Zpravodaj BESKYDSKÉHO REHABILITAČNÍHO CENTRA 1 / 2011, ročník III. Časopis ČELADENSKÁ FONTÁNA je vydáván pro zaměstnance, klienty a partnery Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Cílem Fontány je přinášet informace všem, kteří se chtějí dozvědět více o tom, jak zde, na úpatí Ondřejníku, pomáháme těm, kteří potřebují upevnit zdraví. Je to jednoduché: díky zdejším mimořádně příznivým klimatickým podmínkám a vysoké úrovni rehabilitační péče je BRC vyhledávaným zdravotnickým zařízením s výbornou pověstí. Za neopakovatelnou a dnes velmi vzácnou atmosférou rodinných lázní k nám jezdí pacienti z celé republiky. Tímto zveme i vás. Všechna vydání Čeladenské fontány najdete také na www.brc.cz. pro MUDr. MILANA BAJGARA ředitele Beskydského rehabilitačního centra a předsedu Okrašlovacího spolku ROZHLEDNA Co čeká BRC v roce 2011 jako největšího zaměstnavatele v Čeladné? Budeme se snažit udržet zaměstnanost minimálně na stejné úrovni jako v roce 2010. Nepřistupujeme k tomuto záměru nějak pasivně. Snažíme se denně zkvalitňovat a zvyšovat rozsah námi poskytované péče našim klientům. Vyšší aktivitu vyvíjíme i propagačně - chceme, aby se o nás hodně vědělo a naše zařízení tak byla využita maximálně. Současně se zkvalitňováním péče vylepšujeme také prostředí pro naše klienty. Tedy nejen pokud jde o ubytování, ale týká se to i zdravotnických zařízení, v nichž se snažíme poskytovat co nejlepší péči. A nemluvě o našich sportovních, kulturních a společenských prostorách. I my chceme přispět k oslavám 430. výročí založení Čeladné. Letos rozhodně začneme s výstavbou dalšího apartmánového domu KRISTIÁN. Současně chceme spolu s obcí, s Okrašlovacím spolkem Rozhledna a ve spolupráci s dalšími subjekty otevřít první část Lázeňské kolonády, která bude mít i svoji zajímavou informační a odpočinkovou část. V prosinci minulého roku poskytl ředitel BRC rozhovor redaktorovi časopisu Váš osobní lékař, MUDr. Bohumilu Ždichyncovi, CSc. Článek s názvem Beskydské rehabilitační centrum navazuje na tradici lázní Skalka najdete na stranách 6 a 7. DVĚ LEDNOVÉ OTÁZKY Jaký má Okrašlovací spolek Rozhledna program na rok 2011? Náš spolek vyhlásil hned v prvních dnech roku 2011 řadu aktivit spojených oslavami 430. výročí založení Čeladné (tedy první písemné zmínky o ní z roku 1581). V rámci toho uspořádáme v lednu až březnu 2011 již ohlášený projekt pro žáky škol Kudy všudy na Skalku. 25. dubna 2011 chceme dle vítězných tras vzešlých z této soutěže zorganizovat Velikonoční pochod na Skalku, jehož zlatým hřebem bude položení základního kamene rozhledny na vrcholu Skalka. Poté připravujeme ještě další velice zajímavé akce, avšak o nich ještě nechci hovořit, protože k nim jsme si vyžádali souhlas obce a také to, aby některé naše aktivity byly společnou činností obce a našeho spolku. Takže o tom později, ale doufám, že pro tyto i další akce získáme podporu občanů. Začátkem ledna vyšlo i další číslo našeho časopisu Rozhledna. Naleznete tam zajímavé informace, z nichž mnohé jsou opravdu překvapivé. (le) (Léč. dům Polárka, v pozadí vrchol Skalka; foto Z. Štefanik) 1
