Standardy CPT. "Podstatné" části obecných zpráv CPT. Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT)

Rada Evropy CPT/Inf/E (2002) 1 - Rev. 2004 Czech / Tchèque / Čeština Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) Standardy CPT "Podstatné" části obecných zpráv CPT

3 OBSAH Strana Předmluva... 4 I. Zadržování ze strany policie... 6 II. Výkon vazby a trestu... 17 III. Zdravotní péče ve věznicích... 29 IV. Cizí státní příslušníci zadržovaní na základě cizinecké legislativy... 39 V. Nedobrovolné umístění v psychiatrických zařízeních... 51 VI. Mladiství zbavení svobody... 62 VII. Ženy zbavené svobody... 69 VIII. Vzdělávání příslušníků složek vynucujích právo... 73 IX. Boj proti beztrestnosti... 74 CPT má povinnost každoročně vypracovat obecnou zprávu o svých aktivitách, která se zveřejňuje. Ve většině svých obecných zprávách CPT popisuje některá z podstatných témat, jimž věnuje pozornost při návštěvě míst, kde se nacházejí osoby zbavené svobody. Výbor věří, že touto cestou národní orgány předem jasně obeznámí se svými názory na způsob, jimž by se mělo zacházet s osobami zbavenými svobody a rovněž podnítí obecnější diskusi o těchto záležitostech. Tento dokument představuje souhrn podstatných částí doposud uveřejněných zpráv.

4 Předmluva Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) byl zřízený na základě Úmluvy Rady Evropy stejného názvu z roku 1987 (dále jen úmluva ). Podle článku 1 Úmluvy: "Zřizuje se Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Výbor prostřednictvím návštěv zjišťuje, jak je zacházeno s osobami zbavenými svobody s cílem posílit v případě nezbytnosti ochranu těchto osob před mučením a před nelidským či ponižujícím zacházením nebo trestáním. " Činnost CPT představuje integrální součást systému Rady Evropy na ochranu lidských práv, která po bok existujícího reaktivního soudního mechanismu Evropského soudu pro lidská práva staví proaktivní mimosoudní mechanismus. CPT plní svojí v podstatné míře preventivní funkci dvěma různými formami návštěv návštěvami pravidelnými a návštěvami ad hoc. Pravidelné návštěvy jsou vykonávány ve všech státech úmluvy periodicky. Návštěvy ad hoc se provádějí v těchto státech tehdy, když to podle mínění výboru vyžadují okolnosti. Úmluva přiznává CPT rozsáhlá oprávnění při vykonávání návštěv: přístup na území dotyčného státu a právo cestovat bez omezení; neomezený přístup na kterékoliv místo, kde se nacházejí osoby zbavené svobody, včetně práva pohybovat se v těchto místech bez omezení; přístup k úplným informacím o místech, kde jsou zadržovány osoby zbavené svobody, stejně jako k dalším informacím, které má stát k dispozici a které jsou nezbytné pro plnění úkolů výboru. Výbor je rovněž oprávněn hovořit s osobami zbavenými svobody bez přítomnosti třetí osoby a bez omezení komunikovat s každým, kdo mu podle jeho názoru může poskytnout důležité informace.

Návštěvy mohou být vykonávány na jakémkoliv místě kde se nacházejí osoby zbavené svobody veřejnou mocí. Mandát CPT se tak neomezuje jen na věznice a policejní stanice, ale i například na psychiatrické léčebny, místa zadržování v kasárnách, záchytná střediska pro žadatele o azyl a další kategorie cizinců a místa, kde mohou být zbaveni svobody mladiství na základě rozhodnutí soudního nebo správního orgánu. Vztahy mezi CPT a stranami úmluvy se řídí dvěma základními principy, které představují princip spolupráce a princip důvěrnosti. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že úlohou výboru není státy odsuzovat, ale spíše jim asistovat při předcházení špatnému zacházení s osobami zbavenými svobody. Po každé návštěvě vypracovává CPT zprávu, v které jsou uvedeny jeho zjištění a která v případě potřeby obsahuje i doporučení a další rady, na jejichž základě se rozvíjí dialog s příslušným státem. Zpráva z návštěvy výboru je v zásadě důvěrná, avšak prakticky všechny státy se rozhodly zásadu důvěrnosti neuplatňovat, a zprávu zveřejnit. 5

6 I. Zadržování ze strany policie Výňatek z druhé obecné zprávy [CPT/Inf (92) 3] 36. CPT přikládá mimořádný význam třem právům osob omezených na svobodě policií: právo dotčené osoby, aby byla o jejím zadržení informována třetí strana podle vlastního výběru (rodinný příslušník, přítel, konzulát), právo na přístup k právnímu zástupci a právo požádat o vyšetření lékaře podle svého výběru (vedle vyšetření provedeného lékařem povolaným policejními orgány). 1 Tato práva představují podle CPT tři základní záruky proti špatnému zacházení s osobami omezenými na svobodě a musí být uplatňována od počátku zbavení svobody bez ohledu na to, jak je toto zbavení svobody označeno v konkrétním právním systému (zatčení, zadržení atd.). 37. Osoby zbavené svobody by měly být bezodkladně informovány o všech svých právech, včetně práv uvedených v odstavci 36. Dále, by měly být přesně vymezeny všechny možnosti státních orgánů odložit uplatnění některého z dále uvedených práv s cílem chránit zájmy spravedlnosti. Obzvláště s ohledem na právo na přístup k právnímu zástupci a právo požádat o vyšetření jiným lékařem než tím, kterého přivolá policie, by jakoukoli potřebu odkladu při uplatnění těchto práv měly odstranit systémy umožňující výjimečně si vybrat právního zástupce a lékaře z předem připraveného seznamu vypracovaného v součinnosti s příslušnými stavovskými organizacemi. 38. Přístup osob zajištěných policií k právnímu zástupci by měl zahrnovat právo na kontakt s právním zástupcem a na návštěvu z jeho strany (v obou případech za podmínek garantujících důvěrnost jejich rozhovorů) a zásadně i právo na jeho přítomnost během výslechu. Pokud se jedná o lékařské vyšetření osob zajištěných policií, všechna taková vyšetření by měla být vykonána mimo doslech a nejlépe mimo dohled policistů. Dále by měl lékař oficiálně zaznamenávat výsledky všech vyšetření, prohlášení zadržované osoby i vlastní závěry. Tyto závěry by měly být poskytnuty jak zadržované osobě, tak jejímu právnímu zástupci, 1 Toto právo bylo následně přeformulováno následovně: právo na přístup k lékaři včetně práva nechat se vyšetřit, pokud si to zadržovaná osoba přeje, lékařem podle vlastního výběru (vedle vyšetření, které provede lékař povolaný policejními orgány).

