PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE

EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne XXX [ ](2013) XXX draft PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE Pokyny ke směrnici 2012/27/EU o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES Články 9 až 11: Měření; informace o vyúčtování; náklady na přístup k informacím o měření a vyúčtování COURTESY TRANSLATION OF SWD(2013) 448 FINAL CS CS

OBSAH A. ÚVOD... 2 B. PRÁVNÍ A POLITICKÉ SOUVISLOSTI... 4 C. ROZSAH POVINNOSTÍ... 5 D. POVINNOST POSKYTNOUT MĚŘIČE A ÚDAJE O MĚŘENÍ... 6 E. POVINNOST ZAJISTIT POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ O VYÚČTOVÁNÍ... 10 F. POVINNOST ZAJISTIT BEZPLATNÉ POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ O MĚŘENÍ A VYÚČTOVÁNÍ... 14 G. POVINNOST VYMÁHAT PROVÁDĚNÍ ČLÁNKŮ 9, 10 A 11... 15 1

ČLÁNKY 9 AŽ 11: MĚŘENÍ; INFORMACE O VYÚČTOVÁNÍ; NÁKLADY NA PŘÍSTUP K INFORMACÍM O MĚŘENÍ A VYÚČTOVÁNÍ A. ÚVOD 1. Články 9, 10 a 11 a příloha VII směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti 1 (dále i směrnice o energetické účinnosti či směrnice ) upravují měření a vyúčtování individuální spotřeby energie jednotlivých zákazníků. 2. V oblasti měření spotřeby energie stanoví článek 9 požadavek, aby členské státy splnily tyto hlavní povinnosti: s výjimkou případů, kdy to není technicky možné a finančně únosné, zajistit, aby byli koneční zákazníci pro elektřinu, zemní plyn, dálkové vytápění, dálkové chlazení a užitkovou teplou vodu vybaveni individuálními měřiči za konkurenceschopné ceny, které přesně zobrazují skutečnou spotřebu energie konečného zákazníka a poskytují informace o skutečné době použití. Členské státy musí takové měřiče zajistit vždy: - při vytváření nového připojení v nové budově nebo - při jakýchkoli větších renovacích budovy, jak stanoví směrnice 2010/31/EU 2 (dále i směrnice o energetické náročnosti budov ). Pokud členské státy zavedou inteligentní měřicí systémy a inteligentní měřiče pro zemní plyn nebo elektřinu v souladu se směrnicemi 2009/72/ES 3 a 2009/73/ES 4 : - měřicí systémy musí poskytovat konečným zákazníkům informace o skutečné době používání, - při stanovení minimálních funkčních požadavků na měřiče a povinností pro účastníky trhu musí být plně zohledněny cíle energetické účinnosti a přínosy pro konečné zákazníky, - inteligentní měřiče a sdělování údajů musí být zabezpečené a soukromí konečných zákazníků je třeba zajistit v souladu s příslušnými právními předpisy Unie týkajícími se ochrany údajů a soukromí, - v případě elektřiny a na žádost konečného zákazníka musí provozovatelé měřičů zajistit, aby měřič mohl započítávat elektřinu dodanou do sítě z budovy konečného zákazníka, - pokud o to koneční zákazníci požádají, musí jim nebo třetí straně, která jedná jménem konečného zákazníka (např. poskytovatel energetických služeb nebo agregátor energie), být zpřístupněny údaje měření týkající se jejich dodávek a 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1). 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov (přepracovaní) (Úř. věst. L 153, 18.6.2010, s. 13). 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES (Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 55). 4 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES, (Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 94). 2

odběru elektřiny, a to snadno pochopitelnou formou, která by zákazníkům umožnila srovnání podobných nabídek, - při instalaci inteligentních měřičů musí být konečným zákazníkům poskytnuty náležité rady a informace, zejména o veškerých možnostech těchto měřičů s ohledem na kontrolu spotřeby energie. V případě měření využívání vytápění, chlazení a užitkové teplé vody: - v budovách, v nichž jsou vytápění a chlazení nebo dodávky teplé vody zajišťovány ze sítě dálkového vytápění nebo z ústředního zdroje zásobujícího více budov, musí být nainstalován centrální měřič tepla nebo teplé vody na výměník tepla nebo do odběrného místa; - v případě konečných zákazníků obývajících budovy s více bytovými jednotkami a víceúčelové budovy, ať již jsou zásobovány z vnějšího, či společného zdroje v dotčené budově, musí být do 31. prosince 2016 instalovány individuální měřiče tepla nebo teplé vody pro každý byt či jednotku. V budovách, v nichž není použití individuálních měřičů technicky proveditelné nebo nákladově efektivní, musí být místo toho na všech radiátorech jednotlivých bytů/jednotek nainstalovány individuální indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění. V případě, že toto řešení není nákladově efektivní, lze zvážit alternativní metody měření spotřeby tepla. 3. Článek 10 stanoví v oblasti vyúčtování a informací o vyúčtování požadavek, aby členské státy splnily tyto hlavní povinnosti: V případě, že jsou koneční zákazníci vybaveni jinými než inteligentními měřiči ve smyslu směrnic 2009/72/ES a 2009/73/ES (elektřina, zemní plyn, vytápění, chlazení, užitková teplá voda), musí jim být počínaje 31. prosincem 2014 poskytovány přesné informace o vyúčtování založené na skutečné spotřebě, pokud je to technicky proveditelné a ekonomicky odůvodněné. Tyto informace o vyúčtování musí být poskytovány minimálně v intervalech podle bodu 1.1 přílohy VII (tento bod stanoví, že konečným zákazníkům by měly být informace o výši účtu za spotřebovanou energii v uplynulém období poskytnuty každých 6 měsíců, případně pokud si to vyžádají nebo pokud je jim vyúčtování zasíláno elektronicky, každé 3 měsíce). o Členské státy mohou tuto povinnost splnit tím, že zajistí, aby všichni tito koneční zákazníci mohli pravidelně provádět vlastní odečty, přičemž výsledky odečtů ze svých měřičů sdělují dodavateli energie. V těchto případech, pokud konečný zákazník za dané zúčtovací období neposkytne údaje odečtené z měřiče, musí členské státy zajistit, aby vyúčtování bylo založeno na odhadu spotřeby či na paušální sazbě. Členské státy mohou z této povinnosti vyjmout spotřebu zemního plynu, pokud je používán pouze pro účely vaření. Používají-li se inteligentní měřiče, musí umožňovat přesné vyúčtování na základě skutečné spotřeby (čl. 10 odst. 2) a členské státy jsou povinny zajistit, aby koneční zákazníci měli možnost snadného přístupu k doplňujícím informacím o své historické spotřebě. V tomto směru je třeba podat alespoň tyto informace: o Souhrnné údaje o spotřebě odpovídající intervalům, za něž byly získány obvyklé údaje pro vyúčtování na základě skutečné spotřeby. Tyto údaje by měly být konečnému zákazníkovi zpřístupněny za období nejméně tří 3

