Laboratorní cvičení 7

Laboratorní cvičení 7 OXYMETRIE Kyslík ve vzduchu se za normálních podmínek (tlak 1013,25hPa, 273,15 K) chová jako ideální plyn. Vzduch jako takový je směsí složenou z několika plynů jejichž každá složka je definovaná svým molárním zlomkem xi (relativním zastoupením) x i = n i n = p i = V i, kde ni je látkové množství i-té složky a n je celkové látkové množství. p V Někdy se jako jednotka používá ppm (počet částic na milion) nebo ppb (počet částic na bilion). Suchý atmosférický vzduch má charakteristické zastoupení jednotlivých složek (tab. 1). Každá složka směsi má svůj parciální tlak pi (tab.1), což je veličina udávající tlak, kterým by daná složka působila na stěny nádoby, pokud by v celém objemu směsi byla přítomna jako jediná. Celkový tlak (p) takové směsi ideálního plynu je pak podle Daltonova zákona určen součtem parciálních tlaků jednotlivých složek pi což můžeme popsat rovnicí n p = i=1 p i, kde p[pa] je celkový tlak, pi [Pa] je parciální tlak jednotlivých složek a n je počet složek. Vztah mezi parciálním tlakem a molárním zlomkem dané složky pak lze vyjádřit jednoduchým vzorcem p i = x i p. Každá složka směsi se zároveň podílí na celkovém objemu svým parciálním objemem n i=1 V i Vi a platí tzv. Amagatův zákon ve tvaru V = Tabulka 1: Relativní zastoupení jednotlivých složek suchého vzduchu (xi) pro normální tlak (1013,25Bar a 273,15 K), jejich parciální tlak (pi) a objem který zaujímají v jednom litru vzduchu (Vi). Zároveň je uveden hmotnostní podíl jednotlivých složek xmi; 1l suchého vzduchu za normálních podmínek váží asi 1,18g. Dusík Kyslík Argon CO2 Neon Ostatní xi [%] 78,03 20,95 0,93 0,036 0,0018 0,0492 pi [mbar] 790,1 212,3 9,5 0,365 0,0182 0,499 Vi [ml] 780,3 209,5 9,3 0,36 0,018 0,492 xmi [%] 75,5 23,17 1,282 0,043 0,0012 0,004 1

Pro všechny složky směsi platí stavová rovnice pro ideální plyn (vztažená na látkové množství n) ve tvaru R = pv m T, kde R je molární plynová konstanta (8,314 J K-1 mol -1 ) a Vm je molární objem, který je za pro všechny ideální plyny stejný 22,41 dm 3 mol -1 (1013,25 hpa; 273,15 K), tzn. 1 mol ideálního plynu zaujímá 22,41 l. Pokud chceme vypočíst molární koncentraci složky (molaritu; mol l -1 ) ze známého parciálního tlaku pak ze stavové rovnice lze odvodit c i = p i RT a pro hmotnostní koncentraci (g l -1 ) jednotlivých složek plynné směsi pak platí c i = M ip i RT, kde Mi je molární hmotnost složky kterou lze najít v tabulkách (MO2=32,02). Hmotnostní podíl jednotlivých složek ve vzduchu je uveden v tabulce 1. Při určování koncentrace vztažené na objem si je třeba uvědomit její závislost na termodynamických podmínkách (p, T). Tomu se lze vyhnout používáním koncentrací vztažených na hmotnost. Ve většině případů je ve vzduchu obsažena ještě vodní pára, která přispívá k celkovému tlaku a tím jej ještě navyšuje. Jeho hodnota se obvykle pohybuje v rozmezí 0 80 mbar. Maximální tzv. saturační tlak vodních par se určuje většinou podle empirických vzorců, kde hlavním parametrem je teplota (viz Graf č.1). Často se k charakterizování vlhkosti používá tzv. relativní vlhkost (RH), což je poměr naměřené vlhkosti k saturační vlhkosti. Pokud je tedy nutné počítat s tlakem suchého vzduchu, je třeba parciální tlak vody od naměřeného celkového tlaku odečíst (např. výpočet rozpustnosti kyslíku ve vodě). Graf 1: Závislost saturačního tlaku vodních par na teplotě (1mBar = 10-2 Pa) 2

