Cibulnaté a hlíznaté rostliny Přehled druhů 1: Alismatales, Liliales

Cibulnaté a hlíznaté rostliny Přehled druhů 1: Alismatales, Liliales

Přehled cibulnatých a hlíznatých rostlin Zpracováno podle: Petrová E. (2005): Pěstujeme okrasné cibuloviny. Brázda, s.r.o., Praha. Mičulka B. (2001): Pěstujeme lilie,- Brázda, s.r.o., Praha. a dalších zdrojů uvedených v první přednášce a úvodu cibulovin

Fylogenetický botanický systém* Angiospermae APG IV PREZENTACE JN

Vývojová větev jednoděložných rostlin monofyletická skupina zahrnující cca 22 % kvetoucích rostlin apomorfie jednoděložných plastidy sítkovic s proteinovými klínovitými inkluzemi (nejasného významu)* ataktostélé souběžná a rovnoběžná žilnatina listů semena s jednou dělohou PREZENTACE JN

Řád Alismatales byliny často vodní nebo bahenní tracheje pouze v kořenech nebo chybí listy střídavé, žilnatina většinou souběžná 14 čeledí* PREZENTACE JN

Řád Alismatales Čeleď Araceae (áronovité) zahrnující i bývalou čeleď Lemnaceae (okřehkovité) liány, byliny (i vodní) listy řapíkaté řapíky s pochvami, jednoduché, střídavé se síťovitou (zpeřenou nebo dlanitou) žilnatinou květy v květenstvích palice s toulcem v buňkách jsou krystaly šťavelanu vápenatého při požití mohou způsobit otoky až udušení (Dieffenbachia) rozšíření: převážně v tropech, zasahují až do mírného pásu, 104/3300, ČR 5/9 Pro venkovní pěstování se hodí Arum (áron), úžovník (Sauromatum), Dracunculus, Arisaema PREZENTACE JN

JN Arum cylindraceum (áron východní) jedovatý, roste vzácně v teplomilných listnatých hájích a lužních lesích na Moravě

Araceae (áronovité) Arum (áron) Ninjatacoshell (CC BY-SA 3.0) Rozšíření: mírný a Subtropický pás Evropy, subtropy Asi po čínu, S Afrika Popis: Jedovaté rostliny s podzemní oddenkovou nebo bazální hlízou (uložení hlízy je taxonomický znak), okrasné jsou listy (někdy skvrnité), květenství je palice obalená toulcem (často zelené barvy) a na podzim vytváří nápadné červené bobule Pěstování: humózní vlhká půda, stín, nebo polostín Jihoevropské duhy vyžadují chránění před mrazem, nebo pěstování v nádobách v zimě ve skleníku Množení: hlízkami, nebo semeny (brzo ztrácí klíčivost) Stanoviště: Vhodné na vlhká zastíněná místa, ne na dětská hřiště! Druhy: u nás původní A. maculatum a A. cylindraceum Dále se pěstují např. jihoevropské A. creticum, A. italicum nebo maloasijské A. orientale The British flora medica (1838)

Jamain (CC BY-NC-ND 2.0) Arum italicum 'Pictum' https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f3/arum_italicum_leaves_j1.jpg/ 800px-Arum_italicum_leaves_J1.jpg

JN Arisaema jacquemontii JN

Araceae (áronovité) Arisaema ( kobří lilie) Rozšíření: centrum rozšíření Čína, Japonsko Popis: hlíznaté trvalky s kápovitým toulcem, který obklopuje štíhlou palici, na podzim červené plody, rostlina je za syrova jedovatá Pěstování: Vyžadují humózní půdu, Množení: semeny, hlízami Stanoviště: slunce nebo polostín Druhy: asi 180 horský (2400-4000 m n. m.) středo a V Asijský A. jacquemontii (se zeleným bíle proužkovaným toulcem) východo S Americký Arisaema triphyllum s trojčetným i listy Ninjatacoshell (CC BY-SA 3.0) JN

Sbírkově pěstované Araceae Sbírkově se pěstují nejrůznější přírodní variety áronů (Arum), Arisaema i dalších podobných druhů z čeledi Araceae http://www.telosrarebulbs.c om/arums.html

Řád Liliales druhově bohatý řád (10 čeledí) se zástupci s osemením bez fytomelanů PREZENTACE JN

Řád Liliales Čeleď Colchicaceae (ocúnovité) vytrvalé byliny s podzemními hlízami (obalenými pochvami odumřelých listů) rozšíření: temperate to tropical, but not in South America, 15/245, ČR 1/1 JN PREZENTACE JN

Colchicaceae (ocúnovité) Bulbocodium (ocúnovec)** někdy řazen do rodu Colchicum Popis: ocúnu podobná jedovatá rostlina až s 8 cm širokými světle fialovými květy Původ: Pyreneje a Alpy Pěstování: vyžaduje dostatek humusu v půdě a přiměřené vlhko, nejlépe slunné stanoviště Stanoviště: vhodný do skalek, na okraje trávníků Bulbocodium bernum v Pyrenejích https://c1.staticflickr.com/5/4025/4577938893_e5c2a672a1.jpg

