KOMUNÁLNÍ SYMBOLY (ZNAK A VLAJKA) MĚSTSKÉ ČÁSTI BRNO NOVÝ LÍSKOVEC (ODBORNÝ POSUDEK) PhDr. Zdeněk Kubík (heraldik a vexilolog) V Brně a Bystřici nad Pernštejnem dne 28. října 2017
Vzhledem k dlouhodobě probíhající diskuzi ve věci správné podoby (od poloviny devadesátých let minulého století užívaného) znaku Městské části Brno Nový Lískovec (jeho kolísání rozdílnou grafickou prezentací i výrobní praxí), podal Kontrolní výbor Zastupitelstva městské části Brno Nový Lískovec Magistrátu města Brna (Archivu města Brna) dne 13. března 2017 (č. j.: MCBNLI/01521/2017/PP) tuto Žádost o posouzení správného vyobrazení znaku a vlajky Městské části Brno - Nový Lískovec, viz: Pracovní skupina pro městské symboly (PSPMS) Archivu města Brna dospěla dne 31. března 2017 k závěru, který obsahovalo doručené Stanovisko PSPMS k popisu a vyobrazení znaku a vlajky MČ Brno Nový Lískovec (č. j.: MMB/0126277/2017) ze dne 10. dubna 2017, viz: 1
2
Z tohoto důvodu se Úřad městské části Brno Nový Lískovec rozhodl zadat vypracování tohoto odborného (heraldicko-vexilologického) posudku (rozboru) a vyhotovení ideální (vektorové barevné i obrysově černobílé) kresby znaku a vlajky Nového Lískovce u společnosti Alerion. Úvodem proto upozorňuji a vysvětluji, že dle základních heraldických pravidel se v každém znaku používají i popisují tzv. tinktury, tj. kovy (zlato a stříbro, zobrazované v běžné praxi žlutě a bíle) a barvy (červená, modrá, zelená, černá), výjimečně (odůvodněně) i tzv. přirozená barva (např. hnědá u kmene stromu, nebo srsti některých zvířat apod.). Přičemž platí poměrně striktní podmínka o (kontrastním a střídavém) kladení kovu na barvu nebo barvy na kov (čili kovových figur v barevných polích štítu a naopak barevných figur v kovových polích štítu). Heraldické figury dělíme na tzv. heroldské (tj. geometrické, pole štítu členící) a obecné (tj. všeobecně známé), vždy ale náležitě (pouze dvourozměrně) stylizované. Stranově (vpravo, vlevo) se znak odborně blasonuje (tj. terminologicky přesně slovně popisuje) jen z pohledu štítonoše (jeho pravé ruky a čestnější strany), nikoliv pozorovatele štítu, proto (zdánlivě) obráceně, samozřejmě pokud není osově souměrný. Kresba znaku i vlajky se může v průběhu času (desetiletí i staletí) měnit a mírně autorsky odlišovat (nejde o logotyp či chráněný průmyslový vzor a značku), ale právě odborným a právně platným popisem (v současnosti u komunálních symbolů především v dekretu předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky) závazně definovaná podstata zůstává (všechny uvedené tinktury a figury v dané kompozici štítu znaku i listu vlajky či praporu) a musí být takto přesně a důsledně vždy (nyní i v budoucnu) dodržena. Zatímco všechna historická města a městečka (tj. dnešní městyse) disponovala (od středověku) tzv. znakovým právem a jejich existující zdokumentované a popsané heraldické znaky jsou proto řádně (privilegiem) udělené (panovníkem či vrchností) nebo právně tzv. vydržené, v případě někdejších vsí tato možnost až do roku 1990 (až na výjimky) logicky neexistovala. Nepočítáme samozřejmě vesnická pečetní znamení, zvláště na Moravě v raném novověku velmi rozšířená, která ovšem většinově nepředstavují heraldické znaky, tvořené štítem, heroldskými a obecnými figurami, natožpak tinkturami. Až obnovením obecního zřízení (po zásadních společenských změnách, které přinesly události roku 1989) byl (šťastným pozměňovacím poslaneckým návrhem) přijat stručný, ale pro obživnutí komunální heraldiky a vexilologie v českých zemích klíčový 5 zákona České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), který říkal, že: 3