Koncentrace kyslíku v kapalinách Koncentrace kyslíku v kapalinách (vodě) je dána jeho rozpustností. Jelikož kyslík je ve vodě málo rozpustný lze jeho chování po rozpuštění ve vodě popsat jednoduchými vztahy platnými pro ideální roztok. Fázovou rovnováhu kyslíku rozpuštěného ve vodě, která je ve styku se vzduchem vystihuje Henryho zákon: x O2 = p O 2 k H, kde p O2 je parciální tlak kyslíku ve vzduchu [Pa] a kh [Pa -1 ] je Henryho konstanta, která je závislá na teplotě (s rostoucí teplotou rozpustnost klesá). Vzhledem k tomu, že plyny obsažené ve vzduchu mají různou Henryho konstantu se jejich relativní zastoupení v kapalné složce rapidně mění oproti vzduchu. Za předpokladu, že látkové množství rozpuštěných plynů je mnohem menší než látkové množství vody jsou molarita ci [mol l -1 ] a koncentrace c i [g l -1 ] kyslíku ve vodě o objemu V a hustotě ρ [g l -1 ] rovny ρ c i = x M H2 O ; c ρm O2 i = x O2 = 1, 776 p O 2, M H2 O k H kde M H2 O je molární hmotnost vody (M H2 O=18,016 g mol -1 ) a M O je molární hmotnost 2 kyslíku (M O 2 =32 g mol-1 ) a ρ je hustota vody. Někdy, převážně v technických oborech, bývá použita jiná formulace Henryho zákona, kde vystupuje přímo molarita kyslíku ci a pak platí: c i = K H p i ; K H = ρ 32k H, kde KH [mol l -1 Pa -1 ; g l -1 Pa -1 ] je taktéž Henryho konstanta udávaná v jiných jednotkách. Pro přepočet mezi kh a KH lze použít rovnici výše. Graf 2: Závislost Henryho konstanty pro kyslík na teplotě 3

Graf 3: Teplotní závislost stoprocentní rozpustnosti kyslíku ve vodě při standardním tlaku 101325Pa. Obecně tedy závisí množství rozpuštěného kyslíku ve vodě nejen na teplotě a tlaku (viz Graf 3) ale také na přítomnosti dalších látek. V praktických podmínkách většinou nedochází k 100% nasycení kyslíkem a koncentrace kyslíku bývá oproti hodnotám v Grafu 3 menší. Doba nutná pro 100% nasycení H2O kyslíkem je za normálních podmínek dosti dlouhá a je nutné toto brát při praktických experimentech na zřetel. Rychlost sycení je obecně závislá: (i)na velikosti styčné plochy, (ii) na objemu kapaliny, (iii) na vzdálenosti od rovnovážné koncentrace a také na tom (iv) zda je kapalina v klidu nebo je míchána. V případně nehybné kapaliny je výměna velmi pomalá a rovnováhy není dosaženo v reálném čase. Koncentrace kyslíku je velmi často snižována při zvýšené koncentrací solí v roztoku. Při vyšším množství rozpuštěných solí v roztoku se proto musí provádět korekce na jejich koncentraci, protože při měření dochází ke zdánlivému zvýšení koncentrace O2 díky vyšší koncentraci solí. Většina komerčních přístrojů (včetně oxymetru 330I) má v sobě zabudovanou interní korekci na salinitu (S=0 70 g l -1 ; ppt - hmotnostní promile), kterou počítá pomocí empirických vzorců. Pokud koncentraci solí v roztoku neznáme lze ji určit konduktometricky. Například pro roztok NaCl platí přibližná úměra, která říká, že salinita neboli koncentrace solí (g L -1, ppt) je právě poloviční než naměřená vodivost roztoku [ms cm -1 ], ( 2 ms cm -1 1 g L -1 NaCl). Tento předpoklad vychází ze vzorce pro měrnou vodivost κ = c i λ i z i, kde ci [mol cm -3 ], i [S cm 2 mol -1 ] a zi jsou koncentrace, iontová vodivost a náboj jednotlivých iontů přítomných v roztoku. Je však třeba si uvědomit, že po dosazení tabulkových hodnot dostaneme tuto úměru pouze pro roztoky, kde převažuje NaCl (např. salinita mořské vody 35 g l -1 je dána 95% NaCl). U ostatních roztoků musíme buď znát koncentraci rozpuštěných solí (g l -1 ) a nebo závislost mezi vodivostí a koncentrací zjistit ze známých tabulkových hodnot i. Obecně existuje také metoda manuální korekce na salinitu, kdy naměřenou hodnotu lze vynásobit korekčním faktorem, který získáme na základě jeho 4