Colchicaceae (ocúnovité) Merendera** Popis: drobná poměrně vzácná rostlina připomínající ocún Původ: Mediterán a JZ a Střední Asie Stanoviště: Vhodná do skalek, vyžaduje propustné humózní půdy a polostín Merendera pyrenaica flowering in the French Pyrenees http://www.sciencephoto.com/image/412481/large/c0102585-merendera_pyrenaica-spl.jpg

JN Colchicum autumnale Lednicko-Valtický areál

Colchicaceae (ocúnovité) Colchicum (ocún) Původ: hlavně ze Středozemí, S Afriky a Střední Asie až Indie http://wfo.kew.org/taxon/urn:kew.org:wcs:taxon:302745 Druhy: asi 65 druhů Popis: jedovatá rostlina obsahující kolchicin, podzemní hlízy, květy nasedají téměř na hlízy, stonky zkrácené, květy 3 četné, některé květy vykvétají na jaře (C. hungaricum, jiné na podzim, kdy nemají listy (C. autumnale) Pěstování: těžší půdy s dostatkem vláhy Na slunci nebo v polostínu Vysoké druhy mají větší nároky na živiny (přihnojujeme kompostem) Množení: hlízkami, vegetaci ukončují začátkem léta, kdy je možné je přesazovat, sklízet vysazovat je nutno alespoň 14 dní před květem (začátkem srpna) Použití: do přírodních partií zahrad a parků, na vlhké louky, do podrostu řídkých lesíků Druhy: asi 65 druhů

JN Colchicum autumnale Kvetoucí rostliny v září

Colchicaceae (ocúnovité) Colchicum (ocún) Druhy: Colchicum autumnale (ocún jesenní) je naším původním druhem, na jaře vyrůstají podlouhlé listy v přízemní růžici, na podzim rostlina vykvétá bledě fialovými květy, masité tobolky dozrávají v dalším roce na jaře Sběratelsky ceněné jsou pravděpodobně přírodní bělokvěté formy Album a plnokvěté Alboplenum, nebo tmavokarmínové Atropurpureum, často jsou náchylnější na přesazení než pěstované kultivary hybridních druhů Hybridogenní C. agrippinum a jihoevropský C. bivonae patří k drobnějším druhům, které lze vysazovat i na záhonech s trvalkami nebo do blízkosti skalek Vzrůstné JZ Asijské druhy C. bizantinum, C. cilicicum, nebo C. speciosum je lépe sázet na větší prostranství Nejrůznější sbírkové ocúny se dají sehnat např. zde: http://www.litbulbgarden.com/catalogue2.php

Řád Liliales Čeleď Liliaceae (liliovité) geofyty listy v přízemní růžici nebo na listnatých lodyhách žilnatina listu rovnoběžná květy oboupohlavné, cyklické, trimerické, pentacyklické květní obaly nápadné ve dvou kruzích, nerozlišené tyčinky ve 2 kruzích, gyneceum cenokarpní, svrchní ze 3 plodolistů distribution: N. temperate, esp. E. Asia and North America, 15/610, ČR 5/12 JN PREZENTACE JN

Liliaceae (liliovité) Řád Liliales Čeleď Liliaceae (liliovité) Zahradnicky významné druhy: Lilium, Brodiaea, Calochortus, Cardiocrinum, Erythronium, Fritillaria, Gagea, Notholirion, Tulipa

JN Lilium

Liliaceae (liliovité) Lilium (lilie) Popis: rostliny s olistěnou lodyhou, listy kopinaté, dekorativní velkými trojčetnými květy, uspořádané jednotlivě nebo častěji v řídkých květenstvích (s listům podobnými listeny), plodem je trojpouzdrá tobolka. Cibule složené ze šupin, bez kožovité slupky, některé lilie tvoří pacibulky na lodyhách nebo v květenství jiné stonkové cibulky těsně pod zemí u mladých nekvetoucích lilií často nevyrůstá stonek přímo nahoru z cibule, ale roste v půdě do určité vzdálenosti od cibule a tam teprve vytvoří lodyhu (z dospělých rostlin je tento jev častý např. u lilie nepálské) jednotlivé skupiny lilií se liší dobou zakládání nového stonkového pupenu a podle toho kvetou druhým nebo třetím rokem po vytvoření pupenu kořeny mají lilie na kořenech (většinou vytrvávají 2 roky) a na stoncích ty vyrůstají každý rok nové https://lilipedia.wikispaces.com/file/view/bauplan.jpg/142886139/271x588/bauplan.jpg

Lilium carniolicum ** Endemit JV Alp; světliny v horských lesích, sutí vyplněné rokle JN

Liliaceae (liliovité) Lilium (lilie) Původ: hlavně mírný pás Eurasie a S Ameriky Pěstování: nové lilie sázet na místo, kde jsme je dlouho dobu nepěstovali (4-5 let) GFDL (CC BY-SA 3.0) Půda provzdušněná, propustná, nezamokřená, humózní, hlubší, neutrální až mírně kyselá (x L. bulbiferum, a některé další odrůdy) Výsadba/přesazování (po 2-3 letek, krom dlouhověkých odrůd): podzim (hned po odumření lodyhy, ne až za mrazů), cibule neskladujeme dlouho a vždy ve vlhké rašelině, nebo alespoň sáčku s vlhkými pilinami sázíme do hloubky 5-10 cm substrátu nad cibulí, vhodné je mulčování půda zůstane chladnější K vysokým liliím dáme opěrné hůlky v době růstu: květen až červen dostatečná závlaha Dormance cibulí (i pacibulek) během vegetace se hromadí látky inhibující růst, takže ani když poté cibuli dáme do příznivé teploty pro růst nevyraší (pouze zakoření) dormanci lze zrušit nízkými teplotami pod 10 C, asijské lilie pod 5 C 6-8 týdnů, (u tropických druhů teplotami pod 21 C) Stanoviště: úzkolisté lilie světlejší a teplejší místo, než širokolisté polostín, na jaře spíše nižší teploty

