Vítejte v Holašovicích! Vážení návštěvníci, jsme rádi, že jste navštívili právě naše Holašovice, jihočeskou vesnici s odkazem středověku a Selského baroka. Během Vaší návštěvy jsou Vám k dispozici služby turistického informačního centra, parking vedle TIC, pravé jihočeské restaurace a penziony, keramická dílna rodiny Müglovích a možnost prohlídky vesnického muzea - Selského dvora. Interiéry jednotlivých domů jsou trvale obydleny a bohužel nejsou veřejně přístupné! Prosíme Vás, o respektování soukromí našich obyvatel. Děkujeme Vám a přejeme Vám příjemný zážitek!
Vlastní prohlídku Holašovic začneme v severovýchodním koutu návsi, v budově infocentra, která dříve sloužila jako škola. Tato stavba je výsledkem dlouhého snažení českého obyvatelstva Holašovic, o založení české školy, po vzniku nové republiky v r. 1918. Do té doby, docházely místní děti do školy ve Strýčicích (která fungovala již od poloviny 17. st.) a od roku 1873 do nově zřízené školy v Lipanovicích. Právě po roce 1918 sílily hlasy po ustanovení české školy a to i přes to, že podle sčítání lidí z r. 1921, mělo německé obyvatelstvo značnou převahu (z celkových 221 obyvatel, jich 146 bylo německé národnosti). Česká škola zde byla nakonec povolena v roce 1921, ale nastal problém kam školu umístit. Nakonec zahájila svou činnost až v roce 1925 a to v provizorních prostorách domu čp. 17. Zajímavostí je, že šlo o tak malé prostory, že děti musely přelézat lavice a správce musel dokonce uříznout spodní část tabule, aby se do třídy vešla. Škola měla tehdy 25 žáků z Holašovic a Jankova. Stavba této budovy byla zahájena až v roce 1927 a svému účelu sloužila od školního roku 1928/29 do roku 1965, kdy byla rozhodnutím Okresního národního výboru v Českých Budějovicích zrušena. Nyní tento objekt slouží jako budova infocentra a prochází postupnými rekonstrukcemi. K vidění je zde výstava dobového života na vsi (nástroje běžné potřeby, kroj, malá výstava současných tradičních i méně tradičních řemesel) a nástěnná fotografická prezentace místní architektury. Samozřejmostí je možnost nákupu drobných upomínkových předmětů, keramiky nebo pohledů.
Nyní přejdeme k samotné prohlídce návsi. Dominantou vesnice je pravidelná obdélníková náves, o rozměrech 210 x 70 m, která svým uspořádáním naznačuje, že vesnice byla založena na tzv. zelené louce. Založení obce souviselo s kolonizačními tendencemi v jihočeském pohraničí ve 13. a 14. století. Na tuto náves ústí průčelí domů (konkrétně 23 statků), které jsou dnes předmětem ochrany památkové péče. Sídelní vývoj vykazuje neobyčejnou stabilitu, protože historický počet a situování usedlostí, jsou prakticky beze změn, zachovány dodnes. K určitému rozšíření zástavby došlo až v průběhu 20. století, ale tyto objekty a zemědělský areál jsou situovány na severovýchodním a jižním okraji obce, mimo kompaktní středověké jádro. Rovněž rozsah parcel jednotlivých usedlostí (a v podstatě i vnitřní dispozice) se od středověku neměnil a jejich stavební vývoj, se tak odehrával na tomto konstantně vymezeném pozemku. Pro holašovické stavení je typické rozložení jednotlivých budov usedlostí do tzv. trojstranného uspořádání. To znamená, že na hlavní průčelí statku, obráceném na náves, navazuje na jedné straně obytná část a na straně druhé, výměnek nebo sýpka (špejchar) a hospodářské objekty. Právě takovéto uspořádání umožňovalo bohaté a mimořádně architektonické členění obou štítů a jejich propojení, přes uprostřed stojící branku. Oba tyto štíty s bránou i se vstupní brankou tvoří jeden architektonický celek a na návsi opticky zvětšují velikost zastavěné plochy. Zároveň toto řešení umožňovalo různé varianty výtvarného pojetí celé stavby.