vodivosti při 273,15 K. Tato metoda využívá tytéž empiricky získané korekční vztahy jaké se používají při interní korekci přímo v přístrojích. Dříve byla koncentrace kyslíku určována převážně chemicky (Winklerova titrace), nebo manometricky. V dnešní době převažuje elektrochemické stanovení koncentrace kyslíku. Tato metoda detekuje kyslík na základě jeho redukce na katodě, ke které dochází při dostatečném rozkladném napětí (0,7 0,8V). Katoda bývá z inertního kovu (Pt, Au, Ag) a spolu s anodou (referenční elektroda) pak tvoří galvanický článek. Článek jako celek je od okolí většinou oddělen membránou selektivně propouštějící kyslík a další malé molekuly. Jako membrána se nejčastěji používá PTFE (Teflon ) ale také polyethylen, celofán, silikagel a další. Články, jež sami vytváří dostatečné polarizační napětí pro redukci kyslíku jsou tzv. galvanická čidla (elektroda Meckerethova typu), ty na které je potřebné napětí přiloženo z vnějšku jsou tzv. amperometrická čidla (elektroda Clarkova typu). Protože polarizační napětí způsobí redukci veškerého kyslíku na katodě, vzniká mezi vzorkem a katodou gradient koncentrace kyslíku. Tento gradient následně vyvolá difúzi kyslíku ke katodě, která pak ovlivňuje výsledný detekovaný proud Ir podle vzorce: I r = nfaj O2, kde n je počet elektronů způsobující redukci kyslíku (n=4), F je Faradayova konstanta (F=9,648455 10 4 C mol -1 ), A je plocha elektrody a J O2 je difúzní tok k elektrodě, který je podle I. Fickova zákona přímo úměrný gradientu koncentrace a difuznímu koeficientu (J o2 = D grad(c). Z této rovnice tedy jasně plyne, že detekovaný proud je úměrný koncentraci kyslíku ve vzorku. Pro kvantifikaci této úměry se provádí kalibrace elektrody. Velmi často se při kalibraci vychází z předpokladu, že při konstantní teplotě je parciální tlak O2 ve vodě roven parciálnímu tlaku O2 ve vzduchu 100% nasyceném vodou. Změří se proto Ir ve vzduchu se 100% vlhkostí a této hodnotě se přiřadí koncentrace O2, kterou lze pro vzduch 100% nasycený vodou nalézt v tabulkách. V některých případech elektroda také vykazuje nenulový proud Ir při nulové koncentraci O2 a musí se proto provézt jeho korekce. Jeho hodnotu lze zjistit například vytlačením kyslíku probubláváním dusíkem. Při kalibraci se také velmi často využívá přidání přesně definovaného množství kyslíku (vstříknutím vzduchu o daném objemu a teplotě), což umožní přiřadit naměřenou změnu ΔIr známému množství kyslíku. Jak je vidět rychlost odezvy kyslíkové elektrody bude limitována především difúzí O2 ke katodě. Zmenšením vzdálenosti mezi katodou a vzorkem (ztenčení membrány, případně její odstranění) se lze dostat až na reakční čas detektoru v řadech 10-3 s, ve většině případů se však pohybuje v rozmezí 1 60s. Clarkova elektroda Jedná se polarografické čidlo detekující koncentraci kyslíku ze změny proudu, který vzniká při redukci kyslíku na katodě (obvykle Pt). Polarizace vzniká připojením vnějšího 5

