Prof. MUDr. Rudolf Jedlička Semestrální práce 1
Motto: Není důležito člověku, aby žil dlouho, ale záleží na tom, aby byl člověk uspokojen svým způsobem života a šťasten svým konáním: je-li v tomto štěstí člověka obsažen i kousek štěstí jiných, pak je život krásný. Profesor MUDr. Rudolf Jedlička jako odpověď na přání dětí z Jedličkova ústavu, aby žil pan profesor dlouho. 2
Prof. Mudr. Rudolf Jedlička se narodil 20. února 1869 v Lysé na nad Labem. Své životní povolání si zvolil po vzoru svého otce MUDr. Michala Jedličky, který byl obvodním lékařem a posléze zdravotním radou. Rudolf Tomáš Jedlička, jak zní jeho celé jméno, pocházel z 9 dětí, ale dospělosti se dožilo jen 5. Po studiu na obecné škole nastoupil na německé gymnazium v Praze na Malé Straně a později přešel na slavné české Akademické gymnazium. Maturoval 8.7.1889 a přihlásil se na lékařskou fakultu české univerzity, kam byl zapsán 15.10.1889. Po úspěšném studiu zde R.Jedlička dne 28.7.1895 promoval, aby se u profesora Maydla stal asistentem a od r. 1901 docentem. Habilitoval prací z patologie a terapie chirurgických chorob. V jeho 38 letech mu dne 18.9.1907 byla udělena mimořádná profesura a poté se stal přednostou kliniky a otevřel si vlastní praxi. V r. 1914 otevřel sanatorium v Podolí a v r. 1921 se stal řádným profesorem chirurgie a rentgenologie a prvním přednostou II. chirurgické kliniky Univerzity Karlovy. Ke svému povolání měl vrozené nadání a mimořádnou zručnost a své schopnosti neustále zdokonaloval. Rudolf Jedlička byl jedním z našich největších chirurgů a jeho neobyčejnou zručnost ocenili nejen naši lékaři, ale i zahraniční. V r.1912 za povstání Srbů proti nadvládě Turků utrpělo mnoho srbských vojáků v boji četná těžká zranění, a proto doktor Jedlička se rozhodl odjet se skupinou českých lékařů do Srbska. V Bělehradě mu byla svěřena nemocnice, do které přijímal denně až 200 těžce zraněných vojáků. Doktor Jedlička a jeho spolupracovníci uzdravili a zachránili přes 2000 srbských vojáků a z velkého počtu pacientů zemřelo jen 38 pacientů. Sám srbský král Petr uznal Jedličkovy zásluhy a vyznamenal ho řádem sv. Sávy II. stupně a svou fotografií s vlastnoručním podpisem. Když potom v r. 1914 vypukla 1. 3
světová válka, zasvětil doktor Jedlička opět všechny své síly a schopnosti raněným vojákům. Pro ty, kteří zůstali mrzáky, zařídil dílny, kde se učili novým zaměstnáním, aby se mohli samostatně živit. Když se dr. Jedlička vrátil z balkánské války do Prahy, rozšířil v r. 1913 svůj vědecký obor o radiologii a rentgenologii a zabýval se léčebnou rehabilitací. Prosazoval diagnostiku a léčbu pomocí Roentgenových paprsků při léčbě zhoubných nádorů. Několik měsíců po slavném Roentgenově objevu byl prvním lékařem v Čechách, který využil Xpaprsky v diagnostice před chirurgickým zákrokem. Profesor Jedlička světově proslul především v kostní a břišní chirurgii. Stejně důležité však byly jeho snahy humanitní a sociálně-lékařské. Roku 1905 se stal významným členem Spolku pro zkoumání a potírání zhoubných nádorů v Čechách, s bioptickou stanicí, experimentálním oddělením a dispenzářem, v němž byli chudí pacienti ošetřování bezplatně. Doktor Jedlička si z vlastních prostředků a bez cizích podpor opatřil nákladné přístroje ke studiu a léčení radiem, které pak půjčoval i jiným lékařům zdarma, aby mohli léčit i chudé pacienty. Nový léčebný způsob se však stal Jedličkovi osudným. Zhoubné účinky paprsků mu přivodily na levé ruce bolestivé a nezhojitelné rány. Plných 27 let trpěl Jedlička následky svých pokusů a na levé ruce mu musely být amputovány 3 prsty. Ale ani pak neustoupil před překážkami a aby mohl operovat, vymyslil si zvláštní přístroje, které mohl udržet zbývajícími dvěma prsty. Operoval zase dovedně a hbitě jako dříve.tak dokázal, že silná vůle pomůže člověku zdolat i nesnáze způsobené tělesnou vadou. Právě tato vlastní zkušenost ho vedla k tomu, aby tělesně postiženým lidem ukázal cestu, jak je možno překonat tělesné nesnáze. 4
Roku 1913 se doktor Jedlička významně podílel na založení prvního českého ústavu pro tělesně postižené děti v Praze, který byl na jeho počest nazván Jedličkovým ústavem. Za vlastní prostředky jej vybavil vším potřebným a využil k tomu i své zkušenosti, které nabyl při studijních cestách po Německu, Švédsku, Dánsku a Anglii. Na své náklady vyslal i prvního ředitele ústavu a ošetřovatelku do ciziny, aby tam poznali zařízení ústavů pro tělesně postižené a práci v nich. Jedlička byl veden myšlenkou dát handicapovaným dětem možnost odborného léčení a odborné výchovy k pokud možno samostatnému a plnohodnotnému životu a celý svůj život tuto ideu prosazoval. Po vzoru pražského Jedličkova ústavu byly založeny podobné ústavy i v jiných městech. Doktor Jedlička vykonal nesmírně rozsáhlé dílo jako lékař, vědec a vysokoškolský profesor a vychoval řadu svých následovníků. Za svoji vlídnost, projevy účasti a ohleduplnost byl nazýván lékařem lidumilem. Byl dobrým člověkem, o kterém se jeho současníci vyslovovali s nejvyšším uznáním. Byl to všestranně vzdělaný lékař, znamenitý operatér, výborný rentgenolog a člověk světového rozhledu. Způsob s jakým uměl jednat s nemocnými byl okouzlující. Jak vzpomíná jeho spolupracovník a ředitel ústavu A. Bartoš, dr. Jedlička miloval nejen lidi a obzvláště děti, ale i zvířata, květiny, celou přírodu. Celý svůj život zasvětil službě nemocným a v ní neznal oddechu. Od časného rána do pozdních nočních hodin léčil, studoval, přednášel a psal, přičemž často trpěl bolestmi, které si přivodil svými pokusy. 5
V Krkonoších Harrachově na Novém Světě si vystavěl, dle návrhu arch. D.Jurkoviče vilu, kde odpočíval po únavě ze svého povolání, a kde také dne 26. října 1926 na následky chronické choroby z rentgenového záření, ve svých 57 letech zemřel. Svou harrachovskou vilu odkázal v závěti postiženým dětem. Dnes slouží jako rekreační středisko předsednictvu vlády. 6
POUŽITÁ LITERATURA: Frank Wenig Bohatýři práce, vydalo Nakladatelství Práce v Praze v r. 1947, 2x foto Prostor architektura, interier, prof. Vlastní 3x foto z návštěvy Harrachova 7 MUDr. Rudolf Jedlička, 2x foto