JN Lilium okus broukem chřestovníček liliový

Liliaceae (liliovité) Lilium (lilie) Množení: semeny botanické druhy, křížení; (semena jsou klíčivá už když tobolky začnou měknout, semena ztrácí klíčivost za rok, nutné speciální skladování (- 18 C klíčivá semena po 35 letech) semena některých druhů klíčí nadzemně některých pod zemí pak je nutné cibulky dopěstovat vegetativně dělení cibule pomalé, u některých druhů vůbec stonkové cibulky a pacibulky šupinování používá se i ve velkopěstírnách (září-říjen, lze kdykoli) odebereme část šupin, skladujeme přes zimu a na jaře naskládáme na propustný substrát (rašelina, písek, perlit) na šupině se tvoří 1-5 cibulek tkáňové kultury Použití: středně vysoká trvalka, záhonové výsadby, vhodná do nádob, rostlina k řezu Druhy: asi 100 druhů

Propagating Lily Bulbs By 'Scaling' - Horticultural Tips - Nottingham Trent University https://www.youtube.com/watch?v=-b7oz9pwca8

Liliaceae (liliovité) Botanické lilie Les Liliacées (1802 1816) Nároky na pěstování podle stanoviště výskytu většinou náročnější na pěstování než hybridy Lilium candidum

Nicholas Turland (CC BY-NC-ND 2.0) Lilium candidum (lilie bělostná) V Středozemí, kamenité svahy https://c1.staticflickr.com/4/3162/2638200354_6c86baefbb_b.jpg

JN JN Lilium martagon (lilie zlatohlavá) Evropa po jižní Skandinávii, Asie za Ural; roste i u nás v listnatých a smíšených lesích častěji na bazických podkladech. Nápadná je hroznem velkých nachově červených skvrnitých květů

JN JN Lilium bulbiferum (lilie cibulkatá) Střední a J Evropa, lesní louky a lemy v podhůřích a nižších horách, odolná lilie, pěstovaná ve venkovských zahrádkách

Epibase (GNU FDL 1.2) Lilium regae (lilie královská) JV Čína, odolný mrazuvzdorný druh snášící různé substráty, s vonnými (hlavně večer) květy

Нацку (CC BY-SA 3.0) Lilium dauricum (lilie dahurská) roste na okrajích lesů od Uralu přes celou Sibiř až k východnímu pobřeží Asie. Je to jediná lilie, která překračuje polární kruh a i v krátkém arktickém létě je schopna vykvést a přinést semena

Lilium pardalinum (lilie pardálová) Oregon, Kalifornie; chaparal Stan Shebs (GNU FDL 1.2)

Liliaceae (liliovité) Pěstované lilie I Asijské hybridy: první kříženci L.bulbiferum a L. maculatum, postupně křížení s dalšími druhy sekce Sinomartagon hybridní asiatky II Margagon-hybridy: euroasiatky vznikly křížením L. martagon a L. hansonii a L. tsingtauense (Eurasijské, Martagonské a Zlatohlavé hybridy) III Candidum-hybridy (Evropské a bělostné hybridy) IV Americké hybridy: V Longiflorum hybridy: dlouhokvěté hybridy VI Trubkovité a orleánské hybridy (Čínské, čínské trubkovité, Trubkovité, Aureliany), číňanky vznikly křížením L. sargentiae x L. henryi VII Orientální hybridy VIII ostatní hybridi, např. mezisekční hybridi IX botanické druhy

Liliaceae (liliovité) Pěstované lilie Pro začátečníky jsou vhodné asiatky, snadno se pěstují i číňanky a eurasiatky odrůd mnoho, sortiment se každoročně mění JN

JN Lilie SARTRE ORIENTÁLNÍ HYBRIDY

Bill Bouton (CC BY-SA 2.0) Butterfly Mariposa Lily, Calochortus venustus http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a3/calochortus_venustus_- _Flickr_018.jpg

Liliaceae (liliovité) Calochortus (pěknosemenec) mormonské tulipány je trvalka, pocházející z teplých oblastí S Ameriky, má vejčitou cibuli, 2-3 trávovité listy a stvol s 1 nebo více květy, 3 vnější okvětní lístky jsou nápadně menší než 3 vnitřní, kvete v červnu a červenci Cibule některých druhů jsou jedlé (indiánská zelenina C. elegans, C. luteus) Rostliny jsou dosti teplomilné, vyžadují zimní ochranu před mrazem i vlhkem, nebo je možné je na zimu sklízet a vysazovat až na jaře, vyžaduje chráněné stanoviště s propustnou půdou na plném slunci Nižší druhy (Calochortus uniflorus) lze použít do skalek, nebo nádob, vyšší (Calochortus venustus) se vysazují v menších skupinkách, u nás se pro své nároky na teplo pěstuje málo

