Výroční zpráva Městských divadel pražských

Výroční zpráva 2016 Městských divadel pražských

Focení diváků na PF na Noci divadel 2 výroční zpráva Organizační struktura

Poslání Vize Městských divadel pražských Tvoříme svět, ve kterém bude kvalitní činoherní divadlo a potkávání se v divadle přirozenou součástí hlavního proudu moderního městského života. Mise Městských divadel pražských Městská divadla pražská se svými třemi sály v divadlech ABC a Rokoko, s kapacitou 500, 200 a 60 míst, jsou tady pro všechny pražské diváky od dětí po seniory. Zprostředkovávají jim kontakt s kvalitním činoherním divadlem a komunitou podobně smýšlejících lidí. Tím Městská divadla pražská významně přispívají ke zlepšování kvality života městské komunity. Jestliže Národní divadlo patří národu, Městská divadla pražská patří městu a všem, kdo v něm žijí. Svým širokospektrálním repertoárem nepreferují vyhraněnou cílovou skupinu, ale naopak spojují diváky všech sociálních, věkových i vzdělanostních skupin a nabízejí jim možnost prožít společný kulturní zážitek. Jako páteřní divadlo pražské divadelní scény otevíráme 6x týdně své sály pro více než 700 diváků, ročně nás tedy navštíví téměř 200 tisíc lidí a každý si zde najde to své. Široký repertoár V originálním dramaturgickém plánu se potkávají velké příběhy světové i české literatury, hudební komedie či autorské projekty. Dotýkáme se i ve společnosti méně populárních, ale podle nás důležitých témat, jako je stáří a poslední věci člověka nebo kontroverzní rysy naší národní povahy. Zaměřujeme se také na reflexi vážné nemoci dnešní doby na všeobecnou nadvládu konzumu a převahu materiálních hodnot nad hodnotami duchovními. Otevřený prostor Městská divadla pražská jsou otevřeným prostorem, ve kterém mohou naši návštěvníci trávit svůj volný čas kulturně. Pravidelně zařazujeme do programu Soirée s herci či představení s bonusovým programem, jako například Představení pouze pro nezadané, Setkání s tvůrci nebo oblíbené Herecké kurzy pro neherce. V letošním roce jsme s úspěchem zavedli nový program zaměřený na rodiny s dětmi. Pravidelný workshop Divadelní ABCeda přibližuje nejmladší generaci jednotlivé divadelní profese a rozvíjí u dětí schopnost sebevyjádření a prezentace. Nezapomínáme ani na možnost vyžití našich nejstarších spoluobčanů, pravidelně proto pořádáme představení pro seniory za zvýhodněnou cenu. Prostřednictvím výstav, které pořádáme ve foyer divadla i mimo něj, seznamujeme rezidenty i návštěvníky Prahy s velkými postavami českého divadla a s jeho bohatou historií. Výchova mladé generace Jako veřejnoprávní instituce cítíme zodpovědnost za kultivaci postojů a hodnot nové generace diváků. Naším posláním je esteticky a edukativně působit na žáky a studenty základních a středních škol, intenzivně proto spolupracujeme s Klubem mladých diváků i přímo se školami. Nabízíme nejen zadaná představení, ale i diskuze s tvůrci či metodické materiály pro učitele. Divadlo vnímáme jako součást veřejného prostoru moderní evropské metropole, spolupracujeme proto s dalšími veřejně činnými subjekty, jako jsou Centrum Paraple, občanské sdružení Cesta domů nebo Nadační fond Českého rozhlasu Světluška. Všechny tyto a další aktivity mají za cíl ukázat divadlo jako nedílnou součást běžného života ve městě. Dostupnost Městská divadla pražská jsou Pražanům dostupná ve všech smyslech tohoto slova. Jsme bezbariéroví, obě divadla navštěvují i vozíčkáři a osoby se sníženou pohyblivostí. Zakládáme si také na dostupnosti cenové vstupenku si mohou dovolit i milovníci divadla s nižšími příjmy. Poloha v centru Prahy nedaleko zastávek tramvaje a stanic metra všech tří linek umožňuje výbornou dopravní dostupnost. Přátelský prostor pro všechny pražské diváky Městská divadla pražská jsou otevřeným přátelským prostorem, jenž nabízí inspirativní možnosti trávení volného času všem Pražanům. Prostřednictvím našich inscenací i doplňkových akcí chceme přispívat k dalšímu zlepšování kvality života běžných obyvatel Prahy. Nejsme elitářští, svým repertoárem oslovujeme široké spektrum diváků. Naše ambice jsou umělecké, edukativní a společensky transformativní. Divákům nabízíme nejen estetický zážitek, ale také reflexi současného světa, která podněcuje k zamyšlení. A to se nám, soudě podle diváckých ohlasů, daří. Poslání výroční zpráva 3

Úvodní slovo ředitele Rok 2016 byl v Městských divadlech pražských ve znamení jak umělecké, tak finanční stability. Je výsledkem více než desetileté společné práce v režimu jedním souborem propojených scén divadel ABC a Rokoko. Za těchto deset let jsme připravili 77 inscenací, odehráli 5 361 představení pro 1 453 872 diváků. V rámci konstantních dramaturgických linek jsme si v minulém roce tedy mohli troufnout na takové výzvy jako je Čechovův Strýček Váňa nebo Puškinův Evžen Oněgin, jehož činoherní inscenační tradice je v Praze takřka nulová a jeho uvedení v Městských divadlech pražských bylo událostí sezony. Divácky úspěšnou se stala autorská hudební inscenace Miroslava Hanuše inspirovaná americkým bestselerem Proč muži neposlouchají a ženy neumějí číst v mapách. Rok 2016 jsme věnovali zejména posílení našeho uměleckého souboru o čtveřici herců nejmladší generace a především o výraznou režisérskou osobnost Pavla Kheka. Stabilní období nám umožnilo věnovat se mladým hereckým tvářím a soustředit se na jejich zapojení do kolektivu. Jedná se o Ninu Horákovou, která se zhostila role Julie v tragikomedii Noc bláznů a Soni ve Strýčku Váňovi, Michaela Vykuse, kterého jsme mohli vidět v hlavní roli v Noci bláznů a v jedné z hlavních rolí v současné grotesce o propuštěných špičkových manažerech Top Dogs. V Evženu Oněginovi se role Taťány ujala nově angažovaná Petra Tenorová, stejně jako role Lenského nová posila Aleš Bílík. Trend omlazování souboru by s nesníženou intenzitou měl pokračovat i v příštím roce. V roce 2016 jsme se na našich jevištích dočkali velkého množství výrazných hereckých výkonů. Určitě nezklamali noví mladí herci v Evženu Oněginovi, zářil zde i Jiří Hána v titulní roli, či Vasil Fridrich ve Strýčku Váňovi. V Top Dogs došlo k vzácně vyrovnaným a skvělým výkonům všech zúčastněných protagonistů. Hereckou událostí roku stal výkon skvělého komika, člena souboru Zbigniewa Kaliny v roli klauna Augusta v inscenaci August August, august. Městská divadla pražská nabídla v roce 2016 svým divákům 499 představení odehraných vlastním souborem, z toho na scéně Divadla ABC 274 a na scéně Divadla Rokoko 225. Navíc jsme uskutečnili celkem 40 zájezdů. Navštívilo nás 138 387 diváků, v Divadle ABC 101 728 a v Divadle Rokoko 36 659 diváků. Návštěvnost činila 85 %. Městská divadla pražská hospodařila s vyrovnaným rozpočtem a soběstačností za hlavní činnost 41 %, včetně doplňkové činnosti pak 43,7 %. V roce 2016 nás bohužel ve věku 93 let opustila herečka Luba Skořepová. I když byla celoživotní členkou Národního divadla, ve kterém strávila 70 let, byla hlavně nezaměnitelným fenoménem českého divadla, divadelníkem do morku kostí. I v Městských divadlech zanechala svou výraznou stopu. Poprvé se objevila již 21. října 1995 v Divadle Rokoko v inscenaci Tajný deník Adriana Krtka. Během takřka dvaceti let nastudovala 16 inscenací a naposledy jsme ji na jevišti Městských divadel pražských mohli vidět 24. února 2015 v monodramatu César a Drana (141. repríza) v délce 80 minut, které byla schopna odehrát ve svých takřka 92 letech, což je opravdu fenomenální výkon. Luba Skořepová nám i celému českému divadlu bude moc chybět. Na konci roku postihl herce Lukáše Jurka, dlouholetého člena souboru, těžký úraz, způsobený nezodpovědným řidičem, jenž ho tím uvrhl do dlouhodobé pracovní neschopnosti. Chtěl bych tímto ocenit zaměstnance a blízké spolupracovníky Městských divadel pražských, kteří Lukáše podpořili finanční sbírkou v nezanedbatelné výši a vyjádřili mu tak svou solidaritu. Ondřej Zajíc, ředitel Městských divadel pražských 4 výroční zpráva Slovo ředitele

August August, august Slovo ředitele výroční zpráva 5

Organizační struktura Městských divadel pražských

Organizační struktura Ředitel Městských divadel pražských Umělecký šéf Hlavní ekonom Šéf výpravy Manažer provozu Vedoucí produkce Vedoucí obchod. oddělení PR a marketing manažer Umělecký soubor 8 výroční zpráva Organizační struktura

Organizační struktura Umělecký šéf Herecký soubor Dramaturgové Lektor dramaturgie Kmenový režisér Inspicienti + Nápověda PR a marketing manažer Podrobný soupis zaměstnanců v jednotlivých odděleních je uveden v organizačním řádu Městských divadel pražských. Organizační struktura výroční zpráva 9

Soupis zaměstnanců zařazení třída stupeň úvazek admin. pracovník 8 10 0,20 archivář 11 12 1,00 asistent řed. 8 12 1,00 dramaturg 11 11 1,00 dramaturg 11 12 1,00 elektroúdržbář 5 12 0,50 garderobiér 5 12 1,00 garderobiér 5 12 1,00 garderobiér 5 12 1,00 garderobiér 5 12 1,00 garderobiérka 5 12 1,00 grafik - PR 10 3 1,00 grafik - PR MD 10 6 1,00 herec 10 6 1,00 herec 10 12 1,00 herec 10 12 1,00 herec 10 8 1,00 herec 10 11 1,00 herec 10 11 1,00 herec 10 7 1,00 herec 10 6 1,00 herec 10 10 1,00 herec 10 10 1,00 herec 10 8 1,00 herec 10 9 1,00 herec 10 10 1,00 herec 10 12 0,50 herec 10 6 1,00 herec 10 9 1,00 herec 12 12 1,00 herec 10 6 1,00 herec 10 10 1,00 herec 10 12 1,00 herec 10 6 1,00 herec - MD 10 10 1,00 spr. řed. 11 5 1,00 hl. účetní 10 12 1,00 insp. hlediště 4 12 1,00 inspicient 6 12 1,00 inspicient 7 12 1,00 inspicient 7 12 1,00 inspicient 6 12 1,00 jev. technik 5 12 1,00 jev. technik 5 12 1,00 jev. technik 5 12 1,00 jev. technik 5 12 1,00 jev. technik 5 12 1,00 jev. technik 5 12 1,00 jev. technik 5 12 1,00 jev. technik 5 12 0,80 jev. technik 5 12 1,00 jev. technik 5 12 1,00 jev. technik 5 12 1,00 jev. technik 5 12 1,00 jev. technik 5 12 1,00 jev. technik 5 12 1,00 jev. technik 5 12 1,00 krejčová 7 12 1,00 krejčová 7 12 1,00 krejčová 7 12 1,00 krejčová 7 12 0,50 krejčová 7 12 0,80 krejčová 7 12 1,00 majet. úč. 8 12 1,00 maskér 8 12 0,50 maskér 8 12 0,50 maskér 8 12 0,50 maskér 7 12 1,00 maskér 8 12 1,00 maskér 8 12 0,50 maskér - MD 8 12 1,00 mistr. v krejč. 8 12 1,00 nápověda 4 12 1,00 nápověda 4 12 1,00 nápověda 4 12 1,00 obch. referent 9 4 1,00 obch. referent 8 6 1,00 obch. referent 8 5 0,80 osvětlovač 8 12 1,00 osvětlovač 7 12 1,00 osvětlovač 6 12 0,50 osvětlovač 8 12 1,00 osvětlovač 7 12 1,00 person. + mzd. úč. 10 11 1,00 pokladník vstup. 4 12 0,75 pokladník vstup. 4 12 0,75 pokladník vstup. 4 12 0,75 pokladník vstup. 4 12 0,75 produkční 9 12 1,00 10 výroční zpráva Organizační struktura

Soupis zaměstnanců produkční 9 12 1,00 provozář 8 12 1,00 ref. PR 10 4 1,00 ref. PR 9 7 0,20 ref. PR 10 5 1,00 ref. HS 8 12 1,00 rekvizitář 5 12 1,00 rekvizitář 5 12 1,00 rekvizitář 5 12 1,00 rekvizitář 5 12 1,00 rekvizitář 5 12 1,00 režisér 12 12 1,00 ředitel 12 7 1,00 skladník 6 12 1,00 statistik + poklad. 10 11 1,00 tajemnice 9 12 1,00 tajemnice 9 12 1,00 úč.-metodik 11 9 0,50 účetní 10 9 1,00 účetní 9 3 1,00 uklízečka 2 12 1,00 uklízečka 2 12 1,00 uklízečka 2 12 1,00 umělec. šéf 12 12 1,00 ved. provozu 10 12 1,00 ved. výpravy 13 9 1,00 vedoucí obch. odd. 9 9 1,00 vedoucí PR 11 7 1,00 vrátná 1 12 1,00 vrátný 1 12 1,00 vrátný 1 12 1,00 vrátný 4 12 1,00 vrátný 1 12 1,00 vrátný 1 12 1,00 vrátný 1 12 1,00 zvukař 7 12 1,00 zvukař 7 12 0,50 zvukař 8 12 1,00 zvukař 8 12 1,00 Dohody o pracovní činnosti a Dohody o provedení práce pozice počet úvazek Uvaděčky ABC + Rokoko 47 0,5 Požární dozor 14 0,5 Lékařský dozor 2 0,5 Distribuce časopisu MDP 1 0,5 Šéfredaktor časopisu MDP 1 0,5 Lektor dramaturgie 1 0,5 Skladník Rokoko + pož. 1 0,5 dozor Krejčová 1 0,5 Údržbář + pož. dozor 2 0,5 Barvení látek 1 0,5 Úklid krejčovny 1 0,5 Elektroúdržba Rokoko 2 0,5 Výpomoc v provozu 1 0,5 * Placení dle počtu odpracovaných představení nebo hodin Organizační struktura výroční zpráva 11

