Předkladatel: ENVINET a.s. hlavní partner projektu Modřínová Třebíč IČ:

TA 02021267 Kvantifikace znečištění ovzduší a z něj vyplývajících zdravotních rizik v malých sídlech České Republiky a systém řešení Předkladatel: ENVINET a.s. hlavní partner projektu Modřínová 1094 674 01 Třebíč IČ: 25506331 Název metodiky: Hodnocení kvality ovzduší v malých sídlech podle kategorií Datum: 31.8.2015 1

Obsah 1. Úvod... 3 2. Cíl metodiky... 6 3. Příprava metodiky pilotní oblast - podklady... 7 a) Kraj Vysočina - deskripce... 7 b) Kraj Vysočina - komunikace... 8 c) Kraj Vysočina - průmysl... 10 1. Průmyslové zóny (HB-Havlíčkův Brod, JI-Jihlava, PE-Pelhřimov, TR-Třebíč, ZR-Žďár n. Sázavou)... 10 2. Zdroje v kraji Vysočina... 10 d) Kraj Vysočina - měřicí stanice (stav 2012)... 16 4. Analýza možností metodického přístupu k řešení... 19 5. Kritéria výběru lokalit... 20 a) Počet obyvatel... 20 b) Vliv významného liniového zdroje... 22 c) Rozdělení obcí podle jejich polohy (možnost provětrávání lokality)... 22 d) Rozdělení obcí podle vazby na existenci vyjmenovaného zdroje (REZZO I a REZZO II) v blízkém okolí.... 23 6. Souhrn analýzy stavu v pilotní oblasti kraj Vysočina... 24 7. Výběr sídel pro měření kvality ovzduší... 26 8. Vzorkování, strategie/plán vzorkování, výběr vzorkovacího místa... 33 9. Metody měření... 36 10. Ověření navržené metodiky... 37 11. Návrh metodiky... 38 A. Výchozí analýza stavu v hodnocené oblasti (regionu)... 38 1. Vymezení - deskripce oblasti... 38 2. Stratifikace lokalit/malých sídel v zájmové oblasti... 38 a) Počet obyvatel... 38 b) Vliv významného liniového zdroje... 39 c) Rozdělení obcí podle jejich polohy (možnost provětrávání lokality)... 39 d) Rozdělení obcí podle vazby na existenci vyjmenovaného zdroje (REZZO I a REZZO II) v blízkém okolí.... 40 B. Deskripce aktuální zátěže typových lokalit v hodnocené oblasti... 41 1. Výběr konkrétních měřicích míst, výběr vzorkovacího místa... 41 2. Vzorkování, strategie/plán vzorkování... 41 3. Vyhodnocení odhad zátěže... 43 12. Přehled použité literatury... 44 13. Seznam publikací, které předcházely metodice a byly publikovány (pokud existují), případně výstupy z určité znalosti, jestliže se jedná o originální práci... 46 14. Dedikace ( 8, odst. 2, zákona č.130/2002 Sb.), uvést odkaz na příslušný projekt VaV, výzkumný záměr, dotační program... 47 15. Jména oponentů... 48 16. Kontakty na autory metodiky... 49 17. Prohlášení předkladatele metodiky, že zpracovaná metodika nezasahuje do práv jiných osob z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví... 50 Přílohy:... 51 Příloha č. 1 karty měřených míst/obcí... 51 Příloha č.2 - Kategorizace měřicích míst/zón používaná SZÚ v systému MZSO (Monitoring zdravotního stavu obyvatelstva, Subsystém I.)... 63 Příloha č. 3 tabelární doplnění... 64 2

1. Úvod Už z historických, ale i ekonomických důvodů je měření znečištění ovzduší soustředěno na městská sídla, na exponované oblasti s vysokou koncentrací obyvatel. Databáze informací o kvalitě venkovního ovzduší (ročenky ISKO ČHMÚ nebo systému MSZO) zahrnují především sídla o velikosti od 15 tisíc obyvatel. Pro hodnocení a charakterizaci zátěže městského obyvatelstva imisemi jsou tedy k dispozici dostatečné časové řady, vypovídající o kvalitě ovzduší a jejích dlouhodobých trendech. Přestože se zdá, že relativně hustá imisní sít, jejíž součástí jsou mimo městských stanic zaměřených na potenciální expozici obyvatelstva i stanice evropské sítě EMEP, hot spoty nebo stanice zaměřené na dálkový přenos, pokrývá Českou republiku v dostatečné míře, existuje zde rozsáhlá skupina obyvatelstva - venkovská populace, o jejíž expozici znečišťujícím látkám z venkovního ovzduší nejsou k dispozici žádná data. Informace o dlouhodobějších měřicích studiích (více jak rok) jsou výjimkou (Domasová, Kožnarová, Braniš, 2000) náhodná data získaná v rámci jiných projektů nelze pro tyto účely použít (Brejcha, 1999, Andělová, Braniš, 2009). V sídlech, která mají méně než 10 tisíc obyvatel, žije téměř polovina (4,5 mil) obyvatel ČR. Řada těchto sídel je umístěna ve špatně provětrávaných údolích, v inverzních polohách, což spolu s lokálními topeništi, ve kterých je často spalován i domácí odpad, a dalšími vlivy včetně vlivu regionálního pozadí, může vést k výskytu znečišťujících látek, o jejichž koncentracích a variabilitě zatím nemáme představu. Řada menších sídel je také situována podél silnic s vysokou intenzitou dopravy, která je pak zdrojem znečištění neméně významným. Poměrně zásadní informace přinesl až projekt Charakterizace zátěže obyvatel malých sídel škodlivinami z ovzduší a znečištění ovzduší bioaerosoly (číslo: VaV 740/4/01 MŽP období řešení 2001 až 2005), který byl zaměřen na hodnocení zátěže vybranými škodlivinami z venkovního ovzduší z lokálních topenišť v malých sídlech (Kotlík 2005, 2007 a 2008). Jeho cílem bylo: Na základě ročního měření koncentrací znečišťujících látek v ovzduší vybraných malých sídel odhadnout a charakterizovat zátěž obyvatelstva těchto sídel. Určit významnost podílu lokálních zdrojů sloužících pro vytápění domácností na úrovni znečištění ovzduší v malých sídlech a navrhnout postupy vedoucí ke snížení úrovně zátěže jejich obyvatel specifickým látkám. Do sledování byla zahrnuta tři sídla, která musela splňovat tyto požadavky: oblasti s minimálním vlivem dálkového přenosu škodlivin; velikost sídla a počet obyvatel nesměl v době měření překročit 5 tisíc obyvatel; majoritní podíl na znečištění ovzduší ve vybraných sídlech měla lokální topeniště, v sídlech nebyl velký nebo střední bodový zdroj znečištění ovzduší ani významnější liniový zdroj. Tabulka č. 1. Základní charakteristiky vybraných sídel Sídlo Habartice Havlovice Třešť Majoritní typ paliva dřevo uhlí plyn Počet obyvatel 100 850 4 500 Vybraná malá sídla se odlišovala různou velikostí (tab. č. 1) - od osady (Habartice), přes vesnici/městys (Havlovice) až po malé městečko provinčního typu (Třešť) jakož i různými typy a zastoupením používaných paliv. Výsledky měření tak reflektovaly jak variabilní životní styly, od víkendových obyvatel (Habartice) přes vesnický (Havlovice) až po městský (Třešť) životní styl, tak vliv různých typů domácích topenišť na různé typy paliv. 3

Stanice byly ve vybraných sídlech rozmístěny v září 2002 a byly osazeny moduly pro měření SO 2, NO X a suspendovaných částic (TSP). Konstrukce stanic umožňovala souběžný sběr vzorků pro stanovení vybraných prvků (As, Cd, Pb, Mn) ve vzorcích suspendovaných částic a odběr vzorků na XAD a křemenný filtr pro stanovení PAU (rozsah podle US EPA TO 13). Režimy odběrů vzorků odpovídaly požadavkům nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, které transponovalo požadavky legislativy zemí Evropského společenství v oblasti sledování úrovně znečištění ovzduší. Měření zahrnovalo celé zimní období a topnou sezónu na přelomu let 2002/2003 a bylo ukončeno v září 2003. Z vyhodnocení naměřených hodnot v těchto třech lokalitách lze vyvodit: výskyt vyšších hodnot SO 2 v zimní sezóně způsobený lokálním vytápěním; hmotnostní koncentrace aerosolových částic zde mohou překračovat jedno z kritérií překročení ročního imisního limitu (více jak 35 24 hodinových průměrných koncentrací > 50 µg/m 3 ); roční střední hodnoty koncentrací PM 10 v rozmezí 22 až 32 µg/m 3 pak leží přibližně ve středu rozsahu běžně nalézaných imisních charakteristik v měřicích lokalitách městského typu a v městských aglomeracích v České republice. Znečištění venkovního ovzduší v malých sídlech PM 10 lze tedy považovat za srovnatelné s velkými městy. Důležitou skutečností je výrazně větší mezisezónní variabilita v malých sídlech, kde jsou výskyty vyšších úrovní koncentrovány v zimním období; v případě těžkých kovů lze za významné považovat především hodnoty koncentrací arsenu - v sídle s majoritním spalováním uhlí dosahovaly až 0,0049 µg/m 3 /rok tj. 82 % [tehdy cílového ] imisního limitu (0,006 µg/m 3 ); v sídlech daného typu existuje, v závislosti na typu majoritně používaného paliva, významná, nadlimitní zátěž polycyklickými aromatickými uhlovodíky (PAU), nalezené roční imisní charakteristiky benzo[a]pyrenu (BaP) - 1,78 až 9,48 ng/m 3 překročily ve všech třech sídlech hodnotu [cílového] imisního limitu (1 ng/m 3 pro roční průměrnou koncentraci). Tyto hodnoty jsou srovnatelné jak se spodní hranicí hodnot měřených na městských stanicích v České republice, tak s vyššími hodnotami, nalézanými v průmyslem nezatížených městských lokalitách. Střední roční průměr ze sídla s majoritním spalováním tuhých fosilních paliv (roční průměr BaP = 9,48 ng/m 3, TEQ BaP = 14,91 ng/m 3 ) se pak plně vyrovná koncentracím BaP nebo hodnotám toxického ekvivalentu (TEQ) nalézaným na měřicích stanicích v průmyslem významně zatížené ostravskokarvinské oblasti; měření rovněž potvrdilo výskyt i významně vyšších hodnot v topné sezóně až 30 ng/m 3 BaP/24 hodin respektive až 46,41 ng/m 3 TEQ BaP/24 hodin v lokalitě s majoritním spalováním uhlí. Jako příčiny znečištění ovzduší v malých sídlech byly identifikovány následující okruhy: Volba paliva Z výsledků ročního měření ve třech malých sídlech vyplývá nepopiratelná, statisticky prokázaná souvislost mezi používaným typem paliva a zhoršenou kvalitou ovzduší. Vysoké měřené hodnoty koncentrací polycyklických aromatických uhlovodíků, arzenu a suspendovaných částic v sídlech s majoritním spalováním uhlí, jsou navíc koncentrovány v zimním období v topné sezóně. Pokud použijeme jako srovnávací faktor modelové odhady ročních emisí a pokud vypočtené emisní bilance přepočítáme na jednoho obyvatele konkrétního sídla, je zřejmé, že největší emise na jednoho obyvatele byly v oblasti s majoritním spalováním uhlí, a to téměř ve všech hodnocených ukazatelích; pouze v případě PAU a olova byla situace horší v lokalitě s majoritním spalováním dřeva. Nejmenší, až o řád nižší celkové emise sledovaných ukazatelů na jednoho obyvatele, byly v plynofikovaném sídle. Spalování odpadů 4

Dotazníkové šetření, ověřené i přímým jednáním s obyvateli monitorovaných obcí, potvrdilo časté spalování komunálního odpadu v domácích lokálních topeništích, které rovněž významně negativně přispívá ke znečištění ovzduší. Důvodů pro porušování zákonů je pravděpodobně více, zejména se pak ale bude jednat o následující: mnoho materiálů, legislativně řazených mezi odpady, není chápáno jako odpad (zejména nábytek, papír, zbytky dřevěných konstrukcí, biologické materiály, oleje a plasty), ale jako palivo, tedy zdroj energie; o spalování odpadů významně rozhodují ekonomické faktory (cena paliv, platba za odvoz). Vnímání rizika, informovanost Kvalita ovzduší v ČR se po roce 1989 výrazně zlepšila díky restrukturalizaci průmyslu a opatřením ke snižování emisí na velkých zdrojích znečišťování ovzduší. I proto je oblast ochrany ovzduší v poslední době, samozřejmě s výjimkou průmyslových lokalit či velkých městských aglomerací, povětšinou chápána jako "bezproblémová". Lze konstatovat (nelze samozřejmě výsledky úplně generalizovat), že: chybí obecné povědomí o nebezpečnosti respektive škodlivosti spalování určitých typů paliv či spalování odpadů a pro případné laické zájemce chybí jednoduše a přehledně zpracované srovnání vlastností paliv dostupných na trhu; chybí i širší informovanost o existujících možnostech vytápění a vlastnostech či výhodách a nevýhodách existujících typů kotlů. Ekonomické faktory Tyto faktory významným způsobem ovlivňují jak použitý typ paliva, tak způsob spalování. Nárůst cen síťově vázaných topných medií vedl k tomu, že v mnoha případech obyvatelé odmítli používat v obcích rozvedený zemní plyn a vracejí se zpátky k pevným palivům. Důležitou roli tak hrají finanční náklady i při obnově používaných systémů vytápění, což má za důsledek, že v provozu zůstávají emisně nevyhovující kamna, kotle či jiné centrální domovní systémy vytápění a ohřevu vody, které jsou již za hranicí své životnosti. Životní styl Podle dostupných informací patří Česká republika mezi země s nejvyšší energetickou náročností. Šetření energií, zateplování rodinných domů a ekologické stavitelství je na vesnicích stále spíše výjimkou a omezuje se ve výjimečných případech na stavbu nových domů, rekonstrukce starých budov pak již z finančních důvodů často nepřichází v úvahu. Přitom řada těchto sídel je umístěna ve špatně provětrávaných údolích, v inverzních polohách, což spolu s lokálními topeništi, ve kterých je často spalován i domácí odpad, a dalšími vlivy, může vést k výskytu znečišťujících látek, o jejichž koncentrace a variabilitu zatím můžeme pouze odhadovat (NPSE 2007). Řada menších sídel je také situována podél silnic s vysokou intenzitou dopravy, která je pak zdrojem znečištění neméně významným. Navíc je zde dlouholetou tradicí spalování pevných paliv v lokálních topeništích sloužících pro vytápění domácností. V letech 2006 až 2010 každoročně spotřeba pevných paliv v domácnostech překračovala 74 tis. TJ (terajoulů). Následující tabulka uvádí spotřebu paliv v domácnostech ČR v jednotlivých letech 2006 2010. Tabulka č. 2. Spotřeba paliv v domácnostech v letech 2006-2010 [T/r]. (Zdroj: Cenia) Rok Pevná paliva Podíl pevných paliv v % Pevná paliva + zemní plyn 2006 80 801 43,2 187 017 2007 80 062 45,8 174 840 2008 74 641 44,0 169 626 2009 75 193 44,0 170 769 2010 82 922 42,8 193 752 5

