1 INFORMAÈNÍ Z P R A V O D A J Klub absolventù Vojenské konzervatoøe - VHŠ Svazu vojákù v záloze ÈR»ÕSLO 108 3/2013 Dámy a pánové, èlenové klubu KAVK, pøátelé. Zdá se mi, āe rok, co jsme se nevidìli, velmi rychle ubìhl a já vás opìt zvu na další naše setkání. Koná se, jak jistì dobøe víte, kaādoroènì druhou sobotu v øíjnu. Letos jistì máte zaškrtnuto v kalendáøi datum 12.10. Místo našeho setkání se nezmìnilo. Konferenèní sál DAPu v Praze na Vítìzném námìstí, bude uā tradiènì otevøen od 8. hodin a výroèní schùze zaène v 10 hodin. Jiā od rána bude pro Vás pøipraveno obèerstvení a nápoje. Bude také pro nás otevøená pøilehlá restaurace Evropa. Nezapomeòte si sebou vzít prùkazky klubu, abychom vám mohli po zaplacení pøíspìvku také vylepit známku pro tento rok. Tak na brzkou shledanou. Pøíprava stálé expozice na Roudnickém zámku, zdá se je na dobré cestì. Vstøíc nám vyšel nejen pan majitel, ale také Vojenský historický ústav, který nám poskytne materiální pomoc. Nemají ale všechno. Napøíklad zcela chybí smyècové nástroje. Vìøíme tomu, āe nám pomùāete a zapùjèíte k tomuto úèelu nejen nástroje, ale mùāete mít doma tøeba i uniformy āáka VHŠ, fotky, tabla a tak pod. My Vás prùbìānì budeme informovat o tom, co bude potøeba nejen na výroèní schùzi, ale i po ní. Expozice po návrhu majitele a jeho pracovníkù, bude zahájena v pøíštím roce na zaèátku nové sezóny hradù a zámkù. Byli jsme si prohlídnout i prostory, kde by se expozice mohla konat. Podrobnìjší informace Vám øekneme na výroèní schùzi. V té dobì uā také budeme mít více informací. Máte-li nìkdo nápad, co bychom tam mìli ještì vystavovat, tak si to nenechávejte pro sebe. Vìøím ve velkou soudrānost našich èlenù tak, aby se dílo, které bude naši vizitkou, zdaøilo. Pan Ján Lavrík, náš pøemilý host výroèní schùze v minulém roce, uspoøádal setkání absolventù VHŠ v Banské Bystrici a poslal mi z této chvályhodné události fotky. Ty bych Vám chtìl na výroèní schùzi v projekci ukázat. Na brzkou shledanou se tìší Váš pøedseda Miroslav Prùāek st. ********************************************************************************* Co bylo by vojsko bez hudby? Jen suchý krajíc chleba! Bohatá historie vojenských hudeb èeského a èeskoslovenského státu uā jen nostalgicky zhlíāí z výstavních panelù pøed budovou Generálního štábu AÈR v praāských Dejvicích a dýchá minulostí plné slávy. Podobenky velkých
2 dirigentù a skladatelù, kteøí šíøili vìhlas vojenské hudby, umístìné na tabulích v øadách pod sebou, jakoby pøipomínaly údìl hudebníkù v uniformách - hrát pod nebeskou klenbou bez ohledu na vrtochy poèasí. Silná jména, Zeman, Kudelásek, Brejšek, Bìlohoubek, obèas zaslechneme na rozhlasových vlnách, kdyā je vysílání obrácené k dechovce. Patøí k legendám, které salutují na repertoáru stovek dechových orchestrù v celé zemi i v zahranièí. Díky armádì, která nám v dnes jiā zrušené Vojenské hudební škole v Roudnici nad Labem vychovala rytíøe, blýskající se dirigentskou hùlkou a svými autogramy zvìènìné nad notovými linkami desítek pochodù. Jména na vìky vepsaná ve sbornících dechových skladeb a velebená pamìtníky. Diváky mrazilo aā v koneècích prstù, kdyā Jindøich Brejšek èi Karel Bìlohoubek znovu pøedstoupili pøed Ústøední hudbu AÈR a zaveleli" orchestru, který proøízl svým zvukem snad celé námìstí. Radost z hudby pøed generálním štábem nemìla tak široká ramena, jako tøeba pøed deseti lety, kdy existovalo ještì pìt velkých vojenských orchestrù, které byly plnì vytíāeny koncertní èinností a prokazovaly armádì neocenitelnou sluābu pøi vojenských akcích. Malá vzpomínka na desítky a stovky øadových hudebníkù, kterým nadbyteènost" ukradla sny o dráze muzikanta v uniformì, byla také tak trochu na místì. Hoøké pravdì se tìāko pohlíāí do oèí a uā vùbec není slušné ji vyslovit. Jenāe z výstavy o vojenských hudbách na nás sama trochu smutnì dýchá. Pavel Šmidrkal Pouāito z èas.národní Osvobození 10/2013 ********************************************************************************* Sraz absolventù 1958. V sobotu 25.5.2013 se sešli u pøíleāitosti 55 let od vyøazení absolventi VHŠ 1958. Jako uā ponìkolikáté, jsme si na letošní setkání zamluvili velkou jídelnu U Rozvaøilù v Bílé Labuti. Velice si povaāujeme ochoty, s jakou vedení restaurace k nám pøistupuje. Vstup nám oznaèili jako uzavøenou spoleènost, takāe ani stálí hosté nás tam nerušili. Naopak, my jsme mìli celkem levné a dobré pivo a velký výbìr dobrého jídla za velice pøíznivé ceny. Nemohu, neā to doporuèit i všem ostatním kolegùm. Pokud je pøedpokládaný poèet návštìvníkù menší, je moānost si vyèlenit i jen èást té velké jídelny, která se pak ohranièuje neprùhlednými paravány. Byli jsme poslední roèník, který v Liberci absolvoval. Nastupovali jsme v r. 1955 jako kluci 14, 15 let, protoāe v r. 1954 nebyli āáci pøijímáni. Nastupovali jsme do horních kasáren, kde jsme mìli jak ubytování, tak zkušebny. Po dvou letech, tedy v roce 1957 jsme zaāili reorganizaci a musím øíct, āe vùbec ne k našemu nadšení. Vìtší místnosti v horních kasárnách, ve
3 Ilustraèní foto z roku 2011. kterých jsme spali, byly pøepaāeny a pøestavìny na uèebny. Pøepáāky byly tvoøeny jakousi døevìnou trámovou konstrukcí, potaāenou drátìným pletivem z obou stran a to celé bylo omítnuto. Bylo to nesmírnì fórové, kdyā jsme do stìny strèili, celá se prohýbala. Kdyā tak o té rekonstrukci uvaāuji, byly to vyhozené peníze uā i proto, āe hned další rok se škola stìhovala do Roudnice. Vlastní ubytování jsme mìli v dolních kasárnách. Znamenalo to kaādé ráno a kaādý veèer šlapat nahoru a dolu. Lidé, kteøí bydleli okolo silnice si tak mohli podle nás øídit hodinky, kdyā z ulice slyšeli náš 3hlasý sbor Proti válce mír, proti štvaní klid a proti všem co vraādí k boji nastoupit. Nepamatuji se co jsem mìl vèera k veèeøi, ale tahle píseò mi bude znít v uších do hrobu. No, utìšuji se, āe je to míra sklerózy a aā i tu zapomenu, budu vìdìt, āe je èas nechat si zahrát tu poslední. Z 98 máme v evidenci 60 spoluāákù. O 8 nemáme āádné informace, z nich 2 āijí v zahranièí a 30 zemøelo. Sešlo se nás 33, coā je nadpolovièní poèet a myslím, āe je to hezké èíslo, kdyā vezmeme v úvahu, āe asi 10 má uā vìtší zdravotní potíāe. Nìkteøí naopak ještì hrají a zrovna ten den mìli akci, takāe se omlouvali. Nejvíce nás potìšilo, āe pøijeli i 3 kluci ze Slovenska. Bohuāel, 4 bydlí uā tak daleko, āe do Prahy se jim na pár hodin nechtìlo jet. Snad na 60leté výroèí pøijedou. Na Slovensku podle naší evidence āije celkem 10 kolegù. Letošní setkání bylo komornìjší, pilo se, veselilo, ale je vidìt, āe uā si to zdravíèko hlídáme ponìkud víc. Neopil se nikdo. Takový postøeh ze setkání je, āe vìtšina z nás si pamatuje víc záāitkù z horních kasáren, neā z tìch dolních. Nìkteøí, kteøí se v posledním období podívali do Liberce a byli se nahoru podívat, vypráví, āe jak se jim to všechno zdálo malinké proti vzpomínkám. Jsou tam prý chemici a dokonce je pustili dovnitø. Jen nesmìli fotografovat. Za všechny devatenáctsetosmapadesátníky zavzpomínal Jirka Jirsa.