Soupis herců Hlavní pracovní poměr Externí herci, hudebníci a tanečníci Batulková Dana Bílík Aleš Bor Hanuš Dolanský Zdeněk Doulová Hana Horáková Nina Hornáčková Henrieta Dvořák Viktor Fridrich Vasil Hána Jiří Jurek Lukáš Juřica Pavel Kačmarčík Milan Kalina Zbigniew Kalvoda Radim Klimeš Petr Lehký Stanislav Novotný Tomáš Pacoláková Evellyn Pernetová Lucie Říčařová Zuzana Smutná Jitka Tenorová Petra Vencl Zdeněk Vlach Jaroslav Vykus Michael Alán Jan Badinková Michaela Balcar Michal Bartoška Petr Besta Petr Borodin Alexander Brabec Jaroslav Bystroňová Antonie Daňková Andrea Daňková Tereza Delišová Martina Dlouhý Michal Drbohlav Jan Dušek Zdeněk Dvořák Vojtěch Dymková Šárka Eichler Petr Fidlerová Radka Fric Zbyněk Friedl Jaroslav Gajerová Veronika Hájek Robert Hálek Martin Hálová Daniela Hálová Sabina Hámová Gabriela Hanzl Jan Hessová Anežka Hilšer Marek Hlas Ivan Hnilička Jan Hofman Jan Hofmann Martin Homola Lukáš Hradecká Michaela Hustoles Tomáš Choděrová Daniela Jachnická Stanislava Janatková Barbora Janků Veronika Janků Věra Janouch Jiří Jelínek Stanislav Jelínková Dana Jiskra Filip Jiskrová Jana Jurkovič Marek Klapka Dalimil Klem Jiří Klepal Kašpar Kohoutek Jaroslav Koreček Ivan Kouklová Nikol Krištůfek Ladislav Křepelková Amálie Kříženecká Marie Kubařová Veronika Kubín Vít Lambora Marek Lojdová Kateřina Lorenc Josef Lukešová Bára Lžičař Pavel Madeja Radim Macháčková Kateřina Málková Marie Marková Dana Masáček Jiří Mašek Jan Meduna Jan Medvecká Taťjana Milková Svatava Milota Jiří Mitrega Robert Moučková Barbora Müller Richard Nádaždyová Eva Nerušilová Věra Nosek Jaromír Novotná Tereza Novotný Jiří Ornstová Eva Pelikán Lukáš Písařík Martin Podhajský Ondřej Poláčik Marek Pospíšil Jan Procházka Aleš Procházková Marika Renč Dominik Rošetzký Marcel Roznětínská Lucie Říčař Roman Říčařová Zuzana Sabadin Miroslav Samcová Domesová Lucie Sekyrka Karel Schwarz Jiří Skála Pavel Slámová Eliška Slánský Jaroslav Slaný Michal Součková Dagmar Soukupová Patricie Stašová Simona Suchánková-Theimer Anna Suchý Jiří Svojtková Veronika Szymik Jan Šedová Radka Šindelářová Adéla Šoltýsová Diana Štěpánek Petr Štěpánková Julie Šulcová Radka Termerová Lenka Tůma Martin Udatný Vilém Valentová Barbora Vančura Petr Valenta Matyáš Veckerová Kateřina Velen Zdeněk Večerka Miroslav Vermellho-Plíšková Gabriela Vízner Oldřich Vlasák Jan Volf Roman Vyhnánková Marie Zbranková Lenka 12 výroční zpráva Organizační struktura

Soupis herců Režiséři Čermáková Viktorie Engelová Ludmila Goldflam Arnošt Hanuš Miroslav Choreografie Basák Karel Conceição Jana Hanušová Jana Pacek Martin Nůsek Petr Výtvarníci / Kostýmy Hájková Kateřina Malehová Samiha Marek David Milfajt Jaroslav Pátá-Oldak Agnieszka Rašková Marie Sládečková Markéta Syrový Michal Zábrodská-Hávová Dana Fotografové a grafici Alexij Nikola Borecká Marianna Brtnický Vojtěch Hrbková Alena Janíček Jiří Košun Kamil Macháček Jakub Merunková Lucie Sochorová Ilona Škrvrňáková Michaela Tomeš Michael Hudba Janouch Jiří Nejedlý Vladimír Potoček Milan Wajsar Petr Organizační struktura výroční zpráva 13

Premiéry roku 2016

Premiéry Hlavní dramaturgické linie Smyslem veřejnoprávního divadla je kultivovat veřejný prostor. Městská divadla pražská to činí několika způsoby. Jakožto scéna určená běžnému městskému publiku si klade za cíl kultivovat a rozvíjet vkus a uvažování svých diváků, a to konsenzuálně. Příchozího vítáme jako očekávanou a milou návštěvu, s níž chceme sdílet své vědomosti, obavy, strasti i radosti. Náš dům je otevřen pro každého a naší snahou je docílit, aby se zde navzájem ctili a respektovali i lidé, kteří se mohou domnívat, že spolu nemají nic společného. Na základě této premisy je repertoár volen tak, aby každá inscenace přinášela impulz k zamyšlení, novou, mírně či více provokativní myšlenku, ale aby zároveň srozumitelně komunikovala. Co se říká, je důležitější než to, jak se to říká. Nechceme lacině urážet ani šokovat, nechceme se arogantně povyšovat, nevytváříme umění pro úzkou elitu, ale nejsme ani divadlem lidovým. Naše publikum očekává kultivovanou podívanou, nové impulzy a profesionální kvalitu. Rozvíjíme odkaz, jímž se cítíme být vázáni. Navazujeme především na tradici ředitele Oty Ornesta, tedy na dobu, kdy Městská divadla pražská byla kultivovanou a inteligentní kulturní institucí se silným hereckým souborem. Vytváříme herecké příležitosti pro všechny věkové kategorie herců, jaké si nemůže dovolit žádné soukromé divadlo, a podílíme se tak na udržování a rozvíjení té nejlepší tradice hereckého umění. Allan a Barbara Peasovi Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách Alexandr Sergejevič Puškin Evžen Oněgin Pavel Kohout August August, august Luis Nowra Noc bláznů Anton Pavlovič Čechov Strýček Váňa Urs Widmer Top Dogs Datum premiéry Počet repríz 19. 3. 22 11. 6. 16 12. 11. 7 Datum premiéry Počet repríz 12. 3. 25 4. 6. 18 5. 11. 9 16 výroční zpráva Premiéry roku 2016

Premiéry Dramaturgie se na základě těchto premis realizuje v několika dramaturgických liniích: 1/ Česká otázka Jednou z priorit dramaturgie Městských divadel pražských je zkoumání české identity. Zkoumání toho, co nás utváří a co způsobuje, kým jsme a kam směřujeme. Součástí této cesty je i poměřování naší současnosti s díly a osobnostmi významných českých autorů, a to napříč žánry. 2/ Velké téma Konfrontovat dnešního člověka s hodnotami, které nás přesahují, které platí od věků, od nichž se odvíjí naše velikost a před nimiž se odhaluje naše malost, je dalším z cílů, které si prostřednictvím děl velké klasické literatury klade dramaturgie Městských divadel pražských. 3/ Těžké chvíle v životě člověka spojené s nemocemi, stářím, postižením a umíráním Tato inscenační linka jde přímo proti trendům současné popkultury, zdůrazňující laciné, zábavné a lehké stránky života. Městská divadla pražská se již řadu let zabývají ožehavými tématy, jako je stáří, nemoc či smrt. Zaznamenáváme v řadách diváků zejména střední generace jistou úlevu, že se zde vyslovuje nevyslovitelné, že o těžkých věcech, o kterých se stalo zvykem v dobré společnosti nehovořit, lze mluvit nahlas, tónem jak vážným, tak humorným. 4/ Jedinečnost, odlišnost, tolerance skutečná i domnělá Řadu sezon se Městská divadla pražská věnují tolik skloňovanému tématu tolerance v současném světě. Tolerancí se ohání od politiků až po opilce v hospodě kde kdo. Jak je tomu ale ve skutečnosti? Jak se doopravdy vyrovnáváme s výjimečností, jinakostí, kde máme svoje meze? Jak se žije lidem odlišným svým etnikem, svými postoji, názory či postiženým jakoukoli výjimečností nebo nedostatkem? 5/ Hudebně dramatická linka Specifikou Městských divadel pražských se v posledních letech staly vyprofilované hudební komedie. Snažíme se, aby každý takto uvedený titul měl jasné téma, vyjadřoval se často hravým způsobem k současnému stavu světa a nestal se pouze zábavou pro zábavu. Rozhodně tedy není náhodou, že se jedná o vysloveně autorské projekty, které buď zpracovávají literární předlohu, nebo jsou zcela novými originálními díly. Pracovně jsme si tento žánr nazvali muzikál pro činoherce. Tyto hry uvádíme takřka výlučně na jevišti Divadla ABC. Premiéry roku 2016 výroční zpráva 17

Premiéry / Noc bláznů Luis Nowra Noc bláznů Premiéra 12. března 2016 Inscenace zasazená do politických bouří konce 60. let přináší konflikt mezi obecnou angažovaností velkých politických gest a frází ve světle televizních kamer a skutečné angažovanosti, která vyžaduje opravdovou empatii, nevděčnou každodenní práci a osobní oběti. Zároveň je příběh současného australského dramatika konfrontací světa zdravých lidí se světem znevýhodněných a psychicky postižených jedinců, střetem normálnosti se světem iracionality. Mostem mezi oběma světy se stává umění. Divadelní představení, které se má uskutečnit v prostředí psychiatrické léčebny, se jeví na počátku jako boj předem ztracený. Ale snaha uskutečnit neuskutečnitelné strhne postupně nejen začínajícího režiséra, ale i jednotlivé účinkující, kteří se zapojují každý svým osobitým způsobem. Vhled do světa za hranicí normálnosti, realizovaný komediální formou, nachází u diváků výraznou rezonanci a nesporně přispívá k posouvání hranic tolerance mainstreamového publika. Hrají / Pavel Juřica, Michael Vykus, Henrieta Hornáčková, Tomáš Novotný, Veronika Gajerová, Diana Šoltýsová, Nina Horáková, Aleš Bílík, Stanislava Jachnická, Oldřich Vízner, Radim Madeja / Michal Balcar Režie / Pavel Khek Dramaturg / Věra Mašková Překlad / Dáša Bláhová Scéna / Michal Syrový Kostýmy / Agnieszka Pátá-Oldak Hudba / Vladimír Nejedlý Pohybová spolupráce / Martin Pacek, Petr Nůsek 18 výroční zpráva Premiéry roku 2016

Premiéry / Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách Allan a Barbara Peasovi, Miroslav Hanuš Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách Premiéra 19. března 2016 Tento titul jsme se rozhodli nasadit hned z několika důvodů. Téma mužsko-ženských vztahů se dá nahlížet z nejrůznějších úhlů vesele, vážně, dramaticky, s nadsázkou, vědecky a takto bychom mohli pokračovat velmi dlouze. Každopádně je to téma velmi vděčné a my jsme zvolili formu odlehčenou a hudební. Jako základ jsme si vzali knihu manželu Peasových, ve které se zásadní rozdíly mezi chováním mužů a žen vysvětlují vědecky. K jejímu prezentování jsme zvolili formu hudební komedie, a proto jsme přizvali ke spolupráci Miroslava Hanuše, který je nejen zkušeným režisérem, ale také úspěšným dramatizátorem a skvělým textařem. Ačkoliv je takovýto autorský projekt vždy velkým rizikem a v Divadle ABC to platí dvojnásob, v tomto případě divácká rezonance jednoznačně potvrzuje, že jsme trefili do černého. Humor, který neklesá pod hranici vkusu, umírněná režie a skvělé kolektivní herecké i pěvecké výkony dělají z této inscenace jeden z nejúspěšnějších počinů posledních let. Inscenace nás bude reprezentovat na GRAND Festivalu smíchu 2017 v Pardubicích. Hrají / Lukáš Jurek, Zbigniew Kalina, Petr Klimeš, Hana Doulová, Zdeněk Velen, Jitka Smutná, Lucie Pernetová, Jiří Klem, Radka Fidlerová, Barbora Janatková, Martin Písařík, Veronika Janků, Stanislav Lehký, Radim Kalvoda, Veronika Svojtková Hudebníci / Jiří Janouch / Marek Poláčik, Ondřej Podhajský / Jan Hanzl, Petr Eichler / Marek Jurkovič, Jan Pospíšil / Robert Mitrega / Tereza Novotná, Roman Volf / Jaroslav Kohoutek Režie / Miroslav Hanuš Dramaturg / Jiří Janků Scéna / David Marek Kostýmy / Samiha Maleh Choreografie / Jana Hanušová Hudební nastudování a aranžmá / Milan Potoček Premiéry roku 2016 výroční zpráva 19

Premiéry / Strýček Váňa Anton Pavlovič Čechov Strýček Váňa Premiéra 4. června 2016 Uvádění klasických her světového dramatu patří do jisté míry k povinnostem repertoárového divadla. Slovo povinnost zde ale nechápeme pejorativně. Dělat Čechova je totiž pro většinu divadelníků záležitost bytostně vzrušující, kultivující, ale také hodně náročná. Jeho postavy totiž nikdy nerozklíčujete hned po prvním přečtení, naopak se s nimi musíte prát po celou dobu zkoušení. To byl jeden z důvodů, proč jsme hru nasadili do repertoáru. Ten druhý, a pro diváka daleko zásadnější, je, že hra, ačkoliv se odehrává na ruské vesnici před sto dvaceti lety, má nesmírný přesah vzhledem k dnešku. Nese s sebou taková témata, jako je například krize středního věku, osamělost člověka ve společnosti či nenaplněnost životů. Režie Petra Svojtky, která je výsostně herecká a nehledá v textu žádné krkolomné výklady, všechna výše uvedená témata akcentuje. Zdá se, že diváci to vnímají a kvitují. Upřímně, návštěvnost není úplně nejvyšší (ale ani nějak dramaticky nízká). Tak trochu jsme s tím počítali, protože Čechov je obecně vnímán jako autor, na kterého se moc nechodí. Každopádně, ze zpětné vazby, kterou máme k dispozici, vyplývá, že diváci jsou s touto inscenací spokojeni a dávají jí vysoké hodnocení. Z tohoto pohledu jsme při hodnocení dramaturgického záměru velmi spokojeni. Hrají / Zdeněk Dolanský, Zuzana Kajnarová, Nina Horáková, Radka Fidlerová, Vasil Fridrich, Aleš Procházka, Zdeněk Vencl, Věra Janků, David Tůma, Michal Hakl, Jan Marhoul, Karel Ruppert Režie / Petr Svojtka Dramaturg / Jiří Janků Překlad / Leoš Suchařípa Scéna / Jaroslav Milfajt Kostýmy / Kateřina Hájková Hudba / Vladimír Nejedlý Asistentka režie / Zuzana Holbeinová 20 výroční zpráva Premiéry roku 2016

Premiéry / Evžen Oněgin Alexandr Sergejevič Puškin Evžen Oněgin Premiéra 11. června 2016 Světová klasika v moderním pojetí. Režisér Pavel Khek představuje Oněgina jako postmoderního cynika, který dávno rezignoval na jakékoli etické normy, bonvivána, žijícího na dluh doslovně i v přeneseném významu. Jenomže ve světě bez morálních mezí, kde je vše dovoleno, se všechny požitky brzy omrzí a život se stává břemenem. Střetnutí vyprázdněnosti s mládím, plným velkých snů a velkých očekávání, vytrhuje na chvíli z nudy a prázdnoty, přitahuje a snad i trochu vzrušuje okoralé srdce, ale přistoupit na životní koncept Lenského a Taťány se zdá být nemožné. Oba je zavrhuje v jediné chvíli a oba svým způsobem zabíjí Taťánu svým odmítnutím, přítele Lenského doslova v neuváženém souboji. Zabíjí zároveň svoje vlastní mládí a svou naději. Se životem, který ho nenávratně minul, je konfrontován při opětovném setkání s Taťánou. Stejně jako ji v jediném okamžiku zavrhl, uvědomuje si v jediné vteřině svůj fatální omyl. Jenomže čas nelze vrátit zpět a šance jednou promarněná se nevrací. Tragické minutí toho, kdo příliš pozdě pochopil, v čem spočíval smysl jeho života, mnohokrát zpracované v jevištní i filmové podobě, ožívá v Divadle ABC v četných odkazech na nejslavnější české zpracování E. F. Buriana jako velmi současná hra o smyslu bytí na prahu pekla, jehož vyslanec už obchází nedočkavě kolem. Výrazný režijní rukopis Pavla Kheka si získal své příznivce nejen mezi mladými diváky, ale tato inscenace je přijímána kladně diváky Městských divadel pražských napříč generacemi. Hrají / Jiří Hána, Petra Tenorová, Henrieta Hornáčková, Aleš Bílík, Jitka Smutná, Hana Doulová / Veronika Janků, Jiří Schwarz, Jaroslav Vlach, Milan Kačmarčík, Vilém Udatný, Lucie Domesová, Stanislava Jachnická, Diana Šoltýsová, Hanuš Bor, Michael Vykus Režie / Pavel Khek Dramaturg / Věra Mašková Úprava / Věra Mašková, Pavel Khek s použitím úpravy E. F. Buriana a překladu Josefa Hory a Milana Dvořáka Scéna / Michal Syrový Kostýmy / Agnieszka Pátá-Oldak Pohybová spolupráce / Martin Pacek Souboje / Petr Nůsek Světelný design / Jan Beneš Premiéry roku 2016 výroční zpráva 21