napětí (0,7 0,8 V) a proto Clarkova elektroda patří mezi amperometrická čidla. Anoda (obvykle Ag) je s katodou vodivě spojena pomocí elektrolytu (obvykle KCl případně KBr) a celý tento systém bývá od okolí obvykle oddělen pomocí membrány (teflon) jež propouští pouze kyslík a nikoli vodu nebo další ionty. Chemické reakce, které probíhají na anodě a katodě lze popsat následujícími rovnicemi: Anoda (Ag) + 4Ag + 4Cl - 4AgCl + (4e - ) Katoda (Pt) - 2H2O + (4e - ) + O2 4OH - Jak je vidět z rovnic, v průběhu experimentu je spotřebováván elektrolyt a na anodě se tvoří vrstva AgCl. Proto je třeba elektrolyt časem vyměnit, stříbrnou anodu očistit a celou soustavu znovu kalibrovat. Perioda mezi jednotlivými kalibracemi závisí na typu elektrody, přičemž je vetší u elektrod pracující s menším Ir proudem. Meckeretova elektroda Jedná se o galvanické čidlo detekující koncentraci kyslíku opět ze změny proudu, který vzniká při redukci kyslíku na katodě. Díky tomu, že anoda je vyráběna z velmi elektropozitivního kovu (Zn, Cd, Pb) a katoda naopak z ušlechtilých kovů (Ag, Au, Pt) není potřeba článek připojovat na dodatečné polarizační napětí. Díky tomu že čidlo nepotřebuje čas k polarizaci je možno jej hned po zapnutí také použít. Nezanedbatelnou výhodou je také fakt, že citlivost čidla klesá s časem jen velmi málo a nepotřebuje tak častou kalibraci jako Clarkova elektroda. Je to dáno především tím, že na povrchu anody nedochází k blokaci produkty elektrochemické reakce (AgCl u Clarkovy elektrody) a nedochází tím ani ke spotřebovávání elektrolytu. Reakce na anodě a katodě lze popsat následujícími rovnicemi: Anoda (Pb) + 2Pb 2Pb 2+ + (4e- ) Katoda (Au) - 2H2O + (4e-) + O2 4OH- Využití oxymetrie v praxi Obrázek 1: Nákres provedení standardní kyslíkové elektrody Meckeretova typu 6

Lékařství Elektrochemické stanovení koncentrace kyslíku se velmi často využívá při analýze respiračních plynů. Měří se jak koncentrace O2 v organismem zpracovávaném vzduch (např. zátěžové testy), tak i tenze kyslíku přímo krvi. K tomuto účelu se sestavují speciální sondy, které jsou schopny neinvazivně detekovat kyslík. Jak už bylo zmíněno velmi často je sledována spotřeba kyslíku při tzv. zátěžových testech. Existuje několik základních parametrů: tepový kyslík což je množství kyslíku přeneseného jedním srdečním stahem ze srdce do krevního oběhu, charakterizující výkonnost a efektivitu oběhového systému. respirační ekvivalent kyslíku vyjadřuje poměr mezi ventilací a spotřebou kyslíku, tedy množství prodýchaného vzduchu potřebného na využití jednoho litru O2. poměr respirační výměny poměr mezi vydechovaným oxidem uhličitým a spotřebou kyslíku. Na základě tohoto poměru při maximálním zatížení lze určit velikost podílu anaerobního metabolismu na úhradě energie potřebné pro vykonávanou práci, tj. nepřímo úroveň anaerobních schopností organismu. Hydrobiologie povrchových vod Koncentrace O2 v povrchových vodách kolísá v rozmezí 85 95% nasycenosti. Tyto změny souvisí především s probíhající fotosyntézou (produkce kyslíku), se změnou teploty, ale také s činností mikroorganismů. Výsledná koncentrace pak rozhoduje, zda budou ve vodě probíhat aerobní nebo naopak anaerobní procesy. Jelikož je kyslík spotřebováván při biologickém čistění vod mikroorganismy, pokles jeho koncentrace je také prvním příznakem znečištění a současně důležitým indikátorem kvality provozu biologických čistíren. Samostatnou kapitolou je pak vliv koncentrace O2 s ohledem na přežívání vodních organismů, především ryb. Obvykle se za nejnižší přípustnou koncentraci považují 3 4 mg l -1 O2. Nedostatek kyslíku pak mimo jiné může zvýšit škodlivost působení toxických látek na ryby. Potravinářství Kontrola koncentrace kyslíku je často nutná v biotechnologických procesech (např. fermentace). Cílem je udržet přesně stanovenou koncentraci kyslíku pro daný biotechnologický proces. Při skladování potravin je také často nutno vytvořit tzv. modifikovanou ochranou atmosféru se speciálním složením vzduchu. Složení plynu bývá vybráno a udržováno v souladu se specifickými potřebami výrobku. Ve většině případů je zde snaha snížit koncentraci O2 na minimální úroveň, aby se zabránilo kažení potravin. Proto bývají velmi často používány atmosféry složené převážně z oxidu uhličitého, který brzdí růst mikroorganismů. Dále se pak využívá plynný dusík (N2), který slouží k vytlačení kyslíku a zpoždění oxidace. Existují však také ochranné atmosféry, kdy je třeba se vyvarovat 7