4 Naši jubilanti 85 let Stanislav Janda 29.9. Josef Škoda 15.10. František Trnka 24.12. Josef Brož 9.2.2014 Jiří Plachý 2.4. Jiří Vít 18.3. Václav Dvořák 26.4. 80 let Václav Záhora 29.9. Bohumil Novotný 8.11. Antonín Polívka 15.12. Antonín Tichý 28.1.2014 Stanislav Zadražil 22.4. Jaroslav Dejmek 5.3. Miloslav Kalina 26.4. Ladislav Horký 10.3. Miroslav Svoboda 27.5. Josef Davídek 19.3. 75 let Petr Hamrský 14.10. Bohumír Bednář 17.3.2014 70 let Miloslav Kalod 13.10. Josef Hovorka 1.11. Rudolf Hyška 30.1.2014 Rudolf Fluksa 31.3. Jan Šváb 5.2. Jan Katauer 1.4. Bořivoj Vyhoda 7.3. Josef Lapáček 7.4. Vladislav Martinec 13.3. Jiří Hájek 9.4. Josef Vykouk 24.3. Vladislav Kořínek 28.5.4 B L A H O P Ř E J E M E! ivotní jubileum Ladislava Hrdlièky. Hudební skladatel, pedagog a stále aktivní muzikant se 29.èervence doāil 80 let. Narodil se v Holubicích, ale podstatnou èást āivota āije v Rajhradì, kterému vìnoval øadu skladeb. Za všechny (170 skladeb), jmenujeme Rajhradskou polku, Rajhradský chodníèek a Píseò zvonù rajhradských. V Rajhradì zaloāil Obèanské sdruāení Music Senior Club Rajhrad, byl jeho prvním pøedsedou a dodnes v nìm aktivnì pùsobí. V āivotì Ladislava Hrdlièky nelze pøehlédnout spolupráci s øadou dechových orchestrù, které jeho skladby nahrály. Mnohým kapelám pøedával své muzikantské vìdomosti. Jeho skladby hrají Hornobojani, Lácaranka, Moravská osma, dále Šohajka, Moravanka, Moravìnka, Vlènovjanka, Vlkošáci, Legrúti a øada dalších. V zahranièí nahrály Hrdlièkovy skladby kapely Elmar Wolf (SRN), Ervin Zaisists (Rakousko), Hans Makos (Rakousko), Blassorchestr Kothen (SRN). V roce 2008 vstoupil Ladislav Hrdlièka do Sínì slávy Èeského rozhlasu Olomouc. Nelze opomenout jeho pùsobení u Posádkové hudby v Brnì ve funkci koncertního mistra na housle a klarinet. Ladislavu Hrdlièkovi pøejeme pevné zdraví, spokojenost a hlavnì, av se mu stále daøí plnit jeho āivotní heslo : " Èlovìk, který neāije hudbou, āije jen polovièním āivotem!" ReZ. *************************************************************************************** Váānì i neváānì o èeských vojenských muzikantech Text: Pavel Hnízdil, Petr Hnízdil, Jan Hnízdil Pøedstavujeme Vám nìkolik laskavì ironických pøíhod, šprochù a drbù ze vzpomínek našeho otce, vojenského muzikanta, hráèe na pozoun, basovou trumpetu, tenor nebo baryton, kapitána Jana Hnízdila (1922 2011). Pocházel z malého hornického mìsta, Kopist u Mostu. Uā ve svých ètrnácti letech hrál na tenor s jednou hornickou kapelou. Bylo to v jedné havíøské hospodì
5 v Janovì Litvínovì. Vojenskou hudební školu v Karlínì absolvoval v letech 1937 1939 u legendárního uèitele praporèíka Františka Kaplánka. Absolvoval jako hráè na sníācový pozoun a baryton. Za 2. svìtové války se stal muzikantem a støelcem u Vládního vojska protektorátu Èechy a Morava, s jehoā 9. vysokomýtským praporem byl v èervnu 1944 odvleèen do severní Itálie. Vládní vojsko bylo tzv. zasazeno v zápolí ke støeāení dùleāitých objektù. Pro nìmeckou branou moc se však stalo spíše pøítìāí. Vojáci buï dezertovali k partyzánùm, nebo s nimi alespoò spolupracovali. Po ètyøech mìsících zasazení (4. øíjna 1944) došla nìmeckým vojenským úøadùm trpìlivost a nechaly vojsko odzbrojit. Se statutem vojenských zajatcù je poslaly stavìt zcela zbyteèné opevnìní na øece Pádu. Koncem války zapoèali Amerièané s poslední ofenzívou. Nìmci donutili Vládní vojsko ustoupit na sever. Nasadili ho k opravám āeleznic a silnic v údolí øeky Adiāe, kde americké letecké svazy dennì rozbíjely vše, co bylo v pøedveèer pracovními oddíly opraveno. Vládní vojsko se doèkalo osvobození v severní Itálii. Po válce bylo organizaènì spojeno se slovenskou 2. technickou divizí, rovnìā zavleèenou nìmeckým velením do Itálie. Obì jednotky získaly statut ès. vojska v Itálii. V èervenci byli všichni èeskoslovenští vojáci repatriováni. Na rozdíl od Slovákù, kteøí jeli rovnou domù, byli vladaøi k svému nemalému údivu internováni v zajateckém táboøe spoleènì s Nìmci (ve Strašicích u Rokycan).To byl osud i vìtšiny èeských vojenských muzikantù, jichā bylo ve Vládním vojsku podle našeho odhadu nejménì 400. Po válce houfnì vstupovali do novì se budující èeskoslovenské armády. Na rozdíl od mnoha jiných vojákù z povolání, kteøí mìli nìjakou, pro komunisty kádrovou závadu, kvùli níā byli vìznìni, rùzným zpùsobem šikanováni a ze sluāby propouštìni, se velká èást muzikantù bývalých vládních vojákù doèkala v èeskoslovenské armádì výsluhy. Jan Hnízdil, podobnì jako mnoho jiných, zbìhl z internaèního tábora ve Strašicích jiā poèátkem srpna roku 1945. Zamíøil si to rovnou do Štefánikových kasáren. Inspektor vojenských hudeb Václav Tomeš ho zaøadil do základní sluāby jako hráèe k hudbì Posádkového velitelství Velká Praha, organizaènì zaèlenìné pod 1. pìší divizi. Jan Hnízdil se pozdìji stal hráèem Ústøední hudby Èeskoslovenské lidové armády zaloāené v roce 1950. Po roce 1968 byl pøeloāen k Posádkové hudbì Praha. V roce 1979, kdyā kapitán Jan Hnízdil odcházel do výsluhy, se tehdejší ministr národní obrany generál Martin Dzúr velmi podivil, āe v armádì má ještì aktivnì slouāícího (a zøejmì posledního) vládního vojáka. Vìruška Ne, Vìruška nebylo dìvèe, jeā by obšvastòovalo vojenský orchestr. Vìruška byl autobus znaèky Praga, historicky první pøidìlený Ústøední hudbì Èeskoslovenské lidové armády zaloāené roku 1950 v Praze. V té dobì chodily vojenské muziky vìtšinou pìšky, nìkdy i pìknì daleko. Velký buben a kufr s notami se vezly na vozíèku taāeném malým koníkem, který byl miláèkem publika, zejména tìch nejmenších. V urgentních pøípadech se muzikanti vozili na nákladních autech. Autobus Vìruška byl vyroben po válce, nìkdy koncem ètyøicátých let. Po nìkolika letech nároèné sluāby štábùm armády, byl znaènì ojetý. Jeho nejpodstatnìjší vadou bylo èasté pøehøívání motoru. Snad proto se poèátkem padesátých let minulého století uvolila vojenská správa pøidìlit vozidlo nìjaké niāší, ze strategického hlediska ménì dùleāité sloāce, zvláštì, kdyā ministr
