Dobrodružství mezi piráty také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Mary Pope Osbornová Dobrodružství mezi piráty e-kniha Copyright Fragment, 2015 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.
Obsah Pošmourné odpoledne Jasně modré moře Tři muži ve člunu Mizerná kořist Poklad kapitána Kida Velrybí oko Blíží se bouře Kopejte, kopejte! Tajemný M Opravdový poklad
Pošmourné odpoledne Kuba se díval z okna svého pokoje. Venku pršelo a pršelo, jen se lilo. V televizi říkali, že do oběda přestane, posteskla si Anička, jeho sedmiletá sestra. Kuba jí však mrzutě odpověděl: Ale vždyť už je po obědě. Tak to máme nejvyšší čas jít na návštěvu do magického domečku, prohlásila. Mám takové tušení, že tam dnes potkáme tajemného M. Kuba si posunul brýle a zhluboka se nadechl. Nebyl si jistý, jestli je připravený na setkání s tajemnou osobou, která dala do domečku všechny ty knihy. Pojď, naléhala Anička. Kuba si povzdychl. Tak dobře, připrav holínky a pláštěnky. Já nachystám medailonek a záložku. Anička odběhla pro výstroj do deště. Kuba otevřel zásuvku nočního stolku a vyndal medailonek.
9/19 Byl zlatý, s ozdobně vyrytým písmenem M. Pak vyndal záložku vyrobenou z modré kůže. I na ní bylo písmeno M. Obě M byla stejná jako M na podlaze magického domečku. Kuba uložil medailonek i záložku do batohu. Pak tam přidal svůj blok a tužku. Kuba si rád dělal poznámky o důležitých věcech. Všechno už je připravené! volala Anička. Kuba vzal batoh a sešel dolů. Anička netrpělivě čekala v pláštěnce a holínkách u dveří do zahrady. Počkám venku, řekla a vyběhla do deště. Kuba si oblékl pláštěnku, obul holínky, pak si hodil batoh na záda a vyšel za ní. Foukal silný vítr. Připravit! Pozor! Teď! zavelela Anička. Sklonili hlavy a vyrazili. Brzy byli v lese u Žabí Zátoky. Větve stromů se komíhaly a shazovaly dolů dešťové kapky. Brr! otřásla se Anička. Brodili se kalužemi, až došli k tomu nejvyššímu dubu, jaký v lese rostl.
Podívali se do jeho koruny. Mezi dvěma silnými větvemi se krčil dřevěný domeček. Vypadal ponuře a opuštěně. Z podlahy domečku visel provazový žebřík. Poletoval ve větru. Kuba myslel na všechny ty knihy nahoře a doufal, že nezmokly. Anička zašeptala: M tam byl a teď odešel. Kubovi se zatajil dech. Jak to víš? zeptal se. 10/19
11/19 Mám takový pocit. Zachytila provazový žebřík a začala šplhat nahoru. Kuba za ní. V domečku bylo chladno a vlhko. Knihy však zůstaly suché. Byly pěkně srovnané na hromádkách u stěny. Stejně jako včera. Anička vzala knihu o hradech, která ležela úplně nahoře na jedné z hromádek. Tato kniha je přenesla do časů kamenných hradů a statečných rytířů. Vzpomínáš na toho rytíře? zeptala se. Kuba přikývl. Nikdy nezapomene na rytíře, který jim pomohl. Anička odložila knihu o hradech. Vzala do ruky další. Byla to kniha o dinosaurech, která je přenesla do doby dinosaurů. Pamatuješ? zeptala se. Kuba přikývl. Nikdy nezapomene na pteranodona, který ho zachránil před tyranosaurem rexem. Pak Anička vzala knihu o starověkém Egyptě a zamňoukala: Mňau. Kuba se usmál. Kniha o Egyptě je přenesla do země pyramid. Z jedné z nich je zachránila černá kočka. A tady je kniha o domově, ukázala Anička. Vzala knihu, kde byl obrázek jejich rodného města. Obrázek Žabí Zátoky. Kuba se zase usmál. Kniha se Žabí zátokou je na konci každého dobrodružství přenesla zpátky domů. Potom vzdychl. Dobrá. Pořád ještě má dvě nevyřešené otázky. Za prvé: Kdo je ten tajemný M, který do domečku nanosil všechny ty
12/19 knihy? A za druhé: Znal ho ten rytíř, pteranodon a kočka? Kuba otevřel batoh. Vyndal zlatý medailonek a koženou záložku. Položil je na podlahu. Přímo na to místo, kde na dřevěných prknech slabě zářilo písmeno M. Vítr zavál do domečku spršku dešťových kapek. Brr! otřásla se Anička. Dnes tu není moc útulno! Kuba s ní souhlasil. Bylo tam mokro a chladno. Podívej! Anička ukazovala na otevřenou knihu, která ležela v koutě. Nevzpomínám si, že bychom tu knihu otvírali. Já taky ne, podivil se Kuba. Anička knihu zvedla. Dívala se na obrázek na stránce, kde byla otevřená. Jú, to je nádherné místo! Ukázala obrázek Kubovi. Byla tam slunečná pláž. Na palmě seděl velký zelený papoušek. A po modrém moři plula nějaká loď. Do domečku znovu zavanul studený vítr a sprška deště.