Není-li zvláštním zákonem stanoveno jinak, mohou obce, jejich orgány a organizace užívat znak a prapor obce. Jiné orgány, organizace a zařízení, právnické a fyzické osoby tak mohou učinit jen se souhlasem obecní rady. Pokud obec nemá historický znak a prapor, mohou jí být na její návrh předsednictvem České národní rady znak a prapor uděleny. Rozhodující byla právě poslední věta, konstatující, že každé obci, která nevlastní historické komunální symboly, mohou být tyto (právně) uděleny. Někdejší znakové právo tak bylo rozšířeno z měst a městysů i na každou samostatnou (samosprávnou) obec České republiky, ale celá agenda převedena z (historické) gesce moci výkonné (panovníka, čili zeměpána a jeho dvorské kanceláře, posléze ministerstva vnitra) do rukou moci zákonodárné, což ostatně specifikuje i zákon o Jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Již počátkem devadesátých let minulého století tak v tehdejší České národní radě, dnešní Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky (po zániku federálního Československa a vzniku samostatného Českého státu roku 1993) byl ustanoven expertní orgán (současně zvaný Podvýbor pro heraldiku a vexilologii), který prostřednictvím Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu doporučuje nebo nedoporučuje předsedovi Poslanecké sněmovny udělení komunálních symbolů, tj. znaku a vlajky, nebo jenom znaku (pokud obec o udělení vlajky nežádá), případně pouze vlajky, vycházející z již existujícího (historického) znaku dotyčné obce (města, městyse). Citovaný 5 zákona o obcích z roku 1990 se samozřejmě týkal pouze samosprávných obcí, disponujících obecním (městským) úřadem, nikoliv jejich částí (s osadním výborem) a tak je tomu dosud. Novelizovaný zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) pak ve znění 34a podmínky týkající se komunálních symbolů přesněji a podrobněji specifikoval a konkretizoval takto: (1) Obce mohou mít znak a vlajku obce. (2) Předseda Poslanecké sněmovny může obci, která nemá znak nebo vlajku obce, na její žádost znak nebo vlajku obce udělit. Předseda Poslanecké sněmovny může na žádost obce změnit znak nebo vlajku obce. Kancelář Poslanecké sněmovny zašle údaje o udělení nebo změně znaku nebo vlajky obce neprodleně Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu. (3) Obce a jimi zřízené nebo založené organizační složky a právnické osoby mohou užívat znak a vlajku obce. Jiné subjekty mohou užívat znak obce jen s jejím souhlasem. K užívání vlajky obce není nutný její souhlas. (4) Má-li městský obvod nebo městská část svůj znak a vlajku, platí pro jejich užívání odstavec 3. 4
Tím pádem (viz odstavec 4) se od roku 2000 mohly na sněmovní Podvýbor pro heraldiku a vexilologii oficiálně obracet i úřady městských obvodů nebo městských částí, na něž se dosud tato možnost nevztahovala, a proto byly jejich komunální symboly v devadesátých letech 20. století odborně a právně ošetřeny pouze interními předpisy příslušných statutárních měst (magistrátů). Jelikož počátkem 21. století byla na webu Poslanecké sněmovny spuštěna veřejná elektronická databáze REKOS (Registr komunálních symbolů), jejíž data sdílí (v duchu poslední věty odstavce 2 citovaného 34a zákona o obcích) ČÚZK RÚIAN, je tento registr průběžně doplňován i o dosud chybějící komunální symboly městských obvodů a částí (nyní především hlavního města Prahy, ale částečně již i některých městských částí statutárního města Brna apod.). Viz např. udělení vlajky statutárního města Brna usnesením předsedy Poslanecké sněmovny č. 16 ze 17. května 1994 (historický městský znak, který proto není třeba udělovat rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny, žel nebyl dosud do REKOSu vložen, vždy je nezbytné podání oficiální žádosti), nebo registrace (existujícího) znaku a udělení vlajky MČ Brno Bohunice, nebo registrace obou symbolů MČ Brno střed a MČ Brno sever: 5
6
