struktura lesních porostů

Transkript

1 Třídění lesů,, skladba a struktura lesních porostů 1

2 Třídění lesů Rozmanitost přírodnp rodních podmínek na Zemi charakter se vegetace v různých místech m liší změny jsou patrné jak ve směru poledníků a rovnoběž ěžek, tj. ve smyslu horizontáln lním, zejména pak se změnou nadmořsk ské výšky, tj. ve smyslu vertikáln lním na Zemi se vytváří různé typy přírodnp rodní vegetace, jejíž dominantní složkou jsou téměř vždy dřeviny. d 2

3 Třídění lesů horizontáln lní zóna tropického, stálezeleného lesa vegetace tropické zóny s letními dešti listnaté poloopadavé a opadavé tropické lesy vlhké a suché savany subtropické polopouště a pouště zóna tvrdolisté, stále zelené vegetace se zimními dešti temperovaná vegetační zóna lesní zóna s listnatými opadavými lesy s temperátním (mírným) klimatem zóna aridní vegetace v území s temperátním klimatem listnaté opadavé lesy (v zóně střední Evropa a ČR) smíšené jehličnato - listnaté lesy Lesostepi * stepi a prérie * polopouště pouště zóna boreálních jehličnatých lesů zóna arktické tundry lesotundra * tundra arktické pustiny 3

4 4

5 Třídění lesů vertikáln lní je vyvoláno změnami přírodnp rodních podmínek (makroklimatu) se změnou nadmořsk ské výšky S přibývajp ibývající nadmořskou výškou se snižuje teplota a počet vegetačních dnů,, teploty se ve vertikáln lní směru měním rychleji než ve směru horizontáln lním) zvyšuj ují srážky (výrazněji než ve směru horizontáln lním) zvyšuje intenzita slunečního zářenz ení (mění se poměr délky noci a dne) Ve středn ední Evropě se vylišuj ují zpravidla následujn sledující výškov kové geografické stupně 5

6 Třídění lesů vertikáln lní Označen ení Planárn rní Český ekvivalent Nížinný Charakteristika vegetace Listnaté dubo - habrové a lužní lesy Kolinní Submontánn nní Montánn nní Pahorkatinný Podhorský Horský Smíš íšené listnaté lesy s dubem zimním, m, habrem a bukem S převahou p bukových lesů,, bez příměsi p jehličnan nanů,, nebo s příměsíp jedle Smíš íšené bukovo - smrkovo - jedlové lesy Subalpínský Niváln lní Polohy nad alpínskou hranicí lesa Sněž ěžný Porosty křovin, k nad nimiž jsou alpínsk nské louky Polohy nad hranicí věčného sněhu, nebo bez trvalého sněhu s nesouvislou vegetací lišejn ejníků a mechorostů,, ojediněle s kvetoucími rostlinami 6

7 Třídění lesů vertikáln lní Z vertikáln lního tříděnít lesa vyplývá, že e je výskyt stromové vegetace limitován n nadmořskou výškou, a v tomto smyslu se rozlišuje horní hranice lesa a horní hranice stromová: hranice lesa je spojnice nejvýše e položených bodů zapojeného souvislého lesa hranice stromová je spojnice nejvýše e rostoucích ch ojedinělých stromů,, které dosahují výšky m. Horní hranice lesa nemusí být dána d jen přírodnp rodními podmínkami a můžm ůže e být více v či i méněm ovlivněna na lidskou činností.. V tomto smyslu se rozlišuje: přirozená hranice lesa - je dána d přírodnp rodními podmínkami klimatická - ovlivněna na poměry teplotními, větrem v a pod. edafická - ovlivněna na poměry půdnp dními orografická - ovlivněna na reliéfem terénu, lavinami umělá hranice - vyvolána antropogenními mi,, příp. p p. antropozoogenními vlivy 7