2. Cíl metodiky Konečným cílem metodiky je zařazení existujících typů sídel/obcí do předem definovaných kategorií se známou (proměřenou/odhadnutou) hodnotou úrovně zátěže životního prostředí z ovzduší. Skupinové hodnocení podle jednotlivých typů městských lokalit - umožňuje v prvém přiblížení jednoznačnější interpretaci příčin lokálních extrémních hodnot. Dále, u městských lokalit s podobnou topografickou charakteristikou, strukturou a dynamikou zdrojů znečištění ovzduší, dopravní zátěží a účelem využití (obytná, průmyslová, dopravní, obchodní atd. viz příloha č. 1 - kategorizace lokalit), umožňuje existující podklady tj. reálně naměřené hodnoty nebo modelové výstupy s určitou mírou nejistoty zobecnit. Konečná stratifikace malých sídel respektuje váhu vybraných kritérií. Výsledkem je metodika umožňující odhad/hodnocení zátěže ovzduší, za předpokladu podobnosti imisních charakteristik, sezónního chování a dlouhodobých trendů, v obcích podobného typu respektive shodné kategorie bez potřeby dalšího měření. Pilotní ověření bylo realizováno v kraji Vysočina. Zde byl pro všechny obce v rámci kraje zhodnocen vliv lokálně působících energetických zdrojů (včetně typu paliv), liniových zdrojů - dopravny (intenzita dopravy, skladba vozového parku) a případných průmyslových zdrojů (vyjmenovaných tj. REZZO I a REZZO II) na kvalitu ovzduší. V úvahu byla brána i geografická poloha (orografie terénu) a vývoj a trend meteorologických podmínek. Výstupem je návrh metodiky hodnocení pro většinu malých sídel v regionu Vysočina. Metodiky použitelné při akceptování určitých pravidel pro další kraje ČR. Ta, na základě výsledků reálných měření, umožní odhad možné zátěže obyvatelstva, vytipování potenciálně problémových lokalit a stanovení priorit v oblasti ochrany ovzduší, prostředí a hlavně zdraví. 6

3. Příprava metodiky pilotní oblast - podklady a) Kraj Vysočina - deskripce Řešení projektu bylo vymezeno krajem Vysočina a stavem v kraji Vysočina k začátku řešení projektu (2012). Základní údaje k 1. 1. 2012 (zdroj: Wikipedie) - rozloha 6 795 km², počet obyvatel 511 937 a hustota osídlení 75 obyvatel/km². Území kraje je vymezeno územími bývalých okresů Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč a Žďár nad Sázavou. V kraji se uplatňují dřevozpracující, sklářský, strojnický, kovodělný, textilní, nábytkářský a potravinářský průmysl a vyskytuje se zde celkem 40 průmyslových zón. Tabulka č. 3. počet obyvatel, rozloha, hustota osídlení a počet obcí správní území Okres Počet obyvatel Rozloha (km 2 ) Hust. zal. (n/km 2 ) Počet obcí Havlíčkův Brod 95 091 1 265 75 120 Jihlava 112 181 1 199 94 123 Pelhřimov 72 460 1 290 56 120 Třebíč 113 330 1 463 77 167 Žďár nad Sázavou 118 875 1 578 75 174 celkem 511 937 6 795 75 704 (Zdroj: http://nasevysocina.webzdarma.cz/vysocina-obecne.html) 7

b) Kraj Vysočina - komunikace Krajem prochází dálnice D1 z Prahy do Brna a dvě mezinárodní silnice: E59 (Jihlava - Vídeň - Záhřeb) a E551 (České Budějovice - Třeboň - Humpolec). Podle informací (dostupné listopad 2012) na http://www.rsd.cz/sdb_intranet/sdb/download/prehledy_2012_1_vy.pdf je v kraji Vysočina z celkem 5 090 km silnic. Z toho je: 92,5 km dálnic (2 %) 427,4 km silnic I. třídy (8 %) 1 629,8 km silnic II. třídy (32 %) 2 940,3 km sinic III. Třídy (58 %) (Zdroj: http://www.rsd.cz/mapy/soubor-map---kraje) Zdroj ŘSD, 2012 8

Tabulka č. 4. podíl typů komunikací v rámci správních území (k 1. 1. 2012) Na základě dat ze sčítání dopravy z roku 2010, prezentovaných ŘSD, je zřejmé, že mimo páteřní dálnici D1, jsou dopravou nejvíce zatíženy silnice první třídy č. 23, 34 a 38. Ve srovnání s ostatními komunikacemi prvních tříd je však pouze průměrně využíván úsek silnice č. 38 z Jihlavy do M. Budějovic, jehož zatížení je téměř srovnatelné s některými silnicemi druhých tříd například s tahem Moravské Budějovice Třebíč Velké Meziříčí. Nejslabší intenzita provozu na silnicích první třídy byla zaznamenána na silnici č. 23 mezi Telčí a Třebíčí, kde v některých úsecích nebyl překročen počet 3 000 vozidel za 24 hodin. Slabší zatížení vykázaly rovněž některé úseky silnic č. 37 mezi Ostrovem nad Oslavou a Velkou Bíteší a silnice č. 19 v některých úsecích mezi H. Brodem a Bystřicí nad Pernštejnem, resp. Kunštátem v Jihomoravském kraji. Ze silnic druhé třídy projíždí nejvíce vozidel úseky silnice č. 602 u Jihlavy a V. Meziříčí. Intenzitou provozu nad 3 000 projíždějících vozidel denně se vyznačuje silnice č. 150 H. Brod Světlá n/s Ledeč n/s hranice kraje Vysočina, č. 405 z Jihlavy do Třebíče (s výjimkou úseku Brtnice Zašovice). Dále úsek silnice č. 406 Kostelec - Třešť Telč, úseky silnic č. 152 a 360 z Moravských Budějovic přes Třebíč do Velkého Meziříčí, úsek silnice č. 345 z Chotěboře do Ždírce n/doubravou, úsek silnice č. 351 Třebíč - Dalešice a některé další kratší úseky. Nejedná se tedy o významné pokrytí komunikacemi s intenzivní dopravou. Z hlediska zátěže malých sídel lze považovat za významné pouze dálniční komunikace a silnice I. třídy celkem se jedná o 520 km. Komunikace třetí třídy a místní komunikace, které mají pouze obslužný charakter a jsou určeny k vzájemnému spojení obcí, k dopravě na území obce nebo jejich napojení na ostatní pozemní komunikace nepředstavují z tohoto pohledu významnější zátěž ovzduší. 9

c) Kraj Vysočina - průmysl 1. Průmyslové zóny (HB-Havlíčkův Brod, JI-Jihlava, PE-Pelhřimov, TR-Třebíč, ZR-Žďár n. Sázavou) Tabulka č. 5. průmyslové zóny Lokalita Okres Celkem (ha) Lokalita Okres Celkem (ha) Golčův Jeníkov Riegrova HB 8,0 Jaroměřice n. R. lokalita A TR 2,2 Golčův Jeníkov Ráj HB 2,5 Jaroměřice n. R. lokalita B TR 3,0 Golčův Jeníkov Obora HB 7,0 Jaroměřice n. R. lokalita C TR 1,2 Havlíčkův Brod Baštínov HB 10,0 Jemnice TR 5,6 Chotěboř HB 9,7 M. Budějovice U sila TR 11,4 Krucemburk HB 10,5 M. Budějovice U TS TR 8,0 Přibyslav SV okraj HB 8,0 Náměšť n. O. Bítešská TR 4,0 Světlá n. Sázavou HB 3,2 Náměšť n. O. Na Koretinách TR 5,0 Ždírec n. Doubravou jih HB 16,0 Třebíč Hrotovická TR 11,4 Ždírec n. Doubravou sever HB 27,0 Bystřice n. Pernštejnem ZR 60,0 Dolní Cerekev JI 2,8 Nové Město n. M. Geam ZR 2,0 Jihlava D1 Industrial Park JI 28,0 Nové Město n. M. Pohledecká ZR 5,5 Telč Rovná pole JI 8,8 Stránecká - Zhoř ZR 18,2 Třešť Štajferna JI 8,5 Velká Bíteš Kpt. Jaroše ZR 8,5 Humpolec CTP D1 PE 10,0 Velká Bíteš Košíkov ZR 13,5 Jiřice PE 7,0 Velká Losenice ZR 4,0 Kamenice n. Lipou Gabrielka PE 11,7 Velké Meziříčí Jidášky ZR 15,0 Pacov PE 6,0 Velké Meziříčí Jihlavská ZR 4,0 Pelhřimov PE 30,0 Velké Meziříčí Třebíčská ZR 15,0 Hrotovice K Hubertu TR 4,0 Ždár n. Sázavou Jamská ZR 22,0 (Zdroj: http://www.ecpm.cz/cz/cpm-marketplace/detail-investicni-prilezitosti/188-kraj-vysocina-prumyslove-zonykraj-vysocina) Průmyslové zóny zabírají plochu 438,2 ha, vzhledem k tomu, že se může jednat o významné a spektrem emitovaných látek unikátní zdroje, je důležité i jejich aktuální využití. 2. Zdroje v kraji Vysočina Tabulka č. 6. rozdělení typů stacionárních zdrojů Druh zdroje Označení (původní) obsahuje Vyjmenované zdroje REZZO I zvláště velké a velké zdroje znečišťování Vyjmenované zdroje REZZO II střední zdroje znečišťování Stacionární zařízení ke spalování paliv o celkovém tepelném příkonu vyšším než 0,3 MW, spalovny odpadů, jiné zdroje (technologické spalovací procesy, průmyslové výroby, apod.). Nevyjmenované REZZO III malé zdroje znečišťování Stacionární zařízení ke spalování paliv o celkovém tepelném příkonu do 0,3MW, nevyjmenované technologické procesy (použití rozpouštědel v domácnostech apod., stavební práce, zemědělské činnosti). Zdroje sledované hromadně charakter zdrojů Zdroje sledované jednotlivě (ohlašované emise) Zdroje sledované jednotlivě (vypočítávané emise) Poznámka: V průběhu řešení projektu došlo ke změně legislativy v ochraně ovzduší. Tabulka tak kombinuje původní a nové kategorizace. Lokalizace vyjmenovaných zdrojů tedy - zvláště velkých a velkých zdrojů (REZZO 1) respektive středních zdrojů emisí (REZZO 2) v jednotlivých okresech je zřejmá z následujících map. Popis zdrojů emisí byl poskytnut ČHMÚ. 10

Obrázek 1: Vyjmenované zdroje znečišťování ovzduší v okr. Havlíčkův Brod, zdroj: www.chmi.cz 11

Obrázek 2: Vyjmenované zdroje znečišťování ovzduší v okr. Pelhřimov, zdroj: www.chmi.cz 12

Obrázek 3: Vyjmenované zdroje znečišťování ovzduší v okr. Jihlava, zdroj: www.chmi.cz 13

Obrázek 4: Vyjmenované zdroje znečišťování ovzduší v okr. Žďár nad Sázavou, zdroj: www.chmi.cz 14

Obrázek 5: Vyjmenované zdroje znečišťování ovzduší v okr. Třebíč, zdroj: www.chmi.cz Je zřejmé (a pravděpodobně i zobecnitelné) a vlastně i logické, že: nejvyšší četnost výskytu těchto typů zdrojů je v blízkosti sídel na 10 tisíc obyvatel (Jihlava, Třebíč, Žďár n/s, H. Brod ); mimo energetických zdrojů se jedná především o zdroje v průmyslových zónách; při hodnocení sídel se mohou projevovat dálkovým přenosem. 15

d) Kraj Vysočina - měřicí stanice (stav 2012) Podle presentovaných údajů (databáze ISKO ČHMÚ) je na území kraje Vysočina celkem 10 stacionárních stanic. Za hraniční pak lze považovat lokalitu Svratouch v Pardubickém kraji. Regionální pozaďové stanice Košetice (JKOS-A, 535 m.n.m., 49 34 24.221" sš 15 4 49.002" vd), [PAU, TK, SO 2, NO/NO 2 /NO X, CO, O 3, PM 10, PM 2,5, VOC, meteo.] Kostelní Myslová (JKMY-A, 569 m.n.m., 49 9 32.951" sš 15 26 20.572" vd), [O 3, SO 2, NO/NO 2 /NO X, PM 10, PM 2,5 ] Dukovany (JDUK-M, 397 m.n.m., 49 5'42.39"sš 16 8'3.42"vd), [SO 2, NO 2, PM 10 ] Stacionární stanice Košetice, Kostelní Myslová Dukovany Příměstská Křižanov (JKRI-M, 525 m.n.m, 49 23 0.954" sš 16 5 55.016" vd) [NO 2, PM 10 ] Předměstská Kategorizace SZÚ - městská obytná pouze s lokálními zdroji REZZO III Třebíč (JTRE-A, 462 m.n.m., 49 13 24.378" sš 15 51 56.801" vd) [NO/NO 2 /NO X, PM 10, meteo] 16