uplynulých let nebo za období od vstupu smlouvy o dodávkách v platnost, je-li toto období kratší. o Podrobné údaje o spotřebě na základě času spotřeby za jakýkoli den, týden, měsíc a rok. Tyto údaje by měly být konečnému zákazníkovi zpřístupněny za období nejméně 24 měsíců nebo za období od vstupu smlouvy o dodávkách v platnost, je-li toto období kratší. Nehledě na to, zda jsou k dispozici inteligentní měřiče, či nikoliv, musí členské státy zajistit, aby: o poskytovateli energetických služeb určenému konečným zákazníkem (např. společnosti poskytující energetické služby nebo agregátorovi energie) byly na žádost konečného zákazníka zpřístupněny údaje měření včetně doplňujících informací o historické spotřebě, o všem konečným zákazníkům byla nabízena možnost elektronické formy informací o vyúčtování a elektronického vyúčtování, o byly v rámci vyúčtování / informací o vyúčtování k dispozici v jasné a pochopitelné podobě příslušné minimální informace podle přílohy VII (bodu 1.2). Tyto minimální informace musí zahrnovat: i. aktuální skutečné ceny a skutečnou spotřebu energie, ii. srovnání aktuální spotřeby energie konečného zákazníka se spotřebou za předchozí zúčtovací období (přinejmenším za stejné období v předchozím roce), nejlépe v grafické podobě, iii. kontaktní údaje organizací, kde mohou koneční zákazníci získat více informací (např. o technikách/technologiích pro úspory energie, iv. srovnávací profily konečných uživatelů atd.), kdykoli je to možné a přínosné, srovnání s průměrným normalizovaným nebo referenčním konečným zákazníkem stejné uživatelské kategorie, o na vyžádání konečného zákazníka musí být poskytnuty informace a odhady týkající se nákladů na energii, a to včas a formou, která zákazníkům umožní srovnání podobných nabídek. 4. Článek 11 stanoví, že členské státy musí zajistit, aby koneční zákazníci dostávali vyúčtování za energie a informace o vyúčtování bezplatně a aby měli přístup k údajům o své spotřebě, a to vhodným způsobem a bezplatně. Výjimku tvoří vytápění a chlazení v budovách s více bytovými jednotkami, jež jsou zásobovány ze sítě dálkového vytápění nebo z jiného zdroje společného vytápění/chlazení, v případech, kdy je úkol měřit skutečnou individuální spotřebu, její rozdělování a vyúčtování svěřen třetí straně, například poskytovateli služeb nebo místnímu dodavateli energie. V takovém případě lze náklady přenést na konečného zákazníka, ale pouze v takové míře, aby náklady byly přiměřené. 5. Cílem tohoto dokumentu je poskytnout členským státům vodítko k uplatňování článků 9 až 11 směrnice o energetické účinnosti. Dokument vyjadřuje názory útvarů Komise, nemění se jím právní účinnost směrnice a není jím dotčen závazný výklad článků 9 až 11 podle Soudního dvora. B. PRÁVNÍ A POLITICKÉ SOUVISLOSTI 4