6 národní obrany (tehdy generál Alexej Èepièka) naléhal na pøidìlení vhodného autobusu novì vzniklé vojenské hudbì, jeā mìla úèinkovat v rùzných vítacích ceremoniálech na letištích a nádraāích, nemluvì o slavnostních i smuteèních akcích v továrnách, dolech i na polích. Stalo se jednou na poèátku padesátých let, āe 2. skupina Ústøední hudby, tehdy pod vedením majora Karla Mikuláštíka, dostala rozkaz odehrát uvítací akt na letišti Praha Ruzynì. Takových ceremoniálù proāili praāští vojenští muzikanti za svou kariéru bezpoètu. O kterou zahranièní delegaci na nejvyšší úrovni tehdy šlo, si dnes jiā nevzpomínáme. Snad to byla návštìva premiéra Nehrúa z Indie. Autobus vyjel z Kasáren krále Jiøího z Podìbrad na Námìstí Republiky. Zamíøil pøes Vltavu, dále po nábøeāí, Chotkovou serpentinou do Dejvic a pøes KulaVák na dnešní Evropskou tøídu ke starému letišti v Ruzyni. Jelo se na èas. Jenāe Vìruška to byl potmìšilý a zákeøný sluha. Neā vozidlo dojelo ke koneèné stanici elektrické dráhy Divoká Šárka, poèalo ztrácet výkon a teplota šla prudce nahoru. Øidièi nezbylo, neā stoèit volant k chodníku, nebov z chladièe uā syèela pára jako z papiòáku. Zatímco øidiè bezradnì obíhal autobus, energický velitel Mikuláštík vybìhl z vozu a hned k prvnímu èoudovi, jak vojáci tehdy ironicky nazývali pøíslušníky SNB. Jeden takový zrovna švastnou náhodou hlídkoval na chodníku. Karel Mikuláštík byl témìø dvoumetrový obr, pùvodem Valach, hrdý na svùj starý fojtský rod. Pro svùj imposantní zjev a charisma byl èasto angaāován do sekvencí dobových filmù, jako tambor vedoucí rakouskou vojenskou muziku (Dobrý voják Švejk, Velké dobrodruāství, Kde øeky mají slunce a další). Mikuláštík velitelsky pøesvìdèil pøíslušníka v uniformì barvy švestek, aby pøispìl ku záchranì reputace armády i republiky. Spoleènì zastavovali vozidla, jimiā postupnì pøepravili celý orchestr (asi 40 hráèù) pøímo na letištní plochu. Dirigent staèil ještì z telefonní budky uvìdomit operaèního dùstojníka posádky, který další intervencí zaøídil, aby letadlo s delegací prozatímnì krouāilo nad Prahou, neā se podaøilo celý ceremoniál bezpeènì pøipravit. A autobus Vìruška, jenā málem zpùsobil mezinárodní ostudu? Doslouāil u Ústøední hudby jako záloāní vozidlo, aā do roku 1959. Ïábelský šprýmaø Aèkoliv veøejnost zná Jana Vostrèila spíš z Formanova filmu Hoøí, má panenko!, je tento vynikající køídlovkáø také legendou vojenské hudby. Za protektorátu byl hráèem hudby 1. praāského praporu (pod kapelníkem Václavem Thierem a dirigentem Emilem Kaplánkem). Na dochovaných snímcích vidíme urostlého Vostrèila jako køídlovkáøe - vādy v první øadì. A znalci si jistì pamatují, āe po Václavu Thierovi po øadu let vedl Kmochovu hudbu v Kolínì. Málokdo však ví, āe to byl také nelítostný šprýmaø, jehoā srandièky pøivedly na pokraj zoufalství nejednoho kolegu, vojenského muzikanta. Kvùli surovému a nekolegiálnímu āertu, jímā zpùsobil kdysi malér jistému nejmenovanému dirigentovi orchestru praāské posádkové hudby, úèinkujícímu na festivalu Kmochùv Kolín, si vyslouāil znaènì odtaāitý vztah u mnoha vojenských muzikantù. Náš otec hrával po válce s posádkovým orchestrem, který øídil tehdy populární major Josef Obruèa, jenā za války slouāil u naší armády v Británii. Jeho dirigentem byl neménì populární a jiā výše jmenovaný praporèík Emil Kaplánek. Stalo se jednou pøi zkoušce, āe Jan Vostrèil pøemluvil všechny hráèe, aby na taktovku dirigenta Kaplánka nasadili o pùl tónu výš, neā bylo
7 psáno v partituøe. Jediný, komu to Vostrèil neøekl a kdo nasadil správnì podle not, byl náš otec. První tóny sklady byly podbarveny falešnými tóny z pozounu našeho otce. Dirigent Kaplánek, aè vcelku dobrák, byl povìstný svou prudkou vznìtlivostí. Po prvních tónech strhnul skladbu. Pøirozenì, āe v té chvíli dával vinu našemu otci. Prskal a nadával mu nevybíravými jmény rùzných domácích zvíøat. A hrozil mu svým oblíbeným rèením, āe hraje na Matici školskou, èímā mìl na mysli sníāení gáāe provinilého vojáka. Naštìstí to byla jenom zkouška. Stát se to pøi vítacím ceremoniálu, to by byl opravdový kanadský āertík. Jak uā to bývá, šprýmaøi mívají èasto spadeno na nìjakého bašvouna, který jim opakovanì jejich návnadu spolkne i s navijákem. Praporèíka Jaroslava Hodyce znal v té dobì snad kaādý vojenský muzikant, jenā prošel pøed válkou Vojenskou hudební školou v Karlínských kasárnách. Hodyc zde slouāil jako nástrojáø. On a výkonný praporèík Vojta, to byli páni nad mouchami. Vojtu nám zachytili filmaøi v roce 1938, jak v Karlínských kasárnách øídí ranní rozcvièku s povìstnými kaèáky, klencáky, shyby a plazáky. Hodyc zase zle dusil mladièké elévy, kdyā kontroloval jejich nástroje po èištìní. Bìda, jak ucítil z nástroje nedovolené leštidlo na barevné kovy Sidol! Bìda, kdyā voják k èištìní pouāil popel z cigaret! Hned bylo zle. Vojáèek mìl za trest zaraāené vycházky, pøidìlení sluāeb navíc a praporèík Vojta mu ještì vrazil pohlavek nebo kopanec. Byl to od Jana Vostrèila āert nebo i pomsta starému mazákovi trýzniteli nedospìlých vojáèkù? Asi tak v roce 1946 se zase jednou Posádková hudba chystala na dlouhý pochod. Mìla doprovodit jeden praāský pluk do Milovic na cvièení. Všichni, i muzikanti si museli nabalit velkou polní. Jenom nejvyšší velitelé a trubaèi - pøíkazníci jezdili na koních. Po nìkolika stech metrech pochodu Prahou si chudák Hodyc postìāoval našemu otci: Honzo, taky to máš tak tìāký? Kdyā pochodový proud dospìl do cíle, rozbalil Hodyc svou velkou polní a hle, co v ní nemìl? Kaādý nástrojáø pouāíval k opravám poškozených roztrubù āesvových nástrojù veliké ocelové koule, pøesnì kalibrované a v odstupòovaných prùmìrech. Nìkolik menších, dvou aā tøíkilových pøibalil Jan Vostrèil nenápadnì do velké polní svého kamaráda. Podobné āertíky se ovšem dìlají všude na svìtì. Napø. zámeèníci si do brašen vzájemnì pøibalují soustruānickou kulatinu, stavaøi zase