Předměstská Jihlava ČHMÚ (JJIH-A, 502 m.n.m., 49 24 6.007" sš 15 36 35.669" vd) [VOC, PM 10, PM 2,5, SO 2, NO/NO 2 /NO X, CO, O 3, meteo] Městská Kategorizace SZÚ - městská obytná pouze se zdroji REZZO II Havlíčkův Brod (JHBS, 413 m.n.m. 49 36 20.003" sš 15 34 45.003" vd) [PM 10, TK] Městská Kategorizace SZÚ - městská obytná pouze se zdroji REZZO II Žďár n/sázavou (JZNZ, 569 m.n.m., 49 33 35.002" sš 15 56 35.002" vd) [PAU, PM 10, TK] Kategorizace SZÚ - městská obytná s dopravní zátěží 2 až 5 tis. vozidel/24 hodin (možný vliv průmyslu DEZA) Velké Meziříčí (JVME-M, 452 m.n.m., 49 21 0.915" sš 16 1 15.243" vd) [PM 10, SO 2, NO 2, NO X ] 17

Kategorizace SZÚ - městská obytná s více jak 10 tis. vozidel/24 hodin Jihlava - Znojemská (JJIZ, 500 m.n.m., 49 23 36.000" sš 15 35 32.999" vd) [TK, PM 10 ] Blízké regionální pozaďové stanice Svratouch (ESVR-A, 735 m.n.m., 49 44 6.304" sš 16 2 3.109" vd), [NO/NO 2 /NO X, O 3 ] Leží blízko hranic Pardubického kraje a kraje Vysočina. 18

4. Analýza možností metodického přístupu k řešení Znečištění ovzduší je dáno přírodními (biotické a abiotické) a antropogenními (doprava, spalovací procesy, průmyslové zdroje a další lidské aktivity) emisemi. Může se jednat o prostorově i časově ohraničené specifické bodové zdroje, ale častěji je zátěž ovzduší vyvolána směsí látek z různých typů zdrojů. Celková kvalita ovzduší je vždy součtem emisí z lokálních zdrojů, transportních jevů a látek vzniklých sekundárními procesy v atmosféře. Cílem každého monitoringu ovzduší, včetně izolovaných měření či projektů, musí být vždy snaha o získání representativních a interpretovatelných podkladů. A to jak v čase, tak v prostoru, údajů využitelných pro zhodnocení trendů vývoje jednotlivých sledovaných ukazatelů, pro popis charakteristik kvality venkovního ovzduší a expozice obyvatelstva nebo pro posouzení a odhad zdravotních rizik z venkovního ovzduší. Platná legislativa stanovuje imisní limity, požadavky na vzorkování (měřicí místa), frekvenci měření, měřený interval (dobu vzorkování), analytické postupy včetně referenčních metod a metody výpočtu rozptylu emitovaných látek. U měření kvality venkovního ovzduší jsou rozlišovány: Stacionární měřicí sítě sloužící ke kontrole a řízení kvality ovzduší, kde jsou v rámci ES požadavky na měření sjednoceny a stanoveny rámcovou směrnicí 2008/50/ES a příslušnými dceřinými směrnicemi ES [Směrnice ES, 1996 až 2004]. V ČR jsou směrnice ES aktuálně implementovány do národní legislativy zákonem č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší a prováděcím předpisem - vyhláškou MŽP č. 330/2012 Sb., o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích, případně právními předpisy zezávazněných technických norem. Účelové nebo krátkodobé ad-hoc projekty zaměřené na konkrétní zdroj nebo skupinu zdrojů, lokalitu či populační skupinu nepokryté sítí stacionárních stanic nebo na projekty doplňující a rozšiřující existující informace o kvalitě ovzduší. V konkrétních malých sídlech proto, až na výjimky, nelze očekávat existenci homogenních nebo alespoň přibližně homogenních polí hmotnostních koncentrací všech zájmových analytů. Orientace a rozmístění zdrojů znečištění ovzduší je velmi variabilní (často chaotické) a režim jejich provozu a převládající větrné proudění jsou navíc silně závislé na sezónních vlivech. 19

5. Kritéria výběru lokalit Jako základní kritéria výběru malých sídel (typových území) byla stanovena: počet obyvatel, možný vliv liniového zdroje, faktory ovlivňující rozptyl emitovaných škodlivin vazbu na zdroje REZZO I a REZZO II na území kraje Vysočina. Při konečném výběru sídel pro proměření je zapotřebí vzít v úvahu ještě další, doplňující kritéria, mezi které patří: vazba na průmyslové zóny (například: přímo v sídle, v jeho blízkosti do 5 km, vzdálenější); vzdálenost od větších sídel (> 15 000 obyvatel); vzhledem dojíždění obyvatel do většího sídla za prací z blízkých malých sídel a s tím spojeným odlišným životním stylem, lze doporučit rozdělení na malá sídla do 20 km od velkého sídla a na malá sídla vzdálená více než 20 km, tímto způsobem budou z hodnocení vyloučeny i satelity); převažující druh používaného paliva (síťově vázané, tuhé, fosilní, ostatní) a) Počet obyvatel Sídla v kraji Vysočina tak byla pracovně rozdělena na pět skupin, podle počtu obyvatel, na sídla do 100, 100 až 1 000, 1 000 až 2 000, 2 000 až 5 tisíc a více jak 5 000 stálých obyvatel. Metodicky nelze řešit velmi variabilní situaci u sídel pod 100 stálých obyvatel a sídel nad 5 000 obyvatel. U ostatních tří skupin sídel (100 až 1 000, 1 000 až 2 000 a 2 000 až 5 000 obyvatel) je nutno si uvědomit z tohoto pohledu ještě jeden důležitý faktor. Pokud se nejedná o sídlo, které vzniklo kolem průmyslového podniku nebo zde není větší železniční či dopravní uzel, které mohou kolem sebe soustřeďovat průmyslové zdroje, pak v nich neexistují obytné (zastavěné) zóny výhradně průmyslového nebo dopravního charakteru. Vše se zde vždy vzájemně prolíná s obytnou zástavbou, hranice nejsou dané ani pozorovatelné. Výjimkou z pravidla, kterou jsou většinou nově stavěné satelity v blízkosti větších měst, lze ošetřit doplňujícím kritériem s požadavkem na limitní (dojezdovou) vzdálenost od sídla nad 10 000 obyvatel, která by neměla být nižší než 20 km. 704 obcí (viz příloha č. 2) v kraji Vysočina lze podle počtu obyvatel rozdělit na obce < 100 obyvatel, na obce 100 a < 5 000 obyvatel (celkem 255 924 obyvatel) a na obce > 5 000 obyvatel. Z 571 obcí v rozsahu 100 až 5 000 obyvatel je: 523 obcí v rozmezí > 100 a < 1 000 obyvatel (74,3 % obcí), 163 568 obyvatel (32 % obyvatel); 35 obcí v rozmezí > 1 000 a < 2 000 obyvatel (5 % obcí) 48 818 obyvatel (9,5 % obyvatel); 13 obcí v rozmezí > 2 000 a < 5 000 obyvatel (1,85 % obcí), 43 568 obyvatel (8,5 % obyvatel). 20

Poznámka: Malá sídla o velikosti méně než 100 obyvatel představují osídlení na úrovni osad až samot. V kraji Vysočina jich bylo k 1. 1. 2012 celkem 115 tj. 15,5 % a k tomu datu zde bydlelo celkem 8 234 obyvatel tj. 1,6 % celkového počtu obyvatel kraje Vysočina. Sídla nad 5 000 obyvatel již nepatří do kategorie malých sídel, k 1. 1. 2012 zde v celkem 18 sídlech bydlelo 247 749 obyvatel tj. 48,4 % celkového počtu obyvatel v kraji Vysočina. Procentuální podíly jsou počítány k celkovému počtu obcí (704) a celkovému počtu obyvatel (511 937) kraje. [Zdroj: ČSÚ 2012] 21

b) Vliv významného liniového zdroje Při zpracování dat byla aplikována metoda výběru geoprvku na základě jeho polohy v terénu. Byla použita liniová vektorová vrstva, která obsahovala všechny komunikace v kraji Vysočina. Komunikace byly rozlišeny podle svých úrovní. Do zpracování byly zahrnuty pouze komunikace 1. třídy a dálnice. Ověřovalo se kritérium vzdálenosti obce od komunikace tj. do 100 m od komunikace první třídy, respektive do 200 m od dálnice. Pro identifikaci možného vlivu liniového zdroje byly obce dále rozděleny podle vzdálenosti od dálnice a komunikací 1. třídy na: obce do 100 m od komunikace nebo obce do 200 m od dálnice (121 obcí, tj. 20,0 %). Počet obyvatel žijících v obcích, jež jsou ovlivněny dopravou je 77 048 obyvatel.; obce bez vlivu liniových zdrojů (433 obcí, tj. 61,5 %). Poznámka: Vliv silnic druhé, třetí třídy a vnitro-sídelní komunikace na kvalitu ovzduší v malých sídlech, na kterých intenzita dopravy nepřekračuje 2 000 vozidel/24 hodin je již možno pro účely řešeného projektu víceméně zanedbat. c) Rozdělení obcí podle jejich polohy (možnost provětrávání lokality) Metodicky komplikovanější častí pak bylo vybraným obcím přiřadit atribut charakterizující jejich polohu v terénu (faktor charakterizující možnost rozptylu lokálně emitovaných látek), tedy rozlišit: obce ve vrcholové poloze (tj. na kopci s velmi dobrým provětráváním lokality); obce položené v rovinatém terénu; obce ležící v údolní poloze (údolí řeky, uzavřené miskovité údolí ). Atributy rozdělovaly obce do třech kategorií, a to na obce nacházející se ve vrcholové poloze (na kopci), v údolí nebo v rovinatém terénu. Přitom právě poslední atribut zanáší do výsledků určitou nejistotu, protože obec se může nacházet na rovině na kopci, stejně jako na rovině pod kopcem. K rozdělení obcí byl použit digitální model terénu kraje Vysočina, na který byla aplikována analýza zakřivení terénu. Ta spočívá ve vytvoření nové rastrové vrstvy, kde každé buňce (pixelu) rastrového obrazu byla přiřazená hodnota zakřivení (konvexní nebo konkávní) na základě pixelů/buněk, které byly v jejím okolí. Hodnota zakřivení byla spočtena pro každou z buněk (okolo které se nachází dalších blízkých 3 x 3 buněk) podle následujícího vztahu (Zeverbergen, 1987): Z = Ax 2 y 2 + Bx 2 y + Cxy + Dx 2 + Ey 2 + Fxy + Gx + Hy + 1 [1] kde A až I se určí podle následujících vztahů: A = (Z1+Z3+Z7+Z9) 4 (Z2+Z4+Z6+Z8) +Z5 2 L 4 [2] B = (Z1+Z3 Z7 Z9) 4 (Z2 Z8) 2 l 3 [3] 22

C ( Z1+Z3 Z7+Z9) + Z4 Z6 4 2 (Z4+Z6) Z5 2 [5] E = L 2 [4] D = L 3 F = ( Z1+Z3+Z7 Z9) [7] G = ( Z4+Z6) 4L 2 2L (Z2+Z8) Z5 2 [6] L 2 [8] H = (Z2 Z8) [9] I = Z5[10] 2L kde Z1 - Z9 a L představují hodnoty v buňkách podle obrázku. Výsledkem analýzy byl ohodnocený rastr zakřivení terénu kraje Vysočiny. Hodnoty v jednotlivých buňkách dosahovaly hodnot od -0,1 do 0,1. Na takto ohodnocený rastr se aplikací zonální statistiky spočetla průměrná hodnota pixelů spadajících do polygonu vyjadřujícího plochu obce. Výsledkem byl opět rastrový obraz zachytávající průměrnou hodnotu zakřivení terénu v každé z obcí. Obce s průměrnou zápornou hodnotou se nacházely pod kopcem a obce s kladnou průměrnou hodnotou na kopci. Komplikací úlohy bylo odlišení obcí, které se nacházely v rovině. Z celkových průměrných hodnot, které připadaly pro jednotlivé obce, byl určen rozsah hodnot pro obce nacházející se v rovině. Výsledné rozsahy hodnot určených pro zařazení příslušné obce do zvolené kategorie byly následující: -0,1 až 0,01 - obce položené v údolí (388 obcí, tj. 55,1 %) -0,01 až +0,01 - obce položené v rovině; +0,01 až +0,1 - obce ve vrcholové poloze (na kopci), (186 obcí, tj. 26,4 %). d) Rozdělení obcí podle vazby na existenci vyjmenovaného zdroje (REZZO I a REZZO II) v blízkém okolí. Z dat jednotlivých zdrojů se souřadnicemi Gauss Krüger byly tyto body převedeny do formátu bodové vrstvy, z které byly dále transformovány do souřadnicového systému S-JTSK. Body REZZO byly následně překryty vektorovou polygonovou vrstvou obcí a aplikací výběru geoprvku na základě jeho polohy byly vybrány obce, ve kterých se nachází zdroj kategorie REZZO I resp. REZZO II. obce s vlivem zdroje REZZO I (59 obcí, tj. 8,4 %); obce s vlivem REZZO II (284 obcí, 40,3 %); obce bez vlivu zdrojů REZZO I a REZZO II (231, 32,8 %). Počet obyvatel žijících v obcích, na jejichž území se nachází zdroj REZZO I je 188 088 obyvatel. 23