Následujícími příspěvky se ještě vracíme k době vánoční. Rádi bychom čtenářům přiblížili zákulisí příprav a samotný průběh vánočních léčebných pobytů, které se v BRC staly již tradicí. Mohlo by to zajímat také ty pacienty, kteří s pobytem váhali, protože nechtěli být o svátcích bez rodiny. V rozhodování by právě jim mohly pomoci následující řádky a fotografie. A pro úplnost připomínáme, že pro vánoční léčebné pobyty platila v uplynulých letech až dosud 50% sleva z doplatku na ubytování. Žádosti o tuto léčbu přijímáme celoročně, při požadavku na ubytování v jednolůžkovém pokoji platí - čím dříve, tím lépe. NĚKTEŘÍ PACIENTI SI JIŽ NEDOVEDOU PŘEDSTAVIT VÁNOCE JINDE, NEŽ U NÁS Podívejme se nejdříve na přípravy vánočních léčebných pobytů trochu do zákulisí. Vše samozřejmě začíná u žádostí o léčbu, které po doručení do Beskydského rehabilitačního centra a posouzení odbornou komisí, složenou z našich lékařů, zpracovávají kolegyně v příjmové kanceláři. Podle diagnózy, pohyblivosti pacientů a jejich požadavků na ubytování se pro každé oddělení vytváří seznam těch, kteří se k léčbě písemně předvolají na určitý nástupní termín. V dlouhém předstihu se také na vánoční poradě sejdeme s technickým náměstkem, panem Machálkou, s dietní sestrou Jaroslavou Špačkovou a se staničními sestrami. Zde se dolaďují konkrétní požadavky na zajištění provozu, samozřejmě včetně toho, co se bude podávat na slavnostní večeři, a to i pro pacienty, kteří mají speciální diety. Vymyslet pro každého vhodnou sladkost na závěr večeře je tedy někdy opravdu oříšek. A pak už běží vše jako na drátkách. Začátkem prosince se rozsvítí vánoční strom na Lázeňském náměstí, léčebné domy a lucerny v parku se rozzáří vánočním osvětlením a uvnitř budov a v jídelnách popouštějí sestřičky svou fantazii, když chystají vánoční výzdobu. Sníh sice zařídit neumíme, ale Vánoce u nás bílé bývají, vždyť máme beskydské kopce na dohled a celý areál se šplhá do stráně Ondřejníku, jehož vrchol Skalka na nás shlíží z tisícimetrové nadmořské výšky. Pacienti nastupují k vánočnímu léčebnému pobytu v prvních prosincových dnech a většina z nich u nás zůstává přes svátky. A dobře vědí, proč. Na Štědrý den je na všech odděleních v léčebných domech podávána slavnostní večeře. Klienti se u nás obvykle stravují v jídelnách na dvě směny, proto se štědrovečerní večeře podává i v restauraci U Sestřiček, kam chodí hlavně pacienti z vily Běla a z Ondřejky, ve kterých jídelny nejsou. Všude jsou slavnostně prostřené vánoční tabule, nechybí svícny, vánoční stromeček a koledy, které si ti hudebně nadanější rádi zazpívají spolu. Slavnostní přípitek dobrým vínem obstará některá ze sestřiček, které chystají slavnostní tabuli. Letos se přípitek prý mimořádně povedl paní servírce Aničce Vávrové z restaurace U Sestřiček. Hodně pacientů se také vzájemně obdarovává i drobnými dárečky. To vše vždy vytváří milou, přátelskou a přitom slavnostní atmosféru, díky níž pacienti obvykle ještě rádi po večeři posedí a popovídají si. Tradičně nejkrásnější vánoční atmosféru vykouzlují sestřičky na Polárce. Jejich Betlém se každoročně rozrůstá o další figurky a vánoční výzdoba celé budovy sklízí chválu od všech klientů. Na Polárku se jezdí dívat na Betlém i pacienti ubytovaní v hlavním areálu. Zásluhu na tak pěkné výzdobě má především sestřička Liduška Horečková, hlavně její nápady a šikovné ruce. (Pozn.: fotky Betléma od pana Zdeňka Štefanika a jeho vyjádření najdete na další straně). A nejen to - již několik let si na Štědrý den bere Liduška službu, aby mohla být u toho. A že každý ze 40 pacientů dostane při večeři její ručně vyrobené malé přáníčko a dárek? Ano, to je taky pravda, i když by tomu možná už ani nikdo nechtěl věřit. V takové atmosféře jdou koledy od srdce, i když ti starší vzpomínají nejen na domov, ale také na ty, kteří už s nimi Vánoce slavit nemohou. Tak takové jsou u nás Vánoce. Přijedete za rok? Věra Machálková, vrchní sestra Z HISTORIE VÁNOC Milí spolupracovníci, vánoční doba dle nového církevního kalendáře skončila. Ptáme se, co nám Vánoce daly, kromě větru v peněžence, či účtu anebo podrážděného zažívacího ústrojí? Kristus se v Betlémě narodil, aby nám přinesl na svět lásku. Celým svým životem zdůrazňoval, že se máme k sobě navzájem chovat slušně, snažit se vytvářet dobré vztahy, jak v rodině, tak také v práci. Takže dle vánočního poselství Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj dobré vůle bychom měli začínat každý den. Děláme to? Pokračování na str. 3 2
