ŠS Domoradice), Tagro Červený Dvůr s.r.o. jako výchozí šlechtitelský materiál, b) výzkumnými organizacemi a vysokými školami jako výzkumný materiál v rámci řešení národních výzkumných projektů, c) organizacemi působícími v ochraně přírody jako základní materiál pro množení komponent pro druhově bohaté louky, metodická spolupráce při obnově květnatých luk (NP Podyjí, CHKO Bílé Karpaty, CHKO Moravský kras). Poskytování vzorků genetických zdrojů Vzorky genetických zdrojů jsou poskytovány podle zákona č. 148/2003 Sb. Velikost vzorků genetických zdrojů poskytovaných uživatelům je stanovena vyhláškou č. 458/2003 Sb. Předání vzorků je doloženo protokolárním zápisem (Material Transfer Agreement). 7 Literatura Forage Passport Descriptors. In: Maggioni, L., Marum, P., Sackville Hamilton, N. R., Thomas, I., Gass, T. and Lipman, E. compilers. (1998): Report of a Working Group on Forages. Sixth meeting, 6-8 March 1997, Beitostolen, Norway. IPGRI Rome, Italy. Appendix I: Barrett, B., Griffiths, A., Schreiber, M., Ellison, N., Mercer, C., Bouton, J., Ong, B., Forster, J., Sawbridge, T., Spangenberg, G., Bryan, G., Woodfield, D. (2004): A microsatellite map of white clover. Theor. Appl. Genet., 109:

234 Plodinově specializované metodiky - díl III Brown, A. H. D. (1989): Core collections: A practical approach to genetic resources managment. Genome, 31: Herrmann, D., Boller, B., Studer, B., Widmer, F., Kölliker, R. (2006): QTL analysis of seed yield components in red clover (Trifolium pratense L.). Theor. Appl. Genet., 112: Metodika zkoušek užitné hodnoty VCU2/2.8.2, Trávy (na píci) Poaceae. ÚKZÚZ Metodika zkoušení osiva a sadby. Věstník MZe ČR, Praha, Částka 3: , Metodiky státních odrůdových zkoušek. Polní plodiny. ÚKZÚZ v Praze a Bratislavě, Nedělník, J. (1999): Studium interakcí hub rodu Fusarium s Trifolium pratense L. a Medicago sativa L. Dokt. disert. práce, MZLU Brno. Pelikán, J. (1995): Metodické a metodologické přístupy hodnocení znaků a vlastností v kolekcích bobovitých pícnin. Proc. Sci. Conf. Conservation of Plant Biodiversity, Nitra, s Pokorný, R.(1999): Studium rezistence pícnin z čeledi Viciaceae k virovým patogenům. Dokt. disert. práce, MZLU Brno. Sackville Hamilton, N.R., Chorlton, K.H. (1997): Regeneration of accessions in seed collections: a decision guide. Handbook for Genebanks No. 5. IPGRI Rome, Italy. Sackville Hamilton, N.R., Chorlton, K.H., Thomas, I.D. (1998): Guidelines for regeneration of accessions in seed collection of the main perennial forage grasses and legumes of temperate grassland. In: Maggioni, L., Marum, P., Sackville Hamilton, N.R., Thomas, I., Gass, T. and Lipman, E., compilers. Report of a Working Group on Forages. Sixth meeting, 6-8 March 1997, Beitostolen, Norway. IPGRI Rome, Italy. Appendix III: Sackville Hamilton, N. R. (1998): The identification of most original samples (MOS). In: Maggioni, L., Marum, P., Sackville Hamilton, N. R., Hulden, M. and Lipman, E. compilers. Report of a Working Group on Forages. Seventh meeting, November 1999, Elvas, Portugal. IPGRI Rome, Italy. Appendix I: Ševčíková, M., Hon, I. (2002): European Arrhenatherum and Trisetum Databases. Dostupné z URL Ševčíková, M., Šrámek, P., Faberová, I. (2002): Klasifikátor. Trávy (Poaceae). Genetické zdroje č. 82., VÚRV Praha, OSEVA PRO s.r.o. VST Zubří. 34 s. Užík, M. et al. (1985): Klasifikátor genus Trifolium L., Praha. Vacek, V., et al. (1985): Klasifikátor genus Medicago L., Praha. Van Treuren, R., Goossens, P.J., Ševčíková, M. (2006): Variation in effective pollination rates in relation to the spatial and temporal distribution of pollen release in rejuvenated perennial ryegrass. Euphytica. Springer Netherlands. Vol. 147, 3: ISSN Vyhláška MZe č. 458/2003 Sb., kterou se provádí zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů. Vyhláška č. 384/2006 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o uvádění osiva a sadby pěstovaných rostlin do oběhu. Zákon č. 148/2003 Sb. o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství. Zákon 178/2006 Sb. změna zákona o oběhu osiva a sadby a změna dalších zákonů. 225

235 Plodinově specializované metodiky - díl III 7. 6 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů bramboru Pracoviště: Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o. Odpovědný řešitel: Ing. Jaroslava Domkářová, Ph.D. Řešitelé: Ing. Vendulka Horáčková, CSc. Ing. Lukáš Kreuz Havlíčkův Brod,

236 Plodinově specializované metodiky - díl III 1.Úvod Shromažďováním, studiem a udržováním genetických zdrojů bramboru se již od roku 1952 zabývá Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, který je po celou dobu jediným pracovištěm na území České republiky nesoucím zodpovědnost za práci s genofondem bramboru. Známy jsou dva systémy taxonomického zařazení bramboru a to zařazení podle pojetí prof. J. G. Hawkese a klasifikace podle prof. S. M. Bukasova. V rodu lilek (Solanum Tourn.), kam patří brambor hlíznatý (Solanum tuberosum L.) navrhl BUKASOV (1971) sekci Tuberarium Dun. Buk., do které zahrnul podsekci Basarthum s druhy, které netvoří hlízy a podsekci Hyperbasarthum s druhy tvořícími hlízy. V této podsekci pak vydělil BUKASOV (1971) 32 sérií, z nichž série Tuberosa zahrnuje kulturní druh S. tuberosum a série Andigena druh S. andigenum. Naproti tomu HAWKES (1990) uvádí v sekci Petota subrodu Potatoe dvě subsekce. V první subsekci Estolonifera jsou zahrnuty druhy, které netvoří stolony nebo hlízy. Druhy ve všech 19 sériich subsekce Potatoe tvoří hlízy a jsou potenciálně využitelné šlechtiteli. Hlízotvorné druhy Solanum (235 druhů) mají stejný základní počet chromozomů (x=12) a vyskytují se v rozsahu diploid (2n=2x=24) až hexaploid (2n=6x=72). Oba druhy zařazení jsou známy kurátorům kolekcí ve světě, ale v rámci sjednocení evidence kolekcí se přešlo na pojetí klasifikace podle profesora J. G. Hawkese. 2. Hlavní cíle v práci s genofondem bramboru Z metodického hlediska bude pracoviště i nadále zajišťovat těchto šest na sebe navazujících náplní: - shromažďování a systematické rozšiřování kolekce genetických zdrojů bramboru, - dlouhodobé a spolehlivé uchovávání shromážděného genofondu bramboru a jeho regeneraci, - systematické studium, hodnocení a charakterizace vzorků zařazených do genofondu bramboru, - dokumentaci genetických zdrojů bramboru, - mezinárodní spolupráci v oblasti genetických zdrojů bramboru, - poskytování genetických zdrojů a informací o genofondu udržovaném v genobance. Brambory jakožto vegetativně množená plodina vyžadují při udržování genetických zdrojů specifický přístup. Původní udržování prostou polní přesadbou hlízových vzorků, kdy kolekce podléhala přirozenému infekčnímu tlaku, bylo postupně nahrazeno a nyní již probíhá výhradně kultivací in vitro. V genové bance in vitro je v současné době udržováno 2293 genotypů 1209 odrůd, 414 tetraploidních kříženců Solanum tuberosum, 250 indukovaných dihaploidů Solanum tuberosum, 187 genotypů od 5 kulturních druhů rodu Solanum, 111 genotypů od 26 planých druhů rodu Solanum a 119 mezidruhových hybridů rodu Solanum. Od každého vzorku je minimálně uchováváno 6 tuberizujících rostlin. Pro zajištění bezpečného uchování zvláště cenných vzorků, především domácího původu, byla založena na koordinačním pracovišti kryobanka bramboru. 3. Technika uchovávání genofondu bramboru v kultuře in vitro Základní kolekce genofondu bramboru je v České republice uchovávána výhradně v kultuře in vitro. Technika udržování a klonování in vitro umožňuje časově prakticky neomezené udržování širokého spektra materiálu v definovaných podmínkách, bez nebezpečí reinfekce viry. Kultury vyžadují minimální nároky na skladovací prostory, umožňují snadnou 227

237 Plodinově specializované metodiky - díl III detekci a ozdravení od virů a v případě potřeby rychlé namnožení žádaných genotypů. Usnadňují rovněž mezinárodní výměnu materiálu bez provádění řady fytokaranténních opatření (HORÁČKOVÁ, DOMKÁŘOVÁ, 2003,2004,2005). Kultivační postup je složen z několika na sebe navazujících kroků, které vychází z explantátových technik a využívají diagnostických laboratorních metod. Jedná se o převody vzorků bramboru do in vitro a vytvoření aseptických kultur, aktivní ozdravování od virových chorob v kultuře in vitro, testování zdravotního stavu na přítomnost běžných virů bramboru v kultuře in vitro a v prostředí in vivo, uchovávání bezvirových vzorků v režimu dlouhodobé kultivace a příprava vzorků pro uživatele ( HORÁČKOVÁ, DĚDIČ, 2009). U nově získaných materiálů a u vybraných uchovávaných vzorků probíhá testování na přítomnost karanténních škodlivých organismů bramboru, v souladu se směrnicemi EU. a) Aseptický převod do prostředí in vitro K převodu do kultury in vitro se používají především stonkové segmenty skleníkových nebo polních rostlin, případně klíčky hlíz. Použít lze i přímo výsev semen na agar, což je využíváno především u špatně klíčících semen planých druhů. K odstranění vnitřních kontaminací, které mají původ v cévních svazcích převáděného segmentu a přetrvávají i po povrchové sterilizaci se používá krátkodobá, případně opakovaná kultivace na půdách s antibiotiky (např. gentamycin, rifampicin). b) Kultivační média pro dlouhodobé udržování Každý k udržování připravený genotyp je pasážován na tři živná média. Základem je médium MS (MURASHIGE, SKOOG, 1962) bez růstových regulátorů.v prvém případě je médium doplněno zvýšenou dávkou sacharózy (6 %), která pozitivně ovlivňuje tuberizaci in vitro. Ve druhém případě je zvýšený obsah sacharózy kombinován s růstovým retardantem Alar 85 v dávce 5 mg/l, působícím na prodloužení periody růstu před nasazením mikrohlízek a na stimulaci jejich tvorby. Ve třetím médiu je normální obsah sacharózy (3 %) doplněn zvýšenou dávkou Alaru 85 (30 mg/l). c) Dlouhodobé udržování a subkultivace in vitro Do chladového režimu genové banky jsou přenášeny již vyvíjející se rostliny. Kultivace probíhá při teplotě 10 C, desetihodinové fotoperiodě a intenzitě osvětlení 3000 luxů. Subkultivace na nová média pomocí mikrohlízek se provádí u většiny materiálů po měsících. Některé udržované materiály (např. dihaploidy, plané druhy apod.) vyžadují individuální přístup a pasážování na nová média po kratší době (10 14 měsíců). V závislosti na genotypu se projevuje jistá variabilita růstové reakce, proto je nutná průběžná kontrola stavu udržovaného materiálu. V případě požadavku se u vybraného genotypu mohou kdykoliv v průběhu roku použít živé části uchovávané kultury k pasážování na množící médium MS a materiál je připraven k množení nebo expedici. Schéma kultivačního postupu během uchovávání kultur bramboru in vitro 228

238 Plodinově specializované metodiky - díl III Kultivační fáze Kultivační režim Stav kultury Délka kultivační fáze C, 16 hod. regenerující řízky na 2 týdny Fotoperioda na bankovních půdách C, 10 hod. rostliny nasazující 4-6 měsíců Fotoperioda Mikrohlízky C, 10 hod. zasychající stonek 4-5 měsíce Fotoperioda dormantní mikrohlízky 10 C, 10 hod. mikrohlízky rašící, 4. Fotoperioda případně se stonkem 6-7 měsíce schopným řízkování Celkem měsíců d) Ozdravování od virových chorob in vitro Eradikace běžných virů bramboru se provádí před uložením vzorků do kolekce genové banky. Využívá se jednak klasická technika ozdravování, spočívající v kombinaci termoterapie rostlinného materiálu v kultuře in vitro s následným odběrem vrcholových meristémů. Metoda využívá efektu klesající koncentrace virů směrem k vegetačnímu vrcholu a inhibice reprodukce a šíření virů v důsledku termoterapie. Je vhodná zejména pro eliminaci viru svinutky (PLRV), viru Y (PVY) a viru A (PVA). Souběžně s tím je uplatňována chemoterapie in vitro, založená na využití chemických preparátů s virostatickým účinkem, vnášených do živných médií. Projevuje se s velmi dobrým efektem zejména při eliminaci viru S (PVS) a viru X (PVX). Časový interval pro dosažení ozdravených klonů se, v závislosti na druhu odstraňovaného viru, pohybuje mezi 8 až 12 měsíci (HORÁČKOVÁ, DĚDIČ. DOMKÁŘOVÁ, 2007). Ve většině případů se jedná o odstranění virů S, X a M, což jsou viry nejobtížněji eliminovatelné, neboť pronikají vysoko do terminálních buněk vegetačního vrcholu a projevují se jako více termostabilní. Po uložení do genové banky in vitro jsou materiály zaevidovány a dále vedeny pod evidenčním číslem v systému EVIGEZ. Uživatelům udržované kolekce genetických zdrojů jsou vyžádané vzorky poskytovány převážně ve formě rostlin in vitro, případně hlíz z technických izolátorů. Služby genové banky využívají praktičtí šlechtitelé, výzkumná pracoviště a školy v České republice i v zahraničí. Poskytované materiály slouží k šlechtitelským účelům nebo jsou využívány při řešení řady výzkumných projektů. e) Testování na přítomnost škodlivých organismů Směrnice EU vyžadují, aby byl rostlinný materiál druhu Solanum L. tvořící stolony nebo hlízy, včetně jeho hybridů, pokud je využíván jako genetický zdroj, podroben testování na přítomnost karanténních škodlivých činitelů (HORÁČKOVÁ et al., 2004). V podmínkách karanténní kontroly, simulujících ve skleníku normální vegetační cyklus, probíhá v pravidelných intervalech během celé vegetace vizuální hodnocení vysazených vzorků na výskyt příznaků a symptomů škodlivých organismů. Současně je prováděno zhodnocení materiálu pomocí vybraného okruhu indikátorových rostlin, které detekují sledované viry (Nicotiana tabacum var. Samsun, N. benthamiana, N. debneyi, Nicandra physaloides, Chenopodium amaranticolor, Ch. quinoa, Physalis floridana, Lycopersicum 229

239 Plodinově specializované metodiky - díl III esculentum). Indikátorové rostliny jsou inokulovány šťávou z testovaného materiálu, namnoženého in vitro a ve skleníku pravidelně vizuálně hodnoceny po dobu osmi týdnů. Z vysazeného souboru testovaných vzorků, případně z indikátorových rostlin jsou dále prováděny následující laboratorní testy: - cdna hybridizace se sondou značenou 32P nebo pomocí RTP-CR pro detekci PSTVd (Viroid vřetenovitosti hlíz bramboru ) - ELISA test pro detekci APLV (Andský latentní virus bramboru) - ELISA test pro detekci PBRSV (Virus černé kroužkovitosti) - ELISA test pro detekci PVT (T virus bramboru) - ELISA test pro detekci AVB-O (Arracacha virus B oca strain) - ELISA test pro detekci PVV, (Virus V bramboru) - ELISA test pro detekci PLV = RLSV (Latentní virózy bramboru) - ELISA test pro detekci běžných virů bramboru (PLRV, PVY, PVA, PVM, PVX, PVS - Standardní imunofluorescenční mikroskopie pro detekci výskytu bakterií Cms (Bakteriální kroužkovitost) a Rs (Hnědá hniloba bramboru) - Laboratorní centrum VÚB 4. Hodnocené znaky a vlastnosti Během vegetace bude proveden morfologický popis znaků natě. Dále bude hodnocena energie počátečního růstu, stejnoměrnost vzcházení, doba zrání, zdravotní stav (virové choroby, kořenomorka, plíseň v nati). Při mechanických rozborech bude stanoven výnos, morfologický popis hlíz, zdravotní stav hlíz z hlediska výskytu skládkových chorob. V laboratorních zkouškách bude stanovena odolnost hlíz proti mechanickému poškození, stolní hodnota hlíz a vhodnost k výrobě smažených lupínků, obsah škrobu, obsah sušiny, obsah bílkovin a redukujících cukrů. Dále bude stanovena odolnost k háďátku bramborovému a rakovině brambor. Popis morfologických znaků natě a hlíz, hodnocení energie počátečního růstu, vegetační doby, zdravotního stavu, výnosu, vybraných hospodářských vlastností a rezistencí proti chorobám a škůdcům bude prováděn podle Klasifikátoru pro genus Solanum L. (VIDNER et al., 1987), který využívá devítibodové bonitační stupnice. 5. Metody využívané při hodnocení a charakterizaci GZ Polní studijní kolekce Za účelem hodnocení genetických zdrojů bude vysazována polní studijní kolekce, která bude zahrnovat přípravnou a pracovní parcelu. Přípravná parcela Do přípravné parcely budou zařazovány nově získané, případně starší dosud nehodnocené genotypy. Bude zde vyráběna egalizovaná sadba pro následnou výsadbu genotypů v pracovní parcele. Současně s egalizací nově získané sadby se bude provádět i egalizace srovnávacích odrůd, jejichž výběr bude konzultován s pracovníky Hlavní odrůdové zkušebny ÚKZÚZ v Lípě u Havlíčkova Brodu. Rozsah výsadby: do 40 vzorků (počet hlíz podle možnosti, maximálně však 40 hlíz) Hlízy budou vysazovány do předem nashonkovaných řádků do sponu 75 x 29 cm, velikost jedné parcely bude maximálně 4 x 10 hlíz. Příprava půdy a ošetřování během vegetace bude prováděno podle zásad správné agrotechniky za využití zkrácené kultivace s použitím herbicidů proti plevelům. Bude zabezpečena maximální ochrana proti plísni bramborové a 230

240 Plodinově specializované metodiky - díl III proti přenosu viróz. Sklizeň bude provedena po dozrání jednořádkovým vyorávačem typu JUKO. Rozsah hodnocení: Popis morfologických znaků natě a hlíz, hodnocení energie počátečního růstu, vegetační doby, zdravotního stavu, vybraných hospodářských vlastností a rezistencí proti chorobám a škůdcům. Pracovní parcela V pracovní parcele bude během 2 let dokončeno základní hodnocení hospodářsky a šlechtitelsky důležitých znaků a vlastností. Pro první rok hodnocení bude použita sadba z přípravné parcely, pro druhý rok pak přesadba z pracovní parcely. Rozsah výsadby: do 80 vzorků po 20 hlízách Hlízy budou vysazovány do předem nashonkovaných řádků do sponu 75 x 29 cm, velikost jedné parcely bude 2 x 10 hlíz. Příprava půdy a ošetřování během vegetace bude prováděno podle zásad správné agrotechniky za využití zkrácené kultivace s použitím herbicidů proti plevelům. Bude zabezpečena maximální ochrana proti plísni bramborové a proti přenosu viróz. Sklizeň bude provedena po dozrání jednořádkovým vyorávačem typu JUKO. Rozsah hodnocení: Hodnocení energie počátečního růstu, vegetační doby, zdravotního stavu, výnosu, vybraných hospodářských vlastností a rezistencí proti chorobám a škůdcům. Doplňkové pokusy k pracovní parcele Hodnocení odolnosti proti plísni bramborové v nati Hodnocení polní odolnosti proti plísni bramborové v nati bude prováděno ve tříletých zkouškách. Rozsah výsadby: do 120 vzorků po 5 hlízách Nebude prováděna ochrana proti plísni bramborové. Rozsah hodnocení: Bude hodnocen výskyt plísně bramborové v nati. Vytrvalostní pokus Hodnocení polní odolnosti proti virózám bude prováděno ve tříletých zkouškách v degenerační ranobramborářské oblasti. Do pokusu budou zařazeny pouze vybrané vzorky z přípravné parcely. Rozsah výsadby: Nová sadba do 40 vzorků po 16 hlízách 1. přesadba do 40 vzorků po 30 hlízách 2. přesadba do 40 vzorků po 30 hlízách Nebude prováděna ochrana proti přenosu viróz. Rozsah hodnocení: Bude hodnocen výskyt virových chorob a stanoven výnos hlíz. Kolekce in vitro Živé části uchovávaných vzorků mohou být kdykoliv v průběhu roku použity k pasážování na množící médium MS a následně využity k charakterizaci vzorků bramboru pomocí DNA markerů. Charakterizace vzorků pomocí DNA markerů bude především využívána k - charakterizaci genetických zdrojů domácího původu - identifikaci případných duplicit 231