8 Třídění lesů vertikáln lní horní hranice

9 Třídění lesů vertikáln lní horní hranice lesa

10 Třídění les lesů - podle míry m antropického ovlivnění Třídění lesní vegetace S ohledem na potenciáln lní lesní vegetaci (která by na daném m místm stě byla nebýt člověka a jeho zásahz sahů do lesa) lze rozlišit it podle Zlatníka (1976) tyto lesní útvary: Prales - les nedotčený ený lidskou činností (panenský les). Na Zemi se vyskytuje ještě v boreáln lních lesích na Sibiři i a v Kanadě méně v tropickém m deštn tném m pralese a v tropických horách. Přírodní les- les pralesovitého vzhledu se zachovanou druhovou věkovou v a prostorovou skladbou Přirozený les - les který mám přírodní druhovou skladbu jeho věková a prostorová struktura je však v již pozměněna na existují zde přirozenp irozené ekologické vztahy mezi dřevinami d schopnost přirozené reprodukce. Dřeviny D mohou být autochtonní i autochtonně-alochtonn alochtonní Nepřirozený les - s dřevinami d které neodpovídaj dají stanovišti ti vlivem jejich přítomnosti p zpravidla dochází k negativním změnám m půdy p a znemožnění přirozené obnovy 10

11 Třídění lesů podle míry m antropického ovlivnění S těmito t základnz kladními lesními útvary odvozenými podle míry m ovlivňov ování člověkem, souvisí další pojmy, které blíže e charakterizují lesní ekosystém. les přírodp rodě blízký - les, který se bez lidských zásahz sahů spontánn nně vyvíjí k vývojově vyspělej lejším m formám. m. MáM druhovou skladbu podobnou přírodnp rodní a sekundárn rní strukturu. Je relativně rezistentní. les přírodp rodě vzdálený - les, který se při p i absenci lidských zásahz sahů postupně rozpadá a v případě spontánn nního vývoje je postupně nahrazován n lesem lépe l přizpp izpůsobeným stanovišti ti a schopnější ším m odolávat vnější ším m faktorům. MáM umělou strukturu a kombinaci spontánn nních druhů a je ekologicky labilní. les kulturní - les silně ovlivněný ný hospodářskými skými zásahy z a často i záměnou z autochtonních dřevin, d nebo jejich částečného zastoupení dřevinami jiného původu, p jako jsou dřeviny d alochtonní,, nepůvodn vodní,, kulturní,, cizích ch ekotypů apod 11

12 Třídění lesů podle míry m antropického ovlivnění les druhotný (sekundární) - les vzniklý po vytěžení nebo po přírodní katastrofě (požár,větrové polomy) na místě původního přírodního lesa, a to buď přirozenou obnovou nebo zalesněním. Druhová struktura lesa druhotného je odlišná od struktury původního lesa. Evropské lesy je třeba považovat za druhotné bez ohledu na to, zda jejich druhová skladba je přirozená nebo nepřirozená. les přípravný - forma druhotného lesa vznikající sekundární sukcesí po katastrofickém (vývraty větrem, požár apod.) nebo záměrném (těžba, odlesnění) zániku původního lesa. Přirozená sukcese dřevin je charakterizována postupným šířením světlomilných dřevin (osika, bříza, topol, jíva, borovice apod.). Les přípravný je přípravným stadiem pro přechodný a závěrečný les. les přechodný - forma druhotného lesa nastupující po lese přípravném s charakteristickou druhovou strukturou, ve které jsou zastoupeny jak dřeviny přípravného lesa (např. osika, vrba), tak i dřeviny závěrečného lesa (např. jedle, buk, smrk). Les přechodný je jedním z vývojových stadií přirozené dynamiky lesního ekosystému. les závěrečný -závěrečná forma, popř. závěrečné vývojové stadium přírodního lesa klimaxového typu, jehož druhová struktura je v souladu s danými vlastnostmi edafotopu (klimatický nebo edafický klimax). Je to les ustálený, vrcholný. Někteří autoři jsou toho názoru, že les závěrečný je složený převážně ze stinných dřevin. Tato představa není zcela správná, existují totiž formy závěrečného lesa dubohabrové nebo habrodubové a bukodubové, ve kterých může převládat dub, popř. i kombinace dubu a borovice (např. různé typy edafického klimaxu). 12

13 Kategorie lesa LESY OCHRANNÉ pro vyhlášení jsou rozhodující (nepříznivé) přírodní podmínky KATEGORIE LESŮ LESY ZVLÁŠTNÍHO URČENÍ pro vyhlášení jsou rozhodující potřeby společnosti (člověka) LESY HOSPODÁŘSKÉ všechny lesy, které nebyly vyhlášeny za lesy ochranné, nebo za lesy zvláštního určení 13