39. Pokud se jedná o postup při provádění výslechu, CPT je toho názoru, že by měla existovat jasná pravidla nebo instrukce, které by upravovaly způsob vedení výslechů. Tyto by měly upravovat mezi jinými následující záležitosti: informování zadržované osoby o totožnosti (jméno a/nebo číslo) osob přítomných při výslechu, přípustnou délku výslechu, přestávky na odpočinek mezi více výslechy a přestávky během výslechu, místa, v nichž je možno výslechy provádět, jestli může být po zadržované osobě vyžadováno, aby během výslechu stála, výslech osob, které jsou pod vlivem drog, alkoholu atd. Rovněž je nutné požadovat, aby byly systematicky uchovávány záznamy o počátku a konci výslechu, a o veškerých požadavcích, které zadržovaná osoba uvede během výslechu a o osobách přítomných během každého výslechu. CPT dodává, že další užitečnou záruku proti špatnému zacházení se zadržovanými osobami představuje elektronické zaznamenávání výslechů (tato záruka má rovněž podstatné výhody pro policii). 40. CPT je toho názoru, že základní záruky přiznané osobám zadržovaným na policii by se posílily (a práci policistů by to mohlo pravděpodobně výrazně usnadnit), kdyby se vedl jediný komplexní spis o každé zadržované osobě, v němž by byly zaznamenány všechny náležitosti jejího zadržování a vůči ní učiněných úkonů (kdy byla zbavena svobody a z jakých důvodů; kdy byla poučena o svých právech; známky poranění, duševní poruchy atd.; kdy se kontaktovala s příbuzným/konzulátem a právním zástupcem a kdy jimi byla navštívena; kdy jí bylo podána strava; kdy byla vyslechnuta; kdy byla převezena jinam nebo propuštěna,atd.). V souvislosti s některými náležitostmi (např. předměty patřící zadržované osobě, skutečnost, že byla poučena o svých právech a že se jich dovolávala nebo že je nevyužila) by měl být získán podpis zadržované osoby, případná absence podpisu by měla být vysvětlena. K tomuto záznamu by měl mít přístup právní zástupce zadržované osoby. 41. Další podstatnou záruku představuje existence nezávislého mechanismu pro šetření stížností týkajících se zacházení během zadržování na policejní stanici. 7

8 42. Zadržování na policejní stanici je v zásadě poměrně krátkodobě. Nelze tudíž očekávat stejně dobré materiální podmínky na policejních stanicích jako v jiných zařízeních, kde jsou osoby zadržovány dlouhodobě. Nicméně určité základní materiální požadavky by měly být zajištěny. Všechny policejní cely by měly mít přiměřenou velikost pro takový počet osob, který je obvyklé do nich umísťovat, měli by mít vyhovující osvětlení (t. j. dostatečné pro čtení, s výjimkou doby vyhrazené pro spánek) a větrání; do cel by mělo nejlépe proudit denní světlo. Cely by navíc měly být vybaveny zařízením pro odpočinek (např. židlí připevněnou k podlaze nebo lavičkou) a osobám, které jsou nuceny v nich zůstat přes noc, by měly být poskytnuty čisté matrace a pokrývky. Zadržovaným osobám by mělo být dovoleno vykonat svoje fyziologické potřeby v čistých a slušných podmínkách a měly by mít odpovídající přístup k umývárnám. Jídlo by jím mělo být dáváno ve vhodných denních dobách včetně nejméně jednoho úplného jídla (t. j. něčeho více vydatného než je obložený chléb) denně. 1 43. Složitou záležitost představuje stanovení přijatelné velikosti policejní cely (nebo jakéhokoli jiného druhu místnosti pro zadržované osoby). Při takovém stanovování musí být vzato v potaz více okolností. Delegace CPT cítily potřebu poskytnout alespoň přibližné vodítko v této oblasti. Při posuzování policejních cel používaných pro zadržování jedné osoby po dobu přesahující několik hodin je používáno následující kritérium (které představuje spíše žádoucí úroveň než minimální standard): plocha okolo 7 čtverečných metrů, vzdálenost mezi stěnami 2 nebo více metrů, vzdálenost mezi podlahou a stropem 2,5 metru. 1 CPT rovněž prosazuje, aby osoby zadržované na policejní stanici po dobu 24 a více hodin měly příležitost vykonat tam kde to je možné každý den procházku venku.

9 Výňatek z šesté obecné zprávy CPT [CPT/Inf (96) 21] 14. CPT vítá podporu jeho činnosti vyjádřenou v doporučení č. 1257 (1995) Parlamentního shromáždění, týkajícího se podmínek zadržování v členských státech Rady Evropy. Velmi ho též potěšilo, když se z odpovědi na doporučení č. 1257 dozvěděl, že Výbor ministrů vyzval orgány členských států, aby se řídili instrukcemi týkajícími se zadržování policií, které byly stanoveny ve druhé obecné zprávě CPT (viz CPT/Inf (92) 3, odstavce 36-43). V této souvislosti je nutné poznamenat, že některé smluvní státy se zdráhají v plném rozsahu realizovat určitá doporučení CPT týkající se záruk proti špatnému zacházení s osobami zadržovanými policií a obzvláště doporučení, aby takovým osobám byl umožněn přístup k právnímu zástupci od samotného počátku zbavení svobody. 15. CPT zdůrazňuje, že podle jeho zkušenosti představuje největší riziko zastrašování a špatného zacházení doba bezprostředně následující zbavení svobody. Z toho plyne, že možnost přístupu osoby zadržované na policii k právnímu zástupci během této doby představuje základní záruku proti špatnému zacházení Existence této možnosti odrazuje ty, kteří by chtěly špatně zacházet se zadrženými; právní zástupce je dostatečně vybaven k podniknutí patřičných kroků kdyby ke špatnému zacházení opravdu došlo. CPT uznává, že ve výjimečných případech může být vzhledem k nutnosti ochrany zájmů spravedlnosti být výjimečně nezbytné na určitý čas oddálit přístup k určitému právnímu zástupci, kterého si zadržovaná osoba vybrala. To by však nemělo vyústit ve skutečnost, že právo na přístup k právnímu zástupci bude v této době zcela odňato. V takových případech by měl být zajištěn přístup k jinému nezávislému právníkovi, u nějž nebude existovat riziko, že ohrozí oprávněné zájmy policejního vyšetřování. 16. CPT ve své druhé obecné zprávě rovněž zdůraznil důležitost výslovného a bezodkladného informování osob zadržovaných na policejní stanici o všech jejich právech. To je podle názoru CPT možno zabezpečit tím způsobem, že všem osobám zadržovaným na policejní stanici se na počátku zbavení svobody předloží formulář, v němž jsou tato práva jednoznačně uvedená. Vedle toho by měly osoby, jichž se to týká, podepsat prohlášení potvrzující, že byly informováni o svých právech. Výše uvedená opatření lze lehce zavést, nejsou finančně nákladné a jsou účinné.