anaerobních podmínek, protože je třeba zachovat "dýchání" výrobku (čerstvé červené maso, čerstvá zeleninu). Fyziologie fotosyntetických organismů Kyslík je produkován fotosyntetickými organismy jako vedlejší produkt rozkladu vody při fotosyntéze. Proto lze využít metodu detekce kyslíku vyvíjeného řasami případně rostlinami jako velmi účinnou metodu studia fotosyntetického aparátu rostlin. 8

Oxymetr Oxi 330i Jedná se o elektrochemické čidlo Meckerova typu pro měření koncentrace kyslíku v kapalinách. Je tvořeno zlatou katodou a olověnou anodou, kde elektrolyt tvoří roztok KOH. Elektroda je schopna detekovat koncentraci kyslíku roztoku v intervalu 0 50 mg l -1 s časem odezvy 60s (pro 99% signálu). Koncentrace kyslíku je automaticky kompenzována jak na měřený tlak vzduchu nad kapalinou, tak na teplotu kapaliny v daném okamžiku. Lze zapnout i korekci na vyšší obsah solí (indikátor S). Nastavení režimu měření Pomocí klavesy <M> lze přepínat mezi jednotlivými režimy měření. Provádí se buď měření v mg l -1, v % nasycenosti kyslíku v roztoku nebo detekce parciálního tlaku kyslíku v roztoku v milibarech [mbar]. Kompenzace salinity se používá pro roztoky kde s obsahem solí větším než 1 g l -1. Po zapnutí přístroje stiskněte tlačítko <CAL> (2x) až se na displeji objeví indikátor Sal. Pomocí kláves <> a <> nastavte hodnotu salinity dle IOT-tabulek Klávesou <m> odejděte z režimu nastavení korekce salinity Pomocí současného stisknutí kláves <run enter> a <> kompenzaci na vyšší obsah solí zapněte. Současným stisknutím <run enter> a <> tuto kompenzaci pak můžete vypnout. Zjištění hydrostatického tlaku, Nastavení intervalu kalibrace, Automatická volba rozsahu, Nastavení času a data Zapněte přístroj (klávesa <o>) Při stisknuté klávese <m> stlačte <o>, dostanete se do režimu konfigurace. Pokud je připojena elektroda zobrazí se hydrostatický tlak (mbar) Dále pokračujete stiskem klávesy <run enter>. Pomocí kláves <> a <> nastavíte interval kalibrace elektrody (1-999dnů) Pokračujte <run enter> a pomocí kláves <> a <> zapněte případně vypněte automatickou volbu rozsahu a potvrďte <run enter>. Indikátorem je zobrazení ikony Arng na displeji V režimu nastavení času a data pomocí kláves <> a <> nastavte postupně správné hodnoty přičemž každou položku potvrďte <run enter>. 9