Giant Himalayan lily (Cardiocrinum giganteum) http://www.sciencephoto.com/image/107713/large/c0043501-cardiocrinum_giganteum-spl.jpg http://www.sciencephoto.com/image/20826/large/b5700131-giant_himalayan_lily-spl.jpg

Liliaceae (liliovité) Cardiocrinum** je vysoká, liliím podobná rostlina původem z Číny a Japonska, má velké šupinaté cibule, ze kterých vyrůstají mohutné rostliny s růžicí přízemních srdčitých listů, květy jsou úzce trubkovité v hroznech, kvete v červenci až srpnu Po odkvětu cibule hyne, a vytváří se drobné dceřiné cibulky, které za 3 roky dorůstají v kvetoucí rostliny Pěstuje se obtížně, vyžaduje chráněné místo ve stínu až polostínu, na zimu chránění před mrazem a vlhkem v létě dostatek vláhy, silnou vrstvu humusu s obsahem listovky, nesnáší vápno, lze ji pěstovat i ve studeném skleníku Množí se dceřinými hlízkami, nebo obtížněji semeny klíčí až po 2 obdobích chladu, semenáčky kvetou za 7-10 let Hodí se jako solitéra do větších zahrad, u nás se vzácně pěstuje Cardiocrinum cordatum nebo až 3,5 m vysoké C. giganteum. Walter Hood Fitch (1817-1892)

JN Erythronium dens-canis (kandík psí zub)

http://www.srgc.org.uk/monthfeature/june2006/erythronium_may_01.jpg Liliaceae (liliovité) Erythronium (kandík) má těžiště rozšíření druhů v S Americe, v Evropě roste pouze Erythronium dens-canis (kandík psí zub) Původní stanoviště: vlhké listnaté lesy Nepravidelné cibule bez ochranné šupiny Listy většinou 2, podlouhlé až kopinaté, řapíkaté někdy skvrnité Květy jednotlivé, nebo v řídkém hroznu na dlouhých stopkách připomínající brambořík Těžko se pěstují, spíše rostliny pro specialisty skalničkáře, hodí se do hlubší půdy při okrajích skalek, mezi řídké stromy (nesnáší ale blízkost kořenů stromů a keřů) Vyžadují humózní (přidávat odleželý kompost), propustnou půdu, nejlépe polostín, těžko se přizpůsobují stanovišti zbytečně nepřesazovat! Americké druhy nejsou u nás spolehlivě mrazuvzdorné, na zimu kryt z listí Množení: dceřinými cibulkami v době kdy zasychá nadzemní část hned zasadit, nebo skladovat v rašelině (nemá ochranou šupinu a vysýchá), semeny kvete za 3-4 roky Edward Donovan (1768-1837)

Walter Siegmund (CC BY-SA 2.0) Erythronium revolutum https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e9/erythronium_revolutum_1789.jpg

Liliaceae (liliovité) Erythronium (kandík) Erythronium dens-canis (kandík psí zub) je ohroženým druhem dnes u nás rostoucím už jen v Posázaví, občas je vysazován, název podle tvaru bílé cibule Skalničkáři pěstují ve svých sbírkách například endemický kavkazský druh Erythronium causacisum, s krémově bílými květy. Přehled některých sbírkových kandíku je např. zde: http://www.augisbulbs.com/catalog.php?c=45 Pěstování v zahradách lépe snášejí některé kultivary například kultivar White Beauty od Severoamerického druhu Erythronium revolutum, nebo jeho hybridy například s Kalifornským Erythronium tuolumnese, oblíbený je např. kultivar Pagoda

Erythronium revolutum 'Pink Beauty', and Erythronium 'Pagoda http://www.sciencephoto.com/image/46302/large/b8081084-erythronium_revolutum_pink_beauty_.-spl.jpg http://www.sciencephoto.com/image/462069/large/c0132989-erythronium_pagoda_-spl.jpg

Liliaceae (liliovité) Fritillaria (řebčík) Rozšíření: severní polokouli s těžištěm výskytu u Středozemního moře Stanoviště: hodně druhů je horských, vyskytují se do nadmořských výšek 5000 m i v místech kde 6 měsíců v roce leží sníh, některé druhy jsou značně přizpůsobivé. Řebčíky (Fritillaria meleagris a F. imperialis) se pěstovaly už v antických zahradách, ve střední Evropě se v zahradách rozšířily hlavně v 16.-17. století. Nalagtus (CC BY-SA 4.0) https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/16/fritillaria_distribution_map.png/800px-fritillaria_distribution_map.png

Liliaceae (liliovité) Fritillaria (řebčík) Popis: Cibule složené z několika dužnatých šupin, mají jen velmi tenkou obalovou šupinu, často ostře páchnou Listy kopinaté, střídavé nebo v přeslenech Květy velké zvonovité jednotlivé nebo v nepočetném hroznu, často tmavě a světle šachovnicovitě síťované s nápadnými nektáriemi na bázi okvětních lístků JN

JN Fritillaria imperialis (řebčík královský)