10 Výňatek z dvanácté obecné zprávy [CPT/Inf (2002) 15] 33. Pro dobré fungování společnosti je nezbytné, aby policie měla pravomoc zatknout, dočasně zadržovat a vyslýchat podezřelé z trestného činu i další kategorie osob. Tyto pravomoci však se sebou nesou riziko zastrašování a fyzického násilí. Podstata činnosti CPT tkví v hledání způsobu, jak toto riziko snížit na absolutní minimum bez nepřiměných překážek řádnému výkonu úkolů policie. Ačkoli CPT zaregistroval povzbudivý vývoj v oblasti zadržování ze strany policie v řadě zemí, jeho zjištění stále velmi často poukazují na potřebu ustavičné bdělosti. 34. Pokud má být výslech podezřelých uspokojivě vykonáván v praxi, měl by ho provádět specialista, který postoupil specifickou přípravu. Na prvním místě musí být naprosto precizně stanoven cíl výslechu: takovým cílem by mělo být získání přesných a spolehlivých informací, aby mohla být odhalena pravda o vyšetřovaných záležitostech a nikoli získání přiznání od někoho, u nějž vyšetřující policisté předem předpokládají, že je vinen. Vedle zajištění dostatečné odborné přípravy pro příslušníky složek vynucujících právo by tento cíl značně podpořilo vytvoření etického kodexu upravujícího výslechy podezřelých ze spáchání trestného činu. 35. Během let uskutečnily delegace CPT velký počet rozhovorů se zadržovanými osobami ve více zemích, kde tyto osoby předkládaly důvěryhodná tvrzení o špatném zacházení směřujícímu proti jejich fyzické integritě nebo jiném druhu zastrašování a o výhružkách ze strany policistů, kteří se od nich snažili během výslechu získat přiznání. Je evidentní, že systém trestní spravedlnosti, který klade velký důraz na získání přiznání jako důkazu, stimuluje vyšetřující policisty často pod tlakem, aby dosáhly výsledků aby používali prostředky fyzického nebo psychologického nátlaku. Ve spojitosti s otázkou zabraňování mučení a jiným formám špatného zacházení má zásadní význam zavádění takových metod vyšetřování trestné činnosti, které potencionálně povedou k snížení důrazu kladeného na přiznání a na další důkazy a informace vedoucí k odsouzení, získané během výslechů. 36. Další významnou záruku proti špatnému zacházení se zadržovanými osobami představuje pořizování elektronických (t. j. zvukových a/nebo obrazových) záznamů výslechu. CPT s potěšením uvádí, že zavedení takového systému zvažuje zvyšující se počet zemí. S pomocí takového zařízení je možno zhotovit úplný a autentický záznam výslechu, což by mělo vest k ulehčení vyšetřování jakéhokoli obvinění ze špatného zacházení. To je jak v zájmu osob, s nimiž bylo špatně zacházeno policií i policistů, kteří čelí bezdůvodnému obvinění z páchání fyzického násilí nebo psychologického nátlaku. Elektronické zaznamenávání policejních výslechů také omezuje možnost obviněných později popřít, že dříve učinili určitá přiznání.

11 37. CPT měl při několika příležitostech ve více zemích příležitost odhalit místnosti určené k vyslýchání, které působily velmi zastrašujícím dojmem: jednalo se kupříkladu o místnosti zcela vyzdobené v černé barvě s bodovými světly mířícími na stoličku používanou pro osobu podstupující výslech. Zařízení tohoto druhu nemají v prostorách policejní stanice žádné místo. Vedle přiměřeného osvětlení, teploty a větrání by místnosti sloužící k provádění výslechů měly umožnit všem osobám zúčastněným na výslechu možnost sezení na židlích podobného stylu a stupně komfortu. Vyslýchající policista by neměl být v dominantní pozici (např. výše) vůči podezřelému, ani by od něj neměl být příliš vzdálený. Také barevné ladění místnosti by mělo být neutrální. 38. V některých zemích se CPT střetl s praxí zavazování očí osobám zadržovaným policií, zejména po dobu výslechu. Delegace CPT se setkaly s různými a často vzájemně si protiřečícími vysvětleními této praxe ze strany policistů. Na základě informací získaných během let CPT došel k jednoznačnému závěru, že v mnohých, možná i většině případů, se osobám zavazují oči z toho důvodů, aby nebyly schopny identifikovat příslušníky policie, kteří se vůči nim dopouštějí špatného zacházení. Dokonce i v případech, kdy nedochází k žádnému fyzickému násilí, představuje zavazování očí zadržovaných osob a zejména vyslýchaných represivní jednání, které často může dosáhnout intenzity špatného zacházení směřujícímu proti psychické integritě. CPT doporučuje výslovně zakázat zavazování očí osobám, které jsou zadržovány policií. 39. V rámci činnosti CPT nebývá neobvyklé nalézt v prostorách policejních stanic podezřelé předměty jako dřevěné hole, násady od koštěte, baseballové pálky, kovové tyče, kusy tlustého elektrického kabelu, napodobeniny střelných zbraní nebo nožů. Přítomnost takových předmětů ve více případech podpořila důvěryhodnost tvrzení, že osobám zadržovaným v těchto zařízeních bylo vyhrožováno těmito předměty a/nebo jimi byly bity. Policie obvykle přítomnost těchto předmětů vysvětluje s tím, že byly zabaveny podezřelým a slouží jako důkazy. Skutečnost, že uvedené předměty nikdy nebyly označeny štítkem a často byly poházeny v různých místech (příležitostně byly umístěny za závěsy nebo skříněmi) může vzbudit pouze nedůvěru v takové vysvětlení. Aby se rozptýlily spekulace o nepatřičném jednání ze strany policistů a potencionální zdroj ohrožení policistů stejně jako zadržovaných osob byl odstraněn, měly by se předměty zajištěné za účelem jejich použití jako důkazů vždy řádně označovat, evidovat a uskladňovat v místnostech určených k tomuto účelu. Všechny další předměty tohoto druhu by se měly z policejních prostor odstranit.

12 40. CPT od počátku svých aktivit prosazoval trojici práv osob zadržovaných policií: právo na přístup k právnímu zástupci, lékaři a právo informovat o zadržování příbuzného nebo jinou třetí stranu podle svého výběru. V mnoha státech byly na základě doporučení CPT podniknuty kroky k zavedení nebo posílení těchto práv. Konkrétně právo na přístup k právnímu zástupci během policejního zajištění je dnes obecně uznávané v zemích navštěvovaných CPT, v těch několika zemích, kde toto právo doposud neexistuje, se uvažuje o jeho zavedení. 41. Nicméně v mnoha zemích existuje značný odpor k doporučení CPT směřujícímu k zaručení práva na přístup k právnímu zástupci od počátku zadržování. V některých zemích je toto právo osobám zadržovaným policií zaručeno až po určité době strávené na policejní stanici, v dalších zemích lze toto právo uplatnit až tehdy, kdy je proti osobě formálně vzneseno obvinění. CPT opakovaně zdůrazňuje, že podle jeho zkušeností představuje největší riziko zastrašování a fyzického násilí doba bezprostředně následující po zbavení svobody. Proto je možnost osob zadržovaných na policii mít přístup k právnímu zástupci během této doby základní zárukou proti špatnému zacházení. Existence této možnosti má odrazující účinek na ty, kteří by měli v úmyslu špatně zacházet se zadržovanými osobami; právní zástupce je navíc vhodnou osobou k započetí právních kroků v případě, kdy ke špatnému zacházení opravdu došlo. CPT uznává, že pro ochranu oprávněných zájmů policejního vyšetřování je možné výjimečně na určitou dobu zadržované osobě oddálit přístup k právnímu zástupci, kterého si vybere. To by ovšem nemělo vest k tomu, že by právo na přístup k právnímu zástupci bylo v uvedené době úplně odepřeno. V takových případech by měl být zajištěn přístup k jinému nezávislému právnímu zástupci. Právo na přístup k právnímu zástupci musí zahrnovat právo hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby. Zadržovaná osoba by v zásadě měla mít také právo na přítomnost právního zástupce během jakéhokoli výslechu vedeného policisty. To by samozřejmě nemělo policii bránit v naléhavých případech vyslechnout zadržovanou osobu i bez přítomnosti právního zástupce (ten nemusí být okamžitě dostupný), ani nahradit právního zástupce, který znemožňuje řádný průběhu výslechu. CPT rovněž zdůrazňuje, že právo na přístup k právnímu zástupci by neměly mít jen osoby podezřené z trestné činnosti, ale také každý, kdo má zákonnou povinnost navštívit a zůstat v - zařízení policie, např. jako svědek. Dále, aby právo na přístup k právnímu zástupci bylo opravdu účinné, mělo by se přijmout vhodné opatření pro osoby, které si právního zástupce nemohou dovolit zaplatit