14 KATEGORIE LESŮ LESY OCHRANNÉ lesy účelové lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích Vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace chránící níže položené lesy a lesy na exponovaných hřebenech lesy v klečovém lesním vegetačním stupni. LESY HOSPODÁŘ SKÉ LESY ZVLÁŠTNÍHO URČ ENÍ jsou to (ze zákona) lesy, které nejsou lesy ochrannými a nacházejí se v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně, v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod, na území národních parků a národních přírodních rezervací. do lesů zvláštního určení lze dále zařadit lesy: v prvních zónách chráněných krajinných oblastí a lesy v přírodních rezervacích a přírodních památkách, lázeňské, příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí, sloužící lesnickému výzkumu a lesnické výuce, se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou, potřebné pro zachování biologické různorodosti, (rozmanitosti) v uznaných oborách a v samostatných bažantnicích, v nichž jiný důležitý veřejný zájem vyžaduje odlišný způsob hospodaření. 14

15 Třídění lesů podle převap evažujících ch funkcí do kategorií Podle funkčního poslání se lesy člení na kategorie a subkategorie. U nás n s byly kategorie lesa stanoveny zákonem z již od r. 1960, stejné kategorie vymezuje současný lesní zákon[1] [1].. V současn asné době polovina výměry plochy kategorie hospodářských ských lesů patří k lesům m s důležitými mimoprodukčními funkcemi. Víceúčelové hospodařen ení může e tam i na části plochy kategorie lesů zvláš áštního určen ení zajistit souběh produkce a mimoprodukčních funkcí bez újmy na kterékoli koli z nich. [1] Zákon č ze dne 3. listopadu 1995 o lesích a o změně a doplnění některých zákonz konů (lesní zákon). 15

16 Kategorie lesů Kategorie lesů ochranných zařazuj azují se lesy na mimořádn dně nepříznivých stanovištích (sutě,, kamenná moře, prudké svahy, strže, nestabilizované náplavy a písky, p rašelini eliniště, odvaly a výsypky apod.) vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace a lesy na exponovaných hřebenech h lesy v klečov ovém m lesním m vegetačním m stupni. 16

17 Lesy ochranné Do kategorie lesů ochranných se zařazuj azují Lesy na mimořádn dně nepříznivých stanovištích (sutě,, kamenná moře, prudké svahy, strže, nestabilizované náplavy a písky, p rašelini eliniště, odvaly a výsypky apod.), Vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace a lesy na exponovaných hřebenech, h Lesy v klečov ovém m lesním m vegetačním m stupni Jde o zákonem z stanovenou kategorii lesů s posláním m zajišťovat funkčními efekty ochranu exponovaných přírodnp rodních lokalit. Les této t to kategorie mám významnou ekologickou funkci. Kromě funkčních efektů půdoochranných, klimatických a hydrických mohou se vyskytnout speciáln lní hlediska dílčíd funkce protilavinové, protisesuvné,, vodohospodářsk ské,, ochrany přírody. p Mimoprodukční funkce této t to kategorie je funkcí výlučnou. Z lesnického hlediska a při p i stavu horských lesů půjde často o funkci řízenou. O zařazen azení lesů do kategorie lesů ochranných 03 rozhoduje orgán n státn tní správy lesů na návrh n vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu. 17

18 Lesy zvláš áštního určen ení Lesy zvláš áštního určen ení jsou kategorií lesů stanovenou zákonem, z s posláním m zlepšovat a chránit životní prostřed edí nebo plnit jiné úkoly plynoucí z oprávn vněného (veřejn ejného) zájmu z na mimoprodukční funkce lesů,, je-li toto poslání nadřazeno azeno funkcím m produkčním Lesy zvláš áštního určen ení jsou: lesy v pásmu p hygienické ochrany vodních zdrojů 1. stupně, lesy v ochranných pásmech p zdrojů přírodních léčivých l a stolních mineráln lních vod lesy národnn rodních parků,, přírodnp rodních rezervac a národnn rodních kulturních památek ch rezervací 18