Jsme dobrými lidmi, snažíme se naplňovat ideál Vánoc ve svém životě? Na to si dle vlastního svědomí odpovězme sami. Rád bych se alespoň heslovitě ještě vrátil k původu Vánoc: 1) Den Kristova narození: uvádí se dle 1. církevního kalendáře z r. 336. To se v Římě před r. 313 (před legalizací křesťanství) slavil pohanský svátek tzv. Neporaženého slunce. Křesťané, aby nebyli tak nápadní a neprozradili se, v tajnosti tento svátek Vánoc slavili také v tento den. Na 25. prosinec se rovněž vztahuje den Slunovratu. Mnohým teologům dodnes vlastně vrtá hlavou, kdy - ve kterém roce a dni se Kristus narodil. Podstatný je ale hlavně duchovní a kulturní obsah Vánoc: příchod Spasitele, vtěleného slova, na tento svět, příchod skutečného Slunce spravedlnosti, jemuž máme otevírat své duše a svá srdce. 2) Vánoce v české kultuře: Jistě víme, že i v křesťanských oslavách Vánoc jsme převzali hodně prvků z pohanství a z lidových zvyků a tradic. V kostelích se hrály už od raného středověku vánoční hry, zdobily se vánoční stromy a stavěl se betlém. První živý Betlém zinscenoval sv. František z Assisi v r. 1223 v lese u italského Greccia. To inspirovalo sochaře Arnolda di Gambio k vytvoření prvního Napsali nám prostorového modelu betlémské scény, který pak od r. 1291 zdobil interiér chrámu Santa Maria Maggiore papežské baziliky v Římě. V našich zemích se ujal zvyk stavění Betlému od r. 1560, kdy byl v kostele sv. Klimenta na pražském Starém Městě v Praze postaven první Betlém. V r. 1780 císař Josef II. tyto aktivity zakázal. Od té doby se Betlémy začaly stavět v každé domácnosti, a tak vznikla také tradice českého lidového betlemářství. Zvyk zdobit listnaté i jehličnaté stromky o svátcích je doložen už ve starověku. V Čechách se s tímto jevem setkáváme v 16. století. Dnešní podoba, tak jak zdobíme vánoční stromečky doma, a všeobecná rozšířenost k nám přišla v polovině 19. století z Německa. (Viz např. Vondroušková Alena: České zvyky a obyčeje. Praha 2004). 3) Tajemství Vánoc tak dokázalo po staletí zapalovat srdce našich předků, pro něž byl obraz Sv. rodiny z Betléma připomínkou Kristovy lásky, posvátností života, lidské sounáležitosti a krásy láskyplného domova. Nechme tento plamen bez zbytečných obav naplno rozhořet i v našich srdcích, aby se naše příbytky mohly proměnit v malé betlémy a v našich uších zněly jásavé a triumfální famfáry andělských trub: Gloria in excelsis Deo! Jaroslav Kozel Pan Zdenek Štefanik, který v Beskydském rehabilitačním centru strávil s manželkou Vánoce, poslal redakci Fontány zajímavé fotografie Léčebného domu Polárka (jedna z nich je na titulní straně) a Betlému. K nim připojil vyjádření, z něhož rádi vyjímáme níže. Vážená paní Adamová,...chtěl bych zdůraznit překrásnou vánoční výzdobu v LD Polárka, na které má největší zásluhu zdravotní sestra Ludmila Horečková, které s instalováním pomáhaly sestřičky Eva Žabková a Jana Marková. Stojí za to přijít se do Polárky podívat... S pozdravem Zdenek Štefanik OBJEKTIVEM Foto: Zdeněk Štefanik 3
