1 2009
2
Obsah ÚVOD 04 ZŠ LÁBSKY VILIAM, VAŇHARA MIROSLAV ZLÍN - MÉ MĚSTO A DOPRAVA V NĚM 05 ZŠ ČÍHALOVÁ VERONIKA, NETOPILOVÁ PETRA ZLÍN - MÉ MĚSTO 07 ZŠ MALÍK NIKOLAJ, NOSEK MARTIN BAŤŮV ZLÍN 12 ZŠ KOLÁŘ MARTIN ZLÍN - MÉ MĚSTO 15 SŠ HRBÁČKOVÁ ELIŠKA PROCHÁZKA ZLÍNEM 17 SŠ PATÁK JOSEF CAUSA NÁMĚSTÍ PRÁCE 20 SŠ KRKOŠKOVÁ HANA LE CORBUSIER A ZLÍNSKÁ ARCHITEKTURA 25 SŠ ŠMEIDLER JAKUB J. A. BAŤA - ZAPOMENUTÝ KRÁL ŠEVCŮ, ŽIVOT A DÍLO 29 SŠ TUROŇOVÁ VERONIKA ZLÍNSKÉ STAVBY A ARCHITEKTURA 33 SŠ SMRČKOVÁ PETRA STAVBY ZLÍNA 70. LET 20. STOLETÍ 36 SŠ JANOUŠKOVÁ HANA ZLÍN - MOJE MĚSTO 40 SŠ MALOTOVÁ ŠÁRKA ZLÍNSKÉ STAVBY A ARCHITEKTURA 42 POROTA 45 DOBA TRVÁNÍ SOUTĚŽE 45 3 VÝSLEDKOVÁ LISTINA 46
Úvod Krajský parlament dětí a mládeže Zlínského kraje pořádal ve spolupráci s Nadací Tomáše Bati literárně-historickou soutěž pod názvem Baťův Zlín. Hlavním smyslem a účelem soutěže bylo podnítit zájem mladých o moderní dějiny regionu (Baťa nepůsobil jen ve Zlíně, ale také např. v Napajedlích či Otrokovicích) a v neposlední řadě, volbou porotců, umožnit, aby se práce dostaly do rukou odborníků. Soutěž byla rozdělena na kategorii základních škol, do které bylo zasláno dvanáct prací, a kategorii pro střední školy, do které se zapojilo osm studentů. Na vítěze čekaly poukázky, které věnovala Nadace Tomáše Bati a firma Baťa, dále literatura, kterou do soutěže přispěl Zlínský kraj, a další věcné ceny, které věnovalo Eurocentrum Zlín. Slavnostní vyhlášení výsledků proběhlo 1. května 2009 u vily Tomáše Bati v rámci oslav prvního máje. Ceny předávali Ing. Pavel Velev z Nadace Tomáše Bati, Kristýna Domokošová a David Kolumber. Patří se poděkovat všem účastníkům, že svůj volný čas věnovali napsání své soutěžní práce. Leč - vítěz může být jenom jeden Tímto bychom rádi poděkovali také vyučujícím těchto žáků a studentů, ale také členům poroty za pomoc a spolupráci. 4 Poznámka Do sborníku soutěžních prací byly zařazeny pouze ty práce, které v bodovém hodnocení poroty získaly sto deset a více bodů. Do sborníku nebyly převzaty obrazové přílohy příspěvků. Při tvorbě sborníku byl zachován původní poznámkový aparát. Případná doplnění či korektury jsou uvedeny v hranaté závorce s výjimkou doplnění chybějící interpunkce, popř. oprav pravopisných chyb. Citace nebyly doplněny tam, kde je sám autor příspěvku neuvedl.