13 42. Osoby zadržované policií by měli mít formálně uznané právo na přístup k lékaři. Jinými slovy, lékař by měl být bezodkladně přivolán vždy, když se osoba domáhá lékařské prohlídky; policisté by se neměli pokoušet takové žádosti filtrovat. Vedle toho by právo na přístup k lékaři v sobě mělo zahrnovat právo zadržované osoby být v případě svého přání vyšetřena lékařem podle svého výběru (vedle vyšetření lékařem přivolaného policií). Všechna lékařská vyšetření osob zadržovaných policií by měla být prováděna mimo doslech příslušníků policie a pokud o to lékař v konkrétním případě nepožádá, i mimo jejich dohled. Rovněž je důležitě, aby osoby, které jsou policií propuštěny, aniž by byly předvedeni před soudce, měli právo požádat o lékařské vyšetření/potvrzení od uznaného soudního lékaře. 43. Právo osoby informovat o skutečnosti jejího zadržování policií třetí stranu by mělo být v zásadě zaručeno hned od počátku zbavení svobody. CPT samozřejmě uznává, že výkon tohoto práva může být spojen s jistými výjimkami, aby byly chráněny oprávněné zájmy policejního vyšetřování. Tyto výjimky by ovšem měly být jednoznačně definovány a přísně časově omezeny a uchýlení se k jejich využití by mělo být spojeno s přiměřenými zárukami (např. každý odklad informování o zadržování bude písemně zaznamenán včetně odůvodnění tohoto odkladu, odklad musí být schválen výše postaveným policistou, která není spojený s případem nebo státním zástupcem) 44. Práva osob zbavených svobody by neměla velký význam, kdyby osoby, kterých se to týká, nevěděly o jejich existenci. Proto je naprosto nezbytné, aby osoby zadržované policií byly výslovně a bezodkladně informovány o jejich právech v jazyku, jemuž rozumí. To by mělo být zabezpečeno tím způsobem, že osobám zadržovaným policií bude od počátku jejich pobytu na policejní stanici systematicky předkládán formulář, kde budou tato práva jednoznačně vymezená.

14 45. CPT ve více případech zdůraznil roli soudů a státních zastupitelství v boji proti špatnému zacházení ze strany policie. Kupříkladu všechny osoby zadržované policií, u nichž byl podán návrh na vzetí do vazby, by měly být osobně předvedené před soudce, který o jejich věci musí rozhodovat; existují stale ještě některé země navštívené CPT, kde k tomuto nedochází. Předvedení osoby před soudce poskytuje podezřelému vhodnou příležitost k podání stížnosti. Navíc i v případě, kdy nebyla stížnost výslovně podána, může soudce učinit patřičné kroky v případě, že nalezne jiné známky špatného zacházení (např. viditelná poranění, celkový vzhled nebo chování osoby). Soudce musí samozřejmě učinit potřebné kroky, v případě, kdy existují známky špatného zacházení ze strany policie. V tomto ohledu je zapotřebí, aby soudce vždy písemně zaznamenal tvrzení podezřelého, který je před něj předveden v závěru doby zadržování na policii, o špatném zacházení a okamžitě nařídil soudní lékařskou prohlídku a zahájil nezbytné kroky k zajištění řádného šetření těchto tvrzení. Takový přístup by měl být uplatňován bez ohledu na to, zda-li má osoba viditelné vnější zranění. Soudce by měl navíc požádat o prohlídku soudním lékařem i bez výslovného tvrzení o špatném zacházení, kdykoli existují důvody domnívat se, že před něj předvedená osoba by mohla být obětí špatného zacházení. Důkladné vyšetření všech stížností na špatné zacházení ze strany příslušníků policie soudními a dalšími příslušnými orgány a uložení náležitého trestu v odůvodněných případech působí silně odstrašujícím účinkem. Naopak když tyto orgány nezahájí účinný postup při šetření jim postoupených stížností, příslušníci orgánů vynucujících právo se sklonem ke špatnému zacházení s osobami, které zadržují, dojdou rychle k přesvědčeni, že mohou takto zacházet s osobami beztrestně. 46. Někdy je zapotřebí vykonat dodatečný policejní výslech osob vzatých do vazby. CPT zastává názor, že z hlediska předcházení špatnému zacházení by bylo daleko vhodnější, kdyby se výslech konal raději v příslušném vězeňském zařízení než v prostorách policejní stanice. Opětné zadržování osob ve vazbě ze strany policie za účelem dalšího výslechu by se mělo vyžadovat a povolovat jen v absolutně nevyhnutelných případech. Zásadní je, že i v těchto výjimečných případech, kdy se osoba ve výkonu vazby vrátí na policii, by měla požívat všech třech práv, o nichž je pojednáno v odstavcích 40-43.