Miloslava Hamrská: Vždycky radši říkám ročník narození, takže je mi spíše 27! ČLOVĚK NESMÍ ZTRATIT KONTAKT S LIDMI Když paní Hamrská přišla do pokladny v léčebném domě Dr. Storcha zaplatit poplatky za léčebný pobyt, překvapilo mě, že nejen vytáhla platební kartu, ale taky docela jistě a s přehledem provedla všechny potřebné úkony. Co je na tom divného? Věk pacientů v pokladním programu nemám, ale přece jen podle vzhledu většinou odhadnu, zda pacient vyndá obálku s pečlivě odpočítaným obnosem (ti starší), či peněženku anebo kartu (ti ostatní). Paní Hamrská rozhodně patřila do té první skupiny a určitě se pro tohle mé tvrzení neurazí. Další překvapení mě čekalo, když jsem musela restartovat platební terminál, protože přišla v ten den první. Když viděla tu změť kabelů pod mým stolem, pochvalovala si, jak tenhle problém vyřešila doma - u svého počítače. A třetí překvapení mě čekalo, když jsem se kolegyň z časování dotázala na její věk. Ten prozrazovat nebudu, pozorný čtenář ho jistě odhalí. A tak jsem paní Miloslavu prostě musela pozvat na kávu do Apartmánového domu Lara, abych pro čtenáře Fontány zjistila zaručený recept na obdivuhodnou duševní svěžest (a dlouhověkost ) od pacientky, která o tom ví mnoho. Paní Miloslava Hamrská pochází z Bělé u Libštátu v Krkonoších, kde prožila dětství a mládí a žila tam až do svatby. Manžel byl voják a sloužil v Jeseníku, takže když šla za ním, jenom vyměnila jedny hory za druhé. Z hor do nížiny se přestěhovali, až když manžela přeložili do Ostravy. Později sice z armády odešel a pracoval u Lesů, ale na Ostravsku dnes žijí všichni členové rodiny - dcera, dva synové, pět vnuků a jedna vnučka. Ti jsou už dospělí, a tak se možná dočká i pravnoučat. V důchodu je od roku 1981, tedy skoro třicet let je bez práce. V Ostravě pracovala jako krejčová v Míroděvu, později v podnikovém ústředí v kanceláři. Jestli šila na děti? Samozřejmě, šila jsem všechno na všechny, podnik měl velkou střižnu, kolegyně v modelárně mi to, co jsem potřebovala, perfektně nastříhaly, já jsem to doma jen sešila. Paní Hamrská, jak jste prožila celá ta léta v penzi? Dokud jsem to fyzicky zvládala, jezdila jsem na zahrádku, kterou jsme měli v Havířově. Tu jsem později prodala, v posledních letech mě nejvíc těší to, co podnikáme s klubem důchodců v Havířově. Díky internetu také sleduji, co se děje v mé rodné obci Bělé. Před dvěma roky mě dokonce pozvali na setkání rodáků, to mi nohy ještě sloužily lépe, došla jsem až k Hančově mohyle na Zlatém návrší. V Krkonoších mám i stejně starou kamarádku. Člověk nesmí ztratit kontakt s lidmi. Kontakty udržuji i díky mailům - píšu si se členy klubu a se známými z lázní. S kamarádkou si pravidelně telefonujeme, často se vídám s vnoučaty. Jak dlouho používáte počítač? Začalo to vlastně už před lety o Vánocích. Vždycky trávím svátky u někoho z dětí. S vnuky jsem zkusila 4 na počítači hrát hry a začalo mě to bavit. No, a když další Vánoce děti přemýšlely o dárku, napadl je počítač. Pod stromečkem jsem našla jen myš, počítač na mě čekal až doma. Internet tak dlouho nemám, ale je to bezvadná věc. Člověk tam najde všechno, co potřebuje. Velká výhoda je i platební karta. Když jsem před pár lety začala mít potíže s chůzí, měla jsem často důchod na poště a nemohla si pro něj dojít, ten vám totiž nikdo vyzvednout nemůže. Tak mi vnuk poradil, abych si vyřídila kartu. A bylo po problému. Vždyť na tom nic není. Co Vás přivedlo k nám, do Beskydského rehabilitačního centra? Jak už jsem se zmínila, začala jsem mít před pár lety potíže s chůzí. Začalo to docela náhle, najednou mi na schodech vypověděla službu jedna noha. Ze dne na den jsem přestala chodit. Tak do nemocnice, ale na operaci páteře to nebylo. Vystřídala jsem potom několikery lázně, u vás jsem letos třetí rok po sobě. Určitě nejvíc mi pomáhá individuální tělocvik s fyzioterapeutkou v Lázních, Katkou Palarčíkovou. Jak jsem přijela, nemohla jsem