19 Lesy zvláš áštního určen ení Do kategorie lesů zvláš áštního určen ení lze dáled zařadit adit lesy, u kterých veřejný ejný zájemz na zlepšen ení a ochraně životního prostřed edí či i jiný oprávn vněný ný zájem z na plnění mimoprodukčních funkcí lesa je nadřazen azen funkcím m produkčním.. Jde o: lesy v prvních zónách z CHKO a lesy v přírodnp rodních rezervacích ch a přírodních památk tkách, lesy lázel zeňské, lesy příměstskp stské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí, lesy sloužící lesnickému výzkumu a lesnické výuce, lesy se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou a krajinotvornou, lesy potřebn ebné pro zachování biologické různorodosti, lesy v uznaných oborách a samostatných bažantnic antnicích, ch, lesy, v nichž jiný důled ležitý veřejný ejný zájem z vyžaduje odlišný způsob hospodařen ení. O zařazen azení lesů do těchto t subkategorií lesů zvláš áštního určen ení rozhoduje orgán n státn tní správy lesů na návrh n vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu. 19

20 Lesy zvláš áštního určen ení Pokud v kategorii lesa zvláš áštního určen ení není mimoprodukční funkce funkcí výlučnou a podmínky přírodnp rodní nevylučuj ují funkci produkční,, uplatní se systém m vícev ceúčelového hospodařen ení. Potom je i v této t to kategorii možné uplatnit souběh h bez újmy produkční funkce nebo s nepodstatnou újmou. 20

21 Lesy hospodářsk ské jsou lesy, které nejsou zařazeny azeny v kategorii lesů ochranných nebo lesů zvláš áštního určen ení.. Ve smyslu zákona z jde o les, respektive o všechny v lesy, které nebyly vyhláš ášeny za les ochranný, nebo za les zvláš áštního určen ení. Původně měla tato kategorie výlučně produkční poslání, v současn asné době umožň žňují i zabezpečov ování řízených mimoprodukčních funkcí. Jsou to např.. hospodářsk ské lesy s důled ležitými mimoprodukčními funkcemi ve II. (a III.) pásmu p hygienické ochrany vodních zdrojů lesy této t to kategorie v horských chráněných ných oblastech přirozenp irozené akumulace povrchových vod lesy této t to kategorie v chráněných ných krajinných oblastech a dále d mnohé lesy této t to kategorie s rekreačním m využíváním Tyto lesy představujp edstavují vlastně nevyhláš ášenou subkategorii lesů hospodářských, ských, ve které může e být při p i uplatnění víceúčelového hospodařen ení zajištěna mimoprodukční funkčnost nost bez újmy na 21 produkci

22 Související pojmy Les chráněný ný - je kategorií lesů,, která byla u nás n s dříve d samostatně rozlišov ována, v současn asné době je spojena s kategorií lesa ochranného, ho, i když určitý rozdíl l mezi lesem chráněným ným a ochranným existuje. Zatímco lesy ochranné plní ochrannou funkci, lesy chráněné vyžaduj adují samy ochranu (např.. lesní rezervace, lesy při p i horní hranici lesa apod.) Les účelový - jde o termín, který se ještě setrvačnost ností používá; ; v dřívější legislativní terminologii se jednalo o kategorii lesů s převažujícím mimoprodukčním posláním. Byly stanoveny dvě kategorie účelových lesů: Les účelový s částečnou úpravou výnosu (nyní kategorie lesů zvláš áštního určen ení), Les účelový bez úpravy výnosu (nyní kategorie lesů ochranných) Les příměstský p - les v bezprostředn ední blízkosti města m či i sídelns delní aglomerace. Termín n příměstský p nevyjadřuje funkci lesa, ale polohu lesa v krajině.. Jeho funkční poslání může e být různr zné - může e převlp evládat funkce rekreační,, ale často také funkce bioklimatická (zmírňov ování rychlosti větru v či i teplotních extrémů,, zvyšov ování vzdušné vlhkosti apod.) nebo hygienická (zadržov ování prachu, mikroorganismů,, hluku, regenerace a ionizace vzduchu atd.). 22