6. Souhrn analýzy stavu v pilotní oblasti kraj Vysočina Vstupní data pro zpracování byla rozdělená do třech skupin, a to na rastrová, vektorová data a data uložená v souboru *.xls. Rastrová data tvoří digitální model terénu (DMT), který pokrývá celou oblast kraje Vysočina. Vektorová data obsahují polygonovou vrstvu, kde jednotlivé polygony reprezentují základní sídelní jednotky měst v kraji Vysočina, liniovou vrstvu obsahující komunikace 1-4 třídy a dálnice a bodovou vrstvu významných znečišťovatelů (průmyslové a energetické zdroje) REZZO I a REZZO II v kraji Vysočina. Z celkového počtu 704 obcí v kraji je 571 hodnotitelných obcí v rozsahu 100 až 5 000 obyvatel. Vliv vyjmenovaného zdroje REZZO I byl identifikován u 59 obcí. Průmyslové zóny u 141 obcí zabírají plochu 438,2 ha a může jednat o významné a spektrem emitovaných látek unikátní zdroje. Z hlediska zátěže malých sídel lze považovat za významné pouze dálniční komunikace a silnice I. třídy celkem se jedná o 520 km. Podle presentovaných údajů (databáze ISKO ČHMÚ) je na území kraje Vysočina celkem 10 stacionárních stanic. Za hraniční pak lze považovat lokalitu Svratouch v Pardubickém kraji. Z toho jsou čtyři stanice na úrovni regionálního pozadí (Svratouch, Košetice, Kostelní Myslová a Dukovany), Křižanov je příměstskou stanicí a stanice v Jihlavě (2*), H. Brodě (1*), Třebíči (1*), Žďáru n/s (1*) a ve Velkém Meziříčí (1*) reprezentují sídla nad 5 000 obyvatel. Pro hodnocení zátěže malých sídel jsou tedy víceméně nepoužitelné, maximálně lze pro měřené škodliviny odhadnout úroveň regionálního pozadí. Z analýzy 704 obcí v kraji Vysočina, podle zadaných kritérií (vliv dopravy, možnost provětrávání lokality, vliv zdrojů REZZO i a REZZO II a počtu obyvatel) vyplývá: Podle počtu obyvatel v kategoriích < 100, 100 až 1 000, 1 000 až 2 000, 2 000 až 5 000 a > 5 000 obyvatel, lze obce v kraji Vysočina rozdělit na: o 115 obcí s počtem obyvatel < 100, které nebyly do dalšího zpracování zahrnuty; o 523 obcí s počtem obyvatel v rozmezí 100 až 1 000 obyvatel; o 35 obcí s počtem obyvatel v rozmezí 1 000 až 2 000 obyvatel; o 13 obcí s počtem obyvatel v rozmezí 2 000 až 5 000 obyvatel; o 18 obcí s počtem obyvatel > 5 000 obyvatel, které nebyly do dalšího zpracování zahrnuty. Zdroj REZZO I byl identifikován na území 59 obcí, ty byly z dalšího zpracování vyloučeny jedná se o obce: Ždírec nad Doubravou, Golčův Jeníkov, Přibyslav, Kamenice nad Lipou, Velká Losenice, Vladislav, Krucemburk, Věž, Markvartice, Rančírov, Kožichovice, Olešná, Stará Říše, Batelov, Počátky, Brtnice, Pacov, Lukavec, Budišov, Lípa, Želiv, Bohdalov, Okrouhlice, Svratka, Křižanov, Kojetín, Moravec, Vepříkov, Radostín nad Oslavou, Červená Řečice, Bílý Kámen, Křelovice, Ždírec, Častrov, Nová Ves u Chotěboře, Štepánov nad Svratkou, Rožná, Přibyslavice, Kostelec, Petrávec, Jívoví, Krahulčí, Sobínov, Klucov, Vysoká, Horní Dubenky, Kotlasy, Stojčín, Budec, Velká Chyška, Kouty, Lipník, Mladoňovice, Dešov, Radešínská Svratka, Nová Ves u Nového Města na Moravě, Košetice, Hodice a Šlapanov. Na území 245 dalších obcí je umístěn zdroj REZZO II (celkově je zdroj REZZO II na území 284 obcí, na území 39 obcí je zdroj REZZO I i REZZO II). Vliv dopravy byl identifikován pro 121 obec (77 048 obyvatel), z toho v sedmnácti případech je na území obce i zdroj REZZO I. Ze zbylých 124 obcí jich 12 je v rozsahu počtu obyvatel 1 až 2 tisíce a 112 v rozsahu počtu obyvatel 100 až 1 000 obyvatel. Provětrávání lokality (zakřivení terénu): o Údolní poloha byla odhadnuta pro 388 obcí, z toho ve 47 obcích je zdroj REZZO I a pro 93 z těchto obcí byl identifikován významný vliv dopravy. o Vrcholová poloha byla odhadnuta pro 186 obcí, z toho ve 12 obcích je zdroj REZZO I a pro 48 z těchto obcí byl identifikován významný vliv dopravy. 24

Jednotlivé obce a přiřazené atributy viz tabulka v příloze č. 2 25

7. Výběr sídel pro měření kvality ovzduší Ověřením navržené metodiky je úroveň pokrytí pilotní oblasti (kraj Vysočina) malými sídly klasifikovatelnými na základě shody vybraných atributů: vytápění, provětrávání, poloha, vliv dopravy, vzdálenost od velkého města a vliv zdroje REZZO s atributy lokalit navrženého/realizovaného imisního měření. Počet a podíl reálně měřených obcí (typových zón) by v optimálním případě měl respektovat váhu zastoupení obcí v jednotlivých kategoriích vzniklých aplikací výše uvedených kritérií. Základní návrh předpokládal imisní měření v 6 vybraných lokalitách: Lukavec, Hrotovice, Okříšky, Fryšava (celý název Fryšava pod Žákovou horou), Bochovice a Krátká (obec Sněžné) Tabulka č. 7. Tabulka: Vybrané lokality a jejich přiřazené atributy OBEC POČET OBYVATEL VLIV DOPRAVY PŘÍMĚSTSKÁ OBEC Majoritní druh paliva PODMÍNKY PROUDĚNÍ Lukavec 1053 ne ne uhlí provětrávaná Bochovice 146 ne ano dřevo středně provětrávaná Hrotovice 1748 ne ne dřevo provětrávaná Okříšky 2057 ne ano uhlí provětrávaná Fryšava 337 ne ano uhlí středně provětrávaná Sněžné 740 ne ano uhlí středně provětrávaná Všechny obce s počtem obyvatel pod 5 000, které nebyly z dříve uvedených důvodů z hodnocení vyloučeny, byly následně rozřazeny do skupin k 7 vybraným obcím na základě shody atributů. Tímto postupem bylo přiřazeno 166 obcí. Seznam měřených obcí byl proto rozšířen o dalších 24 obcí, kde bylo prováděno imisní měření v projektu Informační systém kvality ovzduší v kraji Vysočina (ISKOV). Z toho 14 obcí má více než 5 tis. obyvatel a 4 obce již byly zahrnuty v přechozím imisním měření. Z této rozšířené skupiny obcí bylo tedy možné využít pro další zpracování 6 obcí. Golčův Jeníkov, Kamenice nad Lipou, Náměšť nad Oslavou, Pacov, Rozsochy a Ždírec Současně byl do seznamu podmínek přidán atribut zdroj REZZO 1,2, který popisuje výskyt vyjmenovaného průmyslového nebo energetického zdroje v obci. Tabulka č. 8. Rozšířená tabulka 12 vybraných obcí, ve kterých proběhlo imisní měření a jejich atributy OBEC POČET OBYVATEL VLIV DOPRAVY PŘÍMĚSTSKÁ OBEC VYTÁPĚNÍ PODMÍNKY PROUDĚNÍ ZDROJ REZZO 1,2 Okříšky 2057 ne ano uhlí provětrávaná ano Sněžné 740 ne ano uhlí středně provětrávaná ano Hrotovice 1748 ne ne dřevo provětrávaná ano Lukavec 1053 ne ne uhlí provětrávaná ano Bochovice 146 ne ano dřevo středně provětrávaná ne Fryšava 337 ne ano uhlí středně provětrávaná ne G. Jeníkov 2624 ano ne uhlí středně provětrávaná ano Kamenice 3886 ano ne zemní plyn středně provětrávaná ano Náměšť 4962 ano ano dřevo nespecifické ano Pacov 4840 ne ne dřevo neprovětrávaná ano Rozsochy 692 ano ano dřevo neprovětrávaná ano Ždírec 137 ne ano uhlí středně provětrávaná ano 26

Všechny obce s počtem obyvatel > 100 a menším než 5 000, které nebyly z dříve uvedených důvodů z hodnocení vyloučeny, byly opět rozřazeny do skupin k 13 vybraným obcím na základě shody atributů. Přitom platí: 1. Rozšíření skupiny měřených obcí vyhovuje atributu maximálního počtu obyvatel tj. méně než 5 tis. obyvatel, ale obec Sněžné a Ždírec mají stejné atributy a tvoří tak jen jednu skupinu. 2. Na základě rozdílných atributů obcí s imisním měřením bylo vytvořeno 12 různých skupin obcí. 3. Do těchto skupin bylo přiřazeno 116 obcí z množiny 571, které nebyly ze zpracování vyloučeny. 4. Bylo přistoupeno ke zjednodušení výběrových podmínek a atribut provětrávání byl překlasifikován na 2 různé hodnoty, namísto 4 hodnot. Nové hodnoty atributu provětrávání jsou: provětrávaná obec a neprovětrávaná obec 5. Na základě reklasifikace atributu provětrávání bylo roztříděno 267 obcí do skupin se stejnými atributy. Výsledkem byl opět příliš nízký počet roztříděných obcí. 6. Následovala reklasifikace atributu vytápění na hodnoty: tuhá paliva a plynná paliva. Tabulka č. 9. Tabulka dvanácti vybraných skupin a jejich reklasifikované atributy. OBEC POČET OB. VLIV DOPRAVY PŘÍMĚSTSKÁ OBEC VYTÁPĚNÍ PODMÍNKY PROUDĚNÍ ZDROJ REZZO 1,2 Okříšky 2057 ne ano tuhá paliva provětrávaná ano Sněžné 740 ne ano tuhá paliva středně provětrávaná ano Hrotovice 1748 ne ne tuhá paliva provětrávaná ano Lukavec 1053 ne ne tuhá paliva provětrávaná ano Bochovice 146 ne ano tuhá paliva středně provětrávaná ne Fryšava 337 ne ano tuhá paliva středně provětrávaná ne G. Jeníkov 2624 ano ne tuhá paliva středně provětrávaná ano Kamenice 3886 ano ne plynná paliva středně provětrávaná ano Náměšť 4962 ano ano tuhá paliva nespecifické ano Pacov 4840 ne ne tuhá paliva neprovětrávaná ano Rozsochy 692 ano ano tuhá paliva neprovětrávaná ano Ždírec 137 ne ano tuhá paliva středně provětrávaná ano 7. Třídění obcí do skupin vytvořených na základě reklasifikovaného atributu provětrávání a vytápění přiřadilo 302 obcí tj. více jak 50 %. Tři skupiny mají po rekvalifikaci atributů shodný profil (Hrotovice/Lukavec, Bochovice/Frýšava a Okříšky, Sněžné a Ždírec). V tabulce osmi výsledných skupin obcí je název odvozen od nejlidnatější obce ve skupině. OBEC VLIV DOPRAVY ZDROJ REZZO PŘÍMĚSTSKÁ OBEC PODMÍNKY PROUDĚNÍ VYTÁPĚNÍ SKUPINA OBCÍ POČET OBCÍ Okříšky ne ano ano provětrávaná tuhá paliva Okříšky, Sněžné, Ždírec 92 Fryšava ne ne ano provětrávaná tuhá paliva Fryšava, Bochovice 90 Náměšť ano ano ano provětrávaná tuhá paliva Náměšť 33 Lukavec ne ano ne provětrávaná tuhá paliva Lukavec, Hrotovice 32 Pacov ne ano ne neprovětrávaná tuhá paliva Pacov 23 G. Jeníkov ano ano ne provětrávaná tuhá paliva G. Jeníkov 15 Rozsochy ano ano ano neprovětrávaná tuhá paliva Rozsochy 11 Kamenice ano ano ne provětrávaná plynná paliva Kamenice 6 27

Obrázek 6: Klasifikace obcí do skupin na základě shody atributů, po reklasifikaci atributů vytápění a provětrávání bylo rozřazeno 302 obcí. 28