Premiéry / Top Dogs Urs Widmer Top Dogs Premiéra 5. listopadu 2016 Hru Top Dogs jsme vybrali na repertoár Divadla Rokoko zejména proto, abychom rozvinuli linku kancelářských tragikomedií. Dřívější inscenace Kancl nás překvapila svou diváckou úspěšností, což přičítáme poměrně velké skupině diváků, pro níž je prostředí kanceláře každodenním pracovním prostorem. Zejména pro ně jsme nasadili i Top Dogs, hru, jež se s nadsázkou dívá na smutný fenomén dnešní doby propouštění. Zdá se, že tento záměr naprosto vyšel, protože divácky je tato tragikomedie velmi úspěšná. Pro nás je navíc cenná také proto, že nabízí řadu velkých hereckých příležitostí, a jsme rádi, že členové souboru se s nimi vypořádali velice dobře. Za zmínku stojí i skutečnost, že jsme hru uvedli v novém překladu, který, dle našeho názoru, akceptuje velmi dynamicky se rozvíjející kancelářsko-ekonomický slovník dnešních manažerů. Hrají / Henrieta Hornáčková, Dana Batulková, Lenka Zbranková, Zdeněk Vencl, Jiří Hána, Lukáš Jurek, Radim Kalvoda, Michael Vykus, Zdeněk Dolanský Režie / Petr Svojtka Dramaturg / Jiří Janků Překlad / Eva Hádková Úprava / Jiří Janků, Petr Svojtka Scéna / Marie Rašková Kostýmy / Kateřina Hájková Hudba / Petr Wajsar Pohybová spolupráce / Martin Pacek 22 výroční zpráva Premiéry roku 2016

Premiéry / August August, august Pavel Kohout August August, august Premiéra 12. listopadu 2016 Inscenace, kterou sám autor vyhodnotil jako znovuzrození klasického textu. Zásadní interpretační posun tkví v pojetí cirkusu jako moderní televizní show, se všemi atributy soudobé pokleslé konzumní kultury. Ředitel současného cirkusu Svět je kdosi za sklem, sídlící tak vysoko, že k němu nelze dohlédnout, jeho moc se realizuje prostřednictvím podřízených, kteří se starají oddaně o to, aby hladký chod zábavního průmyslu nebyl narušován individuální kreativitou, poezií a nerentabilními sny. Přestože moc ředitele zábavního průmyslu je téměř neomezená, přestože disponuje obrovskými možnostmi a zdroji, nakonec se ukazuje ve střetu s originalitou, čistotou a opravdovým zanícením jako bezmocná. Pokud chce vyhrát, musí se uchýlit k hrubé síle a odhalit svou pravou podstatu. V čase, kdy byla hra napsána, představovala moc především moc politickou, dnes, kdy je inscenována v Divadle ABC, představuje především moc peněz a bezohledného konzumu, ale metody, kterými se ve světě prosazuje, zůstávají, bohužel, zcela stejné. Výpravná, opulentní inscenace této dnes již klasické hry, je publikem přijímána s překvapením a vnímána jako objevná. Hrají / Zbigniew Kalina, Jiří Schwarz, Vasil Fridrich, Daniela Choděrová, Stanislava Jachnická, Veronika Svojtková, Milan Kačmarčík, Jan Hofman, Tomáš Novotný, Aleš Bílík, Nina Horáková, Petra Tenorová, Kašpar Klepal, Michaela Hradecká, Anežka Hessová, Sabina Hálová / Daniela Hálová Režie / Ondřej Zajíc Dramaturg / Věra Mašková Scéna / Jaroslav Milfajt Kostýmy / Dana Hávová Pohybová spolupráce / Jana Hanušová a Martin Pacek Premiéry roku 2016 výroční zpráva 23

Dramaturgický výhled na rok 2017 Christian Giudicelli / Premiéra mládí Premiéra: 28. ledna 2017 Bláznivá komedie o dvou mimořádných ženách a jednom velkém dobrodružství. Stáří neexistuje! je hlavním poselstvím komedie Premiéra mládí, ve které se vůbec poprvé na jevišti potkávají herečky Jitka Smutná a Dana Syslová. Jejich postavy, kultivovaná Renáta a bezprostřední Simona, se rozhodnou vzbouřit proti konvencím a užít si na stará kolena ještě nějakou legraci. Inscenaci o touze žít a zažít uvádí Divadlo Rokoko. Tato francouzská komedie byla původně napsána pro Annie Girardotovou a navazuje na naši tematickou linku vyrovnávání se se stářím a revoltou vůči stereotypům se stářím spojeným. K režii jsme přizvali tvůrkyni, která dosud s naším divadlem nespolupracovala Janku Ryšánek Schmiedtovou, nynější uměleckou šéfku Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Jean-Claude Carrière / Konkurz Premiéra: 11. března 2017 Hra slavného francouzského scenáristy a dramatika. Carrièrovu hru by bylo možno označit jako jakousi závěť postmoderní éry. Mezi ostřílené čekatele na ideální životní roli přichází neznámý mladík. Byl pozván kdysi dávno, nemá pořadové číslo, není v databázi, nemá přidělený text a klade podivné otázky. Zaběhaný systém marného čekání na cosi, co stále nepřichází, chaosu s neustále se měnícími pravidly, světa bez konstantních regulí, dostává trhliny. Otázky, kdo to tu všechno řídí, kam to celé směřuje a proč tu vlastně všichni jsme, uvádí všechny postavy do existenciálního zmatku. Pochybnosti, že tady někdo šéfuje, že tu někdo ví, co se má dělat a že to celé dává smysl, sílí. Opravdu čekáme na životní roli? Anebo ji právě promarňujeme v bláhovém přesvědčení, že to ještě není doopravdy a že skutečně budeme žít až někdy příště? A má cenu se namáhat, když nevíme jistě, jestli se někdo dívá? A co když pohled věčnosti, kterou jsme z rovnice života vyškrtli, hledí na nás z očí toho druhého, stejně zmateného bližního? A co když tajemství životní role je právě ve schopnosti vyjít ze sebe tomu druhému vstříc? Hra přináší více znepokojivých otázek než odpovědí, nutí diváka se angažovat a v neustále se měnících pravidlech hledat své vlastní odpovědi. William Shakespeare / Macbeth Premiéra: 18. března 2017 Aktuální zpracování jedné z nejslavnějších světových tragédií akcentuje téma pokušení mocí. Macbeth roku 2017 je voják a ctižádostivý politik. V době, která postrádá spiritualitu, se setkání s jakousi pofidérní, hospodskou věštbou stává pouhým alibi pro jeho dlouhodobé mocenské ambice a jejich naplnění. Podstatná část hry je pak analýzou toho, co s člověkem udělá splněný mocenský sen, realizovaný prostřednictvím zločinu. Narůstající paranoia, strach z odhalení, ze ztráty postavení a prohlubující se frustrace z toho, že uchvácení moci ještě neznamená lásku a přijetí blízkých ani vzdálených, že si lze vynutit poslušnost a strach, ale nikoli respekt a obdiv, rozkládá postupně duši, rozvrací nejen život uchvatitele, ale celou zemi a celý vesmír. Inscenace by měla nést silně varovný akcent a jasné vymezení se k současnému světu a jeho rozporům. Věra Mašková, Pavel Khek / Čapek Premiéra: 3. června 2017 Poslední léta Čapkova života probíhala v konfliktu konečně dosaženého osobního štěstí a stále se zhoršující společenské situace. Karel Čapek, jenž celý svůj literární i veřejný život spojil s ideály masarykovské první republiky, s myšlenkami sjednocené Evropy a myšlenkami pacifismu a lidského porozumění, sleduje radikalizaci okolního 24 výroční zpráva Dramaturgický výhled na rok 2017

Dramaturgický výhled na rok 2017 světa, nárůst německého fašismu a stále větší osamocenost malého Československa uprostřed moře strachu, lhostejnosti a agresivity. Vede zápas na mezinárodním poli, kde se snaží využít své popularity k tomu, aby burcoval veřejné mínění na obranu demokratických svobod a také k varování před rozpínavostí fašistického Německa, ale i doma, kde se proti němu vymezují nejen katoličtí a nacionalističtí intelektuálové, ale, což je nejbolestnější, i malí lidé, kteří byli vždy středobodem jeho tvorby i úvah. Situace, která hrozivě připomíná to, co aktuálně prožíváme. Umírají velké ideály a místo nich nastupuje agresivita, strach a sprostota. Místo hlasů, které se snažily vybudit v národě to nejlepší, zaznívají hlasy, které si zahrávají s tím nejnižším a nejubožejším, co v člověku je. Hra o zoufalém zápase dobrého a čestného člověka s přesilou, jež ho nakonec udolala jen o malou chvíli dřív, než se naplnily všechny katastrofy, před kterými varoval. Hra, která upozorňuje na paralely se současným děním, inscenovaná s vírou, že konec bude jiný. Jiří Janků, Petr Svojtka / 60 s aneb Šedesátky Premiéra: 10. června 2017 Hudební komedie o časech, kdy láska, mír a svoboda nebyly sprostými slovy. Autorský projekt Jiřího Janků a Petra Svojtky připomene nadějnou dobu 60. let 20. století, převratný čas, kdy se ve světě i u nás dostávala ke slovu první poválečná generace, dobu hravosti a rozkvětu kultury, dobu prvního tání. Prostřednictvím hudební komedie s písničkami z 60. let zavzpomínáme na éru, kdy se zdálo všechno možné a slova jako pravda a láska ještě nebyla vulgárními výrazy. Florian Zeller / Otec Premiéra: listopad 2017 Florian Zeller je jedním z nejtalentovanějších francouzských autorů mladší generace. Již ve dvaadvaceti letech mu vyšel první román Umělý sníh (2002), který získal řadu cen. O dva roky později měly v Paříži premiéru jeho první dramatické pokusy a dnes se jeho hry uvádějí po celém světě. Hra Otec je dojemná a současně vtipná tragikomedie o jednom smutném fenoménu naší doby stařecké demenci. Hra je psaná z pohledu muže, jenž je tímto neduhem postižen. Jednotlivé scény se vzájemně popírají, postavy mají více podob a příběh se skládá nepřímo, skoro až detektivně. Stavba jednotlivých scén a celková kompozice je tak velmi originální a jedinečná. Dá se tu vystopovat jistá inspirace hrami Harolda Pintera to je možná i jeden z důvodů, proč se tento text (vedle veleúspěšného uvádění v Paříži, kde získal řadu prestižních cen) stal velkým hitem i ve Velké Británii. Text nabízí velkou hereckou příležitost pro zralého herce v titulní roli, ale i všechny ostatní role jsou velkou výzvou a příležitostí zejména pro střední generaci našeho souboru. Hra by měla být uvedena v listopadu 2017 v Divadle Rokoko v režii Petra Svojtky Ferdinand von Schirach / Teror Premiéra: listopad 2017 Dokumentární drama, jež obletělo doslova celý svět. Soudní přelíčení, které nastoluje mravní rozpory současného světa, má tu zvláštnost, že se diváci stávají přímými aktéry děje. Hra má dva konce, které se uskutečňují na základě diváckého hlasování. Otázka zní: Je obžalovaný pilot, jenž bez rozkazu a o své vůli sestřelil letadlo plné cestujících, protože byl přesvědčen, že má být použito k teroristickému útoku na stadion plný lidí, vinen, či nikoli? Dosavadní výsledky hlasování po celém světě nejsou nikterak jednoznačné. Ojedinělý divadelní počin, angažovaný společenský čin, jehož cílem je aktivizovat publikum a učinit ho spoluviníkem, spolupachatelem a spolutvůrcem předváděného děje. Dramaturgický výhled na rok 2017 výroční zpráva 25

Reprízované tituly

Reprízované tituly Název titulu Datum premiéry Počet repríz v roce 2016 Celkový počet repríz včetně zájezdů a veřejných generálek Bedřich Smetana: The Greatest Hits 17.3.2012 11 103 Burundanga 14.6.2014 16 47 České Vánoce 18.11.2006 9 88 Dobře rozehraná partie 19.1.2008 11 167 Drž mě pevně, miluj mě zlehka 8.6.2013 10 67 Happy End 28.3.2015 14 36 Hodina před svatbou 14.11.2015 18 28 Holky z kalendáře 9.3.2011 12 109 Hráči 21.6.2008 11 191 Kancl 10.11.2012 18 88 Kdo se bojí Virginie Woolfové? 15.3.2014 19 81 Lakomá Barka 17.9.2006 5 118 Listopad 7.6.2014 15 74 Molly Sweeney 13.6.2013 11 60 Na miskách vah 7.11.2015 17 26 Oddací list 18.10.1999 12 274 Pan Kaplan má třídu rád 24.1.2009 11 244 Romulus Veliký, komedie antických rozměrů 23.5.2015 14 29 Shirley Valentine 26.4.2008 23 303 Tanec smrti 24.1.2015 12 35 V+W Revue 15.11.2014 22 63 Věštkyně, vraždy a jasnovidci 16.3.2013 15 87 Vím, že víš, že vím 7.3.2015 29 51 Želary 10.3.2012 12 82 Derniéry 2016 Datum premiéry Počet repríz v roce 2016 Celkový počet repríz včetně zájezdů a veřejných generálek Bylo nás pět 22.3.2014 8 39 28 výroční zpráva Reprízované tituly

Reprízované tituly César a Drana 1.4.2007 0 175 Důkaz 10.9.2011 9 84 Král Lear 11.9.2010 6 73 Sebevrah 16.6.2012 5 54 Sen čarovné noci 23.3.2013 6 55 Veterán 8.11.2014 5 26 Reprízované tituly výroční zpráva 29

Reprízované tituly / Česká linka Česká linka Jiří Janků / České Vánoce Vánoční hry, to je naprosto specifická žánrová kategorie, která se táhne dějinami českého divadla od dob baroka. Vzešly přirozeně z církevního prostředí a v nejrůznějších dobách v mnohých úpravách podávaly v adventním čase zprávu o blížícím se narození Ježíše Krista. Tuto tradici nepřerušilo ani čtyřicet let naprosto ateistického komunistického vládnutí a s o to větší intenzitou se vánoční hry začaly uvádět po roce 1989. Naše hra na tuto zvyklost navazuje, je ale v mnoha ohledech netradiční. České Vánoce nejsou vánoční hrou v klasickém slova smyslu, ale velmi svéráznou adaptací starého známého příběhu, která je inspirována lidovým barokním divadlem, ladovskými jesličkami a také dnešní většinově ateistickou společností, která Vánoce již dávno nevnímá jen jako svátky slavící Boží narození. V inscenaci nejde jen o zvěstování narození Božího syna, ale i o zkoumání paradoxů, které tato skutečnost nese, je-li zasazena do českého prostředí. Vše je rozehráno v duchu velké nadsázky a příběh přináší nečekané a paradoxní situace. Jinými slovy, vedle oblíbených i méně známých koled a vánoční atmosféry zde diváci najdou i komické situace a dialogy, které ukáží, jak to asi mohlo vypadat, když do nejmenované vsi kdesi v České kotlině dorazila zpráva o narození Spasitele. Naši diváci tuto dvojlomnost vzali za svou a nás velmi těší, že zájem o inscenaci každým rokem stoupá. Úspěch hry nás inspiroval k pořádání Vánočního festivalu, který pravidelně přiváží pražským divákům úspěšné adventní inscenace z celé republiky i ze Slovenska. Jan Werich, Gustav Skála / Lakomá Barka Tato inscenace je pro naše divadlo důležitá v mnoha ohledech. Jednak jde o titul pro celou rodinu, který je určen malým i dospělým divákům, a pak se jedná o pohádku Jana Wericha, který je historicky s Divadlem ABC silně spjat. Velmi půvabně napsaný text předlohy je plný jedinečného humoru, jazykového vtipu i moudrosti (to je ostatně typické pro všechny pohádky z knihy Fimfárum). Pohádka půvabně pranýřuje nechvalně známé lidské vlastnosti, jakými jsou lakota, hamižnost a sobectví. V dramatizaci Gustava Skály a v režii Petra Svojtky se rozehrává příběh z vesnice Dejvice, jejíž obyvatelé ani trošku nedělají čest jménu své obce. Žádný z nich nedává více a nejlakomější z nich je farská kuchařka Barka. Je nejen lakomá, ale také zvědavá, a proto se jí dostane odplaty. Trestu neujdou ani ostatní z vesnice, kteří šidí a podvádějí. Vše je inscenováno velmi nápaditě a s hravostí, která si nezadá s literární předlohou. Pobavit se tak skutečně mohou jak malí, tak i dospělí diváci. 30 výroční zpráva Reprízované tituly