ZÁKLADNÍ ŠKOLA 1. MÍSTO LÁBSKY Viliam, VAŇHARA Miroslav ZŠ Zlín, Štefánikova 2514 ZLÍN - MÉ MĚSTO A DOPRAVA V NĚM Železniční doprava Historie Na 25 km dlouhé trati z Otrokovic do Vizovic byl veškerý provoz zahájen dne 8. 10. 1899. To ještě Zlín měl svůj rozkvět před sebou, protože firma Baťa byla založena roku 1894. Boom Zlína se v období tzv. první republiky nevyhnul ani místní lokálce. Firma Baťa skupuje všechny akcie a v roce 1931 zakládá novou akciovou společnost Otrokovicko-zlínsko-vizovická dráha (OZVD). Trať rychle dostala charakter místní městské dráhy. Baťa chce tuto dráhu přestavit na hlavní trať, proto je tedy nutno přesměrovat hlavní tah Praha - Košice přes Zlín a Baťa k tomu chce využít trasu Praha - Česká Třebová - Třebovice v Čechách - Prostějov - Tovačov - Kojetín - Kroměříž - Otrokovice -Zlín - Vizovice - Horní Lideč - Púchov - Žilina - Košice. Kvůli zvolené trase se musely postavit úseky Prostějov - Tovačov, Kroměříž - Otrokovice a Vizovice - Horní Lideč. Poslední jmenovaný úsek se načerno začal stavět v roce 1935, v roce 1937 dostala firma povolení ke stavbě a ta měla být do pěti let hotova. Ovšem kvůli 2. světové válce se práce zastavili a dodnes zůstaly na připravované trase památky po stavbě v podobě mostů a náspů. 5 Současnost Dneska se trať používá k přepravě cestujících, uhlí do zlínské teplárny, kontejnerů do překladiště Metrans a ostatního nákladu. Po stanici Zlín-střed je trať celostátní a odtud do Vizovic jen regionální. Osobní vlaky mají hodinový interval mimo špičku a půl hodinový ve špičce. Nákladních vlaků zde denně projede několik. Na trati je taky zavedena zlínská integrovaná doprava, kdy můžete ve vlaku cestovat s platnou jízdenkou na MHD. Budoucnost Trať by měla už v blízké době projít rekonstrukcí. Mimo zvýšení traťové rychlosti místy až na 100km/h by se měla i elektrifikovat a zdvojkolejnit v úseku Otrokovice - Zlín-střed. Problémem jsou ale úrovňová křížení s trolejbusem na dvou místech, v Otrokovicích a na Podvesné. Návrhů jak vyřešit toto křížení jako mimoúrovňové bylo již několik, většinou se však jednalo o zavedení vlaku pod zem nebo nad zem. Dále by pak měla být vybudována nová výhybna vlaků na Přílukách a zrekonstruována budova zlínského nádraží. Podle některých zdrojů se počítalo i s prodloužením do Valašské Polanky, od toho se ale upustilo. Na trati jsou provozovány modernizované jednotky řady 814 Regionova, starší typ motorových vozů řady 810, rychlíkové lokomotivy řad 754 na jednom páru expresů do Prahy denně a nákladní lokomotivy řady 742 Kocour na manipulačních a nákladních vlacích z Otrokovic do Zlína nebo Lípy nad Dřevnicí, kde se nachází kontejnerové překladiště firmy Metrans. Výjimečně zde jsou
k vidění lokomotivy řad 753 dopravce OKD s uhlím do teplárny, lokomotivy řady 751 na posilových spojích a v období Filmového festivalu také elektrická jednotka řady 471 City elefant. Trolejbusová doprava Historie Je to tady, před sebou máme ten slavný den Dnes bude konečně po 3 měsíční zkušební době zahájen provoz trolejbusů. Toto se nejspíš lidem ve Zlíně roku 1944 promítalo v hlavách. Zkušební provoz byl zahájen dne 13. listopadu. Už nic nemohlo zabránit tomu, že 27. ledna 1944 byl slavnostně zahájen provoz trolejbusů na linkách A a B v trase Náměstí Práce Nemocnice Náměstí práce a kyvadlové lince C Lesní čtvrť Prštné. Linky A a B měly 13 zastávek, Linka C měla 11 zastávek. Vraťme se ke dni 27. Ledna 1944. V 11 hodin byl v sále Velkého kina za přítomnosti vedoucích představitelů města projev náměstka starosty Josefa Zavrtálka. Vyzvednuty byly zejména zásluhy Ing. Viléma Peciny (v té době první ředitel trolejbusového provozu) o prosazení a zřízení trolejbusového provozu. Provozovatelem trolejbusové dopravy byla Zlínská dopravní akciová společnost, v jejímž čele stál ředitel Ing. Vilém Pecina. Společnost zaměstnávala 48 zaměstnanců, z nichž přesně polovinu tvořil jízdní personál řidiči a průvodčí. Všední dny provozu městské trolejbusové dráhy však neměly dlouhého trvání. Letecké bombardování Baťových závodů 20. listopadu 1944 poškodilo závodní elektrárnu, trolejové vedení linky C v úseku Náměstí Práce Strhanec a řadu dalších zařízení, což citelně narušilo provoz. 6 Současnost Přestože smělé plány prvních zlínských dopraváků o trolejbusovém spojení do Luhačovic, Holešova, Lešné a snad i do Napajedel nenašly a pravděpodobně ani nenajdou naplnění, stal se trolejbus nosným prvkem v městské dopravě a autobus dnes již pouze doplňuje dopravní systém na méně kapacitních linkách. V současnosti DSZO vlastní 58 trolejbusů. Z toho 6ks 14tr, 28ks 15tr, 14ks 24tr, 9ks 25tr a jeden historický trolejbus 9tr. Ty denně zajišťují provoz na 13 linkách, z toho 2 linky vedou pod nezatrolejovanými úseky, do Želechovic (linka 12) a do průmyslové části v Přílukách (linka 11). Budoucnost V budoucnu by se mělo podařit prodloužit trolejbus v Otrokovicích až na Štěrkoviště. Dále pak dojde k dílčí přeložce vedení trolejbusových linek v centru města po zprovoznění trolejového vedení v ulici Zarámí. Vzhledem k tomu, že se obec Želechovice odpojila od Zlína, se s největší pravděpodobností taky při obměně grafikonu zruší i linka 12 vedoucí do této obce, i když lidé si už na trolejbus v obci zvykli. Dále je pravděpodobné, že dopravní společnost bude pokračovat v obměně vozového parku.
