Orlické hory a Podorlicko 18: 125-130 (2011) 2012 MGOH Rychnov n. Kn., ISSN 0475-0640 Hejtman Rudolf Šlechtic Sagner Habrovský Z Eisberku Josef Ptáček Zd. Nejedlého 612, 518 01 Dobruška Motto: Ságner je chlap všemi mastmi mazaný a stejně jako Schröder nemá rád rezervní důstojníky. Říká o nich, že to jsou civilní smradi. (Jaroslav Hašek Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, Praha 1990, s. 348.) Stále se objevují pokusy najít předlohy postav, vyskytujících se v Haškově románu Osudy dobrého vojáka Švejka, skutečné či domnělé prototypy, určitá jména a postavy, jež Hašek užil ve své tvorbě. Jednou z těchto postav je i hejtman Ságner, Švejkův nadřízený a velitel 11. marškumpanie (pochodové setniny roty), se kterou Švejk táhl do boje na pole orná a válečná. Otázka, kde je kdo ve Švejkovi je pro nás zvláště zajímavá u příjmení Ságner (Hašek užívá důsledně dlouhé á), neboť fyzicky existovali dva jeho nositelé Čeněk (Vincenc) a Rudolf a také oba hejtmanové Sagnerové. S tímto faktem mají švejkologové nemalé starosti, protože Hašek křestní jméno nikde neuvádí. Nás budou ale zajímat hlavně osudy našeho krajana Rudolfa Sagnera (1874 1943), který byl často zaměňován za románovou postavu a proto si doplnil příjmení o přídomek Habrovský, podle místní části Rychnova nad Kněžnou Městské Habrové. Další zajímavou vazbou na region Orlických hor a Podorlicka je skutečnost, že se jeho chotí stala v roce 1903 dcera dobrušského zámožného obchodníka slečna Olga Dostálová. Také rod Sagnerů je doložen již na počátku 18. století ve Velkém Uhřínově. Vamberk a Městská Habrová (kde se koncem 19. století Sagnerové zabydleli) jsou dalšími kulisami našeho příběhu. Ságnerové pocházejí snad ze slezské Zaháně (Sagan). Přes Broumov se dostali do Orlických hor, kde se ve Velkém Uhřínově 13. dubna 1819 v čp. 37 (samota Sokol) narodil otec námi sledovaného důstojníka Jan Sagner ( 1903 v Rychnově n. Kněžnou) 1/. Ten se po dlouholeté vojenské službě usadil ve Vamberku, kde ad honores ve výslužbě byl v roce 1877 dokonce zvolen vládním komisařem. 2/ V roce 1897 byl major Jan Sagner povýšen do šlechtického stavu s predikátem šlechtic z Eisberku. Jed- 1/. FRÝZEK, J: Liberk a jeho okolí. Obec Liberk, 2005, s. 113. K rodu Sagnerů patří i akad. malíř Augustin Ságner (nar. 1891 v Kostelci nad Orlicí). Rod je doložen i v Prolohu u Skuhrova n. B. V článku čerpání další okrajová informace i z rukopisu ERVIN SAGNER HABROVSKÝ: Haškův hejtman Sagner ve dvou osobách. Vlastivědné muzeum Dobruška, sign. XIV.) 270 2/. Paměti města Vamberka nad Zdobnicí, Vamberk, 1927 s. 358-359 od Josefa F. Krále uvádějí, že 17. května 1877 vyslovilo obecní vamberecké zastupitelstvo za příčinou vypovězení války Ruska Turecku své sympatie ruským zbraním (jako sbratřenému slovanskému národu). Rezoluce byla otištěna v deníku Pokrok. Místodržitelství nařídilo okresnímu hejtmanství v Rychnově nad Kněžnou věc vyšetřit. Výsledkem bylo, že c. k. místodržitelství rozpustilo obecní zastupitelstvo a správou obce byl