6. Ustanovení směrnice o energetické účinnosti týkající se měření a informací o vyúčtování přejímají některá ustanovení předchozích směrnic. Směrnice 2006/32/ES o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách 5 (která se nahrazuje směrnicí o energetické účinnosti) stanovila povinnost členských států zajistit, aby koneční zákazníci byli vybaveni individuálními měřiči za konkurenceschopné ceny, které přesně zobrazují skutečnou spotřebu energie a skutečnou dobu její spotřeby. Tento požadavek byl ve většině případů omezen podmínkou, že by to mělo být technicky možné, finančně únosné a úměrné potenciálním úsporám energie. Při vytváření nového připojení v nové budově nebo při jakýchkoli větších renovacích budovy ve smyslu směrnice 2002/91/EU 6 však měly být tyto měřiče poskytovány vždy. Směrnice 2006/32/ES rovněž požadovala, aby bylo dostatečně často poskytováno jasné vyúčtování na základě skutečné spotřeby, aby zákazníci mohli svou spotřebu energie regulovat. Obecně byla tato ustanovení přejata do směrnice o energetické účinnosti a bylo poskytnuto dodatečné vysvětlení. 7. Směrnice o vnitřním trhu s elektřinou a plynem (směrnice 2009/72/ES a 2009/73/ES) požadují, aby členské státy zajistily zavedení inteligentních měřicích systémů, které podpoří aktivní účast spotřebitelů na trzích s dodávkami elektřiny a plynu. Co se týče elektrické energie, do roku 2020 má být, pokud bylo provedeno posouzení dlouhodobých nákladů a přínosů, inteligentními měřicími systémy vybaveno alespoň 80 % spotřebitelů, u nichž mělo toto posouzení pozitivní výsledek. Jestliže hospodářské posouzení dlouhodobých nákladů a přínosů provedeno nebylo, má být do roku 2020 inteligentními měřicími systémy vybaveno alespoň 80 % všech spotřebitelů (příloha I bod 2 směrnice o elektřině). V případě zemního plynu není stanovena lhůta, ale je nutno vypracovat harmonogram, a to na základě posouzení dlouhodobých nákladů a přínosů (příloha I bod 2 směrnice o plynu). Tyto směrnice rovněž stanoví, že koneční zákazníci musí být řádně informováni o skutečné spotřebě elektřiny či plynu a nákladech na ně, a to dostatečně často, aby mohli regulovat svou spotřebu energie. Směrnice o energetické účinnosti sama o sobě nevyžaduje zavádění inteligentních měřičů, neboť tuto otázku již upravují směrnice 2009/72/ES a 2009/73/ES. Vzhledem k probíhajícímu či plánovanému zavádění inteligentních měřičů v mnoha členských státech nicméně směrnice o energetické účinnosti objasňuje otázky týkající se splnění požadavku, aby se konečným zákazníkům, kteří používají inteligentní měřiče, dostalo příslušných informací týkajících se měření a vyúčtování. C. ROZSAH POVINNOSTÍ 8. Články 9, 10 a 11 směrnice o energetické účinnosti rozšiřují působnost podstatných ustanovení směrnice 2006/32/ES o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách. Ustanovení směrnice o energetické účinnosti shodná s ustanoveními článku 13 směrnice 2006/32/ES budou v tomto dokumentu zmíněna jen v případě, že mají vliv na provádění nových ustanovení. 9. V čl. 2 bodu 23 je stanovena definice konečného zákazníka jako fyzické nebo právnické osoby, jež nakupuje energii pro své vlastní konečné využití. V souvislosti 5 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/32/ES ze dne 5. dubna 2006 o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách a o zrušení směrnice Rady 93/76/EHS (Úř. věst. L 114, 24.4.2006, s. 64). 6 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov (Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 65). 5

s povinnostmi stanovenými v čl. 9 odst. 1 a 3 a v čl. 11 odst. 2 ve vztahu k ustanovením o měření a vyúčtování individuální spotřeby, pokud jde o vytápění, chlazení a užitkovou teplou vodu, v případech, kdy služby vytápění a chlazení či teplou vodu kolektivně nakupují sdružení konečných uživatelů nebo třetí osoby jejich jménem (například skupiny domácností odpovědné za spotřebu energie v jednotlivých bytech v budovách s více bytovými jednotkami), jsou konečným uživatelem jednotlivé domácnosti, ačkoliv objednatelem energií často bývají bytová družstva. Definici konečného zákazníka je tedy třeba chápat tak, že zahrnuje tyto konečné uživatele i subjekty nakupující služby vytápění/chlazení a teplou vodu jménem konečných uživatelů (např. bytová družstva). D. POVINNOST POSKYTNOUT MĚŘIČE A ÚDAJE O MĚŘENÍ 10. Ustanovení čl. 9 odst. 1, která stanoví členským státům povinnost zajistit, pokud je to technicky proveditelné a nákladově efektivní, aby koneční zákazníci byli vybaveni individuálními měřiči za konkurenceschopné ceny, které přesně zobrazují skutečnou spotřebu energie konečného zákazníka a poskytují informace o skutečné době použití, byla zavedena již článkem 13 směrnice 2006/32/ES. V rámci směrnice o energetické účinnosti toto právo i nadále platí, platnost tohoto ustanovení se ale nově rozšiřuje i na konečné zákazníky, kteří bydlí v budovách s více bytovými jednotkami a ve víceúčelových budovách vybavených společným ústředním systémem vytápění/chlazení / zásobování teplou vodou a kteří by měli být takovými měřiči vybaveni do 31. prosince 2016 (čl. 9 odst. 3). 11. Je třeba poznamenat, že článek 9 nevyžaduje zavedení inteligentních měřicích systémů uvedených ve směrnicích 2009/72/ES a 2009/73/ES. Ujasňuje nicméně některé záležitosti, konkrétně to, že pokud členský stát zavede inteligentní měření, platí různé povinnosti vyplývající zejména z čl. 9 odst. 2. 12. Požadavek poskytnout individuální měřiče teplé vody uvedený v čl. 9 odst. 1 a čl. 10 odst. 3 se, pokud jde o budovy s více bytovými jednotkami a víceúčelové budovy, vztahuje na situace, kdy konečný zákazník odebírá užitkovou teplou vodu buď ze společného kotle, nebo ze zdroje vně budovy (např. dálkové vytápění). Pokud se například užitková voda v budově s více bytovými jednotkami ohřívá ve společném plynovém kotli, měl by být u takového kotle nainstalován společný měřič plynu, ale jednotliví uživatelé užitkové teplé vody musí mít navíc v každé bytové jednotce nainstalován individuální měřič za konkurenceschopnou cenu, pokud je to technicky možné a nákladově efektivní. 13. Podle čl. 9 odst. 2 písm. a) inteligentní systémy měřící spotřebu elektřiny a zemního plynu musí konečným zákazníkům poskytnout informace o skutečné době spotřeby. Ustanovení čl. 9 odst. 1 je nicméně třeba chápat tak, že v závislosti na technické proveditelnosti a nákladové efektivitě musí mít tuto základní funkci všechny individuální měřiče bez ohledu na to, zda se jedná o inteligentní měřiče, či nikoliv. Skutečnost, že se v čl. 9 odst. 2 písm. a) používá termín inteligentní měřicí systém, a nikoliv pouze inteligentní měřič dává členským státům možnost výběru prostředků 7, jakými se tyto informace z měření konečnému zákazníku sdělí. Členské státy mohou například požadovat, aby tyto údaje 7 Bod 42 doporučení Komise ze dne 9. března 2012 o přípravách na zavedení inteligentních měřicích systémů (2012/148/EU) vyzývá členské státy, aby zajistily, že koneční zákazníci využívající inteligentní měřicí systémy budou vybaveni normalizovaným rozhraním, které spotřebiteli poskytuje vizualizované údaje o individuální spotřebě. 6