ZÁKLADNÍ ŠKOLA 2. MÍSTO ČÍHALOVÁ Veronika, NETOPILOVÁ Petra ZŠ Zlín, Křiby 4788 ZLÍN MÉ MĚSTO Zlín leží na pomezí České republiky a Slovenska v údolí řeky Dřevnice na rozhraní Hostýnských a Vizovických vrchů. Město Zlín je s 80 tisíci obyvateli průmyslově-podnikatelským centrem regionu střední Moravy. Je to město Tomáše Bati, město obuvi nebo také město zeleně a město hokeje - taková mohou být synonyma pro Zlín. Od první písemné zmínky o Zlíně pocházející v r. 1322, kdy patřil královně Elišce *Rejčce+, byly dějiny města velmi pohnuté. V roce 1427 Zlín dobyli husité, na přelomu 16. a 17. století byl vypálen Bočkajovci a za třicetileté války ho silně postihly vojenské operace, které probíhaly v jeho okolí. Až do konce 19. století se příliš nelišil od jiných malých valašských středisek, např. sousedního města Vizovice. Dnešní podobu Zlína hlavně ovlivnila především éra po roce 1894, kdy zde rodina Baťových založila obuvnickou firmu. Díky zcela výjimečnému růstu a prosperitě firmy a vlivu Tomáše Bati, který byl též starostou města, se stal Zlín v meziválečném období moderním městským centrem, vynikající architektonickým stylem i životním tempem. 7 Počátkem úspěšného rozvoje a rozmachu zlínských obuvnických závodů se stalo období světové války, která přinesla Tomáši Baťovi ohromné zisky na objednávkách erárních vojenských bot pro rakousko-uherskou armádu. S růstem provozních budov rostl počet obyvatel a počet domů ve Zlíně. Jestliže v roce 1910 mělo město pouze 600 domů, v roce 1938 jich bylo již téměř 4 200 a ve stejném období vzrostl i počet obyvatel z 3 500 na 44 000. Počátkem dvacátých let se uskutečňuje výstavba prvních omítaných jednopatrových čtyřdomků, které byly na přelomu třicátých a čtyřicátých let vystřídány tradičními dvojdomky. Tragickou smrtí Tomáše Bati v roce 1932 se uzavřela jedna etapa budování Zlína. Další růst města se přesunul do rukou nevlastního bratra T. Bati Jana Antonína Bati. Ten pokračoval v plánech T. Bati, dál je rozvíjel a Zlín se dál rozrůstal. V období tzv. Baťovského Zlína také vznikly dodnes velmi významné stavby např. zlínský mrakodrap, kino, hotel Moskva, budovy nemocnice, Obchodní dům, budova Tržnice, budovy škol, z nichž některé (ZŠ na Letné a Zálešné) dodnes slouží svému účelu, internátní budovy, bývalé koupaliště Baťák, Sokolovna, lehkoatletický stadion atd. V době druhé světové války byl Zlín několikrát bombardován, řada domů a továren byla rozbita. Po skončení druhé světové války a po převzetí moci ve státě komunisty bylo od 1. ledna 1949 město přejmenováno na Gottwaldov podle prvního komunistického prezidenta Československa Klementa Gottwalda. Tentýž rok se město stalo sídlem Gottwaldovského kraje, který ale neměl dlouhého trvání a zanikl při další reformě státní správy v roce 1960. Tehdy byl okres Gottwaldov
začleněn do Jihomoravského kraje se sídlem v Brně. Po Sametové revoluci bylo město přejmenováno znovu na Zlín. Památky a stavby Na typické zlínské architektuře se podílela řada významných architektů: František Gahura, Le Corbusier, Jan Kotěra, Vladimír Karfík a další. Vytvořili ve městě řadu funkcionalistických staveb a komplexů. Zlínský mrakodrap Nejproslulejší zlínskou funkcionalistickou stavbou je 21. správní budova obuvnické firmy, tzv. zlínský mrakodrap, který byl jednou z prvních výškových staveb Evropy. Tzv. jednadvacítka byla dokončena v roce 1938 podle návrhu architekta Vladimíra Karfíka. Budova o 17 podlažích a výšce 77,5 m se stala symbolem Baťových závodů i města Zlína. Ve své době byla nejvyšší stavbou v Československu a zároveň předním architektonickým dílem v evropském kontextu. Každé podlaží bylo velkoprostorovou kanceláří pro 200 lidí. Obslužné prostory (výtahy, schodiště, WC, klimatizace) byly vyčleněny mimo hlavní prostor. Technickou lahůdkou je výtahkancelář šéfa firmy o rozměrech 6 6m s umyvadlem a klimatizací. Budova je chráněna jako národní kulturní památka. Po rekonstrukci zde dnes sídlí Krajský úřad ve Zlíně a finanční úřad, ale probíhají zde i prohlídky, výstavy a další veřejné akce. 8 Interhotel Moskva (dříve Společenský dům, [za 2. sv. v. Viktoria]) Dodnes je dominantou Zlína, stojí v čele náměstí Práce. V prvním a druhém podlaží jsou restaurace, kavárny, klubovny, herny a reprezentační místnosti. Kapacita hotelu je 300 pokojů. V jedenáctém poschodí je vyhlídková terasa. Hotel se specializuje na pořádání