Poznámka: Po optimalizaci umožňuje kombinace zvolených atributů obce klasifikovat do 29 až 32 skupin. Omezený rozpočet projektu bohužel neumožnil provést empirické měření imisí ve všech reprezentativních lokalitách. Modře jsou v následujících tabulkách zvýrazněny skupiny pokryté imisním měřením (8 skupin). Pro posouzení reprezentativnosti navrženého souboru atributů a měřicích lokalit je v tabulce uveden vždy i podíl obyvatel. První tabulka shrnuje hodnotitelné obce kraje Vysočina, které mají více než 100 obyvatel a méně než 5 000 obyvatel (538 obcí) 29 typových skupin ČÍSLO SKUPINA POČET OBCÍ POČET OBCÍ [%] POČET OBYVATEL POČET OBYVATEL [%] DOPRAVA ZDROJ REZZO POLOHA PROVĚTRÁVÁNÍ VYTÁPĚNÍ 1 Okříšky, Sněžné, Ždírec 78 14,50 40 902 16,39 ne ano ano provětrávaná tuhá paliva 2 Fryšava pod Žákovou horou, Bochovice 64 11,90 15 332 6,15 ne ne ano provětrávaná tuhá paliva 3 Malý Beranov 38 7,06 6 999 2,81 ne ne ano provětrávaná plynná paliva 4 Luka nad Jihlavou 31 5,76 1 9799 7,94 ne ano ano neprovětrávaná tuhá paliva 5 Dalešice 28 5,20 5 615 2,25 ne ne ne provětrávaná tuhá paliva 6 Náměšť nad Oslavou 28 5,20 2 3743 9,52 ano ano ano provětrávaná tuhá paliva 7 Štěpánov nad Svratkou 24 4,46 7 347 2,94 ne ano ano provětrávaná plynná paliva 8 Kralice nad Oslavou 23 4,28 7 538 3,02 ano ne ano provětrávaná tuhá paliva 9 Věcov 23 4,28 6 463 2,59 ne ne ano neprovětrávaná tuhá paliva 10 Pacov 22 4,09 24 877 9,97 ne ano ne neprovětrávaná tuhá paliva 11 Lukavec, Hrotovice 21 3,90 11 803 4,73 ne ano ne provětrávaná tuhá paliva 12 Jaroměřice nad Rokytnou 17 3,16 11 531 4,62 ne ano ano neprovětrávaná plynná paliva 13 Římov 17 3,16 3 210 1,29 ne ne ne provětrávaná plynná paliva 14 Strážek 15 2,79 3 636 1,46 ne ne ne neprovětrávaná tuhá paliva 15 Trnava 14 2,60 3 633 1,46 ne ne ano neprovětrávaná plynná paliva 16 Jamné 13 2,42 3 027 1,21 ano ne ano provětrávaná plynná paliva 17 Přibyslav 13 2,42 9 652 3,87 ano ano ano provětrávaná plynná paliva 18 Mohelno 12 2,23 7 261 2,91 ne ano ne provětrávaná plynná paliva 29

ČÍSLO SKUPINA POČET OBCÍ POČET OBCÍ [%] POČET OBYVATEL POČET OBYVATEL [%] DOPRAVA ZDROJ REZZO POLOHA PROVĚTRÁVÁNÍ VYTÁPĚNÍ 19 Rozsochy 11 2,04 8 121 3,25 ano ano ano neprovětrávaná tuhá paliva 20 Kněžice 10 1,86 3 575 1,43 ne ano ne neprovětrávaná plynná paliva 21 Golčův Jeníkov 5 0,93 6 149 2,46 ano ano ne provětrávaná tuhá paliva 22 Kamenice nad Lipou 5 0,93 5 386 2,16 ano ano ne provětrávaná plynná paliva 23 Štěměchy 5 0,93 1 089 0,44 ano ne ne provětrávaná tuhá paliva 24 Štoky 5 0,93 4 453 1,78 ano ano ano neprovětrávaná plynná paliva 25 Rapotice 4 0,74 1 208 0,48 ano ne ne provětrávaná plynná paliva 26 Želetava 4 0,74 3 489 1,40 ano ano ne neprovětrávaná tuhá paliva 27 Rodinov 3 0,56 465 0,19 ne ne ne neprovětrávaná plynná paliva 28 Slavníč 3 0,56 2 651 1,06 ano ne ano neprovětrávaná tuhá paliva 29 Sudice 2 0,37 542 0,22 ano ne ne neprovětrávaná plynná paliva Celkem 538 100,00 249 496 100,00 - - - - - z toho identifikované 234 43,49 136 313 54,64 - - - - - Je zřejmé, že přestože rozsah přímého proměření byl dobou řešení projektu i schválenými finančními prostředky významně omezen, umožnil pokrýt více než 43 % hodnotitelných obcí (z 538) s více než 100 a méně než 5 000 obyvateli. To představuje téměř 55 % obyvatel v malých sídlech. Druhá tabulka shrnuje všechny obce kraje Vysočina (704) 32 typových skupin ČÍSLO SKUPINA POČET OBCÍ POČET OBCÍ [%] POČET OBYVATEL POČET OBYVATEL [%] DOPRAVA ZDROJ REZZO POLOHA PROVĚTRÁVÁNÍ VYTÁPĚNÍ 1 Fryšava, Bochovice 96 13,64 18 766 3,66 ne ne ano provětrávaná tuhá paliva 2 Okříšky + Sněžné + Ždírec 83 11,79 41 649 8,13 ne ano ano provětrávaná tuhá paliva 3 Malý Beranov 63 8,95 9 650 1,88 ne ne ano provětrávaná plynná paliva 4 Dalešice 40 5,68 6 385 1,25 ne ne ne provětrávaná tuhá paliva 5 Římov 37 5,26 4 748 0,93 ne ne ne provětrávaná plynná paliva 6 Luka nad Jihlavou 31 4,40 19 881 3,88 ne ano ano neprovětrávaná tuhá paliva 7 Kralice n. Oslavou 37 5,25 9 946 1,94 ano ne ano provětrávaná tuhá paliva 30

ČÍSLO SKUPINA POČET OBCÍ POČET OBCÍ [%] POČET OBYVATEL POČET OBYVATEL [%] DOPRAVA ZDROJ REZZO POLOHA PROVĚTRÁVÁNÍ VYTÁPĚNÍ 8 Štěpánov n. Svratkou 31 4,40 8 275 1,62 ne ano ano provětrávaná plynná paliva 9 Náměšť nad Oslavou 30 4,26 25 235 4,93 ano ano ano provětrávaná tuhá paliva 10 Věcov 30 4,26 8 382 1,64 ne ne ano neprovětrávaná tuhá paliva 11 Lukavec + Hrotovice 28 3,98 44 124 8,61 ne ano ne provětrávaná tuhá paliva 12 Pacov 22 3,13 25 276 4,93 ne ano ne neprovětrávaná tuhá paliva 13 Mohelno 21 2,98 49 652 9,69 ne ano ne provětrávaná plynná paliva 14 Jaroměřice n. Rokytnou 17 2,41 11 696 2,28 ne ano ano neprovětrávaná plynná paliva 15 Strážek 16 2,27 3 851 0,75 ne ne ne neprovětrávaná tuhá paliva 16 Golčův Jeníkov (*) 15 2,13 175 568 34,27 ano ano ne provětrávaná tuhá paliva 17 Trnava 15 2,13 3 799 0,74 ne ne ano neprovětrávaná plynná paliva 18 Přibyslav 14 1,99 9 842 1,92 ano ano ano provětrávaná plynná paliva 19 Jamné 13 1,85 3 001 0,59 ano ne ano provětrávaná plynná paliva 20 Rozsochy 11 1,56 8 147 1,59 ano ano ano neprovětrávaná tuhá paliva 21 Kněžice 10 1,42 3 587 0,70 ne ano ne neprovětrávaná plynná paliva 22 Štěměchy 9 1,28 1 382 0,27 ano ne ne provětrávaná tuhá paliva 23 Kamenice nad Lipou 7 0,99 5 712 1,11 ano ano ne provětrávaná plynná paliva 24 Štoky 5 0,71 4 451 0,87 ano ano ano neprovětrávaná plynná paliva 25 Želetava 5 0,71 3 801 0,74 ano ano ne neprovětrávaná tuhá paliva 26 Slavníč 5 0,71 2 774 0,54 ano ne ano neprovětrávaná tuhá paliva 27 Rapotice 4 0,57 1 204 0,23 ano ne ne provětrávaná plynná paliva 28 Rodinov 3 0,43 466 0,09 ne ne ne neprovětrávaná plynná paliva 29 Markvartice 2 0,28 470 0,09 ano ano ne neprovětrávaná plynná paliva 30 Rousměrov 2 0,28 253 0,05 ano ne ano neprovětrávaná plynná paliva 31 Sudice 1 0,14 336 0,07 ano ne ne neprovětrávaná plynná paliva 32 Sedlatice 1 0,14 58 0,01 ano ne ne neprovětrávaná tuhá paliva Celkem 704 100,00 512 367 100,00 - - - - - z toho identifikované 292 41,48 344 477 67,23 - - - - - 31

(*) Poznámka: V tomto typu klasifikace reprezentuje Golčův Jeníkov i část tzv. velkých sídel (včetně např. Jihlavy), proto je ve výše uvedené tabulce počet obyvatel 175 tisíc. V případě, že bychom posuzovali úspěšnost navrženého postupu v relaci ke všem 704 obcím v kraji Vysočina tak se rozšíří počet posuzovatelných typových skupin obcí (vyplývajících ze zvolených kritérií), o více než 2 % se sníží podíl zahrnutých obcí a mírně (12 %) narůstá podíl pokrytých obyvatel. 32

8. Vzorkování, strategie/plán vzorkování, výběr vzorkovacího místa Podle přílohy č. 1. K vyhlášce č. 330/2012 Sb. (Cíle pro kvalitu údajů získaných posuzováním úrovně znečištění) platí pro orientační měření, že: SO 2, NO, NO X, CO benzen částice PM 10, PM 2,5, olovo Ozón související NO a NO 2 BaP As, Cd, Ni PAH 1, plynná rtuť Nejistota 25 % 30 % 50 % 30 % 50 % 40 % 50 % minimální sběr údajů minimální časové pokrytí Poznámky: 90 % 90 % 90 % 90 % 90 % 90 % 90 % 14 % 2 14 % 2 14 % 2 > 10 % během letního období 14 % 14 % 33 % 1. Polycyklické aromatické uhlovodíky kromě benzo[a]pyrenu (BaP) 2. Jedno namátkové měření v týdnu rovnoměrně rozložené během celého roku nebo v 8 týdnech rovnoměrně rozložených během roku. Z výše uvedené tabulky je zřejmé, že měření v jednom každém místě musí trvat nejméně 8 týdnů, nad formulací rovnoměrně rozložené měření v průběhu roku ale již lze diskutovat. V úvahu přichází možnost měřit každý celý sedmý týden nebo měřením representativně pokrýt alespoň oba základní typy sezón, tj. topnou (listopad až únor včetně) a netopnou (květen až srpen včetně) sezónu. Přechodná období (březen až duben a září až říjen), která mají rovněž svou, danou režimem zdrojů znečištění ovzduší, nezaměnitelnou specifiku, lze pro účely orientačního vzorkování pravděpodobně zanedbat. 1. V prvém případě měření každý sedmý týden (logisticky velmi náročném) - lze měřicí systémy vždy po proměřeném týdnu přesunovat na další vybrané místo/místa. Počet možných měřicích míst se pak odvíjí od počtu použitelných kompletních zařízení pro odběr a analýzu vzorku. 2. V druhém případě lze měřicí kampaně omezit pouze na výše uvedené intervaly (listopad až únor a květen až srpen), když v každé zdrojově charakteristické sezóně budou na každém měřicím místě proměřeny právě a jenom 4 týdny. 3. Variantně, vždy v relaci k hypotézám a cílům řešeného projektu, lze zvážit ještě třetí možnost -měřit v každé sezóně jenom určité typy lokalit. Tj. v topné sezóně pouze typy osídlení (malá sídla) s majoritním významem a dopadem lokálních topenišť na tuhá paliva (fosilní paliva a dříví/biomasa). V průběhu netopné sezóny se pak lze soustředit pouze na liniovým zdrojem/zdroji významně zatížené lokality. Výhodou v prvním případě je přímá vazba na možnost zpracovat odhad ročních středních hodnot (vyhovuje požadavkům Vyhlášky č. 330/2012 Sb.) sledovaných ukazatelů kvality ovzduší. Odhad střední roční hodnoty ale umožňuje, byť v omezené míře a s vyšší nejistotou rozptylem hodnot, i strategie měření postavená jen na representativním proměření obou základních typů sezón. Třetí varianta rozšiřuje možnosti vyhodnocení účinků obou základních typů zdrojů (lokální topeniště a liniové zdroje), respektive zpřesňuje výsledný odhad jejich dopadů na kvalitu ovzduší. Nevýhodou zde je, že neumožňuje zpracování naměřených hodnot ve tvaru ročních středních hodnot, a to i když využijeme data z regionálních pozaďových stanic. Konečná volba strategie vzorkování pak v zásadě závisí na tom, zda je pro odhad zátěže ovzduší v malých sídlech zapotřebí vycházet z odhadů ročních středních hodnot nebo jestli je výhodnější přesněji kvantifikovat účinky obou typů zdrojů. V této souvislosti je ještě nutno podotknout, že v případě malých sídel (typů osídlení) s majoritním významem lokálních topenišť budou hodnoty v netopném období velmi blízké koncentracím měřeným na stanicích významu 33