betonový šunt, v kanceláøích se do penìāenek sypou krupinky z dìrovaèek, do rukavic saze, pøípadnì dámám z kanceláøí se pod zásuvky psacích stolù pøilepují páchnoucí obaly od syreèkù. Inu, tìāko na cvièišti lehko na bojišti, jak pravil maršál Suvorov. Nebo, āe by mìl nástrojáø být v pohotovosti i v poli? A ihned na místì opravit výbuchem granátu pomaèkanou trumpetu? Kdo ví? Jaroslav Hodyc byl asi vdìèným terèem nelítostného šprýmaøe Jana Vostrèila. Snadno se chytil na vìjièku. Onehdy si zase od Vostrèila nechal namluvit, āe dirigent Kaplánek má mladé králíky a potøebuje èerstvì naāatou trávu. Upøesnìme, āe Hodyc fungoval tak trochu jako Hujer ve Svìrákovì filmu Mareèku, podejte mi pero. Chtìl se za kaādou cenu nadøízenému zavdìèit. Skuteènì, týā veèer naāal v nìjakém praāském parku zelený paāit a s plnou nùší pospíchal ke Kaplánkùm do Nuslí. Vojenský gáāista s nùší plnou píce to musel být obrázek! Doma byla jenom paní Kaplánková. Nejdøíve byla asi pøekvapená. Potom se srdeènì rozesmála. Pøirozenì, āe āádné králíky u Kaplánkù nechovali. Pochopila, āe to byl āert, o jaký mezi muzikanty nikdy nebyla nouze.
8 Muzika netleská Stalo se to nìkdy po roce 1968. Posádková hudba hrála na zasedání sjezdu Komunistické strany Èeskoslovenska. Bylo to ve Sjezdovém (dnes Prùmyslovém) paláci v Parku kultury a oddechu Julia Fuèíka (dnes Výstavišti Holešovice). Po projevu tehdejšího generálního tajemníka Komunistické strany - Gustáva Husáka se klaka roztleskávaèù postarala o frenetický aplaus. Kdo by se odváāil netleskat? Jenom muzikanti stáli jako sochy a drāeli své instrumenty podle pøedpisu. Ve vìtšinì zemí asi vojenská muzika stojí v pozoru a èeká, aā papeā, císaø, král, prezident, premiér èi jiný potentát domluví a aā její kapelník zvedne taktovku. Ani èestná stráā v té chvíli neodloāí svou pušku s nasazeným bajonetem nebo halapartnu a nezaène tleskat s davem. Jeden takový malý, upocený a zakomplexovaný pøíslušník lidových milicí se pøitoèil k našemu otci a s jízlivým šklebem se ho ptal, proè také soudruhu Husákovi nezatleská. Otec mu odpovìdìl s ledovým klidem, āe v rukou drāí drahocenný hudební nástroj z dovozu. To si vymyslel, nebov vìtšinu nástrojù pro armádu vyrábìly èeské firmy. Pokraèoval, āe nástroj stál mnoho devizových prostøedkù a kdyby upadl na zem, byla by to nejenom ostuda, ale i hospodáøská škoda. Na to plaz neøekl nic a odplazil se. Druhý den se na praāské posádce objevila stíānost z Ústøedního výboru Komunistické strany Èeskoslovenska. To onen slizký udavaè nelenil a pøednesl svou denunciaci nìkterému z tajemníkù na Ústøedním výboru. Vìc se dostala na stùl tehdejšímu veliteli, generálu Evāenu Chladovi. Byl to východní fronvák, pùvodem volyòský Èech a kdo jej pamatuje, potvrdí, āe to byl rovný chlap. Vojenskou muziku mìl prý velmi rád. Udání se mu nepochybnì jevilo odporné. Z titulu své pravomoci naøídil do rozkazu, āe vojenští muzikanti stojící ve tvaru s nástroji v āádném pøípadì po projevech øeèníkù tleskat nebudou. Osvoboïte Psa, Pes je nevinen! Vìtšina starších vojenských muzikantù z praāské posádky si jistì pamatuje, tøebas jen z doslechu, onu komickou scénu, kdy u pomníku sovìtského tanku è. 23, jenā stával na kamenném podstavci pøed Štefánikovými kasárny na Smíchovì (dnes je zde justièní palác), byla poøádána slavná āertva na pøíkaz jistého generála X, jehoā jméno s ohledem na jeho rodinu radìji vynecháme. Generál X, námìstek ministra národní obrany, tehdy armádního generála Martina Dzúra, byl východního pùvodu, mìl trochu potíāe s èeštinou a sklon k alkoholismu. Nebyl to āádný pøevratný odborník a s ohledem na jeho schopnosti a vìk mìl být radìji v penzi. Ale armáda tehdy nepropouštìla do zálohy ani pøestárlé veterány z 2. svìtové války, jímā generál X opravdu byl. A takových podobných figur bylo v armádì bezpoètu. Tak mu svìøovali alespoò vítání a provázení delegací ze zemí Varšavské smlouvy a rozvojových zemí. Jednou, bylo to v dobì tzv. Husákovy normalizace, pøijel do Prahy a zøejmì jiā naposled ve svém āivotì, maršál Y - její osvoboditel a nositel mnoha øádù, zejména Øádu hrdiny Sovìtského svazu. Úkolem generála X bylo uvítat, pohostit a doprovázet hosta, jehoā význam si to vyāadoval. ZkraVme to. Oba spolubojovníci se pod obraz opili. Podle jedné verze to bylo ve vojenském hotelu Volareza na Slapech, podle jiné v Reprezentaèním domì, kde byl pro maršála Y uspoøádán kulturní program a slavnostní obìd. Generál X v opilecké pýše, holedbaje se svým politickým vlivem, slíbil maršálu Y, āe okamāitì zaøídí slavnostní ceremoniál u Tanku, k jeho poctì. Maršál Y se poctìn jistì cítil,
9 moāná, āe by se však v té chvíli, s ohledem na svùj vìk a stupeò únavy, radìji natáhl na divan v hotelovém apartmá. Dodejme jen, āe nebyl kvìten, kdy se u tanku pravidelnì slavila tryzna za osvobození, ba ani Rudý øíjen listopad, kdy by se slavilo výroèí Velké revoluce. Byl to nìjaký fádní mìsíc a fádní den a maršál Y byl návštìvou v Èeskoslovensku jako soukromá osoba. Generál X postavil do pozoru operaèního dùstojníka na praāské posádce a vyāádal si nástup èestné roty a posádkové hudby k Tanku. Na Ústøedním výboru Komunistické strany Èeskoslovenska donutil nìjakého tajemníèka, aby mu urychlenì nechal postavit tribunu, sehnal houf dìtí a svazákù ze škol, nìjaké ty vzorné pracovníky z továren, zaslouāilé dùchodce a èlenky Svazu āen, zástupce tisku a pár vìncù na kladení k piedestalu. Veøejná bezpeènost nastoupila k uzavøení prostoru a regulaci dopravy. Státní tajná bezpeènost se vmísila do davu. Generál X nemohl zakrýt svou opilost. Pøi svém projevu doslova mlel z cesty. Napø. upozornil pøihlíāející dìti, aby si maršála dobøe prohlédly, dokud je ještì naāivu. Podle narychlo sešitého programu mìl maršál darovat hodinky vzornému vojákovi z nastoupené èestné roty. Generál X to osladil slovy: A nyní Vám ukáāu, āe Rusové hodinky nejenom kradou, ale také dávají. I maršál Y byl zjevnì podnapilý, sotva se