15 47. Zadržování na policii má (nebo by alespoň mělo mít) relativně krátké trvání. Navzdory tomu musí podmínky zadržování v policejních celách splňovat určité základní požadavky. Všechny policejní cely by měly být čisté a přiměřeně veliké 1 s ohledem na počet osob, který se do nich obvykle umísťuje a měly by mít dostatečné osvětlení (t. j. aby při něm bylo možno číst, s výjimkou doby vyhrazené pro spánek); do cel by mělo nejlépe proudit denní světlo. Cely by dále měly být vybaveny zařízením pro odpočinek (např. židlí připevněnou k podlaze nebo lavičkou) a osobám, které jsou nuceny v nich zůstat přes noc, by měly být poskytnuty čisté matrace a pokrývky. Zadržovaným osobám by mělo být dovoleno vykonat svoje fyziologické potřeby v čistých a slušných podmínkách a měly by mít odpovídající přístup k umývárnám. Jídlo by jím mělo být dáváno ve vhodných denních dobách včetně nejméně jednoho úplného jídla (t.j. něčeho více vydatného než je obložený chléb) denně. Osoby zadržované na policejní stanici po dobu 24 nebo více hodin měly příležitost vykonat, tam kde to je možné, každý den procházku venku. Řada policejních zařízení navštívených delegacemi CPT nesplňuje tyto minimální standardy. To je obzvláště škodlivé pro ty osoby, které jsou následně předvedené před soudní orgán; až příliš často jsou tyto osoby předvedeny před soudce po jednom či dvou dnech strávených v nevyhovujících a špinavých celách bez řádného odpočinku, stravy a možnosti se umýt. 48. Řádná péče, kterou je policie povinna zabezpečit osobám, které zadržuje, zahrnuje také zodpovědnost za jejich bezpečnost a fyzickou integritu. Z toho vyplývá, že řádné monitorování prostorů určených k zadržování osob, tvoří neoddělitelnou součást povinnosti řádné péče ze strany policie. Je nutno přijmout náležité kroky, aby osoby zadržované policií měly vždy možnost snadného kontaktu s personálem vykonávajícím nad nimi dozor. Při mnoha příležitostech delegace CPT zjistily, že policejní cely se nacházely daleko od kanceláří a oddělení, kde se obvykle nacházejí příslušníci policie, a zároveň postrádaly jakákoliv zařízení (např. zařízení pro přivolání pomoci), které by zadržovaným osobám umožňovaly přivolat policistu. Za takových okolností existuje značné riziko, že dojde k různým incidentům (násilí mezi zadržovanými osobami; pokusy o sebevraždu; požáry atd.), na něž nebude včas zareagováno. 1 3). Co se týče velikosti policejních cel, viz také odstavec 43 druhé obecné zprávy (CPT/Inf (92)

16 49. CPT vyjádřil také pochybnosti ohledně praxe zpozorované v některých zemích, kde každý operativní útvar (pro narkotika, organizovaný zločin, protiteroristický) v rámci policie disponuje svým vlastním zařízením pro zadržování osob, v němž vykonávají dozor příslušníci daného útvaru. Výbor zastává názor, že od takového přístupu by mělo být opuštěno ve prospěch ústředního zařízení pro zadržování osob, v němž by měl působit zvláštní sbor policistů, kteří pošli odbornou průpravou pro zabezpečování této funkce dozoru. To by téměř jistě blahodárně přispělo k zlepšení situace z hlediska předcházení špatnému zacházení. Vedle toho by uvolnění jednotlivých operativních útvarů z povinnosti dozoru mohlo být výhodné pro jejich řízení a logistiku. 50. K předcházení špatnému zacházení s osobami zadržovanými policií a také k zajištění uspokojivých podmínek v místech zadržování by konečně měly významně přispět inspekční návštěvy policejních zařízení nezávislým orgánem. Aby byla činnost takového orgánu zcela efektivní, měly by jeho návštěvy být pravidelné a neohlášené a tento organ by měl mít oprávnění hovořit se zadržovanými osobami v soukromí. Dále by měl přezkoumávat všechny otázky související se zacházením se zadržovanými osobami: vedení záznamů o zadržování, poskytování informací zadržovaným osobám o jejich právech a skutečný výkon těchto práv (obzvláště třech práv uvedených v odstavcích 40-43); dodržování pravidel upravujících provádění výslechů podezřelých z trestného činu; a materiální podmínky zadržování. Zjištění výše uvedeného orgánu by měly být postoupeny nejen policii, ale i jinému na policii nezávislému orgánu.

17 II. Výkon vazby a trestu Výňatek z druhé obecné zprávy [CPT/Inf (92) 3] 44. Úvodem by mělo být zdůrazněno, že CPT se musí při návštěvě vězení potýkat s mnoha otázkami. Je samozřejmé, že zvláštní pozornost věnuje každému obvinění ze špatného zacházení personálu s vězni. Nicméně veškeré aspekty podmínek zadržování ve vězeňském zařízení jsou součástí mandátu CPT. Špatné zacházení může mít několik podob, mnohé z nich nemusí být úmyslné, spíše mohou být důsledkem organizačních nedostatků nebo neadekvátních prostředků a zdrojů. Celková kvalita života v zařízení je tudíž pro CPT velmi důležitým ukazatelem. Zmíněná kvalita života bude do velké míry záviset na aktivitách nabízených vězňům a všeobecné úrovni vztahů mezi personálem a vězni. 45. CPT pečlivě sleduje převládající ovzduší v zařízení. Podpora konstruktivních vztahů mezi vězni a personálem, jako protikladu vztahů konfrontačních, slouží k zmírňování napětí, které je vlastní každému vězeňskému prostředí a zároveň výrazným způsobem snižuje pravděpodobnost násilných incidentů spojených se špatným zacházením. CPT si jednoduše přeje, aby bylo dosaženo situace, kdy jsou kontrolní a omezující opatření prováděny v prostředí dobré komunikace a péče. Takový přístup nesníží bezpečnost v takovém zařízení, naopak ji spíše zvýší. 46. Přeplněnost představuje problém, který má přímý význam pro mandát CPT. Všechny služby a aktivity ve vězení budou negativně ovlivněny, pokud je nutné starat se o více vězňů než jakou má věznice zamýšlenou kapacitu; celková kvalita života ve věznici bude díky tomu snížena a to pravděpodobně významnou měrou. Stupeň přeplněnosti vězení, nebo jeho části může dosáhnout takové míry, že sám o sobě bude představovat nelidské nebo ponižující zacházení. 47. Dostatečný program aktivit (zaměstnání, vzdělávání, sport, atd.) má zásadní důležitost pro blahobyt vězňů. To platí pro všechna zařízení, jak ta určená pro odsouzené, tak ta pro osoby ve vazbě. CPT zpozoroval, že aktivity v mnoha vazebních věznicích jsou značně limitované. Organizace režimových aktivit v těchto zařízeních - které mají začnou fluktuaci vězňů - není jednoduchou záležitostí. Samozřejmě nelze počítat s individuálními programy pro jednotlivé vězně, o jaké je možno usilovat v zařízení pro odsouzené. Osoby ve vazbě ovšem nemohou být jednoduše ponecháni uzamčeni v celách po týdny, možná měsíce a to nezávisle na tom, jak dobré materiální vybavení mohou mít uvnitř těchto cel. CPT je toho názoru, že by se mělo usilovat o to, aby osobám ve vazbě bylo umožněno strávit přiměřenou část dne (8 či více hodin) mimo jejich cely a věnovat se smysluplným aktivitám různého druhu. Samozřejmě, že režimy v zařízeních pro odsouzené vězně by měly být ještě příznivější.