z měření byly poskytovány prostřednictvím domácího displeje shromažďujícího údaje z inteligentního měřiče. 14. Ustanoveními čl. 9 odst. 2 písm. a) se neruší požadavky vyplývající ze směrnice o měřicích přístrojích (2004/22/ES) 8, která stanoví, že vestavěná základní indikační jednotka měřiče musí být k dispozici v každém případě. 9 To je důležité, neboť tyto indikační jednotky by sloužily jako základ pro výpočet plateb konečného zákazníka, např. v případě, kdy dojde k poruše funkce dálkového odečtu z inteligentního měřiče. 15. Co se týká ustanovení čl. 9 odst. 2 písm. a), z něhož pro členské státy vyplývá povinnost zajistit, aby při stanovení minimálních funkčních požadavků na měřiče a povinností pro účastníky trhu byly plně zohledněny cíle energetické účinnosti a přínosy pro konečné zákazníky, mohou členské státy zvážit doporučení Komise o přípravách na zavedení inteligentních měřicích systémů 10. V každém případě je na členských státech, aby rozhodly, které cíle energetické účinnosti a které přínosy pro konečné zákazníky při ukládání povinností účastníkům na trhu a při stanovování minimálních funkčních požadavků na inteligentní měřiče zohlední. 16. K požadavku, aby členské státy zajistily bezpečnost inteligentních měřičů a sdělování souvisejících údajů a ochránily soukromí konečných zákazníků v souladu s příslušnými právními předpisy Unie o ochraně údajů a soukromí, již podalo podrobné informace doporučení Komise 2012/148/EU ze dne 9. března 2012. V souladu s požadavkem směrnice o ochraně údajů (95/46/ES) 11 pak obecně platí, že za zajištění ochrany informací o aktuální i historické spotřebě při shromažďování, uchovávání, zpracovávání a sdělování údajů z měření individuální spotřeby energie konečnými zákazníky odpovídají členské státy. Ustanovení čl. 9 odst. 2 písm. c) vyžaduje, aby členské státy v případech, kdy jsou používány inteligentní elektroměry, a na žádost konečného zákazníka zajistily, aby provozovatelé měřičů poskytli měřič, který může započítávat elektřinu dodanou do sítě z budovy konečného zákazníka. Podle čl. 9 odst. 1 musí členské státy zajistit, aby tyto měřiče byly pořízeny za konkurenceschopné ceny, protože v opačném případě by to znamenalo vytvoření překážky pro rozvoj decentralizované výroby. 17. Pokud o to koneční zákazníci požádají, musí být údaje z měření týkající se jejich dodávek a odběru elektřiny v souladu s čl. 9 odst. 2 písm. d) zpřístupněny jim nebo třetí straně, která jedná jejich jménem (např. společnosti poskytující energetické služby nebo agregátor energie), a to snadno pochopitelnou formou, která by zákazníkům umožnila 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/22/ES ze dne 31. března 2004 o měřicích přístrojích (Úř. věst. L 135, 30.4.2004, s. 1). 9 Podle bodu 10.5 přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/22/ES o měřicích přístrojích (Úř. věst. L 135, 30.4.2004, s. 1): Bez ohledu na to, zda údaj měřicího přístroje pro měření spotřeby médií v distribuční síti může, či nemůže být zjišťován na dálku, musí být v každém případě vybaven metrologicky kontrolovanou indikační jednotkou, která je pro zákazníka přístupná bez pomoci jakéhokoliv nástroje. Čtený údaj indikační jednotky je výsledkem měření, který slouží jako základ pro stanovení účtované ceny. 10 Doporučení Komise č. 2012/148/EU ze dne 9. března 2012 o přípravách na zavedení inteligentních měřicích systémů. 11 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31). 7

srovnání podobných nabídek. Tento požadavek platí jen v situacích, kdy členské státy zavedou inteligentní měřicí systémy pro elektřinu, a pouze v rozsahu, v jakém tak učiní. Členské státy budou muset právně stanovit či jinak zajistit právo konečného zákazníka na rozhodnutí, zda a komu budou zpřístupněny údaje z měření jeho individuální spotřeby. Dále pak toto ustanovení ukládá členským státům povinnost zajistit, aby stejné údaje z měření, které jsou přístupné konečnému zákazníkovi, byly na jeho žádost zpřístupněny i třetím stranám. Tyto informace umožní poskytovateli energetických služeb (např. agregátorovi energie nebo společnosti poskytující energetické služby) poskytnout konečnému zákazníkovi přesnější služby. 18. Ustanovení čl. 9 odst. 2 písm. e) ukládá členským státům povinnost zajistit, aby byly konečným zákazníkům při instalaci inteligentních měřičů spotřeby elektřiny nebo plynu poskytnuty náležité rady a informace, zejména o veškerých možnostech inteligentních měřičů s ohledem na řízení odečtů a kontrolu vlastní spotřeby energie. Ustanovení čl. 9 odst. 2 písm. e) lze provést například: 1) stanovením celostátní minimální úrovně informovanosti či minimálního rozsahu informací, jež by měly být poskytnuty konečným zákazníkům např. osobami zajišťujícími instalaci u konečného zákazníka, a/nebo 2) zajištěním příslušných programů odborné přípravy pro osoby zajišťující instalaci. Tento požadavek doplňuje požadavky vyplývající z článku 12, podle nichž by členské státy měly přijmout jedno nebo více opatření k prosazování zásad energetické účinnosti u drobných konečných zákazníků, která mohou zahrnovat širší kampaně doprovázející zavádění inteligentních měřičů. 19. V čl. 9 odst. 3 se objasňuje měření spotřeby vytápění, chlazení a užitkové teplé vody v budovách s více bytovými jednotkami a ve víceúčelových budovách, které jsou, co se týče vytápění/chlazení či teplé vody, zásobovány: ze sítě dálkového vytápění/chlazení, z ústředního zdroje zásobujícího více budov nebo ze společného ústředního zdroje vytápění/chlazení pro jedinou budovu. 20. V případě budov s více bytovými jednotkami či víceúčelových budov, které jsou, pokud jde o vytápění či chlazení nebo teplou vodu, zásobovány z vnějších zdrojů, musí členské státy zajistit, aby byl měřič nainstalován na výměník tepla nebo na odběrné místo budovy. Tyto měřiče musí být nainstalovány do 5. června 2014. Nepočítá se s žádnými výjimkami. 21. Směrnice o energetické účinnosti nestanoví definici budovy s více bytovými jednotkami či víceúčelové budovy. Za budovu s více bytovými jednotkami lze považovat budovu s nejméně dvěma byty. Za víceúčelovou budovu lze považovat budovu, kterou využívají nejméně dva subjekty, které se dělí o náklady za odebíranou energii. 22. Pokud jde o individuální měření spotřeby tepla v budovách s více bytovými jednotkami a ve víceúčelových budovách v rozsahu stanoveném v čl. 9 odst. 3, musí členské státy zajistit, aby byly do 31. prosince 2016 v každém bytě či jednotce v takové budově individuální měřiče, je-li to technicky proveditelné a nákladově efektivní. Pokud není instalace individuálních měřičů tepla technicky proveditelná nebo nákladově efektivní, musí být na všechny radiátory nainstalovány přesné indikátory pro rozdělování 8