různých společenských (např. Mezinárodní filmový festival pro děti a mládež) a firemních akcí v kongresovém sále a saloncích. Další architektonicky významný hotel Společenský dům se nachází v klidném a příjemném prostředí městské čtvrti Baťov v Otrokovicích. Byl postaven v roce 1936, též jako projekt architekta Ing. Karfíka a je opět dalším významným objektem zlínského funkcionalismu. Vila Tomáše Bati Vilu Tomáše Bati ve čtvrti Čepkov začala stavět v roce 1901 firma Františka Nováka z Vizovic podle plánů, které sama vypracovala. T. Baťa byl však s výsledkem nespokojen a ještě v rozestavěnosti dal vilu přepracovat profesoru pražské Akademie výtvarných umění architektu Janu Kotěrovi. Byla dokončena podle jeho návrhu v roce1911 a není ve funkcionalistickém stylu. Po roce 1945 vila chátrala. Díky její rekonstrukci po roce 1989 získal dnešní Zlín nádherné reprezentační prostory, kterými se symbolicky i doslova vrátila Baťova rodina po šedesáti letech tam, odkud vyšla. Zámek Zlín Čtyřkřídlý patrový zámek s vnitřním nádvořím stojí v centru města uprostřed parku. Počátky objektu sahají podle archeologických výzkumů do 2. poloviny 15. století. Podstatný význam pro jeho vývoj měla renesanční fáze výstavby, spadající do 2. poloviny 16. století. Přestavba zámku do barokní podoby proběhla ve 2. polovině 18. století. Poslední přestavba, která však dost necitlivě změnila vzhled zámku, se uskutečnila na počátku 20. století.
V současnosti zde sídlí Muzeum jihovýchodní Moravy, výstavní prostory zde má i Státní galerie ve Zlíně [od roku 2001 Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně]. V přízemí západního křídla je provozována Zámecká restaurace a vinárna. Velké kino Velké kino bylo postaveno v roce 1933. Po výstavbě bylo kino vlastně prvním objektem kulturního vybavení města s kapacitou tehdy neuvěřitelných 2270 osob! Bylo určitě největším kinem v předválečném Československu a zřejmě i ve střední Evropě. Stalo se neodmyslitelnou součástí náměstí. Obchodní dům a Tržnice V roce 1927 byl postaven první obchodní dům, dnešní tržnice, s křídlem kiosků, které byly později zbourány. Kromě obchodů v ní byly i jídelna a kino. O 5 let později v roce 1932 byl postaven v blízkosti prvního obchodního domu další desetipodlažní obchodní dům. Dům umění Původní Památník Tomáše Bati se stal sídlem Státní galerie a Filharmonie Bohuslava Martinů. Filharmonie Bohuslava Martinů byla založena v roce 1946. Osmdesátičlenný orchestr patří mezi přední české symfonické orchestry. Pořádá abonentní koncerty symfonické, komorní a varhanní hudby a výchovné koncerty. Na zakázku pořizuje nahrávky symfonické hudby. Pořádá každoročně přehlídky mladých koncertních umělců Talentium, Zlínské hudební jaro od roku 1991 dirigentské kurzy. 9 Radnice Radnici se ve Zlíně říkalo ratúz. Město dokončilo stavbu své první radnice na západní straně rynku v roce 1586. Byla to jednopatrová budova, vystavěná zlínskými měšťany v renesančním slohu. V roce 1921 stará radnice vyhořela. 13. srpna v r. 1922 se konala slavnost položení základního kamene na stavbu nové radnice. Výstavbu provedli František Malota a spol. z Bratislavy a J. Krajča z blízké Kroměříže. V polovině r. 1924 byla stavba dokončena a zkolaudována. Budova se stala neodmyslitelnou součástí centrální části města a jeho náměstí. Kostel sv. Filipa a Jakuba Pochází pravděpodobně z 15. až 16. století a je jednou z dominant města. Oproti barokní podobě má širší a vyšší hlavní loď, okna jsou darem zlínských farníků. Ve zvonici jsou ocelově zvony z Vítkovic a varhany od bratří Riegrových z Krnova. V letech 1969-1970 byla provedena rekonstrukce interiéru. Městské divadlo Divadelní scéna byla ve Zlíně založena v roce 1946 a zpočátku sídlila v budově Malé scény na Štefánikově ulici. Městské divadlo, tehdy s názvem Divadlo pracujících, bylo postaveno jako první po válce v tehdejším Československu. Dokončeno bylo v roce 1967. Kapacita sálu je 800 diváků. Městské divadlo Zlín je v současnosti považováno za jedno z nejkvalitnějších regionálních činoherních divadel v ČR. Kromě vlastního repertoáru nabízí řadu představení hostujících divadel, a to i operních. Divadelní foyer je využíváno Státní galerií ve Zlíně. Zlín pořádá tradičně na začátku května mezinárodní divadelní festival Setkání - Stretnutie. Několikrát ročně mohou zájemci během dnů otevřených dveří nahlédnout do divadelního zákulisí.
