Nástup Lucemburků v Čechách Mgr. Jakub Němec VY_32_INOVACE_D1r0119
Po smrti Václava III. v roce 1306 došlo v českém státě k bojům o královský trůn. Největší nároky si kladli Jindřich Korutanský a Rudolf Habsburský. Jindřich Korutanský opíral svůj nárok o manželství s dcerou Václava II. Annou Přemyslovnou. Rudolf Habsburský měl získat české země na základě přidělení léna římským králem, kterým byl jeho otec Albrecht I.
Jindřich Korutanský byl v době tažení Václava III. do Polska určen správcem země. Po Václavově smrti se stal zřejmým kandidátem na český trůn. Česká šlechta si jej také v roce 1306 zvolila. Jindřich Korutanský však nebyl nikdy oficiálně korunován za českého krále, pouze tento titul užíval. Dva týdny po korunovaci přitáhl s vojskem do Čech Rudolf Habsburský a Jindřich utekl. Po náhlém skonu Albrechta v roce 1307 se stal opět českým králem. Jeho politika nebyla mezi šlechtou oblíbená a ta proto viděla východisko v novém králi. V roce 1310 byla druhá dcera Václava II. Eliška Přemyslovna provdána za Jana Lucemburského, který byl posléze zvolen českým králem. Jindřich Korutanský se nikdy nevzdal titulu českého a polského krále, ale jeho postavení v říšské politice nebylo nijak silné.
Pečeť Jindřicha Korutanského 1) Pečeť Jindřicha Korutanského pravděpodobně z roku 1303.
V roce 1306 vznesl nárok na český trůn Rudolf Habsburský. Situace byla totiž taková, že římský král udělil léno českého království svému synovi po vymření přemyslovské linie po meči. Takovéto zvolení českého krále však bylo v rozporu s právy české šlechty. Rudolf přitáhl s vojskem do Čech (Jindřich Korutanský utekl ze země), získal na svou stranu část české šlechty a byl zvolen českým králem Rudolfem I. Jeho korunovace byla spojena se svatbou s Eliškou Rejčkou, vdovou po Václavu II. Pro svou úspornou politiku byl nazýván král Kaše. Touto úspěšnou politikou se mu podařilo uklidnit situaci v zemi, čímž se stabilizovalo i hospodářství. V roce 1307 náhle zemřel při tažení proti odbojnému šlechtici, což dalo příležitost k návratu Jindřichu Korutanskému.
Rudolf I. Habsburský 2) Vyobrazení Rudolfa I. Habsburského v kronice z 16. století.
Část české šlechty nebyla spokojená s vládou Jindřicha Korutanského. Po smrti Albrechta I. Habsburského se římským císařem stal Jindřich VII. Lucemburský, čímž zanikla snaha Habsburků o český trůn. Situace se vyřešila v roce 1310, kdy syn císaře Jan Lucemburský získal lénem české země od svého otce a zároveň se oženil s Eliškou Přemyslovnou a nic nebránilo jeho zvolení českým králem. Jan byl korunován českým králem v roce 1311, čemuž předcházel podpis tzv. Inauguračních diplomů, které zaručovaly české a moravské šlechtě určitá práva (1310 Čechy, 1311 Morava) Česká šlechta se rozdělila na dvě části podporovatele Jana Lucemburského, kteří tak byli u moci, a podporovatele Elišky Přemyslovny. Nejvýznamnějším českým šlechticem byl Jindřich z Lipé, který během Janovy nepřítomnosti spravoval českou zemi (jeho manželkou byla dvojnásobná vdova Eliška Rejčka; Jindřich z Lipé měl největší spory s Eliškou Přemyslovnou).
Svatba Jana a Elišky 5) Vyobrazení svatby Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny v Balduineu, spisu ze 14. století.