regionálního pozadí a v případě lokalit s majoritním významem liniových zdrojů jej bude možno lépe kvantifikovat, a to i v relaci k intenzitě dopravy a k složení dopravního proudu. Výběr konkrétního měřicího místa v dané lokalitě je proto nutno vždy věnovat zásadní pozornost a je potřeba striktně zvážit výhody či nevýhody možných přístupů k řešení cílem je místo reprezentativní pro celou obec a/nebo pro její specifickou část. S výhodou zde lze využít i mírnou neurčitost názvu dílčího cíle projektu, který zní Výběr typických prvků uspořádání obytné zástavby malých sídel a popsanou formu zpracování dílčího cíle. Z ní vyplývá, že konkrétní měřicí místo ve vytipované lokalitě nemusí být representativní pro celé sídlo, ve kterém je umístěno. Jeho vypovídací schopnost může být omezena pouze na určitou specifickou část sídla, a to například i v rámci mikroměřítka (řád sta metrů), jenom na určitý typ zástavby, zastoupení zdrojů nebo toto omezení vyplývá z reálných možností provětrávání hodnocené lokality. Takovou stratifikaci respektive výskyt takových typů osídlení lze očekávat: u větších malých sídel tj. nad 1 000 obyvatel, kde již nemusí být dodrženo tradiční historické uspořádání (tj. centrem je náves u kostela s křížením komunikací [a s hospodou] a obytné či hospodářské budovy umístěné podél komunikací, až zahuštěné kolem středu obce); u takových, které vznikly sloučením menších celků, které si mohou stále zachovávat svoji svébytnost; tam, kde to vyplývá z rozložení sídla v členitějším terénu; když je sídlo rozdělené větším říčním tokem nebo komunikací (železnice ) nebo položené u větší vodní plochy; v souvislosti s rozvojem nové zástavby typu satelitů v okolí původních středisek. Výběr representativního místa/representativních míst pro vzorkování v lokalitě zahrnuje průzkum lokality včetně popisu meteorologických faktorů (převládající směry větru, srážkový úhrn, vývoj teplot ), emisní inventuru, výběr indikátorů, rešerši podkladů o imisní zátěži v lokalitě a vymezení zájmové oblasti. Může zahrnovat i vstupní měření, jeho vyhodnocení a statistickou prostorovou analýzu. Nejdůležitějšími a vždy neopomenutelnými součástmi jsou průzkum lokality spojený s vymezením zájmové oblasti, emisní inventura, výběr indikátorů znečištění ovzduší a deskripce meteorologických faktorů. Místa vzorkování by měla, s výjimkou striktně zdrojově zaměřených projektů, respektovat požadavky platných právních předpisů (Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší a prováděcí předpis Vyhláška č. 330/2012 Sb., o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích) a samozřejmě zkušenosti a použití selského rozumu. Neopominutelným problémem bývá zajištění přístupu ke vzorkovacímu zařízení, bezpečnost obsluhy měřicího systému a vzorkovacího zařízení, zabezpečení samotného zařízení a zajištění zdroje elektřiny. Průzkum lokality, vymezení oblasti jedná se o zásadní etapu přípravy měření, kdy lze přímo na místě poznat všechny faktory, které mohou ovlivňovat kvalitu ovzduší (poloha a rozsah zájmové oblasti, orografické faktory, rozložení, počet a struktura potenciálních zdrojů emisí, stínící prvky rozložení budov a zeleně, a to i vzhledem k sezónním změnám) a odhadnout existující prostorové vazby. V této fázi je zapotřebí jednoznačně určit zájmovou lokalitu; v optimálním případě formou polygonu s jednotlivými vrcholy určenými zeměpisnými souřadnicemi. Vymezení oblasti má zásadní význam pro emisní inventuru, pro navazující statistickou analýzu, pro vizualizaci výstupů z měření a pro určení exponované populace ve fázi hodnocení a interpretace výsledků. Důležitou součástí rekognoskace vybrané lokality je vyhodnocení dlouhodobých trendů chodu meteorologických parametrů, které musí zahrnovat jak lokálně platnou větrnou růžici (důležitou pro posouzení vlivu větrného proudění na rozptyl a transport emisí), tak teplotní průběhy a pro některé škodliviny významný vliv intenzity slunečního záření. Výsledkem pak musí být detailní popis lokality a všech faktorů potenciálně i fakticky schopných ovlivnit kvalitu ovzduší (např. formou karty měřicího místa viz deskripce měřených lokalit v příloze č. 1). Samozřejmostí by již v současnosti měla být fotodokumentace a identifikace zeměpisnými souřadnicemi systémem GPS. 34

Emisní inventura by měla vycházet z podkladů v databázi REZZO I až IV spravované ISKO ČHMÚ. Lze využít i agendu poplatků znečištění ovzduší vedenou odbory ochrany prostředí místní samosprávy. Ideálním doplněním je dotazníková akce zaměřená na menší, plošně působící zdroje na domácí topeniště (typy zdrojů, režim provozu, množství a druh spotřebovávaných paliv). U liniových zdrojů vyššího než regionálního významu je nutno brát v úvahu intenzitu dopravy a složení dopravního proudu. V kombinaci s platnými legislativně stanovenými emisními faktory by výstupem měly být celkové roční emisní bilance umožňující v případě potřeby zpracování rozptylové studie. Emisní bilance navíc charakterizují majoritně emitované škodliviny, ze kterých lze vybrat indikátory emisí z jednotlivých typů zdrojů. Když: o spalování pevných a fosilních paliv - SO 2, aerosol (TSP, PM X ), PAU, prvky a NO/NO 2 /NO X ; o liniové zdroje NO/NO 2 /NO X, CO, O 3, aerosol (PM X ), PAU a VOC; o spalování odpadů prvky, aerosol a organické látky (VOC, PAU, PCB, PCDD a PCDF); o u konkrétních průmyslových zdrojů nutno vycházet z typu zdroje a z emisních bilancí. Rešerše informací o zátěži lokality (data ze stacionárních stanic v oblast/regionu, dřívější měření, zpracované rozptylové studie) představuje, pokud jsou taková data k dispozici, významný prvek pro pochopení situace v lokalitě či změn v její zátěži. Zásadní význam má znalost úrovně regionálního pozadí (pokud existují vhodná přímo měřená data). Umožňuje kvantitativní vyhodnocení vlivu známých zdrojů v hodnocených obcích, což poté může být zobecnitelným a šířeji použitelným podkladem, jak pro diferenční hodnocení úrovně zátěže, tak pro hodnocení zdravotních rizik. Vstupní měření, jeho vyhodnocení a statistická prostorová analýza mohou představovat podklady, které mají zásadní význam v situaci, kdy nejsou k dispozici žádné informace o kvalitě ovzduší nebo o koncentračním gradientu zájmových analytů. Vstupní měření předpokládá nasazení více měřicích systémů, kdy místa vzorkování musí pokrýt jak výškový gradient, tak prostorové rozložení sídla/tvar lokality. Měřicí síť bodů je nutno často upravit podle konkrétních orografických podmínek a prostorových možností. Cílem navazující statistické prostorové analýzy dat získaných v rámci vstupního měření, založené na postupech z oblasti statistického navrhování experimentů, je odhad umístění optimálního místa či optimálních míst pro vzorkování. Vychází ze vzájemného porovnávání různých přípustných umístění v celém zájmovém hodnoceném území vzhledem ke zvoleným kritériím kvality interpolace pro vybrané indikátory znečištění ovzduší. Na základě odhadu vlastností pole hmotnostních koncentrací může být výstupem určení míst s nejmenší chybou prostorové interpolace, která jsou v zájmové oblasti pro hodnocenou škodlivinu nebo hodnocené škodliviny representativní. Finální umístění měřicího místa vychází z požadavků řešeného projektu (stanovené hypotézy) a musí vždy respektovat: Požadavky stanovené platnými právními předpisy. Požadovanou prostorovou vypovídací schopnost (poloha vůči hodnoceným skupinám zdrojů, výškovému gradientu sídla, orientace vzhledem k větrnému proudění respektive možnostem provětrávání lokality). 35

9. Metody měření Obvyklé rozdělení používaných měřicích/odběrových metod vychází z toho, zda je odběr součástí analýzy či nikoli. Na druhou stranu všechny použité měřicí a odběrové postupy by měly být součástí uznaného systému zajištění kvality (akreditace/autorizace) a splňovat buď požadavky přílohy č. 6 Vyhlášky MŽP č. 330/2012 Sb z 8. 10. 2012 o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích nebo by se mělo jednat o ekvivalentní metody (splňující požadavky testu ekvivalence). V případě plynných složek (SO 2, NO/NO 2 /NOX, CO, O 3 ) a aerosolových částic (PM X ) přichází v úvahu využití kontinuálních (on-line) metod, kdy odběr vzorku a stanovení jsou spojitým opakujícím se procesem. Výstupem je soubor výsledků detailně popisující změny sledovaného znaku v závislosti na čase. Lze tak získat data umožňující analýzu vlivů aktuálně působících procesů, mezi které ve spojení s transportem látek patří především meteorologické jevy (teplota, vlhkost, sluneční záření, směr a rychlost větru), data umožňující hledání kausality měřených koncentrací a režimu činnosti zdroje/zdrojů (např. vazba na intenzitu dopravy) apod. Výhodou těchto metod je vyšší frekvence vzorkování a krátké integrační časy umožňující identifikaci koncentračních extrémů (píků), dále prakticky okamžité získání naměřených dat s možností jeho přenosu do zpracovatelského centra; nejvýznamnější nevýhodou pak omezená dostupnost komerčně vyráběné instrumentace na několik polutantů, častá jednoúčelovost a ekonomicky náročný provoz dostupných, komerčně vyráběných, přístrojů. Současný přístup k měření plynných látek preferuje použití takových analyzátorů v těch případech, kdy existují přístroje s dostatečnou mezí stanovitelnosti, přesností a správností měření a jejich použití nevyžaduje nepřiměřené náklady. Specifickým případem zůstává měření koncentrace aerosolových (pevných i kapalných) částic, kdy je stále aktuální a ve většině případů i dostačující integrální gravimetrické stanovení po záchytu na filtračním médiu. Zvláštním případem v tomto kontextu je odběr vzorku aerosolu kaskádním impaktorem. Vývoj přímých metod je zaměřen na měření absorpce záření (přístroje FAG, Verewa absorpce záření při průchodu exponovaným filtrem), mikrogravimetrii (TEOM měření změn frekvence kmitání filtru v závislosti na změně depozitu na exponovaném filtru) popřípadě na optické čítače částic (optical counter), které využívají závislostí odrazu nebo rozptylu monochromatického laserového záření na povrchu částic na jejich velikosti (Grimm, Microdust, Dust Track, Hazdust atd.). Existují i kombinované přístroje Sharp, které primárně měří na principu čítačů částic a přepočítávací faktor získávají v nastavitelných intervalech z měření absorpce záření. V případě polycyklických aromatických uhlovodíků (a ostatně dalších semivolatilních organických látek PCB, PCDD, PCDF) nebo například prvků je zapotřebí použít integrální (diskontinuální, jednorázové) metody, kdy odběr vzorku je časově oddělen od samotné analýzy a výsledkem je střední hodnota sledovaného znaku za dobu vzorkování. Stanovení koncentrace v laboratoři obvykle předchází zpracování vzorku. Použití těchto metod má význam u látek, které nelze s požadovanou mezí stanovitelnosti, selektivitou, nejistotou a únosnou cenou pro daný případ stanovit pomocí on-line systémů. Výhodou těchto metod je širší spektrum měřených látek, možnost opakování analýzy vzorku a s tím související možnost optimalizace analytického postupu (naředění vzorku), vyšší citlivost stanovení vyplývající jak z možnosti prekoncentrace při zpracování vzorku, tak z volby délky odběru. Určitým problémem může být použití více typů přístrojů v rámci jednoho projektu bez zajištění metrologické návaznosti (kalibrace v akreditované laboratoři u plynných složek a základních meteorologických parametrů). To je nutno doplnit průběžná kontrolou průtoku odběrových systémů nebo ověření shody např. kruhovým testem u analyzátorů aerosolu, kde v současnosti zůstává největším problémem návaznost optických čítačů částic a ostatních měřicích metod. 36

10. Ověření navržené metodiky Navržená metodika HODNOCENÍ KVALITY OVZDUŠÍ V MALÝCH SÍDLECH PODLE KATEGORIÍ byla ověřována v regionu Vysočina v období 2012 až 2014. Po provedení deskripce regionu byla z celkového počtu 704 sídel vyloučena města nad 5 tisíc obyvatel a sídla s vyjmenovaným zdrojem (REZZO I). Zbylých 538 sídel bylo kategorizováno podle ostatních stanovených kritérií (počet obyvatel, vliv liniového zdroje, faktory ovlivňující rozptyl a vazba na výskyt vyjmenovaných zdrojů na území obce). Výstupem byla stratifikace do 29 respektive 32 typů obcí. Samotné měření kvality ovzduší v letech 2012 až 2014 bylo uskutečněno v 6 obcích (Lukavec, Bochovice, Hrotovice, Okříšky, Frýšava a Sněžné). Z nich byla z důvodu nedostatečného počtu měření vyřazena obec Slavníč u Herálce, která není v dalším zpracování hodnocena. Po doplnění o data z Informačního systému kvality ovzduší v kraji Vysočina (ISKOV) se databáze rozšířila o dalších 6 obcí (G. Jeníkov, Kamenice n/l, Náměšť n/oslavou, Pacov, Rozsochy a Ždírec n/sázavou). Přes určitou redundanci měřených typů lokalit (Okříšky, Sněžné a Ždírec n/s zastupující stejný typ lokality) a dtto platí pro obce Lukavec a Hrotovice a obce Frýšava pod Žákovou horou a Bochovice, těchto 12 obcí reprezentuje celkem 9 typů malých sídel. Výběr měřených obcí respektuje vliv: počtu obyvatel - od 137 (Ždírec n/s) po 4 962 (Náměšť n/o) obyvatel; dopravy, který byl predikován u obcí Slavníč, Golčův Jeníkov, Kamenice n/l, Rozsochy a Náměšť; provětrávání lokalit mezi provětrávané patří Okříšky, Sněžné, Ždírec n/s, Lukavec, Hrotovice, Frýšava pod Žákovou horou, Náměšť n/oslavou, Bochovice, Kamenice n/l, Golčův Jeníkov, mezi neprovětrávané pak Rozsochy a Pacov; požívaných paliv, když ve všech měřených sídlech jsou majoritně používána tuhá paliva; přítomnosti vyjmenovaného zdroje REZZO II Podle toho, zda výše uvedená proměřená sídla vyhodnotíme jako reprezentativní i pro sídla s počtem obyvatel menším než 100 či nikoli, lze konstatovat, že proměřená sídla reprezentují 292 respektive 234 malých sídel v regionu Vysočina, což představuje 41,5 % respektive 43,5 % hodnotitelných sídel s 67,2 respektive 54,5 % obyvatel žijících v obcích pod 5 tisíc obyvatel. Naměřené hodnoty, respektující požadavky Vyhlášky č. 330/2012 Sb.,(orientační měření, pokrytí sezónní variability), pak vytváří základ pro odhad kvality ovzduší v definovaných skupinách malých sídel v regionu Vysočina. Pokud se do fáze interpretace a hodnocení reprezentativnosti měření zahrne respektive, pokud je známa regionální pozaďová úroveň zájmových polutantů lze získané hladiny koncentračních úrovní ve stanovených typech sídel v regionu Vysočina aproximovat do odhadu zátěže v dalších zájmových regionech. 37