Vily Liškova vila Dům hudebního skladatele Zdeňka Lišky patří k pozoruhodným stavbám poválečné éry. Vila Jana Antonína Bati Vila je významnou památkou na Jana Antonína Baťu, který vedl firmu po smrti svého nevlastního bratra Tomáše, zakladatele podniku. Budova je v současné době sídlem Českého rozhlasu - studio Zlín. Zikmundova vila Volně stojící obytná vila 30. let, adaptovaná pro stejný účel v 50. letech. Dům cestovatele Ing. Miroslava Zikmunda. Hanzelkova vila Vila Jiřího Hanzelky stojí ve svahu o něco výše než Zikmundova vila a má pyramidální kompozici. V roce 1958 daroval Jiří Hanzelka dům městu s podmínkou využití pro mateřskou školu s celodenním provozem. 10 Sport Ve městě se nachází fotbalový stadion Letná, Zimní stadion Luďka Čajky, PSG Arena, atletický stadion, městská hala, krytý bazén, koupaliště, turistické a cykloturistické stezky a další menší sportoviště. V zimním období je v provozu lyžařská sjezdovka v centru města. Ve Zlíně a okolí se každoročně jezdí motoristický závod Barum Rallye. Mezi významné sportovní kluby patří: FC Tescoma Zlín fotbalový klub RI Okna Zlín hokejový klub VSC Fatra Zlín volejbalový klub SKB Proton Zlín basketbalový klub Kultura Ve Zlíně se nachází Městské divadlo, Filharmonie Bohuslava Martinů, Krajská knihovna Františka Bartoše, Krajská galerie výtvarného umění a Muzeum jihovýchodní Moravy. Ve Zlíně je také Muzeum obuvi, divadlo Malá scéna a folklorní soubory Kašava, Vonica a Bartošův soubor písní a tanců. Každoročně se zde konají festivaly vážné hudby a Talentinum, festivaly folklorních a dechových ansámblů FEDO a Zlínské besedování, divadelní festival Setkání Stretnutie, ale také festival cestování, poznávání a sbližování kultur Neznámá Země. Nejznámější akcí je Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež. Ve Zlíně je také zoologická zahrada. Rodáci Josef Abrhám, herec Hana Andronikova, spisovatelka František Bartoš, moravský národopisec, folklorista, pedagog a jazykovědec Tomáš Baťa, podnikatel, zakladatel obuvnického koncernu Baťa
Petr Čajánek, hokejista Roman Čechmánek, hokejový brankář Jiří Čunek, politik Tomáš Dvořák, atlet František Lydie Gahura, architekt Roman Hamrlík, hokejista Olga Charvátová, bývalá lyžařka Eva Jiřičná, architektka Benjamin Kuras, spisovatel Jiří Novák, tenista Ilja Prachař, herec Karel Rachůnek, hokejista Felix Slováček, hudebník Sir Tom Stoppard, britský dramatik Ivana Trumpová, lyžařka a americká podnikatelka, bývalá manželka Donalda Trumpa 11 Dlouholetí obyvatelé Jan Antonín Baťa, podnikatel, vlastník Baťových závodů od roku 1932, pokračovatel Tomáše Bati Zdeněk Miler, autor kreslených filmů, začal pracovat v Zlínských ateliérech Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund, legendární cestovatelé Jaroslav Novotný, autor dokumentárních a výukových filmů, jeden ze zakladatelů Zlínského filmového ateliéru, k jehož žákům patřili mimo jiné i Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund Hermína Tyrlová, režisérka a producentka ve Zlínských filmových ateliérech Emil Zátopek, atlet, olympijský vítěz Karel Zeman, režisér a producent ve Zlínských filmových ateliérech Otto Wichterle, vědec, pracoval ve výzkumném ústavu Baťových závodů
ZÁKLADNÍ ŠKOLA MALÍK Nikolaj, NOSEK Martin 3. MÍSTO Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Zlín BAŤŮV ZLÍN Úvod Kdybych byl jednou zklamán ve svém očekávání, už bych třeba vícekrát nepřišel. Tato slova Jana Antonína Bati nám naznačují, že byl se Zlínem jako s městem spokojen, rád v tomto městě žil a Zlín ho svou krásou učaroval. Zlín je architektonický skvost a unikát funkcionalismu. Jeho architektura je založena na přesnosti a geometrické symetrii. Zlín je funkčně a řádově rozčleněn. Každý artikl má své místo a přesné rozdělení. Továrny mají své místo, ubytování pro Baťovy pracovníky má své místo a Baťa myslel i na místo pro odpočinek a zábavu. Ale Zlín není jen Baťa a funkcionalismus Zlín má své místo i pro historii, mnohem dávnější. První písemné zmínky se přece vážou již k roku 1322, kdy byl Zlín řemeslným centrem Valašska. Již tenkráte si žil Zlín poklidným krokem a to mu naštěstí vydrželo až do teď Život se zrychluje, ale ne ve Zlíně tady ne. Zlínská radnice první zmínky se datují k roku 1569, ale nebyl by to Zlín, kdyby ji architekt František Lydie Gahura v roce 1923 po požáru nepřestavěl. Ale F. L. Gahura není jediným významným architektem města Zlína, další neméně významní jsou také architekti J. Kotěra, V. Karfík či M. Lorenc. O Zlín se také živě zajímal známý architekt Le Corbusier. 