Král cizinec Král diplomat Nerozuměl potřebám české šlechty (největší spory vyvrcholily v roce 1318, kdy téměř přišel o královskou korunu, tu si však udržel díky tzv. domažlickým úmluvám, ve kterých posílil moc šlechty). Pro svůj život v zahraničí (pobyt na francouzském a římském dvoře, vojenská tažení, rytířské turnaje) potřeboval peníze a zastavoval královské hrady a města šlechtě, která tak získávala větší moc. Můžeme říci, že Jan Lucemburský využíval české země pouze jako pokladnici pro svou zahraniční činnost a domácí politiku nechával na správcích z české šlechty. Účastnil se válek po celé Evropě. Působil jako vyjednavač mezi znesvářenými stranami. Měl velký vliv na říšskou politiku. Díky působení v Evropě získal pro české království množství územních zisků Chebsko (1322 za pomoc římskému králi Ludvíku IV. Bavorovi), italská města Bergamo, Bresciu, Novaru, Milán a další, Horní Lužici (Dolní Lužici získal až Karel IV.) a Slezsko (oficiálně se vzdal polské koruny po Václavu III., za což mu polský král Kazimír III. postoupil Slezsko 1335 Trenčínská dohoda). Jan Lucemburský byl významný evropský politik, ale můžeme jej posuzovat jako slabého českého krále, protože většinu moci v českém státě měla šlechta.
Jan Lucemburský 1) Vyobrazení Jana Lucemburského v Gelnhausenově kodexu z 15. století (3) a ve znojemské rotundě sv. Kateřiny (4).
Syn Jana Lucemburského Václav se narodil v roce 1316. Již od jeho narození se Jan Lucemburský bál, aby nebyl zbaven vlády ve prospěch svého syna. Proto Václava odebral z výchovy i vlivu jeho matky Elišky Přemyslovny a internoval jej k výchově na hrady Křivoklát a Loket. Roku 1323 byl odeslán na výchovu k francouzskému dvoru, kde se jeho kmotrem stal francouzský král a jeho strýc Karel IV. Sličný. Podle obyčeje přijal jméno Karel. Během svého pobytu v Paříži byl zaslíben Blance z Valois. V roce1330 byl povolán Janem Lucemburským na sever Itálie k boji proti italským městům, poté byl poslán do českého království aby jej spravoval. V roce 1333 získal titul moravského markraběte. Markrabě Karel se zasloužil o navrácení větší části zastaveného majetku od české šlechty. Podnítil také vznik pražského arcibiskupství v roce 1344. Jan Lucemburský s pomocí svého strýce Balduina zařídil Karlovo zvolení římským králem v roce 1346. V roce 1346 Jan Lucemburský zemřel v bitvě u Kresčaku na straně Francie proti Anglii (stoletá válka). Karel byl v roce 1347 korunován českým králem.
Karel IV. 6) Vyobrazení Karla IV. V Gelnhausenově kronice z 15. století s insigniemi moravského markraběte.
Bitva u Kresčaku 7) Pohled na bojiště u Kresčaku, který je obsažen v kronice Jeana Froissarta z 15. století.
1) Charakterizuj situaci v českém království po smrti Václava III. 2) Popiš boj o český trůn mezi Jindřichem Korutanským a Rudolfem I. Habsburským. 3) Vysvětli pojmy král cizinec a král diplomat ve vztahu k Janu Lucemburskému. 4) Definuj vztah Karla IV. k jeho otci Janu Lucemburskému.
ČORNEJ, Petr; ČORNEJOVÁ, Ivana; PARKAN, František. Dějepis 2 pro gymnázia a střední školy: Středověk a raný novověk. 1. vydání. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2001, 160 s. ISBN 80-7235-152-4. MANDELOVÁ, Helena; KUNSTOVÁ, Eliška; PAŘÍZKOVÁ, Ilona. Dějiny středověku a počátku novověku. Vydání první. Liberec: Dialog, 2002, 179 s. ISBN 80-86218-82-1.
1) AUTOR NEUVEDEN. Wikipedia.cz [online]. [cit. 4.6.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b9/jindrichkorutansky_pecet 1303.jpg 2) AUTOR NEUVEDEN. Wikipedia.cz [online]. [cit. 4.6.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8d/habsburger_bsb_cod_ico n_330_fol_15v.jpg 3) JAN Z GELNHAUSENU. Wikipedia.cz [online]. [cit. 4.6.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/da/jeniklucvgelnhausenu.jp g 4) AUTOR NEUVEDEN. Wikipedia.cz [online]. [cit. 4.6.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/17/honzik_retus.jpg 5) AUTOR NEUVEDEN. Wikipedia.cz [online]. [cit. 4.6.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/77/john_of_luxemburg- Wedding.jpg 6) JAN Z GELNHAUSENU. Wikipedia.cz [online]. [cit. 4.6.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/bd/karolus_moravius.jpg 7) AUTOR NEUVEDEN. Wikipedia.cz [online]. [cit. 4.6.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/24/battle_of_crecy_froissart.j pg