Reprízované tituly / Česká linka Květa Legátová / Želary Jedná se o jednu z divácky i umělecky nejúspěšnějších inscenací Městských divadel pražských posledních let. Adaptace vrcholné současné české prózy, která nejen nečekaným způsobem mapuje uzlové momenty českých dějin poloviny dvacátého století německou okupaci, osvobození a nastolení socialismu ale i etické problémy s tím spojené. Autorka dává zcela současné vidění světa do souvislostí s pradávnou, historickou duší české země. Tradiční, staletími prověřené hodnoty se stávají tím, co vítězí nad běsněním jakéhokoli zla, jehož nadvláda může být vždy jen dočasná. Drsný i jímavý příběh ztvárnil osobitým způsobem mladý režisér Pavel Khek, jehož výrazné režijní gesto přináší postmoderní divadelní jazyk, který dokáže strhnout a zaujmout nejen výlučné, exkluzivní, ale i mainstreamové publikum. Vznikla tak inscenace, jež provokuje k bouřlivým diskusím středoškoláky i intelektuály, ale která má obrovský ohlas i u zcela běžných diváků. Inscenace poskytla herecké příležitosti především střední a starší generaci herců, jejichž výkony jsou mimořádné. Působivou složkou představení je vynikající hudba Davida Hlaváče, která čerpá z lidových kořenů, s nimiž pracuje velice nápaditým způsobem. Přestože interpretace písní je náročná, soubor Městských divadel pražských zde prokazuje, že i tato stránka, která patří k tradici divadel ABC a Rokoko, je zde stále na výši. Reprízované tituly výroční zpráva 31

Reprízované tituly / Česká klasika Česká klasika na jevišti Městských divadel pražských Karel Čapek, Arnošt Goldflam / Věštkyně, vraždy a jasnovidci Poetika Arnošta Goldflama je jedním z významných obohacení repertoáru Městských divadel pražských. Opakovaně se zde prezentuje nejen jako výrazná režisérská osobnost, ale i jako svérázný dramatik. Předloh velkých spisovatelů se zmocňuje vždy s osobitou invencí, přetváří je ve svébytné divadelní hry, jež si v nabídce Městských divadel pražských našly řadu příznivců mezi střední a starší generací, ale jsou s úspěchem nabízeny i rodinám s dětmi a jako školní představení. Pro první setkání s divadlem či literárním velikánem jsou Goldflamovy vlídně nostalgické inscenace s výrazným humanistickým poselstvím ideální. Takové je i představení Věštkyně, vraždy a jasnovidci, které vzniklo na motivy Čapkových Povídek z jedné a druhé kapsy. Goldflam se předlohy zmocňuje s lehkým nadhledem a humorem, jímž probleskuje smutek muže, který už ví, že člověk může být mnohem horší, než dokonce i skeptik Čapek tušil. Trochu unavený Hospodin dává věčně nespokojenému lidstvu další a další šance, protože má pro lidi nějakou slabost, a lidstvo je opět a opět proměňuje ve lži, malichernosti, hlouposti, ale sem tam i v něco skutečného, opravdového a snad pozoruhodného. Inscenace Arnošta Goldflama jsou jedním z mála důkazů, že výsledky práce některých osobností nezávislých divadelních scén z osmdesátých a počátku devadesátých let jsou úspěšně aplikovatelné i do mainstreamových divadel a že je možné z jejich zkušeností pozitivně čerpat. 32 výroční zpráva Reprízované tituly

Reprízované tituly / Velké téma Velké téma Nikolaj Vasiljevič Gogol / Hráči Linie světové klasiky na jevišti Divadla Rokoko je od roku 2008 zastoupena inscenací hry N. V. Gogola Hráči. Jedná se o hru, která ani sto padesát let od svého napsání nepřestala být aktuální. Odehrává se v atraktivním prostředí karetních hráčů. Hlavní hrdina Icharev v podání Michala Dlouhého je podvodník, který se domnívá, že mu svět leží u nohou. Nakonec je oklamán skupinou zdánlivě prostých provinčních zlodějíčků, kteří jsou daleko nebezpečnější, než by se mohlo zdát. I když se tato hra neobjevuje na našich jevištích tak často jako jiné Gogolovy opusy, je neméně nadčasová a má řadu přesahů do dnešní doby. Režisér Petr Svojtka vsadil především na kolektivní souhru a kvalitní herecké výkony všech protagonistů. Nehledal zbytečné moderní aktualizace a dal naplno zaznít kvalitám textu. Díky tomu vznikla nesmírně živá a dynamická inscenace, která byla velmi příznivě přijata. Svědčí o tom mimo jiné i to, že inscenace je na repertoáru již osmou sezonu a stále se těší velké divácké návštěvnosti. Získala také cenu na GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích. Friedrich Dürrenmatt / Romulus Veliký, komedie antických rozměrů Mistr absurdního divadla před nás staví antihrdinu, světapána, který se ke svým vladařským povinnostem chová velmi podivně a laxně. Místo, aby řešil ohrožení vlasti cizími vojsky, stará se o svůj chov slepic, a není tedy divu, že na něho doma číhá za každým závěsem nějaký ten vrah. Jsme svědky zániku říše, kterou spravuje šílenec, anebo se jedná o dobře promyšlenou státnickou hru? A pokud ano, jaký je její smysl a cíl? Jedna nečekaná situace střídá druhou až k šokujícímu odhalení. Přestože se příběh odehrává v době pádu Západořímské říše, postavy, situace a zápletky jsou ryze současné, velmi komické a, bohužel, velmi aktuální. Těžiště této hry leží na bedrech představitele hlavní postavy. Po Václavu Voskovi se této role zhostil přední herec Městských divadel pražských Aleš Procházka. Jeho promyšlené precizní herectví a schopnost tematizovaného výkonu patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co lze na pražských jevištích v současné chvíli vidět. Právě jeho výkon posouvá inscenaci, která by mohla být lehkou komedií k výrazné existenciální výpovědi o bědném stavu současného světa. Reprízované tituly výroční zpráva 33

Reprízované tituly / Těžké chvíle v životě člověka Těžké chvíle v životě člověka Jordi Galcerán / Burundanga Dalším dramatickým jevem naší současnosti je všudypřítomný strach a pocit bezmoci vůči novodobým strašákům. Jednou z nejhorších hrozeb naší doby je vidina terorismu. Můžeme jí čelit několika způsoby. Buď se aktivně bát, budovat ochranná opatření a celý život prožít v krytu, nebo hájit svoje vlastní právo na plnohodnotný život tím, že ho prostě beze strachu budeme žít. To je cesta i mladého španělského dramatika, jehož hra je odvážným protiteroristickým gestem. Bojuje způsobem divadlu vlastním humorem. Bláznivá komedie o teroristické akci, kterou zmaří jedna blondýnka, unesený strýček a v neposlední řadě též omezená mozková kapacita teroristické buňky, nejprve zaskočila soubor i diváky. Ještě premiéra působila poněkud rozpačitě. Hra si však záhy našla svoje příznivce mezi mladým publikem, jež ji odměňuje souhlasnou reakcí, a dokáže strhnout i starší generace ke společnému zážitku a k poznání, že i tak vážným věcem je možné se vysmát. Hra byla uvedena v české premiéře s podporou španělského velvyslanectví, jehož představitelé ocenili tuto inscenaci i skutečnost, že se v repertoáru Městských divadel pražských objevují premiéry nových her z různých koutů Evropy. Stefan Vögel / Dobře rozehraná partie Problémy spojené se stářím, to je jedna z tematických linek, které se v Městských divadlech pražských průběžně věnujeme. Do této kategorie bezpochyby zapadá i veselohra na neveselé téma Dobře rozehraná partie. Od důchodců se očekává, že nebudou svým dětem dělat potíže, budou se hezky držet stranou a spořádaně čekat na smrt. To je role, se kterou se žádný z obou protagonistů tohoto příběhu nehodlá smířit. Každý z nich čelí přicházejícímu stáří po svém. A když se do příběhu zamíchá dáma, zjistí oba stárnoucí muži, že jejich věčně stejná šachová partie nabývá nečekané zajímavosti. Inscenace bravurní komedie v pečlivé detailní režii Lídy Engelové, která už řadu let vyprodává hlediště Divadla ABC, nahlíží na ožehavý problém naší současnosti komediálním prizmatem, nicméně její poselství je zřejmé život člověka s přibývajícím věkem nepozbývá smyslu, zajímavosti ani významu. Pro tři hlavní představitele Jitku Smutnou, Jana Vlasáka a Petra Štěpánka se tato inscenace stala beze zbytku využitou hereckou příležitostí, jakých se pro herce tohoto věku nenabízí mnoho. Hru jsme uvedli v české premiéře. Není bez zajímavosti, že tato inscenace se těší zájmu nejen starších diváků, ale je vstřícně přijímána i diváky střední generace a přispívá tak k mezigeneračnímu dialogu, který v naší společnosti občas dost drhne. 34 výroční zpráva Reprízované tituly

Reprízované tituly / Těžké chvíle v životě člověka Anat Gov / Happy End Jde o současnou izraelskou tragikomedii, ve které se lehce a s nadhledem vypráví o velmi vážných věcech, konkrétně o rakovině. Autorka začala hru psát poté, co u ní lékaři tuto nemoc objevili. Rozhodla se o své chorobě hovořit naprosto otevřeně. I když se dotýká natolik závažných věcí, jakými jsou nemoc a smrt, nechybí jí humor a nadhled. Tímhle neotřelým přístupem si hra získala srdce mnoha diváků a současně podpořila prevenci v boji proti této záludné chorobě. Anat Gov přežila s rakovinou čtyři roky, během nichž, jak sama řekla v jednom z posledních rozhovorů, bylo víc dobrých než špatných dní. Přestože jí nakonec v roce 2012 podlehla, poselství, které divákům zanechala, totiž Nikdy neztrácejte naději a berte si z života to nejlepší, je stále živé. Tuto neotřelou tragikomedii, kterou jsme objevili díky spolupráci s nadací Kapka naděje, jsme uvedli v české premiéře v překladu Šárky Doležalové a v režii Arnošta Goldflama. Pere Riera / Hodina před svatbou Rodinné drama. Svatba jediné dcery bohatého podnikatele svede do jeho domu všechny jeho syny i jejich partnerky. Ukazuje se, že den bude dramatičtější, než se původně očekávalo. Synové mají s otcovou firmou svoje záměry, kromě toho má každý z nich svoje vlastní starosti. Mezi nejstarším Maxem a jeho bývalou ženou je divné napětí, prostřední Alex záměrně terorizuje celou rodinu i svou novou přítelkyni, teta se pomalu, ale jistě opíjí, zahradou bloudí nezvaný host, bývalý zaměstnanec firmy, který byl nedávno propuštěn. Nevěsta postupně zjišťuje, že její sňatek hraje nepěknou roli v intrikách jejích sourozenců, a pod povrchem se skrývá děsivé rodinné tajemství, jehož nečekané odhalení přichází v závěru hry. Vyřizování rodinných účtů, v němž dojde až na zbraně a ohrožení života, odhaluje nejen povahové rysy dětí z lepší rodiny, ale i jejich traumata z dětství a nejednoho kostlivce v rodinných skříních. Riera je mladý dramatik, režisér a dramaturg, jehož hry se úspěšně uvádějí především v Barceloně. Síla jeho talentu tkví nejen ve výborně psychologicky vykreslených postavách, ale i ve schopnosti postihnout současné konflikty moderní doby. Hra Hodina před svatbou je postavena na střetu obchodních zájmů s nejprivátnější sférou lidského bytí. Reprízované tituly výroční zpráva 35

Reprízované tituly / Těžké chvíle v životě člověka Tim Firth / Holky z kalendáře Každoročně v den boje proti rakovině kupují lidé žluté květiny. Diváci Městských divadel pražských vědí proč. Na počátku této zvyklosti byla iniciativa skutečných dam, o kterých pojednává tato hra. Iniciativa na památku Johna Clarka, který se ve skutečnosti nejmenoval John Clark. Autor mu dal jedno z nejběžnějších jmen, aby zdůraznil jeho obyčejnost. Ano, John Clark nebyl vědec, umělec, nebyl celebrita. Byl to obyčejný venkovský hajný, jeho žena byla obyčejná, bezvýznamná paní Clarková, která po jeho úmrtí na leukemii prožívala totéž, co prožívají miliony lidí, jejichž blízcí podlehli této zákeřné chorobě, na níž není lék. Měla kolem sebe přátele. Semkla se kolem ní celá malá venkovská komunita rozhodnutá čelit bolesti, strachu a smrti humorem a udělat něco, cokoli, co by v boji se zákeřnou nemocí alespoň trochu pomohlo. A tak se zrodila idea kalendáře aktů starých dam, která vzbudila obrovskou pozornost a jejímž symbolem se stala slunečnice, nejoblíbenější květina obyčejného pana Clarka. I když ony dámy dostaly posléze šanci stát se celebritami, ikonami módního a reklamního byznysu, odmítly to a dodnes jsou obyčejnými paními Clarkovými, které vyslaly světu své poselství, že stáří, bezmoc, smrt lze překonat lidskou solidaritou, přátelstvím, soudržností a láskou. Pak se znovu stáhly do svého ústraní, k vaření povidel a pletení čepic pro vnoučata. Inscenace hry, kterou Městská divadla pražská uvedla v české premiéře, je neobyčejně úspěšná, rozhodně zábavná a vtipná, ale není to zábavnost laciná. Jedinečnost této inscenace tkví také v tom, že poskytla vynikající herecké příležitosti plejádě významných českých hereček a možnost potkat se na jediném jevišti v jedinou chvíli. Herecké výkony těchto dam jsou skutečně mimořádné a energie i osobitost, s jakou se zmocňují svých rolí, dává této inscenaci punc unikátnosti. Edward Albee / Kdo se bojí Virginie Woolfové? Při výběru této hry nás oslovila kvalita scénáře a drobnohled, jakým se tu nahlížejí mezilidské vztahy. Jedná se bezesporu o jeden z nejpozoruhodnějších textů, které americká dramatika druhé poloviny dvacátého století dala světu. Dá se říci, že toto komorní drama můžeme již dnes zařadit do kategorie moderní klasika. Soukromý večírek dvou manželských párů působících na malé americké univerzitě se mění v noční můru. Hra boří mýtus o tzv. americkém snu, poklidný dialog se tu záhy změní v řadu vzájemných urážek, jízlivostí a praní špinavého prádla, které ukazují na vnitřní prázdnotu všech zúčastněných, jejich traumata a také povrchnost a dutost vzájemných vztahů. Hra je plná nečekaných dramatických zvratů a od začátku až do konce nechává diváky v napětí. Je pozoruhodné, že text, který vznikl v šedesátých letech minulého století jako absurdní drama, dnes zdaleka tolik absurdně nepůsobí. Co se dříve jevilo jako nové a překvapivé drásavý pohled na strukturu vztahů, kruté manželské hry, psychické i fyzické týrání to dnes již dávno není na jevištích tabu. 36 výroční zpráva Reprízované tituly