11. Návrh metodiky A. Výchozí analýza stavu v hodnocené oblasti (regionu) 1. Vymezení - deskripce oblasti Vymezení oblasti je základem, má význam pro emisně-imisní inventuru, pro navazující statistickou analýzu, pro vizualizaci výstupů z měření a last but not least pro určení exponované populace ve fázi hodnocení a interpretace výsledků. Emisní inventura by měla vycházet z podkladů o zdrojích emisí v databázi REZZO I až IV spravované ISKO ČHMÚ. Lze využít i agendu poplatků znečištění ovzduší vedenou odbory ochrany prostředí místní samosprávy. Ideálním doplněním je dotazníková akce zaměřená na menší, plošně působící zdroje na domácí topeniště (typy zdrojů, režim provozu, množství a druh spotřebovávaných paliv). U liniových zdrojů vyššího než regionálního významu je nutno brát v úvahu intenzitu dopravy a složení dopravního proudu. V kombinaci s platnými legislativně stanovenými emisními faktory by výstupem měly být celkové roční emisní bilance umožňující v případě potřeby zpracování rozptylové studie. Emisní bilance navíc charakterizují majoritně emitované škodliviny, ze kterých lze vybrat indikátory emisí z jednotlivých typů zdrojů. Když: spalování pevných a fosilních paliv - SO 2, aerosol (TSP, PM X ), PAU, prvky a NO/NO 2 /NO X ; liniové zdroje NO/NO 2 /NO X, CO, O 3, aerosol (PM X ), PAU a VOC; spalování odpadů prvky, aerosol a organické látky (VOC, PAU, PCB, PCDD a PCDF); u konkrétních průmyslových zdrojů nutno vycházet z typu zdroje a z emisních bilancí. Rešerše informací o zátěži lokality (data ze stacionárních stanic v oblast/regionu, dřívější měření, zpracované rozptylové studie) představuje, pokud jsou taková data k dispozici, významný prvek pro pochopení situace v lokalitě či změn v její zátěži. Mezi doporučené zdroje dat patří: databáze emisních bilancí (http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/oez/emisnibilance_cz.html) tabelární ročenky ČHMÚ (http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/tab_roc/tab_roc_cz.html) grafické ročenky ČHMÚ (http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/grafroc/grafroc_cz.html) výroční zprávy systému Monitorování zdravotního stavu obyvatelstva SZÚ (http://www.szu.cz/tema/zivotniprostredi/mzso a http://www.szu.cz/tema/zivotni-prostredi/ovzdusi-a-zdravi). Důležitou součástí je vyhodnocení dlouhodobých trendů chodu meteorologických parametrů, které musí zahrnovat jak lokálně platnou větrnou růžici (důležitou pro posouzení vlivu větrného proudění na rozptyl a transport emisí), tak teplotní průběhy a pro některé škodliviny významný vliv intenzity slunečního záření. Zásadní význam má znalost úrovně regionálního pozadí (pokud existují vhodná přímo měřená data). Umožňuje kvantitativní vyhodnocení vlivu známých zdrojů v hodnocených obcích, což poté může být zobecnitelným a šířeji použitelným podkladem, jak pro diferenční hodnocení úrovně zátěže, tak pro hodnocení zdravotních rizik. 2. Stratifikace lokalit/malých sídel v zájmové oblasti Sídla v hodnocené oblasti (regionu) je nutno podle základních kritérií rozdělit/stratifikovat na typová území podle: a. počtu obyvatel, b. možného vlivu liniového zdroje, c. faktorů ovlivňující rozptyl emitovaných škodlivin d. vazeb na vyjmenované zdroje (REZZO I a REZZO II) a) Počet obyvatel Výstupem je pět skupin tj. na sídla do 100, 100 až 1 000, 1 000 až 2 000, 2 000 až 5 tisíc a sídla s více jak 5 000 stálých obyvatel. Protože metodou zobecňování bodových výstupů měření nelze řešit obvykle velmi variabilní situaci u sídel 38

pod 100 stálých obyvatel a sídel nad 5 000 obyvatel je nutno je hodnotit jiným způsobem. U ostatních tří skupin sídel (100 až 1 000, 1 000 až 2 000 a 2 000 až 5 000 obyvatel) je nutno si uvědomit ještě jeden důležitý faktor. Pokud se nejedná o sídlo, které vzniklo kolem průmyslového podniku nebo zde není větší železniční či dopravní uzel, které mohou kolem sebe soustřeďovat průmyslové zdroje, pak v nich neexistují obytné (zastavěné) zóny výhradně průmyslového nebo dopravního charakteru. Vše se zde vždy vzájemně prolíná s obytnou zástavbou, hranice nejsou dané ani pozorovatelné. Výjimkou z pravidla, kterou jsou většinou nově stavěné satelity v blízkosti větších měst, lze ošetřit doplňujícím kritériem s požadavkem na limitní (dojezdovou) vzdálenost od sídla nad 10 000 obyvatel, která by neměla být nižší než 20 km. b) Vliv významného liniového zdroje Při zpracování dat je nutno aplikovat metodu výběru geoprvku na základě jeho polohy v terénu. Využít lze liniové vektorové vrstvy, které obsahují všechny komunikace v hodnocené oblasti. Komunikace je zapotřebí rozdělit podle úrovní dopravní intenzity a významu, když vliv silnic druhé, třetí třídy a vnitro-sídelních komunikací, na kterých intenzita dopravy nepřekračuje 2 000 vozidel/24 hodin, na kvalitu ovzduší v malých sídlech je již možno víceméně zanedbat. Parametrizací daného kritéria jsou tedy komunikace 1. třídy a dálnice/dálniční přivaděče. Vliv liniového zdroje je dán vzdáleností od dálnice a komunikací 1. třídy (tj. do 100 m od komunikace první třídy, respektive do 200 m od dálnice). Rozlišují se: obce do 100 m od komunikace nebo obce do 200 m od dálnice obce bez vlivu liniových zdrojů c) Rozdělení obcí podle jejich polohy (možnost provětrávání lokality) Všem obcím je nutno přiřadit atribut charakterizující jejich polohu v terénu (faktor charakterizující možnost rozptylu lokálně emitovaných látek). Rozlišují se: obce ve vrcholové poloze (tj. na kopci s velmi dobrým provětráváním lokality); obce položené v rovinatém terénu; obce ležící v údolní poloze (údolí řeky, uzavřené miskovité údolí ). Atributy rozdělují obce do třech kategorií, a to na obce nacházející se ve vrcholové poloze (na kopci), v údolí nebo v rovinatém terénu. Přitom právě poslední atribut zanáší do výsledků určitou nejistotu, protože obec se může nacházet na rovině na kopci, stejně jako na rovině pod kopcem. K rozdělení obcí lze využít digitální model terénu hodnocené oblasti, na který se aplikuje analýza zakřivení terénu. Ta spočívá ve vytvoření nové rastrové vrstvy, kde každé buňce (pixelu) rastrového obrazu se přiřadí hodnota zakřivení (konvexní nebo konkávní) na základě pixelů/buněk, které byly v jejím okolí. Hodnota zakřivení se počítá pro každou z buněk (okolo které se nachází dalších blízkých 3 x 3 buněk) podle následujícího vztahu (Zeverbergen, 1987): Z = Ax 2 y 2 + Bx 2 y + Cxy + Dx 2 + Ey 2 + Fxy + Gx + Hy + 1 [1] kde A až I se určí podle následujících vztahů: A = (Z1+Z3+Z7+Z9) 4 (Z2+Z4+Z6+Z8) +Z5 2 L 4 [2] B = (Z1+Z3 Z7 Z9) (Z2 Z8) 4 2 l 3 [3] C ( Z1+Z3 Z7+Z9) + Z4 Z6 4 2 (Z4+Z6) Z5 2 (Z2+Z8) Z5 2 [6] L 2 [4] D = [5] E = L 3 L 2 F = ( Z1+Z3+Z7 Z9) 4L 2 [7] G = ( Z4+Z6) [8] H = (Z2 Z8) [9] I = Z5[10] 2L 2L 39

kde Z1 - Z9 a L představují hodnoty v buňkách podle následujícího obrázku: Obr.: Schéma výpočtu zakřivení terénu Výsledkem je ohodnocený rastr zakřivení terénu. Hodnoty v jednotlivých buňkách dosahují hodnot od -0,1 do 0,1. Na takto ohodnocený rastr se aplikací zonální statistiky spočte průměrná hodnota pixelů spadajících do polygonu vyjadřujícího plochu obce. Výsledkem bude opět rastrový obraz zachytávající průměrnou hodnotu zakřivení terénu v každé z obcí. Obce s průměrnou zápornou hodnotou jsou pod kopcem a obce s kladnou průměrnou hodnotou na kopci. Odlišení obcí, které se nacházely v rovině, vycházelo z celkových průměrných hodnot pro jednotlivé obce. Výsledné rozsahy hodnot určených pro zařazení příslušné obce do zvolené kategorie byly následující: -0,1 až 0,01 - obce položené v údolí -0,01 až +0,01 - obce položené v rovině; +0,01 až +0,1 - obce ve vrcholové poloze (na kopci) d) Rozdělení obcí podle vazby na existenci vyjmenovaného zdroje (REZZO I a REZZO II) v blízkém okolí. Vychází se z dat/souřadnic jednotlivých vyjmenovaných zdrojů, kdy tyto body jsou převedeny do formátu bodové vrstvy, z které byly dále transformovány do souřadnicového systému S-JTSK. Body REZZO byly následně překryty vektorovou polygonovou vrstvou obcí a aplikací výběru geoprvku na základě jeho polohy byly vybrány obce, ve kterých se nachází zdroj kategorie REZZO I resp. REZZO II. obce s vlivem zdroje REZZO I obce s vlivem REZZO II obce bez vlivu zdrojů REZZO I a REZZO II Vždy je nutno vzít v úvahu ještě další, doplňující kritéria, mezi které patří: vazba na průmyslové zóny (například: přímo v sídle, v jeho blízkosti do 5 km, vzdálenější); vzdálenost od větších sídel (> 10 000 obyvatel); vzhledem častému dojíždění obyvatel do většího sídla za prací z blízkých malých sídel a s tím spojeným odlišným životním stylem, lze doporučit rozdělení na malá sídla do 20 km od velkého sídla a na malá sídla vzdálená více než 20 km. (Tímto způsobem budou z hodnocení vyloučeny např. satelity); převažující druh používaného paliva (síťově vázané, tuhé, fosilní, ostatní) Po optimalizaci výběrových kritérií výsledná kombinace zvolených atributů rozděluje obce do 32 skupin. 40

B. Deskripce aktuální zátěže typových lokalit v hodnocené oblasti Cílem je maximální možné pokrytí (deskripce) malých sídel klasifikovatelných na základě shody vybraných atributů: vytápění, provětrávání, poloha, vliv dopravy, vzdálenost od velkého města a vliv zdroje REZZO. Je tedy nutno vybrat místa pro měření se shodnými atributy lokalit pro imisní měření. Předem je nutno vyloučit ze zpracování specifické lokality (průmyslový/energetický zdroj, průmyslová zóna, sídla pod 100 obyvatel a sídla větší než 5 000 obyvatel). Ostatní sídla pak výše uvedená klasifikace malých sídel (obcí) tedy rozlišuje na 32 skupin typových oblastí. V dalším kroku je proto nutné vyhodnotit váhu definovaných typů, respektive jejich reprezentativnost v rámci hodnocené oblasti. Typové lokality s nejvyšší četností by měly být, při zachování ekonomických kritérií, měly být přeměřeny a popsány z hlediska úrovně lokální zátěže. Počet a podíl reálně měřených obcí (typových zón) by měl respektovat váhu zastoupení obcí v jednotlivých kategoriích vzniklých aplikací výše uvedených kritérií. V optimálním případě by se nemělo jednat o více jak 5 až deset většinových typů lokalit/malých sídel, za úspěch lze považovat, pokud jsme schopni takto popsat zátěž cca 50 % obyvatel žijících v malých sídlech. 1. Výběr konkrétních měřicích míst, výběr vzorkovacího místa Pokud jsou již v rámci aplikace výběrových kritérií vybrány lokality k měření je zapotřebí provést průzkum vybraných lokalit. Jedná se o zásadní etapu přípravy měření, kdy lze přímo na místě poznat všechny faktory, které mohou ovlivňovat kvalitu ovzduší (poloha a rozsah zájmové oblasti, orografické faktory, rozložení, počet a struktura potenciálních zdrojů emisí, stínící prvky rozložení budov a zeleně, a to i vzhledem k sezónním změnám) a odhadnout existující prostorové vazby. V této fázi je zapotřebí jednoznačně určit zájmovou lokalitu; v optimálním případě formou polygonu s jednotlivými vrcholy určenými zeměpisnými souřadnicemi. Výsledkem pak musí být detailní popis lokality a všech faktorů potenciálně i fakticky schopných ovlivnit kvalitu ovzduší (např. formou karty měřicího místa viz deskripce měřených lokalit v příloze č. 1). Samozřejmostí by již v současnosti měla být fotodokumentace a identifikace zeměpisnými souřadnicemi systémem GPS. 2. Vzorkování, strategie/plán vzorkování Podle přílohy č. 1. K vyhlášce č. 330/2012 Sb. (Cíle pro kvalitu údajů získaných posuzováním úrovně znečištění) platí pro orientační měření, že: SO 2, NO, NO X, CO benzen částice PM 10, PM 2,5, olovo Ozón související NO a NO 2 BaP As, Cd, Ni PAH 1, plynná rtuť Nejistota 25 % 30 % 50 % 30 % 50 % 40 % 50 % minimální sběr údajů minimální časové pokrytí Poznámky: 90 % 90 % 90 % 90 % 90 % 90 % 90 % 14 % 2 14 % 2 2 > 10 % během 14 % letního období 14 % 14 % 33 % 1. Polycyklické aromatické uhlovodíky kromě benzo[a]pyrenu (BaP) 2. Jedno namátkové měření v týdnu rovnoměrně rozložené během celého roku nebo v 8 týdnech rovnoměrně rozložených během roku. Z uvedené tabulky je zřejmé, že měření v jednom každém místě musí trvat nejméně 8 týdnů, nad formulací rovnoměrně rozložené měření v průběhu roku ale již lze diskutovat může jí ovlivnit mnoho faktorů. V úvahu přichází možnost měřit každý celý sedmý týden nebo měřením representativně pokrýt alespoň oba základní typy sezón, tj. topnou (listopad až únor včetně) a netopnou (květen až srpen včetně) sezónu. Přechodná období (březen až duben a září až říjen), která mají rovněž svou, danou režimem zdrojů znečištění ovzduší, nezaměnitelnou specifiku, lze pro účely orientačního vzorkování pravděpodobně zanedbat. 41