241 Plodinově specializované metodiky - díl III - identifikaci vzorků po kryokonzervaci - analýze donorů kvalitativních a kvantitativných znaků u cíleně vybíraných materiálů. K detekci duplicitních položek které se mohou v kolekci vyskytovat bude využito metody náhodné amplifikace polymorfní DNA RAPD. DNA bude izolována pomocí kitu GenElute Plant Genomic DNA Miniprep kit (Sigma) z in vitro materiálu. V analýzách budou požity dva dekamerické primery navržené dle POLZEROVÉ (2001) P72 a Hel7, které byly původně navrženy k identifikaci sortimentu domácích odrůd ale splňují předpoklady k detekci duplicit. Dále bude využito čtyř primerů OPX 01, OPX 04, OPX 09 a OPY 07 navržených dle COLLARES et al. (2004), které dohromady poskytují 39 polymorfních fragmentů a mohou být vzhledem k vysokému stupni polymorfismu efektivním nástrojem v eliminaci duplicitních položek. Výsledky DNA analýz budou elektroforeticky separovány v 1,5% agarózovém gelu při napětí 7V.cm -1 po dobu 120minut a následně zdokumentovány pomocí Gel Doc 2000 Gel Documentation System (Bio-Rad). Metodické postupy využíváné při hodnocení a charakterizaci GZ Při hodnocení vzorků zařazených do základního hodnocení bude použito následujících metodických postupů: - morfologický popis bude prováděn podle Klasifikátoru pro genus Solanum L. (VIDNER et al., 1987), - testování výskytu viróz: metoda DAS ELISA (CLARK, ADAMS, 1977) s modifikacemi podle DĚDIČE a NOHEJLA (1985), - odolnost hlíz proti rakovině brambor a háďátku bramborovému: provokační zkoušky na karanténním pracovišti VÚB v Kunraticích u Šluknova podle POTOČKA (1987), - odolnost hlíz proti mechanickému poškození: metoda hodnocení pružnosti dužniny hlíz odrazovým kyvadlem dle ZADINY a DOBIÁŠE (1975, 1980) a GALLA (1994), - obsah škrobu polarimetricky podle Ewerse (DAVÍDEK et al., 1977), - obsah sušiny: vážkově sušením při 105 C do konstantní váhy (ŠTAMPACH a BLECHA, 1955), - obsah bílkovin: metodou podle Kjeldahla (DAVÍDEK, et al., 1977), - obsah redukujících cukrů: metoda podle Zuff-Schoorla (DAVÍDEK, et al., 1977), - fertilita pylu: metoda barvení pomocí jodu (FRČEK, 1988), - stolní hodnota hlíz: podle ČSN , - vhodnost k výrobě lupínků standardní metoda EAPRu (ANONYM, 1977), barva podle barevné škály IBVL Wageningen. - odolnost hlíz k abiotickému šednutí dužniny: metoda podle DOMKÁŘOVÁ,VOKÁL (2005) - odolnost hlíz vůči obecné aktinomycetové strupovitosti bramboru provokační zkoušky v Servisní a diagnostické laboratoři VÚB v Kunraticích u Šluknova (DOMKÁŘOVÁ, VOKÁL, HORÁČKOVÁ, BROŽ, J., 2007) - elektroforéza hlízových proteinů na polyakrylamidovém gelu (PAGE) v Laboratorním centru VÚB používaný postup vychází z metody používané německým Bundessortenamt (PAGE v Tris-borátovém pufru, Methode Budessortenamt) 6. Regenerace GZ 232

242 Plodinově specializované metodiky - díl III Regenerace probíhá v kultuře in vitro. Udržované genotypy se převádí na množící živné médium (převážně z mikrohlízek in vitro). Získané aktivně rostoucí rostlinky se používají k pasáži na média pro dlouhodobé udržování. 7. Zahraniční spolupráce Zahraniční spolupráce je zaměřena především na aktivní činnost v rámci pracovní skupiny pro brambory v rámci programu ECP/GR. Pracovní priority skupiny je možno shrnout do následujících bodů - poskytování pasportních a popisných dat do databází - ozdravování, regenerace genetických zdrojů bramboru - udržování genetických zdrojů bramboru - duplikační kolekce - charakterizace potenciálních genetických zdrojů z hlediska kvalitativních znaků a rezistence vůči chorobám - racionalizace kolekcí brambor - ostatní výzkumné aktivity. Pracoviště VÚB Havlíčkův Brod je aktivně zapojeno do poskytování pasportních a popisných dat do The European Cultivated Potato Database (v předešlých letech předáno 944 pasportních a 70 popisných dat) a The Database for Related Solanum species (v předešlých letech předáno 216 pasportních dat). VÚB Havlíčkův Brod udržuje bezpečnostní duplikaci v in vitro podmínkách vzorků slovenského původu pro Výskumný a šľachtitelský ústav zemiakarsky Veľká Lomnica. (45 vzorků). 8. Přímá spolupráce s uživateli Uživatelům z ČR i ze zahraničí (genové banky, šlechtitelská a výzkumná pracoviště a školy) jsou na základě vyžádání poskytovány vzorky a to buď rostlinky z genové banky in vitro nebo hlízové vzorky z polní studijní kolekce. Uživatelům jsou rovněž poskytovány údaje o udržovaných a hodnocených vzorcích formou následujících informačních přehledů a publikací: Seznam kolekce genetických zdrojů in vitro Genofond bramboru Jednoleté informativní výsledky z polní studijní kolekce genofondu bramboru Polní studijní kolekce genofondu bramboru Kartotéka odrůd světového sortimentu brambor 9. Literatura ANONYM: Methods of Assessment for Potatoes and Potato Products. European Association for Potato Research, 68, 1977 CLARK, M. F. - ADAMS, A. M.: Characteristics of the microplate method of enzyme - linked immunosorbent assay for the detection of plant viruses. Gen. Virol. 34, 1977, COLLARES, E.A.S. CHOER, E. PEREIRA, A.S.: Characterization of potato genotypes using molecular markers. Pesq. agropec. bras., vol.39 no.9, 2004: DAVÍDEK, J.: Laboratorní příručka analýzy potravin, SNTL, Praha 1977,

243 Plodinově specializované metodiky - díl III DĚDIČ, P. - NOHEJL, J.: Racionalizace metod diagnózy virů brambor. Úsek B: Imunoenzymatická diagnóza virů brambor. Závěrečná zpráva. VÚB Havlíčkův Brod, 1985 DOMKÁŘOVÁ, J. - VOKÁL, B. The evaluation Metod of potato genotype resistence to blaskspot bruise. Plant, Soil and Environment, 51, 2005 (2): DOMKÁŘOVÁ, J.-VOKÁL, B.-HORÁČKOVÁ, V.-BROŽ, J. The greenhouse provocation test for determination of resistance to potato common scab /Streptomyces scabiei (ex Thaxter 1982) Lambert and Loria 1989/. Plant, Soil and Environment, 53, 2007, č. 2, s FRČEK, J.: Nepřímá metoda pro stanovení fertility pylu odrůd bramboru Solanum tuberosum L. Genetika a šlechtění, 24, 1988, GALL, H.: Hinweise zu Einsatz des elektronischen Pendelschlagwerkes MIDAS 88 P in der Sortenprufunf und Forschung bei Kartoffeln. Sensorik/Entwickllung und Applikation 1/94, 1994 HAWKES, J.G.: The importace of genetic resources in plant breeding. Biological Journal of the Linnean Society, 1991, vol. 43, s HORÁČKOVÁ, V. - DĚDIČ, P.: Metodika přípravy bezvirových materiálů v novošlechtění a udržovacím šlechtění bramboru s využitím biotechnologických a virologických postupů. Uplatněná metodika, ISBN , Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, 2008 HORÁČKOVÁ, V. - DĚDIČ, P.- DOMKÁŘOVÁ, J.: Ozdravování bramboru od virové infekce technikami in vitro Úroda, 55, 2007, č. 7, s HORÁČKOVÁ,V. - DĚDIČ, P. - PTÁČEK, J. - DOMKÁŘOVÁ, J.: Program revitalizace a valorizace genové banky bramboru in vitro. Úroda 12/2004: HORÁČKOVÁ, V. - DOMKÁŘOVÁ, J.: Biologický potenciál genofondu bramboru udržovaného v genové bance in vitro. Vědecké práce - Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, 2003,14: HORÁČKOVÁ, V. - DOMKÁŘOVÁ, J.: Konzervace a využití genetických zdrojů bramboru. Úroda 8/2004: HORÁČKOVÁ, V. - DOMKÁŘOVÁ, J.: The Czech bank of potato genetic resources. Czech J. Plant Breed., 41, 2005 (3): MURASHIGE, T. - SKOOG, F.: A revised medium for rapid growth and bioassays with tobacco tissue cultures. Physiol. Plant., 15, 1962: POLZEROVÁ, H.: The use of molecular genetic techniques to potato variety identification. Rostlinná výroba, 47, 2001: POTOČEK, J.: Metodiky testování rezistence proti rakovině brambor a háďátku bramborovému. VŠÚB Havlíčkův Brod, 1987 ROCA, W.M. BRYAN, J.E. ROCA, M.R. BRYAN, J.E.: Tissue culture for the international transfer of potato genetic resources. Amer. Potato J., 56, 1979: 1 10 ŠTAMPACH, S. - BLECHA, A.: Jakost brambor, SZN Praha, 1955 VIDNER, J. - DOBIÁŠ, K. - KONRÁD, J. et al.: Klasifikátor - genus Solanum L. VŠÚB Havlíčkův Brod, VÚRV Praha - Ruzyně, 1987 ZADINA, J. - DOBIÁŠ, K.: Laboratorní test k zjištění odolnosti brambor proti mechanickému poškození a jeho využití ve šlechtění. Rostlinná výroba, 21, č. 2, 1975, ZADINA, J. - DOBIÁŠ, K.: Odolnost brambor proti mechanickému poškození. Rostlinná výroba 26, 1980,

244 Plodinově specializované metodiky - díl III 7.7 Metodika práce s kolekcemi ovocných plodin Pracoviště: VŠÚO Holovousy s.r.o. ZF MZLU Brno, Lednice na Mor. Odpovědní řešitelé: Ing. František Paprštein, CSc. Prof. Dr. Ing. Boris Krška Ing. Ivo Ondrášek, Ph.D. Prof. Ing. Vojtěch Řezníček, CSc. Spoluřešitelé: Ing. Jarmila Ludvíková Ing. Jiří Sedlák, Ph.D. Holovousy, Lednice

245 Plodinově specializované metodiky - díl III 7.7.A Obecná část Konzervace vegetativně množených druhů v polních kolekcích Druhy, u kterých je množení semeny nežádoucí vzhledem ke ztrátě vyšlechtěných znaků, je nezbytné uchovávat vegetativně. Principy metody a její využití, rizika: - Z důvodů snižování nákladů v polních kolekcích volit hustší spony, odrůdy štěpovat na zakrslé podnože a počítat s častější obnovou odrůdových výsadeb. - Od odrůdy vysazovat minimálně 3 stromy. - Polní kolekce odrůd zakládat tak, abychom mohli využít statistických metod při hodnocení hospodářských znaků a tak získali maximum informací o odrůdě. Osvědčila se metoda s šachovnicově rozmístěnou standardní odrůdou. - Pokud je to možné vysazovat odrůdy podle doby zrání, což umožňuje ekonomickou sklizeň a chemickou ochranu (př. vrtule třešňová napadá plody odrůd, které zrají od 3. třešňového týdne. Odrůdy zrající v 1. a v 2. třešňovém týdnu nevyžadují aplikaci chemických přípravků). - Standardizovat agrotechniku. V řadách sežínané zatravnění, které umožňuje pohyb mechanizace bez ohledu na povětrnostní podmínky a v meziřadí herbicidní úhor. Úsporný řez a tvarování. - Pro hodnocení odolnosti k chorobám a škůdcům založit novou výsadbu s jedním stromem od odrůdy. V této výsadbě nepoužívat chemickou ochranu. Výsledky lze použít pro výběr odrůd pro alternativní pěstování. Slouží také jako duplicitní materiál. Nevýhody polních kolekcí - Riziko poškození odrůd nepříznivými povětrnostními podmínkami (př. silné mrazy). - Napadení kolekcí chorobami (př. Erwinia amylovora) a škůdci (př. kalamitní výskyt hraboše polního). Postup při zařazení odrůdy do polní kolekce u ovocných dřevin 1. Kompletace informací o nové odrůdě. 2. Školkování podnoží. 3. Introdukce odrůdy (zimní nebo letní rouby). 4. Očkování nebo roubování odrůdy ve školce. 5. Ošetřování školky po dobu 2 let (agrotechnika). 6. Pravidelná kontrola zdravotního stavu, testování na choroby. 7. Hodnocení jednoletých štěpovanců. 8. Výsadba do genofondu. 236

246 Plodinově specializované metodiky - díl III Poskytované služby Výběr rodičovských párů pro šlechtitelské programy. Předávání pylu šlechtitelským týmům v tuzemsku i v zahraničí. Poskytování odrůd zahraničním výzkumným bázím. Spolupráce s kurátory zahraničních databází ovocných dřevin. Poskytování odrůd zájemcům z tuzemska. Rozšíření starých odrůd ovocných dřevin do krajiny. Určování odrůd ovocných dřevin široké ovocnářské veřejnosti. Účast na výstavách ovoce. Uspořádání celostátní degustace jablek pro ovocnáře, zahrádkáře a odborné školy. Přednášková činnost pro odborníky i amatéry. Regenerace GZ Postup při regeneraci GZ u ovocných dřevin 1. Školkování podnoží. 2. Odběr zimních nebo letních roubů. 3. Očkování nebo roubování odrůdy ve školce. 4. Ošetřování školky po dobu 2 let (agrotechnika, řez). 5. Pravidelná kontrola zdravotního stavu (vizuální, eventuálně ELISA, PCR). 6. Výsadba do genofondu. 237

247 Plodinově specializované metodiky - díl III 7.7.B Speciální část - metodika práce s kolekcemi ovocných dřevin 1. Přehled kolekcí Pracoviště: V Š Ú O Holovousy s.r.o. Odpovědný řešitel: Ing. František Paprštein, CSc. Přehled udržovaných kolekcí jabloň obecná Malus domestica BORKH. hrušeň obecná (evrop. cv.) Pyrus communis L. (European cvs.) hrušeň (asijské cv.) Pyrus L. (Asiatic cvs.) jeřáb ptačí Sorbus aucuparia L. jeřáb černý Aronia melanocarpa (MICHX.)ELLIOT slivoň švestka Prunus domestica L. slivoň Prunus L. myrobalán Prunus cerasifera EHRH. slivoň (ostatní druhy) Prunus L. (other sp.) třešeň ptačí Cerasus avium (L.) MOENCH višeň obecná Cerasus vulgaris P.MILLER třešeň (ostatní druhy a hybr.) Cerasus P.MILLER (other sp. and hybr.) ostružiník maliník (cv.) Rubus idaeus L. (cvs.) ostružiník křov. (cv. a plané) Rubus fruticosus agg. (cvs. and wild) ostružiník křov. (hybridy) Rubus fruticosus agg. (hybrids) jahodník zahradní Fragaria x ananassa (DUCH.)GUE jahodník Fragaria L. ořešák královský Juglans regia L. líska obecná Corylus avellana L. rybíz červený (a bílý) Ribes rubrum L. (red and white) rybíz černý Ribes nigrum L. srstka obecná (angrešt) Grossularia uva-crispa (L.)MILL. borůvka (kanadská) Vaccinium L. (American cvs.) klikva Oxycoccus HILL Pro řešení úkolu bude využíváno 27 ha stávajících genofondových výsadeb. Pro namnožení stromků k založení nových výsadeb a doplňování stávajících výsadeb bude nutno zabezpečit každoročně 0,5 ha školky. Použité spony, podnože a rok výsadby u kolekcí ovocných dřevin ve VŠÚO Holovousy s.r.o. Plodina Podnož Spon (m) Rok výsadby Jabloně M 9 4 x Hrušně semenáč 5 x Slivoně myrobalán 6 x Třešně P-TU-2 6 x

248 Plodinově specializované metodiky - díl III Višně P-TU-2 5 x Líska líska turecká 6 x Vlašský ořešák semenáč 10 x Jeřáb sorbus acuparia 8 x Jahodník - kontejnery 2008 Maliník - kontejnery 2007 Ostružiník - kontejnery 2007 Angrešt meruzalka 3 x 0, Rybíz červený - 3 x 1, Rybíz černý - 3 x 1, Rybíz bílý - 3 x 1, Kanadské borůvky - 3 x 1, Klikva - kontejnery 2008 Počty položek v genofondu VŠÚO Holovousy s.r.o. Kolekce Počet položek v kolekci ( ) Angrešt 46 Hrušně 137 Jabloně 1075 Jahodník 75 Jeřáb 20 Kanadské borůvky 29 Klikva 4 Líska 17 Maliník 54 Myrobalán 12 Ostružiník 2 Rybíz bílý 11 Rybíz černý 36 Rybíz červený 18 Slivoně 258 Třešně 347 Višně 108 Vlašský ořešák 18 Celkem Pracoviště: ZF MZLU Brno, Lednice na Mor. Přehled udržovaných kolekcí meruňky meruňky mezidruhové hybridy broskvoně broskvoně mezidruhové hybridy mandloně Mandloně mezidruhové hybridy Prunus armeniaca Prunus armeniaca x Prunus salicina Prunus persica Prunus persica x Prunus communis Prunus amygdalus Prunus amygdalus x Prunus persica 239

249 Plodinově specializované metodiky - díl III Kolekce: Meruňky a mezidruhové hybridy. Odpovědný řešitel: Prof. Dr. Ing. Boris Krška Pro řešení úkolu budou využívány 4 ha výsadeb genofondové kolekce a 0,5 ha školek pro regeneraci. Kolekce: Broskvoně, mandloně a mezidruhové hybridy. Odpovědný řešitel: Ing. Ivo Ondrášek, PhD. Pro řešení úkolu bude využíváno 3 ha stávajících výsadeb a 0,5 ha školek pro regeneraci. Použité spony, podnože a rok výsadby u kolekcí ovocných dřevin v ZF MZLU. Plodina Podnož Spon (m) Rok výsadby meruňky Mer. semenáč 6 x meruňky mezidruhové hybridy Mer. semenáč 6 x broskvoně Broskv. sem. 5 x broskvoně mezidruhové hybridy Broskv. sem 5 x mandloně GF 677/sem. 5 x Mandloně mezidruhové hybridy GF 677/sem. 5 x Počty položek v genofondu Kolekce Počet položek v kolekci ( ) meruňky 306 meruňky mezidruhové hybridy 10 broskvoně 169 broskvoně mezidruhové hybridy 15 mandloně 9 Celkem Hlavní cíle - dlouhodobé uchování všech shromážděných odrůd ovocných rostlin v polních kolekcích pro potřeby budoucích generací, - u genofondu pokračovat v hodnocení významných hospodářských znaků, doplňování databáze na počítači, tvorba popisných dat pro EVIGEZ, - aktivní vyhledávání významných lokálních odrůd na území České republiky a na území sousedních států, hodnocení lokálních odrůd a jejich zařazení do uchovávaného genofondu, - introdukce perspektivních odrůd ze zahraničí k zabezpečení šlechtitelských programů vhodnými genotypy s cennými vlastnostmi (rezistence k chorobám, škůdcům a nepříznivým podmínkám prostředí, pylová sterilita, kvalita plodů aj.), - u teplomilných druhů: 240

250 Plodinově specializované metodiky - díl III hodnocení a prověření vlastností nově získaných genetických zdrojů z genových center nebo šlechtitelsky významných zemí (Čína, Turecko, Střední Asie), převod a uchování zúžené kolekce (core-kolekce) v bezvirozním stavu v tzv. insectproof podmínkách v technické izolaci (viry ESFY ), hodnocení odolnosti k mrazu, suchu, houbovým chorobám, bakteriozám, zajištění položek ze všech eko-geografických skupin, zejména těch s vysokým stupněm adaptability, soustředění materiálu s co největší možnou biodiverzitou včetně původních domácích a zahraničních položek. 3. Hodnocené znaky a vlastnosti Hodnocení znaků bude probíhat v rozsahu nutném pro identifikaci odrůdy a obecnou charakteristiku dle deskriptorů pro jednotlivé druhy. Zjišťování dalších charakteristik se děje v případě potřeby jen u vybraného souboru odrůd. Charakterizace GZ bude v rozsahu cca 120 položek ročně. Hodnocení GZ bude probíhat každoročně u 1800 odrůd. Mimo pasportních a popisných údajů bude hodnocena i sklizeň u všech GZ pro zjištění výnosového potenciálu. Budou připravovány fotografie plodů, případně květů a převáděny v digitální formě do programu EVIGEZ. 4. Metody využívané při hodnocení GZ Genofondy ve VŠÚO Holovousy jsou vysazeny na trvalé stanoviště podle doby zrání odrůd. Ve většině případů jsou vysazeny 3 ks stromků od odrůdy a s jedním opakováním. Navíc jsou ve výsadbě rozmístěny standardní odrůdy, které umožňují statistické hodnocení získaných údajů. Kromě odrůd budou ve výsadbách připraveny stromky, na které se roubuje introdukovaný rostlinný materiál ze zahraničí nebo položky získané v ČR. U teplomilných druhů v kolekci ZF MZLU je nutné vzhledem ke zvýšené mortalitě vysazovat minimálně 5 rostlin v kolekci meruněk a po 3 ks v kolekcích broskvoní a mandloní z každé položky. V kolekcích meruněk a broskvoní jsou zařazeny rovněž kontrolní odrůdy umožňující srovnání a statistické vyhodnocení, připravuje se laboratorní hodnocení některých pomologických znaků. Účelné výběry odrůd pro rozšíření odrůdových sbírek budou prováděny na základě literární dokumentace. Výměnu genetických zdrojů předpokládáme přímou spoluprací s partnerskými organizacemi v zahraničí. Agrotechnické zásahy, hnojení, ochrana a řez budou v souladu se současnými metodikami jednotně na celé ploše daného druhu. Používanou metodou při hodnocení je opakované hodnocení znaků v polních kolekcích dle deskriptorů, popisem, vážením případně hmotnostním odhadem a měřením. 5. Další prováděná hodnocení U znaků, které nejsou hodnoceny klasifikační stupnicí, bude vytvořena metrická databáze. Budeme pokračovat v testování genofondů na virózy ELISA testem nebo PCR. V případě potřeby u vysoce perspektivních odrůd zahájíme ozdravovací proces. 241