dát levou ruku pořádně dozadu, po dvou týdnech se to hodně zlepšilo, krásně mi ruku uvolnila. Taky elektroléčba mi dělá moc dobře a cvičení v bazénu. Napište, prosím, že bych chtěla moc poděkovat všem. Jsem u vás vždycky a se vším moc spokojená. Odpoledne po procedurách na pokoji nesedím. Jezdím pravidelně na Polárku, dám si tam kávu, potěším se Betlémem, letos zase přibyla spousta zvířátek, nejvíc se mi líbí háčkovaná ovečka. A zpátky se pěkně projdu pěšky. V automatu na Storchu je zas nejlepší čokoláda, tak si dělám procházky po parku i tam. Pokračování na str. 5
Pokračování ze str. 4 Prozradíte nám recept na svou duševní svěžest a kondici? Myslím, že nejdůležitější je nemyslet na sebe, ale na druhé. Pak na nějaké bolístky nebo stýskání prostě nemáte čas. A tak mi to v životě funguje. To víte, občas mám nějaké chmury a říkám vnukům, že už se na to vykašlu. Ale oni mě nenechají a hned mi to rozmluví. Už jsem to říkala, člověk prostě musí udržovat a pěstovat svoje vztahy. To vás nenechá zestárnout. Taky jsou samozřejmě důležité zájmy. Díkybohu mi oči slouží, čtu hodně, nejradši mám cestopisy, obdivuji lidi, kteří jdou za dobrodružstvím. Taky mám ráda detektivky, tak to střídám. (Pozn.: paní Hamrskou proto potěšil i náš dárek, kniha Lékař lidumil. Život doktora Maye je vlastně něco mezi cestopisem a detektivkou ). Baví mě se starat o kytičky, které mám doma. Představte si, že brambořík, který jsem dostala už před třemi lety k Vánocům, mi od té doby neustále kvete, má pořád nejmíň dvanáct květů. Ptala jsem se v květinářství, je to prý úplná rarita. Dokonce pěstuji i zmijovec, ten když kvete, hrozně páchne. Jednou to dokonce vyděsilo vnuka, který mi chodil domů zalívat, když jsem byla v lázních. Taky si všechno obstarávám sama, jen velký nákup mi vozí někdo z rodiny. Ale stejně mám radši, když si sama koupím to, co vidím na pultě. Vařím si dost dietně, manžel měl totiž cukrovku, tak jsem si na to zvykla. Ale nijak se neomezuji, když mám na něco chuť, klidně si to dopřeju. Jak vypadá váš typický den, když jste doma? Docela obyčejně. Vstávám před sedmou, i když si vždycky říkám, že vstanu v šest. Nasnídám se, mám ráda Caro, kávu z melty. Pak se věnuji kytičkám, uvařím si, čtu, podívám se na internet, pošlu maily. Zajdu si na nákup, občas se dívám na televizi. Prostě vedu obyčejný život. Ano, paní Hamrská vede opravdu obyčejný život. Obyčejný, naplněný a spokojený. To je víc, než dost. Přejeme jí, ať ho tak žije ještě hodně let. Andrea Adamová Za milé přání děkujeme manželům Kymlovým. Třeba někoho inspiruje k přihlášení do fotosoutěže... BRC vyhlašuje I. ročník soutěže amatérských fotografů FOTOSOUTĚŽ Lázeňská stopa 2011 Účastníci soutěže: pacienti BRC, ubytovaní hosté Lary a Juráška, zaměstnanci BRC Dvě soutěžní období / různá tematická zaměření fotek / 1 téma = max. 3 fotky Témata pro I. pololetí do 30. 6. 2011 Témata pro II. pololetí do 31.12. 2011 A) Příroda D) Slunce B) Lázeňský život E) Voda C) Humor léčí F) Detaily Podmínky účasti: Všechny fotky musí pocházet z areálu Lázní Čeladná + nejbližšího okolí - včetně Polárky a Juráška, + procházkových lokalit - kam až jste došli pěšky z BRC. U nejasných míst je nutný písemný popis. Autoři fotek odpovídají za souhlas vyfocených osob s volným užitím těchto fotek, (např. jejich zveřejněním na webu, v časopise, v reklamě BRC apod.) Přihlášení soutěžních fotek: Max. 5 dnů po skončení daného období. Způsob předání: E- mailem na adresu jancurova@brc.cz nebo adamova@brc.cz. Osobně stažením z USB a CD nosičů ve správní budově BRC / vila Anežka, I. poschodí, tel. 558 684 242. Další údaje autora: Jméno a příjmení autora, téma fotky (A až F), datum pořízení fotky, telefonický / e- mailový kontakt, souhlas se zveřejněním fotek. Vyhlášení vítězů: Na webu BRC a v Čeladenské fontáně, do 15. dne po ukončení soutěžního období. Další informace o soutěži najdete na: www.brc.cz 5