Orlické hory a Podorlicko 18: 125-130 (2011) Obr. 1. Fotograf Václav Novák z Dobrušky zachytil dne 14. února 1903 svatební den Olgy a Rudolfa Sagnerových. Soukromý archiv rodiny Dostálovy. nalo se o tzv. prosté šlechtictví, proto jeho nositelům nepatřilo žádné zvláštní označení (rytíř, svobodný pán apod.). Důstojnický sbor habsburské armády byl specifickou společenskou skupinou, kterou si císař František Josef I. povýšením zavazoval k loajalitě a oddanosti. Nově nobilitovaná šlechta, povýšená nejvyšším rozhodnutím panovníka, vůbec nemusela mít erb a pokud nepožádala o jeho přidělení, nebyl automaticky udělen. Takzvané systematizované šlechtictví (Adelstand) mohli získat důstojníci v důsledku třiceti až čtyřicetileté bezúhonné vojenské služby nebo udělením privilegovaného řádu (např. Vojenský řád Marie Terezie). Osobám, které nikdy nesloužily v armádě, bylo zakázáno žádat o erby, v jejichž polích se objevovaly meče nebo jiné zbraně. Po roce 1896 pak nobilitace již nebyla podmíněna válečným tažením jako dosud. 3/ Jan Sagner sloužil jako důstojník u královéhradeckého 18. pěšího pluku v letech 1839-1875, tedy celkem 36 let, prodělal s ním čtyři polní tažení a do vojenské penze odcházel v hodnosti majora. Poté žil ve Vamberku, kde se narodilo jeho pět dětí, z toho tři synové. Nejstarší Maxmilián (1869-1937) se stal kontrolorem a později místoředitelem Poštovního a telegrafního úřadu v Praze. Od roku 1928 žil na Novém Hradci Králové, kde byl činným v místním Sokole. Dcera Žofie šl. Sagnerová z Eisberku byla oddána v Rychnově pověřen na odpočinku zde meškající a velice vážený c. k. major p. Ságner (s dlouhým á) jako vládní komisař. Též Národní politika z 11. září 1928. 3/. ŽUPANIČ, J: Nová šlechta rakouského císařství. Praha, 2006, s. 172, pozn. 220. Zmírnění podmínek nobilitace způsobilo rostoucí počet měšťanských důstojníků po roce 1896. K výraznému nárůstu došlo za 1. světové války letech 1916-1918 bylo nobilitováno celkem 608 důstojníků, kteří získali šlechtictví nebo rytířský stav. V letech 1701-1918 bylo v habsburské monarchii povýšeno do šlechtického stavu 5 143 důstojníků, což byla téměř polovina nobilitovaných osob. 126
Ptáček J.: Hejtman Rudolf Šlechtic Sagner Habrovský Z Eisberku nad Kněžnou dne 18. července 1903 s hospodářským správcem v Třebešově u Rychnova, panem Ferdinandem šl. Pavlovskim z Rossenfeldu. 4/ Prostředním synem byl námi sledovaný Rudolf šl. Sagner, který pokračoval v otcových stopách v kariérní dráze aktivního důstojníka. Rudolf Sagner se narodil ve Vamberku 19. dubna 1874. Absolvoval rychnovské gymnázium (maturoval v roce 1892), následně vojenskou akademii (kadetku) ve Vídeňském Novém Městě, kde se údajně stal zastáncem českých vojínů a navzdory svému německému příjmení se hlásil ke svému češství. Již jako mladý poručík u lineckého 14. pěšího pluku, kam byl v roce 1895 z vojenské akademie vyřazen, měl na dveřích svého bytu českou navštívenku. Dne 14. února 1903 byl p. nadporučík šl. Sagner z Eisberka a slečna Olga Dostálová u Dobrušky oddáni v chrámu Páně sv. Václava v Dobrušce. 5/ Rudolf již od roku 1899 sloužil (s otcovou přímluvou) u královéhradeckého pěšího pluku až do roku 1913. Do pole 1. světové války nastupoval jako velitel 9. polní setniny, se kterou prodělal také první tažení do Srbska, kde byl 18. srpna 1914 raněn do nohy a z bojiště odvezen takřka v poslední chvíli před ústupem rakouskouherských vojsk. Za boje v Srbsku a statečnost byl v lednu 1915 vyznamenán. C. a k. hejtman (Hauptmann ekvivalent čs. kapitána), ale snad v důsledku svého českého smýšlení byl přeložen od hradeckého pluku k maďarskému do Olomouce. 6/ Zajímavou kapitolou je kauza Sagnerova degradování z hodnosti hejtmana. Dle pamětí dobrušského poštovního úředníka Zmatlíka byl ve světové válce degradován z hejtmana na kaprála (desátníka, pozn. autora), ale když se později vyznamenal v nějaké bitvě, byl mu titul (hodnost) hejtmana zase vrácen. 