251 Plodinově specializované metodiky - díl III V kolekci ZF MZLU dále probíhá zjišťování mrazuodolnosti promražováním jednoletých výhonů (modifikovaná metoda Layne-Harrow), hodnocení délky dormance, samosprašnosti, fingerprinting vybraného souboru odrůd v rámci přípravy identifikační metody ve spolupráci s molekulární laboratoří Zahradnické fakulty. 6. Používané metody a standardy regenerace GZ Metodou regenerace genetických zdrojů je přeočkování v případě obnovy parcel a v případě úhynu více než 50 % jedinců z položky. Očkování se provádí na podnože určené pro jednotlivé ovocné druhy. Vhodné podnože jsou uvedeny v části 1 (Přehled kolekcí) této metodiky. Nově získané položky jsou vysazovány v karanténní školce, kde je sledován jejich zdravotní stav. Později jsou vysazeny do kolekce na trvalé stanoviště. Regeneraci GZ předpokládáme kolem 120 položek ročně. Počet je závislý na riziku poškození odrůd nepříznivými povětrnostními podmínkami (př. silné mrazy) a napadení kolekcí chorobami a škůdci. ZF MZLU připravuje metodiku pro úchovu GZ v kontejnerové kultuře pro omezení rizik virových a fytoplazmatických onemocnění. 7. Přehled spoluprací při práci s kolekcemi V rámci výměny odrůd spolupracuje VŠÚO Holovousy s partnerskými ústavy těchto zemí: Belgie, Bulharsko, Čína, Dánsko, Francie, Itálie, Indie, Jihoafrická republika, Jugoslávie, Kanada, Makedonie, Maďarsko, Německo, Nizozemí, Norsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina, USA, Velká Británie. VŠÚO Holovousy je zapojen do pracovní skupiny pro rod Prunus a Malus Evropského kooperačního programu pro uchování a výměnu genetických zdrojů rostlin. Spolupráce je zaměřena na vypracování mezinárodních unifikovaných klasifikátorů a na podchycení evidence uchovávaných genofondů v Evropě. Pokračuje spolupráce v rámci projektu EUFRIN, kde se hledají možnosti jak získat nové patentované odrůdy od šlechtitelů a stanovení podmínek pro hodnocení a publikování. MZLU vyvine aktivitu pro zapojení se do mezinárodní sítě genetických zdrojů rodu Prunus. 8. Přímá spolupráce s uživateli a další aktivity Uživateli genofondu jsou ovocnářské a školkařské podniky v ČR v rámci monitoringu nových odrůd pro zakládání ověřovacích výsadeb, instituce zabývající se studiem a šlechtěním ovocných druhů u nás a v zahraničí a vybrané zahrádkářské organizace. Probíhá také spolupráce s pěstiteli v okrajových pěstitelských zónách pro testování odolnosti genotypů teplomilných druhů k nepříznivým abiotickým faktorům (Plzeňsko, Valašsko). Jsou připravovány periodicky výstavy ovoce pro zájemce z řad pěstitelů, ale i uživatelů genofondu z výzkumných, šlechtitelských institucí a pedagogických ústavů. Je organizována celostátní degustace jablek pro širokou ovocnářskou veřejnost. 242

252 Plodinově specializované metodiky - díl III Výsledky hodnocení jsou zveřejňována v ročních zprávách o hodnocení genofondu a publikována v odborném tisku a vědeckých časopisech. 9. Literatura Paprštein, F.; Karešová, R.; Navrátil, M. Evaluation of PPV Symptoms on Plum Fruits. Acta Horticulturae, 2007, no. 734, p Paprštein, F.; Kloutvor, J.; Holubec, V. Fruit land races with island-like distribution in the Czech Republic. In: Plant Genetic Resources of Geographical and "other" Islands (conservation, evaluation and use for plant breeding). CNR-ISPAAM sez. Sassari Publisher, 2007, p ISBN Paprštein, F.; Kloutvor,J. Preservation of Fruit Landraces of the Czech Republic. Acta Horticulturae, 2007, no. 760, p Paprštein, F.; Matějíček, A.; Kloutvor, J. Hodnocení letních odrůd hrušně. Nové odrůdy ovoce. Holovousy: VŠÚO Holovousy s.r.o., 2007, s ISBN Paprštein, F.; Matějíček, A.; Kloutvor, J. Hodnocení podzimních odrůd hrušně. Nové odrůdy ovoce. Holovousy: VŠÚO Holovousy s.r.o., 2007, s ISBN Paprštein, F.; Blažek, J.; Bouma, J.; Matějíček, A.; Kloutvor, J. Hodnocení zimních odrůd hrušně. Nové odrůdy ovoce. Holovousy: VŠÚO Holovousy s.r.o., 2007, s ISBN Paprštein, F. Germplasm of Ribes in the Czech Republic. Acta Horticulturae, 2008, no. 777, p Paprštein, F.; Kloutvor, J.; Ludvíková, J.; Sedlák, J. Preservation of Local Landrances of Currant in Territory of the Czech Republic. Acta Horticulturae, 2008, no. 777, p Paprštein, F.; Kloutvor, J.; Sedlák, J. Dwarfing Rootstocks for Sweet Cherries. Acta Horticulturae, 2008, No. 795, p ISBN Paprštein, F. Prospective Pear Cultivars Bred in the Czech Republic. Acta Horticulturae, 2008, no. 800 (I), p Paprstein, F., Ludvikova, J. and Sedlak, J. Evaluation of a germplasm collection of highbush blueberry (Vaccinium corymbosum l.) in the Czech Republic. Acta Horticulturae, 2009, No. 810, p ISBN Paprštein, F.; Blažek, J.; Bouma, J. New Pear Cultivars from the Czech Republic. Acta Horticulturae, 2009, no. 814 (vol. 1), p ISBN Krška, B., Nečas, T., Ercizli, S., Huseyin, K., Yuzhu, W., Qi-zhi,. L. Apricot Germplasm resources of China, Turkey and Czech Republic. In Nesvadba, V., Vostřel, J. Use of Genetic 243

253 Plodinově specializované metodiky - díl III Resources of Cultivated Plants. Žatec: Hop Research Institute, Co. Ltd., Žatec, 2008, s ISBN Krška, B., Blažková, J., Vachůn, Z., Peňáz, R., Nečas, T., Klemšová, Z., Ondrášek, I., Letocha, T., Growing and breeding apricots in the Czech Republic. In Proceedings of "Armenian Apricot" International Conference. 1. vyd. Armenia, Yerevan: Limush-Printhouse, 2008, s Krška, B., Vachůn, Z., Nečas, T., Ondrášek, I. Šlechtění a výzkum meruněk na ZF v Lednici. In Trendy a tradice vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2008, s ISBN Krška, B., Oukropec, I., Ondrášek, I., Uher, J. Využití kolekcí broskvoní a meruněk v okrasném zahradnictví. In Havlíčková, K. Strom a květina - součást života. 1. vyd. Průhonice: VÚKOZ, 2007, s ISBN Krška, B., Vachůn, Z., Nečas, T., Ondrášek, I. Šlechtění a výzkum meruněk na ZF v Lednici. In Trendy a tradice vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2008, s ISBN Krška, B., Blažková, J., Vachůn, Z., Peňáz, R., Nečas, T., Klemšová, Z., Ondrášek, I., Letocha, T. Growing and breeding apricots in the Czech Republic. In Proceedings of "Armenian Apricot" International Conference. 1. vyd. Armenia, Yerevan: Limush-Printhouse, 2008, s Ondrášek, I., Odrůdy broskvoní a nektarinek významné pro pěstitelskou praxi. Zahradnictví č. 8, 2009, s. 8-10, ISSN

254 Plodinově specializované metodiky - díl III 7.8 Metodika práce s kolekcí chmele Pracoviště: Chmelařský institut s.r.o. Žatec Odpovědný řešitel: Ing. Vladimír Nesvadba, Ph.D. Spoluřešitelé: Ing. Josef Patzak, Ph.D. Ing. Karel Krofta, Ph.D. Žatec,

255 Plodinově specializované metodiky - díl III 1. Úvod V kolekci genetických zdrojů České republiky je zařazena i technická plodina CHMEL. Její využití je především v pivovarech, ale v posledních letech je velký zájem o některé chmelové látky z hlediska farmacie a biomedicíny Systematika rodu chmel Zařazení rodu chmele do botanické systematiky probíhalo neustálými změnami. LINNÉ zařadil rod chmel do čeledi morušníkovitých (Moraceae), další autoři rod chmel zařadili do čeledi kopřivovitých (Urticeae). V současné době je rod chmel zařazen do čeledi konopovitých (Cannabaceae) (RYBÁČEK, 1980). NEVE (1991) uvádí, že nelze jednoznačně zařadit rod chmel do určité čeledi, protože výsledky pokusů poukazují na příbuznosti k rodům dvou čeledí konopovitých (Cannabaceae) a kopřivovitých (Urticeae) Fylogeneze chmele VENT (1963) dělí chmel na 3 druhy: 1. Chmel otáčivý (Humulus lupulus L.) 2. Chmel japonský (Humulus japonicus Sieb. et Zucc.) 3 Chmel oplétavý (Humulus scandens Lour. et Merrill.), tento druh ze Střední Asie NEVE (1991) označuje Humulus yunnanensis a je pravděpodobně původní populací, ze které se chmel rozšířil do celého světa a poté vznikly jednotlivé suspecies a variety. KIŠGECI (2002) uvádí rozdělení druhu Humulus lupulus L. na tři poddruhy: 1. Chmel srdčitolistý (ssp. cordifolius Maxim.) 2. Chmel evropský (ssp. europaeus Ryb.) 3. Chmel novomexický (ssp. neomexicanus Nels. et Cockerell) RYBÁČEK (1991) rozdělil poddruh Humulus lupulus L. ssp. europaeus na tři variety: 1. zakrslý (var. irenea minima Blatt.) 2. planý (var. spontanea Ryb.) 3. kulturní (var. culta Ryb.) 2. Přehled kolekce Genetické zdroje chmele jsou uchovány v polní kolekci ex situ tzn., že všechny položky zařazené do kolekce jsou hodnoceny na stanovišti polní kolekce. V současné době není prováděno hodnocení in situ (mimo kolekce na původním stanovišti). Genetické zdroje chmele zařazené do unikátní kolekce jsou děleny dle způsobu získání do těchto skupin: 1. Krajové a primitivní formy. 2. Pěstované a restringované odrůdy. 3. Ostatní biologický materiál (nová šlechtění, význačné komponenty hybridů). 4. Plané chmele. Dle místa získání (jedná se o výměnu položek nebo expediční sběry planých chmelů) jsou v kolekci zastoupeny genetické zdroje: 1. Tuzemského původu. 2. Zahraničního původu. 3. Metody uchování Chmel je vytrvalá rostlina, která je na stanovišti desítky let (výkonnost produkčních porostů klesá po 15 až 20 letech v závislosti na genotypu). Genetické zdroje chmele byly vždy zařazeny do polní kolekce. V současné době se pro uchování kolekce chmele využívá metod in vitro rostlin nebo 246

256 Plodinově specializované metodiky - díl III kryokonzervaci. Plané chmele lze uchovat jako genetické zdroje na původním stanovišti a zde provádět jejich hodnocení. 3.1 Polní kolekce ex situ Založení polní kolekce je dle metodiky výsadby chmelnic (Fric a Beránek, 1997) a to ve sponu 300 cm meziřadí (dle mechanizační techniky) a mezi rostlinami je vzdálenost minimálně 80 cm a maximálně 120 cm. V polní kolekci jsou všechny položky množeny klonováním pro zachování genetické identity. Na stanovišti je každý genotyp po výsadbě udržován 15 až 20 let. Po této době je regenerován opět klonováním. Tento způsob uchování kolekce je nutný jak z důvodu hodnocení položek, tak z hlediska nižší frekvence genetických změn (mutací) než u následujících metod. 3.2 Původní stanoviště in situ V současné době není zahrnuto do kolekce hodnocení in situ. Dle uvedené metodiky se bude i toto hodnocení využívat a to při výběru planých chmelů na nalezených stanovištích. 3.3 In vitro Jedná se o metodu, která umožňuje uchování kolekce v umělém prostředí. Tato metoda je nákladově méně náročná, ale položky nelze hodnotit. Polní kolekce bude touto metodou duplicidní. Uchování in vitro bude prováděno dle zpracované metodiky Chmelařského institutu s.r.o. Žatec (Svoboda, 1991). 3.4 Kryokonzervace Metoda, která se po řešení této výzkumné problematiky více uplatňuje i u chmele. Jsou využívány závěry z řešeného výzkumného projektu NAZV MZe QF 3039 Založení kryobanky pro konzervaci vegetativních vrcholů brambor a chmele. 4. Metody hodnocení Metodika hodnocení jednoznačně uvádí jak hodnotit genetické zdroje chmele. Má dlouhodobý charakter, aby i po několika letech bylo možné vyhodnotit kolekci genetických zdrojů chmele, včetně dlouhodobých záznamů. Z tohoto důvodu je nutné metodiku každoročně dodržovat a případné změny provádět tak, aby nebyl narušen celkový charakter uvedené metodiky. Všechny metodiky pro hodnocení musí být dodržované, případné změny v metodice je nutné registrovat a především ověřit zda získané hodnoty budou zařazeny do shodných tříd jako u předešlé metodiky. 4.1 Postup zařazení nových položek Při zařazování nových položek do kolekce GZ chmele je nutné dodržovat tyto základní body: a) Kompletace informací o nové položce. b) Zaevidování pasportních dat do IS EVIGEZ. c) Rozmnožení získaného materiálu na min. počet 10 rostlin. d) Hodnotit zdravotní stav. e) Výsadba do izolované chmelnice. f) Předběžně popsat základní znaky. g) Připravit sadbu pro zařazení do aktivní kolekce. 4.2 Založení a hodnocení aktivní kolekce Nejdůležitější část hodnocení GZ chmele. Nové položky se získávají postupně. Zpravidla se po několika letech vysadí do aktivní kolekce k hodnocení, tato výsadba je v sérii (série I, série II. atd.). V této části je nutné dodržet tyto body: a) Výsadbu provést dle metodiky výsadby chmele. b) Výsadba aktivní kolekce bude ve 3 opakováních po 8 rostlinách. Současně zajistit zapojení porostu a chybějící rostliny průběžně doplňovat. c) V prvním roce pěstování se jednotlivé položky nehodnotí (nedosahují plné výkonnosti). 247

257 Plodinově specializované metodiky - díl III d) Hodnocení se provádí od druhého roku pěstování a to min. 5 let. Pokud budou v průběhu některého roku nepříznivé povětrnostní podmínky, které ovlivnily růst či vývoj rostlin chmele, je nutné hodnocení opakovat v následujícím roku. e) Hodnocení provádět pouze na základě Klasifikátoru chmele (Humulus lupulus L.), který je platný od roku 2000 (v roce 2008 byl doplněn o 2 znaky obsah xanthohumolu a DMX) a ve kterém jsou uvedeny tyto základní znaky: 1. Morfologické znaky 31 deskriptorů. 2. Biologické znaky 15 deskriptorů. 3. Hospodářské znaky 17 deskriptorů. 4. Dodatkové znaky 7 deskriptorů Celkem 73 deskriptorů Každý znak je hodnocen bodovou stupnicí, která má lichý počet tříd. Střední třída charakterizuje průměr daného znaku. V případě doplnění či oprav v Klasifikátoru chmele je nutné toto třídění zachovat. V Klasifikátoru chmele jsou vždy uvedeny metody hodnocení jednotlivých znaků. Je nutné tyto metody vždy dodržovat! f) Závěrečné výsledky (5 let hodnocení, 3 opakování) předat do IS EVIGEZ. g) Doplňkové údaje: - u položek bude provedena DNA analýza, na základě současné metodiky (Patzak, 2001, 2002, 2003, 2008) - velmi důležitý poznatek je přenos významných znaků z rodičů na potomstva, jedná se především o přenos chmelových pryskyřic (Nesvadba et al., 2003). h) Po uzavření hodnotící série se doporučuje publikovat dosažené výsledky ve vědeckém a odborném periodiku. 4.3 Depozitní kolekce Po hodnocení aktivní kolekce budou položky přesazeny do depozitní části polní kolekce. Všechny položky budou vždy v polní kolekci GZ chmele a to z těchto důvodů: 1. Je možné každoročně z každé položky poskytnout uživatelům vzorky ve formě chmelových hlávek a listů, popřípadě chmelové sádě. 2. Je možné každoročně využívat všechny položky pro křížení chmele. 3. Při extrémních podmínkách lze hodnotit důležité znaky (odolnost k mrazu, suchu či zamokření, odolnost vylamování pazochů při vichřici atd.). 4. Je možné odstranit zjištěné mutace, na stanovišti se projevují všechny znaky genotypu. Stručné zásady pro depozitní část polní kolekce GZ chmele: a) Výsadba dle metodiky výsadby chmele. b) Minimální počet 4 rostliny od každé položky. c) Vybrat soubor zajímavých (ve světě rozšířených) genotypů, které budou sledovány po celou dobu pěstování. Tím se určí stabilita výkonnosti, což je u chmele jeden z nejdůležitějších hospodářských znaků. d) Regenerace po 15 až 20 letech od výsadby. e) Duplikace všech materiálů v in vitro. 4.4 Plané chmele Velmi důležitá část genetických zdrojů chmele. V současné době je v kolekci GZ chmele zařazen vysoký počet planých chmelů, proto se této části musí věnovat zvýšená pozornost pro hodnocení znaků. Hlavní důvod hodnocení je ověření požadovaných znaků (řada znaků je ovlivněna prostředím). Z historie chmele je patrné, že se chmel pěstoval téměř na celém území České republiky (Beránek a Fric, 1994). Proto je nutné postupně v těchto lokalitách nalézt tyto původní rostliny, sledovat je a popřípadě zařadit do GZ chmele. Součástí je i sběr zahraniční, 248

258 Plodinově specializované metodiky - díl III kde jsou odlišné genotypy než v ČR a dle informací byly nalezeny plané chmele s vysokou odolností jak ke škůdcům a chorobám, tak i k vnějším podmínkám (sucho, vysoká hladina spodní vody atd.). Současně byly nalezeny genotypy s odlišným složením chmelových pryskyřic i silic. Tyto poznatky jsou uvedeny v řadě odborných publikací, např. (Hampton et al., 2002, Nesvadba et al., 2009). Sběr planých chmelů realizovat dle 3 základních etap Hodnocení planých chmelů na stanovišti Při hodnocení planých chmelů na stanovišti je nutné dodržovat tyto základní body: 1. Popis stanoviště. 2. Základní popis rostlin na stanovišti (max. 10 hlavních deskriptorů charakterizující popis rostlin), chemické analýzy chmelových hlávek. 3. Po 2 až 3 letech hodnocení vybrat genotypy jak typické pro danou oblast, tak geneticky zajímavé (odolnost, znaky které nejsou v GZ chmele). 4. Namnožit min. 8 rostlin pro výsadbu do pracovní kolekce Hodnocení planých chmelů v pracovní kolekci Pro zjištění znaků je nutné plané chmele vysadit do chmelnice, kde je umístěna pracovní kolekce. Řada znaků je polygenně založena a je ovlivněna prostředím, proto je nutné stanovené znaky na stanovišti ověřit i v polních podmínkách. V této části je nutné dodržovat tyto základní body: 1. Výsadba pracovní kolekce dle metodiky výsadby chmele. 2. Minimální počet je 4 rostliny od každého genotypu. 3. Hodnocení základních deskriptorů shodných jako na stanovišti. 4. Hodnocení bude prováděno min. 3 roky. 5. Analýza DNA. 6. Zpracovat souhrnné výsledky z jednotlivých lokalit Zařazení do polní kolekce GZ chmele Na základě výsledků z předešlých etap budou nové genotypy zařazeny do polní kolekce GZ chmele, dle následujících bodů: 1. Na základě dosažených výsledků vybrat nové genotypy do polní kolekce GZ chmele. 2. Protokolární zápis o předání planých chmelů do GZ chmele. 5. Regenerace Jak bylo výše uvedeno (3.1) je nutné po 15 až 20 letech provádět regeneraci jednotlivých položek v GZ chmele. Optimální bude provádět výsadbu v depozitní části vždy po ukončení hodnocení (celá série bude převedena do depozita) a po 15 až 20 letech opět regenerovat celou sérii. Regenerace bude provedena dle stručného uvedeného postupu: 1. Namnožení minimálně 15 ks sadby od každé položky 1. rok. 2. Následný rok vysadit min. 4 ks (ostatní balíčková sadba bude ponechána jako rezerva materiálu) sadby na náhradní pozemek 2. rok. 3. Pokud bude vysazený materiál v pořádku, vyorat staré rostliny v depozitní části (po sklizni tím bude zajištěna duplicita rostlin) 3. rok. 4. Regenerace půdy (kultivace, dusíkaté vápno, meziplodiny, hluboké kypření atd.) po dobu až 3 let a současně se budou ničit všechny zbytky původních rostlin 4. až 6. rok. 5. Množení sadbového materiálu pro výsadbu regenerovaných položek v depozitní části kolekce 6. rok. 6. Výsadba regenerovaných položek do depozitní části 7. rok. 7. Pokud bude vysazený regenerovaný materiál v pořádku, vyorat rostliny na náhradním pozemku (po sklizni bude zajištěna duplicita) 8. rok. 249