Reprízované tituly / Těžké chvíle v životě člověka V mnoha ohledech je aktuálnost této hry v českém prostředí daleko vyšší než před padesáti lety, kdy tu byla uvedena poprvé. Velkou zásluhu na tom má nový překlad, který pro naše divadlo pořídil renomovaný překladatel Jiří Josek. Režie se tu nepouští do žádných výkladových krkolomností, v centru zájmu byla práce s hercem. Skvělé výkony všech čtyř protagonistů Veroniky Gajerové, Aleše Procházky, Veroniky Kubařové i Viktora Dvořáka dělají z inscenace skutečný divácký zážitek. Svědčí o tom velmi dobré ohlasy laické i odborné veřejnosti. Ronald Harwood / Na miskách vah Harwoodova hra, inspirovaná skutečným příběhem geniálního dirigenta Berlínské filharmonie Wilhelma Furtwänglera, se vrací k bolestivému tématu pozice umění a umělce v totalitní společnosti. Furtwängler byl po válce postaven před denacifikační tribunál: hra se však zabývá šetřením, které předtím ve věci údajné dirigentovy nacistické minulosti vedl americký vyšetřovatel major Steve Arnold. Hra je sporem bez vítězů záleží na divákovi, na čí stranu se postaví. Jedná se o velmi kvalitní text, který navazuje na dlouhodobé směřování naší dramaturgie v linkách Těžké chvíle v životě člověka i Jedinečnost, odlišnost, tolerance. Inscenace byla do našeho repertoáru nasazena především pro nadčasovost hlavního tématu. Postavení umělce v totalitní společnosti a jeho zodpovědnost za podporu nedemokratického režimu, to je problém, který se zdaleka netýká pouze fašistického Německa. Velmi podobně tomu bylo i za komunistického režimu u nás a najít jednoznačné odpovědi na to, co je a co není kolaborace, je velmi složité. To, že tyto otázky nebyly jednoznačně dořešeny, má svým způsobem vliv na dění v dnešní společnosti, a proto považujeme za velmi důležité, aby se o těchto věcech mluvilo. Nemalý přínos inscenace vidíme rovněž v tom, že poskytla velké herecké příležitosti. Potěšitelné je i to, že se jednalo o první práci nových mladých členů hereckého souboru Niny Horákové a Michaela Vykuse, oba svým přístupem prokázali, že jejich angažování do řad Městských divadel pražských bylo dobrou volbou. Willy Rusell / Shirley Valentine Komedie o hledání vlastní identity z dílny známého britského komediografa Willyho Russella je současně úžasnou one woman show Simony Stašové. Hra nahlíží zábavnou až modelovou formou na problém krize středního věku. Stárnoucí matka dospělých dětí a manželka nevšímavého manžela se vzbouří proti životnímu stereotypu. Z výletu, který měl být první dovolenou v životě, se stává cesta k znovunalezení sebe sama, ale též toho, co je v životě podstatné. Simona Stašová v režii Zdeňka Kaloče vytváří působivou hereckou kreaci, která velmi silně rezonuje zejména s ženskou částí publika. Ztvárňuje nejen hlavní hrdinku Shirley, ale zároveň všechny postavy jejího mikrosvěta. Neobyčejný příběh obyčejné ženy je kasovním hitem, o jakém se sní každému divadelnímu řediteli, ale za který se, díky mimořádnému výkonu výrazné herecké osobnosti, nemusí stydět. Reprízované tituly výroční zpráva 37

Reprízované tituly / Jedinečnost, odlišnost, tolerance Jedinečnost, odlišnost, tolerance Ricky Gervais / Kancl Divadelní pohled do zákulisí jedné zdánlivě obyčejné současné kanceláře, jehož předlohou se stal kultovní seriál BBC, který má po celém světě řadu nadšených ctitelů i fanklubů. Naše inscenace v Divadle Rokoko se stala celosvětově prvním uvedením tohoto díla na jevišti. Moderní svět je krutý. Doby, kdy měl každý úředník zajištěno nadosmrti své teplé místečko, jsou nenávratně ty tam. Dnes se nad každičkou kanceláří permanentně vznáší hrozba propouštění. Kdokoliv může být ze dne na den shledán nadbytečným. Takové jsou základní situační okolnosti i v Kanclu Rickyho Gervaise v režii Petra Svojtky. Své místo si tu hlídá bodrý a za každou cenu vtipný šéf a také řada podřízených, kteří si uvědomují jeho neschopnost, ale musejí být loajálně servilní. To vše dohromady vytváří celou řadu humorných situací, které jsou dokonale odpozorované ze života a jdou až na samu dřeň tématu i mezilidských vztahů. Vtipně a s nadsázkou se tu zkoumá každodenní život a také míra únosné trapnosti. Jde o humor, který mnohdy zamrazí. Je postaven na velmi věrohodném pohledu na věc. Není náhodou, že divácká odezva je skutečně veliká. Je až s podivem, kolik diváků se s tímto prostředím identifikuje, jakoby snad každý druhý takového nesnesitelně trapného šéfa osobně znal. Na druhou stranu je to logické Praha je městem kanceláří a Městská divadla pražská tak oslovují poměrně silnou diváckou skupinu, která, jak se zdá podle návštěvnosti, o právě takové inscenace projevuje zájem. David Mamet / Listopad Hru jsme si vybrali proto, aby přinesla na jeviště Divadla ABC tolik oblíbený a neméně zrádný žánr politické frašky. Text jednoho z nejlepších současných amerických autorů nás zavede do Bílého domu, kde se fiktivní americký prezident Charles Smith připravuje na novou prezidentskou volbu, ve které jsou ovšem jeho šance na znovuzvolení stejně nízké jako Ghándího cholesterol. Nehodlá se však vzdát bez boje a svou chystanou kampaň opře o novou interpretaci svátků Díkůvzdání, která by mu měla získat patřičný kapitál od zainteresovaných kruhů. Mametova komedie vtipně a břitce komentuje stav současné vysoké politiky i mnohé společenské nešvary, se kterými se dnes a denně setkáváme. Ačkoliv je inscenace zasazena do amerického prostředí, její vyznění silně rezonuje i v naší vlasti. Kontroverze současného prezidenta jsou bohužel permanentně ve středu našeho politického dění, a tak jsou paralely mezi bláznivými nápady a bonmoty fiktivního politika Charlese Smithe a českou realitou více než nápadné. Přiznáme se, že mnohé z nich nebyly naším 38 výroční zpráva Reprízované tituly

Reprízované tituly / Jedinečnost, odlišnost, tolerance inscenačním záměrem, ale diváci si, podobně jako v předlistopadové době, hledají mezi řádky replik jejich vlastní výklady, a o to více se baví. A přesně tak by politická satira na jevišti měla fungovat. Z tohoto úhlu pohledu můžeme říci, že se dramaturgický záměr podařilo naplnit a paradoxně nás každá repríza překvapuje nečekanými přesahy. Ještě zmiňme, že mezi skvěle odvedenými hereckými výkony se vyjímá Michal Dlouhý v roli Prezidenta. Inscenace získala na GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích cenu Komedie diváků a Michal Dlouhý obdržel Cenu za nejlepší mužský herecký výkon. Brian Friel / Molly Sweeney Hra nejlepšího žijícího irského dramatika Briana Friela, skvěle přeložená bývalým ředitelem Městských divadel pražských Otou Ornestem, staví inscenátory před těžký úkol. Frielovy hry jsou nejen zajímavé svými nečekanými zápletkami, ale experimentují i s formální stránkou věci. Molly Sweeney je vystavěna v monologické formě. Tři postavy vypráví, každá ze svého úhlu pohledu, příběh, který zásadně poznamenal jejich životy. Hra byla další mezní výzvou pro tři herce střední generace. Výzvou, které se zhostili všichni tři mimořádně zdařile. Tento riskantní pokus ve vnějškově neefektní, citlivé, do nejmenších detailů propracované režii Ondřeje Zajíce patří k nejzdařilejším inscenačním počinům Městských divadel pražských posledních let. Hra o slepé ženě, která svým vnitřním zrakem vidí víc než ostatní vidoucí lidé, hra o naší neschopnosti přijímat jinakost, vyrovnat se s handicapem, hra o naší naivní víře ve všemohoucnost vědy, hra o ztrátě pokory je silným diváckým zážitkem a skutečným hereckým koncertem Aleše Procházky, Dany Batulkové a Vasila Fridricha. Na přípravě inscenace se podíleli i nevidomí, kteří se také účastnili posledních zkoušek a obohacovali práci svými postřehy a zkušenostmi. Pro obě strany a výsledně i pro diváky to byla nesmírně cenná zkušenost. Také tuto hru jsme uvedli v české premiéře. Ephraim Kishon / Oddací list Inscenace patří ke kmenovému repertoáru Divadla Rokoko, hraje se již přes dvacet let. Komedii o manželské krizi páru ve středním věku spouští ztracený oddací list. Vynikající izraelský autor rozehrává nejen bláznivou honbu za ztraceným dokladem, ale i otázku po smyslu dlouhodobého partnerského soužití. Pro děti, které se chystají teprve vkročit do vod manželství, je rodičovská bilance chvíli noční můrou, chvíli bizarní podívanou a nakonec poznáním, že i přes všechny překážky dobrodružství zvané láska stojí za to. Nenápadná inscenace obyčejného příběhu obyčejných lidí v promyšlené, precizní režii Ondřeje Zajíce a s vynikajícími hereckými výkony Jana Vlasáka a hostující Taťány Medvecké patří k unikátním divadelním záležitostem, protože je zřejmě jednou z nejdéle reprízovaných her v Praze. Reprízované tituly výroční zpráva 39

Reprízované tituly / Jedinečnost, odlišnost, tolerance August Strindberg / Tanec smrti Tanec smrti napsal vynikající, leč kontroverzní švédský dramatik na počátku 20. století, těsně po rozchodu se svou druhou manželkou. Přestože dnes je Strindberg považován za největšího švédského dramatika, ve své době byl pokládán za skandalistu, neboť jeho díla pronikala do hlubin lidské psychologie a odhalovala zejména nepříjemná zákoutí soužití mezi mužem a ženou s naprostou nekompromisností a bez servítků. Tanec smrti je krutou i směšnou anatomií jedné lásky, milostným trojúhelníkem lidí již nemladých, kteří však časem nezmoudřeli a nedokázali ani otupit hroty své vášně, zloby a nenávisti. Muž, žena, milenec, trojice, která nedokáže žít spolu ani bez sebe a která během plynutí času vypracovala strategii vzájemných podrazů, hru intrik a schopnost jít si na nervy k neuvěřitelné virtuozitě, k bravurnímu tanci. Kdo bude mít poslední slovo? Smrt? Nenávist? Anebo láska, která je počátkem i koncem všeho? Rodolfo Sonego, Renato Giordano / Vím, že víš, že vím Původně úspěšný film byl před nedávnem adaptován pro divadlo. Co se stane, když člověk začne na svůj život pohlížet očima těch druhých? Na počátku je pouhý omyl. Soukromý detektiv si splete sledovanou osobu a místo manželky prominentního politika začne sledovat úplně obyčejnou rodinu. Co se skrývá pod pokličkou zdánlivě všedních dní všedního manželského páru středních let? Mnoho všelijakých drobných tajemství, která vedou k nedorozumění a vzájemnému odcizení. Vědět znamená pochopit a pochopit dává šanci napravit. Zdá se to jednoduché? Jenomže ve světě, kde se při prvním náznaku bolesti, nesnází a nepohody rovnou bere do zaječích, kde se vztahy rozpadají jak na běžícím pásu bez jakéhokoli pokusu o nápravu či změnu, natož pak nějaké sebezpytování, je tahle několik desetiletí stará komedie vítaným připomenutím hodnot, které považujeme za ztracené. 40 výroční zpráva Reprízované tituly

Reprízované tituly / Hudebně dramatická linka Hudebně dramatická linka Jiří Janků, Petr Svojtka / Bedřich Smetana: The Greatest Hits Přiznáváme, že naším prvotním záměrem bylo ukázat úžasnou Smetanovu hudbu v novém světle a konfrontovat poněkud zkostnatělý operní svět s živější činohrou. Později přibyl nápad ukázat divákům něco z divadelního zákulisí a přitom se i trošku vysmát formalismu spojenému s grantovým systémem dotování divadel, který může za určitých okolností vést k tomu, že se kvůli penězům inscenují takové kusy, které by za normálních okolností nevznikly. Jsme rádi, že se nám vše podařilo do inscenace vměstnat. Vznikla tak opravdu zábavná podívaná s živou kapelou, písničkami, tanci i šermy, jež vypráví o fiktivním divadelním souboru, který musí pro finanční záchranu divadla urychleně nazkoušet nové představení sestavené ze všech devíti Smetanových oper. Vyhovět požadavku japonského grantu a poskládat klasikovo dílo do jednoho velkolepého večera není však vůbec snadné... Děj představení se odehrává na několika divadelních zkouškách, a tak mají diváci jedinečnou možnost nahlédnout pod pokličku tvůrčího divadelního procesu. Hudební stránky věci se ujali Ivan Hlas a Jiří Janouch a nutno říci, že jejich aranže známých árií i sborů jsou velmi nápadité. Smetanovy skladby tak zní jednou jako reggae, jindy jako rock and roll, song á la Beatles nebo balada ve stylu skupiny Queen. Inscenace režiséra Petra Svojtky se opírá o velkou hereckou souhru a je mimo jiné důkazem toho, že herci Městských divadel pražských jsou skvěle hudebně a pohybově vybaveni. Na GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích v roce 2013 získala tato inscenace cenu Komedie diváků. Robert Fulghum, Miroslav Hanuš / Drž mě pevně, miluj mě zlehka Námětem pro další hudební inscenaci v Divadle ABC se stala jedna z posledních knih amerického spisovatele Roberta Fulghuma. Její děj se odehrává v americké tančírně tanga, kde se setkávají lidé nejrůznějšího věku, pohlaví, národnosti, náboženského vyznání či sexuální orientace. Jedná se o zcela zvláštní svět, to, co je důležité venku, zde není podstatné. Jde tu totiž o jediné o tanec. Argentinské tango krásné ženy, vysoké podpatky, odvážné šaty, vášeň, slunce, temperament, anebo také obyčejní lidé, jak ve své knize říká Robert Fulghum: Poutníci směřující k místu zasvěcenému potřebě lásky, dotyku a objetí, které pohání hluboce lidská potřeba pohybovat se společně do rytmu hudby obyčejná touha tancovat. Tango zde totiž není pouhým tancem, ale životní cestou, novým způsobem vnímání sebe i světa kolem, otevřením dveří v pokoji života. Režisér a scenárista Miroslav Hanuš převedl tuto impresivní látku na jeviště originálním způsobem. Pro každou z postav navštěvující kurzy tanga napsal píseň, která tu kterou figuru charakterizuje. Každý Reprízované tituly výroční zpráva 41