18 48. Zvláštní poznámka by měla být učiněna o pohybu na čerstvém vzduchu. Požadavek, aby vězňům bylo umožněno strávit alespoň jednu hodinu denně na čerstvém vzduchu je všeobecně přijímán jako základní záruka (v nejlepším případě by tato hodina měla být součástí širšího programu aktivit). CPT chce zdůraznit, že všichni vězni bez výjimky (včetně těch, kteří jsou za trest umístěny v samovazbě) by měly mít možnost věnovat se denně venkovnímu pohybu. Je rovněž nezbytné, aby prostory pro venkovní aktivity byly přiměřeně prostorné a aby nabízely, vždy když je to možné, úkryt před nepříznivým počasím. 49. Okamžitý přístup k řádnému sociálnímu zařízení a udržování dobrých standardů hygieny patří k nezbytným součástem humánního prostředí. V této souvislosti musí CPT konstatovat, že se mu nelíbí praxe v některých státech, kde vězni vykonávají své potřeby ve svých celách do kýblů (které jsou následně ve stanovených dobách vyprazdňovány). Buď by měl být záchod součástí cely (nejlépe v samostatné sanitární části) nebo by měl existovat způsob, který umožní vězňům, kteří potřebují použít záchod, aby jim bylo v jakoukoliv dobu (včetně noci) bez nepřiměřeného zpoždění dovoleno opustit svou celu. Dále by vězni měli mít adekvátní přístup ke sprše nebo koupelně. Je také žádoucí, aby v celách byla tekoucí voda. 50. CPT dodává, že je zejména znepokojen, pokud v jednom zařízení nalezne kombinaci přeplnění, nedostatečných režimových aktivit a neadekvátního přístupu k toaletám/umývárnám. Kumulativní efekt takových podmínek může být pro vězně mimořádně škodlivý. 51. Pro vězně je rovněž velmi důležité udržování přiměřených kontaktů s vnějším světem. Zejména musí mít vězeň prostředky k udržování vztahů se svou rodinou a blízkými přáteli. Řídícím principem by měla být podpora kontaktů s vnějším světem; jakákoliv omezení by měla být založena výlučně na bezpečnostních obavách význačné povahy nebo na nedostatcích zdrojů. CPT by rád v této souvislosti zdůraznil požadavek po určité flexibilitě, co se týče aplikování pravidel návštěv a telefonních hovorů u vězňů, jejichž rodiny žijí daleko (a kde tedy pravidelné návštěvy nejsou praktické). Těmto vězňům by například mohlo být umožněno akumulování návštěvních časů nebo by mohly mít lepší podmínky pro telefonický kontakt se svými rodinami. 52. CPT je také přirozeně pozorný k zvláštním problémům, které mohou vzniknout u některých specifických kategorií vězňů, jako například ženy, mladiství a cizinci.

19 53. Vězeňský personál musí v určitých případech použít donucovacích prostředků, aby zvládl násilné vězně a výjimečně budou nuceni se uchýlit k použití donucovacích prostředků omezujících pohyb. To jsou evidentně velmi nebezpečné situace, pokud se možného špatného zacházení s vězni týče a proto je zde třeba specifických záruk. Vězeň proti kterému bylo použito některého z donucovacích prostředků, by měl mít právo být okamžitě prohlédnut lékařem a pokud je to nutné, také ošetřen. Tato prohlídka by měla proběhnout mimo doslech a pokud možno i mimo dohled nelékařského personálu a výsledky této prohlídky (včetně všech relevantních prohlášení vězně a závěrů lékaře) by měly být formálně zaznamenány a poskytnuty vězni. V těch výjimečných případech, kdy bude nutné se uchýlit k použití donucovacích prostředků omezujících pohyb, by vězeň měl být pod stálým a přiměřeným dozorem. Tyto prostředky by měly být odstraněny při nejbližší možné příležitosti; nikdy by neměly být použity, nebo jejich použití prodlouženo, jako forma trestu. Nadto by každé použití donucovacích prostředků mělo být zaznamenáno. 54. Efektivní systém vyřizování stížností a inspekce jsou základními zárukami proti špatného zacházení s vězni. Vězni by měli mít možnosti podávat stížnosti jak uvnitř, tak vně vězeňského systému, včetně možnosti důvěrného přístupu k odpovědnému orgánu. CPT přiznává zvláštní důležitost pravidelným návštěvám vězení nezávislým orgánem (např. komisí návštěvníků nebo dozorujícím soudcem), který má pravomoc šetřit stížnosti od vězňů (a pokud je to nutné také činit opatření) a vykonávat prohlídky vězení. Tyto orgány mohou mimo jiné hrát důležitou roli v překonávání rozdílů, které vznikají mezi vedením věznice a jednotlivým vězněm nebo vězni obecně. 55. Je v zájmu jak vězňů, tak vězeňské služby, aby byly formálně stanoveny jasné disciplinární řízení, jakož i aby byly aplikovány v praxi; jakákoliv šedé zóny v této oblasti jsou spojeny s nebezpečím, že budou vznikat neoficiální (a nekontrolované) systémy. Disciplinární řízení by měly zahrnovat právo vězně být slyšen v otázce činů, které jsou mu kladeny za vinu a právo odvolat se k vyšší instanci pokud mu jsou uloženy nějaké sankce. Často existují vedle formálních disciplinárních postupů jiné postupy, podle kterých může být vězeň nedobrovolně oddělen od dalších vězňů z bezpečnostních nebo disciplinárních důvodů (např. v zájmu zachování pořádku v zařízení). Tyto postupy by měly být rovněž doprovázeny účinnými zárukami. Vězeň by měl být informován o důvodech uloženého opatření, pokud ovšem bezpečnostní požadavky nevyžadují opak 1, měla by mu být dána možnost vyjádřit svůj názor na tuto věc a mít možnost zpochybnit přijaté opatření před příslušným orgánem. 1 Tento požadavek byl následně formulován takto: vězeň by měl být písemně informován o důvodech vůči němu učiněného opatření (rozumí se, že důvody nemusí obsahovat detaily, které si s ohledem na bezpečnostní požadavky vyžadují, aby byly před vězněm utajeny).

20 56. CPT věnuje zvláštní pozornost vězňům, kteří jsou z jakýchkoliv důvodů (z disciplinárních důvodů; jako důsledek jejich nebezpečnosti nebo jejich závadného chování; v zájmu vyšetřování trestného činu, nebo na svou vlastní žádost) drženi v podmínkách podobných samovazbě. Princip proporcionality vyžaduje, aby byla zabezpečena rovnováha mezi požadavky daného případu a uplatněním režimu samovazby, což je krok, který může mít pro danou osobu velmi škodlivé důsledky. Samovazba může za určitých okolností představovat nelidské a ponižující zacházení; každém případě, všechny formy samovazby by měly trvat po co nejkratší dobu. V případě, kdy se takový režim uplatňuje na vlastní žádost, by měla základní záruka spočívat v tom, že kdykoliv vězeň nebo dozorce vyžaduje lékaře, měl by lékař být bezodkladně zavolán, aby mohl na vězni vykonat lékařskou prohlídku. Výsledky této prohlídky, obsahující záznam o vězňově fyzickém a psychickém stavu včetně předpokládaných důsledků pokračující izolace, by měly být písemně zaznamenány a odeslány příslušným orgánům. 57. Převoz problémových vězňů je další oblastí, o kterou se CPT zajímá. Někteří vězni jsou extrémně složitě zvládnutelní a převoz takových vězňů do jiného zařízení se může ukázat někdy jako nezbytný. Pokračující přesuny vězně z jednoho zařízení do druhého však mohou mít velmi škodlivé účinky na jeho duševní i fyzický zdravotní stav. Nadto, může být pro takového vězně obtížně udržovat přiměřené kontakty se svojí rodinou a právním zástupcem. Celkový efekt několika po sobě následujících přemístění může za určitých okolností znamenat nelidské a ponižující zacházení.