259 Plodinově specializované metodiky - díl III Pokud nebude k dispozici náhradní pozemek je možné namnožený materiál ponechat v balíčkové formě 2 roky a po jednoleté pauze vysadit na původní stanoviště. V tomto případě musí být regenerovaná položka vysazena na původní místo shodné položky. Dle uvedené metodiky je patrná vysoká náročnost regenerace GZ chmele, která bude trvat min. 8 let. Metodika zajišťuje originalitu původních rostlin a především připravenost pozemku pro výsadbu regenerovaného materiálu. Je nutné připomenout, že depozitní část bude duplicitní v in vitro pro případ nepříznivých povětrnostních vlivů. 6. Přehled spolupráce Smluvně je podložena spolupráce na kolekci GZ chmele s následujícími domácími pracovišti: 1. GB VÚRV Ruzyně - Koordinátor řešení Národního programu konzervace a využití genofondu rostlin (metodicka spolupráce, IS EVIGEZ atd.). 2. UMBR AV ČR České Budějovice - Molekulární testace biologického materiálu a studium genomu chmele. Studium virů a viroidů chmele. 3. Další spolupráce jedná se o spolupráci na základě společných výzkumných projektů. Např. ČZU Praha, ÚEBAV Olomouc, VÚPS Praha atd. Se zahraničními partnery spočívá spolupráce ve výměně vzorků genetických zdrojů chmele včetně základních identifikačních a popisných dat, ve vzájemné prohlídce a informovanosti o kolekcích. Dále se jedná o pracoviště, která spolupracují v oblasti sběru planých chmelů. Jedná se o tyto významné zahraniční pracoviště: 1. Institut za hmeljarstvo in pivovarstvo, Žalec, Slovinsko 2. Hopfenforschungsinstitut, Wolnzach, Německo 3. Institut Uprawy, Nawozénia i Gleboznawstwa, Pulawy, Polsko 4. Horticulture Research International, Ashford, Kent, Anglie 5. West-Vlaanderen Onderzoeks-en Voorlichtingscentrum voor Land-en, Tuinbouw, Belgie 6. Oregon Agricultural Experiment Station, Corvallis, USA 7. Washington State University, Irrigated Agriculture Research and Extension Centre, Prosser, USA 8. Agriculture Argi-Food, Research Centre, Saskatoon, Kanada 9. South Africa Breweries, Hop Farms (Pty) Limited, George, Jihoafrická republika 10. Severoosetijská státní univerzita, Vladikavkaz, Ruská federace 11. S.A. Espaňola de Fomento del lúpulo, Villannueva de Carrizo, León, Španělsko 12. Universidad de Oviedo, Department B.O.S., Oviedo, Španělsko 7. Přehled spolupráce s uživateli Rozsah a zaměření využití kolekce genetických zdrojů chmele je dán tím, že chmel je specifickou a maloplošnou plodinou. Nejrozsáhlejším je využití ve výzkumné činnosti na pracovišti Chmelařského institutu s.r.o. Žatec: 1. Výběr vhodných donorů výkonnosti a odolnosti 2. Vlastní provedení křížení v porostu kolekce 3. Odběr rostlinného materiálu pro potřeby virologie a biochemických testací 4. Výběr vzorků dle potřeb molekulární biologie 5. Odběr vzorků pro chemické analýzy a pivovarské testy Mimo vlastní pracoviště je účelná spolupráce s následujícími organizacemi: 1. ÚKZÚZ při odrůdovém zkušebnictví porovnání nových genotypů přihlášených do registračních pokusů s podobnými genotypy v zahraničí. 2. VÚPS při výzkumu chmelových genotypů v pivovarnictví. 250

260 Plodinově specializované metodiky - díl III 3. Chmelařství, družstvo Žatec při ověřování možnosti zavedení vybraných genotypů do praxe a především zpracování nových genotypů chmele. 4. SRS Žatec využívá společně s řešitelem GZ chmele pro identifikaci a projevu chorob u různých genotypů. 5. Vysokoškolská spolupráce ČZU Praha, VŠCHT Praha atd. výzkumné projekty Z dalších aktivit lze zvýraznit: 1. Demonstrační a školící význam (praxe, zahraniční návštěvy, školní exkurze atd.). 2. Studentská spolupráce (řešení diplomových a doktorandských prací) 3. Ostatní (vzorky hlávek v suchém i čerstvém stavu, sadba pro okrasné účely i drobné využití, výstavnictví). 8. Předávání genetických zdrojů chmele Při předání položek z kolekce GZ chmele musí být proveden protokolární zápis. Tím bude zaručena pro uživatele vzorků identita materiálu! 9. Literatura 1. BERÁNEK, F., FRIC, V.: Nezbytnost šlechtění vlastních odrůd chmele, Chmelařství, 1994 (7): FRIC, V., BERÁNEK, F.: Šlechtění chmele s obsahem nad 12 % alfa hořkých kyselin v roce 1996, Výroční zpráva Chmelařského institutu Žatec, HAMPTON, R., NICKERSON, G., WHITNEY, P., HAUNOLD, A.: Comparative chemical attributes of native North American hop, Humulus lupulus var. lupuloides E. Small. Phytochemistry 2002 (61): KIŠGECI, J.: Hmelj, Beograd, Partenon, NESVADBA, V., ČERNÝ, J., KROFTA, K.: Transfer of the hop (Humulus lupulus L.) alphabitter acid content to progenies of F1 and I1 generations in selected parental. Plant soil environ, 49, 2003 (6): NESVADBA V., BRYNDA M., PATZAK J., KROFTA K. Metodika pro udržení odrůdové čistoty chmelových porostů. Chmelařský institut s.r.o. Žatec NESVADBA V., KROFTA K.: Breeding of hop (Humulus lupulus L.) for biomedical and pharmaceutical purposes. 2nd ISHS International Humulus Symposium, 1-5 September 2008, Gent, Belgiím 8. NESVADBA V., PATZAK J., KROFTA K.: Variability of wild hops. Proceedings of the Scientific Commission I.H.G.C., July 2009 Leon, Poland: NEVE, R. A.: Hops, Chapman and Hall, PATZAK, J.: Comparison of RAPD, STS, ISSR and AFLP molecular methods used for assessment of genetic diversity in hop (Humulus lupulus L.). Euphytica 121: 9-18, PATZAK, J.: Characterization of Czech hop (Humulus lupulus L.) genotypes by molecular methods. Rostlinná výroba 48: , PATZAK, J.: Assessment of somaclonal variability in hop (Humulus lupulus L.) in vitro meristem cultures and clones by molecular methods. Euphytica 131: , RÍGR, A., FABEROVÁ, I.: Klasifikátor chmele Humulus lupulus L., RYBÁČEK, V. a kol.: Chmelařství, SZN Praha, SVOBODA, P.: Clonal propagation of hop in vitro. Rostlinná výroba (37) 1991: RYBÁČEK, V.: Hop Production, Elsevier Science Publishers, Amsterdam VENT, L. a kol.: Chmelařství organizace a technologie výroby, SZN Praha,

261 Plodinově specializované metodiky - díl III Příloha 1 Identifikace a charakterizace chmele pomocí molekulárně-genetických analýz Analýzy lze provádět pouze u čerstvých listů. V příloze 1 je uveden metodický postup identifikace rostlin (obrázek 1) nebo samčích a samičích genotypů (obrázek 2). Izolace DNA Z čerstvých mladých listů nebo zamražených vzorků zelených částí rostlin chmele se naváží po 1 g rostlinného materiálu. Vzorky se přenesou do vychlazené třecí misky a přelijí kapalným dusíkem. Potom se důkladně homogenizují tloučkem na jemný bílý prášek až do odpaření všeho dusíku. Rozdrcené vzorky se přenesou do označené 15 ml epruvety s předem napipetovanými 7 ml extrakčního pufru (1% CTAB, 50 mm Tris-HCl ph=8,0, 50 mm EDTA, 1,8 M NaCl, 0,1% 2-merkaptanol). Poté se dobře protřepou převracením a extrahují při 65 C ve vodní lázni po dobu 30 minut až 1 hod., během nichž se občas promíchají převracením. Po extrakci se do epruvety přidá 7 ml směsi chloroform + isoamylalkohol (24:1) a vzorky se homogenizují neustálým převracením na kývačce po dobu 10 minut. Poté se centrifugují 10 minut při 6000 rpm a pokojové teplotě. Po centrifugaci se supernatant přenese do nové označené 50 ml epruvety a k němu se přidají 2 U ribonukleázy A, pro degradaci RNA. Opatrně promíchané vzorky se inkubují při 37 C v termostatu po dobu 2 hod. Poté se DNA vysráží 2,5x objemem (17,5 ml) 96% etanolu (vychlazeného na -20 C) a několika převráceními. Vysrážené vlákno DNA se zachytí a namotá na odstřiženou pipetovou špičku a přenese do označené 1,5 ml Eppendorfky. Vzorky DNA se poté centrifugují 20 minut při rpm a 4 C. Zbylý supernatant se vylije a DNA pellet promyje 200 l 70% etanolu (vychlazeného na 20 C). Vzorky se opět centrifugují 2 minuty při rpm a 4 C. Supernatant se odpipetuje a vzorky se poté vysuší na vzduchu při pokojové teplotě po dobu 30 minut. Vyizolovaná DNA se rozpustí v 200 l sterilní redestilované vody přes noc v lednici. DNA se kvantifikuje absorbancí UV záření vlnové délky 260 nm na UV-VIS spektrofotometru a její kvalita se hodnotí spektrální analýzou absorbance. Pro další použití se DNA skladuje v mrazícím boxu při 20 C. Další relativně rychlou alternativou izolace DNA, i když též nákladnější, je využití DNeasy Plant mini kitu od firmy Qiagen (SRN). Z čerstvých vzorků se naváží 100 mg rostlinné hmoty a přenese do vychlazené třecí misky. Vzorky se přelijí tekutým dusíkem a rozdrtí tloučkem na jemný prášek. Po odpaření dusíku se prášek přenese do označené 1,5 ml Eppendorfky s 400 l extrakčního pufru AP1 a 4 µl RNázy A. Vzorek se poté zhomogenizuje vortexováním a je inkubován při 65 C v ohřívacím bloku po dobu 10 minut. Poté se do mikrozkumavky přidá 130 µl pufru AP2, vzorek se zamíchá a inkubuje 5 minut na ledu. Po inkubaci se vzorky přenesou do QIAshredder kolonek a centrifugují při rpm po dobu 2 minut při pokojové teplotě. Proteklý supernatant se poté přenese do nové označené Eppendorfky a k němu se přidá poloviční množství (225 µl) pufru AP3 a celý objem (450 µl) 96% etanolu. Vzorek se zhomogenizuje pipetováním a nanese postupně na DNeasy kolonku. Vzorky se poté centrifugují při rpm 1 minutu při pokojové teplotě. Kolonka se vyjme ze sběrné 2 ml zkumavky, ze které se poté vylije proteklý supernatant, kolonku vrátí zpět a celý proces se opakuje se zbytkem extraktu. Po centrifugaci a vylití supernatantu se do kolonky napipetuje 500 µl promývacího pufru AW a opět se vzorek centrifuguje při rpm 1 minutu při pokojové teplotě. Po centrifugaci a vylití supernatantu se znovu do kolonky napipetuje 500 µl promývacího pufru AW a opět se vzorek centrifuguje při rpm 2 minuty při pokojové teplotě, aby došlo k důkladnému vysušení vazebné membrány. Kolonka se poté přenese do nové označené 1,5 ml Eppendorfky a na střed membrány se napipetuje 100 µl pufru EB. Kolonka se nejprve inkubuje 5 minut, pro kvalitní rozpuštění DNA, a poté centrifuguje při rpm 1 minutu při pokojové teplotě. Celý proces eluce se opakuje s dalšími 100 µl pufru EB. Proteklá vyizolovaná rozpuštěná DNA se skladuje pro další použití v mrazícím boxu při -20 C. Dalším kitem, který je možno použít pro izolaci DNA z rostlin chmele pro následnou specifickou PCR analýzu je Extract-N-Amp Plant PCR kit od firmy Sigma-Aldrich (USA). Bohužel tato metoda není stoprocentně spolehlivá a je též dosti nákladná, avšak je ze všech metod nejrychlejší. K izolaci se využije pouze malého listového disku o průměru 5 mm. Listový disk se vyřízne lihem sterilovanou děrovačkou papíru a umístí do sterilní 0,5 ml amplifikační mikrozkumavky. Ke vzorku se přidá 100 µl extrakčního pufru a vzorek se poté inkubuje ve vařící vodní lázni po dobu 10 min. Po ochlazení v ledu se ke vzorku přidá 100 µl ředícího pufru a vzorek se zhomogenizuje vortexováním. Takto připravený vzorek DNA je přímo používán v PCR reakci a lze jej skladovat při 2 8 C v lednici pro další použití. 252

262 Plodinově specializované metodiky - díl III Molekulární metody 1. STS metoda STS metoda vychází plně z publikovaných primerových kombinací a podrobných protokolů. Tato analýza je u nás zavedena jako standardní metoda genotypizace chmele (Patzak, 2002). K analýze se použijí primerové kombinace pro lokusy B72WF2/R2 a 193F3/R3 publikované Tsuchiya et al. (1997), dále primerová kombinace I podle Araki et al. (1998) a 1 a 2 podle Murakami (1998). STS reakční směs (25 l) se skládala z 50 ng templátové genomové DNA, 1x PCR master mixu (10 mm Tris-HCl, 50 mm KCl, 1,5 mm MgCl 2, 200 µm dntps, 1,25 U termostabilní Taq DNA polymerázy) (Qiagen, SRN) a 1,6 µm primeru v kombinaci. Pro PCR amplifikace jsou používány Genius thermocycler (Techne, Cambridge, UK) a TGradient thermocycler (Biometra, Goettingen, FRG). Vzorky se nejprve denaturují 3minutovou inkubací při 94 C. Polymerázová řetězová reakce má následující časový a teplotní profil: 35 cyklů - denaturace 30 s při 94 C, annealing primerů 60 s při 60 C resp. 65 C a elongace 105 s při 72 C. PCR se ukončí závěrečnou 10minutovou elongací při 72 C a zchlazením na 4 C. 2. SSR metoda SSR metoda vychází plně z publikovaných primerových kombinací a podrobných protokolů nalezených specifických mikrosatelitních lokusů. SSR reakční směs (25 l) se skládá z 50 ng templátové genomové DNA, 1x PCR master mixu (10 mm Tris-HCl, 50 mm KCl, 1,5 mm MgCl 2, 200 µm dntps, 1,25 U termostabilní Taq DNA polymerázy) (Qiagen, SRN) a 1,6 µm primeru v kombinaci. Pro PCR amplifikace jsou používány Genius thermocycler (Techne, Cambridge, UK) a TGradient thermocycler (Biometra, Goettingen, FRG). Vzorky se nejprve denaturují 3minutovou inkubací při 94 C. Polymerázová řetězová reakce má následující časový a teplotní profil: 26 až 35 cyklů - denaturace 30 s při 94 C, annealing primerů 60 s při 54 C až 65 C a elongace 90 s při 72 C. PCR ukončí závěrečnou 10minutovou elongací při 72 C a zchlazením na 4 C. 3. Identifikace pohlaví pomocí PCR Pro molekulární identifikaci pohlaví pomocí PCR je v našich experimentech (Patzak et al., 2002) otestován a optimalizován postup, jenž amplifikuje specifický 1,15kb DNA fragment z Y chromosomu samčích rostlin chmele (Humulus lupulus L.). Tento fragment je však specifický pouze pro evropské a americké chmele a nevyskytuje se na Y chromozomu samčích rostlin z Japonska. Další sekvencí, jež se nám osvědčila při detekci pohlaví, je specifický 684 pb DNA fragment AJ Na této sekvenci se navrhnou dvě sady primerů, jež v PCR reakci amplifikují produkty 684 pb a 520 pb, respektive 350 pb. PCR reakční směs (25 l) se skládá z 50 ng templátové genomové DNA, 1x PCR master mixu (10 mm Tris-HCl, 50 mm KCl, 1,5 mm MgCl 2, 200 µm dntps, 1,25 U termostabilní Taq DNA polymerázy) (Qiagen, SRN) a 1,6 µm primeru v kombinaci. Vzorky se nejprve denaturují 3minutovou inkubací při 94 C. Polymerázová řetězová reakce má následující časový a teplotní profil: 35 cyklů - denaturace 30 s při 94 C, annealing primerů 60 s při 54 C a elongace 90 s při 72 C. PCR ukončí závěrečnou 10minutovou elongací při 72 C a zchlazením na 4 C. Při izolaci DNA pomocí Extract-N-Amp Plant PCR kitu od firmy Sigma-Aldrich (USA) je výhodné použít REDExtract-N-Amp PCR mix pro přípravu reakční směsi, která dále obsahuje 30 ng každého primeru a 4 l extrahované DNA. Teplotní a časový profil reakcí je pro všechny použité chemikálie shodný. 3. AFLP metoda AFLP metoda vychází z metodiky popsané Zabeau a Vos, modifikované Patzakem (2001) pro chmel. Hlavní modifikací je využití neznačených primerů ani nukleotidů. Genomová DNA (0,75 µg) se nejprve rozštěpí 5 U restrikční endonukleázy EcoRI (Roche Molecular Biochemicals, SRN) v 1x SuRe/Cut pufru A (33 mm Tris-acetát, 10 mm octan hořečnatý, 66 mm octan draselný, 0,5 mm dithithreitol, ph=7,9) 2hodinovou inkubací v ohřívacím bloku při 37 C. Poté se DNA rozštěpí 5 units restrikční endonukleázou Tru9I (Roche Molecular Biochemicals, SRN), jež je izoschizomer restrikční endonukleázy MseI a je do reakční směsi přidána již na začátku reakce, 2hodinovou inkubací v ohřívacím bloku při 65 C. Celá reakční směs (50 l) rozštěpených fragmentů DNA se použije k navázání specifických adaptorů na jednotlivé přesahující konce DNA. Ligační směs (60 l) se skládá z rozštěpených fragmentů DNA, 50 pmol MseI adaptoru, 5 pmol EcoRI adaptoru, 1 U T4 DNA ligázy (Promega, USA) a 1x ligačního pufru (30 mm Tris-HCl ph=7,8, 10 mm MgCl 2, 10 mm dithiothreitol, 1 mm ATP). Ligace probíhá po dobu 2 hodin při 20 C. Restrikční fragmenty s navázanými adaptory se poté naředí přidáním 140 l sterilní redestilované vody. Pro štěpení DNA lze použít různé kombinace restrikčních nukleáz, když v naší laboratoři se ověřují kombinace Taq1 + ApaI a PstI + MseI. Při PCR reakci se nejdříve provede preselektivní amplifikace restrikčních fragmentů. Reakční směs (20 l) se skládá z 20 ng rozštěpené genomové DNA, 1x reakčního pufru (10 mm Tris-HCl ph=8,3, 50 mm KCl, 1,5 mm MgCl 2, 0,001% gelatin), 200 µm dntps, 30 ng MseI preselektivního primeru (5 GATGAGTCCTGAGTAA-C 3 ) a EcoRI preselektivního primeru (5 GACTGCGTTACCAATTC-A 3 ), 0,5 U termostabilní AmpliTaq 253