Liliaceae (liliovité) Fritillaria (řebčík) Pěstování: U řebčíků je těžké určit na kterém místě budou prosperovat a na kterém ne (tam kde prosperují je zbytečně nepřesazujeme vydrží na stanovišti kvést třeba 20 let), po přesazení na jiné, zdánlivě vhodnější místo třeba nekvetou vůbec. půda: humózní s dostatkem vláhy v době vegetace, vzrůstné druhy vyžadují dostatek živin, proto je přihnojujeme kompostem. Lépe se většině druhům daří na slunci, ale snášejí i polostín. Množení: dceřinými cibulemi (u F. imperialis lze k indukci tvorby cibulek použít nařezávání matečné cibule. Cibule pokud skladujeme tak v rašelině, nebo pilinách, jsou citlivé k poranění a vysychání, vysazujeme je dosti hluboko (hlavně velké cibule F. imperialis až do 20 cm hloubky. semeny některé druhy samovýsevy (ze semen kvetou asi za 4 roky)

Fritillaria pallidiflora in cultivation and Fritillaria pontica in Samos Greece in a crack in the Rocks April http://www.sciencephoto.com/image/83788/large/c0019437-fritillaria_pallidiflora-spl.jpg http://www.sciencephoto.com/image/47124/530wm/b8100422-fritillaria_pontica.-spl.jpg

Liliaceae (liliovité) Fritillaria (řebčík) Druhy: více než 100 F. imperialis (řebčík královský) císařská koruna pochází z J Turecka, Iránu a Z Afganistánu. Hodí se pro smíšené výsadby s trvalkami co nemají příliš mohutný kořenový systém, nejčastěji se pěstují oražově kvetoucí formy, ale jsou k dispozici i kultivary se žlutými květy Lutea, nebo maxima Lutea s oranžovo hnědými květy Orange Brilliant, nebo s karmínovým nádechem Rubra Maxima. Podobně je možné vysazovat východosibiřský F. pallidiflora, severozápado iránský F. raddeana nebo o něco náchylnější turecký F. persica. Drobnější druhy (např. z Balkánu a Turecka pocházející F. pontica, severoamerický F. pudica) je možné vysazovat do skalek.

Fritillaria meleagris (řebčík kostkovaný) JN

Liliaceae (liliovité) Fritillaria (řebčík) F. meleagris (řebčík kostkovaný) má v přírodě z řebčíků nejširší areál vyskytuje se od Skandinávie po Balkán. Vyžaduje vlhčí stanoviště hodí se na vlhké louky nebo okraje rybníků, v nabídce je v několika klonech různých barevných odstínů: Alba bílé květy se zelenou kresbou, Artemis nejtmavší purpurové květy se zelenou kresbou a další, purpurový s výrazně světlejší kresbou je např. kultivar Pomona. V poslední době se sortiment řebčíků značně rozšířil (hlavně díky sběrům ve Střední Asii), v nabídce jsou především původní druhy, množené vegetativně a určené pro sbírkové zahrady a specialisty: http://www.augisbulbs.com/catalog.php?c=46

JN Fritillaria meleagris (řebčík kostkovaný) Alba

JN JN Gagea (křivatec)

Liliaceae (liliovité) Gagea (křivatec) Rozšíření: celá Evropa dále až do Malé Asie Stanoviště: rostoucí na výslunných stráních, světlých vlhkých lesích a loukách Popis: drobné jarní cibuloviny, s úzkými čárkovitými přízemními listy (často jen 1-2) a nápadnými 3 četnými žlutými lesklými květy (často v okolíku), cibule buď jednotlivé bezobalné, nebo po několika ve společné obalné šupině Pěstování: nenáročné, ale nesnášejí vápník Množení: dceřinými cibulkami (neskladovat dlouho, vysychají), nebo semeny (kvetou 3. rokem) Použití: Vysazujeme je hlavně do přírodních partií zahrad trávníků, do podrostu dřevin, na okraje skalek jednotlivě jsou nenápadné, okrasu tvoří hlavně vysazena ve velkém množství

JN Gagea lutea (křivatec žlutý) roste u nás v lužních lesích a teplých hájích, na loukách podél větších toků

Notholirion bulbiferum http://www.sciencephoto.com/image/55464/large/b8260401-notholirion_bulbiferum-spl.jpg

Liliaceae (liliovité) Notholirion** liliím podobná rostlina pocházející z zejména z vysokohorských oblastí střední a východní Asie U nás se pěstuje vzácně, vyžaduje teplé stanoviště s vysokou vzdušnou vlhkostí, propustnou půdou a v zimě řádnou ochranou před mrazem u nás přežije jen v nejteplejších oblastech (lépe se pěstuje ve studeném skleníku) Množí se dceřinými cibulkami vytváří jich velký počet i u mladých cibulí, takže je složité vypěstovat květuschopné rostliny, po odkvětu cibule odumírá Možné uplatnění má jako zajímavá rostlina pěstovaná v nádobách Sir William Jackson Hooker (1785-1865)

Tulipa (tulipán)

Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) Retired electrician (CC0 1.0) Původ: pocházejí ze Střední a Západní Asie odkud se rozšířily do J Evropy Některé druhy jsou vzácnými endemity a těžko se u nás pěstují, jiné ve střední Evropě zdomácněly. Jako kulturní rostliny se do Evropy dostaly už v 16. století, kolem r. 1630 bylo v Nizozemku známo asi 150 odrůd (zvláště ceněny byly odrůdy s plamenovitou kresbou na květech dodnes některé ve sbírkové zahradě Hortus bulborum v Limmen (http://www.hortusbulborum.nl/english). Dnes nejpěstovanější cibulovina, v Nizozemí se pěstují na ploše kolem 11 000 ha. Stanoviště: v přírodě rostou často v extrémních polohách - v horách vyznačujících se krutými zimami (v Himálaji i v nadmořské výšce přes 3600 m) - na stepích s krutou zimou, krátkým jarem a horkým suchým létem. https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/d7/genus_tulipa_distribution.svg/800px-genus_tulipa_distribution.svg.png

Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) Popis: Cibule vytváří jednoleté cibule, cibule má 4-6 dužnatých šupin a vnější suchou šupinu (její kvalita je zásadní pro skladování odolnost cibulí), barva a konzistence ochranné šupiny je charakteristická pro jednotlivé druhy, nebo odrůdy Listy 3-4 z toho 2 většinou větší přízemní Květy 3 četné různých tvarů (kalichovité, vejčité uzavřené, široce rozložené, liliovité, plnokvěté ) a barev Les Liliacées (1802 1816)

Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) Pěstování: slunná stanoviště propustný substrát dostatečně zásobený živinami, neutrální až mírně kyselí, nejlépe hlinito-písčitý, a do hloubky 20-30 cm provzdušněný výsadba koncem září až říjen po odkvětu zaštipujeme květní stonek šlechtěné tulipány nenecháváme na jednom místě více než 2-3 roky (botanické vydrží na jednom místě kvést déle) Množení: dceřinými cibulemi, semeny jen při šlechtění nových odrůd (ze semen kvetoucí rostliny vyrostou za 6 let) Použití: záhonové výsadby, smíšené výsadby, skalky, nádoby, rychlení,

Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) botanické druhy většinou mohou růst dlouhou dobu na stejném místě, nejsou tak náročné na živiny, při pěstování musíme brát v potaz stanovištní nároky jednotlivých druhů. často nízké rostliny (do 20 cm), květy mají často menší, jednoduché a otevírající se jen za slunného dne vhodné do skalek, nádob

Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) Členění do skupin podle příbuznosti druhů (Boissier 1882) 2 podrody: Eriostemones (nízké často vícekvěté tulipány jejichž květy se široce rozevírají, znakem pro jejich určování jsou chloupky na nitkách tyčinek, někdy i okrajích okvětních lístků, stálé druhy, nekřížící se navzájem) Skupina Australes Skupina Saxatiles Skupina Biflores Leiostemones je směsnou skupinou pro všechny ostatní druhy, je zde časté mezidruhové křížení velká pestrost druhů Skupina Clusianae Skupina Gesnerianae Skupina Oculus-solis Skupina Eichleres Skupina Kolpakowskianae Dnes taxonomové vyčleňují 4 podrody (Christenhusz et al 2013): Eristemones (16), Tulipa (52), Orithyia (4), Cluisanae (4)

Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) - skupina Australes Nízké, často vícekvěté druhy, převládá žlutá až hnědá barva květů V J. Evropě roste na stráních a vřesovištích žlutokvětý Tulipa sylvestris (tulipán planý) Ve sbírkách se pěstuje např. jihošpanělský T. celsiana, kvete až koncem května a mívá 3 žluté květy na zkrácené lodyze Do skalek se hodí žlutý T. urumiensis ze SZ Iránu, nebo bronzový T. hageri původem z Řecka

Saxifraga-Jan van der Straaten Tulipa sylvestris ssp. australis http://www.freenatureimages.eu/plants/flora%20s- Z/Tulipa%20sylvestris/slides/Tulipa%20sylvestris%20ssp%20australis%2016,%20Saxifraga- Jan%20van%20der%20Straaten.jpg

Saxifraga-Willem van Kruijsbergen Tulipa celsiana http://www.freenatureimages.eu/plants/flora%20s- Z/Tulipa%20celsiana/slides/Tulipa%20celsiana%202,%20Saxifraga-Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg

Saxifraga-Jan van der Straaten Tulipa hageri http://www.freenatureimages.eu/plants/flora%20s- Z/Tulipa%20hageri/slides/Tulipa%20hageri%204,%20Saxifraga-Jan%20van%20der%20Straaten.jpg

Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) - skupina Saxatiles Nízké druhy s růžovými, purpurovými, nebo bílými květy Častěji se pěstuje severo-íránského T. violacea (forma se žlutým středem druhu T. violacea Yellow Centre, nebo bílokvětá forma T. violacea var. Pallida) Pěstují se také T. bakeri a T. saxatilis pocházející z Kréty vzácně se pěstuje nízký růžovo-květý T. aucheriana, z Iránu a Sýrie

Saxifraga-Willem van Kruijsbergen Tulipa saxatilis http://www.freenatureimages.eu/plants/flora%20s- Z/Tulipa%20saxatilis/slides/Tulipa%20saxatilis%202,%20Saxifraga-Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg

Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) - skupina Biflores Zahrnuje nízké, drobnokvěté, převážně vícekvěté druhy s květy žlutými a bílými Do skalek je vhodný například T. tarda z východního Turkestánu s hvězdicovitě se otvírajícími květy s velkou žlutou bází a bílými špičkami okvětních lístků K dalším vzácněji pěstovaným druhům patří T. polychroma, T. turkestanica z blízkého Východu

Maja Dumat (CC BY-SA 2.0) Tulipa tarda https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/de/tulipa_tarda_6.jpg