Je proto žádoucí (nezbytné), aby byl znak i vlajka MČ Brno Nový Lískovec ve výsledku (ideálně ovšem stejně tak i znaky a vlajky všech ostatních městských částí Brna, což bude úkolem jednotlivých Úřadů MČ a Magistrátu města Brna, prostřednictvím PSPMS při Archivu města Brna) řádně heraldicky i vexilologicky popsán experty sněmovního Podvýboru pro heraldiku a vexilologii a vložen do Registru komunálních symbolů (REKOS) na webu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Jak již bylo úvodem řečeno, odborně i právně závazný je vždy slovní blason (tj. heraldický, terminologicky přesný, popis) znaku a vexilologický popis vlajky, nikoliv samotné vyobrazení, které vždy podléhá autorské stylizaci, schopnostem a znalostem kreslíře (dnes tedy spíše PC grafika), slohovým stylům a vlivům v průběhu času (staletí), ale i chybám, nedorozuměním, laickému přístupu atd. apod. Právě proto je tak důležitý odborný slovní popis symboliky (její tzv. blasonování i historizování) a vyobrazení z rukou zkušeného heraldika a vexilologa. Důležitou a často opomíjenou skutečností je také fakt, že jakékoliv heraldické znaky a (státní, krajské či obecní) vlajky nepodléhají autorskému právu. Platí pouze omezení vyplývající ze znění odstavce 3 výše citovaného 34a zákona o obcích, které (obdobně jako 7
v případě používání státních či krajských symbolů České republiky) říká, že znak může oficiálně užívat pouze úřad (instituce), ostatní subjekty (zvláště pak komerční) pouze s jeho svolením. Pro užívání vlajek pak žádná omezení (než čestná a protokolární pravidla) nejsou. Každý heraldický znak je proto možné si svobodně (správně) nakreslit, důstojně a nekomerčně jej používat (s náležitou citací) pro odborné, publikační aj. soukromé účely, bez ohledu na vlastníka a jeho ryze interní předpisy (vyhlášky, pravidla apod.). Znovu zdůrazňujeme, žádný heraldický znak není logotypem (chráněným průmyslovým vzorem)! Podléhá pouze heraldickým pravidlům (tj. univerzální, celoevropsky či celosvětově platné i srozumitelné heraldické stylizaci) a samozřejmě nesmí být (nezákonně) zneužíván. Třebaže je tedy dnes u komunálních úřadů běžné používání tzv. jednotného vizuálního stylu či logo-manuálu aj. norem rigorózně stanovujících jedinou oficiální podobu symbolů, jsou tato omezení z heraldického hlediska zcela irelevantní. Ano, mají logicky zajistit na území dané obce a v rámci jejího úřadu a zřizovaných institucí jasnou grafickou podobu komunální symboliky (to je pochopitelné), ale nikterak daná skutečnost neomezuje další subjekty dále pracovat s dotyčnou problematikou (symbolikou). Z existujících komunálních symbolů tak mohou svobodně vycházet např. další (jiné) heraldické znaky a s již existujícími (historickými aj.) znaky je pak možno svobodně (řádně a odpovědně, tj. nekomerčně) pracovat. Žádnou roli proto nehraje to, jaký je typ a tvar heraldického štítu, způsob konturování či stínování heroldských a obecných figur, základní odstín heraldických tinktur aj. detaily. Vše se řídí jen a pouze heraldickými pravidly, zásadami a zvyklostmi a vždy musí být dodržen závazný a směrodatný blason (popis), určující tinktury a figury znaku. *** Jelikož Nový Lískovec je velmi mladou a moderní obcí (v podstatě jen se stoletou historií osídlení pod tímto názvem), samosprávně ustanovenou městskou částí Brna až roku 1990, v návaznosti na zdejší rozsáhlou panelovou výstavbu, probíhající od poloviny sedmdesátých let minulého století, nebylo možné při tvorbě návrhu komunálního znaku vycházet z žádné starší sfragistické (tj. pečetní a razítkové) symboliky. Mistr Jiří Louda (1920 2015), náš světově známý heraldik, autor současné podoby (části) státních symbolů České republiky, stovek komunálních znaků a bezpočtu dalších (šlechtických, církevních aj.), vytvořil v roce 1994 i návrh znaku MČ Brno Nový Lískovec, jehož originál je dnes žel nezvěstný. Obdobně ale došlo ke ztrátě i originálu jeho kresby státního znaku České republiky (v Archivu Poslanecké sněmovny nebyl nalezen a byl proto Jiřím Loudou dodatečně pořízen jeho tzv. druhý originál). 8