263 Plodinově specializované metodiky - díl III Gold DNA polymerázy (Applera, USA). Vzorky se nejprve denaturují 9minutovou inkubací při 94 C. Polymerázová řetězová reakce má následující časový a teplotní profil: 20 cyklů - denaturace 30 s při 94 C, annealing primerů 60 s při 56 C a elongace 60 s při 72 C. PCR se ukončí závěrečnou 10minutovou elongací při 72 C a zchlazením na 4 C. Poté se provede selektivní amplifikace restrikčních fragmentů. Reakční směs (20 l) je složena z 2 l 1/20 ředěných preamplifikovaných restrikčních fragmentů DNA, 1x reakčního pufru (10 mm Tris-HCl ph=8,3, 50 mm KCl, 1,5 mm MgCl 2, 0,001% gelatin), 200 µm dntps, 30 ng MseI selektivního primeru a EcoRI selektivního primeru, 0,5 U termostabilní AmpliTaq Gold DNA polymerázy (Perkin Elmer, USA). V selektivních AFLP reakcích se použije 5 různých kombinací primerů, jež jsou uvedeny v tabulce č.4. Vzorky se nejprve denaturují 9 minutovou inkubací při 94 C. Polymerázová řetězová reakce má následující časový a teplotní profil: 13 cyklů - denaturace 30 s při 94 C, annealing primerů 60 s při 65 C - 0,7 C po každém cyklu, a elongace 60 s při 72 C; 23 cyklů - denaturace 30 s při 94 C, annealing primerů 60 s při 56 C a elongace 60 s při 72 C. PCR se ukončí závěrečnou 10minutovou elongací při 72 C a zchlazením na 4 C. Elektroforéza K elektroforetickým analýzám se použije horizontální agarózové elektroforézy (Owl Scientific, USA). PCR produkty se smísí s 6x nanášecím pufrem (10 mm trishcl ph=8,0, 50 mm EDTA, 50% glycerin, 0,25% bromfenolová modř) a separují na 1,5% až 2% agarózovém (SeaKem LE, FMC Bioproducts, UK) gelu v TBE pufru (90 mm Tris-borát, 2 mm EDTA ph=8,0) při napětí 2 V/cm (Power-Pac 300, BioRad, USA). Dobře rozdělené produkty se barví v gelu 5 l SYBR Green I (FMC Bioproducts, UK), ředěném 1: v 0,5xTBE pufru, po dobu 15 minut na rotační třepačce (Stuart Scientific, UK) při pokojové teplotě. Obarvené DNA produkty se vizualizují UV zářením vlnové délky 302 nm na UV transiluminátoru (TMW-20, UVP, USA) a fotografují CCD kamerou (UVP, UK) přes hardwarové a softwarové rozhraní do paměti osobního počítače (v TIFF formátu). K elektroforetickým analýzám AFLP a SSR produktů a některých produktů STS reakcí se použije vertikální sekvenační polyakrylamidové elektroforézy (Owl Scientific, USA). AFLP produkty se smísí s 2x nanášecím pufrem (98% formamid, 10 mm EDTA, 0,25% bromfenolová modř, 0,25% xylencyanolová modř) a denaturují inkubací v ohřívacím bloku po dobu 3 minut při 90 C. Poté se produkty zchladí na ledu a separují v 5% polyakrylamidovém (Sigma-Aldrich, USA) gelu (1xTBE pufr, 8M močovina, 5% akrylamid + bis-akrylamid 24:1, 0,1% TEMED, 0,02% persíran amonný) v gradientu TBE pufru při výkonu zdroje 45W (OSP-3000LP, Owl Scientific, USA). Polyakrylamidové gely dobře rozdělených AFLP produktů se poté barví podle protokolu SILVER SEQUENCE DNA sekvenačního systému (Promega, USA). Na skle navázaný (silan A 174, Merck, SRN) polyakrylamidový gel se nejprve fixuje 10% kyselinou octovou po dobu 20 minut za mírného míchání na třepačce (358 S, Elpan, Polsko). Poté se gel vypere v dostatečném množství (1 l) redestilované vody třikrát po dobu 2 minut. Dobře okapaný gelsel poté barví v barvícím roztoku (0,1% AgNO 3, 0,05% formaldehyd) po dobu 30 minut za mírného míchání na třepačce. Poté se dobře okapaný gel krátce (5 s) omyje redestilovanou vodou a umístí do roztoku vývojky (3% Na 2 CO 3, 0,05% formaldehyd, 40 M Na 2 S 2 O 3 5H 2 O). Když jsou všechny produkty dobře obarveny, reakce se zastaví stejným objemem 10% kyseliny octové. Po 3 minutách se gel vyjme z roztoku a vypere v redestilované vodě dvakrát po dobu 2 minut. Gel se poté vysuší na vzduchu ve tmě. Vysušený gel se poté, pro zvýraznění kontrastu a dokumentaci, přefotografuje pomocí negatoskopu (View Master 101D, Pehamed, SRN) na duplikační fotografický film (Typon TR-DO 18, Promega, USA). 254

264 Plodinově specializované metodiky - díl III Obrázek 1: Elektroforetická analýza amplifikovaných produktů STS reakcí primerových kombinací a) B72WF2/R2 (Tsuchiya et al. 1997), b) I. (Araki et al. 1998), c) 1a d) 2 (Murakami 1998) českých povolených klonů a odrůd a novošlechtění. O Osvaldův klon 72, B Bor, S Sládek, P Premiant, A Agnus. a) b) 700 pb 600 pb 500 pb 400 pb 300 pb 200 pb M1 O B S P A M2 M1 O B S P A M2 676 pb 517 pb 460 pb 396 pb 350 pb 222 pb 179 pb 300 pb 350 pb 200 pb 222 pb 179 pb 126 pb c) M1 O B S P A M pb 1500 pb 1605 pb 1000 pb 900 pb 800 pb 700 pb 600 pb 500 pb 400 pb 1198 pb 676 pb 517 pb 460 pb 396 pb 350 pb d) M1 O B S P A M pb 1500 pb 1000 pb 900 pb 800 pb 700 pb 600 pb 500 pb 400 pb 1605 pb 1198 pb 676 pb 517 pb 460 pb 396 pb 350 pb 255

265 Plodinově specializované metodiky - díl III Obrázek 2: Elektroforetická analýza amplifikovaných produktů PCR reakcí primerových kombinací a) STS- 684a, b) STS-684b (Danilova a Karlov, 2004) a c) SEIG (Polley et al. 1997) samčích a samičích rostlin chmele. c) a) b) 1605 pb 1198 pb 676 pb 517 bp 460 bp 396 bp 350 bp 222 pb 179 pb 126 pb 1605 pb 1198 pb 676 pb 517 bp 460 bp 396 bp 350 bp 222 pb 179 pb 126 pb M2 M2 M1 M pb 1000 pb 800 pb 600 pb 500 pb 400 pb 300 pb 200 pb 100 pb 1500 pb 1000 pb 800 pb 600 pb 500 pb 400 pb 300 pb 200 pb 100 pb M1 M pb 1500 pb 1000 pb 500 pb 400 pb 300 pb 200 pb 100 pb 1605 pb 1195 pb 676 pb 517 bp 350 bp 222 bp 179 bp 256

266 Plodinově specializované metodiky - díl III Příloha 2 Metody chemických analýz chmelových hlávek I. ALFA KYSELINY A JEJICH ANALYTICKÉ STANOVENÍ Alfa kyseliny, které společně s beta kyselinami patří ke specifickým složkám chmelových pryskyřic, jsou z pivovarského hlediska nejdůležitější složkou chmele. Senzoricky jsou alfa kyseliny v čistém stavu bez chuti a vůně. Při výrobě piva se ve fázi chmelovaru izomerují na tzv. iso-alfa kyseliny, které jsou hlavním nositelem hořkosti piva. Alfa kyseliny jsou tvořeny směsí několika analogů humulonu. V přirozených směsích alfa kyselin převládají kohumulon, humulon a adhumulon. Beta kyseliny se od alfa kyselin strukturně liší přítomností dalšího isopen-tenylového postranního řetězce na 6. uhlíku aromatického jádra. Podobně jako alfa kyseliny se i beta kyseliny vyskytují ve směsi několika analogů, z nichž nejvíce jsou zastoupeny kolupulon, lupulon a adlupulon (obr. 1). Analytické metody stanovení alfa kyselin lze obecně rozdělit na skupinové a specifické. Struktura alfa kyselin poskytuje fyzikální základ řadě metod jejich analytického stanovení. Například dvojné vazby v šestičlenném cyklickém jádru způsobují silnou absorpci UV záření. Spektrofotometrické stanovení se výhodně spojuje s předseparací složek (např. hořkých kyselin) metodou kapalinové chromatografie nebo kapilární elektroforézy. Určitá skupina měkkých pryskyřic se sráží solemi dvojmocného olova za vzniku žluté sraženiny. Tato srážecí reakce je podstatou titračních metod stanovení alfa kyselin. Titrační a gravimetrické metody Princip titračních a gravimetrických metod je založen na srážecí reakci alfa kyselin s ionty dvojmocného olova ve formě methanolického roztoku octanu olovnatého, při níž se tvoří žlutá sraženina humulonátu olovnatého. Původně se množství sraženiny stanovovalo vážkově. Později byl tento zdlouhavý a pracný způsob nahrazen konduktometrickou titrací. Výsledek titračního stanovení, označovaný jako konduktometrická hodnota chmele (KH), se vyjadřuje v % hmotnostních. Typický průběh titrační křivky je uveden na obr. 2. Délka vodorovné větve je úměrná obsahu alfa kyselin ve zkoumaném vzorku. Přestože princip stanovení je poměrně jednoduchý, má celý analytický postup několik kritických operací, které významně ovlivňují výsledek analýzy. Klíčovou operací je extrakce chmelových pryskyřic. Převedení hořkých látek do roztoku se provádí extrakcí vhodným rozpouštědlem za mechanického míchání. Z organických rozpouštědel se nejčastěji používá methanol, diethyléter, dichlormethan, toluen a isopropylalkohol dávkované samostatně nebo v kombinaci s vodnými roztoky kyselin, zásad nebo pufrů. Dalším úskalím titračních metod je selektivita srážecí reakce. Octanem olovnatým se sráží nejen alfa kyseliny, ale i některé minoritní složky chmelových pryskyřic (např. deoxy-alfa kyseliny, humulinony). Olovnaté ionty mohou rovněž reagovat i s jinými složkami rostlinného extraktu. Hlavním motivem pro existenci různých titračních metod jsou pokusy najít optimální kompromis mezi kvantitativním rozpouštěním alfa kyselin na jedné straně a omezením extrakce balastních látek na straně druhé. Přes zatížení řadou systematických chyb jsou titrační metody pro svou jednoduchost a rychlost v praxi velmi rozšířené. Spektrofotometrické metody Základem spektrofotometrického stanovení hořkých kyselin je schopnost chmelových pryskyřic absorbovat světlo v UV oblasti. Absorpce světla chmelovými pryskyřicemi je silně závislá na použitém rozpouštědle, ph roztoku, a z tohoto důvodu je nutno spektrofotometrická měření provádět za přesně definovaných podnímek ph v kyselé nebo alkalické oblasti. Absorpční spektra alfa a beta kyselin v kyselém a alkalickém prostředí jsou uvedena na obr. 3. Z obrázku je patrné, že absorpční spektra alfa a beta kyselin jsou natolik rozdílná, že je možno stanovit obě skupiny látek vedle sebe. Při vlastním stanovení se proměřují absorbance toluenového extraktu při vlnových délkách 325 nm (λ max. pro alfa kyseliny), 355 nm (λ max. pro beta kyseliny) a 275 nm (λ min. pro alfa a beta kyseliny). Naměřené hodnoty se dosazují do regresních rovnic. Tato metoda se v Evropě příliš nepoužívá, běžnější je v USA, kde byla vypracována. Je obsažena výhradně v metodice ASBC pod označením Hops-6. Metoda je vhodná 257

267 Plodinově specializované metodiky - díl III především pro čerstvé chmele. U starších chmelů přesnost stanovení klesá, protože se mění tvar absorpčních spekter chmelových pryskyřic. Kapalinová chromatografie Měření obsahu alfa kyselin kapalinovou chromatografií (HPLC) je jednou ze specifických metod stanovení těchto látek ve chmelu a chmelových výrobcích. Na rozdíl od jiných metod však umožňuje přesné stanovení těchto látek i ve starších chmelech. Principem metody je chromatogra-fické dělení chmelových pryskyřic získaných vhodnou extrakcí chmele na analytické koloně a následná detekce jednotlivých složek na principu absorpce UV světla. Jedná se v podstatě o metodu spektrofotometrickou. Při analýze se kromě obsahu alfa kyselin stanoví i obsah beta kyselin a zastoupení hlavních analogů. Volbou experimentálních podmínek lze dosáhnout rozdělení alfa a beta kyselin na čtyři až šest analogů. Při dělení na čtyři analogy se u alfa kyselin separuje kohumulon, kdežto humulon a adhumulon se eluují jako jeden chromatografický pás (obr. 4). Stejným způsobem se separují i beta kyseliny. Podobně jako u titračních metod, i u metod chromatografických lze v literatuře nalézt řadu modifikací, které se liší způsobem přípravy vzorku a parametry chromatografického stanovení (typ a rozměry analytické kolony, složení mobilní fáze, způsob eluce, vlnová délka detekce). Mobilní fáze se převážně skládá ze směsi methanol-voda nebo acetonitril-voda, doplněná fosfátovým pufrem nebo vhodným iontopárovým činidlem. Jako separační materiály se dnes výhradně používají sorbenty na bázi silikagelu s reverzní fází (RP C 18 ) s dodatečnou deaktivací zbytkových silanolových skupin, tzv. end-capping. Standardizovanou HPLC metodou je v analytice EBC metoda s označením 7.7. Ke kvantitativnímu stanovení alfa a beta kyselin se používá certifikovaný chmelový extrakt s deklarovaným obsahem hořkých kyselin. Jeho stabilita je pravidelně kontrolována mezinárod-ními kruhovými testy. II. STANOVENÍ ALFA A BETA KYSELIN VE CHMELU A CHMELOVÝCH EXTRAKTECH METODOU HPLC (EBC 7.7) a) Podstata zkoušky a oblast použití Metoda specifikuje podmínky stanovení chmelových pryskyřic vysokotlakou kapalinovou chromatografií (HPLC, high pressure liquid chromatography) v hlávkovém i mletém chmelu, chmelových peletách a běžných chmelových extraktech. Chmel a výrobky z mletého chmele Alfa a beta kyseliny jsou ze chmele a chmelových produktů extrahovány směsí diethyl-éther-methanol a zředěným roztokem kyseliny chlorovodíkové. Chmelové pryskyřice, vyextrahované do étherové fáze, se dělí na chromatografické HPLC koloně s reverzní fází a jsou spektrometricky detekovány při vlnové délce 314 nm. Chmelové extrakty Chmelové extrakty se rozpouštějí v methanolu. Alfa a beta hořké kyseliny jsou děleny na HPLC koloně s reverzní fází a spektrofotometricky detekovány při vlnové délce 314 nm. b) Chemikálie, laboratorní zařízení mlýnek na chmel diethyléther, prostý peroxidů, p.a. analytické váhy, přesnost 0,1 mg methanol, p.a. Třepačka kyselina fosforečná, p.a. (c = 85 %) ultrazvuková lázeň mobilní fáze: methanol:voda:kyselina fosforečná skleněné láhve, 250 ml s těsným šroubovacím odměrné baňky o objemu 50 a 100 ml uzávěrem analytická HPLC kolona - doporučuje se Nucleosil 250 chmelový extrakt o standardním složení jako vnější x 4 mm, RP C18, 5 m, Macherey-Nagel, Germany, standard se známým obsahem hořkých kyselin No , Hops. kapalinový chromatograf, vybavený UV nebo DAD detektorem a počítačovou datastanicí 258

268 Plodinově specializované metodiky - díl III c) Pracovní postup I) Příprava kalibračního roztoku chmelového extraktu Kalibrační extrakt pro stanovení alfa a beta kyselin kapalinovou chromatografií pod označením ICE 2 lze zakoupit u Labor Veritas, Engimattstrasse 11, CH-8059 Zürich, Švýcarsko ( Vzorek extraktu se nejprve zhomogenizuje. Odváží se takové množství extraktu, které obsahuje přibližně 0,5 g veškerých pryskyřic. Odvážený extrakt (m cs ) se vloží do 50 ml kádinky, přidá 30 ml methanolu a v ultrazvukové lázni rozpustí. Roztok se kvantitativně převede do 100 ml odměrné baňky a doplní methanolem po rysku. Obsah baňky se důkladně promíchá. Do odměrné baňky o objemu 50 ml se odpipetuje 10 ml tohoto roztoku a doplní methanolem po rysku. Obsah baňky se znovu důkladně promíchá. Vzorek je tak připraven pro chromatografické stanovení. Roztok kalibračního standardu je stabilní minimálně po dobu jednoho měsíce, pokud je skladován v mrazícím boxu při teplotě 18 C. Kalibrace musí být provedena alespoň dvakrát, a to před a po měření souboru vzorků. II) Chmel a výrobky z mletého chmele (granule) Hlávkový chmel nebo chmelové pelety se rozemelou na vhodném mlýnku. Odváží se přesně 10 gramů jemně mletého vzorku (m S ) do 250 ml skleněné láhve. Přidá se 20 ml methanolu, 100 ml dietylétheru a 40 ml kyseliny chlorovodíkové (c = 0,1 mol/l). Láhev se pevně uzavře a obsah se intenzivně třepe na třepačce po dobu 40 minut. Po vytřepání se nechá láhev stát v klidu alespoň 10 minut, aby se fáze oddělily. Do 50 ml odměrné baňky se odpipetuje 5 ml horní vyčeřené étherové fáze a obsah baňky se doplní methanolem po rysku. Obsah baňky se opatrně promíchá a zfiltruje přes vhodný filtr. Roztok je poté připraven k chromatografické analýze. Vzorky musí být uchovávány při nízkých teplotách a chráněny před světlem. Jsou stabilní po dobu 24 hodin. III) Chmelový extrakt Vzorek chmelového extraktu se připravuje stejně jako kalibrační extrakt. Hmotnost vzorku se vyjadřuje ve výpočtech jako m S. IV) Chromatografické stanovení Uvede se do chodu kapalinový chromatograf (obr. 5). Průtok mobilní fáze o složení methanol:voda:kyselina fosforečná 900:180:5 (obj:obj:obj) se nastaví na 0,8 ml/minutu. UV detektor se nastaví na 314 nm, teplota termostatu na 40 C. Zkontroluje se správná funkce celého systému (těsnost spojení, únik mobilní fáze, teplota termostatu kolony, nastavení vlnové délky detektoru, stabilita tlaku mobilní fáze v systému). Objem nástřiku vzorku je 10 µl. Chromatografická kolona se před nástřikem prvního vzorku kondicionuje průtokem mobilní fáze až do ustálení linie základní čáry, tj. přibližně 30 minut. Pokud je zařízení připraveno, provede se nástřik prvního vzorku. Analýza hořkých kyselin trvá přibližně 20 minut. Typický chromatogram analýzy alfa a beta kyselin v hlávkovém či granulovaném chmelu je uveden na obr. 5. Eluční systém rozděluje hořké kyseliny na 4 složky: kohumulon, humulon a adhumulon, kolupulon, lupulon a adlupulon. V uvedeném pořadí se postupně eluují v přibližných časech od 8. do 20. minuty. d) Vyhodnocení výsledků Obsah jednotlivých složek kohumulonu, humulonu a adhumulonu, kolupulonu, lupulonu a adlu-pulonu se vypočte z ploch elučních pásů jednotlivých analogů hořkých kyselin ve vzorku kali-bračního extraktu a vzorku chmele z následujícího vztahu /11/. c i = F.m CS.c IC.A j /m S.A IC /11/ c i = F = m CS = c IC = A j = m S = A IC = koncentrace složky i ve vzorku vyjádřená v % hm. faktor ředění, F = 1 pro chmelové extrakty, F = 2 pro hlávkový a granulovaný chmel hmotnost kalibračního extraktu (g) koncentrace složky i v kalibračním extraktu vyjádřená v % hm. plocha elučního pásu složky i ve vzorku hmotnost vzorku (g) plocha elučního pásu složky i v kalibračním roztoku 259

269 Plodinově specializované metodiky - díl III Obsah alfa hořkých kyselin Cα se vyjádří jako hmotnostní podíl součtu obsahu jednotlivých analogů alfa hořkých kyselin, kohumulonu, humulonu a adhumulonu. Stejným způsobem se vyjádří i celkový obsah beta hořkých kyselin jako součet obsahu kolupulonu, lupulonu a adlupulonu. Obsah alfa a beta hořkých kyselin se vyjadřuje v hmotnostních procentech na jedno či dvě desetinná místa. e) Poznámky a) Za elučním pásem kohumulonu se objevuje malý pík (deoxyhumulon), který je důležitý jako test správného a postačujícího dělení jednotlivých složek hořkých kyselin chmele. Tento malý eluční pás musí být od elučního pásu kohumulonu oddělen. Nedostatečná separační účinnost chromatografického systému se nejvíce projevuje právě u těchto dvou složek. b) Rychlost eluce hořkých kyselin lze podstatně ovlivnit přídavkem methanolu či vody do mobilní fáze. Přídavek methanolu eluci zkracuje, přídavek vody eluci zpomaluje. d) Podíl kohumulonu v alfa kyselinách je odrůdovým parametrem. Ve většině komerčních odrůd chmele se podíl kohumulonu pohybuje v rozmezí 15 až 40 % rel. Vzhledem k tomu, že intervaly podílu kohumulonu se mezi odrůdami překrývají, nelze tímto způsobem odrůdu určit jednoznačně, ale lze provést skupinové zařazení. Velmi užitečným identifikačním parametrem odrůd je obsah xanthohumolu a odvozený podílový ukazatel obsahu xanthohumolu a alfa kyselin. III. STANOVENÍ OBSAHU XANTHOHUMOLU A DESMETHYLXANTHOHUMOLU Princip metody Xanthohumol je ze chmele a upravených chmelových výrobků extrahován směsí diethyléteru a methanolu okyselenou zředěnou kyselinou chlorovodíkovou. Získaný extrakt se dělí na chromatografické koloně. Prenylflavonoidy eluované z kolony je spektrometricky detekován při vlnové délce 370 nm. Pracovní postup Pracovní postup je stejný jako při přípravě vzorku pro analýzu hořkých kyselin. Chromatografické stanovení xanthohumolu a α- a β-hořkých kyselin se provádí simultánně tak, že analytický signál je snímán při dvou vlnových délkách 314 a 370 nm. Při první vlnové délce se měří α-hořké a β-hořké kyseliny, při druhé xanthohumol a desmethylxynthohumol. Absorpční spektrum xanthohumolu s typickým maximem při 370 nm, je na obr Kvantifikace xanthohumolu a DMX se provádí externí kalibrací na analyticky čisté standardy. Ze záznamu simultálnní analýzy hořkých kyselin, xanthohumolu a DMX je patrné, že flavonoidy se eluují přibližně v časovém intervalu čtyř až šesti minut, hořké kyseliny se vydělují postupně od desáté do dvacáté minuty. Vyjadřování výsledků Obsah xanthohumolu ve vzorku se vypočte podle vztahu [1] s přesností na dvě desetinná místa. c i = 10. c x. A xv / m v. A xs [1] c i = obsah xanthohumolu ve vzorku (g/kg) c x = koncentrace xanthohumolu v kalibračním roztoku (mg/100 ml) A xv = plocha elučního pásu xanthohumolu v analýze vzorku A xs = plocha elučního pásu xanthohumolu v analýze kalibračního standardu m v = hmotnost vzorku (g) Přesnost stanovení 260