21 Výňatek ze sedmé obecné zprávy [CPT/Inf (97) 10] 12. V průběhu svých návštěv během roku 1996 CPT opět narazil na neutěšené důsledky přeplněnosti věznic, fenoménu, který ochromuje vězeňské systémy napříč Evropou. Přeplněnost bývá často velmi akutní ve vazebních věznicích (tj. určených pro osoby v přípravném řízení), nicméně CPT zjistil, že v některých státech se problém rozšířil na celý vězeňský systém. 13. Jak CPT zdůraznil ve své druhé obecné zprávě, přeplněnost věznic je otázkou, která má přímou souvislost s jeho mandátem (CPT/Inf (92) 3, odst. 46). Přeplněná věznice sebou nese přeplněné a nehygienické podmínky; stálý nedostatek soukromí (dokonce i při tak základní činnosti jako je používání toalety); omezené aktivity mimo cely, z důvodu poptávky převyšující kapacity dozorců a zařízení pro takové aktivity; přetížené zdravotnické služby; zvýšené napětí a tedy i větší míru násilí mezi vězni navzájem a mezi vězni a dozorci. Tento výčet zdaleka není vyčerpávající. CPT nejednou došel k závěru, že negativním důsledkem přeplněnosti bylo vytvoření nelidských a ponižujících podmínek uvěznění. 14. Některé země se ve snaze vyřešit problém přeplněnosti vydaly cestou zvyšovaní počtu věznic. CPT ovšem zdaleka není přesvědčen, že vytvoření dodatečných ubytovacích prostorů samo o sobě poskytne trvalé řešení. Několik evropských zemí se skutečně pustilo do rozsáhlých programů výstavby věznic, jen aby zjistily, že jejich vězeňská populace roste úměrně se zvyšující se kapacitou získanou novými věznicemi. Na druhou stranu ve státech, které se vydaly cestou opatření omezujících nebo regulujících počet osob posílaných do vězení, tato opatření významnou měrou přispěla k tomu, že vězeňská populace se drží na zvládnutelné úrovni. 15. Problém přeplněnosti věznic je natolik závažný, že si vyžaduje spolupráci na evropské úrovni s cílem navrhnutí strategií pro boj s tímto problémem. CPT byl proto velmi potěšen, když se dozvěděl, že nedávno byla v této oblasti zahájena činnost v rámci Evropského výboru pro problémy kriminality (CDPC). CPT doufá, že úspěšné završení této činnosti bude považováno za prioritu. 1 1 30. září 1999, přijal Výbor ministrů Rady Evropy doporučení č. R (99) 22 o přeplněnosti věznic a nárůstu vězeňské populace.

22 Výňatek z jedenácté obecné zprávy [CPT/Inf (2001) 16] Vztahy mezi vězeňským personálem a vězni 26. Základním kamenem lidského vězeňského systému bude vždy pečlivě vybraný a odborně připravený vězeňský personál, který ví jak zaujmout ve vztahu k vězňům patřičný postoj a který bude na svou práci nahlížet více jako na poslání než na prostou práci. Budování pozitivních vztahů s vězni by mělo být základním znakem tohoto poslání. Bohužel se CPT často setkává s tím, že vztahy mezi personálem a vězni jsou velmi formální a odtažité, dozorci často zaujímají nadřazený postoj vůči vězňům a verbální komunikaci s vězni považují za okrajový aspekt svojí práce. Příznačné pro takový přístup jsou následující praktiky, které CPT často zažil: nucení vězňů, aby stáli čelem ke zdi než k nim přijde dozorce nebo když prochází návštěva; vyžadovaní, aby vězni měli skloněnou hlavu a ruce za zády, když se pohybují po věznici; dozorci nosí své obušky viditelně a dokonce provokativním způsobem. Takové praktiky nejsou odůvodněny bezpečnostními hledisky a nijak nepřispívají k pozitivním vztahům mezi personálem a vězni. Skutečná profesionalita vězeňského personálu vyžaduje, aby personál byl schopen nakládat s vězni slušným a lidským způsobem, a zároveň věnoval pozornost otázkám bezpečnosti a pořádku. V této souvislosti by vedení věznice mělo u personálu povzbuzovat rozumnou míru důvěry vůči vězňům a také očekávání, že se vězni mají vůli řádně chovat. Vytvoření konstruktivních a pozitivních vztahů mezi personálem a vězni sníží nejen riziko špatného zacházení, ale také zvýší kontrolu a bezpečnost. Takové vztahy silně přispívají k tomu, že roste spokojenost vězeňského personálu s vlastní prací. Je samozřejmé, že pozitivní vztahy mezi personálem a vězni budou do značné míry záviset na dostatečném počtu personálu přítomného v kteroukoliv dobu v prostorách pro zadržování a v zařízeních využívaných vězni pro různé aktivity. Delegace CPT často shledávají, že tomu tak není. Celkově nízký počet personálu a/nebo konkrétní systémy dozoru, které snižují možnosti přímého kontaktu s vězni, mají nesporně negativní vliv na rozvoj pozitivních vztahů; tyto nedostatky budou obecně vytvářet prostředí nejistoty jak pro personál, tak pro vězně. Mělo by být také zmíněno, že kde je počet personálu nedostatečný, může být v zařízení zachován základní stupeň bezpečnosti a udržení režimu jen za předpokladu uchýlení se k velkému počtu přesčasů. Takový stav může u personálu velmi lehce způsobit u dozorců vysoký stupeň stresu a jejich předčasné vyhoření ( burnout ), tedy situace které může lehce vyostřit napětí přítomné v každém vězeňském prostředí.