Beskydské rehabilitační centrum navazuje na tradici lázní Skalka MUDr. Bohumil Ždichynec, CSc. Pane řediteli, jste moderní ústav s nabídkou rehabilitačních služeb hospitalizovaným i ambulantním pacientům. Vytvořit moderní lázeňsko - rehabilitační zařízení nebylo jistě snadné. Jak se Vám to podařilo? MUDr. Milan Bajgar, ředitel BRC: Beskydské rehabilitační centrum v Čeladné má zajímavou historii. V roce 1902 zde byly založeny MUDr. Janem Mayem lázně Skalka. Jako přírodní léčebný zdroj se používaly peloidy, které se tehdy těžily přímo v Čeladné. V roce 1952 byly lázně změněny na regionální nemocnici se spádovým územím pro oblasti v Pobeskydí. Koncem minulého století ale bylo jasné, že takto malá nemocnice nemá do budoucna velkou šanci. Nemocniční zařízení, které nemá potřebnou velikost s nezbytným technickým zařízením, například dnes nezbytnou NMR (nukleární magnetická rezonance), a pokud nemá kompletní škálu oddělení včetně neurochirurgického, bude mít v budoucnu jen omezenou možnost udržet se v síti zařízení s akutními lůžky. Dovolte příklad. Když dostanete srdeční infarkt, máte jen několik málo hodin času k tomu, aby vám byl v kardiocentru obnoven krevní průtok srdečními cévami, jinak se vám srdeční svalovina přemění v jizvu, a to je velký problém. A pokud hospitalizaci v kardiocentru vezmete obloukem přes malou nemocnici, může vám chybět čas. Vím, že právě v malých nemocnicích je často medicínsky vynikající personál a s přátelským chováním k pacientům, ale současná akutní medicína má namířeno k velkým a komplexním zařízením. A proto jsme se v roce 2000, kdy si mnoho dalších malých nemocnic hrálo na malé fakultní nemocnice a investovalo do nových operačních sálů a přístrojů, rozhodli akutní péči opustit. Zrušili jsme celou nemocnici a vzniklo rehabilitační centrum. Měli jsme ale jednu zvláštnost, byli jsme rehabilitační centrum s jednotkou intenzivní péče. Před deseti léty prožívala bouřlivý rozvoj kardiochirurgie a počet 6 kardio operací byl velmi vysoký. A my jsme díky původnímu vybavení JIP mohli v našem centru přijímat pacienty jen několik dní po těchto náročných operacích. Často to byli pacienti vyšších věkových skupin a mnohdy i s dalšími chorobami, které by jiná rehabilitační centra nebo lázně mohly jen stěží přijmout k léčbě. Využívali jsme naší výhody dobře vybavené JIP a vyškoleného personálu a vytvořili jsme jakýsi přechod mezi akutním lůžkem v nemocnici a klasickou následnou péčí. Jsme přesvědčeni, že naše cesta soustředění se na poskytování léčebných služeb na náročnější medicínské úrovni, než je u klasické následné péče zvykem, je správná. Co může dnes Beskydské rehabilitační centrum pacientům nabídnout? Které progresivní programy rehabilitační a lázeňské péče byste zvlášť zdůraznil? Kromě celé klasické péče v oblasti léčebné rehabilitace jako jsou nejrůznější cvičení, vodoléčba, fyzikální léčba a vše další, které najdete ve většině rehabilitačních center, jsme zavedli v roce 2004 jako první v České republice léčbu metodou celotělové kryoterapie - Polarium (foto uprostřed - pacienti vycházející z Polaria). Jde o pobyt po dobu tří minut v teplotě minus 120 C s velmi dobrými léčebnými výsledky. Dnes už není problém po zakoupení potřebného technického vybavení poskytovat dobrou léčebnou rehabilitaci prakticky kdekoli, ale velmi důležité je to, kdo a jakým způsobem s pacienty pracuje. Kvalita personálu je pro dobrý výsledek léčby rozhodující. A my máme v našich zaměstnancích obrovské bohatství. A velmi podstatné je i místo, kde léčbu poskytujete. Naši pacienti jsou často po operacích nebo chorobách, které podstatně mění jejich dosavadní život. Proto je velmi důležité i pozitivní a harmonické okolí, velmi dobrá je i pomoc kvalitního přírodního prostředí. V kultivovaném Pokračování na str. 7