12 Zálešná Pro výstavbu Zálešné byl určen půldomek typu 1927 ve dvou variantách s rovnou a sedlovou střechou. Na straně k lesu se v nadpoloviční většině vyskytuje typ se sedlovou střechou a na straně k vodě se střechou rovnou. Obytná plocha půldomku ve dvou etážích činí 45m 2,půldomek je částečně podsklepen a u půldomku se sedlovou střechou se setkáme i s půdou, která je však přístupna pouze pro jednu polovinu budovy. Každá stavba disponuje zahradou o přibližné rozloze 180m 2. Půldomek je postaven z kvalitní červené cihly, která dodává typický nádech Zlína a je důležitou součástí Zlínské architektury. Půldomky byly postaveny rychle, účelně a překvapivě levně, to však mělo dopad na malé nedostatky v interiéru, jako například křivé a nekvalitní omítky a špatně vybetonované podlahy sklepů. V roce 1936 se na Zálešné, podle návrhu architekta, Vladimíra Karfíka realizovaly dva atypické domky mezi obyvateli zvané precedenti. Kde v jednom z případů, Karfík přičleňuje ke dvoupodlažnímu objektu klasického půdorysu garáž se střechou, zakrývající verandu vstupního prostoru. Baťovo školství V celé Československé republice fungoval školský systém z dob rakousko-uherské monarchie, tudíž v celé republice se volalo po školských reformách. Zlín se stal městem, kde došlo k velkým reformním snahám a podnik Baťa jako zastánce reforem dal vzniku ve Zlíně spoustě pokusným institucím a školám. Firma Baťa se angažovala ve stavbě a vzniku různých typů škol jako na příklad průmyslové školy, reálné gymnázium, Vyšší lidová škola, Škola umění a Studijní ústav I. a II.
Studijní ústav I Budova studijního ústavu I se nachází na jižní straně města na úpatí hory Barabáš a stylově dotváří pohled od sochy T. G. Masaryka. Studijní ústav jako kdyby ukončuje soustavu internátů architekta F. L. Gahury. 13 Studijní ústav jako instituce vznikl z iniciativy Jana Antonína Bati roku 1935. Tato instituce měla za úkol prohloubit znalosti dospělých občanů. Tento vzdělávací institut sídlil do 26. 4. 1936 v prvním internátu. Projekt budovy Studijního ústavu navrhla firma Zlínská stavební a.s., která patřila také k podniku Baťa. Stavba proběhla bez sebemenších problémů a zajímavostí je, že stavba byla počata bez stavebního povolení, které bylo dodáno dodatečně, což bylo u staveb realizovanými firmou Baťa obvyklé. Žádost o kolaudaci této budovy byla podána 16. 5. 1936 a samostatné komisionální jednání o kolaudaci proběhlo 7. 8., ačkoliv byl ústav otevřen již 26. 4. Tuto stavbu dokonce navštívil 18. 6. i tehdejší prezident Československé republiky, Dr. Edvard Beneš. Tato budova se vyjímá mezi ostatními svými neobvykle velkými okny, které poskytují vynikající světelné podmínky, o velikosti 5,70 1,76 (tj. soustava 6 oken), které byli vsazeny mezi betonové pilíře v každém poli do horní části stěn. Následně během jednoho roku se projevily trhliny následkem dosednutí budovy na východní straně, protože zde se nacházela materiální jáma bývalé cihelny, na jejímž místě se dnes nachází lázně, a vlivem stékajících vod z blízkého lesa. Z tohoto důvodu byly nosné sloupy v základech posíleny. Další a poslední poškození budovy proběhlo v den osvobození Zlína sovětskou a rumunskou armádou, 2. května 1945, a to při ústupu německé armády. Vystřelená puma vnikla do poslední, 5.étáže, a požár zachvátil archiv Krátkého filmu a přes noc celé patro vyhořelo až na kostru (mimo posledního levého pole, kde se nacházely toalety a které bylo od zbytku patra odděleno zděnou přepážkou). Nejznámější osobou, která zde působila, byl zřejmě Otto Wichterle, který zde vypracoval postup při výrobě polyamidů, základní látky pro výrobu plastických hmot. Dále zde vyvinul techniku výroby silonu. Zajímavostí je, že při ověřování vlastností polymeru pouštěl ze střechy Ústavu balónky, které byly z tohoto materiálu vyrobeny. Tato činnost neunikla gestapu, avšak vše se vysvětlilo. Pokus byl úspěšný. V roce 1948-1952 se do této budovy nastěhoval okresní národní výbor, později jednotný národní výbor. Tyto úřady opustili tuto budovu v roce 1952. Studijní ústav jako instituce působil po druhé světové válce na více místech a jeho zánik se datuje též k roku 1952. Od roku 1952 zde sídlila Vyšší průmyslová škola při n. p. Svit, která se později rozštěpila na SPŠ kožařskou (dnes SPŠ polytechnická) a SPŠ chemickou (dnes gymnázium). V dnešní době v této budově sídlí Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Zlín a SPŠ polytechnická Centrum odborné přípravy. Budova stále slouží ke studijním účelům, tedy k účelům ke kterým byla postavena. Zlínský mrakodrap Jedním z vrcholných děl moderní československé architektury mezi dvěma válkami je administrativní budova firmy Baťa (označovaná číslem 21), dokončená ve Zlíně v roce 1938 podle projektu architekta Vladimíra Karfíka. Celá stavba prokázala v průběhu let vysokou užitnou i estetickou hodnotu a variabilitu využití. Ne nadarmo je dnes toto vrcholné Karfíkovo dílo národní kulturní památkou období funkcionalismu. Budova je 77 m vysoká a 6,5 m pod úrovní terénu.