JN JN Tulipa turkestanica

Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) - skupina Clusianae Druhy chromozomálně odlišné od ostatních skupin podrodu, nekříží se s nimi, základní barva květu je bílá a červená T. clusiana pochází z oblasti Středního Východu, květ je vždy jen jeden, široce se otevírá okvětní lístky jsou bílé s fialovou bází, obtížně se pěstuje vyžaduje chráněné stanoviště, přizpůsobivější je žlutá forma T. c. var. chrysantha Pěstují se pěstují i další Středoasijské druhy např. T. batalinii a T. linifolia Tulipa clusiana Scott (CC BY-SA 2.0) https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/ad/tulipa_clusiana1scott Zona.jpg/450px-Tulipa_clusiana1ScottZona.jpg

Ghislain118 (CC BY-SA 1.0) Tulipa clusiana var. chrysantha https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c4/tulipa_clusiana_var_chrysantha_3.jp G

Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) - skupina Gesnerinae T. gesneriana tento druh nebyl nikdy nalezen v přírodě, popsal ho již v 16. století K. Gesner, jako kulturní rostlinu která se do Evropy dostala ze starých kulturních oblastí a tímto jménem se označují všechny zahradní odrůdy s výjimkou hybridů s původními druhy, jejichž podobnost s danými druhy je jasně patrná arménský druh T. suaveolens použitý pravděpodobně pro křížení raných odrůd), nebo T. acuminata (spíše zahradní odrůda s úzkými listy)

Dina L (CC0 1.0) Tulipa gesneriana https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9e/%d7%a6%d7%91%d7%a2%d7%95 %D7%A0%D7%99%D7%9D.JPG/1200px- %D7%A6%D7%91%D7%A2%D7%95%D7%A0%D7%99%D7%9D.JPG

Tulipa acuminata http://www.sciencephoto.com/image/65548/large/b8380213-tulipa_acuminata-spl.jpg

Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) - skupina Oculussolis Většinou tulipány ze stepí Středního východu, vesměs s květy šarlatové barvy a tenkostěnnou obalovou šupinou cibule, pod níž je hustá vrstva chloupků Tyto druhy jsou významné hlavně pro sběratele, patří sem např. T. oculusolis, T. praecox, T. lanata

Wild Tulips (Tulipa praecox) flowering in Spring. Photographed in Chios, Greece. http://www.sciencephoto.com/image/516844/large/c0163455-wild_tulips_tulipa_praecox_-spl.jpg http://www.sciencephoto.com/image/516843/large/c0163454-wild_tulips_tulipa_praecox_-spl.jpg

Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) - skupina Eichleres Většinou středoasijské druhy s nápadně lesklým povrchem vnitřku květů T. fosteriana vždy jasně šarlatové lesklé, většinou velké květy s vnitřní bází černou se žlutým lemem, popřípadě celou žlutou vnitřní bází, z pěstovaných odrůd ho nejvíce připomíná Madame Lefeber (syn Red Emperor ), jedná se o významný druh při šlechtění, pravděpodobně nejvýznamnější druh při křížení skupiny Darwi-hybridů. Je odolný vůči vírům pestrokvětosti a tuto vlastnost přenáší i na potomstvo T. greigii velmi variabilní, květy většinou velké, barva květu je žlutá s načervenalým středem okvětních lístků z vnější strany, nebo oranžová až šarlatově červená, listy mají hnědopurpurovou kresbu kresba se při křížení přenáší na potomky T. kaufmaniana patří k nejranějším tulipánům, květy jsou žluté, z vnější strany karmínové, vnitřní báze žlutá, nad ní je červená skvrna, velká variabilita tohoto druhu vedla v vyšlechtění mnoha klonů v různých barvách včetně červené až oranžové Patří sem i další druhy pěstované v zahradách či sbírkách např. T. tubergeniana, T. eichleri

JN Tulipa fosteriana 'Pirand'

JN Tulipa greigii 'Beethoven's Memory'

JN Tulipa kaufmaniana 'Stresa'

Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) - skupina Kolpakowskianae Druhy nízké, drobnokvěté, některé vícekvěté s úzkými četnými listy T. kolpakowskiana z Turkestánu má 2 žluté z vnějšku růžové květy V přírodě existuje další velké množství druhů, které se do zahrad buď nevysazují, nebo vysazují jen příležitostně, ne všechny jsou zařaditelné do uvedených skupin http://www.sciencephoto.com/image/22356/large/b5701696-tulips_tulipa_kolpakowskiana_-spl.jpg

Ghislain118 (CC BY-SA 1.0) Tulipa kolpakowskiana https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ad/tulipa_kolpakowskiana_2.jpg

Tulipa zahradní kultivary Náročnější na živiny, po 2-3 letech přesazujeme, vyšší rostliny, velké květy, často kvetoucí i ve stínu Pro nepřeberné množství zahradních kultivarů vzniklo třídění založené ne na příbuznosti, ale na ranosti a charakteru květů nebo původu, jak je uvedeno dále Některé sbírkově pěstované druhy a kultivary jsou zde: http://www.augisbulbs.com/catalog.php?c=65