Pokračování ze str. 6 prostoru se našim pacientům lépe přemýšlí, jak budou dále žít s často závažným postižením nebo onemocněním. V tomto roce jsme zavedli v našem centru terapii tmou. Jde o týdenní i delší pobyt v úplné tmě při každodenní péči psychologa. Naše doba je plná psychosomatických onemocnění a poruch imunity a pobyt ve tmě, s velmi pozitivní rolí hormonu melatoninu, přináší pozoruhodné výsledky. Jaké máte plány v nejbližší době a co byste ve vašich lázních rádi realizovali v nejbližších letech? S dalším rozvojem budeme opatrní, protože nás ve zdravotnictví nečeká lehká doba. Obecně musíme poskytovat takovou péči, která se nedá provádět v nemocnicích a ke které potřebujete více času než několik dní. Jednou z cest je léčba změnou životního stylu. Možný obrat k lepšímu může ve zdravotnictví nastat, pokud se bude redukovat počet akutních lůžek i počet malých nemocnic. Pokud se to opravdu stane a naši občané i místní politici pochopí, že místo malé a nedostatečně vybavené nemocnice je lepší dobře vybavená záchranná služba, budu ohledně zdravotnictví v naší zemi i v mém oboru optimistou. Zdravotní noviny VÁŠ OSOBNÍ LÉKAŘ, č. 10 2010. Převzato se souhlasem autora. Úplně první autobusová linka v zemích Koruny české vedla do Čeladné Čeladná, podobně jako Kunčice pod Onřejníkem, si v letošním roce připomíná 430 let od svého založení. Přesněji od první písemné zmínky, neboť z logiky věci vyplývá, že obě obce vznikly dříve. Pojďte se s námi, vážení čtenáři, občas toulat drobnými a zajímavými historickými událostmi kraje mezi Smrkem a Ondřejníkem. Dnes vás pozveme do úplně prvního autobusu, který kdy na našem území začal přepravovat cestující. První autobusová linka vede v roce 1907 z Frýdlantu do Čeladné. Jak to tehdy všechno bylo? Vše začalo pochopitelně vynálezem spalovacích motorů v 19. století. A tak první autobus vůbec vyjel na pravidelnou linku v roce 1895 ze Siegenu do Deutzu v Německu. Ovšem modernější a skuteční předchůdci autobusů vznikají mezi lety 1898-1904. V roce 1909 se v Anglii objevil i první patrový autobus. V tehdejším Rakousku-Uhersku vznikla první autobusová linka v roce 1905 v Bosně, o půl roku dříve byla autobusová doprava zavedena v Bavorsku a v roce 1906 zavedlo první linku Švýcarsko. V zemích Koruny české byla úplně první autobusová linka zřízena soukromým podnikatelem v roce 1907 mezi Frýdlantem nad Ostravicí a Čeladnou. Teprve o rok později vyjely první autobusy z Pardubic do Bohdanče a do Holic. Tehdy tam bylo okolo toho plno slávy, avšak o tomto moravském prvenství se dodnes mnoho neví. Nyní se pojďme podívat do Frýdlantu nad Ostravicí na sklonku 19. století. Od poloviny 17. století je toto HISTORICKÉ TOULKY krajem mezi Smrkem a Ondřejníkem (1) Píše Petr Andrle místopředseda Okrašlovacího spolku Rozhledna 7 městečko významným centrem železářství a výroby ručního papíru. Značného rozvoje se Frýdlant (mimochodem jeho název byl vlastně převzat od rodu Ronovců z Frýdlantu v severních Čechách, kteří byli od 14. století lenními držiteli Místecka) dočkal v posledních desetiletích století devatenáctého. Vzniká zde nemocnice, rozšiřuje se zdravotní péče, zřízena byla pošta, telegraf, telefon, četnická stanice a dokonce v roce 1871 vzniklo i vlakové spojení s Ostravou. Značně se rozvíjí podnikání i mimo vlastní průmysl železářský, například vzniká továrna na výrobu smaltovaného nádobí a podobně. Frýdlant byl i pro podniky v okolních obcích také jakousi zásobárnou odborných pracovních sil. Hodně lidí odtud jezdilo také do železáren v Čeladné. Nu a stačilo pouze mít ten nápad, Pokračování na str. 8