23 Související pojmy Les rekreační - les zvláš áštního určen ení,, který slouží soustřed eděné rekreaci občan anů v blízkosti většív ších měst m ( pro každodenn dodenní rekreaci) nebo v rekreačních oblastech (pro víkendovou v či i dlouhodobou rekreaci). Charakteristickými znaky rekreačního lesa jsou určit ité porostní úpravy (volba dřevin, d struktura porostů, zvýšen ení mýtního věku, v estetická úprava porostů), omezení některých hospodářských ských činností (těž ěžká mechanizace, aplikace pesticidů,, hnojení) ) a rekreační vybavení (parkoviště,, sportoviště,, procházkov zkové cesty, přístp střešky, stolky, lavičky atd.). Velikost rekreačního lesa a jeho vybavenost se řídí očekávaným počtem návštěvnn vníků. Les lázel zeňský - jedna ze subkategorií lesů zvláš áštního určen ení,, pro kterou jsou formulovány specifické způsoby hospodařen ení.. Jsou to lesy v blízk zkém m okolí významných láznl zní,, kterým vytvářej ejí příznivé mikroklimatické podmínky, poskytují ochranu léčivým l pramenům m a slouží i k určitým pohybovým aktivitám pacientů,, tvořícím m vhodný doplněk k lázel zeňské léčby. V současn asné době jsou jako lázeňské vyhláš ášeny pouze lesy v okolí Karlových Varů a Mariánských LáznL zní.. Do budoucna se počítá s vyhláš ášením m další ších lázel zeňských lesů. Les parkový - jedna se subkategorií lesů zvláš áštního určen ení,, která podle své převládající funkce patří do skupiny lesů rekreačních. Je to nejintenzivněji účelově obhospodařovaný ovaný les, který - jak název n napovídá - svým charakterem zaujímá postavení na rozhraní mezi lesem a parkem. Zachovává si však v ještě vlastnosti lesa (na rozdíl l od lesního parku). Parkový les je zpravidla částí lesa příměstského, která bezprostředn edně navazuje na intravilán města, popř.. je přímo p v intravilánu nu.. Jako parkový les však v mohou být obhospodařov ovány i části lesů, které nemají charakter lesa příměstskp stského (např.. lesní části ve významných rekreačních a lázel zeňských středisc ediscích, ch, popř.. v okolí velkých zámkz mků a pod.). Parkový les je charakterizován n předevp edevším m zvýšeným podílem plochy bezlesí 23 (lesní loučky pro slunění a hry, procházkov zkové cesty, průseky pro výhled do krajiny), bohatým rekreačním m vybavením m a zpravidla i sníženým zakmeněním.

24 Struktura (skladba) - lesních porostů Diferenciace přírodních podmínek Vlastnosti dřevin (biologické, morfologické, ekologické ) Lesní porost je složen z velkého množstv ství jedinců,, které se liší vnější ším vzhledem i vnitřními vlastnostmi a vytváří tak řadu složitých vztahů. Lesní porosty se od sebe značně liší ší,, a to podle příslušnosti k botanickému druhu (složen ení druhové), podle věku v (složen ení věkové) rozmíst stěním m stromů po ploše e porostu (složen ení prostorové) podle stanoviště. Naznačen ené složen ení porostu se zpravidla označuje pojmem struktura porostu (druhová,, věkovv ková,, prostorová). 24

25 Struktura (skladba) - lesních porostů Struktura (skladba) druhová věková prostorová 25

26 Struktura (skladba) - lesních porostů Struktura lesních porostů má velký význam z hlediska produkčního statické a ekologické stability pro plnění environmentáln lních funkcí. Volba struktury (při i zakládání lesa) a její usměrňov ování (při i výchově porostu) je hlavním m nástrojem n pro vytvářen ení lesa plnícího požadovan adované funkce, na straně druhé může e být struktura porostu kriteriem posuzování pěstební činnosti a hospodařen ení v lese. 26

27 Struktura (skladba) - lesních porostů Druhové složen ení porostů O druhovém m složen ení lesa rozhoduje příslup slušnost stromů k botanickému druhu. Lesní porost složený pouze z jedné dřeviny je porost nesmíš íšený (stejnorodý), někdy n se také označuje jako monokultura (nap( např smrk nebo borovice na nevhodných stanovištích). Porost ve kterém m je více v dřevin d evin je porost smíš íšený (nestejnorodý), plošný podíl l dřeviny d ve smíš íšeném porostu je zastoupení dřeviny. Zastoupení dřevin v porostu se vyjadřuje zkratkou dřeviny a desítkami procent SM 4, JD 2, BK 4, LP nebo procenty SM 41, JD 19, BK 37, LP 3 Z toho vyplývá, že e zastoupení dřevin, ale i jejich rozmíst stění ve smíš íšených porostech můžm ůže e být značně variabilní. 27