Půdorysná plocha 1 850 m 2, kubatura 120 000 m 3. Plocha podlah 30 000 m 2, plocha omítek 40 000 m 2. Pět výtahů má kapacitu 100 osob. Na výstavbu bylo použito: 5000 tun cementu, 10 000 m 3 štěrku, 1 200 tun oceli a 150 000 hektolitrů vody. Budova je postavena ve stylu ostatních továrních budov, rozestup mezi nosnými sloupy činí typických 6,15m. Zajímavostí však je, že tyto nemají po obvodu kruhovitý, nýbrž oválný tvar. Skelet budovy postavilo 40 dělníků, 10 betonářů, 15 šalovačů, 6 tesařů, 5 kovářů, 2 zedníci, 2 mechanici a 4 jeřáby za 160 dnů. Za 10 dnů jedna etáž! Snažte se dělat věci nejlépe na světě a svět si vyšlape cestičku k Vašim dveřím. (Tomáš Baťa) 14
ZÁKLADNÍ ŠKOLA 4. MÍSTO KOLÁŘ Martin ZŠ Zlín, Křiby 4788 ZLÍN - MÉ MĚSTO Vážení čtenáři, vybral jsem si toto téma, protože Zlín je město, ve kterém jsem se narodil, žiji a nejspíš budu žít. Zlín mám rád, přestože není na takové úrovni jako třeba Praha. Podle mě nezáleží na tom, na jaké úrovni je město. Spíše záleží na tom, jak máme toto město rádi, jestli je jeho prostředí příjemné atd. Ve Zlíně rozhodně příjemné prostředí je. Není to město jako každé jiné-je odlišné. Každé město je něčím zvláštní. Téměř každé město má své pověsti. Mezi tato města Zlín patří. Tady je jedna z nich: Jak Zlín dostal jméno Kdysi přes Zlín táhlo jakési cizí vojsko. Veliká sila ho byla a velice lidi sužovalo. Vybírali výkupné, lidé platili jak múrovatí a už si nevěděli rady. Jel s tým vojskem také vojevůdce a ten si sebú vézl svojého synečka. Ubytoval se na rynku, rožní dům to býl, a syneček tam bývál s ním. Když to vojsko pořád nepřestávalo sužovat tož si chtěli lidé na nich nejak postihnút. Jeden měšťan, co akorát u něho býval ten vojevůdce, si jednúc v noci počíhal a jak vojevůdce vyjel pryč, tož mu zabil synečka. A utékl. 15 Ale byla to hrůza. Vojevůdce přijél a dyž tú novinu slyšel, zapřísahál se, že za to velice stresce celé město. Zlín byl tehdy veliký a měl takové výsady, jak třebas Kroměříž nebo Hradiště a Zlíňané jich velice opatrovali. Na ratúzi jich měli v železných truhlicách. A vojevůdce za to, že mu zabili synečka, nechál si všecky ty výsady donést a spálil ich. Na místě. Jak je fčil socha Floriána, tam byly ty výsady Zlína spálené. Kdysi se tam cosi kopalo a přišli tam na takový veliký kameň. Byl ještě celý očaděný od ohňa. Ale to nebylo všecko. Vojevůdce slíbil, že se Zlínu jedenkrát eště víc pomstí, enom jak se vrátí z vojny. Když to bylo takové, tož starousedlíci dali hlavy dohromady a uznésli se, že změníja méno města. Nechtěli byt za jedného zlého člověka trestaní. V Brně to nové méno zapsali do knih a od téj doby se v kronikách nepsalo Zlaté jabko, ale Zlín. V pověsti jsme se dočetli, jak Zlín získal své jméno. Byla to zajímavá pověst. Ale Zlín nemá jen pověsti. Jsou zde i historické budovy, třeba taková Zlínská radnice. Byla založena r. 1586. Radnice byla vybudována zlínskými měšťany. Byla postavena v renesančním slohu. Tehdy byla radnice jednopatrová. V sobotu 27. srpna roku 1921 v 17:30 vypukl na radnici požár. Radnice shořela i se sousedním hostincem Na rožku. Po tomto požáru se ve městě nemluvilo o ničem jiném. Sháněli se architekti, kteří by navrhli novou radnici. Zvítězil F. L. Gahura a 13. srpna 1922 byl položen základní kámen. Radnice se postupně budovala a nakonec nabyla podoby, jakou známe dnes.