23 Násilí mezi vězni 27. Povinnost řádné péče, kterou dozorci mají jim svěřeným osobám zabezpečit zahrnuje odpovědnost za jejich ochranu před jinými vězni, které jim chtějí způsobit újmu. Ve skutečnosti jsou násilné incidenty mezi vězni běžným jevem ve všech vězeňských systémech; představují celý rozsah jevů, od jemných forem obtěžování, po otevřené zastrašování až po vážné fyzické útoky. Vypořádání se s fenoménem násilí mezi vězni vyžaduje, aby vězeňský personál byl v takové pozici - což zahrnuje odpovídající počet personálu - kdy je schopen vykonávat svoje oprávnění a úkoly v oblasti dozoru odpovídajícím způsobem. Vězeňský personál musí rozpoznat potencionální problém a musí být odhodlaný i řádně vycvičený, aby v případě nutnosti zasáhl. Rozhodujícím faktorem je v tomto ohledu existence pozitivních vztahů mezi personálem a vězni, založených na konceptu bezpečného vězení a řádné péče; ponejvíce to závisí na personálu a jeho náležitých schopnostech v oblasti mezilidské komunikace. Vedení musí být také připraveno plně podpořit personál při vykonávání jejich oprávnění. Specifické bezpečnostní opatření s ohledem na konkrétní situaci mohou být někdy skutečně nezbytné (včetně důkladných prohlídek), nicméně tato opatření nepředstavují nikdy více než doplněk výše uvedených základních požadavků. Vězeňský systém se navíc musí zabývat problémem odpovídajícího zařazení a umístění vězňů. Vězňům podezřelým nebo odsouzeným ze sexuálních trestných činů hrozí obzvlášť vysoké nebezpečí napadení jinými vězni. Zabránit takovým činům je stále velmi složité. Řešení, ke kterému se často přistupuje, představuje oddělení těchto vězňů od zbytku vězeňské populace. Avšak dotčení vězni jsou nuceni zaplatit vysokou cenu za toto své - relativní - bezpečí tím, že budou mít mnohem omezenější přístup k programům aktivit v porovnání s aktivitami nabízenými v normálním vězeňském režimu. Druhý přístup spočívá v rozptýlení vězňů obviněných nebo odsouzených za sexuální trestné činy po celém vězení. Jestli má mít takový přístup úspěch, musí být zajištěno potřebné prostředí pro náležitou integraci těchto vězňů do oddělení běžných cel; vězeňský personál musí být zejména upřímně odhodlán rázně jednat s jakýmikoliv příznaky nepřátelství nebo pronásledování. Třetí přístup může spočívat v přemístění vězňů do jiného zařízení, které bude spojeno s přijetím opatření k utajení povahy jejich trestného činu. Každý z těchto přístupů má své výhody a nevýhody, přičemž CPT nemá v úmyslu vyzdvihovat jeden přístup vůči jiným. Naopak, rozhodnutí, který přístup aplikovat, bude především záležet na daných okolnostech každého jednotlivého případu.

24 Přeplněnost věznic 28. Fenomén přeplněnosti věznic pokračuje v ochromování vězeňských systémů v celé Evropě a závažným způsobem podkopává snahy o zlepšení podmínek ve vězeňství. Negativní účinky přeplněnosti vězení byly už zdůrazněny v předcházejících obecných zprávách. 1 Během postupného rozšiřování pole působnosti CPT po evropském kontinentě se výbor setkával s vysokým počtem trestů odnětí svobody ve srovnání s počtem obyvatel, která má za následek velkou přeplněnost věznic. Skutečnost, že stát zavírá tak vysoké počty svých občanů nemůže být přesvědčivě vysvětlena vysokou mírou kriminality; do jisté míry musí být za tento stav odpovědný všeobecný přístup složek vynucujících právo a justice. Za těchto okolností není řešením navyšování částek peněz směřujících do vězeňských zařízení. Naopak je třeba přehodnotit platné zákony a praxi, která se týká vazby a nepodmíněných trestů odnětí svobody, jakož i rozsah možných alternativních trestů. To je přesně přístup, který je podporován v doporučení Výboru ministrů č. 9 (99) 22 o přeplněnosti věznic a nárůstu vězeňské populace. CPT pevně doufá, že principy stanovené v tomto důležitém dokumentu budou skutečně členskými státy aplikovány; realizace těchto doporučení si zaslouží důkladné monitorování Radou Evropy. Velkokapacitní společné prostory 29. V několika zemích navštívených CPT - zejména ve střední a východní Evropě jsou vězni často umísťováni do velkokapacitních společných prostor, které obsahují všechny či většinu příslušenství používaných pravidelně vězni, t.j. prostory na spaní, obývací části, stejně jako sociální zařízení. CPT má námitky proti samotnému principu takových způsobů umísťování v uzavřených věznicích a tyto námitky jsou ještě důraznější, když jsou v těchto pochybných prostorech vězni drženi v extrémně stísněných a nezdravých podmínkách. Různé faktory - včetně faktorů kulturní povahy - mohou bezpochyby přispívat k preferování uspořádání s větším počtem vězňů v jedné místnosti s více postelemi oproti individuálním celám. Nicméně neexistuje nic, co by takové uspořádání podporovalo a mnoho toho co může hovoří proti takovému uspořádání, kdy desítky vězňů musí žít a spát dohromady v jednom sále. 1 Druhá obecná zpráva CPT/Inf (92) 3, odstavec 4 a sedmá obecná zpráva CPT/Inf (97) 10, odstavce 12-15.

25 Velkokapacitní místnosti nevyhnutelně pro vězně implikují nedostatek soukromí v jejich každodenním životě. Nadto v nich existuje vysoké riziko zastrašování a násilí. Taková uspořádání mají sklon podporovat rozvoj kriminálních subkultur a usnadňovat udržování zločinných spolčení. Při takovém uspořádání může také být mimořádně ztížen nebo i přímo znemožněn řádný dozor; např. v případě vězeňských nepokojů je obtížné se vyhnout zásahům zvenku za použití značné síly. V případě používaní těchto velkokapacitních místností je také téměř nemožné zajistit odpovídající umístění jednotlivých vězňů, založené na posouzení rizik a potřeb případ od případu. Všechny tyto problémy jsou umocněny, když počty umístěných osob překračují únosnou kapacitu prostoru; často v takových situacích bude docházet k nadměrnému zatížení společného příslušenství, jako jsou umyvadla nebo toalety a nedostatečné větrání vede v takové situaci pro takové množství osob velmi často ke vzniku politováníhodných podmínky. CPT musí nicméně zdůraznit, že přesun z velkokapacitních prostor k menším jednotkám musí být doprovázen opatřeními, kterými bude zajištěno, že vězni stráví přiměřenou část dne mimo ubytovací jednotky smysluplnými aktivitami různého druhu. Přístup k dennímu světlo a čerstvému vzduchu 30. CPT se často setkává s různými prostředky, jako kovovými okenicemi, tabulkami či pláty, které jsou v oknech cel a které zbavují vězně přístupu k dennímu světlu a zabraňují čerstvému vzduchu proudit do ubytovacího prostoru. Tato praxe je zejména častá ve vazebních věznicích. CPT plně akceptuje, že pro určité vězně je na místě přijmout specifická bezpečnostní opatření pro zabránění rizika domlouvání a/nebo kriminálních aktivit. Ovšem taková opatření by měly být výjimkou a nikoli pravidlem. To znamená, že odpovědné orgány musí posoudit každý případ vězně zvlášť, aby rozhodly, zda specifická bezpečnostní opatření jsou skutečně v daném případě ospravedlněná. Navíc ani v případě kdy jsou taková opatření nezbytná, by neměly nikdy zahrnovat zbavení dotčených vězňů denního světla a čerstvého vzduchu. To jsou základní prvky života, které má právo požívat každý vězeň; jejich absence o vytváří podmínky příznivé pro šíření nemocí, zejména tuberkulózy. CPT uznává, že zabezpečení slušných životních podmínek ve vězeňských zařízeních může být velmi nákladné a jejich zlepšení v mnohých státech zabraňuje nedostatek finančních prostředků. Nicméně odstranění prostředků blokujících okna vězeňských cel (a umístění alternativních bezpečnostních prostředků vhodné konstrukce v těch výjimečných případech, kdy je to nezbytné) by si neměly vyžadovat značné investice a přitom by byly velkým přínosem pro všechny.