nákladů na vytápění, pokud členský stát neprokáže, že by instalace těchto indikátorů nebyla nákladově efektivní. 23. Při výkladu pojmu technicky proveditelné by měly členské státy brát v potaz vysvětlení rovnocenného pojmu technicky možné daného v 29. bodu odůvodnění. Podle tohoto vysvětlení lze předpokládat, že individuální měření spotřeby tepla v budovách s více bytovými jednotkami je technicky možné, pokud by instalace individuálních měřičů nevyžadovala výměnu stávajícího vnitřního systému potrubí pro vytápění horkou vodou v budově. Pokud naproti tomu horká voda používaná k vytápění do bytů vstupuje a vystupuje z nich na několika místech, bude pravděpodobnost, že použití individuálních měřičů je technicky proveditelné či nákladově efektivní, menší. V takových budovách lze měření individuální spotřeby tepla provádět pomocí individuálních indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění. 24. Pro účely výkladu pojmu nákladová efektivita mohou členské státy porovnat náklady na instalaci a údržbu měřičů / indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění a přínos pro konečného spotřebitele a další strany (majitele/uživatele budovy a jednotlivých bytů, dodavatele energie atd.). Tento výpočet je například možné provést na základě metodiky uvedené v evropské normě EN 15459 ( Energetická náročnost budov Postupy pro ekonomické hodnocení energetických soustav v budovách ). Při posuzování přínosů plynoucích z instalace individuálních měřičů tepla / indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění by měly brát členské státy v úvahu různé přínosy včetně úspory energie u konečných zákazníků, k níž by mohlo dojít v důsledku změn v chování uživatelů motivovaných údaji z měření a informacemi o vyúčtování podle naměřené spotřeby tepla. Různé studie naznačují, že rozsah úspor v důsledku změn chování po zavedení individuálního měření a vyúčtování podle skutečné spotřeby tepla často dosahuje až 30 % ve srovnání se systémy bez individuálního měření, které pro vyúčtování využívají paušální sazby (např. podle plochy v m 2 ) 12,13. 25. Jelikož technická proveditelnost a nákladová efektivita umožňují členským státům uplatnit výjimky z povinností stanovených v článku 9, je na členských státech, aby s ohledem na dva výše uvedené odstavce informovaly Komisi o technických podmínkách a ekonomických prahových hodnotách či o dalších kritériích, na jejichž základě zdůvodní, že splnit tyto povinnosti by nebylo technicky proveditelné nebo nákladově efektivní. U budov s více bytovými jednotkami a u víceúčelových budov uvedených v čl. 9 odst. 3, kdy byla instalace individuálních měřičů tepla shledána technicky proveditelnou a nákladově efektivní, ale kde již koneční zákazníci mají indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, musí pak členské státy zajistit, aby individuální měřiče spotřeby tepla byly nainstalovány do 31. prosince 2016. Lze ovšem předpokládat, že přítomnost indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění představuje faktor, který zpravidla ovlivňuje výpočet nákladů a přínosů plynoucích z použití individuálních měřičů spotřeby tepla. 12 L. Gullev a M. Poulsen, The installation of meters leads to permanent changes in consumer behaviour ( Instalace měřičů vede k trvalým změnám chování ). News from DBDH. Číslo 3/2006 s. 20. 13 Clemens Felsmann, Juliane Schmidt, Technische Universität Dresden, leden 2013, Auswirkungen der verbrauchsabhängigen Abrechnung in Abhängigkeit von der energetischen Gebäudequalität (Vliv vyúčtování podle skutečné spotřeby v závislosti na kvalitě budovy z energetického hlediska). 9