28 Struktura (skladba) - lesních porostů Podle zastoupení se dřeviny d dělíd na: dřevinu hlavní - zaujímá v porostu největší plošný podíl l (min. 40%) dřevinu vedlejší ta mám menší zastoupení než dřevina hlavní, dřeviny vedlejší se potom dělíd na dřevinu přímíšenou - s plošným podílem >10% dřevinu vtroušenou - s plošným podílem 10% Zastoupení dřevin 5% 5% 15% 45% Dřevina hlavní BK Dřevina vedlejší přimíšená SM Dřevina vedlejší přimíšená HB Dřevina vedlejší vtroušená JD 30% Dřevina vedlejší vtroušená JV 28

29 Struktura (skladba) - lesních porostů Skladba druhová Zastoupení dřevin způsob záznamu: z znamu: Sm 5, Bk 3, Jd 2, JV+ Sm 48, Bk 32, Jd 18, JV2 29

30 Struktura (skladba) - lesních porostů Podle rozmíst stění dřevin: Dřeviny se mohou v porostu (ve směru horizontáln lním) nacházet v různých r formacích ch (podle množstv ství a velikosti plochy kterou zaujímaj mají). Na základz kladě toho rozlišujeme přimíšení (vtroušen ení): jednotlivé (rovnoměrn rné) hloučkovit kovité skupinkovité skupinové řadové (alejové) 30

31 Struktura (skladba) - lesních porostů Podle polohy ve vertikáln lním m směru Dřeviny svým vzrůstem, který je ovlivněn řadou faktorů (dřevina, vzájemn jemné vztahy dřevin, d stanoviště a pod.) mohou zaujímat různr zné postavení (cenotická situace) a projevují se jako výbojné - jsou v horní vrstvě porostu a potlačuj ují jiné dřeviny ústupné - jsou v nižší vrstvě porostu a ± potlačen ené 31

32 Struktura (skladba) - lesních porostů Podle vlastností a významu se rozlišuj ují dřeviny: přípravné vytváří ± v předstihu p vhodné podmínky pro dřeviny hospodářsk ské ochranné poskytují jiným dřevind evinám m ochranu proti nepříznivým vlivům zápojné napomáhaj hají k vytvořen ení potřebn ebného zápojez meliorační slouží k udržen ení nebo zlepšen ení prostřed edí (zejm. půdního) pro jiné dřeviny výchovné napomáhaj hají výchově porostu pionýrské dřeviny které jsou schopny obsazovat nepřízniv znivá stanoviště autochtonní druh dřeviny, d který geneticky souvisí s předky, p kteří se na daném m stanovišti ti vyskytovali v minulosti alochtonní druh dřeviny, d který není na daném území autochtonní (původn vodní) 32

33 Struktura (skladba) - lesních porostů Přirozená skladba dřevin d vychází z rekonstrukce původnp vodního (přirozen irozeného) složen ení lesních dřevin d a jejich zastoupení (v dřívějších přírodnp rodních lesích) na daném m stanovišti ti (lesním m typu, souboru lesních typů). Přirozená skladba dřevin d je základem z pro vytvářen ení přirozených lesů (přírod rodě blízk zké lesní hospodářstv ství). Volba druhového složen ení (skladby) lesa má velký význam z hlediska produkčního, ekologického i environmentáln lního.. Proto je třeba t při p zakládání lesa, ale i při p i jeho pěstovp stování respektovat funkce, které má les plnit, a podle toho volit nebo usměrňovat druhovou skladbu. Zpravidla vždy v je však třeba t přihlp ihlédnout ke skladbě přirozené. 33

34 % 0 Druhová skladba lesů ČR a její předpokládaný vývoj Podle Šindeláře z roku 1996 Přirozená 1996 Skut 2003 Předp Předp Předp SM JD BO MD DB BK Ost. list. 34

35 Struktura (skladba) - lesních porostů druhová v ČR Včetně jehličnatých a listnatých celkem Skladba lesů ČR (Mze 1998) % přirozená 60 současná 50 doporučená SM JD BO MD O.J. J DB BK HB JS JV JL BR LP OL O.L. L 35