drāel na nohou a moāná ani nechápal, do èeho se to nechal zatáhnout. Byl to v té dobì pøeci jen starý pán. Dìti, mládeā a nìkteøí dospìlí se otevøenì smáli, jiní dospìlí na nì ze strachu syèeli, pøíslušníci Státní tajné bezpeènosti zabavovali fotoaparáty, vojáci a uniformovaní esenbáci se dusili, aby se také nerozesmáli. Organizátoøi se snaāili ostudnou akci rychle ukonèit a opilé prominenty uklidit, neā se stane ještì nìco horšího. Posádková hudba Praha hrála na závìr Internacionálu. Jeden praporèík uā to nevydrāel a smíchy se ukvíknul do køídlovky, na níā hrál první hlas. Tomu muāi jeho kolegové pøezdívali Pes, protoāe se podobal bernardýnovi Bohoušovi z populární televizní inscenace. Organizátorùm pietního aktu to samozøejmì neušlo a na posádku brzy pøišla stíānost. Za svùj kiks musel být Pes kázeòsky potrestán domácím vìzením, snad i sníāením platu. Nìkolik dní se na chodbì budovy v kasárnách na Námìstí Republiky, kde tehdy sídlila Posádková hudba, ozývaly protestní výkøiky: Pes je nevinen! Osvoboïte Psa! Velitel, jehoā jméno ohleduplnì vynecháme, pokaādé vyhlédl z kanceláøe, ale nebyl schopen zjistit, kdo to køièel. Po týdnu uā toho mìl dost. Hlas lidu je hlasem boāím. Vojáci mìli pravdu. Prohøešek Psa byl ve srovnání s ostudným extempore generála X nicotný. Ale tahle situace zavánìla malérem. Vzbouøenci si koledovali o návštìvu politrukù, nedej boāe! kontrášù. Velitel tedy svolal orchestr do zkušebního sálu, aby mu nìjak domluvil. Pøed celým bandem prohlásil, āe soudruh generál X zcela jistì pochybil, ale, āe je to také jenom èlovìk a jinak prý veliký dobrák. Band musel pochopit, āe v pøípadì Psa velitel jednal na pokyn shora a s tím se opravdu nedalo nic jiného dìlat. Pes tedy osvobozen nebyl, ale jak víme z praxe, muzikanti dokázali být mezi sebou velmi solidární a velitel mu jeho trest urèitì po èase zahladil. Major Kamna - oāivlé døevo Krátce po osudném únoru 1948 se stala ta smutná vìc, āe byl sesazen a k 10 rokùm v āaláøi odsouzen velitel Armádního umìleckého souboru Víta Nejedlého (tehdy ještì sídlem v Karlínì). Kapitán Boris Massopust byl oblíbeným kapelníkem. Jako syn legionáøe se narodil za taāení v Rusku. Svou popularitu získal za 2. svìtové války, kdy byl kapelníkem hudební èety 7.
10 praporu Vládního vojska, s níā vystupoval ve vlasti i v Itálii, kam bylo vojsko zavleèeno. Hrál èeské skladby a tím vnášel nadìji do duší ujaømeného národa èeského i italského. Také Nìmci poslouchali jeho èeskou vojenskou muziku jako omámení. Byl to èlovìk pøímý, èestný a dobrosrdeèný. Nic víc, ale také nic ménì. Nebyl jedinou obìtí zvùle komunistického reāimu a také jeho pøípad byl tuctový. Agenti obranného zpravodajství mu podvrhli nìjaké tiskoviny s protistátním obsahem. Najednou se našly jak v budovì, tak i v jeho kanceláøi. Pøiznání viny z takového nešvastného delikventa vymlátila Reicinova banda sadistických kreténù v Domeèku na Hradèanech. Soudy mìly rozsudky pøipravené pøedem. K Ústøední hudbì byl tehdy jako dirigent pøidìlen jeden dùstojník. Jeho jméno zámìrnì vynecháváme, mìl však zajímavou pøezdívku Kamna, protoāe svou nízkou a hranatou postavou opravdu pøipomínal uhelné topidlo znaèky Petra. Kromì toho, āe byl legraèní svým zjevem, byl také bezmeznì hloupý a jako muzikant zcela neschopný. Zároveò však byl èlovìk obmyslný a úskoèný. Nechával se vynášet vlnou politického zla a u vojenské muzikantské veøejnosti byl v silném podezøení, āe je to udavaè a āe má na neštìstí dobráckého Masopusta svùj podíl viny. U hráèù v Ústøední hudbì si Kamna vyslouāil okamāitì odtaāitý vztah plný strachu, odporu a nenávisti. Tehdejším velitelem a kapelníkem Ústøední hudby byl výše jiā zmínìný major Jindøich Praveèek, zakladatel tohoto tìlesa, kdysi houslový virtuos a āák Václava Pøíhody. Náš otec mu vdìèí za pomoc pøi umístìní. Bylo to v dobì Vládního vojska za 2. svìtové války. Praveèek, tehdy nadporuèík, byl velitelem hudební èety u 6. praporu v Hradci Králové, kde náš otec prošel základním výcvikem. Chtìli ho pøidìlit k telefonistùm. Otec by se však moc rád dostal k Praveèkovì èetì, jenāe všechna místa byla jiā obsazená (plánováno 27 hráèù). Praveèek mu dopomohl k hudbì 9. praporu, sídlem ve Vysokém Mýtì, kterou tehdy øídil vynikající muzikant, nadporuèík Antonín Draāil a jeho dirigent, výše jiā zmínìný vrchní stráāmistr Karel Mikuláštík. Major Praveèek nechal Kamna na zkoušku dirigovat. Ten se jiā v prvních taktech ztratil a skladbu rozhodil. Zkusili to znovu. Výsledek byl stejný. Kamna byl sice také absolventem hudební školy. Byl moāná schopen jednoduchého hudebního doprovodu, tzv. āebroty, jak ironicky nazývali hudební pøiznávku sóloví hráèi. Avšak partitura a øízení orchestru mu èinily váāné problémy. A tak jako v jiných oborech, mìl být i zde nedostatek vyváāen stranickou pøíslušností, moāná však, coā je ještì horší i denunciacemi a podrazy svých kamarádù. Jak prosté, ale zároveò, jak tristní! Nadešel èas spoleèenské popravy tohoto pøisluhovaèe zla. Praveèek prohlásil, āe ho nauèí dirigovat pøed celým orchestrem. Pøivázal mu k rukám provázky, takāe z nìj udìlal āivou loutku, tzv. marionetu. Postavil se za nìj. Byl vysoké postavy, takāe ho nejménì o hlavu pøevyšoval. Ne, to není vtip. Pøipomíná to legraèní scénku z jedné Cimrmanovské hry Oāivlé døevo. Praveèek mával rukama zesmìšnìného hlupáka do taktu pøed hrajícím orchestrem. Pak zastavil hru a prohlásil, āe to nemá cenu, āe to je beznadìjné. Zostuzený adept na dirigenta Kamna, studem se propadaje, odcouval a více se u dirigentského pultu neukázal. Soudruzi ho pøesto povýšili do hodnosti majora a umístili na ministerstvu národní obrany v inspektorátu vojenských hudeb. Nic neumìl, nic neudìlal, nic nezkazil. Jenom kapelník Jindøich Praveèek brzy po té (roku 1956) odešel do civilu. Byl na nìj èinìn politický nátlak. Na majora Kamna dnes jiā svìt zapomnìl. Jindøich Praveèek se stal národním umìlcem a doāil se úctyhodného vìku (1909 2000).