26. V situacích, kdy se individuální indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění musí v souladu s čl. 9 odst. 3 nainstalovat na každý radiátor, by se tato povinnost týkala jen radiátorů uvnitř bytů či jednotek v budovách s více bytovými jednotkami či ve víceúčelových budovách, nikoliv na radiátory ve společných prostorách dané budovy. V souladu s čl. 9 odst. 1 písm. b) musí být v nových budovách s více bytovými jednotkami nebo víceúčelových budovách zásobovaných ze sítě dálkového vytápění/chlazení nebo v budovách procházejících větší renovací definovanou podle směrnice 2010/31/EU vždy nainstalovány individuální měřiče spotřeby tepla, chlazení nebo užitkové teplé vody. Tyto případy nelze řešit instalací indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění nebo alternativními způsoby měření. 27. V čl. 9 odst. 1 písm. b) je stanoven bezpodmínečný požadavek na vybavení individuálními měřidly (nikoliv indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění) v případech, kdy se vytváří nové připojení v nových budovách nebo v budovách procházejících větší renovací definované podle směrnice 2010/31/EU. Pokud k výše uvedené situaci dojde v souvislosti se spotřebou tepla nebo chlazením, omezuje se daná povinnost na případy, kdy jsou koneční zákazníci zásobováni ze sítě dálkového vytápění či chlazení nebo kdy zásobování z takové sítě plánují. Tuto situaci lze tedy považovat za výjimku z obecného rámce u povinnosti instalovat individuální měřiče spotřeby tepla v budovách s více bytovými jednotkami stanovené čl. 9 odst. 3 druhým pododstavcem. Ustanovení čl. 9 odst. 3 týkající se toho, co je technicky možné a nákladově efektivní proto nebudou platit pro budovy s více bytovými jednotkami, které jsou zásobovány ze sítě dálkového vytápění, pokud se jedná o nové budovy nebo pokud tyto budovy procházejí větší renovací. E. POVINNOST ZAJISTIT POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ O VYÚČTOVÁNÍ Rozdíl mezi vyúčtováním a informacemi o vyúčtování 28. V čl. 10 odst. 3 písm. d) se uvádí rozdíl mezi vyúčtováním (které s sebou nese povinnost vyrovnat dlužnou částku) a informacemi o vyúčtování (kde tato povinnost neplatí, ale jejich informativní obsah je stejný). Zvláštní pravidla pro informace o vyúčtování 29. V čl. 10 odst. 1 je stanoven požadavek, aby členské státy do 31. prosince 2014 zajistily, aby byly informace o vyúčtování přesné a aby vycházely ze skutečné spotřeby v souladu s bodem 1.1 přílohy VII. Ten stanoví, že informace o vyúčtování by měly být poskytovány alespoň jednou za čtvrt roku, a to na požádání nebo pokud si spotřebitelé zvolili možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě, a v ostatních případech dvakrát ročně. Tyto minimální požadavky není nutné podle čl. 10 odst. 1 plnit tehdy, pokud to není technicky proveditelné a ekonomicky odůvodněné. 30. Tyto minimální intervaly dané v bodě 1.1 přílohy VII se tedy musí dodržovat vždy, pokud to není technicky neproveditelné nebo ekonomicky neodůvodněné což musí členské státy případně vysvětlit v oznámení Komisi o provedení článku 10 do svých právních předpisů. 10

31. Z požadavku na četnost poskytování informací o vyúčtování zákazníkům lze v souladu s čl. 10 odst. 1 v případě, že nejsou k dispozici inteligentní měřiče, podle poslední věty bodu 1.1 přílohy VII vyjmout plyn užívaný pouze pro účely vaření. Pokud se členský stát rozhodne tuto podmínku využít, musí konečným zákazníkům vysvětlit, v jakém rozsahu se výjimka uplatní a jaká má zákazník práva, pokud jde o časté zasílání informací o vyúčtování spotřeby plynu užívaného pro účely vaření. Příkladem může být situace, kdy se pro maximální roční spotřebu plynu užívaného pro účely vaření zavede omezení; v takovém případě by časté zasílání informací o vyúčtování na základě skutečné potřeby nebylo zapotřebí. 32. V čl. 10 odst. 1 je stanoven požadavek, aby se informace o vyúčtování poskytovaly v intervalech daných v bodě 1.1 přílohy VII směrnice o energetické účinnosti, a to nehledě na druh měřiče, pokud se nejedná o inteligentní měřič, a na režim vyúčtování. Informace o vyúčtování na základě skutečné spotřeby se tedy musí v souladu s čl. 10 odst. 1 prvním a druhým pododstavcem poskytovat (je-li to technicky možné a nákladově odůvodněné) také v případech, kdy koneční zákazníci používají jiné než inteligentní měřiče, které fungují v režimu zálohové platby. 33. Pokud je to technicky možné a nákladově efektivní, musí být informace o vyúčtování za individuální spotřebu vytápění a teplé vody v budovách s více bytovými jednotkami a ve víceúčelových budovách zasílány alespoň dvakrát ročně, případně čtvrtletně, pokud si to konečný zákazník vyžádá. Směrnice o energetické účinnosti nestanoví žádná zvláštní pravidla pro kolektivní rozhodování, pokud jde např. o volbu vyúčtování v elektronické podobě. Obvykle budou v takovýchto budovách platit vnitrostátní postupy pro rozhodování. 34. Jestliže nejsou k dispozici měřiče s funkcí dálkového odečtu, lze povinnost častého zasílání informací o vyúčtování přesto splnit mnoha způsoby, například tím, že se poskytovatelům energie uloží povinnost, aby konečným zákazníkům nabízeli systémy s možností vlastních odečtů nebo na základě manuálního sběru údajů ze čtecích zařízení, pokud je to nákladově efektivní. 35. Zásadně důležitým předpokladem je z hlediska povinnosti poskytovat přesné informace o vyúčtování na základě skutečné spotřeby stanovené v čl. 10 odst. 1 dostupnost individuálních měřicích zařízení (měřičů nebo indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění). V čl. 9 odst. 3 je nicméně stanoven požadavek, aby do 31. prosince 2016 byly v budovách s více bytovými jednotkami k měření individuální spotřeby tepla, chlazení nebo užitkové teplé vody nainstalovány individuální měřiče spotřeby / indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění. Co s týče poskytování vytápění/chlazení a teplé užitkové vody v budovách s více bytovými jednotkami a ve víceúčelových budovách zásobovaných ze společného zdroje (jiného než ze sítě dálkového vytápění/chlazení), čl. 9 odst. 3 stanoví přesnější podmínky než čl. 9 odst. 1 první pododstavec (lex specialis derogat legi generali odchylná zvláštní úprava má přednost před úpravou obecnou). Z toho vyplývá, že povinnost poskytovat přesné informace o vyúčtování na základě skutečné spotřeby podle čl. 10 odst. 1 v těchto budovách nemusí být splněna před provedením čl. 9 odst. 3, nejzazším termínem pro její splnění je tedy 31. prosinec 2016. 11