270 Plodinově specializované metodiky - díl III Rozšířená nejistota měření, tj. 95 % interval spolehlivosti střední hodnoty, byla pro xanthohu-mol stanovena ± 3,5 % relativních. IV. STANOVENÍ OBSAHU A SLOŽENÍ CHMELOVÝCH SILIC Chmelové silice jsou nejdůležitější skupinou obsahových látek chmele odpovědných za aroma chmele a piva. Chmel obsahuje 0,5 až 3,0 % hmotnostních silic, které jsou obsaženy v lupulinových žlázách chmelové hlávky. Chmelové silice jsou složitou směsí několika set přírodních látek různého chemického složení, těkavosti a polarity. Některé z nich jsou zastoupeny řádově v desítkách procent (myrcen, α-humulen), řada dalších se vyskytuje v malém až stopovém množství. Všechny se však společně podílí na vzniku charakteristického chmelového aroma. Složky chmelových silic je možno rozdělit do tří skupin látek. Největší podíl připadá na uhlovodíkovou frakci, která tvoří až 70 až 80 % celkové hmotnosti silic. Zbývající podíl připadá na kyslíkaté a sirné látky. Sirná frakce chmelových silic představuje přibližně 1,0 % celkové hmotnosti, ale vzhledem k tomu, že se jedná o látky senzoricky velmi aktivní, jejich vliv na celkovém aroma chmele není zanedbatelný. Z kyslíkatých látek obsahují chmelové silice terpenické alkoholy linalool, geraniol a nerol, dále methylketony v homologické řadě od 2-heptanonu po 2-heptadekanon. Kromě toho se ve chmelových silicích nachází řada dalších ketonů s větveným řetězcem a to jak nasyceným, tak nenasyceným. Nejdůležitějšími zástupci látek ze skupiny epoxidů jsou epoxidy, které vznikají oxidací terpenických uhlovodíků v průběhu stárnutí chmele (karyofylepoxid a humulenepoxidy). Jejich obsah ve chmelu s časem podstatně stoupá. Estery přítomné ve chmelových silicích jsou jednou z nejdůležitějších složek z pohledu formování charakteru aroma. Doposud bylo identifikováno více než 70 různých esterů. Homologická řada methylesterů nasycených alifatických kyselin od hexanoátu po dodekanoát patří k nejvíce zastoupeným. 261

271 Plodinově specializované metodiky - díl III 7.9 Metodika práce s kolekcí genetických zdrojů révy vinné Pracoviště: Výzkumná stanice vinařská VÚRV,v.v.i. Karlštejn MZLU AF Lednice AMPELOS,a.s. Znojmo-Vrbovec Odpovědní řešitelé: RNDr. Olga Jandurová, CSc. Doc. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D. Ing. Jaroslav Tomášek Ing. Pavla Mýlová Karlštejn, Lednice, Znojmo-Vrbovec

272 Plodinově specializované metodiky - díl III 1. Přehled kolekcí Koordinátor a koordinační pracoviště kolekce révy vinné: RNDR. Olga Jandurová CSc, Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha-Ruzyně, Výzkumná stanice vinařská, Karlštejn od Genetické zdroje révy vinné jsou soustředěny do tří následujících polních kolekcí, za které zodpovídají řešitelé: 1. Výzkumný ústav rostlinné výroby - Výzkumná stanice vinařská, Karlštejn, řešitel RNDr. Olga Jandurová CSc., Ing. Pavla Mýlová (kultivary chladnější oblasti) 2. Ampelos a.s., Znojmo, řešitel Ing. Tomášek (teplomilné kultivary) 3. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Zahradnická fakulta, Lednice na Moravě, řešitel Doc. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D. (hybridy Vitis vinifera L. x plané druhy) Genetické zdroje révy vinné (rod Vitis L.) tvoří odrůdy a další cenné formy 1. druhu Vitis vinifera L. 2. kříženci planých druhů a forem (převážně podnožové odrůdy a jiné formy) 3. křížence Vitis vinifera L. x plané druhy 4. plané druhy Složení rodu Vitis L. je uvedeno v národním klasifikátoru rodu Vitis L. (Hubáčková, Faberová, 1999). 2. Hlavní cíle V následujících letech bude pro další činnost v kolekcích révy rozhodující uplatnění výsledků projektu RESGEN06, který je zaměřen na sjednocení deskriptorů révy a vytvoření společné, on line přístupné databáze pro evropskou révu. Z původního počtu 74 deskriptorů které používak projekt GENRES081 bylo vybráno 48 a jejich hodnocení a zadané standardy byly harmonizovány s deskriptory UPOV a OIV. Kromě primárních a sekundárních morfologických deskriptorů byly zařazeny mikrosatelitní markery a standardizována metodika jejich detekce a značení. Jsou to lokusy: VVS2, VVMD5,7,25,27,28,32,36 a VrZAG62 a 79.. Nově budovaná databáze bude uvádět u odrůd i tyto molekulární charakteristiky, což výrazně zlepší možnost identifikace položek označovaných jako problematicky určitelné a napomůže k vyloučení duplicit z kolekcí. V souladu s předpokládaným vývojem v popisu evropských kolekcí révy tedy navrhujeme i změny v metodice a to následovně: 1. Připravit změnu deskriptoru v souladu s výsledky RESGENu06 a používání nového deskriptoru od r U položek již popsaných podle staršího deskriptoru provést úpravy popisů tak jak odpovídá nové metodice. 3. V kolekci Karlštejna, kde bude již v r dokončeno stanovení mikrosatelitního panelu molekulárních markerů ověřit původní určení odrůd podle dostupných standardů v mezinárodní databázi a dořešit položky nesprávně určené, případně duplikace. 4. U kolekcí MZLU a případně i Ampelosu začít s genotypováním mikrosatelitního panelu 263

273 Plodinově specializované metodiky - díl III v rozsahu který finanční situace dovolí. 5. Pokračovat ve fotodokumentaci regenerovaných položek, kde nebylo dosud možné vzhledem ke stáří materiálu tento úkol dokončit Zajistit fotodokumentaci i v kolekci Ampelosu. 6. Pro hodnocení fenologických fází a zvláště deskriptorů vztahujících se k délce vegetační periody a ranosti doporučujeme do všech kolekcí zařadit odrůdy používané jako standard. S ohledem na stále častější klimatické výkyvy a různou citlivost odrůd k těmto vlivům to považujeme za podstatné. 7. průběžným úkolem zůstane regenerace položek ze starších výsadeb kolekcí, respektive podsadba uhynulých keřů, zejména ve VSV Karlštejn a MZLU-ZF Lednice na Moravě. Ošetřování keřů a půdy v polní kolekci bude zajištěno stejným způsobem jako v běžných vinicích pro produkci hroznů, nebo podnožových řízků u podnožových odrůd. U odrůd se zvýšenou rezistencí k houbovým chorobám bude snížený počet ochranných postřiků proti houbovým chorobám (Lednice na Moravě). 3. Hodnocené znaky a vlastnosti Počet hodnocených deskriptorů se v souladu s novými úpravami se sníží patrně na 48 (podrobný výčet a popis v příloze návrhu metodiky). Vybraná skupina odrůd bude hodnocena ve třech po sobě jdoucích sezónách. Rozhodující většina znaků bude u každé položky hodnocena v jednom roce 10 krát, tj. na 10 dospělých listech, mladých výhonech, letorostech nebo hroznech v klasifikátoru předepsané době. Každý znak bude u všech položek hodnocen ve třech po sobě jdoucích letech s výjimkou rezistence k mrazům nebo houbovým chorobám. V polních podmínkách je hodnocení možné jen v letech se škodlivými mrazy, resp. v letech se silnějším infekčním tlakem původců houbových chorob. Následnost hodnocení položky v letech nemusí být dodržena také v letech se silným poškozením orgánů keřů v důsledku krupobití nebo jiného silného poškození. 4. Metody využívané při hodnocení révy vinné Morfologické znaky mladého výhonu, letorostu, květenství a částečně také listů, hroznů a bobulí jsou hodnoceny vizuálně přímo na keřích ve vinici. Měřitelné znaky listů a bobulí budou hodnocené běžnými laboratorními metodami podle postupu uvedeného v klasifikátoru. Běžnými laboratorními metodami budou dále podle platného klasifikátoru hodnoceny následující znaky kvality produkce: obsah cukru v moštu, celkový obsah kyselin v moštu a ph v moštu. Obsah ph v moštu bude měřen pomocí běžného ph metru. Hodnocení zimovzdornosti pupenů a rezistence k houbovým chorobám bude provedeno v letech se škodlivými mrazy, resp. v letech se silnějším infekčním tlakem plísně révové, padlí révového a plísně šedé. 5. Další prováděná hodnocení Genotypování mikrosatelitního panelu testovaného v rámci projektu RESGEN06 bylo uskutečněno ve spolupráci s odd. mol. Genetiky odboru GaŠ ve VÚRV (dr. Leišová) a bylo 264

274 Plodinově specializované metodiky - díl III by vhodné v této práci pokračovat, vzhledem k rutinnímu zvládnutí metodiky a kuntaktům se zahraničními kolegy. Dlouhodobě existuje i snaha o převedení části kolekce na Karlštejně do in vitro a následně kryokonzervaci. Vzhledem k pozitivním výsledkům a reálné možnosti alternativní metody konzervace části kolekcí se budeme snažit o pokračování této části naší práce. 6. Používané metody a standardy regenerace genetických zdrojů Regenerace celých položek starších než 20 let, nebo i mladších slabě rostoucích po silném poškození abiotickými nebo biotickými faktory bude v polní kolekci řešena opětovnou výsadbou v kolekci. Vegetativní rozmnožení představuje klasické rozmnožení naštěpením na podnožovou révu, stratifikaci a pěstování sazenice v révové školce, nebo naštěpením na zakořeněnou podnožovou révu přímo na trvalém stanovišti. Položky podnožové révy budou pro regeneraci rozmnožené zakořeněnými řízky. Kromě regenerace celé položky budou v kolekci průběžně regenerovány také jednotlivé uhynulé keře stejným způsobem jako celé položky. 7. Přehled spoluprací Výzkumná stanice vinařská v Karlštejně je partnerem v projektu RESGEN06, který je ve třetím roce řešení. Účastní se ho 24 evropských pracovišť. V současné době byl podán další navazující projekt COST East-west collaboration for grapevine diversity exploration and mobilization of adaptive traits for breeding, kde je VSV Karlštejn partnerem. Tento projekt je pro nás nejen možností pokračovat v předešlé navázané spolupráci ale i možností jak získat další zajímavé geneticky odlišné genotypy použité jako rodičovské u některých odrůd schválených pro pěstování i u nás (konkrétně řada odrůd dr. D. Pospíšilové). Další spolupráce se zahraničními i domácími institucemi souvisící s výměnou genetického materiálu vyplyne z konkrétních údajů o nově evidovaných položkách, případně z množství materiálu poskytnutého konkrétním uživatelům. ZF MZLU v Lednici má navázanou spolupráci na mezinárodní úrovni s Výzkumným ústavem vinohradnickým a vinařským v Kecskémétu a Výzkumnou stanicí vinohradnickou v Pécsi. Díky této spolupráci je možné rozšířit genofondovou sbírku o další položky.totéž se týká spolupráce se Statním vinohradnickým ústavem ve Freiburgu a Weinsbergu v SRN. Na základě výměny materiálu se zahraničními partnery byla na MZLU v Lednici vybudována i pracovní kolekce stolních odrůd révy vinné. 8. Přímá spolupráce s uživateli Bude zajištěna prostřednictvím členství řešitelů úkolu v Sdružení šlechtitelů révy vinné České republiky a bude se řídit platnými pravidly o poskytování genetického materiálu z Národní banky genetických zdrojů. Mezi přímou spolupráci s uživateli můžeme zahrnout I vypracování deskriptoru pro odrůdy povolené k produkci zemského vína pro inspektory ÚKUZ. Spolupráce s touto partnerskou institucí bude určitě pokračovat. 265

275 Plodinově specializované metodiky - díl III 9. Použité citace Bláha, J.: Nejdůležitější odrůdy révy vinné pěstované v ČSR, část II. Knihovna ústředního svazu vinařů česko-slovenských. Brno l939, sv. l5, 34 s. Bláha, J.: Nejdůležitější odrůdy révy vinné, část III. Knihovna ústředního svazu vinařů. Brno l94l, sv. l6, 78 s. Bláha, J.: Nejdůležitější odrůdy pěstované v ČSR, část IV. Knihovna ústředního svazu vinařů česko - slovenských. Brno l947, sv.l9, 8O s. Bláha, J.: Československá ampelografia. Oráč, Bratislava l952, 36l s. Hubáčková, M. Fáberová, I.: Klasifikátor Descriptor List. Genus Vitis L. Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha-Ruzyně, VSV Karlštejn, l999, 82 s. http.// http.// 266

276 Plodinově specializované metodiky - díl III 7.10 Metodika řešení kolekce zelenin a léčivých, aromatických a kořeninových rostlin Odpovědní řešitelé: Část zeleniny: Bc. Pavel Kopecký 1 Ing. Jarmila Neugebauerová, Ph.D. 2 Mgr. Eva Pospíšilová 1 Ing. Kateřina Smékalová, Ph.D. 1 Ing. Helena Stavělíková, Ph.D. 1 Část léčivé, aromatické a kořeninové rostliny: Ing. Karel Dušek, CSc. 1 Ing. Elena Dušková 1 Ing. Jarmila Neugebauerová, Ph.D. 2 Pracoviště: 1 Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Oddělení zelenin a speciálních plodin Olomouc Šlechtitelů 11, Olomouc 2 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta Valtická 337, Lednice Olomouc, Lednice

277 Plodinově specializované metodiky - díl III Speciální část: Zelenina 1. Přehled kolekcí Genetické zdroje zelenin představují rozsáhlou a značně rozmanitou skupinu hospodářsky využívaných rostlin se specifickými nároky na regeneraci, které vyplývají z biologie jednotlivých druhů (Tab. 1). V roce 2009 bylo na pracovištích v Olomouci a Lednici udržováno 9128 položek reprezentujících přibližně 150 botanických druhů těchto rodů. Nejpočetněji jsou v olomoucké kolekci zastoupeny rody Allium, Apium, Beta, Brassica, Capsicum, Citrullus, Cucumis, Cucurbita, Daucus, Lactuca, Lycopersicon, Nicotiana, Pisum, Phaseolus, Raphanus, ale součástí kolekce jsou i minoritní až exotické plodiny jako Benincassa, Lagenaria, Luffa, Momordica, Physalis, Scorzonera atd. Na pracovišti v Lednici jsou udržovány kolekce Asparagus officinalis a rodu Rheum. Tab. 1: Přehled kolekce genetických zdrojů zelenin a jejich specifické nároky Plodina Počet položek v Způsob množení a Nutnost technické Vytrvalost kolekci uchovávání izolace H15 Benincasa 6 G ano jednoletá H35, 36 čekanka, štěrbák 47 G ano jedno- až dvouleté H37, 40 meloun cukrový, meloun vodní 107 G ano jednoletá H39, 41 okurka setá, okurka (ostatní druhy) 848 G ano jednoletá H42, 59, tykev, lagenarie, lufa G ano jednoletá H50, 68 štětinovka, momordika 4 G ano jednoletá H57 locika salát 837 G ne jednoletá H58, 60 locika (ostatní druhy), mléč 592 G ne jednoletá H64, 65 rajče tyčkové, keříčkové 1312 G ne jednoletá H71 mochyně 14 G ne jednoletá L01, 09 hrách setý, hrách (ostatní druhy) 976 G ne jednoletá L05 fazol 893 G ne jednoletá H01 česnek kuchyňský 647 V - vytrvalá/cibulovin a H02 šalotka 122 V - vytrvalá/cibulovin a H02 cibule kuchyňská, pór 23 G ano dvouletá H04, 06 pažitka zahradní 8 G ano vytrvalá H07 cibule sečka, česnek planý, vytrvalá/cibulovin 29 V - česnek ořešec a H31 paprika roční 504 G ano jednoletá H81 lilek 26 G ano jednoletá X95 tabák 191 G ano jednoletá H16-29 košťáloviny 353 G ano jedno- až dvouleté B03-05 červená řepa, mangold 151 G ano dvouletá 268

278 Plodinově specializované metodiky - díl III H48 mrkev 366 G ano dvouletá H73, 74 ředkev, ředkvička 172 G ano jedno- až dvouleté H10 celer 56 G ano dvouletá H69, 70 pastinák, petržel 51 G ano dvouletá H82, 85 špenát, novozélandský špenát 32 G ano jednoletá H54 topinambury 5 V - vytrvalá H77 černý kořen 4 G ano dvouletá až vytrvalá H44 artyčoky 3 G ano vytrvalá H34, 61 chrysantema, řeřicha setá 2 G ano jednoletá H53 fenykl 1 G ano jedno- až dvouleté H13 chřest 4 G ano vytrvalá H75 reveň 7 V - vytrvalá Celkem 9128 G = generativně; V = vegetativně 2. Hlavní cíle Prvořadým cílem práce s kolekcemi genetických zdrojů zelenin je soustředit a uchovat všechny staré domácí a krajové odrůdy a odrůdy tradičně pěstované v místních podmínkách, rozšířit kolekce o sběry planě rostoucích příbuzných druhů či forem na území České republiky, v Evropě i ve světě a o progenitory vytvořené v rámci vlastních výzkumných a studijních programů. Mezi současné priority náleží: a) regenerace a multiplikace stávajících položek b) vytvoření bezpečnostních duplikací kolekcí nebo jejich nejcennějších částí c) kompletace popisných dat udržovaných položek, jejímž předpokladem je dokončení národních klasifikátorů jednotlivých plodin d) ověření taxonomické determinace jednotlivých položek e) vyloučení duplicit v kolekcích a jejich racionalizace f) zlepšení zdravotního stavu kolekcí g) využití metod kryoprezervace jako alternativy klasického postupu uchovávání genetických zdrojů h) popularizace práce s genetickými zdroji na regionální i mezinárodní úrovni 3. Metody a standardy regenerace a multiplikace GZ Podrobné metodiky regenerace hlavních skupin zelenin byly zpracovány v roce 1995 a byly schváleny Radou pro genetické zdroje kulturních rostlin České republiky. Při regeneraci jsou respektovány mezinárodní standardy, které vycházejí z květní biologie jednotlivých druhů zelenin a respektují specifické požadavky na případnou technickou izolaci. Regenerační protokoly pro všechny nejvýznamnější skupiny zelenin byly vypracovány v rámci pracovních skupin ECP/GR a jsou průběžně optimalizovány. Ideální počet rostlin při regeneraci jedné položky cizosprašných druhů (např. Cucumis, Cucurbita, Brassica, Daucus, Beta) je , ale z důvodu prostorových omezení při nutné technické izolaci je často nutné použít pouze nižší počet rostlin. Minimální počet rostlin při regeneraci samosprašných druhů (Lactuca, Lycopersicon, Physalis) je 6-20 a je striktně dodržován. U zahradních luskovin (Pisum sativum, Phaseolus spp.) jsou rostliny regenerovány v parcelkách v průměrném počtu rostlin na položku (u pnoucích fazolí cca rostlin na položku). 269

279 Plodinově specializované metodiky - díl III Položky rodů Asparagus a Rheum jsou udržovány v trvalých porostech, minimální počet pro udržení a regeneraci je pět rostlin. Celá kolekce vegetativně udržovaných druhů rodu Allium (česnek, šalotka) je každoročně sklízena a opět vysazována. Cibule, hlávky či kořeny dvouletých druhů (např. Alliaceae, Brassicaceae, Umbelliferae) jsou v prvním roce pěstovány v polní výsadbě a pro přezimování uloženy v sazečkárně. V dalším roce pak probíhá jejich regenerace v izolačních klecích (Obr. 1, 2), stejně jako u jednoletých cizosprašných druhů (např. čeleď Cucurbitaceae). Vlastní opylování je prováděno ve výjimečných případech ručně, obvykle se využívá včel a čmeláků (Obr. 3, 4). Při regeneraci větrosnubných druhů se využívá kombinace izolačních klecí s prostorovou izolací. Z důvodu zabránění infekce virem mozaiky salátu jsou v izolačních klecích regenerovány rovněž položky Lactuca sativa a obdobný postup se uplatňuje také při regeneraci bezvirózního česneku. Sklizeň, sušení, čištění a úprava osiva před uložením vychází ze specifických požadavků jednotlivých skupin zelenin. 4. Bezpečnostní duplikace kolekcí nebo jejich nejcennějších částí Zajištění bezpečnostní duplikace kolekcí nebo jejich nejcennějších částí probíhá na základě reciproké dohody s Genovou bankou VÚRV v Piešťanech (Slovenská republika). V současné době je v Piešťanech uchováno celkem 116 položek zelenin, z nichž nejvíce je zastoupena okurka setá a locika salát. Další formou bezpečnostní duplikace je úchova malých pracovních vzorků semen jednotlivých položek (týká se především kolekcí salátu, papriky, zelenin z čeledi Brassicaceae, Cucurbitaceae a Umbelliferae) přímo na pracovišti v Olomouci, tedy mimo centrální semenný sklad genové banky VÚRV, v.v.i. v Praze. 5. Metody hodnocení GZ a získávání popisných dat Pořizování popisných dat je prováděno během regenerace položek jednotlivých kolekcí. Hodnocení probíhá podle národních klasifikátorů, které byly vypracovány pro některé skupiny plodin, resp. botanické rody, nebo podle mezinárodních klasifikátorů IPGRI. V rámci pracovních skupin ECPGR byly pro většinu plodin vypracovány minimální sady deskriptorů. Pro hodnocení těch skupin genetických zdrojů, u nichž dosud není k dispozici ani jeden z výše uvedených typů klasifikátoru, byly vypracovány národní minimální sady deskriptorů, nebo jsou hodnoceny pouze slovním komentářem kurátora. Přehled všech používaných typů klasifikátorů pro jednotlivé skupiny genetických zdrojů zeleniny je uveden v Tabulce 2. Tabulka 2. Přehled klasifikátorů pro charakterizaci a hodnocení genetických zdrojů zeleniny Kód Skupina, rod, Klasifikátor Poznámka plodiny druh H01, H02, H04, H06 H10 H13 Allium spp. Apium graveolens Asparagus officinalis Descriptors for Allium (Allium spp.) 19&user_bioversitypublications_pi1[showUid]=2641 Stavělíková, Faberová, 2005: Klasifikátor - Genus Allium L. Allium_2005.pdf národní minimální sada deskriptorů národní minimální sada deskriptorů mezinárodní klasifikátor IPGRI, 2001 národní klasifikátor (uvedeno v příloze) (uvedeno v příloze) 270