Pokračování ze str. 7 že by autobus mohl přijet až k branám továrny a posloužit i dalším občanům. Ten první autobus jezdící do Čeladné měl ještě dřevěná kola obložená pryží. Vysokotlaké pneumatiky se začaly používat až v roce 1909. Bohužel jeho snímek se zřejmě nedochoval, takže na našem snímku je autobus, který jezdil o dva roky později z Pardubic do Bohdanče. Fotografii jsme si vypůjčili ze skvělé publikace Encyklopedie československých autobusů a trolejbusů (díl první) autora Martina Haráka. Odtud jsou i některé další informace použité v tomto článku. Každopádně trať Frýdlant - Čeladná byla v našich historických zemích úplně první. Svědčí to i o tom, že zde odjakživa žili lidé podnikaví a nebojácní. Příště si některé z nich připomeneme. JAK SE PŘIHLÁSIT za člena Okrašlovacího spolku Rozhledna, nebo k odběru jeho časopisu? Napište nám na e-mail ondrejnikrozhledna@seznam.cz, nebo zavolejte na 724 100 646, nebo pošlete přihlášku na adresu: Okrašlovací spolek rozhledna, občanské sdružení, Beskydské rehabilitační centrum, Čeladná 42, 739 12 Čeladná. PODĚKOVÁNÍ Milé kolegyně a kolegové, vážený pane Kozle, vážená redakce Fontány, chci vám všem moc poděkovat za vzpomínku na mého zesnulého manžela. Potěšilo mě, že jste na něho ani po sedmi letech nezapomněli. Slova osobní účasti, která jsem si mohla přečíst v době, kdy mi nebývá lehko, mají velkou váhu a vážím si jich. Ze srdce děkuji vám všem za podporu, kterou jste mi vyjadřovali. Můj manžel pracoval v nemocnici v Čeladné a následně v Beskydském rehabilitačním centru celkem deset let. Těší mě, že se na něho a jeho práci nezapomnělo, a to ani v našem podnikovém časopise. Miluška Šipulová, léčebný dům Kněhyně Dovolujeme si vám oznámit, že tito zaměstnanci a kolegové slaví svá životní výročí: v únoru: Marcela Balcarová - lázně Adéla Halagačková - R1 Věrka Juroková - R7 MUDr. Kateřina Jurová - lékaři Petra Liďáková, DiS. - R4 Jana Pešáková - R1 PhDr. Jaromír Svatoš - údržba Svatava Syptáková - lázně Barbora Ševčíková - restaurace Jaroslava Špačková - kuchyně Lucie Uhlářová - R2 Sylva Vozňáková - lázně Denisa Zeťáková - R7 v březnu: Mgr. Andrea Adamová - správa Zdeňka Felzmannová - R2 Anita Fojtíková, DiS. - lázně Daniel Haas - lázně Václav Heczko - restaurace Petra Kaňková - R4 Zdenka Kišová - R7 Pavlína Kovalová - kuchyně Jana Křepinská - lázně Marta Maďarová - obchod Věra Machálková - správa Alžběta Marková - správa Alena Matúšová - kuchyně Šárka Neuwirthová, DiS. - lázně Yvona Pavlů - lázně Bc. Kateřina Peigerová - R4 Anděla Řezníčková - restaurace Oldřich Škola - R7 Zdeňka Šnajdrová - R5 Kateřina Šnytová - R1 Bc. Kristýna Vojvodíková - lázně MUDr. Miroslav Zajonc MUDr. Jarmila Zipserová Čeladenská FONTÁNA. Nepravidelný zpravodaj Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Redakce: Mgr. Andrea Adamová. Redakční rada: Dobroslava Havránková, Alena Jančurová, Věra Machálková, Ing. Tomáš Želazko. Adresa redakce: Beskydské rehabilitační centrum, s.r.o., 739 12 Čeladná 42. Grafická úprava: A. Adamová. Tisk ME a René Daubner - APRO Bruntál. Distribuce dle rozdělovníku, v PDF ke stažení na adrese www.brc.cz. Zájemcům zašleme každé vydání na e-mail. Toto číslo vyšlo v únoru 2011 v nákladu 500 výtisků. 8