Na této dochované barevné kopii návrhu znaku Nového Lískovce vidíme klasický Loudův kresebný styl (jeho rukopis). Tuší narýsovaný tvar gotického štítu, redisperem ručně vytažené kontury lískových ořechů, vše štětcem pečlivě kolorováno a stínováno akvarelovými barvami. Ikonografický význam takto navrženého znaku je na první pohled zřejmý. Heroldské (tj. geometrické) figury stříbrné (tj. bílé) hlavy či temene (tj. horního zúženého bílého pruhu) štítu a stříbrného (tj. bílého) břevna (tj. vodorovného pruhu) jsou převzaty (inspirovány) z historického znaku města Brna, doloženého poprvé na pečeti již roku 1315, jako tedy vůbec nejstarší dnes známý doklad existence ryze heraldického městského znaku v českých zemích. Modrá čtvrť (tj. první čtvrtina štítu) se třemi zlatými (tj. žlutými) lískovými ořechy představuje klasické tzv. mluvící znamení ve smyslu známé latinské sentence nomen omen (tj. jméno znamení ), vyjadřující název obce (městské čtvrti ) Nový Lískovec. Přičemž trojí zpodobnění ořechů evokuje číslovku plnosti a symbol jednoty. Znak je tak tvořen tinkturami shodnými se státní (bílo-červeno-modrou) trikolórou České republiky, vycházející z historických znaků Čech (stříbrného/bílého lva v červeném poli) a Moravy (stříbrno/bílo-červeně šachované orlice v modrém poli). Zlatá/žlutá je typická pro zobrazení lipových ratolestí (státního a národního rostlinného odznaku slovanské 9
vzájemnosti), patrných např. na vlajce prezidenta České republiky, po stranách štítu velkého státního znaku. Návrh (na stožár vztyčované) vlajky (nebo praporu, pevně spojovaného s žerdí) pak logicky opakoval všechny ve znaku použité tinktury a figury, jejich vexilologicky ideálním převedením ze (svislého) štítu do (vodorovného) obdélníkového vlajkového listu o stranovém poměru šířky k délce 2:3 (tradičně daném státní vlajkou České republiky). Jelikož 5 původního zákona o obcích z roku 1990 neumožňoval městským částem schválení a udělení komunálních symbolů předsedou Poslanecké sněmovny, mohl být uznán (popsán) pouze v rámci (interní) Vyhlášky č. 22/1998, o podmínkách pro užívání znaku a praporu města Brna a znaků a praporů městských částí. Dnes ji nahrazuje aktuální Statut pro užívání znaku, vlajky a loga města Brna, znaků a vlajek městských částí (dále jen zkráceně Statut ), velmi rigidní a z čistě heraldického hlediska nepříliš vhodně formulovaný. Stávající blason (tj. heraldický popis) znaku i vexilologický popis vlajky Nového Lískovce v tomto Statutu je v zásadě (obsahově) správný, třebaže formálně (odborně) nepřesný. V případě vyobrazení víceméně též souhlasí (podrobněji si rozeberme níže), viz: 10
Jak je patrné, srovnáním (autorské) kresby Jiřího Loudy s vyobrazením ve Statutu (případně s dalšími veřejně dostupnými prezentacemi), kolísá tvar a velikost (poloha) modré čtvrti štítu (nejde přitom o zásadní pochybení, jak vyplyne z výkladu níže). Stejně tak bezpředmětný je jakýkoliv obrysový (vnější) tvar (gotického) štítu znaku, viz zde jedna z forem používaných Úřadem městské části Brno Nový Lískovec: Závažnějším prohřeškem je ale (příležitostné) nedodržování zlaté tinktury lískových ořechů jejich nesprávným nahrazováním přirozenou (tj. hnědou a zelenou) barvou, popírající tak znění blasonu (odborného a oficiálního popisu), viz např. na Wikipedii, kde je ale zachován ideální tvar a konturování štítu i všech heroldských a obecných figur znaku, viz: 11
Popsaný a užívaný znak (zcela bez ohledu na přesné provedení modré čtvrti) proto nepředstavuje (de iure ani de facto) znak města Brna, jak by se mohlo na první pohled zdát a bývá dokonce úředně tvrzeno (či přímo kritizováno), třebaže mu dominuje dělení štítu, záměrně obdobné, jako v případě historického znaku Brna. To však není u komunálních znaků žádnou výjimkou a chybou, natožpak nedostatkem. Např. mnohé (historické) městské znaky tvoří v základu státní (zemské aj.) znaky, mnohdy zcela identické nebo jen doplněné o další symboliku (heroldských či obecných figur), viz např. znak a vlajka statutárního města Olomouce, vycházející ze znaku Moravy, tj. s hlavní znakovou figurou (šachované) moravské orlice, nebo znak městyse Karlštejna, se znakovou figurou českého dvouocasého lva, odlišeného