280 Plodinově specializované metodiky - díl III B03, B04 H18 - H28, H73, H74 H31, H64, H65, H81 H35, H36, H57, H58, H82 H37, H39 - H42 H48 H54 H70 L01, L09 Beta spp. Brassica spp., Raphanus ssp. Capsicum spp., Lycopersico n spp., Solanum melongena Cichorium, Lactuca spp., Spinacia Citrullus, Cucumis, Cucurbita spp. Daucus carota Helianthus tuberosus Petroselinum hortense Pisum spp. Descriptors for Beta spp. 19&user_bioversitypublications_pi1%5BshowUid%5 D=2333 Descriptors for Brassica and Raphanus 19&user_bioversitypublications_pi1%5BshowUid%5 D=2338 Descriptors for Capsicum (Capsicum spp.) 19&user_bioversitypublications_pi1%5BshowUid%5 D=2343 Pekárková-Troníčková et al., 1988: Klasifikátor - Genus Lycopersicon Mill. ycopersicon.pdf Descriptors for Eggplant 19&user_bioversitypublications_pi1%5BshowUid%5 D=2384 Minimum descriptors for eggplant, Capsicum (sweet and hot pepper) and tomato olanaceae_descriptors.pdf Minimum descriptors for leafy vegetables ables/leafyveg_mindescr.pdf Minimum descriptors for Cucurbita spp., cucumber, melon and watermelon ucurbits_descriptorlists.pdf Descriptors for wild and cultivated Carrots (Daucus carota L.) 19&user_bioversitypublications_pi1%5BshowUid%5 D=2130 Ryšavá et al., 1992: Klasifikátor - Genus Helianthus L. Helianthus.pdf národní minimální sada deskriptorů Pavelková et al., 1986: Klasifikátor - Genus Pisum L. isum.pdf mezinárodní klasifikátor IPGRI, 1991 mezinárodní klasifikátor IPGRI, 1990 mezinárodní klasifikátor IPGRI, 1995 národní klasifikátor mezinárodní klasifikátor IPGRI, 1990 minimální sada deskriptorů - ECPGR WG on Solanaceae, 2008 minimální sada deskriptorů - Leafy vegetables WG ECP/GR, 2005 minimální sada deskriptorů - ECPGR WG on Cucurbits, 2008 mezinárodní klasifikátor IPGRI, 1989 národní klasifikátor (uvedeno v příloze) národní klasifikátor 271

281 Plodinově specializované metodiky - díl III L05 H75 Phaseolus spp. Rheum spp. Horňáková et al., 1991: Klasifikátor - Genus Phaseolus L. haseolus.pdf Turečková et al., 2001: Klasifikátor - Genus Rheum L. Rheum.pdf národní klasifikátor národní klasifikátor Vhodné začleňování sbírkových materiálů do výzkumných úkolů umožňuje kromě morfologických znaků hodnotit i další významné vlastnosti uchovávaných položek, např. odolnost genetických zdrojů vůči rostlinným patogenům, a to jak v polních (př. infekční pole pro testování odolnosti k původci nádorovitosti brukvovitých) tak v laboratorních podmínkách (Chytilová a Dušek, 2007; Kopecký et al. 2009). Probíhá také hodnocení obsahu sirných látek a sirných aminokyselin u česneku (Ovesná et al. 2006, 2007, 2008) a hodnocení obsahu kapsaicinu v paprikách (Šupálková et al. 2007a,b,c). Pro hodnocení hospodářských znaků je významné stanovení obsahu kyseliny askorbové, kyseliny šťavelové a hodnocení celkové antioxidační aktivity (Neugebauerová, Straková 2007; Neugebauerová et al. 2007). Součástí pořizování popisných dat k jednotlivým položkám genetických zdrojů je fotodokumentace (v poslední době zvláště digitalizovaná), skenování a také klasická herbarizace, která má nezastupitelnou úlohu při studiu detailních znaků položek. 6. Ověření taxonomické determinace jednotlivých položek Přesná a správná determinace rostlinných druhů a nižších taxonomických jednotek vyžaduje kromě nutné odbornosti a značných zkušeností často také dlouhodobé studium jednotlivých položek genetických zdrojů, moderní taxonomické metody a speciální technické vybavení. Zvláště patrná je tato potřeba u kolekcí, které zahrnují i planě rostoucí druhy (např. rody Cucumis, Lactuca). Základní určení je prováděno již před přijímáním položek do kolekce (např. při sběrových expedicích) a také při regeneraci, ale kvůli značné podobnosti jednotlivých taxonů a často také jejich vzájemné křížitelnosti se přesné určení často neobejde bez hodnocení chemotaxonomického, cytologického nebo molekulárního. 7. Vyloučení duplicit v kolekcích a jejich racionalizace Spolu s ověřováním taxonomické determinace lze na základě porovnání pasportních dat a morfologických a případně dalších dostupných parametrů (např. biochemických a molekulárních) také racionalizovat současné kolekce vyloučením duplicitních položek. 8. Zlepšení zdravotního stavu kolekcí Zdravotní stav některých zeleninových kolekcí (např. česnek) bohužel není příliš uspokojivý, a proto se při řešení souvisejících výzkumných úkolů věnuje pozornost i jeho monitorování (Karlová et al. 2009a,b) a případně ozdravení (Naušová et al. 2008). V současné době probíhá především projekt na ozdravení nejcennějších položek česneku od virových chorob (projekt MZe ČR QH Ozdravení domácích genotypů česneku za účelem jejich uchování metodou kryokonzervace). 9. Využití metod kryoprezervace jako alternativy klasického postupu uchovávání genetických zdrojů Uchovávání vegetativně množených kolekcí je finančně, technologicky a časově velmi náročné a nese sebou značná rizika. Zatímco semenné vzorky lze po úspěšné regeneraci 272

282 Plodinově specializované metodiky - díl III v chlazených prostorách genové banky uschovat i na několik desítek let, vyžadují vegetativně uchovávané kolekce každoročně opakovanou péči opakované výsadby, kultivace, ochrana před chorobami a škůdci, sklizeň Polní školky jsou neustále ohroženy různými biotickými i abiotickými faktory (záplavy, mráz, vandalismus atd.) a proto je snaha tyto kolekce zabezpečit s využitím moderních technologií metody in vitro a kryoprezervace. Na olomouckém pracovišti je udržována světově unikátní kolekce dlouhodenních vegetativně množených česneků a také významná kolekce šalotky, a protože zeleniny z čeledi Alliaceae prostředí in vitro dlouhodobě nedobře snášejí (časté bakteriální infekce, oslabení růstu, špatná multiplikace), probíhá v současné době optimalizace kryoprotokolu pro bezpečné uchování nejcennějších položek v ultranízkých teplotách (evropský projekt EURALLIVEG - Vegetative Allium, Europe s Core Collection, safe & sound; projekt č. AGRI GEN RES 050 a projekt MZe ČR QH Ozdravení domácích genotypů česneku za účelem jejich uchování metodou kryokonzervace). 10. Popularizace práce s genetickými zdroji na regionální i mezinárodní úrovni Odborná i laická veřejnost je s aktivitami spojenými s řešením Národního programu a tedy i se sortimentem genetických zdrojů zelenin, metodikou jejich regenerace a uchováváním periodicky seznamována u příležitosti pořádání výstav (Výstaviště Flora Olomouc, Botanická zahrada Praha, Valašské muzeum v přírodě atd.), polních dnů, seminářů a národních i mezinárodních konferencí. 11. Přehled spoluprací při práci s kolekcemi Přehled pracovišť, s nimiž je navázána spolupráce na úrovni výměny informací, materiálů, a řešení společných výzkumných úkolů: Česká republika: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně (MZLU) Agronomická fakulta, Zahradnická fakulta (projekty NAZV; exkurze studentů; bakalářské, diplomové a dizertační práce) Univerzita Palackého Olomouc Přírodovědecká fakulta (exkurze studentů) Česká zemědělská univerzita v Praze (ČZU) Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů (projekty NAZV; exkurze studentů; bakalářské, diplomové a dizertační práce) Vysoká škola chemicko-technologická v Praze (VŠCHT) Fakulta potravinářské a biochemické technologie (analýza vzorků) VOŠ, SOŠ a SOU Kostelec nad Orlicí (odborné praxe studentů a jejich závěrečné práce) Státní rostlinolékařská správa, pracoviště Olomouc (fytopatologické expertízy) Agritec, výzkum, šlechtění a služby, s.r.o., Šumperk (vzájemná pomoc při regeneraci luskovin; metodické poradenství) Seva Flora, s.r.o. Valtice (výměna šlechtitelských materiálů) Moravoseed, s.r.o. Mikulov (výměna šlechtitelských materiálů) Semo, s.r.o., Smržice (výměna šlechtitelských materiálů) Tagro Červený dvůr, s.r.o., Tábor-Měšice (výměna šlechtitelských materiálů) zahraničí: Centre for Genetic Resources (CGN), Wageningen, Nizozemí Research Institute of Vegetable Crops, Skierniewice, Polsko The Leibniz Institute of Plant Genetics and Crop Plant Research (IPK), Gatersleben, Německo Università degli Studi della Basilicata, Potenza, Itálie 273

283 Plodinově specializované metodiky - díl III VNISSOK Moskva, Rusko 12. Další aktivity Pedagogické aktivity: Genofondové kolekce jsou využívány i ke studijním účelům - se sortimenty se formou exkurzí pravidelně seznamují posluchači Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a studenti Univerzity Palackého v Olomouci. Některé kolekce byly využívány i k řešení bakalářských (Straková 2006), diplomových (Straková 2008, Janíčková 2009) a doktorandských prací (Farragová 2007). Kurátoři kolekcí genetických zdrojů jsou v některých případech také vysokoškolskými pedagogy a sortimenty při výuce využívají k demonstračním účelům. Na pracovišti také často probíhají odborné praxe studentů VOŠ, SOŠ a SOU Kostelec nad Orlicí a jsou tu zpracovávány jejich závěrečné práce. Členství v mezinárodních odborných sdruženích: Pracovní skupiny ECPGR: Allium Working Group Brassica Working Group Umbellifer Crops Working Group Cucurbits Working Group Leafy Vegetables Working Group Solanaceae Working Group Výzkumné projekty GENE-MINE: Improved use of germplasm collections with the aid of novel methodologies for integration, analysis and presentation of genetic data sets (projekt č. QLK5-CT ) Konzervace biodiverzity rostlin v systému trvale udržitelného zemědělství a krajinářství (projekt č. 1G46066) Výběr producentů vysokého obsahu prekursoru biologicky aktivních látek z kolekce Allium na základě charakterizace souboru a studia struktury a funkce stěžejních genů (projekt č. 1G58084) Ozdravení domácích genotypů česneku za účelem jejich uchování metodou kryokonzervace (projekt č. QH71228) EURALLIVEG - Vegetative Allium, Europe s Core Collection, safe & sound (projekt č. AGRI GEN RES 050) 13. Citace Farragová, J Studium rodu Rheum L. Dizertační práce. MZLU Brno, Fakulta zahradnická, Lednice. Vedoucí práce K. Petříková. Chytilová, V., Dušek, K Metodika testování odolnosti brukvovitých plodin k nádorovitosti. Metodika pro praxi, Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. 19 s. ISBN Dostupné i on-line na ISBN pdf. Janíčková, T Aplikace klasifikátoru při hodnocení genofondu rodu Rheum L. Diplomová práce MZLU Brno, Zahradnická fakulta, Lednice. Vedoucí J. Neugebauerová. Karlová, K., Dušek, K., Stavělíková, H. 2009a. Virus diseases in collection of genetic resources of garlic in the Czech Republic. Agriculture (Poĺnohospodárstvo), 55 (1): Karlová, K., Dušek, K., Stavělíková, H. 2009b. Occurrence of virus diseases in collection of genetic resources of garlic in the Czech Republic. In: Meglič, V.; Bastar, M.T. (eds.): 274

284 Plodinově specializované metodiky - díl III Book of abstracts of 19 th Eucarpia Conference, Genetic Resources Section, Ljubljana, Slovenia, May 26 th 29 th, p. 40, ISBN Kopecký, P., Chytilová, V., Karlová, K., Dušek, K Genetic resources of cabbage (Brassica oleracea ssp. capitata) in the Czech Republic and its sensibility to clubroot (Plasmodiophora brassicae). In: Meglič, V.; Bastar, M.T. (eds.): Book of abstracts of 19 th Eucarpia Conference, Genetic Resources Section, Ljubljana, Slovenia, May 26 th 29 th, p. 71, ISBN Naušová, O., Kučerová, Z., Ondrušiková, E., Křižan, B., Wasserbauerová, L., Soukupová J., Karlová, K., Stavělíková, H., Dušek, K Zhodnocení účinnosti metody izolace meristému při ozdravování 20 genotypů česneku. (Effectivity evaluation of the meristem preparation method on sanitation of 20 garlic genotypes). Biotechnology 2008, (ed. Řehout, V.), Scientific Pedagogical Publishing, České Budějovice, p , ISBN: Neugebauerová, J. 2007; Straková, D.: Hodnocení genofondu reveně (Rheum L., Polygonaceae) z hlediska obsahu vitaminu C., Assesment of ascorbic acid in different genetic resources of rhubarb (Rheum L., Polygonaceae). In Šudyuvá, V.; Gregorová, E. (edit) Zborník zo 14. vedecké konferencie s medzinárodnou účasťou: Nové poznatky z genetiky a šĺachtěnia poĺnohospodárskych rastlín, november 2007, VÚRV Pišťany, s , ISBN Neugebauerová, J.; Straková, D.; Híc, P.; Balík, J. 2007: Antioxidant activity of Rheum L. genus containing substance. In Habán, M.; Otepka, P. (edit) Book of Scientific Papers and Abstracts: 1st International Scientific Conference on Medicinal, Aromatic and Spice Plants, December 5 6, 2007, Slovak University of Agriculture in Nitra, Slovak Republic, p , ISBN Ovesná, J., Kučera, L., Leišová, L., Králová, J., Stavělíková, H., Velíšek, J Genetic diversity among garlic clones as revealed by AFLP, phenotypic descriptors and S-amino acids level, In: Book of Abstracts and Final Programme of the International Conference "Effects of Pre- and Post-Harvest Factors on Health Promoting Components and Quality of Fruit and Vegetables", p. 2 Ovesná, J.. Kučera, L.. Králová, J.. Leišová, L.. Stavělíková, H.. Velíšek, J Genetic diversity among garlic clonek as revealed by AFLP, phenotypic descriptors and S- amino acids level. Vegetable Crops Research Bulletin, vol. 66/2007, Research Institute of vegetable crops Skierniewice, Poland. p ISSN Ovesná J., Stavělíková H., Králová J., Mitrová K., Kučera L., Leišová L., Velíšek J Evaluation of garlic (A. sativum L.) genetic resources and selection of genotypes with high ASCOs content, In: Book of Abstracts "COST Action 926 Conference Benefits and Risks of Bioactive Plant Compound, March 27-28th, 2008, Krakow, Poland, (Acta Biochimica Polonica 55 supplement 1, pp ) Stavelikova, H., Supalkova, V Content of dry matter, capsaicin and ascorbic acid in selected accessions of pepper (Capsicum annuum L.). In: Niemirowicz-Szczytt, K. (ed.): Progress in Research on Capsicum & Eggplant. Warsaw University of Life Science Press, Warsaw, Poland, pp. S7 - S13. Straková, D Podmínky založení a regenerace genofondu Rheum L. a Armoracia G., M. et Sch. Bakalářská práce MZLU Brno, Zahradnická fakulta, Lednice. Vedoucí J. Neugebauerová. Straková, D Hodnocení a regenerace položek genofondu rodu Rheum L. (reveň) Diplomová práce MZLU Brno, Zahradnická fakulta, Lednice. Vedoucí J. Neugebauerová. Supalkova, V., Stavelikova, H., Krizkova, S., Adam, V., Horna, A., Havel, L., Ryant, P., Babula, P., Kizek, R. 2007a. Study of Capsaicin Content in Various Parts of Pepper 275

285 Plodinově specializované metodiky - díl III Fruit by Liquid Chromatography with Electrochemical Detection. Acta Chim. Slov. 54 (1): ISSN Supalkova, V., Stavelikova, H., Hlavka, F., Adam, V., Horna, A., Havel, L., Kizek, R. 2007b. Kapsaicin jako znak pro rozlišení jednotlivých odrůd paprik. In: Korseskova, L. (eds.). IX. Konference mladych vedeckych pracovniku s mezinarodni ucasti: May 30, Veterinarni a farmaceuticka univerzita Brno. Brno, Czech Republic, 2007a, s lsbn Supalkova, V., Stavelikova, H., Adam, V., Hlavka, F., Horna, A., Havel, L., Kizek, R. 2007c. A determination of capsaicin at seventy cultivars of peppers. In: Blattna, J.; Horna, A.; Macka, M.; Zima, T. (eds.). Vitamins Nutrition and Diagnostics: September 19-21, University of Pardubice. Prague, Czech Republic, 2007b, s lsbn Obr. 1 a 2 Skleněná a síťovaná izolační klec 276

286 Plodinově specializované metodiky - díl III Obr. 3 a 4 Úlky se včelami a čmeláky používanými k opylování v izolačních klecích 277

287 Plodinově specializované metodiky - díl III Speciální část Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny (LAKR) 1. Přehled kolekcí LAKR: Genetické zdroje LAKR zahrnují rozsáhlou skupinu rostlin se specifickými požadavky na způsob regenerace, které jsou dané biologickými charakteristikami jednotlivých druhů. Na pracovišti v Olomouci je soustředěno 73 rodů LAKR, zastoupených 863 položkami. K nejpočetněji zastoupeným kolekcím patří zejména rody Althaea, Anethum, Artemisia, Borago, Calendula, Carum, Foeniculum, Hyssopus, Malva, Ocimum, Origanum, Salvia, Satureja. Z minoritních rodů jsou to Majorana, Cnicus, Coriandrum, Sylibum, Potentilla, Bellamcanda, Amsonia, Tagetes a další (Tab. 1). Na pracovišti MZLU v Lednici jsou soustředěny kolekce rodů Achillea spp., Armoracia spp. a Glycyrrhiza spp. v celkovém počtu 38 položek. Tab. 1: Přehled druhů zastoupených v kolekci léčivých, aromatických a kořeninových rostlin (2009) Nutnost Plodina Počet položek v kolekci Způsob uchovávání technické izolace Vytrvalost A03 Acorus calamus 26 V - vytrvalá A96 Agastache foeniculum 2 G ano vytrvalá A05 Agrimonia spp. 21 G ano vytrvalá A01 Achillea spp. 26 V i G ano vytrvalá A08 Althaea spp. 20 V i G ano vytrvalá AF7 Amsonia tabernaemontana 1 G ano vytrvalá A11 Anethum graveolens 23 G ano jednoletá A94 Anchusa sp. 1 G ano vytrvalá A95 Anthriscus sylvestris 2 G ano vytrvalá A13 Arctium spp. 3 G ano vytrvalá A12 Archangelica officinalis 1 G ano dvouletá A06 Armoracia spp. 9 V ano vytrvalá A16 Arnica spp. 1 G ano vytrvalá A17 Artemisia spp. 6 V i G ano vytrvalá A19 Atropa belladona 1 G ano vytrvalá A97 Bellamcanda chinensis 2 G ano vytrvalá AA2 Betonica officinalis 7 G ano vytrvalá A20 Borago officinalis 11 G ano jednoletá A21 Calendula spp. 36 G ano jednoletá A22 Carum carvi 122 G ano jedno- nebo dvouletá A23 Centaurium sp. 1 G ano vytrvalá A27 Cnicus benedictus 7 G ano jednoletá A31 Coriandrum sativum 16 G ano jednoletá 278