1. V prvém případě měření každý sedmý týden (logisticky velmi náročném) - lze měřicí systémy vždy po proměřeném týdnu přesunovat na další vybrané místo/místa. Počet možných měřicích míst se pak odvíjí od počtu použitelných kompletních zařízení pro odběr a analýzu vzorku. 2. V druhém případě lze měřicí kampaně omezit pouze na výše uvedené intervaly (listopad až únor a květen až srpen), když v každé zdrojově charakteristické sezóně budou na každém měřicím místě proměřeny právě a jenom 4 týdny. 3. Variantně, vždy v relaci k hypotézám a cílům řešeného projektu, lze zvážit ještě třetí možnost -měřit v každé sezóně jenom určité typy lokalit. Tj. v topné sezóně pouze typy osídlení (malá sídla) s majoritním významem a dopadem lokálních topenišť na tuhá paliva (fosilní paliva a dříví/biomasa). V průběhu netopné sezóny se pak lze soustředit pouze na liniovým zdrojem/zdroji významně zatížené lokality. Výhodou v prvním případě je přímá vazba na možnost zpracovat odhad ročních středních hodnot (vyhovuje požadavkům aktuálně platné Vyhlášky č. 330/2012 Sb.) sledovaných ukazatelů kvality ovzduší. Odhad střední roční hodnoty ale umožňuje, byť v omezené míře a s vyšší nejistotou rozptylem hodnot, i strategie měření postavená jen na representativním proměření obou základních typů sezón. Třetí varianta rozšiřuje možnosti vyhodnocení účinků obou základních typů zdrojů (lokální topeniště a liniové zdroje), respektive zpřesňuje výsledný odhad jejich dopadů na kvalitu ovzduší. Nevýhodou zde je, že neumožňuje zpracování naměřených hodnot ve tvaru ročních středních hodnot, a to i když využijeme data z regionálních pozaďových stanic. Poznámka: Na základě výše uvedeného přístupu vycházející z požadavku minimálního časového pokrytí neumožňuje vyhodnocení jiných než středních ročních koncentrací, překročení ostatních typů limitů tj. 8hodinových klouzavých, 24hodinových nebo hodinových lze sice hodnotit z hlediska jejich výskytu v době měření (pravděpodobnost záchytu takové epizody není nulová), ale již ne v relaci k stanovené maximální povolené četnosti jejich překročení v průběhu kalendářního roku či delšího období. V této souvislosti je ještě nutno podotknout, že v případě malých sídel (typů osídlení) s majoritním významem lokálních topenišť budou hodnoty v netopném období velmi blízké koncentracím měřeným na stanicích významu regionálního pozadí a v případě lokalit s majoritním významem liniových zdrojů jej bude možno lépe kvantifikovat, a to i v relaci k intenzitě dopravy a k složení dopravního proudu. Výběr konkrétního měřicího místa v dané lokalitě je proto nutno vždy věnovat zásadní pozornost a je potřeba striktně zvážit výhody či nevýhody možných přístupů k řešení například zda je cílem místo reprezentativní pro celou obec a/nebo pro její specifickou část. Konkrétní měřicí místo ve vytipované lokalitě nemusí být representativní pro celé sídlo, ve kterém je umístěno. Jeho vypovídací schopnost může být omezena pouze na určitou specifickou část sídla, a to například i v rámci mikroměřítka (řád sta metrů), jenom na určitý typ zástavby, zastoupení zdrojů nebo toto omezení vyplývá z reálných možností provětrávání hodnocené lokality. Takovou stratifikaci respektive výskyt takových typů osídlení lze očekávat: u větších malých sídel tj. nad 1 000 obyvatel, kde již nemusí být dodrženo tradiční historické uspořádání (tj. centrem je náves u kostela s křížením komunikací [a s hospodou] a obytné či hospodářské budovy umístěné podél komunikací, až zahuštěné kolem středu obce); u takových, které vznikly sloučením menších celků, které si mohou stále zachovávat svoji svébytnost; tam, kde to vyplývá z rozložení sídla v členitějším terénu; když je sídlo rozdělené větším říčním tokem nebo komunikací (železnice ) nebo položené u větší vodní plochy; v souvislosti s rozvojem nové zástavby typu satelitů v okolí původních středisek. 42

3. Vyhodnocení odhad zátěže V prvé úrovni je nutno provést odhad středních ročních hodnot v měřených typových lokalitách malých sídel. V druhém kroku je nutno tyto odhady úrovní zátěže ovzduší přiřadit dříve definovaným typovým lokalitám. Výstupem pak může být jak hodnocení plochy, počtu obcí v relaci ke stanoveným imisním limitům a/nebo ve spojení se znalostí úrovně regionálního pozadí ke kvantifikaci vlivu hodnocených zdrojů, tak, při využití demografických údajů vyhodnocení dopadů na zdraví obyvatel hodnocení zdravotních rizik (Health Risk Assessment - HRA/Health Impact Assessment- HIA). 43

12. Přehled použité literatury 1. Národní program snižování emisí - NV č. 372/2007 Sb., ze dne 19. prosince 2007 o národním programu snižování emisí ze stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů (http://www.mzp.cz/c1257458002f0dc7/cz/narodni_program_snizovani_emisi/$file/ooo-npse_cr- 20120117.pdf) (listopad 2012) 2. Air Quality Guidelines for Europe 2th edition, WHO Regional Office for Europe, WHO Regional Publications, European Series, No. 91, WHO 2000 3. Bower J., Hänninen O., Kotlík B., Mücke H. Q., Özkaynak H., Tarkowski S., Krzyzanowski M.: Monitoring Ambient Air Quality for Health Impact Assessment, WHO Regional Publications, European Series, No. 85 1998 4. Brejcha J.: Vyhodnocení výsledků měření znečištění ovzduší podél budoucí trasy dálnice D5 0510 Ejpovice Sulkov, Závěrečná zpráva, VÚHU, 1999 5. ČSN 01 5110: Vzorkování materiálů, základní ustanovení 6. Domasová M., Kožnarová J., Braniš M.: Znečištění ovzduší z lokálních zdrojů případová studie měření koncentrace PM10 v malé obci během zimních období 1997/98 a 1998/99, Ochrana ovzduší (4-5), 2000, ISSN:1211-0337 7. Sledování koncentrace aerosolu (PM10 a Black Smoke ) v malé obci na Liberecku vliv lokálního topení na kvalitu ovzduší, Andělová L., Braniš M., Ochrana ovzduší, 2009, číslo 1, ISSN 1211-0337 8. Kotlík B., Kazmarová H., Kvasničková S., Keder J.: Kvalita ovzduší na českých vesnicích stav v roce 2003 (malá sídla), Ochrana ovzduší, 2005, číslo 1 (17), pp 26 až 30, ISSN 1211-0337 9. Kotlík B., Kazmarová H., Morávek J., Keder J.: Kvalita ovzduší na českých vesnicích příčiny a zamyšlení nad možnými způsoby nápravy, Ochrana ovzduší, 2006, číslo 4 (18), pp 5 až 9, ISSN 1211-0337 10. Kotlík, B., Vývoj metodiky pro určení zátěže malých sídel, disertační práce, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Fakulta technologie ochrany prostředí, Ústav plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší, 2008 11. Subsystém I. Zdravotní důsledky a rizika znečištění ovzduší, Odborná zpráva za rok 2011 (http://www.szu.cz/uploads/documents/chzp/odborne_zpravy/oz_11/ovzdusi_2011.pdf) (listopad 2012) 12. Soubor metodických předpisů pro měření kvality ovzduší, ČHMÚ, 1997 13. Referenční metody pro venkovní ovzduší: 13.1. ČSN EN 14212:2005: Stanovení koncentrace oxidu siřičitého (SO 2 ) 13.2. ISO 12884:2000: Odběr vzorků a stanovení koncentrace polyaromatických uhlovodíků 13.3. EN 14902:2005: Odběr vzorků a stanovení koncentrace olova, arsenu kadmia, niklu 14. Soubor metodických předpisů pro měření základních znečišťujících látek ve venkovním ovzduší, ČHMÚ, Praha 1997 Metodický předpis č. 2, Stanovení SO 2 (ekvivalentní metoda) podle Westa-Gaeke Metodický předpis č. 5, Stanovení NO X (ekvivalentní metoda) podle Saltzmanna Metodický předpis č. 11, Gravimetrické stanovení TSP (referenční metoda) Metodický předpis č. 12, Stanovení Pb (referenční metoda) Metodický předpis č. 13, Stanovení Cd (referenční metoda) 15. Směrnice Rady 96/62/ES ze dne 27. září 1996 o posuzování a řízení kvality vnějšího ovzduší (v roce 2008 nahrazena směrnicí 50/2008/ES) 15.1. Směrnice Rady 1999/30/ES ze dne 22. dubna 1999 o mezních hodnotách pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a oxidy dusíku, částice a olovo ve vnějším ovzduší (v roce 2008 nahrazena směrnicí 50/2008/ES) 15.2. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/69/ES ze dne 16. listopadu 2000 o mezních hodnotách pro benzen a oxid uhelnatý v ovzduší (v roce 2008 nahrazena směrnicí 50/2008/ES) 15.3. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/3/ES ze dne 12. února 2002 o ozonu ve vnějším ovzduší (v roce 2008 nahrazena směrnicí 50/2008/ES) 15.4. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/107/ES ze dne 15. prosince 2004 o obsahu arsenu, kadmia, rtuti, niklu a polycyklických aromatických uhlovodíků ve vnějším ovzduší 16. (Rámcová) Směrnice Rady 50/2008/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu 17. Nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (toto nařízení bylo zcela nahrazeno nařízením vlády č. 597/2006 Sb., o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší) 18. Nařízení vlády č. 597/2006 Sb. o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší, MŽP, 2006 (v roce 2012 nahrazeno zákonem č. 201/2012 Sb.) 44

19. Zákon č. 472/2005 Sb., o ochraně ovzduší, MŽP 2005 (nahrazen zákonem č. 201/2012 Sb.) 20. Zákon č. 201/2012 Sb. Zákon ze dne 2. května 2012 o ochraně ovzduší 21. Vyhláška MŽP č. 330/2012 Sb. z 8. 10. 2012 o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích 22. http://www.rsd.cz/sdb_intranet/sdb/download/prehledy_2012_1_vy.pdf (listopad 2012) 23. http://nasevysocina.webzdarma.cz/vysocina-obecne.html (listopad 2012) 24. http://www.rsd.cz/mapy/soubor-map---kraje (listopad 2012) 25. http://www.ecpm.cz/cz/cpm-marketplace/detail-investicni-prilezitosti/188-kraj-vysocina-prumyslove-zony-krajvysocina (listopad 2012) 26. Cenia, dostupné také z: http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1711 (listopad 2012) 27. ČSÚ -2012, http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/publ/1301-12-r_2012 (listopad 2012) 28. Moore, I. D., R. B. Grayson, and A. R. Landson. 1991. Digital Terrain Modelling: A Review of Hydrological, Geomorphological, and Biological Applications. Hydrological Processes 5: 3 30. 29. Zeverbergen, L. W., and C. R. Thorne. 1987. Quantitative Analysis of Land Surface Topography. Earth Surface Processes and Landforms 12: 47&56. 45

13. Seznam publikací, které předcházely metodice a byly publikovány (pokud existují), případně výstupy z určité znalosti, jestliže se jedná o originální práci 1. Kotlík B., Kazmarová H., Kvasničková S., Keder J.: Kvalita ovzduší na českých vesnicích stav v roce 2003 (malá sídla), Ochrana ovzduší, 2005, číslo 1 (17), pp 26 až 30, ISSN 1211-0337 2. Kotlík B., Kazmarová H., Morávek J., Keder J.: Kvalita ovzduší na českých vesnicích příčiny a zamyšlení nad možnými způsoby nápravy, Ochrana ovzduší, 2006, číslo 4 (18), pp 5 až 9, ISSN 1211-0337 3. Kotlík, B., Vývoj metodiky pro určení zátěže malých sídel, disertační práce, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Fakulta technologie ochrany prostředí, Ústav plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší, 2008 46

14. Dedikace ( 8, odst. 2, zákona č.130/2002 Sb.), uvést odkaz na příslušný projekt VaV, výzkumný záměr, dotační program Metodika Hodnocení kvality ovzduší v malých sídlech podle kategorií vznikla za podpory projektu TAČR TA 02021267 Kvantifikace znečištění ovzduší a z něj vyplývajících zdravotních rizik v malých sídlech České Republiky a systém řešení. 47

15. Jména oponentů RNDr. Ing. Jaroslav Rožnovský, CSc. prof. RNDr. Pavel Prošek, CSc. 48

16. Kontakty na autory metodiky Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě Partyzánské náměstí 7 702 00 Ostrava Moravská Ostrava Ing. Lucie Hellebrandová Státní zdravotní ústav Praha NRL pro venkovní ovzduší RNDr. Bohumil Kotlík, Ph.D. E-expert, spol. s r.o. Ing. Vladimír Lollek 49