Termín 31. prosince 2016 se ovšem nevztahuje na povinnost instalovat individuální měřiče v budovách s více bytovými jednotkami, jež jsou zásobovány ze sítě dálkového vytápění/chlazení za podmínek stanovených v čl. 13 odst. 1 směrnice 2006/32/ES. Termín pro provedení tohoto ustanovení byl stanoven na 17. května 2008, což platí i nadále. 36. Ustanovení čl. 10 odst. 1 se konkrétně týká situace, kdy konečný zákazník nemá inteligentní měřič spotřeby elektřiny nebo plynu. Minimální interval pro poskytování přesných závazných informací na základě skutečné spotřeby, který stanoví bod 1.1 přílohy VII směrnice o energetické účinnosti, se tak nevztahuje na případy, kdy koneční zákazníci tyto inteligentní měřiče spotřeby elektřiny nebo plynu mají. 37. Pokud mají koneční zákazníci k dispozici inteligentní měřicí systém, platí nadále ustanovení třetího balíčku opatření pro vnitřní trh s elektřinou a zemním plynem 14. V případě, že mají koneční zákazníci k dispozici inteligentní měřicí systém, měly by se podle výkladové poznámky, kterou Komise vydala dne 22. ledna 2010, zasílat informace o vyúčtování založené na skutečné spotřebě každý měsíc. 15 38. V souvislosti s čl. 10 odst. 1 může být kritérium nákladové efektivnosti při poskytování přesných informací o vyúčtování na základě skutečné spotřeby v minimálních intervalech podle bodu 1.1 přílohy VII směrnice o energetické účinnosti směrodatné především z hlediska stanovení toho, zda jsou náklady na vysílání pracovníků k manuálnímu provádění odečtů z měřičů ekonomicky odůvodněné. Pokud členské státy v konkrétních případech shledají, že časté zasílání informací o vyúčtování na základě skutečné spotřeby není nákladově efektivní, měly by o tom do 31. prosince 2014 vyrozumět konečné zákazníky a osoby zodpovědné za individuální vyúčtování a poskytnout jim příslušné vysvětlení. 39. Pokud je používáno inteligentní měření spotřeby elektřiny nebo plynu, musí členské státy v souladu s čl. 10 odst. 2 zajistit, aby konečným zákazníkům byly poskytnuty doplňující informace o jejich spotřebě. Tato povinnost se musí splnit do 5. června 2014 a od tohoto dne bude platit i pro všechny inteligentní měřiče instalované před tímto dnem, které jsou nadále v provozu. 40. Doplňující informace o souhrnných údajích odpovídající intervalům, za něž byly získány časté informace o vyúčtování, by měly zahrnovat informace o spotřebě (např. za daný měsíc, jsou-li informace o vyúčtování poskytovány měsíčně) a o souvisejících nákladech vzniklých konečnému zákazníkovi. Členské státy mohou vyžadovat, aby se tyto informace konečným zákazníkům poskytovaly v podobě papírového/elektronického vyúčtování nebo jiným způsobem (např. v podobě oddělených měsíčních zpráv, které dodavatel energie nebo společnost poskytující energetické služby jednající jménem dodavatele energie zasílá konečným zákazníkům poštou, elektronicky nebo prostřednictvím zabezpečených internetových stránek). 41. Pokud jsou inteligentní měřiče spotřeby elektřiny/plynu nainstalovány, musí členské státy v souladu s čl. 10 odst. 2 písm. b) zajistit, aby se konečným zákazníkům dostalo podrobných doplňujících informací na základě času spotřeby za jakýkoli den, týden, měsíc 14 Směrnice 2009/72/ES a směrnice 2009/73/ES. 15 http://ec.europa.eu/energy/gas_electricity/interpretative_notes/doc/implementation_notes/2010_01_21_retail_ markets.pdf. 12