11 V poslední dobì opustili naše øady : František Zelenka *25.10.1930 +22.6.2013 VHŠ 1946-48 tuba B-kontrabas Stanislav Ledvina*15 8.1930 +23.6.2013 VHŠ 1946-48 trubka Es-housle»EST JEJICH PAM TCE! Nekrolog na Oldøicha Kapra. Drahý Oldíku, mùj milý Kasíèku, jsem neustále v myšlenkách s Tebou a spoleènì se mnou jsou všichni, které jsi mìl rád a kteøí milovali Tebe. Všem nám je obrovsky smutno a tìāce neseme to, uā nejsi mezi námi. Vím, āe Tvùj āivot nebyl procházkou rùāovou zahradou. Prokázal si ale obrovskou āivotní sílu a pøekonal Tìāké rány osudu. Chtìl bych Ti øíct nìco, co jsem Ti ještì øíct nestaèil a èiním tak formou nekrologu, protoāe si pøeji, aby to všichni vìdìli, aby vìdìli napøíklad, āe kdyā jsem proāíval své nejtìāší āivotní období, byl jsi tu ty. Chtìl bych ti dodateènì podìkovat. Èlovìk za āivot mnoho takových lidí nepotká, na které se mùāe spolehnou a plnì jim vìøit. Chci zkrátka abys vìdìl, āe jsem si Tvého pøátelství nesmírnì váāil jiā od doby, kdy jsme se poprvé potkali. Vādy jsem velmi obdivoval Tvé rozváāné jednání nejen mezi pøáteli, ale celá ÚH, by ti mìla být vdìèná, i kdyā v tìch hektických dobách jsi dokázal s pøehledem øešit danou situaci. Ty jsi nás a hlavnì mì svým klidným hlasem vādycky pøimìl zastavit se a myslet tím správným smìrem. Je toho ještì mnohem víc, co bych Ti chtìl øíct, tøeba, āe ti moc dìkuji za to, jak jsi pomáhal lidem, kteøí se dostali do nesnází. Nechci pouāívat velká slova, ale toto jsou opravdu velmi šlechetné skutky o kterých ví jen ti Tvoji nejbliāší a já ti za nì dodateènì dìkuji Uā dost slov. Stejnì nedokáāu vyjádøit smutek a āal který mám ve svém srdci. Olda si pøál, aby slzy a smutek nebyl spojován s jeho osobou, pøál si, aby jsme na nìj vzpomínali jako na èlovìka, který dovedl rozdávat radost a štìstí. Sbohem, bylo to pøekrásné a bylo toho dost. Tvùj Milda Kasidy. *************************************************************************************** Kontaktní adresy: Pøedseda: Miroslav Prùāek Babákova 2153/8 148 00 Praha 4 Chodov mobil:724146800, e mail: miroslav.pruzek@centrum.cz Ekonom: Ing.Jiøí Jirsa Nad vodovodem 6, 100 00 Praha 10 mobil: 777666096, e mail:jjirsa@seznam.cz Redakce Zpravodaje: Milan Kasan U Parku 2588 413 01 Roudnice nad Labem mobil: 603983408 e mail: kasanovi@seznam.cz web stránka Klubu absolventù: Hynek Støítecký mobil: 724914292 e mail: admin@kavk.cz Miroslav Prùāek e mail: predseda@kavk.cz Naše webové stránky : www.kavk.cz
Koncerty Ústøední hudby AÈR: 12.záøí Mìstská knihovna - promenádní koncert 3.øíjna Mìstská knihovna - filmová hudba 20.listopadu Mìstská knihovna - "Koncert ke Dni veteránù" 8.prosince Mìstská knihovna "Vánoèní koncert" Zaèátek koncertù v Mìst.knihovnì vādy v 17.00. Velký sál Mìstské knihovny v Praze 1, Mariánské námìstí(dø.prim.vacka) è.1. 12 Festivaly civilních hudeb. 14.9. Svìtelské babí léto Svìtlá nad Sázavou 21.9. Poncarovy Zdice 27. 29.9. 13. Vejvodova Zbraslav 5.10. 8. roèník Muzikanti, hrajte! - Olomouc ************************************************************************************** Vojenská hudební škola a kázeòský øád A 1-1. Zaujalo mì povídáni ve Zpravodaji è. 105 3/2012 o vojenské konzervatoøi od Vaška FOLDYNY. Mé vzpomínky na vojenskou hudební školu z let 1949-1952, tedy o rok døíve. Po zkouškách, které se konaly v iākových kasárnách, jsem dostal zprávu, āe jsem pøijat a mám nastoupit v záøí. Z Vildštcjna, dnešní Skalné u Chebu, jsem pøestoupil v Chebu na rychlík do Prahy. V Plzni zùstali v kupé jen manāelé. Nìkdo prý tu zapomnìl vojenský kufr", øekla paní. Ozval jsem se: To je mùj". Kroutili hlavou. Kdyā jsem pøišel na bránu do kasáren, zeptal se mì sluābu konající voják:"co jsi provedl tátovi, āe tì poslal na vojnu?". Škola byla aā pod pùdou. Hned následovalo ostøíhání všech nováèkù dohola. Nìkteøí i plakali. Zaèal vojenský výcvik, Vpravo, Vlevo bok, Èelem vzad a pochod", zdravení a pak jsme i vyfasovali hudební nástroje. Výcvik se konal pravidelnì Na Maninách v Karlinì. Kdo se špatnì otoèil, anebo pomaleji bìhal kolem høištì, dostal 60 døepù. Ten, kdo "papuloval", dostal dalších 60 i s cihlou na ruku. Pamatuji si na paní která šla kolem a kdyā vidìla toto zacházení s patnáctiletými hochy, šla si postìāovat k panu rotnému ADLEROVI. Bylo vidìt, jak ji pìknì doøval, aā odešla s pláèem, s nepoøízenou. Ten, kdo byl pøichycen, āe kouøí, toho rotný Adler osobnì ostøíhal dohola. Pozdìji provinilcù pøibývalo, tak mašinkou vystøíhal na hlavì jen køíā. a dotyèný se