Reprízované tituly / Hudebně dramatická linka z diváků se tak může identifikovat s jejich osudy, každý si může najít svého favorita. Inscenace pomohla prohloubit naše bádání o možnostech souboru v pohybové oblasti a přináší divákům zcela nečekaný a jistě i příjemný zážitek. Bylo pro nás velkou ctí, že se závěrečné fáze zkoušení i premiéry zúčastnil autor předlohy Robert Fulghum osobně. Leo Rosten, Miroslav Hanuš / Pan Kaplan má třídu rád Zcela originální počin režiséra Miroslava Hanuše a jeho realizačního týmu, který převedl do jevištní podoby známý humoristický román Leo Rostena. Jde o příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta. Jedinečný slovní humor se tu střídá se steskem po domově a vše je doplněno řadou písniček z celého světa. Stejně jako v předloze, se v inscenaci vše točí kolem slovních hříček plných zkomoleného jazyka, které do češtiny originálně a hravě přeložil Pavel Eisner. Autor scénáře a režisér v jedné osobě ovšem inscenaci obohatil o dojemné příběhy žáků večerní školy, kterými jsou vesměs židovští utečenci, kteří uprchli do Ameriky před nacistickým nebezpečím. Dosahuje tak zvláštního účinku komediální inscenace, která dostává jedinečný protiválečný apel a tematický přesah. Ačkoli se vše točí kolem pana Kaplana v jedinečném podání Oldřicha Víznera, jedná se o kolektivní inscenaci plnou skvělých hereckých i pěveckých výkonů. Inscenace získala ocenění Komedie roku 2009 a cenu odborné poroty na GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích. Jiří Janků, Petr Svojtka / V+W Revue V tomto případě byl inscenační a dramaturgický záměr více než jasný. V roce 2015 uplynulo 110 let od narození dvou velikánů českého divadla, klaunů, kteří se zapsali do srdcí mnoha diváckých generací, Jana Wericha a Jiřího Voskovce. Protože dnešní Městská divadla pražská sídlí ve stejných prostorách jako někdejší Osvobozené divadlo, tedy v sále domu U Nováků, chceme toto výročí připomenout a rozhodli jsme se připravit hudební komedii, ve které se pokoušíme zmapovat předválečnou spolupráci této legendární dvojice. Inscenace Petra Svojtky vzdává hold jejich nespoutané hravosti, přibližuje dnešním divákům principy a kořeny jejich tvorby a také vyvrací některé zažité představy o tom, jak Osvobozené divadlo fungovalo. To vše se odehrává formou revue, tedy žánru, který byl dvojici V+W tolik vlastní. Nechtěli jsme být plagiátory jejich geniální tvorby, ale chtěli jsme jim vzdát upřímnou poctu. Byl to těžký úkol, ale jak se zdá z diváckých reakcí, tento záměr nám vyšel. Diváci se na našem představení dozvědí leccos zajímavého o historii divadla, dostanou porci specifického a snad i inteligentního humoru, uslyší řadu písní Jaroslava Ježka s živou kapelou a ve zcela nových aranžích Jiřího Janoucha a dočkají se i tanečních výstupů, které ke každé revui neodmyslitelně patří. Jsme přesvědčeni, že i tady se dramaturgický záměr bezezbytku naplnil. 42 výroční zpráva Reprízované tituly

Evžen Oněgin Reprízované tituly výroční zpráva 43

Derniéry 2016 Daniel Auburn / Důkaz Catherine, hlavní hrdinka nejúspěšnější americké hry posledních let, byla dalším z řady nekonformních podivínů, kteří se na jevištích Městských divadel pražských v posledních letech objevili. Dcera geniálního matematika, jehož genialita přerostla v duševní onemocnění, prožívá hrůzu z dědičné diagnózy a potýká se i s vlastním mimořádným matematickým objevem, nedůvěrou okolí a skutečností, že i nejracionálnější z věd, matematika, nemůže poskytnout nezvratné důkazy tam, kde chybí důvěra a láska. William Shakespeare / Král Lear Jedna z nejslavnějších tragédií Williama Shakespeara je příběhem o bolestném zmoudření panovačného, sobeckého a prchlivého starce, který tím, že ztrácí vše a dostane se až na hranici šílenství, dospívá k poznání o skrytém smyslu všeho pozemského úsilí. Zcela záměrně jsme touto inscenací porušili jedno historické tabu jedná se o vůbec první Shakespearovskou tragédii uváděnou na prknech Divadla ABC. Vzhledem ke geniu loci tohoto sálu to byl krok riskantní, a proto jsme od počátku vzniku inscenace pracovali s tím, aby byl výsledek co nejsdělnější a mohl oslovit i mladší divácké generace. Můžeme-li hodnotit, zdá se, že se tento záměr naplnil. Už jenom skutečnost, že se inscenace držela na repertoáru sedm sezon, o tom svědčí. Nikolaj Erdman / Sebevrah Existenční situace hlavního hrdiny Erdmanovy černé komedie je tak nesnesitelná, že jediné východisko, které vidí, je dobrovolný odchod ze života. Svůj úmysl zveřejní a od toho okamžiku se rozjíždí kolotoč bláznivých situací, jejichž podstatou je touha vytřískat ze smrti společenský, politický či obchodní kapitál. Komedie Sebevrah se stala hereckým koncertem Jiřího Hány, jednoho z nejvýraznějších herců Městských divadel pražských střední generace. Pod vedením ředitele divadla Ondřeje Zajíce podal Jiří Hána skutečně mimořádný herecký výkon, promyšlený, energický, s uměřenou dávkou emocionality, potřebným nadhledem a osobitou komediálností. 44 výroční zpráva Derniéry 2016

Derniéry 2016 William Shakespeare / Sen čarovné noci Sen čarovné noci je jednou z nejznámějších Shakespearových komedií. Naše inscenace tento světoznámý příběh přiblížila dnešním divákům a cílila přímo na mladší divácké generace. Text jsme aktualizovali a z antických Athén jsme jej přenesli do dnešního Řecka. Řemeslníci v našem podání, to jsou nešťastníci, které semlela ekonomická krize a kteří se snaží za každou cenu sehnat práci. Dva milenecké páry řeší své strasti s nešťastnou láskou podobně jako dnešní náctiletí. Zdá se, že nám tento záměr vyšel, o čemž svědčí nadprůměrný zájem škol a Klubu mladých diváků o tuto inscenaci. Karel Poláček, Arnošt Goldflam / Bylo nás pět Goldflamův osobitý pohled na Poláčkův příběh, napsaný v jedné z nejtemnějších chvil autorova života i života naší země, je vystavěn na nostalgii světa, který byl nenávratně rozvrácen bouřlivými dějinami dvacátého století a zároveň sněním o světě lepším, kde lze nejen přežít, ale i naplnit klukovské sny, a který, jak Poláček netušil a Goldflam dobře ví, se nikdy tak úplně nesplní. Hravá inscenace nabídla jevištní metafory až kafkovské dimenze, zároveň se ale nesnažila být nesrozumitelnou exkluzivní podívanou pro několik zasvěcených intelektuálů, ale inscenací, jež v několika svých plánech je srozumitelná komukoli. Divadlo ABC se touto inscenací odkazuje ke své tradici hudební komedie, která nebyla bezduchou zábavou, ale kulturním činem. Marek Epstein / Veterán Nejžhavější současnosti se dotýkala inscenace, jíž na divadle debutoval vynikající český scenárista a spisovatel Marek Epstein. V režii Pavla Kheka vznikla působivá inscenace, v níž je život běžného českého maloměšťáka relativizován pohledem člověka zvenčí. Strhující napínavá story postupně odkrývaného dávného tajemství kladla naléhavé otázky o hodnotě současné morálky jazykem blízkým především mladé a střední generaci, s níž tato inscenace našla svou rezonanci. Zasáhla tedy ty, kteří nesou nebo v blízké době ponesou morální i faktickou odpovědnost za naši zemi a utvářejí či budou utvářet její duchovní klima. Upozorňování na tyto hodnoty není vždy populární, proto jsme rádi, že inscenace, nesoucí silný morální apel, nacházejí u našeho publika oblibu a porozumění. Derniéry 2016 výroční zpráva 45

Ohlasy v tisku Kompletní znění recenzí uveřejněných v hlavních denících, týdenících zaměřených na kulturu, veřejnoprávních a odborných médiích

Ohlasy v tisku / Na miskách vah Hudba versus pece Osvětimi Týdeník Rozhlas 25.1.2016 Rubrika: Kultura Strana: 18 Autor: Bronislav Pražan Ronald Harwood je zkušený anglický autor, na jehož kontě najdeme například světoznámého Garderobiéra či scénář k Oscary ověnčenému filmu Pianista. V dramatu Na miskách vah, které mělo v překladu Julka Neumanna českou premiéru před sedmnácti lety v Národním divadle, dramatik zpřítomnil ostrý střet, jenž se brzy po ukončení druhé světové války odehrál mezi špičkovým dirigentem Wilhelmem Furtwänglerem a americkým majorem Stevem Arnoldem, předsedou denacifikační komise, před níž hudebník protežovaný Hitlerem stanul. Divadlo ABC uvádí od listopadu minulého roku Harwoodovu hru v režii Petra Svojtky. Scéně Jaroslava Milfajta vévodí zborcená konstrukce obrovské betonové kupole se svastikou, která atmosféru doby evokuje stejně sugestivně jako hudba Vladimíra Nejedlého či fragmenty z Wagnerových a Brucknerových skladeb. Detailně propracované výkony protagonistů Vasila Fridricha jako majora a Jana Vlasáka coby dirigenta i jejich schopnost spontánního a expresivního podání činí z verbálního a ideového souboje jejich postav napínavý zážitek, až do konce otevřený různorodým významovým výkladům. Sympatie diváků mohou přitom střídavě získávat oba: jak morálně pevný, ale buranský major, kterého pro roli soudce kvalifikuje jeho amúzičnost i zážitek z Osvětimi, tak kultivovaný, nicméně do své profese až příliš zahleděný hudebník. Na jeho stranu se nakonec přidají i majorovi spolupracovníci, mladý poručík (Jiří Suchý z Tábora) a sekretářka (Nina Horáková), zatímco ze člena Furtwänglerova orchestru a jeho přímluvce se v podání Pavla Juřici vyvrbí směšný a odpudivý oportunista. Režisérovi se díky výběru výborných interpretů a jejich nenásilnému vedení podařilo vytvořit fascinující hereckou inscenaci. A aniž by jakkoli potlačoval depresivní atmosféru zhroucené totalitní říše a hrůznost jejích smrtonosných a vyhlazovacích mechanismů, zároveň dovedl závěrečnou katarzí obhájit oprávněnost dirigentova mínění, že pokud nejsme s to sdílet své pocity prostřednictvím hudby a umění, pak nám zbude jen materiální svět, jehož kal může být stejně smrdutý jako spálené lidské maso. Co položíme na druhou misku vah? i-divadlo.cz 22.2.2016 Autor: Lukáš Dubský Divadelní hru Ronalda Harwooda na motivy života slavného německého dirigenta Wilhelma Furtwänglera uvedla Městská divadla pražská. V režii uměleckého šéfa Petra Svojtky je inscenace Na miskách vah povedeným zamyšlením nad otázkou viny, vztahem politiky a umění a obtížností zachovat si morální integritu v soukolí nedemokratického režimu. Wilhelm Furtwängler je označován za jednoho z nejslavnějších německých dirigentů 20. století. Měl ovšem tu smůlu, že na něm po druhé světové válce zůstala skvrna, že si zavdal s nacistickým režimem. Nacističtí pohlaváři Furtwänglera využívali jako dokonalou ukázku nadřazenosti německé kultury. Sám dirigent nebyl žádným propagátorem nacistických myšlenek, dokonce potají pomáhal židovským hudebníkům utéct z Německa. Přesto se ušpinil, jelikož nedokázal svou vlast opustit a dělal tak trochu nechtěně reklamu totalitnímu režimu. Hru Ronalda Harwooda považuji za jedno z nejlépe vystavěných dramat, jelikož diváka skutečně donutí pokládat si otázky o povaze viny. Jak by se člověk zachoval na Furtwänglerově místě? Je pochopitelné, že americký major Steve Arnold, který dirigenta vyslýchá, tak touží po potrestání sebenepatrnější známky sympatií k nacismu? Harwood na tyto otázky nenabízí 48 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Ohlasy v tisku / Na miskách vah jednoznačnou odpověď, ponechává to na inscenátorech a především na divácích. Hra je fascinujícím soubojem dvou úhlů pohledu na jedné straně materialistický a přisprostlý major, jemuž právo vítězů dává možnost soudit intelektuálně založeného hudebníka, který pro své umění odmítal vnímat kontext doby, ve které tvořil. Největším nebezpečím, které na inscenační tým při uvádění Harwoodovy hry čeká, je zploštění hlavních postav do pouhých dvou vyostřených protikladů. Tomu se naštěstí režisér Petr Svojtka dokázal vyhnout a s velkou pomocí herců přivedl na jeviště dvě plnokrevné a nejednoznačné figury. Jana Vlasáka v roli uznávaného dirigenta zdobí urputnost, se kterou obhajuje svůj občanský postoj během druhé světové války. Jeho Furtwängler je člověk, kterému se z duše protiví obhajovat se před lidmi, kteří neuznávají jeho umělecké kvality. Není žádnou jednoznačně kladnou postavou, své postavení ve společnosti si užíval a jeho jednání bylo často zapříčiněné žárlivostí na mladšího kolegu Herberta von Karajana. Těžší úlohu má ovšem Vasil Fridrich jako major Arnold. Americký důstojník se totiž prezentuje jako nevzdělaný pojišťovák, který je zároveň nekulturním barbarem a svým hrubým chováním šokuje své americké i německé podřízené. Arnoldovi chybí shovívavost vůči lidem, kteří si nedokázali uchovat čistý morální štít. Za prostoduchým zevnějškem ovšem skrývá inteligenci. Fridrich dává od začátku znát, že majorova urputná snaha o spravedlnost má hluboce traumatizující základy. Hrůzy, které Steve Arnold viděl po osvobození vyhlazovacích táborů, není schopen překlenout. Svou úzkost provázenou děsivými sny přenáší do vyšetřování, snad doufá, že potrestání Furtwänglera mu pomůže vyrovnat se s děsivými zážitky. Není to postava, které by divák fandil, ale díky Fridrichovi to není ani obyčejný buran, který ve vyhrocené době získal důležitou funkci. Ostatní herci ústřední dvojici hlavně přihrávají, nejlépe se to daří Jiřímu Suchému z Tábora, kterého režisér obsadil do role mladého poručíka Willse, jež je sice židovského původu, ale Furtwänglera obdivuje. Povedla se také scéna, jejímž autorem je Jaroslav Milfajt. Jeviště představuje Arnoldovu kancelář, nad kterou se klene železobetonové torzo trochu připomínající střechu berlínského Reichstagu. Rozbombardovanou zemi výmluvně symbolizují trčící dráty, nad vším se stále ještě vznáší opar nacistických hrůz, upomíná na ně hákový kříž uprostřed torza. O klasické hudbě se v Harwoodově hře hodně hovoří, samotné využití scénické hudby ovšem už tak vynalézavé není. Před několika lety inscenoval režisér Michael Tarant Harwoodův text ve Východočeském divadle Pardubice a tehdy se mu povedlo do představení zakomponovat i filharmoniky, vyznění celé inscenace pak bylo emotivnější, než je tomu u Svojtky. V programu k inscenaci je dramaturgem Jiřím Janků předestřeno ještě jedno možné vyznění inscenace a to v kontextu českého (ne)vyrovnání se s komunistickou minulostí. V samotné inscenaci taková paralela není patrná, což je jen dobře, jelikož situace v Německu roku 1945 a v Československu po roce 1989 byla natolik odlišná, že by snaha o hledání styčných bodů byla jen mícháním hrušek s jablky. V Divadle ABC vznikla inscenace s trochu pomalejším začátkem, která ovšem po přestávce nabídne divákům strhující podívanou. Petr Svojtka dokázal Harwoodův text využít téměř ve všech intencích, které se nabízely. Už kvůli hereckým výkonům stojí za to Na miskách vah navštívit. Ohlasy v tisku výroční zpráva 49