36 Struktura (skladba) - lesních porostů Věkové složen ení porostů Porosty se podle věku v jednotlivých stromů dělí na porosty stejnověké- v mladých porostech se stromy liší věkem do 5 let, ve středn edně starých do 10 let porosty různověké- věkový rozdíl l jednotlivých stromů je většív jak 5 (mladé porosty) případnp padně 10 (středn edně staré porosty) let. Podle věku v se porosty dále d rozděluj lují na věkovv kové třídy a věkovv kové stupně: věková třída - rozdělen lení porostů po intervalech 20 let, používá se zejména v porostních mapách věkový stupeň - rozdělen lení porostů po intervalech 10 let - používá se v lesním m hospodářsk ském m plánu k vyjádřen ení plošného zastoupení věkových stupňů ňů,, plošného zastoupení dřevin apod. Růstem stromů a postupujícím m věkem v se měním vlastnosti jednotlivých stromů i porostů. Nejmarkatnější změny jsou: ve velikosti stromů (rozměry), ry), např.. výška stromu, tloušťka stromu parametry stromu ve vzhledu (tvaru) stromů - parametry stromu v počtu stromů na jednotku plochy - počet stromů zpravidla klesá vlivem zvětšuj ujících ch se rozměrů a stoupajících ch nárokn roků jednotlivých stromů na růstový r prostor. Tím T m dochází k přirozenp irozenému prořeďov ování lesa - prostorové složen ení porostu. 36

37 Struktura (skladba) - lesních porostů Vývojové fáze lesa Tyčovina Tyčkovina Mlazina Nálet, nárost, kultura Kmenovina Nastávající kmenovina 37

38 Struktura lesních porostů věková Věková třída a věkový stupeň Zralá přestárlá kmenovina VI 11,12 Zralá kmenovina Nastávající kmenovina Tyčovina Tyčkovina Mlazina Nálet, nárost, kultura V IV III II I I 9,10 7,8 5,6 3,

39 Prostorové složen ení porostů Způsob obsazení produkčního prostoru porostu stromy a keři, výstavba porostu je prostorové uspořádání odlišných porostních částí. Prostorové složen ení (výstavbu) porostu můžeme posuzovat ve směru vodorovném m (horizontáln lním) nebo svislém m (vertikáln lním). 39

40 Horizontáln lní struktura porostů Hustota Spon Rozestup stromů Zápoj Zakmenění Hustota porostu počet jedinců na jednotku plochy souvisí se způsobem vzniku porostu) 40

41 Horizontáln lní struktura porostů Spon je obrazec, které vytváří spojnice sousedních stromků spon můžm ůže e být Čtvercový Obdéln lníkový Trojúheln helníkový nepravidelný (netvoří pravidelné obrazce) řadový (stejné vzdálenosti řad a zpravidla nestejné vzdálenosti stromků v řadách) apod. a souvisí s technologií výsadby Vedle toho pojmy úzký a široký spon souvisí spíš íše s většív (menší ší) ) hustotou (počtem) sazenic. 41

42 Spon čtvercový 42

43 Spon trojúheln helníkový 43

44 Spon řadový 44

45 Spon šestiúhelníkový 45

46 Spon nepravidelný 46

47 Horizontáln lní struktura porostů Zápoj je vzájemný dotyk a prolínání (poloha) větvv tví stromů.. Je velmi důležitým pěstebnp stebním m kriteriem při p i výchově i obnově porostů, neboť ovlivňuje mikroklima porostu (zejména pronikání světeln telného zářenz ení a atmosférických srážek do nitra porostu). Vyjadřuje se slovně nebo číselně. Slovní vyjádřen ení stupňů zápoje: zápoj přehoustlý p (větve sousedních stromů se překrývajp ekrývají,, koruny jsou stísn sněné) zápoj dokonalý (větve se dotýkají,, koruny jsou dobře e formované) zápoj uvolněný ný (mezi korunami jsou malé mezery) zápoj dočasn asně přerušený ený (mezi korunami jsou mezery, které se další ším m vývojem zapojí) zápoj trvale přerup erušený ený (mezi korunami jsou mezery, které se již další ším m vývojem nezapojí) Číselné vyjádřen ení zápoje Číselně lze vyjádřit zápoj z buď procenticky, tj. kolik procent zaujímá celková plocha korunových projekcí z celkové plochy porostu, nebo korunovým indexem, tj. poměrem plochy korunových projekcí k ploše e porostu. 47