nechal ostøíhat konistøihem v dílnì u vchodu do vojenské hudební školy. Jedna èeta vādy dostala za úkol škrábání brambor. Kaādý musel mít svùj noāík, slupky musely být tenké. Dohlíāel na to proviantní dùstojník ŠTECHA, který mìl pøezdívku Stalin"'. Na èištìní hudebních nástrojù dohlíāel dùstojník HODYC. A to byly vādy prùpovídky: Èím jsi to èistil?" Prosím, vykukem". Ty jsi sám pìkný vykuk". Èím jsi mazal ty koreèky?",,prosím, jelením lojem". Ozval se chraptivým hlasem: Ten jelen ale musel být pìknì chcíplý! Zavolal na svého pomocníka: PITNERE, vydejte mu tubu B!" Ta byla aā zelená, jak byla zašlá a dlouho neèištìná. A ta se bude blýskat, jak psí k...!" Téā se pøipravovalo døevo a uhlí pro pokoje a kuchyò. Ve sklepì se vādy závodilo, kdo bude první u sekery. Jmenovec Drahoslav, hornista, vytrhl jednomu āákovi sekeru, za ním stál Lumír HÁLA, a ten dostal ránu do hlavy. Mì si pak zavolal por. MALKOVSKÝ a stále naléhal, abych se pøiznal, co jsem provedl. Já jsem o tom pøípadì ani nevìdìl. A dostal jsem 14 dní umývat schody, aā dolù
13 k bránì. Ty se drhly a utíraly 3x dennì. Na výuku houslí jsem kaādý den pøišel o 2 hodiny pozdìji. Jednou šel MALKOVSKÝ do zamìstnání po schodech nahoru, takāe jsem ho nevidìl a nepozdravil. Vyfasoval jsem dalších 14 dní. Vycházky byly jen v nedìli od 14.00-18.00 hod, MALKOVSKÝ stál u dveøí a mnì vādy vrátil na pokoj. Dovolenou mnì 2krát zrušil a potøetí jsem se nechal pøedvést k raportu. Velitel školy por. SLUKA si nechal zavolat MALKOVSKÉHO i výkonného ADLERA. Nakonec velitel Hynek SLUKA øekl: Sbal se a jeï!" - Na bránì vādy veèerku foukal na køídlovku kuchaø a kdyā slyšel ocvoèkované boty, āe nìkdo dobíhá od karlínského divadla, tak veèerku protahoval anebo opakoval. Pamatuji si na malého chlapce, hornistu, který dostal 3 dny s dekou po zamìstnání. Za kaādou minutu zpoādìní byl l den. Dívali jsme se z okna na dvùr, jak ho stráāný pod bajonetem vodí na vycházku. Na rajónech byla plivátka a ta se drhla rýāákem. a utírala do sucha. Téā jsem jednou dostal od MÁLKOVSKÉHO 14 dni navíc, āe byla mokrá. Stìhování vojenské hudební školy z Prahy do Spišského Podhradí. Byli jsme nìkolik mìsícù na vojnì a pøišel rok 1950. To se škola stìhovala. Nakládalo se na nádraāí v Libni. Na nádraāí bylo slyšet od lidí: Takoví mladí vojáèci a uā jedou do války do Koreje". Kdyā nás transport, vìtšinou, na vìtším nádraāí, zastavil, obcházel velitel školy vlak a stále provolával: Nevystupovat! Jedeme hned dál!" Kaādou chvíli posunovali vlak. na jinou kolej. Velitel školy mìl.modrou pásku na brigadýrce - jako velitel transportu, Celou noc jsme pozorovali nápisy na nádraāích a cestu, kam vlastnì jedeme. Ráno konèila cesta i koleje v Spišském Podhradí, pod Spišským hradem. Vojenská hudební škola Bedøicha Smetany? To mìl být pùvodní název školy a díky i āákùm starších roèníkù, nebyl pøijat. Tøetím rokem byla poddùstojnická škola. Vyfasovali jsme maøeny", to byla pøezdívka pušek. Chodilo se na støelby a stále bylo èistìní do sucha a mazání. Tìā byly poplachy i v noci. Na desátníka KECZSZEHO si dobøe pamatuji. jak mnì kopal sníh do oblièeje pøi noèním cvièení. Asi se mu zdálo, āe pøískoky a plíāení dìlám pomalu. Byl jsem vyšší postavy, takāe jsem mìl vyfasovaný lehký kulomet, u kterého se vādy pøi zalehnutí k boji musely nejdøíve natáhnout noāièky dopøedu. Téā byly pochoïáky s plnou polní ve dne i v noci, 20 kilometrù do Levoèe a zpìt. Hudba se tedy dìlala jen málo. Vìtšinou spíše jen v nedìli, byl smyècový orchestr, pod øízením kpt. CHROMCE a to dobrovolnì. áci ze všech roèníkù se nechávali budit rùznì po veèerce a chodili cvièit na hudební nástroje na uèebny. Tam, kde se sešlo více āákù, pak šli nìkteøí cvièit jinam, aby se lépe slyšeli. Já jsem vìtšinou cvièíval ve sklepì, sedìl jsem na bramborách a uhlí; pøi svíèce. ZABADAL, velitel poddùstojnické školy, koho chytil po veèerce nebo pøed budíèkem, trestal vìzením po sluābì i ostrým". Pøi veèerní provìrce jednou zvolal: Však já vám tu muziku vytluèu z makovic!" I já byl jednou pøistiāen s houslemi nad ránem. Následovaly otázky; '"Kde sté bol?" Odpovìdìl jsem, āe jsem cvièil na uèebnì..,ako sa voláte?" Davídek","Dávidek? Z ktorého ste roèníku?" Ze tøetího" Ódo mna, z poddostojnickej školy? Hej? No já vás nepoznám. No, chodte!'" Takāe mnì to prošlo. Pøi nástupech roty bylo slyšet od āákù: Mì to tu nebaví, odejdu do civilu apod., nebo srandisti: Dáme se k Nìmcùm." Z kaādého roèníku vādy odešlo nìkolik āákù do civilu, a to kaādým rokem.