Dále zde máme například 21. budovu, která je dominantou města Zlína. V horní části budovy je kavárna, která slouží k odpočinku. Když už mluvíme o odpočinku, tak 21. budova není jediným místem, kde se dá odpočívat. Stačí třeba zajít do obchodního a zábavního centra Zlaté Jablko, kde najdeme třeba multikino se šesti sály. Pokud chcete odpočívat aktivně, tak navštivte lázně, sportovní halu Novestu, nebo si třeba běžte zahrát tenis, či squash. Jestli už vás odpočívání nebaví, co třeba trochu zábavy ve Velkém kině. Večer se můžete vypravit za kulturou do Městského divadla na nějaké drama, komedii nebo na něco jiného. Zlín nabízí mnoho možností, jak odpočinek, zábavu, tak i sport a kulturu. Stačí si vybrat. Já osobně využívám všechna zařízení. I kulturní. Takže abych to shrnul. Mám své město rád. Využívám jeho možnosti a obdivuji jeho krásy. Zlín je opravdu mé město. 16
STŘEDNÍ ŠKOLA HRBÁČKOVÁ Eliška 1. MÍSTO Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Zlín PROCHÁZKA ZLÍNEM A zase se jeden letní slunečný den chýlí ke konci, pomyslím si, právě když procházím kolem zahrady Baťovy vily, vyzdobené nejrůznějšími plastikami. Kam až oko dohlédne, nikde ani živáčka, a proto se na okamžik zastavím a nasávám pozitivní energii, sálající z tohoto místa. Kolik geniálních nápadů a projektů se asi zrodilo v budově tyčící se přede mnou? Ze zamyšlení mě vytrhne hlas, vycházející z auta, které právě zastavilo za mnou. Musím se otočit a přitom si uvědomuji, že ten hlas rozhodně nemluvil česky. Allô, madame! Vous parlez français? volá na mě neznámý člověk zpoza černého okénka. Qui,qui. Qu est-ce que vous voulez? odpovím hbitě, ani nevím, kde se to ve mně bere. To už ale z auta vystupují dva tělesní strážci, oba jsou černoši, a otevírají dveře u spolujezdce. Napjatě, ale i trochu nervózně čekám, kdo z auta vystoupí a co se bude dít dál. Nakonec zůstanu stát, a mám co dělat, aby se mi nepodlomila kolena. Vysoký štíhlý muž v nažehleném černém smokingu je mi představen jako prezident Guineje. 17 Během následujících deseti minut jsem jedním z bodyguardů, který mluví česky, obeznámena s důvodem prezidentovy návštěvy ve Zlíně. Ten se do našeho města vydal za účelem podepsání jedné velice důležité smlouvy, jejíž obsah mi zůstal samozřejmě utajen. Ale nejdříve by si pan prezident rád prohlédl vaše město a něco se o něm dozvěděl, než podepíše onu zmiňovanou smlouvu. A vás si vybral jako svého průvodce! zakončí svou řeč česky mluvící bodyguard. Já na něj jen zůstávám hledět. Mě??. A proč mě?? vykoktám ze sebe. To já nevím. Ale jak vás uviděl, vykřikl: Stát! Cítím, že tohle bude ten pravý průvodce. A asi se docela trefil. Vždyť dokonce mluvíte francouzsky, to nebude náhoda.! Ten chlap má možná pravdu, řeknu si v duchu a už začínám promýšlet program prohlídky. Vyrazíme hned? Odpovědí je mi souhlasné kývnutí doprovázené úsměvy. Víte, proč se toto město jmenuje Zlín? zeptám se tří mužů, kteří poslušně a bez odmlouvání pochodují za mnou. Zrovna procházíme po parkovišti na Čepkově a všichni se po nás se zájmem otáčejí. Jeden strážce tlumočí prezidentovi moji otázku. Ten pokrčí rameny, ale zvědavě na mě obrátí oči. No, začnu zvolna, legend okolo tohoto tématu je hned několik. Já však nejvíc věřím této: Kdysi se Zlínu říkávalo Zlaté Jablko, nikdo neví proč, ale jisté je, že před mnoha staletími projížděli územím Tataři a celé město vydrancovali. Když poté tatarský náčelník projížděl kolem zdejšího zámku, zabil bezdůvodně jednu mladou dívku. Všichni, kdo to viděli, se na něj vrhli a ubili ho k smrti. Potom ho pro výstrahu ostatních přibili na vrata. Kvůli těmto špatným činům se našemu městu říká Zlín. zakončím svůj příběh a pozoruji, jak pan prezident hltá překládaná slova. Vcházíme na ulici Zarámí a míjíme kavárnu a vinárnu Balkán Express. Vidím, že se mlsně olizujete, otočím se na jednoho z černochů, který pohledem visí na kavárně. Ale před sto lety byste si tu kávu nedali. Víno, to možná ano, ale hlavní funkcí této budovy nebylo ukojit zákazníkovi chutě. Člověk zde měl nabrat energii a odpočinout si od každodenních strastí. Prezident na mě nechápavě zírá. Začínám tedy s vysvětlováním: Stával tu kdysi hotel, hotel Balkán. Jeden z prvních hotelů ve Zlíně a ne jen tak nějaký. Mohli jste zde potkat i zajímavé osobnosti. Například Leoše Janáčka, geniálního českého skladatele. Hostem byl i francouzský architekt Le Corbiusier, kterého uznávali