pouze v tinktuře jazyka atd. apod. Totéž platí i pro mnohé (nedávno udělené) znaky městských částí Prahy, též opakující (obsahující) jednoznačnou symboliku (figury) historického pražského znaku, viz např. znak MČ Praha Čakovice, nebo Praha Dolní Měcholupy, Praha Koloděje, Praha Satalice, Praha Štěrboholy, Praha Zličín atd. V případě znaků městských částí Brna pak možno zmínit znak MČ Brno Vinohrady. Ten dokonce shledáváme (z heraldického hlediska) skutečně problematickým a jeho rádoby blason (popis) ve Statutu je zcela chybný. Neboť jeho červený štít, včetně stříbrné (tj. bílé) hlavy či temene (tj. horního pruhu), je nelogicky (po celé délce) polcený (svislou konturovou černou linkou), jako by snad bylo možné poltit stejnou tinkturou (stříbrno-stříbrně či červeno-červeně). To je přitom naprostý heraldický nonsens. Polcení či dělení štítu či jeho pole je možné pouze rozdílnými tinkturami. Takže v případě znaku Vinohrad by štít musel být např. červeno-modře polcený a jeho tzv. hlava (temeno) kupříkladu stříbrno-zlatě (tj. bílo-žlutě) polcená apod. Bylo by to i logické, tak jako je ostatně zlatý (tj. žlutý) vinný hrozen pod hlavou (či temenem) štítu. Aktuálně užívaný (sporný) znak MČ Brno Vinohrady by pak musel být (v jeho současné podobě) heraldicky řádně a správně popsán (blasonován) takto: V červeném štítě pod stříbrnou hlavou (temenem) vpravo do poloviny zkrácené stříbrné břevno, vlevo zlatý vinný hrozen na stopce s úponkem. Ale zpět ke znaku MČ Brno Nový Lískovec. Svým téměř čtvrt století trvajícím užíváním (de facto od roku 1994) je znak této městské části Brna již velmi (i laicky) vžitý a de iure i právně tzv. vydržený. Heraldicky žádná pravidla neporušuje, naopak v naší komunální heraldice je velmi originální a nápaditý. Nezapomínejme na podstatnou skutečnost, že jeho autorem byl plk. v. v. Jiří Louda, dr. h. c., koryfej naší i evropské heraldiky. Není proto žádného objektivního (odborného) 12
důvodu jej nyní měnit (revokovat) apod., naopak, nutno jej řádně heraldicky popsat (blasonovat) a oficiálně zanést do Registru komunálních symbolů (REKOS) Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Jak bylo zmíněno výše, jeho stávající úředně publikovaný popis (blason) je ale terminologicko-heraldicky nepřesný (zmatečný). Především zcela irelevantně pracuje s (úvodní) formulací Znak města Brna s volnou čtvrtí. Obojí je metodologický lapsus. Spojení znak města Brna totiž nepředstavuje konvenční heraldický termín, jakým je např. český lev nebo moravská orlice apod., kdy každý heraldik ví, jak tyto obecné figury přesně (detailně) vypadají a jak je správně zobrazit. Heroldský termín (heroldská figura) volná čtvrt pak označuje správně pouze prázdné (proto volné ) pole (tj. čtvrť nebo čtvrtinu) štítu. Termínu volná čtvrť se tak užije pouze tehdy, jedná-li se např. o modrý štít se stříbrnou (tj. bílou) volnou čtvrtí (viz šlechtický erb Lukaveckých z Lukavce), tedy celé stříbrné (tj. bílé) pole štítu a v něm prázdná (heraldicky) horní pravá modrá čtvrtina (štítu), bez jakýchkoliv dalších heroldských (tj. geometrických) či obecných (tj. všeobecně známých) figur. Správný (tj. ortodoxně heraldicky přesný) popis stávajícího znaku Nového Lískovce (čili blason, odborný heraldický slovní popis, dle něhož je zkušený heraldik schopný znak nakreslit, aniž by nutně musel znát či vidět prvotní předlohu), proto zní následovně: V červeném štítě se stříbrnou hlavou (temenem) a břevnem modrá čtvrť se třemi (2, 1) zlatými svěšenými srostlými odvrácenými lískovými ořechy na stopce. Protože heraldika nezná (na rozdíl od vexilologie) měrné jednotky, nemusí se v případě zobrazení modré čtvrti štítu jednat o geometricky přesný čtverec nebo obdélník (tj. přesnou čtvrtinu plochy štítu), ale pouze optickou čtvrtinu štítu. Nejenom vzhledem ke konstrukci vlajky Nového Lískovce s modrým karé (což je naopak vexilologický terminus technicus označující přesný čtverec), ale souhlasíme, aby byla modrá čtvrť ve znaku Nového Lískovce provedena tak, jak ukazuje původní kresba návrhu Jiřího Loudy a jak vidíme i na výše zobrazené kresbě z Wikipedie, třebaže je na ní chybné provedení tinktury ořechů, ne správně zlatých (tj. celých žlutých, včetně stopky), ale mylně přirozené barvy (hnědé a zelené). Dokonce i tvar štítu zde geometricky přesně odpovídá konstrukci štítu znaku města Brna dle Statutu, ačkoliv je to ve své podstatě irelevantní, neboť jak jsme si již připomenuli, heraldika takovou kategorizaci konstrukce štítu vůbec nezná, žádné přesné geometrické či 13