Kalibrace Kalibrace přístroje Oxi 330i se obvykle provádí za pomocí vzduchu nasyceného vodními parami. K tomuto účelu se používá kalibrační nádobka OxiCal -SL. Po kalibraci je automaticky vyhodnocen aktuální stav elektrody, který se zobrazí na displeji (parametr S). Pro nízké hodnoty S < 0,6 se na displeji indikuje symbol E3 a je nutno regenerovat elektrodu případně vyčistit nebo vyměnit membránu. Připravte si vzduchovou kalibrační nádobku OxiCal -SL. Přiloženou molitanovou houbičku navlhčete vodou a vložte do horní části kalibrační komůrky. Kalibrační nádobku uzavřete a nasaďte na elektrodu. Stisknutím klávesy <CAL> se dostanete do režimu kalibrace kyslíku (na displeji zobrazí indikátor Cal). Stisknutím klávesy <RUN ENTER> spustíte režim automatické kalibrace. Po ustálení signálu dojde k vyhodnocení a určení parametru S. Z režimu kalibrace odejdete zmačknutím klávesy <M> Stav kalibrace lze nalézt stiskem klávesy <RLC> dvakrát po sobě. Zpět do měřícího režimu se vrátíte klávesou <M> Měření Koncentrace je automaticky kompenzována na tlak vzduchu nad kapalinou a na teplotu kapaliny. Pomocí současného zmačknutím kláves <RUN ENTER> a <> lze zapnout korekci na vyšší obsah solí (indikátor S). Změny v koncentraci kyslíku lze měřit buď jako množství kyslíku na litr (mg l -1 ), v procentech nasycení roztoku kyslíkem (%) nebo jako parciální tlak kyslíku v kapalině. Mezi jednotlivými měřícími režimy se přepíná pomocí klávesy <M> Měření dat odečítáním s displeji tento způsob měření lze využít při jednorázovém měření ustálené koncentrace kyslíku. Je třeba dbát na časovou odezvu elektrody. Měření pomocí funkce AutoRead Tato funkce kontroluje stálost měřeného signálu. Detekuje hodnotu koncentrace kyslíku, dokud se neustálí na konstantní hodnotě a tuto pak zobrazí na displeji. Tato funkce se aktivuje stisknutím klávesy <AR>. Start měření se provádí klávesou <RUN ENTER>. Měření lze kdykoli přerušit stiskem klávesy <RUN ENTER>, kdy bude zaznamenána aktuální hodnota. Ukládání dat do paměti Přístroj obsahuje interní paměť pro 500 datových záznamů. Do paměti lze ukládat jak ručně, tak v pravidelných časových intervalech. 10

Ruční ukládání dat V měřícím režimu stiskněte klávesu <STO>, následně se zobrazí ukazatel s číslem dalšího volného místa v paměti. Potvrďte stiskem <RUN ENTER> a pomocí kláves <> <> zadejte identifikační číslo datové série (1-999) a potvrďte <RUN ENTER>. Automatické ukládání dat Při stisknuté klávese <RUN ENTER> stiskněte <STO>, na displeji se zobrazí indikátor int. Pomocí kláves <> <> nastavte interval pravidelného ukládání dat (5s-30min). Potvrzením klávesou <RUN ENTER> se na displeji zobrazí údaj o počtu volných míst v paměti. Pomocí kláves <> <> nastavte identifikační číslo (1-999). Po potvrzení klávesou <RUN ENTER> se přístroj přepne do režimu automatického ukládání dat (indikátor AutoStore bliká) Automatické ukládání se vypne stiskem klávesy <STO> při stisknuté klávese <RUN ENTER>. Místo zadání intervalu se tlačítkem <M>, přístroj se přepne do normálního režimu. Výstup uložených dat Data lze z paměti vyvolat stiskem klávesy <rlc> a následně stiskem klávesy <RUN ENTER>. Pomocí šipek a <RUN ENTER> se pak lze pohybovat mezi jednotlivými datovými body. Do měřícího režimu se dostanete stiskem klávesy <M>. Vymazání dat se provádí vypnutím přístroje a následným zapnutím (klávesa <o>) za současného stisknutí klávesy <sto> a operaci potvrďte klávesou <run enter>. Regenerace elektrody Provádí se v případě, kdy na displeji se zobrazuje chybové hlášení E3 elektroda není schopna detekovat kyslík. Tato chyba může být způsobena jak ztrátou elektrolytu, tak poškozením membrány. Samotná regenerace elektrody spočívá ve výměně elektrolytu a membrány. Odpojte senzor od přístroje Odšroubujte koncovou hlavu elektrody s membránou Opláchněte katodu i anodu destilovanou vodou a opatrně ji vysušte papírovým kapesníkem Katodu i anodu ponořte na 3 minuty do čistícího roztoku (RL/G kyselina octová) až po vyznačenou rysku Po třech minutách senzor několikrát opláchněte destilovanou vodou a následně senzor (anodu + katodu) ponořte minimálně na 10 minut do destilované vody. Po 10 minutách ze senzoru oklepejte zbytky vody 11

Novou koncovou hlavu s membránou naplňte asi do 2/3 elektrolytem (KOH). Mírným poklepáním odstraňte s roztoku případné bublinky vzduchu Anodu i katodu opláchněte elektrolytem a následně pomalu našroubujte koncovou hlavu s membránou a nalitým elektrolytem. Senzor by měl být připraven k detekci během 30 50 minut. 12