Anička ukázala prstem na obrázek. Vyslovila přání: Ať jsme tam místo tady! Ano, souhlasil Kuba, ale kde to TAM je? Už je pozdě! zaskřehotal nějaký hlas. Kuba s Aničkou se prudce otočili. U okénka na větvi seděl zelený papoušek. Přesně takový, jaký byl v knize. Už je pozdě! zaskřehotal znovu. 13/19
14/19 Mluvící papoušek! zvolala Anička. Jmenuješ se Lorinka? Můžu ti říkat Lorinko? Najednou se zvedl vítr. Ach ne! Teď jsme v pěkné kaši! vyděsil se Kuba. Vítr foukal silněji. Listí stromů se třepetalo. Domeček se začal otáčet. Točil se pořád rychleji! Kuba pevně zavřel oči. Pak všechno ustalo. Úplně ztichlo. Kuba otevřel oči. Už je pozdě! vřískla Lorinka.
Jasně modré moře Kuba cítil, že na střechu domečku dopadají žhavé sluneční paprsky. Ucítil slanou vodu. Slyšel šumění vln. Vyhlédli s Aničkou z okna. Domeček stál na vrcholku palmy, pod nimi se rozlévalo jasně modré moře, na obzoru plula loď s vysokými stěžni. Bylo to přesně jako na obrázku v knize. Už je pozdě! zaskřehotala Lorinka. Anička se zaradovala: Podívej! Lorinka nejprve kroužila nad domečkem, pak se rozletěla k moři.
16/19 Půjdeme za ní! Pojďme na pláž! navrhovala Anička. Svlékla si pláštěnku a hodila ji na podlahu. Počkej, musíme se nejdřív podívat do knihy, bránil se Kuba a sáhl po knize. Ale Anička ji popadla dřív. Můžeš si v ní číst na pláži! Ani se nepodívala na obálku a strčila knihu Kubovi do batohu. Vzdychl. Voda skutečně vypadala lákavě. Tak jo, souhlasil.
17/19 Jdeme! Anička mu podala batoh a začala sestupovat po žebříku. Kuba si sundal pláštěnku a položil ji vedle hromádky knih. Pak slezl po žebříku. Jakmile se Anička dotkla písku, rozběhla se k moři. Kuba se díval, jak se brodí vodou. Pořád měla na nohou holínky. Máš holínky, Aničko, zavolal na ni. Trhla rameny a ledabyle mu odpověděla: A co? Vždyť uschnou... Kuba si zul holínky i ponožky. Pak si vyhrnul nohavice džínů a rozběhl se po horkém písku do vln. Voda byla teplá a úplně průzračná. Bylo vidět mušle a malé rybičky. Kuba si zaclonil oči proti slunci a díval se na mořské dno. Vysoká loď se přiblížila. Kde je Lorinka? rozhlížela se Anička. Kuba se také rozhlédl. Po Lorince nebylo ani stopy. Neseděla na palmě. Nebyla ani na pláži, ani nepoletovala nad průzračně modrým mořem.
18/19 Kuba se znovu zadíval na moře a všiml si, že loď je ještě blíž. Už viděl i vlajku. Když si ji důkladně prohlédl, přeběhl mu mráz po zádech. Na černém podkladu byla lebka a zkřížené hnáty. Pomoc, vydechl zděšeně a rozběhl se ke břehu. Co se děje? zeptala se Anička a šplíchla na něj slanou vodu. Kuba pelášil k batohu. Anička za ním. Vrhl se po knize a podíval se na obálku. Teprve teď si oba pořádně přečetli název knihy. Jejda! lekla se Anička. Kuba přečetl název nahlas: Piráti z Karibiku!
@Created by PDF to epub