měrné jednotky. Modrá čtvrť zde vhodně zasahuje do stříbrného (tj. bílého) břevna, takže, pokud by došlo v kresbě z Wikipedie k opravě tinktury ořechů z přirozené barvy na zlatý (tj. žlutý) kov, byl by znak heraldicky zcela akceptovatelný, neboť blason respektující. Konstrukce vlajky Nového Lískovce je ve své podstatě zcela bez problémů, viz ukázka z téhož internetového zdroje, ale opět s chybnými ořechy přirozené barvy, místo správně žlutých. V případě popisu vlajky (praporu) se totiž (na rozdíl od blasonu znaku) nikdy nemluví o zlaté a stříbrné tinktuře kovu, tak jako u (hmotově pevného) štítu (třebaže zobrazované v praxi žlutě a bíle, jako žlutý a bílý kov, neboť historicky se na dřevěné, kůží, pergamenem či kožešinou potažené štíty pole nebo figury vykrojené ze zlatého a stříbrného plechu skutečně kladly, proto vznikly i dotyčné termíny), ale vždy žluté a bílé barvě (vlající) tkaniny a tak se i vyrábí. Jak již bylo vzpomenuto, vlajka obsahuje modré tzv. karé, které představuje základní vexilologickou figuru modrého horního žerďového (přesně) čtvercového pole. Na rozdíl od heraldiky totiž vexilologie s měrnými jednotkami a přesnými geometrickými útvary pracuje a jejich pomocí vlajky oficiálně (zákonně) popisuje. Opět je ale nutné upravit stávající (vexilologicky nepřesný) popis vlajky ve Statutu, neboť na prvním místě se uvádí vždy (čestné) karé (horní žerďový čtverec), přičemž jeho šířka je automaticky polovinou šířky listu (netřeba proto v popisu nadbytečně uvádět). Na rozdíl od blasonu (popisu) znaku se samozřejmě správně píše o žluté a bílé barvě vlající tkaniny, nikoliv o heraldických kovech (zlatu a stříbru). Ideální vexilologický popis vlajky Nového Lískovce zní proto takto: List tvoří modré karé se třemi (2, 1) žlutými svěšenými srostlými odvrácenými lískovými ořechy na stopce a čtyři vodorovné pruhy, bílý, červený, bílý a červený, v poměru 1:2:2:2. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Je tedy případně možné opravit stávající blason (popis) znaku i popis vlajky ve Statutu, ale především správně aktualizovat kresbu znaku v grafické podobě odpovídající původnímu návrhu (kresbě) Jiřího Loudy nebo i citované grafické ukázce z Wikipedie (zde ovšem s nutnou opravou chybné tinktury ořechů) a společně s kresbou vlajky zaslat (expertnímu) Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k oficiálnímu (konečnému) odbornému popsání (tj. udělení) a vložení do Registru komunálních symbolů Poslanecké sněmovny (REKOS). 14
Třebaže je blason (popis znaku) ve Statutu ne zcela absolutně odborně přesný (viz mé předešlé vyjádření), tak alespoň správně uvádí zlaté lískové ořechy (tj. celé žluté), tak jak je vyobrazuje i Loudova kresba, včetně heroldských (tj. geometrických) figur. Postup podání žádosti starostkou MČ Brno Nový Lískovec do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky upravuje opět Statut, ale především 142 zákona o obcích: (1) Městské obvody a městské části územně členěného statutárního města mohou mít svůj znak a vlajku. (2) Předseda Poslanecké sněmovny může městskému obvodu nebo městské části, které nemají znak a vlajku, na jejich žádost, po vyjádření statutárního města, udělit znak a vlajku městského obvodu nebo městské části. Předseda Poslanecké sněmovny může na žádost městského obvodu nebo městské části změnit jejich znak a vlajku. Kancelář