Vnitřní dispozice statků jsou obdobné. V obytné části se vcházelo do vstupní síně, odkud byl přístup do hlavní obytné místnosti s okny do štítu, a zároveň, na opačné straně vstup do černé kuchyně. Na obytné místnosti navazovaly směrem do dvora hospodářské prostory, komory, chlévy a stáje, za kterými následovala otevřená kolna. V závěru zastavěné části parcely spojovala obě řady budov stodola (dříve dřevěná, později zděná), která umožňovala průjezd širokými vraty skrz celou usedlost, z návsi až na humna. Před okny vlastního stavení bývala někdy malá zahrádka, jindy studny s dřevěnou pístovou pumpou, které jsou k vidění před domy na východní straně návsi (čp. 1 až 8) a jsou dodnes udržovány v provozu. U průčelí domů převažují v ornamentální výzdobě motivy světské, velmi často rostlinné či zvířecí (polní kvítka, čtyřlístky, květiny, květiny v květináčích, siluety lesních stromů, vozů s koňmi, apod.). Jde vesměs o prvky používané i na výšivkách blaťáckých krojů. Časté jsou i motivy geometrické (propletené kroužky, ozubená kola, zubořezy, kruhové terče atd.) a v podřímsí nacházíme plastickou obloučkovou výzdobu. Na nárožích nebo na větších plochách štítů nalezneme příklady stylizovaného kvádrování. Tato ornamentální výzdoba průčelí jednotlivých stavení, byla ještě zvýrazněna pestrou barevností fasád (v minulosti mnohem pestřejší než dnešní tóny okrové a oranžové). Charakter štítů se radikálně změnil zhruba uprostřed období jejich výstavby. Zatímco ve 40. a 50. letech převažovaly štíty barokního typu ve zvonové variantě, s horním okrouhlým zakončením, v 60. a 70. letech se obrys mění do jednoduchého trojúhelníkového tvaru. Ten byl v počátcích vybaven fabionovým obrysem, později pouze plochými štukovými lemy. Důvodem byla společenská změna výtvarného názoru. K charakteristickým rysům zástavby v Holašovicích patří také soutky mezery mezi sousedícími objekty na parcelní hranici mezi usedlostmi.
Na východní straně návsi se nachází Selský dvůr čp. 6, kde se kromě pohoštění (v podobě jihočeských specialit) a případného ubytování, nachází Muzeum jihočeské vesnice, a také sousední restaurace a penzion - Špejchar u Vojty. Uprostřed návsi je malý rybníček, vedle kterého stála obecní kovárna (původně dřevěná do r. 1841) a chalupa kováře (dnes přeměněná na koloniál). Ve štítu této budovy jsou znázorněny nářaďové atributy kovářského řemesla kladivo, kleště a kovadlina. Vnitřní uspořádání pravděpodobně odpovídalo typickému uspořádání jihočeské kovárny z poloviny 19. století. Za čelním vstupem se nacházela klenutá podsíň a za ní vlastní kovárna s výhní a komorou na železo a palivo. Tento interiér byl ale vybourán, při přestavbě na hasičskou zbrojnici, kolem roku 1970. Kromě kovárny se na návsi nachází několik křížů a kaple. Holašovická návesní kaple je jednou z mála drobných sakrálních staveb, u kterých je možné doložit dobu a dokonce i okolnosti jejího vzniku (autentický nápis o založení se zachoval na kamenné desce v zadní části kaple). Zakladateli byli bratři Pimiskornové, kteří ji v roce 1744 nechali postavit na vlastní náklady, pod podmínkou, že dále se o ni bude starat holašovická obec. Na návsi se kromě toho nacházelo množství křížů. Některé z nich, mají příběh podobný tomu o návesní kapli. Na rozcestí, směrem na Novou ves, stojí křížek postavený r. 1876 Jakubem Stropkem, který se zavázal, že držitelé jeho usedlosti budou o křížek navždy pečovat a udržovat je v řádném stavu. Kapličky a křížky ostatně najdeme i na mnoha dalších místech v blízkém okolí. Na západní straně návsi se nachází výměnek čp. 17 a 37. Tento dům, s výrazným štítem zvonového tvaru, je považován za nejnáročnější objekt stavebního období poloviny 19. století zde v obci, ale o jeho uspořádání a vybavení je známo jen málo, protože v 70. letech 20. století došlo k jeho vybourání a nahrazení jeho vstupní části. Zajímavostí je, jak již bylo řečeno, že zde sídlila první škola pro českou menšinu v Holašovicích. Budova vedle (čp. 18) slouží jako obecní hostinec. Vznikla po demolici původní stavby, těsně před 1. Svět. Válkou a i přes svou relativní novost prošla již mnoho změnami. Původně byla zřejmě rozdělena průjezdem (v místě společného horního orámování oken) na sál a menší vejminkářský byt. Budova dodnes slouží jako obecní hostinec.
V 19. století se začínají v architektuře projevovat nové tendence. První z nich, je spíše ojedinělá, a to budování patrových domů. Výměnek usedlosti čp. 19 je příkladem patrové budovy ještě v tradičním urbanistickém stylu, která vysoce převyšuje a zastiňuje vstupní stranu domu. Druhou novinkou byla tendence ke spojitě podélnému formování návesního průčelí. Důkazem tohoto principu, je nedokončený úmysl takové přestavby, přední části usedlosti čp. 17 a 37, kde se stavba nového patrového křídla s výměnkem zastavila těsně před tím, než pohltila přední část domu s honosným štítem. (další zásahy tohoto typu: čp. 18,20,21). Prohlídku návsi uzavřeme opět u infocentra, v jehož blízkosti se nachází tradiční rodinná keramická dílna rodiny Müglovích, kde je možné si nakoupit originální holašovickou keramiku, včetně nahlédnutí do celého procesu keramické výroby.