7/ Skutečnost byla ale poněkud odlišná. Jeho švagr Václav Dostál (6. 5. 1875 28. 8. 1954), obchodník z Dobrušky čp. 40 a také člen tamní městské rady, sloužil jako záložní důstojník v poli. Rudolf Sagner intervenoval v jeho věci v žádosti o zproštění vojenské služby, k čemuž byly dle tehdejších předpisů dány zákonné předpoklady, neboť vlastnil důležitý obchod. Vyreklamování u pražského místodržitelství, jež mělo podat dobrozdání vojenskému velitelství v Litoměřicích, se však zkomplikovalo. Ve velkém množství žádostí byla přehlédnuta relace dobrušské četnické stanice, na kterou byla pro kladný výsledek kladena ze všech přiložených relací hlavní váha. V domnění, že tato relace chybí, vyzněl posudek nepříznivě s tím, že jde více o soukromé něž veřejné zájmy. Posudky od dobrušské rady a novoměstského okresního hejtmanství vyzněly příznivě, ale místodržitelství žádost pozdrželo. Hejtman R. Sagner proto požádal příslušného referenta v květnu 1915 (kdy byl na léčení v Karlových Varech) o rozmluvu a přiložil peněžitý dar za zaneprázdnění v referentově volném čase. Dvorní rada Raprich se zalekl v domnění, že jde snad o léčku posádkového velitelství a předal dopis 4/. Posel z Podhoří, Rychnov nad Kněžnou, č. 22, s. 3 (1903). 5/. Posel z Podhoří, Rychnov nad Kněžnou, č. 7, s. 2 ze 14. února 1903. Zámožný kupec a obchodník železem Václav Dostál, Dobruška, náměstí čp. 40 měl dceru Olgu nar. 1883 a syna Václava (nar. 1875), který jako Olžin bratr Sagnera s ní seznámil v průběhu své vojenské služby. 6/. Národní listy Večerník ze dne 27. ledna 1930. 7/. ZMATLÍK.,T: Paměti, b. d. (asi 1959-1960), rukopis, s. 18. V soukromém držení. Zmatlík uvádí, že Ve Švejku je popisován jako český důstojník, ale pravda to nebyla, neb se u nich mluvilo jen německy. Dobrušské mínění i Zmatlík tedy podléhali myšlence, že Rudolf Sagner je ten ze Švejka! 127
Orlické hory a Podorlicko 18: 125-130 (2011) Obr. 2. R. Sagner Národní listy. s darem vojenskému soudu. Vyšetřování se protahovalo, došlo na domovní prohlídky a Sagnerův zdravotní stav se zhoršil natolik, že byl převeden do posádkové nemocnice. Sagner byl zatčen a obžalován z pokusu zneužití úřední moci. Hlavní líčení se konalo 13. října 1915 u divizního soudu v Praze, kde se záležitost vysvětlila a válečný soud vynesl osvobozující rozsudek. Státní návladní však podal zmateční stížnost a věc putovala před nejvyšší soudní dvůr ve Vídni. Zde se Sagner osobně hájit nemohl, protože jako obžalovaný neměl k přelíčení, které se konalo 18. ledna 1916, přístup. Nejvyšší soudní dvůr uznal hejtmana Rudolfa Sagnera vinným s odůvodněním, že jeho výpověď o účelu daru u prvé stolice není pravděpodobná. Byl odsouzen ke ztrátě důstojnické hodnosti, dvou vyznamenání a k trestu zostřeného vězení na čtyři a půl měsíce, od čehož se odečetla doba čtyř měsíců vyšetřovací vazby. Proti tomuto rozsudku již nebylo možné odvolání. Na jaře 1916 nastoupil Rudolf Sagner jako záložní pěšák kancelářskou službu u pomocného úřadu ministerstva války ve Vídni na vlastní útraty proto, aby se mohl v zájmu svých záležitostí dobrovolně přihlásit do pole alespoň jako poddůstojník. Ministerstvo vyhovělo, jmenovalo Sagnera šikovatelem a přeložilo jej ke 25. lučeneckému pěšímu pluku s mužstvem ze Slovenska (tehdy Horních Uher). V lednu 1917 odjel nejprve k doplňovacímu praporu do Lučence a pak za plukem do pole u Jaszionova, severně od Zločova v Haliči, kde převzal velení čety. Dne 1. února 1917 byl povýšen na štábního šikovatele. Za úspěšnou bojovou činnost byl pochvalně uveden v divizním i plukovním rozkaze a za statečnost mu byla udělena velká stříbrná. Na základě dobrovolné několikaměsíční úspěšné služby v poli pak docílil písemnou žádostí u kabinetní kanceláře panovníkovy (Karel I.) toho, že mu cestou milosti byla jeho dřívější důstojnická hodnost 26. června 1917 vrácena, ale původní pořadí (z 1. 