a rok, a to prostřednictvím internetu nebo rozhraní měřiče. Toto ustanovení nestanoví jiné způsoby poskytování těchto informací. 42. Nezávisle na tom, zda byly inteligentní měřiče nainstalovány, nebo ne, musí členské státy pokud jde o spotřebu elektřiny, zemního plynu, využívání vytápění a chlazení a spotřebu užitkové teplé vody stanovit požadavek, aby se počínaje 5. červnem 2014 poskytovaly konečnému zákazníkovi nebo poskytovateli energetických služeb, kterého konečný zákazník určí, informace o historické spotřebě (jak uvádí čl. 10 odst. 2), a to v rozsahu, v jakém jsou tyto informace dostupné. Tato povinnost se za normálních okolností přenáší na dodavatele energie či jiné organizace, jež shromažďují a uchovávají údaje o individuální spotřebě konečných zákazníků. 43. Podle čl. 10 odst. 3 písm. e) musí členské státy stanovit povinnost poskytovat na požádání informace a odhady týkající se nákladů na energii tak, aby si zákazníci mohli provést srovnání podobných nabídek. Členské státy přitom musí vymezit význam pojmů včas a snadno pochopitelnou formou. Společná pravidla pro informace o vyúčtování a vyúčtování samo 44. Podle čl. 10 odst. 1 druhého pododstavce v případech, kdy systém pravidelných vlastních odečtů prováděných konečným spotřebitelem umožňuje časté provádění vyúčtování a poskytování informací o vyúčtování, smí být informace o vyúčtování na základě odhadu spotřeby či paušálních sazeb poskytovány konečným zákazníkům, kteří nemají inteligentní měřiče, jen tehdy, pokud pro dané období, za něž se mají informace o vyúčtování poskytnout, konečný zákazník z jakéhokoliv důvodu odečet z měřiče neposkytl. 45. Podmínka technické proveditelnosti, pokud jde o poskytování přesných vyúčtování a informací o vyúčtování na základě skutečné spotřeby, je úzce vázána na dostupnost přesných měřičů, které splňují podmínky směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/22/ES o měřicích přístrojích, případně na dostupnost přesných indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění, které splňují příslušné evropské normy 16. 46. Členské státy musí v souladu s čl. 10 odst. 3 písm. b) zajistit, aby do 5. června 2014 byla všem konečným zákazníkům nabídnuta možnost elektronického vyúčtování a podávání informací o vyúčtování v elektronické podobě, a to v případě všech druhů odběru uvedených v článcích 9, 10 a 11, ať už inteligentní měřiče k dispozici jsou, nebo nikoliv. Zvláštní pravidla pro vlastní vyúčtování 47. Pro členské státy platí v souladu s bodem 1.1 přílohy VII směrnice o energetické účinnosti požadavek zajistit, aby v případě, že jsou k dispozici individuální měřiče, byla individuální vyúčtování na základě skutečné spotřeby zasílána nejméně jednou za rok. V tomto ohledu platí obecný termín pro provedení (5. června 2014). 16 EN 834 Norma týkající se indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění místnosti otopnými tělesy. Indikátory napájené elektrickou energií. EN 835 Norma týkající se indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění místnosti otopnými tělesy. Indikátory bez napájení elektrickou energií pracující na principu odparu kapaliny. 13

Při využití systému vlastních odečtů podle čl. 10 odst. 1 druhého pododstavce lze vyúčtování založené na odhadované spotřebě vystavit jen tehdy, pokud konečný zákazník údaje odečtené z měřiče neposkytne. 48. Ustanovení čl. 10 odst. 3 písm. d) členským státům umožňuje požadovat, aby na žádost konečného zákazníka informace ve vyúčtování samy nebyly považovány za žádost o platbu. V těchto případech členské státy zajistí, aby dodavatelé energie nabízeli flexibilní ujednání pro skutečné platby 17. 49. Ačkoliv to není ve směrnici o energetické účinnosti přímo uvedeno, členským státům se doporučuje zajistit, aby v případě skutečných vyúčtování byly jejich součástí či aby byly společně s ním poskytovány informace o žádosti o platbu a informace o možnostech flexibilních ujednání pro platby (čl. 10 odst. 3 písm. d)). Konečným zákazníkům se takto pomůže snáze odlišit mezi vyúčtováním a informacemi o vyúčtování. F. POVINNOST ZAJISTIT BEZPLATNÉ POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ O MĚŘENÍ A VYÚČTOVÁNÍ 50. Podle čl. 11 odst. 1 mají členské státy povinnost zajistit, aby koneční zákazníci dostávali veškeré údaje o své spotřebě, veškerá vyúčtování a veškeré informace o vyúčtování bezplatně. 51. Z toho vyplývá, že dodavatelé energie či jiné organizace na sebe musí vzít náklady na vyhotovení a doručení vyúčtování a informací o vyúčtování konečným zákazníkům. 52. Tím se však nevylučuje možnost, aby energetické společnosti poskytovaly konečným zákazníkům slevy či bonusy v případě, že si zvolí vyúčtování a poskytování informací o vyúčtování v elektronické podobě. 53. Podle čl. 11 odst. 2 musí členské státy zajistit, aby se rozdělování nákladů na informace o vyúčtování za individuální spotřebu vytápění a chlazení v budovách s více bytovými jednotkami a ve víceúčelových budovách povinně provádělo na neziskovém základě. Náklady vyplývající ze zadání tohoto úkolu třetí straně lze v takovém případě přenést na konečné zákazníky obývající tyto budovy, ale pouze v takové míře, aby náklady byly přiměřené. V takových situacích by se informace o vyúčtování vydané např. společností zajišťující dálkové vytápění pro majitele budovy s více bytovými jednotkami musely poskytovat zdarma. Náklady související s uzavřením smlouvy na službu spojenou s přesným měřením, rozdělováním a vyúčtováním individuální spotřeby jednotlivých bytů a jednotek v těchto budovách (rozúčtování) lze nicméně v případě vyúčtování a informací o vyúčtování přenést na koncové uživatele, kteří dané byty a jednotky využívají. 54. Úkol vymezit podmínky, za nichž se náklady ve smyslu čl. 11 odst. 2 považují za přiměřené, je na jednotlivých členských státech. 17 V případě elektřiny a zemního plynu byla povinnost zajistit, aby byla konečným zákazníkům poskytována široká nabídka způsobů plateb, zavedena již v příloze 1 bodu 1 písm. d) směrnice 2009/72/ES a v příloze 1 bodu 1 písm. d) směrnice 2009/73/ES. Směrnice o energetické účinnosti rozšiřuje toto pravidlo na vytápění/chlazení a užitkovou teplou vodu ze sítě dálkového vytápění/chlazení. 14

55. Pojem vytápění a chlazení uvedený v čl. 11 odst. 2, zejména v případě budov s vlastním společným vytápěním a zdrojem teplé vody, zahrnuje i užitkovou teplou vodu, pokud vytápění představuje nezbytnou podmínku pro ohřev vody. G. POVINNOST VYMÁHAT PROVÁDĚNÍ ČLÁNKŮ 9, 10 A 11 56. V souladu s článkem 13 mají členské státy povinnost stanovit pravidla pro účinné, přiměřené a odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě článků 9 až 11 a přijmout opatření nezbytná k jejich uplatňování. 15