JN Kultivary tulipánů

Liliaceae (liliovité) Třídění tulipánů Zahradní tulipány vznikaly od 17. století, 1913 vzniklo první třídění tulipánů, větší úpravy v roce 1958, registr z roku 1995 uvádí následující skupiny: Raně kvetoucí kultivary 1. Jednoduché rané Kvetou nejdříve ze zahradních odrůd (ale později než většina původních druhů) Nízký vzrůst (hodí se pro rychlen v miskách) Květy s menší trvanlivostí Méně se množí (poměrně drahé, dnes se prodávají málo) Příklady: Duc vantol zvláště rané a drobné, dnes už jen ve sbírkách; Brilliant Star dodnes pěstovaný kultivar z roku 1906 2. Plné rané Nízké, plnokvěté oblíbené pro rychlení v miskách nejdražší ze všech tulipánů

Red and yellow Tulipa 'Duc van Tol' dates back to 1595 http://www.bellewood-gardens.com/2008-2/scan_duc%20van%20tol%20tulips-field.jpg 1: jednoduché rané

JN Tulipa 'Monte Carlo' 2: Double Early Tulip JN

Tulipa 'Dior' 2: Double Early Tulip JN

Liliaceae (liliovité) Třídění tulipánů Středně rané kultivary 3. tulipány skupiny Triumph Dnes nejvýznamnější skupina, zahrnuje všechny důležité odrůdy tulipánů k rychlení a řezu Dobrý množitelský koeficient Dosti trvanlivé, středně rané Bohatý sortiment, zahrnuje nejvíce dvoubarevných kultivarů 4. Darwin hybridy velkokvěté kultivary Moderní kultivary vzniklé křížením Darwinových tulipánů s druhem Tulipa fosteriana Velké, silné, dlouhé lodyhy, střední až vysoké trvanlivosti Ranější než tulipány skupiny Triumph

JN Tulipa - skupina Triumph 'Blenda' 3: Triumph JN

JN Triumph Tulip 'Jan Reus' 3: Triumph

JN JN Tulipán Golden Apeldoorn 4: Darwin hybrid group

JN Tulipán Golden Apeldoorn 4: Darwin hybrid group

JN Tulip 'Apeldoorn' 4: Darwin hybrid group

Liliaceae (liliovité) Třídění tulipánů Pozdně kvetoucí kultivary 5. Jednoduché pozdní Pozdní, trvanlivé, nevhodné pro rychlení Rozmanité Výsadby na záhony a k řezu 6. Liliokvěté Vysoké, méně pevné K řezu, některé i krychlení 7. Tulipány s třepenitými okraji (Fringed) Moderní skupina z pol. 20. století Velmi dekorativní ve vázách a aranžmá 8. Viridiflora (zelenokvěté tulipány) Módní artikl V květech je vždy zelená barva Velmi pozdní

JN Tulipa 'Queen fo Night' 5: jednoduché pozdní

JN Tulipa Pretty Woman 6: liliokvěté

JN Tulipa West Point 6: Liliokvěté tulipány JN

JN JN Tulipa 'Fancy Frills' 7: Fringed

JN Tulipa 'Yellow Valery' 7: Fringed

Tulipa viridiflora 'Adrian T Dominique' http://www.sciencephoto.com/image/90970/large/c0026718-tulipa_viridiflora_adrian_t_dominique_-spl.jpg 8: Viridiflora

Liliaceae (liliovité) Třídění tulipánů Pozdně kvetoucí kultivary 9. Rembrandtovy tulipány Stará u nás málo pěstovaná skupina Květy s pravidelnou plamenovitou kresbou těžko se odlišuje pestrokvětost Pozdní, trvanlivé 10. Papouškovité tulipány Bizardní tvary květů, květy velké, za deštivého počasí rostliny poléhávají Pozdní, trvanlivé 11. Plné pozdní Pevnější a plnější květy než plné rané tulipány, delší lodyhy Pozdní, trvanlivé

JN Rembrandtovy tulipány 9: Rembrandt tulip JN

Tulipa 'Air' 10: Parrot Tulip JN

JN Tulipa 'Texas Flame' 10: Parrot tulip JN

JN Tulipa 'Lilac Perfection' 11: Double Late

JN Tulipa 'Carnival de Nice' 11: Double Late JN

Liliaceae (liliovité) Třídění tulipánů Původní druhy a jejich přírodní variety a hybridy 12. Tulipa kaufmanniana Velmi ranné Hnědoporpurová kresba na listech 13. Tulipa fosteriana 14. Tulipa gregii 15. Ostatní přírodní tulipány

JN Tulipa 'Ancilla' 12: Kaufmanniana

JN Tulipa 'Giuseppe Verdi' 12: Kaufmanniana JN

JN Tulipa kaufmaniana cv. 12: Kaufmanniana JN

Fosteriana Tulip 'Red Emperor' http://pics.davesgarden.com/pics/2006/04/21/tbgdn/2d1915.jpg 13. Tulipa fosteriana

JN Tulipa greigii 'Totonto' 14. Tulipa gregii

JN mutant

Liliaceae (liliovité) Třídění tulipánů Zaniklé skupiny tulipánů už se nešlechtí, druhy zařazeny do předchozích skupin Mendelovy tulipány Ranné, vyšší, k řezu, méně kvalitní než Triumph Tulipány Darwinovy vysoké pozdní K řezu Přeřazeny mezi jednoduché pozdní Breeder staré kultivary tlumených barev