11. 1909, kdy byl prvně povýšen na hejtmana) bylo ztraceno. Jeho spolužáci z kadetky byli již 1. května 1916 povýšeni na majory. Tak se stalo, že po státním převratu 28. října 1918 byl Rudolf Sagner stále ještě hejtman stejně jako mladší Čeněk Sagner (Švejkův Ságner), který byl na hejtmana povýšen v průběhu 1. světové války. Na této korupční kauze je ještě zajímavá skutečnost, že Sagnerův švagr Václav Dostál byl již v listopadu 1917 zproštěn vojenské domobranecké služby z týchž důvodů, které byly uplatňovány již v roce 1915. 8/ Návrh zákona o zrušení šlechtictví, titulů a řádů byl přijat Národním shromážděním a vstoupil v platnost 10. prosince 1918 jako zákon č. 61 Sbírky zákonů a nařízení. Šlechticům bylo zakázáno užívati svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem vyznačujícím šlechtictví, jakož i veškerá z nich plynoucí práva, rovněž tak tituly, pokud byly udělovány jako pouhá vyznamenání. 9/ Ze šlechtice Rudolfa Sagnera se stal rázem 8/. SAGNER HABROVSKÝ, E: c.d.,s. 28-25. Ervin Sagner (nar. 19. 8. 1904) je synem Rudolfa Sagnera Habrovského. Byl inspektorem pojišťovny Slávie v Praze. 9/. ŽUPANIČ, J: Nová šlechta, s. 380. 128
Ptáček J.: Hejtman Rudolf Šlechtic Sagner Habrovský Z Eisberku kapitán Sagner, který přešel do nově vznikající armády československého státu. Působil na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde byl setník Sagner po rehabilitačním řízení u čsl. nejvyššího vojenského soudu zbaven 29. dubna 1919 všech obvinění z doby Rakouska Uherska. V červnu 1919 byl jmenován podplukovníkem a ustanoven inspektorem pro kázeň etapového oddělení západní slovenské skupiny čs. vojska. V prosinci 1921 již dosáhl hodnosti plukovníka jako velitel užhorodského pěšího pluku č. 36. Rudolf Sagner také v poválečném období publikoval v rychnovském Poslu z Podhoří (např. článek Poslední habrovské dětské ostatky před padesáti lety Z dob zlatého mládí, č. 9 a č. 10 z 2. 3. 1935 a 9. 3. 1935, pojednávající o masopustě v Rychnově v roce 1884), je též autorem několika novinových článků v Národní politice. Angažoval se ve prospěch akce postavení důstojnického (Štefánkova) domu na Vinohradech, ve Svazu národních gard nebo Čsl. obci střelecké. Jeho článek v Důstojnických listech podnítil zhotovení a slavnostní odhalení pamětní desky vlasteneckému hejtmanu a Jiráskovu bílému oficíru Janu Jeníku rytíři z Bratřic, známému z Jiráskova díla. Její odhalení se konalo 16. srpna 1936 v Radvanově u Mladé Vožice, v roce jeho 180. narozenin. V době svého působení na Slovensku zpracoval spis Československá armáda a kázeň (Fr. Borový, Praha 1920, druhé vydání 1921), vydaném se schválením MNO. V důsledku vydání Haškova románu se však také potýkal s Haškovou románovou fabulací, neboť ve stejné hodnosti hejtmana do roku 1920 sloužící o deset let mladší Čeněk (Vincenz) Sagner (13. 3. 1884 v Zámsku u Vysokého Mýta 22. 6. 1927 v Praze Bohnicích) přešel také jako kapitán do čs. armády. 