288 Plodinově specializované metodiky - díl III A33 Datura stramonium 8 G ano jednoletá A34 Digitalis spp. 9 G ano dvouletá AF8 Dracocephalum moldavica 3 G ano vytrvalá AF2 Echinacea spp. 6 V i G ano vytrvalá AB3 Epilobium hirsutum 1 G ano vytrvalá AB4 Eryngium campestre 1 G ano vytrvalá A38 Filipendula spp. 8 V i G ano vytrvalá A39 Foeniculum vulgare ssp. vulgare 18 G ano dvouletá A41 Galega officinalis 6 G ano vytrvalá A43 Gentiana lutea 1 V i G ano vytrvalá A44 Glycyrrhiza spp. 3 V ano vytrvalá A49 Hyoscyamus sp. 1 G ano vytrvalá A50 Hypericum spp. 38 G ano vytrvalá A51 Hyssopus officinalis 12 G ano vytrvalá A62 Chamomilla recutita 3 G ano jednoletá AC1 Imperatoria sp. 1 G ano vytrvalá A52 Inula helenium 5 V i G ano vytrvalá A55 Lavandula spp. 22 V i G ano jednoletá a vytrvalá A56 Leonurus cardiaca 2 G ano vytrvalá A57 Levisticum officinale 2 G ano vytrvalá A59 Majorana hortensis 6 G ano jednoletá A60 Malva spp. 14 G ano dvouletá A61 Marrubium vulgare 2 G ano vytrvalá A63 Melissa officinalis 7 V i G ano vytrvalá A64 Mentha spp. 14 V i G ano vytrvalá A66 Nigella spp. 5 G ano jednoletá A68 Ocimum spp. 56 G ano jednoletá AF6 Oenothera spp. 18 G ano dvouletá A75 Ononis spp. 2 G ano vytrvalá A69 Origanum spp. 38 V i G ano vytrvalá A72 Pimpinella spp. 8 G ano jednoletá A73 Plantago spp. 50 G ano jednoletá a vytrvalá AD4 Polemonium sp. 2 G ano vytrvalá A76 Potentilla spp. 12 G ano vytrvalá AD6 Rhodiola spp. 2 V i G ano vytrvalá A79 Ruta graveolens 8 G ano vytrvalá A80 Salvia spp. 59 G ano dvouletá nebo vytrvalá AD8 Sanguisorba spp. 13 G ano vytrvalá A81 Saponaria officinalis 12 V i G ano vytrvalá 279

289 Plodinově specializované metodiky - díl III A82 Satureja spp. 24 G ano jednoletá a vytrvalá AE1 Scutellaria spp. 3 G ano vytrvalá A84 Silybum marianum 9 G ano jednoletá A85 Solanum dulcamara 1 G ano vytrvalá A86 Solidago virgauera 1 V i G ano vytrvalá A90 Tanacetum vulgare 13 G ano vytrvalá A89 Thymus spp. 9 V i G ano vytrvalá A71 Trigonella foenumgraecum 6 G ne jednoletá A92 Valeriana officinalis 3 G ano vytrvalá A93 Verbascum spp. 8 G ano dvouletá nebo vytrvalá AE5 Verbena spp. 1 G ano vytrvalá Celkem 901 G = generativně; V = vegetativně 2. Hlavní cíle Hlavním cílem práce s genetickými zdroji LAKR na obou pracovištích je udržování a rozšiřování genofondu s důrazem na uchovávání starých domácích krajových odrůd a druhů tradičně pěstovaných v místních podmínkách. Tento cíl logicky předpokládá rozšiřování kolekcí o sběrové položky dosud planě rostoucích druhů, získávání popisných dat včetně nutričních a hospodářských charakteristik a získávání dostatečného množství osiva, popřípadě rostlin pro jejich následné možné začlenění zpět do volné přírody (konzervace in situ, on farm). Mezi současné priority patří: a) regenerace a multiplikace stávajících položek b) vytvoření bezpečnostních duplikací kolekcí nebo jejich nejcennějších částí c) získávání a doplňování pasportních a popisných dat d) popularizace práce s genetickými zdroji na regionální a mezinárodní úrovni 3. Metody a standardy regenerace a multiplikace GZ Podrobné metodiky regenerace jednotlivých skupin LAKR byly zpracovány a schváleny Radou pro genetické zdroje kulturních rostlin ČR. Při regeneraci jsou respektovány mezinárodní standardy, které vycházejí z květní biologie jednotlivých druhů a respektují požadavky na technickou izolaci. Zásady konzervace genetických zdrojů vycházejí ze zákona 148/2003 Sb. a jsou zajišťovány podle způsobu množení jednotlivých druhů. A) Generativně množené kolekce 2.1 Genetické zdroje množené generativně tvoří 87% kolekce LAKR. Regenerace se provádí v množitelských porostech založených v řádcích přímým výsevem nebo z předpěstované sadby. V průběhu vegetace jsou porosty udržovány v bezplevelném stavu (mechanizovaná kultivace v meziřadích a ruční okopávka) a je používána běžná agrotechnika (ošetření proti chorobám a škůdcům dle potřeby, závlaha, hnojení atd.). U rostlin je prováděno základní hodnocení morfologických, biologických a hospodářských znaků, kontrola zdravotního stavu a běžná fenologická pozorování. Zralé semenné části rostlin jsou ručně sklízeny a řízenou cirkulací vzduchu dosoušeny v pytlích ze síťoviny, nebo na sušících stolech. Semena jsou vydrolena, nahrubo vyčištěna na čistících strojích a dočištěna ručně. 280

290 Plodinově specializované metodiky - díl III Stanovuje se HTS a klíčivost. Po celou dobu manipulace s rostlinným materiálem je pečlivě sledována a zajišťována odrůdová a druhová pravost znaků. Takto připravené vzorky jsou odeslány k dlouhodobému uskladnění ex situ do Genové banky VÚRV, v.v.i. v Praze. Na olomouckém pracovišti je uložená pracovní kolekce semenných vzorků. Aa) Regenerace v izolacích Převážná většina genetických zdrojů LAKR je cizosprašná (fakultativně cizosprašná), větrosnubná nebo hmyzosnubná, a proto je jejich regenerace velmi náročná. Je nutné plodiny přemnožovat v prostorové či technické izolaci, což omezuje počet regenerovaných položek jednoho druhu během roku. Při regeneraci LAKR se využívá běžných metod generativního množení v polních podmínkách s nutností prostorové izolace (minimálně 50, 100, 300, 500 m s ohledem na biologické vlastnosti regenerovaných druhů), nebo technické izolace. Do technických izolací (stabilní izolační klece o rozměrech 5 x 2,7 m (obr. 1 a 2); přenosné izolační klece o rozměrech 2 x 3 m) jsou v době kvetení instalovány úlky s opylovači (včela medonosná - Apis melifera, čmelák zemní Bombus terestris, čmelák skalní - Bombus lapidarius). U takto regenerovaných druhů je vzhledem k větší náchylnosti k chorobám a škůdcům (houbové choroby, mšice, apod.) nutné zajistit dostatečnou chemickou ochranu. Optimální počet jedinců pro regeneraci je u cizosprašných druhů rostlin, u samosprašných druhů 8 20 rostlin. Ab) Regenerace bez izolace Současná regenerace několika položek stejného druhu (v některých případech dokonce rodu) bez prostorové nebo technické izolace je možná pouze v případě výhradně samosprašných plodin. V kolekci LAKR je v současné době tento způsob používán pouze u pískavice řecké seno (Trigonella foenum-graecum). Této metody lze ale využít i u cizosprašných druhů, pokud se v daném roce přemnožuje pouze jejich jediný genotyp a je jisté, že se v okolí pěstebních ploch žádný další donor pylu nevyskytuje. Jedná se např. o sběrové položky z volné přírody z lokalit s naprosto odlišným charakterem (př. horské oblasti), semenné vzorky v ČR nepůvodních druhů (Amsonia, Rhaponticum, Belamcanda atd.) apod. B) Vegetativně regenerované kolekce Vegetativně udržované kolekce jsou regenerovány s využitím běžných metod vegetativního množení - oddenky, řízky, puky, apod. Regeneraci je nutné opakovat po 3-5 letech, kdy rostliny začnou vykazovat horší růstovou vitalitu, zhoršený zdravotní stav a projevuje se vyčerpanost stanoviště. Tento způsob regenerace se využívá u druhů, které v našich podmínkách nevytvářejí životaschopná semena (Mentha, Thymus, Acorus calamus atd.), nebo u odrůd a kultivarů, u kterých vyžadujeme zachování charakteristických znaků a vlastností (barevné olistění, vzrůst, velikost květů, chemické charakteristiky, apod.) a získání homogenního, geneticky identického potomstva s vlastnostmi mateřské rostliny (Althaea officinalis Robusta, Artemisia dracunculus, Mentha sp., Lavandula angustifolia Beta, Origanum vulgare, Thymus vulgaris Aroma, Lemona, Mixta, Thymus serpyllum, Rhodiola rosea apod.). Vegetativní množení je nejúspěšnější v časně jarním období, případně počátkem podzimu. Zakořeňování probíhá v závislosti na způsobu množení ve skleníku nebo stínovišti, v kontejnerech (Mentha, Acorus, Rhodiola, apod.) nebo přepravkách se zakořeňovacím substrátem (Lavandula, Thymus apod.). Po řádném zakořenění se rostliny vysazují v podzimním termínu na trvalé stanoviště. Při regeneraci z kořenových oddělků a puků se materiál sází přímo na stanoviště - na pokusné pozemky (Althaea, Inula, apod.). 281

291 Plodinově specializované metodiky - díl III Kultivace na stanovišti, morfologická a jiná hodnocení, kontrola zdravotního stavu a běžná fenologická pozorování jsou, stejně jako pečlivá kontrola odrůdové a druhové pravosti znaků rostlin, prováděny shodně s generativně množenými porosty. 4. Vytvoření bezpečnostních duplikací kolekcí nebo jejich nejcennějších částí Zajištění bezpečnostní duplikace kolekcí nebo jejich nejcennějších částí probíhá na základě reciproké dohody s genovou bankou VÚRV v Piešťanech (Slovenská republika). V současné době je v Piešťanech uchováno celkem 57 položek LAKR, z nichž nejvíce je zastoupena bazalka a kopr. Další formou bezpečnostní duplikace je úchova pracovních kolekcí semen jednotlivých položek přímo na pracovišti v Olomouci, tedy mimo centrální semenný sklad genové banky VÚRV, v.v.i. v Praze. 5. Získávání a doplňování pasportních a popisných dat Pasportní data jsou u většiny položek genetických zdrojů k dispozici již při jejich zařazování do kolekce. S rozvojem moderních technologií lze ale někdy již stávající údaje zpřesnit např. přesnými zeměpisnými souřadnicemi a nadmořskou výškou blíže charakterizovat sběrové lokality pomocí GPS. Protože pro hodnocení LAKR nejsou bohužel zatím vypracovány žádné mezinárodní klasifikátory, je získávání popisných dat u těchto plodin v celé Evropě založeno na potřebách jednotlivých států a pracovišť. V České republice jsou pro hodnocení jednotlivých kolekcí s větším zastoupením položek na odpovědných pracovištích postupně zpracovávány Minimální sady popisných deskriptorů (Tab. 2). V elektronické podobě jsou již dostupné deskriptory pro křen, měsíček, levanduli a bazalku. Pro publikování je připravena Minimální sada popisných deskriptorů pro rod Althaea a pro schválení Radou genetických zdrojů kulturních rostlin jsou připraveny Minimální sady deskriptorů pro rody Agrimonia, Anethum, Betonica, Foeniculum, Hyssopus, Plantago. Minimální sada deskriptorů (hodnoceno 11 znaků) pro rod Glycyrrhiza byla základem pro připravovaný klasifikátor (hodnoceno 54 znaků), který je spolu s Metodikou pěstování lékořice lysé (Glycyrrhiza glabra L.) připraven k oponentnímu řízení a publikování. K hodnocení některých druhů se využívají znaky vybrané ze směrnic UPOV (př. heřmánek). V rámci ECPGR Medicinal and Aromatic Plants WG probíhají dokončovací práce u klasifikátorů pro vybranou skupinu druhů LAKR: Achillea, Artemisia, Carum, Gentiana, Hypericum, Melissa, Mentha, Origanum, Thymus a Salvia. Plodiny, u kterých zatím není vypracován žádný z výše jmenovaných klasifikátorů, jsou popisovány slovně. Tabulka 2. Přehled národních klasifikátorů pro charakterizaci a hodnocení genetických zdrojů LAKR EVIGEZ kód plodiny A06 A21 Skupina, rod, druh Armoracia spp. Calendula spp. Klasifikátor Petříková et al.: Klasifikátor - Genus Armoracia P.Gaertn., B. Mey. et Scherb. s/armoracia.pdf Dušková: Minimální sada popisných deskriptorů - genus Calendula L. s/calendula.pdf Poznámka národní klasifikátor (1998) národní klasifikátor (2004) 282

292 Plodinově specializované metodiky - díl III A55 A68 Lavandula spp. Ocimum spp. Dušková: Minimální sada popisných deskriptorů - genus Lavandula L. s/lavandula.pdf Dušková: Minimální sada popisných deskriptorů - genus Ocimum L. s/ocimum.pdf národní klasifikátor (2004) národní klasifikátor (2004) Při hodnocení kolekcí se podle připravených sad deskriptorů hodnotí morfologické znaky u vybraného počtu jedinců přímo na stanovišti (pokusném pozemku). Získané údaje jsou zaznamenávány do protokolů a databází a statisticky zpracovávány. V průběhu hodnocení jsou rovněž do protokolů zaznamenávány biochemické charakteristiky (doba kvetení, sklizňová zralost apod.). Zároveň probíhá hodnocení na odolnost vůči biotickým a abiotickým stresům. Genetické zdroje LAKR jsou hodnoceny také z pohledu obsahu farmaceuticky účinných látek. Jedná se o stanovení kvantitativního a kvalitativního obsahu silice (u siličnatých drog), kvantitativního a kvalitativního obsahu tříslovin, obsahu fenolických látek a stanovení obsahu slizových látek (hodnocených jako číslo bobtnavosti). Metodiky pro tyto analýzy vycházejí z Českého lékopisu (2009), Československého lékopisu 4. (1987), odborných publikací (Cheel et al. 2008) a podnikové normy UNIGEO, Ostrava, s úpravami pro jednotlivé druhy nebo skupiny druhů LAKR. Pořizování popisných dat je u LAKR na pracovišti prováděno během vegetace u nově získaných nebo regenerovaných položek. Hodnocení probíhá ve třech vegetačních sezónách. Pasportní a popisná data jsou doplněna fotodokumentací, skenováním, statisticky vyhodnocena a uložena do národního informačního systému EVIGEZ. 6. Popularizace práce s genetickými zdroji na regionální a mezinárodní úrovni Odborná i laická veřejnost je s kolekcemi genetických zdrojů LAKR periodicky seznamována na výstavách (Výstaviště Flora Olomouc, Valašské muzeum v přírodě atd.), polních dnech, seminářích (Český zahrádkářský svaz) a národních i mezinárodních konferencích. 7. Přehled spoluprací při práci s kolekcemi Přehled pracovišť, s nimiž je navázána spolupráce na úrovni výměny informací, materiálů, a řešení společných výzkumných úkolů: Česká republika: ÚKZÚZ, regionální pracoviště Brno (poskytování vzorků semen pro srovnávací zkoušky při povolování nových odrůd) Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně (MZLU) Agronomická fakulta, Zahradnická fakulta (projekty NAZV; analýza vzorků; exkurze studentů; bakalářské, diplomové a doktorandské práce) Univerzita Palackého Olomouc Přírodovědecká fakulta (exkurze studentů, pokusný materiál) Česká zemědělská univerzita v Praze (ČZU) Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů (projekty NAZV) 283

293 Plodinově specializované metodiky - díl III Vysoká škola chemicko-technologická v Praze (VŠCHT) Fakulta potravinářské a biochemické technologie (analýza vzorků) VOŠ, SOŠ a SOU Kostelec nad Orlicí (odborné praxe studentů a jejich závěrečné práce) Seva Flora, s.r.o. Valtice (výměna šlechtitelských materiálů) Správy CHKO Bílé Karpaty, Moravský kras, Šumava, Jizerské hory, České Středohoří (projekty NAZV; výzkumné záměry; výběr sběrových expedic) OSEVA PRO s.r.o., odštěpný závod Výzkumná stanice travinářská Rožnov Zubří (společné sběrové expedice) Výzkumný ústav pícninářský, s r.o. Troubsko (společné sběrové expedice) Zemědělský výzkum, s r.o. Troubsko (společné sběrové expedice) zahraničí: Výskumný ústav rastlinnej výroby Piešťany (VÚRV Piešťany) (společné sběrové expedice) VILAR Moskva, Rusko 8. Další aktivity Pedagogické aktivity: Genofondové kolekce jsou využívány i ke studijním účelům - se sortimenty se formou exkurzí pravidelně seznamují posluchači Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a studenti Univerzity Palackého v Olomouci. Některé kolekce byly využívány i k řešení bakalářských (Lavická 2005, Paráčková 2007), diplomových (Flesarová 2006, Kubiš 2008, Lavická 2007, Paráčková 2009) a doktorandských prací (Karlová 2005). Kurátoři kolekcí genetických zdrojů jsou v některých případech také vysokoškolskými pedagogy a sortimenty při výuce využívají k demonstračním účelům. Na pracovišti také často probíhají odborné praxe studentů VOŠ, SOŠ a SOU Kostelec nad Orlicí, kteří tu zpracovávají o své závěrečné práce a dlouhodobou praxi tu absolvovala i zahraniční studentka MZLU Brno. Členství v mezinárodních odborných sdruženích: ECPGR Medicinal and Aromatic Plants Working Group Výzkumné projekty Výběr ekotypů domácích léčivých a kořeninových rostlin, doporučení technologií pěstování a introdukce do vybraných lokalit (projekt č. EP 7199/97) Metody konzervace a monitorování mizejícího genofondu krajových forem a ohrožených planých druhů užitkových rostlin (projekt č. QC0063) Inovace technologií vybraných léčivých, aromatických a kořeninových rostlin s ohledem na obsahové látky a jejich využitelnost (projekt č. QD 0129 II-C-11) Studium a využití biodiversity genetických mechanismů a nových metod pro zlepšování biologického potenciálu odrůd a setrvalý rozvoj zemědělství (výzkumný záměr MZE-M ) Nové poznatky, metody a materiály pro genetické zlepšování biologického potenciálu plodin a využití agrobiodiversity pro setrvalý rozvoj zemědělství (výzkumný záměr MZE ČR ) 9. Citace (používané metodiky byly vybrány z následující literatury, separátů) Cheel, J., Tůmová, L., Neugebauerová, J., Dušek, J Free radical scavenging activity of Glycyrrhiza species. Folia Pharm. Univ. Carol. 37, p ISSN Cheel, L; Tůmová, L; Neugebauerová, J; Tůma J; Dušek, J Free radicals scavenging aktivity and phenolic content of Glycyrrhiza species in Růžičková, G. (ed.) Book of Abstracts Fifth Conference on Medicinal and Aromatic Plants of Southeast European 284

294 Plodinově specializované metodiky - díl III Countries (5 th CMAPSEEC) Brno, p. 132, ES MZLU Brno, ISBN Československý lékopis, díl, 4. vydání, 1987, Praha, Avicenum Československý lékopis, doplněk, 4. vydání, 1991, Praha, Avicenum Český lékopis 2009, díl, 2009, Praha, Grada Publishing a. s. Flesarová, J Hodnocení genofondu Achillea millefolium agg. z hlediska obsahu proazulenu. Diplomová práce. MZLU Brno, Zahradnická fakulta, Lednice. Vedoucí práce J. Neugebauerová. Karlová, K Studium variability a dědivosti kvalitativních znaků u řebříčku (Achillea L.). Dizertační práce. MZLU Brno, Zahradnická fakulta, Lednice. Vedoucí práce K. Petříková. Kubiš, D Hodnocení rodu Achillea L. z hlediska obsahu silic, Diplomová práce MZLU Brno, Zahradnická fakulta, Lednice. Vedoucí J. Neugebauerová. Lavická, H Podmínky založení a regenerace genofondu Asparagus L. a Glycyrrhiza L. Bakalářská práce. MZLU Brno, Zahradnická fakulta, Lednice. Vedoucí práce J. Neugebauerová. Lavická, H Hodnocení genofondu lékořice (Glycyrrhiza L., Fabaceae) Diplomová práce. MZLU Brno, Zahradnická fakulta, Lednice. Vedoucí práce J. Neugebauerová. Paráčková, M Hodnocení položek genofondu Achillea millefolium agg., Bakalářská práce MZLU Brno, Zahradnická fakulta, Lednice. Vedoucí J. Neugebauerová. Paráčková, M Hodnocení položek genofondu Achillea millefolium agg., Diplomová práce MZLU Brno, Zahradnická fakulta, Lednice. Vedoucí J. Neugebauerová. Podniková norma UNIGEO a.s. Divize UNILAB, Ostrava: Obsah apigeninu - spektrofotometricky. UPOV, CHAMOMILE Matricaria recutita L. TG/152/4. 285

295 Plodinově specializované metodiky - díl III 7.11 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů okrasných rostlin Pracoviště: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i., Průhonice Mendlova zemědělská a lesnická universita, Brno Zahradnická fakulta Lednice na Moravě Botanický ústav AV ČR,v.v.i. Průhonice Odpovědní řešitelé: Ing. Hynek Urbánek Doc. Dr. Ing. Jiří Uher Ing. Uljana Blažková Průhonice, Lednice na Moravě