Poslanecké sněmovny zašle údaje o udělení nebo změně znaku nebo vlajky městského obvodu nebo městské části neprodleně Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu. Skutečnost, že jsou zlaté (žluté) lískové ořechy ve znaku po obvodu černě konturované a uvnitř (v Loudově kresbě např. okrově) stínované nebo jen s vnitřními černými konturami listenů již nehraje vůbec žádnou roli. Jde jen o výtvarnou stylizaci (autorskou heraldickou licenci), tzv. Wappenkunst. Kdyby byly jednobarevně zlaté (žluté), klidně bez stínování i bez černé obvodové kontury (linky), byl by obsahový význam stejný (jen jiná výtvarná vnější forma), bez vlivu na blason (popis) a užívanou verzi. Hlavní a důležité je pouze to, že celá plocha ořechů (včetně stopky) prostě musí být zlatá (tj. žlutá). Žádná hnědá, zelená aj. barva v nich nesmí být obsažena. Právě to by porušovalo závazný blason (kodifikaci a nezaměnitelnou ochranu symbolu), nejednalo by se již o heraldicky zlaté ořechy, ale o ořechy přirozené barvy (tuto možnost totiž heraldika v rámci svých tinktur oficiálně připouští, viz např. přirozená barva tělová, srsti některých zvířat, kmene stromů apod.). Neboť jak (již) víme, heraldika pracuje jen s kovy (zlatem a stříbrem, zobrazovaným žlutě a bíle) a barvami (červenou, modrou, zelenou, černou) a výjimečně odůvodněně právě tzv. přirozenou. Přičemž mohou existovat dva figurálně (zdánlivě) shodné či velmi podobné znaky, které se ale liší právě a jen tinkturou (tinkturami), viz např. všem dobře známé erby rozrodu Vítkovců (pánů erbu růže, odlišné jen jinými tinkturami). Důležité je též vědět, že heraldika nezná odstíny tinktur. V době raného středověkého (vzniku prvních znaků a analogických pravidel) byla ve výtvarném umění, až do renesance, zapomenutá nejenom trojrozměrná perspektiva, ale známy a používány jen základní přírodní pigmenty. Znakové (štítové) heroldské i obecné figury jsou proto a priori vždy důsledně 15
dvourozměrné a v základním odstínu té které tinktury (kovu či barvy). Viz např. stříbrná (bílá), červená, modrá, zlatá (žlutá) a černá ve velkém státním znaku České republiky, nebo první tři barvy (státní trikolóry) na vlajce apod. Na konci tohoto posudku proto vidíte výslednou ideální (vektorovou) heraldickou a vexilologickou kresbu komunálních symbolů Nového Lískovce, odpovídající blasonu (popisu) znaku i popisu vlajky. V případě znaku (vždy) používáme černou (tenkou) obrysovou konturu (stínování nikoliv) všech figur (heroldských geometrických i obecných) a to z toho praktického důvodu, že znak lze pak snadno prezentovat jak barevně, tak i pouze černobíle (obrysově), např. na razítku apod. Naopak u vlajky je výhodné (pokud je to možné) černé konturové linky neužívat vůbec, jednak proto, že v běžné praxi nemá černobílé provedení (žádné) vlajky víceméně smysl, ale i z výrobních důvodů tisku (venkovních) polyesterových vlajek, tak (slavnostních) praporů, sešívaných z příslušných barevných pruhů či polí ze saténu nebo sametu a vyšívaných barevným hedvábím. Takže ve znaku byla černou linkou ohraničena všechna pole štítu (figury) a opět zdůrazňuji, v případě znaku MČ Brno Nový Lískovec nejde o znak města Brna! Třebaže z něj vychází a (navíc) respektuje i jeho (gotický) tvar štítu. Ani to ale není z heraldického hlediska žádnou podmínkou a sněmovní Podvýbor pro heraldiku a vexilologii by danou skutečnost vůbec neposuzoval. Neboť pravidla o podobě znaku Brna ve Statutu se týkají pouze grafického nakládání čistě jen s tímto znakem v dané stylizaci. Pokud si ale kterýkoliv heraldik nakreslí např. do odborné publikace znak Brna ne v gotickém, ale klidně španělském či francouzském (klasicistním) štítě (viz ostatně znak Brna ve druhé čtvrti znaku Jihomoravského kraje), vůbec nemusí kopírovat nějaký přesný tvar dle Statutu, ale dotyčný štít znaku musí (obsahově) respektovat blason, tj. být červený se stříbrnou hlavou (či temenem) a břevnem. Obdobně nepodléhá státu (zákonu o užívání státních symbolů) např. žádný komunální znak obsahující figuru českého lva či moravské orlice. Jak již bylo řečeno, heraldické znaky nejsou logem (chráněnou průmyslovou značkou), ale musí dodržovat (splňovat) heraldická pravidla a (právním) garantem je proto vždy blason (popis obsahu štítu), nehledí se na zakřivení obvodu štítu, přítomnost či absenci kontur aj. aspekty typické pro logotypy. Neštěstím totiž je, když heraldickou problematiku dnes zpracuje např. grafické studio a smíchá tak často (z neznalosti) heraldické postupy 16