10/ Jaroslav Hašek tak zanechal svým Dobrým vojákem Švejkem znalcům i laikům spoustu látky k přemýšlení o předobrazech postav v otázce Kdo je kdo?. U Švejka je ovšem lecos pozměněno a rozšířeno, aby vyprávění dostalo správnou epickou šíři. Hašek ho psal po návratu z Ruska v letech 1921-1923. 11/ Pro časté nepříjemnosti se svým příjmením byla plk. Rudolfu Sagnerovi v roce 1924 úředně povolena ministerstvem pro správu Slovenska změna jména na Sagner Habrovský, dle předměstí Rychnova nad Kněžnou (čp. 107), kam rod již koncem 19. století přesídlil. Při svém pensionování jako padesátiletý měl však v roce 1924 další těžkosti. Požadoval, aby byl pensionován dle nového pensijního zákona, takže byl v roce 1925 znovu reaktivován a opět přeložen do výslužby s již správným výpo- 10/. PYTLÍK, R: Osudy a cesty Josefa Švejka, Emporius, b. m.,2003, s. 64. Též HODÍK, M: Encyklopedie pro milovníky Švejka. Praha Academia, 1998, s. 210-211. Hodík se však o Rudolfovi vůbec nezmiňuje. Čeněk a Rudolf Sagnerové nebyli ani blízcí příbuzní jejich bratranecké spříznění bylo vzdáleno pěti generacemi a nikdy se osobně nepotkali. Náleželi však ke společné orlickohorské větvi rodu. Patřil k ní např. také první učitel Aloise Jiráska v Hronově Vendelín Sagner (nar. 1824 v Kerndorfu, dnešní Jadrná, součást obce Orlické Záhoří). 11/. Kromě literárních vědců se bádáním okolo Švejka zabývá také bezpočet amatérů (v pův. slova smyslu milovníků), kteří se u nás i v zahraničí (např. Polsko, Rusko) sdružují v různé kluby, spolky a společnosti. Obor jejich zájmu bývá označován jako švejkologie, což je dost nepřesné, neboť se jedná také o švejkopedii, švejkografii, švejkognosii až po švejkometrii. Milovníci Haškova Švejka jsou všude a mohlo by se stát, že tento článek některé přiměje k četbě knihy, když vůbec připustíme, že lidé, kteří byli na vojně, vůbec Švejka nečetli. 129
Orlické hory a Podorlicko 18: 125-130 (2011) čtem pensijních požitků. Jeho kauza za světové války ho však uchránila o více než rok služby v poli a možná mu zachránilo život. Plukovník Rudolf Sagner Habrovský zemřel 3. srpna 1943 v Praze u svého syna Ervina (nar. 1904 v Hradci Králové) a jeho urna je uložena v arkádách vinohradského krematoria. K slavnostnímu rozloučení se zesnulým se dostavila dvanáctičlenná deputace příslušníků protektorátního vládního vojska. 12/ Souhrn Autor podává dosud zcela neznámý a nepublikovaný životní příběh hejtmana setníka kapitána a čs. plukovníka (šlechtice) Rudolfa Sagnera (Habrovského) z Eisberku (1874 Vamberk 1943 Praha). Spisovatel Jaroslav Hašek (1883-1923) použil postavu hejtmana Ságnera ve svém nedokončeném, ale přesto světově proslulém románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, jako typickou postavu a vzor rakousko uherského důstojníka. SUMMARY Article describes a short biography of Rudolph Sagner from Eisberg and their family. Photos of Rudolph Sagner and his wife are included. Obr. 3. Plukovnír Rudolf Sagner jako velitel polního pluku č. 36 v Užhorodě v roce 1922. Soukromý archiv rodiny Dostálovy. 12/. MĚDÍLEK, B: Bibliografie Jaroslava Haška. Soupis jeho díla a literatury o něm. Praha PNP, 1983, s. 87. Zde však Mědílek v hesle Hejtman Ságner (č. 1338-1343) opět chybně zaměňuje hejtmany Čeňka Sagnera s Rudolfem Sagnerem(č. 1340). Jde o vzpomínku pplk. Miroslava Vlacha z roku 1970, který také zaměňuje Rudolfa s Čeňkem: Já jej znal jako plukovníka a jeho plné jméno, jak jej používal bylo Ságner Habrovský. Prý byl příslušníkem jakési nobilované rodiny. 130