Ohlasy v tisku / Na miskách vah / Noc bláznů Recenze na i-divadlo.cz Jiří Landa 70 % Hra zabývající se zásadními otázkami vztahujícími se k tématu propojení politiky a umění. Vyrovnaný duel V. Fridricha, který veskrze zápornou postavu vyšetřovatele obdařil jemnými odstíny v chování, jejichž prostřednictvím se dalo vycítit skryté tajemství, a J. Vlasáka. Ten díky umírněnému projevu oscilujícímu mezi arogancí, egocentrismem a strachem vytvořil zajímavě neuchopitelnou postavu. V menší roli zaujala N. Horáková škoda jen, že jí na repríze zcela nevyšel závěrečný výkřik scéna by byla působivější. Inscenace patří k tomu lepšímu, co je v současném repertoáru Divadla ABC k vidění. Jiří Koula 65 % Tato inscenace způsobila, že jsem hlavní sál Divadla ABC navštívil po 2 letech, 8 měsících a 13 dnech. A čekání se vyplatilo, Harwoodův text zaobírající se otázkami viny a toho, kdo má koho právo soudit a jaké k tomu má motivy, rozhodně stojí za pozornost. Působivá je scéna Jaroslava Milfajta, Vasil Fridrich mile překvapil ve vážné roli důstojníka, jenž má své přesvědčení a pokyny, Jan Vlasák mu je zdatným soupeřem (byť jsem trochu postrádal právě tu noblesu, již zmiňuje Pavel Širmer). Přesto mi přišlo, že celku chyběla jakási vnitřní dynamika, napětí udržující inscenaci v chodu. Khekovy Kozy na tuti blázní v Rokoku Právo, novinky.cz 14.3.2016 Rubrika: Kultura Strana: 7 Autor: Jiří P. Kříž Vytrvalým zprostředkovatelem dramatické literatury protinožců je herečka Dáša Bláhová. Na nejmenší kontinent se nejprve vdala a Husu na provázku v Brně tím uvedla do podezření, že podobně chtějí socialismus zradit všichni. Hned jak to šlo, se ale vrátila a od té doby se u nás hry Australanů uvádějí často. Dramaturgie Městských divadel pražských uvedla do Rokoka Noc bláznů autora Louise Nowry. Je to příběh o začínajícím režisérovi, který má v arteterapeutickém programu nastudovat divadelní představení s hospitalizovanými v psychiatrické léčebně. Na jeviště přivedl blázny i jejich léčitele režisér Pavel Khek. Aby Noc bláznů nevyzněla jen pitoreskně, pozadí dějů v uzavřeném prostoru tvoří společenský kvas v zemi klokanů při střídání generací na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Demonstrace a jejich inscenování má na starosti režisérův kolega, příští poslanec, jak už to při střídání u stále stejných vesel bývá. A tak zatímco Lewis, kterého trochu bezkrevně, matně a pasivně hraje Michael Vykus, dělá divadlo, Nick (Tomáš Novotný) politiku. Žádná společenská změna. Jen Nick přebere Lewisovi holku (Henrieta Hornáčková). Příběhy z blázince, pokud nemají téma silné jako Marat-Sade Petra Weisse nebo Vyhoďte ho z kola ven Kena Keseyho, mohou působit s vnější kulisou kočkování o moc podle osvědčených vzorců dokonce trochu muzeálně. Jako Noc bláznů. Khek proto akcentoval charaktery postav, které se léčí v důsledcích politických konstant. Hned na začátku prosadí pacient kverulant Roy (Pavel Juřica), že budou nacvičovat Cosi fan tutte. Nikdo samozřejmě netuší, že to znamená Takové jsou všechny, ani že to je Mozartova opera. To sice naráží u Zaka (Oldřich Vízner), ale po rozchodu kamarádů Lewise a Nicka, po jejich vykročení k rozdílné kariéře ve smyslu společenské prospěšnosti, všechno vlastně vede k vítězství divadla nad zlým světem trhu. Khek vše směřuje k zá- 50 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Ohlasy v tisku / Noc bláznů zraku pošetilosti hrát a mít rád divadlo. Vystoupení v blázinci se povede, z herců na jevišti nejvíc Veronice Gajerové (láskou posedlá Cherry), Dianě Šoltýsové (autistka Ruth), Nině Horákové (feťačka Julie) nebo Aleši Bílíkovi (pyroman Doug). Jejich závěrečné divadlo na divadle je katarzí v komedii, která není k popukání. Hodnocení 65 % Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách? Divadla lákají na komedie o bláznech a hormonech magazin.aktualne.cz 27.3.2016 Rubrika: Divadlo Autor: Saša Hrbotický Městská divadla pražská uvedla během jediného týdne na obou svých scénách premiéry se zcela transparentním záměrem: nalákat diváka na žádaný žánr komedie zalidněné mnoha postavami a okořeněné hudbou. Touha po humoru neutuchá, poptávce se musí vyjít vstříc stůj co stůj. Málo smíchu mezi blázny Noc bláznů australského dramatika Louise Nowry uváděná na scéně Rokoka v překladu Dáši Bláhové má zdánlivě všechny předpoklady úspěchu. Začínající, bázlivý režisér Lewis (nová herecká posila souboru Michael Vykus) dostane příležitost, aby v prostředí psychiatrické léčebny nastudoval celovečerní představení. Že to nebude mít lehké, pochopí, už když spatří vyhořelý sál, v němž se má divadlo provozovat. A co teprve, když se začne seznamovat se svými herci. Každý si nese jako stigma psychickou poruchu a ten nejaktivnější z bláznů dokonce prosadí, aby namísto plánovaného Brechta nastudovali Mozartovu operu Cosi fan tutte U mnohokrát vyzkoušeného modelu divadla na divadle by se dala předpokládat vřelá divácká odezva, jenže Noc bláznů přináší máloco nového nebo překvapivého, a tak ani smíchu v hledišti nezaznívá tolik, kolik si v Rokoku slibovali. Hlavní příčina spočívá v samotném sotva průměrném Nowrově textu, pracujícím s obvyklými schématy žánru. Zatímco diagnózy některých pacientů jsou dány jednoznačně, u jiných se lze jen dohadovat, proč tráví svůj život za zdmi sanatoria, působí spíš jako schematické figurky z inovované starodávné frašky. Naprázdno vychází snaha o zasazení děje do širšího společenského kontextu 70. let, kdy v Austrálii probíhaly demonstrace proti válce ve Vietnamu. Zmínky o protivládních akcích tvoří jen nepodstatnou kulisu. Režijní vedení Pavla Kheka postrádá cit pro rytmus a důraznější nadsázku, inscenace občas zaškobrtne o nemístnou doslovnost: k vyvolání iluze požáru by snad nebylo třeba používat na jevišti skutečného ohně Neujasněnost míry komediální stylizace se odráží v hereckém pojetí na škále od ostré karikatury (rozčepýřený pyroman Doug Aleše Bílíka) přes masku nasupeného klauna, s níž si vystačí Oldřich Vízner v roli milovníka wagnerovské opery, až po civilní výraz feťačky Julie v podání Niny Horákové. Nejlépe si vede Veronika Gajerová jako smyslná Cherry. Hereččin eruptivní temperament vnáší na jeviště vzruch a svěží závan komediantství. Zklamáním pro diváky nejspíš bude, že se při ztvárnění Mozartovy opery téměř nedočkají živého zpěvu, byť třeba v neumělé parodické podobě. S výjimkou bezpečně intonující Veroniky Gajerové odehrají všichni ostatní své figury jen jako pantomimu doprovázenou playbackem. Ohlasy v tisku výroční zpráva 51

Ohlasy v tisku / Noc bláznů Soudě dle předešlé režijní práce Pavla Kheka, jeho doménou je divadlo velkých citů a vášní (viz nedávná adaptace Markéty Lazarové), nikoliv komediální žánr. A tak v Noci bláznů nakonec nejvíc vynikne scéna, v níž tři pacientky adeptky herectví sehrají dvakrát za sebou stejný obraz z Mozartovy opery. Nejdříve jako stydlivé, toporné začátečnice, a po akceptování úderných režijních pokynů znovu, tentokrát už coby opravdové divy. Nejde o výstup extrémně komický, zato potěší jako malá poklona jevištní imaginaci. / / Obě novinky Městských divadel bezděčně prozrazují, že s humorem na scéně to není snadné. Zatímco v první je ho povážlivě málo, v té druhé, která stojí profesionálně výš, zase až přespříliš. I tak si nejspíš svého zábavy lačného diváka najdou. Hodnocení: 40 % V Rokoku začala Noc bláznů. Diváky pobaví i dojme informuji.cz 13.3.2016 Autor: Barbora Bittnerová Divadlo Rokoko v sobotu 12. března uvedlo premiérově svoji nejnovější hru Noc bláznů od jednoho z vůdčích autorů současného australského dramatu Louise Nowry. Režie se ujal Pavel Khek, který pro Městská divadla pražská režíroval třeba i hry Veterán či Želary. Příběh Noci bláznů je zasazen do Austrálie do období přelomu 60. a 70. let minulého století. Probíhá na pozadí války ve Vietnamu, která výrazně zasahuje nejen do života Američanů, ale právě také Australanů. Zároveň se jedná také o období velkých společenských změn začíná se diskutovat o homosexualitě, prosazuje se volná láska, začínají se ve velkém užívat drogy. Ne každý dokáže ale toto hektické období ustát. Nechává za sebou padlé a raněné. Právě těchto obětí je plný blázinec, kam přichází mladý režisér Lewis (Michael Vykus), aby s nimi nacvičil divadelní hru. Jeden z bláznů, na první pohled nesnesitelný Roy (Pavel Juřica), vybere k divadelní adaptaci operu Cosi fan tutte od Mozarta. Problém je ale v tom, že žádný z pacientů neumí zpívat, tančit a vlastně ani hrát. Postupně se však přístup bláznů k divadlu začne měnit. Daleko více celý projekt však poznamená samotného Lewise, který během zkoušek dospívá a stává se skutečným režisérem. Noc bláznů je divácky poměrně nenáročná komedie, která vás pobaví i dojme. Zatímco první část je trochu prvoplánová a ne všechny vtipy se povedou, druhý part už vás zaručeně dostane. Psychice a příběhům jednotlivých pacientů by neuškodilo více prostoru, přesto herci odvádí skvělou práci. Cherry je v podání Veroniky Gajerové výborná a Oldřich Vízner v roli Zaca baví pokaždé, když se objeví na pódiu. Skvělý je i zbytek ansáblu v čele s Pavlem Juřicou. Zajímavě jsou řešené také kulisy, které přivádí diváky do starého, několikrát vyhořelého divadla vedle psychiatrické léčebny. Z něj se v průběhu hry stává s přimhouřením obou očí více méně důstojné místo pro premiéru. Hra tak zavádí diváky také do divadelního zákulisí, i když s trochu netradičním hereckým obsazením. Tvůrci si vyhráli také s prostorem divadla, kdy herci běhají i mezi samotnými diváky, což přestavení tvoří živým a dynamickým. Komedie Noc bláznů je intelektuálně nenáročný kousek, ze kterého si však pozorný a vnímavý divák může odnést daleko 52 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Ohlasy v tisku / Noc bláznů / Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách více než jen pár vtipných hlášek. Hodnocení: 70 % Recenze na i-divadlo.cz Pavel Širmer 55 % Komedie poskytuje solidní základ pro stvoření vděčné a zábavné podívané. Mimo jiné i režisérovi P. Khekovi se v minulosti v Pidivadle povedla svěží studentská inscenace, kterou bylo radost sledovat. O to více překvapuje, že s hotovými herci stejný režisér nedosáhl zdaleka takové zábavnosti a lehkosti. Pár povedených a živých okamžiků se našlo, ale příliš zábavy diváky nečekalo, dočkali se i nemála hlušších a nudných okamžiků. Přístup herců nebyl v základě špatný, ale v jiných nastudováních se podařilo stvořit barvitější a rozmanitější figurky, zejména u postav bláznů. Nevyužitá výzva. Jiří Landa 55 % Pěkná komedie trefně popisující, jak tenká může být někdy hranice mezi bláznovstvím a normalitou. Bohužel inscenace P. Kheka působí dost nevyrovnaně. Jestliže režisér dokázal v druhé části zdařile vygradovat průběh blázny hrané opery, se samotnou Nocí bláznů se mu už tolik nedařilo. Některé humorné scény totiž byly z mně neznámého důvodu zbytečně oslabeny, charaktery a povahy jednotlivých klientů léčebny zůstaly v náznacích (nejvíce se svým postavám přiblížily jen D. Šoltýsová a V. Gajerová). V podobném náznaku skončila i inscenace, jíž chyběla výraznější režijně dramaturgická myšlenka. Michal Novák 50 % Po pravdě, tato hra nenabízí až tolik zábavy, jak se z anotace může zdát. Ne proto, že by nebyla zábavná, důvodem je spíše to, že jakmile dramaturgie s režií v ní jen zlehka vstoupí na tu jedinou možnou cestu k divákovi, tedy řízné akcentování paradoxu, kdo je tady v tomto světě skutečným bláznem či zkrátka outsiderem, zbude tomu jen atraktivní obálka. Do docela nevděčných pozic se tak dostaly nové herecké posily Městských divadel pražských, a jestli někdo z herců zaujal trefou do bláznovství, tak to byly dámy Diana Šoltýsová a Veronika Gajerová. Války mužů a žen vábí a neberou konce Právo 24.3.2016 Rubrika: Kultura Strana: 16 Autor: Jiří P. Kříž S velkou slávou vstoupil konečně také do Česka zdramatizovaný bestseller Allana a Barbary Peasových Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách. Nemohl s ním přijít nikdo jiný než dramaturg Jiří Janků z Městských divadel pražských. Úkol přivést teoretický spis o příčinách manželského nesouladu a o neexistenci cest z něho ven na pódium svěřil herci a režisérovi Miroslavu Hanušovi z konkurenčního Divadla v Dlouhé. Ten si najal armádu znamenitější než italský rytíř Brancaleon za časů černého moru a vydal se dobývat bránice diváků i zbavovat je trudnomyslnosti ze vztahových problémů. A tak v Divadle ABC secvičili nejprve konflikt mezi psychiatrem a manželským poradcem Pearsem a jeho manželkou, lékařkou ORL a logopedkou Pearsovou. Podobnost jmen s autory vůbec není náhodná. Resumé: je to na rozvod, také jsou to jen lidé. V konfliktu se vyžívají Zdeněk Velen a ještě víc Jitka Smutná. Pro nic kolem neslyšící muže a smyslem pro orientaci v mapách nevybavené ženy zvolili Hanuš s Janků formu revue. Po úvodním konfliktu vstupují na scénu zázračné hormony Testosteron (Lukáš Jurek) a Estrogen (znamenitý Zbigniew Kalina) a po nich i Jeskynní partneři Pfí a Pfé (Petr Klimeš Ohlasy v tisku výroční zpráva 53