s logotypem a běžný laik je ve výsledku zmaten (úředník se pak obává, aby náhodou neudělal nějakou chybu). Závěrem: Magistrátu (Archivu) města Brna je tedy možno sdělit výše uvedené stanovisko (logickou obhajobu dosud užívaného znaku a vlajky Nového Lískovce), neboť heraldicky ani vexilologicky relevantní argumenty pro nutnou změnu těchto symbolů nezazněly a citované vyjádření z Archivu města Brna je liché, odborně neobhajitelné. To by zřejmě konstatoval i expertní sněmovní Podvýbor pro heraldiku a vexilologii. Nyní je proto nutné oficiálně kodifikovat výše prezentovanou (správnou) heraldickou a vexilologickou (vektorovou) kresbu znaku a vlajky (z Loudova prvotního návrhu vycházející), včetně platného usnesení Zastupitelstva MČ Brno Nový Lískovec, které komunální symboly v dané podobě schválilo a po (víceméně formálním) vyjádření Magistrátu města Brna podat (jménem starostky Nového Lískovce) žádost o jejich schválení a udělení rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Znění této žádosti pak může být (v jádru) následující: Vážení, zastupitelstvo schválilo (přiloženou) podobu od roku 1994 (respektive 1998) užívaného znaku a vlajky MČ Brno Nový Lískovec a proto podáváme tuto žádost. Předložené kresby komunálních symbolů respektují návrh Jiřího Loudy z roku 1994, a kodifikaci někdejší vyhláškou města Brna č. 22/1998 i současným Statutem pro užívání znaku, vlajky a loga města Brna, znaků a vlajek městských částí. Štít i vlajka byly logicky inspirovány historickou symbolikou města Brna, přičemž modrá čtvrť znaku a modré karé vlajky evokuje vlastní městskou část Nový Lískovec, kdy obecná figura tří zlatých (tj. žlutých) lískových ořechů představuje zjevné tzv. mluvící znamení a jednotu Nového Lískovce (viz trojiční motiv obecné figury lískových ořechů) v rámci města Brna (viz heroldské figury stříbrné hlavy (či temene) štítu a břevna i bílých a červených vodorovných pruhů vlajky. Zhotovitelem grafického náhledu je firma ALERION s. r. o., se sídlem v Brně, Chaloupkova 1, autorem finální úpravy PhDr. Zdeněk Kubík a odpovídá tomuto heraldickému blasonu (popisu) a vexilologickému popisu: Znak: V červeném štítě se stříbrnou hlavou (temenem) a břevnem modrá čtvrť se třemi (2, 1) zlatými svěšenými srostlými odvrácenými lískovými ořechy na stopce. 17
Vlajka: List tvoří modré karé se třemi (2, 1) žlutými svěšenými srostlými odvrácenými lískovými ořechy na stopce a čtyři vodorovné pruhy, bílý, červený, bílý a červený, v poměru 1:2:2:2. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Grafická podoba schválené komunální symboliky je přiložena, včetně (kopie) usnesení Zastupitelstva MČ Brno Nový Lískovec a stanoviska Magistrátu města Brna. Ve smyslu 34a a 142 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích Vás proto žádáme o projednání naší žádosti v Podvýboru pro heraldiku a vexilologii, aby mohl Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu doporučit předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (ve smyslu Jednacího řádu) udělení znaku a vlajky a jejich zanesení (popisů a vyobrazení) do databáze REKOS. Děkujeme Vám a věříme, že naše záležitost bude kladně vyřízena. S pozdravem Přílohy - kresba znaku MČ Brno Nový Lískovec - kresba vlajky MČ Brno Nový Lískovec - kopie původního návrhu znaku od Jiřího Loudy z roku 1994 - usnesení Zastupitelstva MČ Brno Nový Lískovec - stanovisko Magistrátu města Brna. 18