14 Také mì jednou npor. MALKOVSK.Ý pøivedl do své kanceláøe a øekl mi, abych se posadil za stùl. Vytáhl šuplík, a øekl:.,tam je pistole a jeden náboj. Za chvílí se vrátím". Kdyā pøišel, vyøknul:,,tak nic? Tak tedy jdu ještì jednou. Za 10 minut se vrátím." Nesahal jsem na nic, aby tam nebyly mé otisky. Pak mì zase jednou odvedl k zadní bránì a stále abych mu øekl co hledáme. Nevìdìl jsem, a tak, āe mì zastøelí a zasype poleny døeva, aby prý mì nikdo nenašel. Asi po roce jsem se dozvìdìl od bývalého velitele pokoje, āe jejich roèník udìlal rojnici a chytili B.R. z jeho roèníku, jak si vyhrabává pistoli u zdi høbitova ve Spišském Podhradí. MALK.OVSKÝ bydlel se āenou za uèebnami a kontrolu vādy vykonával v baèkorách a chodil po špièkách. Vādy jsem ho oèekával a nikdy jsem ve sluābì nezaspal. Rovnìā mì chodil kontrolovat, kdyā jsem mìl stráā. Jednou se pøiplíāil v dešti, mìl na sobì celtu a kdyā jsem ho stavìl, šel stále dál. Opìt jsem zvolal: Stùj!" On pak vyøknul "No. tak støelte!' Øekl jsem: VādyV jsem vás poznal" No, právì proto," odpovìdìl. Na pušce byl bodák.,,tak aspoò píchnìte!" Také jsme ve stráāi hlídali pana arcibiskupa VOJTAŠÁKA. Bydlel v domì. který byl spojený se Spišskou Kapitulou, v níā sídlila vojenská hudební škola. Pøed vchodem stály stoleèek a āidle. Od nich se nesmìl vzdalovat. Kdyā byla øada ve sluābì na mnì pozval mì pan arcibiskup, abych si pøisedl. Pušku jsem si dal na rameno, hlavní dolù, jak to nosila armáda USA. Pak jsme si povídali. Ve 3 roèníku pøišel za mnou spoluāák a stìāoval si, āe byl nìkolik dní zavøený a nyní prý by to jiā znovu nevydrāel a āe se musí dostat ze školy pryè, āe prý nìkdo chystá útìk a āe on by se pøipojil. Odpovìdìl jsem mu, āe o nikom nevím, av si zajde za tím, od koho to slyšel. Zatèení Do ukonèení školy 26.2.1952, jsem byl brutálním zpùsobem vyslýchán a zatèen. Výslechy dìlali ObezeVáci" z Brna, iliny a z Košic. Ráno mì odvezli do Košic a celou cestu jsem mìl na rukou psací stroj. Pøí výstupu po schodech do budovy mnì tlaèila hlaveò pistole na záda a jak prý ten stroj upustím, tak, āe to zmáèkne. Vyšetøování trvalo nìkolik dní a nocí. Okna byla stále zatemnìná a byl jsem bez jídla a pití. Vyšetøovatel si nechal sluābou donést pìkný voòavý salám a èerstvé rohlíky. Kdyā to podepíšu, co napsal, āe dostanu taky. Neustále jsem trval na svém", āe si to musím pøeèíst. Nìkolikrát to roztrhal a pøepisoval. Kdyā mi nabídl jídlo a natáhl jsem ruku, tak mnì do ní plácl a zaøval: To bys āral, co?! Aā to podepíšeš!" I další den mi nabízel jídlo a já jsem odpovìdìl: "Dìkuji, ten co tu byl pøed vámi, mnì jiā nabídnul". Mìl jsem obavy, jestli se ho nezeptá. Téā pøi kouøení na mì foukal dým. A zase neustále: Podepiš, dostaneš cigaretu!" Byl jsem však nekuøák, tak mi to nevadilo. V rukách si stále pohrával s nìjakým hrbolatým noāem, který pouāíval hned pøi prvním výslechu ještì v Podhradí a vyhroāoval, jestli chci ještì nìkdy vidìt své sourozence a rodièe, tak, abych to koukal rychle podepsat. Pøi výslechu mnì neustále vnucoval útìk za hranice. Pak øekl: Vìøím, āes nikam utíkat nechtìl, ale co bys dìlal, kdyby ses tam pøece jen nìkdy ocitl?" Po nìkolika hodinách jsem mu odpovìdìl, āe bych hrál v nìjaké kavárnì, Tvrdil, āe by mi dali vybrat, buï do armády nebo dìlat špiona. Odpovìdìl jsem, āe bych nikdy nebojoval proti své zemi a kamarádùm. Po nìkolika týdnech jsem spatøil v košické vìznici, pøi loupání èesneku, další dva spoluāáky. Trest smrti nebo doāivotnì. To nám hrozilo všem tøem, nebov jsme byli obāalovaní z vlastizrady a špionáāe. Státe jsme slyšeli: Vojáci a pøísaha". Po nìkolika mìsících jsme
15 byli eskortováni z Košic ke státnímu soudu do Prahy na Pankrác. Pøi výsleších v Ruzyni jsem se dozvìdìl, āe jsem se chtìl stát diverzantem. V opasku jsem mìl mít fotoaparát a āe jsem s ostatními spoluāáky zpíval písnièky Aā k nám pøijdou chlapci z USA v celých Èechách bude opìt hej....svoboda k nám ze Západu pøijde," atd. To ve škole Jirka KVASNIÈKA na jedné tøídì hrával na kytaru a zpíval s ostatními āáky nìjaké písnièky, avšak mezi nimi jsem tam nikdy nebyl. Jednou ve sluābì jsem tam byl pro jednoho āáka. Po nìkolika mìsících jsme byli všichni tøi opìt eskortování zpìt pøed vojenský soud do Košic. Nikdy mnì nic takového dokázáno nebylo, 24 rùzných fotografií mi bylo vráceno - jako nezávadné. Soud Po šesti mìsících jsme byli odsouzeni takto: svobodník Vláïa VAÒOUREK, který byl v roèníku nejlepší violista, na 3 roky do Jáchymova. Pak slouāil vojenskou základní sluābu u Pomocných technických praporù v rudných dolech v Ejpovicích u Plznì, Karel ÈERVENKA a já jsme byli odsouzeni, kaādý na 10 mìsícù, výkon trestu kárná rota LešV, Oremov Laz (Èepièkovy láznì). Pracovali jsme tvrdì s lopatou, krompáèem a i v lese poráāeli stromy, vādy od rána, aā do tmy. Za kaādý den nám pøipisovali l,- Kès. avšak tato èástko tam zùstala dodnes. Karel ÈERVENKA a já jsme jednou v nedìli dostali za úkol oklepávat sníh z elektrických drátù. Já jsem to dostal, aā k hlavní bránì. Došel jsem do poloviny k āeleznì bednì, v níā to huèelo. Byl to transformátor. Dále pak uā vedly pouze tøi silnìjší dráty. Tak. jsem opatrnì hodil døevìnou tyè na jeden drát a pustil ho. Dostal jsem ránu do tìla a skácel jsem se k zemi. Vidìl jsem shoøelého králíka. Kdyā jsem se probral, vrátil jsem se k tìm tøem, co mì tam poslali, øekl vìzeò - elektrikáø, āe jsem mìl velké štìstí, āe byla tyè suchá, pravá ruka nahoøe a suché rukavice. Proti zemi. āe tam bylo 24.000 voltù, byl u toho dozorce se samopalem a nìjaký civil. Téā jsem byl jednou poslán s bandaskou na jeden statek pro mléko pro mjr. KONVALINKU, coā byl velitel vìznice. Na bránì vidìli bandasku, takāe jsem bez komplikací prošel. V dálce jsem uvidìl statek, Asi v polovinì cesty na mnì nìkdo vystøelil dvì rány. Jednu jsem slyšel jak šla kolem hlavy. Utíkal jsem celou cestu a nazpìt jsem šel pøes les, jak mi doporuèili na statku. Téā prý naše jména na nástìnce ve vojenské hudební škole dlouho visela jako odstrašující pøípad. Náš obhájce - kapitán na nás u soudu øval: Tak se pøiznejte! Nìco jste provést museli. Josef Davídek. ZPRAVODAJ è.108 vydala rada klubu - záøí 2013.