48 Zápoj přehoustlýp 48

49 Zápoj dokonalý 49

50 Zápoj uvolněný ný 50

51 Zápoj dočasn asně přerušenýený 51

52 Zápoj trvale přerup erušenýený 52

53 Zápoj 80 % Zápoj 60 % Zápoj 0,8 Zápoj 0,6 53

54 Horizontáln lní struktura porostů Rozestup stromů se vyjadřuje nejčast astěji jako průměrn rná vzdálenost mezi stromy v porostu. Odvozuje se z přímého p měřm ěření vzdálenost leností sousedních stromů,, nebo na základz kladě plochy a počtu stromů (u čtvercového sponu jako druhá odmocnina z plochy připadajp ipadající na jeden strom). 54

55 Růstové tabulky (grafické) 55

56 Růstové tabulky (grafické) 56

57 Růstové tabulky (grafické) 57

58 Horizontáln lní struktura porostů Zakmenění je taxační veličina ina odvozená ze vztahu: Vs Z = Vt kde je Z - zakmenění porostu Vs - zásoba (nebo kruhová výčetn etní základna) porostu skutečná Vt - zásoba (nebo kruhová výčetn etní základna) porostu tabulková 58

59 Horizontáln lní struktura porostů 59

60 Horizontáln lní struktura porostů Hodnoty zakmenění jsou tedy zpravidla v intervalu od 0.1 do 1.0 (výjimečně může e být jeho hodnota vyšší šší). V lesních hospodářských ských plánech se zakmenění porostu vyjadřuje v desetinách plného (normáln lního) zakmenění,, tj. v intervalu (kde 10 je zakmenění plné) ) a vyjadřuje tak využit ití produkčního prostoru porostu vzhledem k určitým růstovým r tabulkám, které se považuj ují za vyjádřen ení normáln lního stavu. Např.. zakmenění 8 znamená, že e je zásoba z porostu proti normáln lnímu mu stavu menší o 2/10. Zakmenění se vyjadřuje také slovní stupnicí: 60

61 Struktura porostů - zakmenění Stupeň zakmenění 1) zakmenění plné 2) zakmenění uvolněné 3) zakmenění prořídl dlé 4) zakmenění řídké 5) zakmenění rozptýlené roztroušen ené při i hodnotě

62 Vertikáln lní struktura porostů Zápoj se můžm ůže e posuzovat i ve smyslu vertikáln lním, kdy nejde o přímý p dotyk větvv tví korun, ale dotyk (vzájemnou polohu) korunových projekcí. 62

63 Vertikáln lní struktura porostů Lesní porosty jsou často diferencovány ny ve vertikáln lním m směru do tzv. etáží porostu Znamená to uspořádání stromů do jednoho nebo více v dílčích d souborů, které mají výrazný vzájemný výškový odstup. Etážovitost je způsobena buď různověkostí nebo rozdílnou růstovou r dynamikou dřevin d ve smíš íšeném m porostu a to i vlivem prostřed edí (stanoviště) ) nebo rozdílným původem p etáží (les středn ední). 63

64 Vertikáln lní struktura porostů Diferenciace stromů výškov ková porostní nadúrove roveň(nadúroveň porostu) - vrstva, ve které jsou stromy, které zřetelně převyšují porostní úroveň porostní úroveň (úroveň porostu) - vrstva, ve které koruny stromů dosahují největší šího zápoje, s největší ším m množstv stvím m větvv tví,, s převážnou částí asimilačních orgánů porostní podúrove roveň (podúrove roveň porostu) - vrstva se stromy které jsou zřetelnz etelně pod porostní úrovní 64

65 Vertikáln lní struktura porostů Podle příslup slušnosti stromů k jednotlivým vrstvám m ve vertikáln lním m profilu porostu se potom rozlišuj ují: Stromy nadúrov rovňové Stromy úrovňové Stromy podúrov rovňové 65

66 Porostní úrovně 66

67 Konec 67