Ohlasy v tisku / Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách a Hana Doulová). Tam to začalo a v našich časech to není jinak. O tom přesvědčují zdravotní sestra Lucie Pernetová, optimista a homosexuál Jiří Klem, pesimistka a feministka Radka Fidlerová, TV rosnička s chybnou výslovností Barbora Janatková, frontman vztahově se topící kapely Martin Písařík a také Veronika Janků, Stanislav Lehký, Radim Kalvoda a Veronika Svojtková. Všichni i s živou kapelou na jevišti hrají jako z partesu. Však také lehce hopsat po jevišti je naučila mistryně Veselých skoků Jana Hanušová. A oblékla je, hormony krásně vybarvila, mnohé herečky zázračně zeštíhlila, u jiných (žen i mužů) potřebné prvotní i druhotné pohlavní znaky zvýraznila Samiha Malehová. Vztahové a s tématem úzce se vážící písničkové hity od Sandie Shaw, Drupiho a Yvonne Přenosilové až po Sex Bomb Toma Jonese aranžoval a nastudoval Milan Potoček. To všechno cestou od pravěku po dnešek na multifunkčně vymyšlené scéně Davida Marka. Hodnocení: 85 % Deny, Sendy a mistr Hanuš Týdeník Rozhlas 9.5.2016 Rubrika: Kultura Strana: 18 Autor: Bronislav Pražan Allan a Barbara Peasovi jsou známí po celém světě svými knihami o vzájemné komunikaci mužů a žen, o jejich vztazích i protikladných rozdílech. Nyní se s oběma můžeme setkávat v Divadle ABC jako s Peasovými, postavami inscenace vytvořené dle jejich nejúspěšnějšího titulu Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách. Přenést četné psychologické, sociologické a sémiologické poznatky o rozdílnosti obou pohlaví a její evoluční podmíněnosti ze stránek knihy na jeviště, a navíc formou zábavného kabaretu, prošpikovaného hudbou, písněmi a tancem, je mistrovský kousek. Scenáristicky a režijně jej realizoval Miroslav Hanuš, v současné době snad nejúspěšnější tvůrce divadelních kabaretů na našich jevištích. Poučen ze svého rodného Divadla v Dlouhé, kde na četných kabaretech spolupracoval s dalším mistrem tohoto žánru, Janem Bornou, připravil pro Městská divadla pražská již v minulosti několik titulů tendujících k muzikálu například Šakalí léta či Pan Kaplan má třídu rád. I tentokrát mu pomáhala jeho žena, choreografka Jana Hanušová, a Milan Potoček, který nastudoval hudební složku inscenace. Ta se skládá z hitů šedesátých a sedmdesátých let, otextovaných ovšem s morgensternovským humorem, takže třeba v srdceryvném italském canto Tak prázdná, tak prázdná, tak prázdná zaznívá věčné mužské tázání nad otevřenou lednicí: Kdejemáslo, kdejemáslo, kdejemáslo? Verbální a situační komikou jsou výstupy pacientů Peasových prošpikovány: ať již u nich kytarista a zpěvák Deny (výborný Martin Písařík) hledá radu, jak se vymanit z ponorkové nemoci, jež zasáhla jeho kapelu, anebo se rosnička Sendy (Barbora Janatková) snaží zlepšit svou výslovnost. Nejvíc se ovšem řeší otázky vztahové. A i když se nezdá, že by je pohodový, moudrý gay Eduard (Jiří Klem) či bohorovná pesimistka-feministka Irena (Radka Fidlerová) vůbec mohli mít, zcela jistě je mají Peasovi sami: ztělesňováni Zdeňkem Velenem a Jitkou Smutnou se v hádce dokonce tahají o židle společné čekárny u svých ordinací. Nakonec paradoxně léči pacienti doktory. Aplaus vestoje při premiéře napověděl, že tahle vtipná a přitom nepodbízivá inscenace bude nejspíš věčně vyprodána. 54 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Ohlasy v tisku / Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách? Divadla lákají na komedie o bláznech a hormonech magazin.aktualne.cz 27.3.2016 Rubrika: Divadlo Autor: Saša Hrbotický Městská divadla pražská uvedla během jediného týdne na obou svých scénách premiéry se zcela transparentním záměrem: nalákat diváka na žádaný žánr komedie zalidněné mnoha postavami a okořeněné hudbou. Touha po humoru neutuchá, poptávce se musí vyjít vstříc stůj co stůj. / / Když Testosteron s Estrogenem zpívají a tančí Ambice nového zaručeného želízka v ohni diváckého zájmu má naplnit také hudební revue na scéně ABC s předlouhým názvem Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách. Jedná se o dramatizaci populárně naučného bestselleru z pera úspěšné dvojice Allana a Barbary Peasových. Manželský tandem Peasových vyzbrojený znalostmi z psychologie, sociologie a výzkumu mozku řeší ve svých knihách zábavnou formou vztahové problémy mezi pohlavími, odvěký souboj i vzájemnou přitažlivost mužů a žen. Režisér Miroslav Hanuš spolupracuje s Městskými divadly pražskými už poněkolikáté a etabloval se tu jako specialista na žánr hudebních komedií. Pro jevištní adaptaci nedějové příručky zvolil prosté řešení. Ve společné čekárně psychologa a ušní lékařky, jinak rozhádané manželské dvojice, se setkávají různorodí pacienti, aby se během čekání na vyšetření pokusili společnými silami objasnit taje ženského a mužského myšlení a vnímání světa. Vystresovaného kytaristu Denyho doprovází do čekárny rovnou celá kapela, protože její členové si u psychologa potřebují vyřešit ponorkovou nemoc... Po tomto jednoduchém oslím můstku převádí Hanuš na scénu reprezentanty obou pohlaví, kteří zde po dvě a půl hodiny rozehrávají zábavné skeče, modelové situace z manželského i mimomanželského soužití, ale také přemíru pěveckých a tanečních čísel s doprovodem živé hudby. Premiérové publikum (a na reprízách to nejspíš nebude jiné) kvitovalo s povděkem více či méně vtipné důkazy o rozdílnosti mužského a ženského mozku, třeba ve scénkách o neschopnosti mužů nalézt v lednici máslo a o nezpůsobilosti žen couvat bez karambolu autem. Herecky, pěvecky i tanečně se během večera blýskne většina z obsazených herců, ať už pozoruhodně muzikální Martin Písařík coby kytarista a zpěvák Deny, Jitka Smutná a Zdeněk Velen v rolích lékařského páru, který celou diskusi o rozdílnostech pohlaví bezděčně zapříčiní, Lucie Pernetová jako emancipovaná zdravotní sestra nebo Barbora Janatková ztělesňující neúspěšnou televizní rosničku. Speciální zmínku si zaslouží Jiří Klem v roli Eduarda. S noblesou a bez primitivního karikování reprezentuje třetí pohlaví, tedy gaye, jenž do dění vnáší smířlivý tón moudrého stáří. Zcela specifický herecký úkol připadl Zbigniewu Kalinovi a Lukáši Jurkovi, první z nich hraje ženský hormon Estrogen, druhý mužský Testosteron. V nestvůrných kombinézách vycpaných dle znaků příslušného pohlaví glosují slovem, zpěvem i tancem, co se právě odehrává na scéně. Škoda prvoplánovosti jejich kostýmů, protože jinak lze před syntetizujícími, herecko-pěvecko-tanečními výkony obou pánů s respektem smeknout. Ohlasy v tisku výroční zpráva 55

Ohlasy v tisku / Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách Handicapem inscenace je ovšem nadměrná statičnost, a to navzdory vynikající práci choreografky Jany Hanušové, která veškerá taneční čísla dokázala znamenitě rozpálit. Použití jednoduchého principu dávných semaforských představení, kdy účinkující i kapela sedí na scéně a před nimi se rozehrávají příslušné skeče nebo diskuse k danému problému, dnes působí lehce anachronicky a okoukaně. Výběr písní by si zasloužil přísnější dramaturgii. I když jsou vesměs interpretovány na obdivuhodné úrovni, jde jen o ty nejprovařenější hity šedesátých a pozdějších let s částečně pozměněnými texty (Boty proti lásce, Swing, Tak prázdná, Dynamit, Sex Bomb), seskládané tak, aby nekompromisně útočily na ucho každého diváka. A to je vlastně problém Hanušovy novinky jako celku. Princip zábavnosti, soustavného žertování a vzájemného špičkování v ní tak okatě dominuje, až to paradoxně začne vyvolávat touhu po chvilce zvážnění, přeladění do jiné nálady. Asi tak jako se to stejnému inscenačnímu týmu před časem podařilo při dramatizaci Rostenova Pana Kaplana. Obě novinky Městských divadel bezděčně prozrazují, že s humorem na scéně to není snadné. Zatímco v první je ho povážlivě málo, v té druhé, která stojí profesionálně výš, zase až přespříliš. I tak si nejspíš svého zábavy lačného diváka najdou. Hodnocení: 60 % Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách? Odpověď na nelehkou otázku přináší Divadlo ABC informuji.cz 21.3.2016 Autor: Barbora Bittnerová V sobotu 19. března představila Městská divadla pražská svou další premiéru. Tentokrát se jednalo o hudební komedii s dlouhým názvem Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách, kterou uvedlo Divadlo ABC. A kousek je to skutečně velmi humorný. Hra tak znovu ukazuje, že vtipy o rozdílech mezi příslušníky odlišných pohlaví jsou jedním z komediálně nejvděčnějších témat. Nový komediální divadelní počin s příznačným názvem Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách vychází ze stejnojmenné populárně naučné knihy od manželů Allana a Barbary Peasových. Ti se ve svých pracích právě rozdíly mezi pohlavími zabývají, a to z pohledu výzkumu mozku, evoluční biologie, psychologie i sociologie. A právě některé z jejich nejzajímavějších poznatků jsou návštěvníkům během představení servírované s humorem. Právě Allan a Barbara Peasovi se stali hlavními postavami hudební komedie, která vysvětluje napětí mezi muži a ženami nápaditě a neotřelým způsobem. S teoretickými poznatky seznamují diváky dva neskutečně roztomilé a vtipné hormony ženský estrogen a mužský testosteron, aby je pak mohly další postavy vtipně komentovat a předvádět v praxi. A aby té teorie nebylo příliš, hra je prolínána množstvím hudebních vystoupení. Hudební čísla nejsou sice žádnými áriemi, při kterých by srdce milovníka vytříbeného zpěvu zaplesalo, ale návštěvníky opět pobaví a potěší známými melodiemi. Jedná se totiž o přezpívané (v některých případech i originální) verze českých i zahraničních písniček, které jsou divákům bezesporu známé. Některé z hudebních čísel představení vyložené sednou, jiné zbytečně prodlužují délku hry, která je už tak dost dlouhá. Hra režiséra Miroslava Hanuše neobsahuje žádný gradující děj. I přesto se jedná o dílo velmi poutavé, které určitě potěší 56 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Ohlasy v tisku / Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách především ženy, protože jim opět dokáže, že muži sice vynikají v prostorové orientaci, ale jinak je převyšuje ženské pohlaví téměř ve všem ostatním. Ne že by to ženy nevěděly, ale určitě si rády poslechnou, když jim to někdo, navíc na divadelním pódiu, potvrdí. Pobaví se však i muži, a to hlavně kvůli výborným hereckým výkonům a množství skvělých hlášek. Pokud se tedy chcete zasmát a hledáte nenáročný komediální kousek, hra Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách pro vás možná bude správnou volbou. A možná vám i poradí, jak předejít manželským krizím a nepochopení. I když pravděpodobně ne. Hodnocení: 80 % Městská divadla pražská uvedla premiéru představení Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách nenudtese.cz 23.3.2016 Autor: Martina Doležalová Hudební komedie vycházející z populárního bestselleru Allana a Barbary Peasových v režii Miroslava Hanuše se vtipnou a neotřelou formou snaží divákům poradit, jak předcházet partnerským krizím. Manželé Peasovi sepsali své dílo na základě několikaletého výzkumu v nejrůznějších oblastech vědeckých i geografických. Své poznatky z evoluční biologie, psychologie i sociologie shromažďovali při svých cestách kolem světa několik let. Na pultech knihkupectví se tak díky tomu v roce 2005 objevil lehce kontroverzní výsledek, který humorným a čtivým způsobem vysvětluje důvody existence napětí a rozepří mezi ženami a muži a pokouší se najít způsoby, jak se s nimi vypořádat. Miroslav Hanuš úspěšnou knihu zdramatizoval a převedl do hudebně-činoherního formátu, ve kterém se střídají scénické pasáže s českými i zahraničními evergreeny, které jsou také zpívané (až na jednu výjimku) v češtině, buď v překladu, který se hodí pro hru, nebo v překladu, do kterého již dříve byly přeloženy a který je divákům dobře znám. Všechny skladby jsou hrány i zpívány naživo a členové doprovodné kapely, kteří se taktéž stávají herci, jsou se svými nástroji po celou dobu hry usazeni v zadní části jeviště. Allan a Barbara se v dramatickém konceptu Miroslava Hanuše stali hlavními postavami hry, jejíž děj se otevírá v čekárně malé soukromé kliniky, kde Allan působí jako psycholog, psychiatr a vztahový poradce a Barbara jako specialistka na ušní a logopedické vady. Manželé se právě hrubě pohádali kvůli včerejším nedorozuměním při hře Aktivity a svůj vztek netají před pacienty. Role se tak obracejí a pacienti se vlastně ocitají v pozici lékařů-poradců, kteří se společnými silami snaží oba profesionály usmířit nikoli nezištně; hrozí jim totiž, že jinak budou všichni přeobjednáni s čekací lhůtou minimálně čtrnácti dní. Přestože se děj hry nijak zásadně nevyvíjí ostatně, to není účelem lze předpokládat, že se v jejím průběhu díky snaze všech zúčastněných oba manželé usmíří a možná se problémy jejich pacientů zároveň za pochodu tak nějak samy vystříbří. K tomu pomáhají také dva legrační a chytří průvodci, totiž hormony Testosteron a Estrogen (jehož růžovoučký kostým vycpaný v partiích, kde mají ženy tendenci s věkem nabírat, zkrátka nemá chybu). To oni vysvětlují, kde pramení rozdíly mezi muži a ženami, jejich nespokojenost s protějškem, nedorozumění a frustrace. Zvou si k těmto účelům na pódium ilustrační bytosti, a to jak z časů prehistorických (ano, pravěkého lovce a jeho jeskynní ženu), tak novodobých (energickou sportovní fanynku, hokejistu etc.). Ohlasy v tisku výroční zpráva 57

Ohlasy v tisku / Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách Představení využívá interaktivních momentů, kdy je publikum herci oslovováno a diváci v předních řadách dostanou i možnost tak trochu do hry vstoupit, spoluutvářet ji svou drobnou aktivitou, k níž jsou herci vyzýváni. Ale není třeba se bát: králíka z klobouku nikdo tahat nebude a ke kouzelnickému řezání vašeho těla na několik kusů taky nedojde snad jen metaforicky, pakliže vám některý výstup a problém, který je v něm rozebírán, bude sedět hodně na tělo. Hudební čísla, kterými jsou jednotlivé výstupy proloženy, nepatří sice mezi muzikálová veledíla (ne tedy až na dvě tři výjimky po pěvecké stránce), ale diváky potěší známé melodie šlágrů, které mohli slýchat zhruba od let 80. (a zejména 90.) do současnosti (na repertoáru například nechybí skladba od Rufuse Wainwrighta). Na slavnou píseň Humberta Tozziho, Te Amo, zazní diváky bouřlivě vytleskaná píseň Máslo, která pomáhá dokreslit situaci, kdy se muž doma bezradně dívá do lednice, ale máslo v ní prostě nevidí taky vám to něco připomíná? Hra se opírá o situace, které jsou nám dobře známé; pokud se neztotožníte se všemi, pak tedy minimálně s polovinou. Nechybí aluze na ženský problém s prostorovou orientací (a nejde jen o matoucí záměny levé a pravé strany) a mužský problém s multitaskingem. Ženy jsou naopak vychváleny v oblasti silně rozvinutého smyslového vnímání a muži zase jako praktičtí analytici, které by nenapadlo vzít si do autoškoly boty na jehlovém podpatku prostě jen proto, aby dobře vypadali. Ano, je pravdou, že místy může být tento humor vycházející ze stereotypů vnímání žen a mužů tak nějak prvoplánový a plytký, ale jak ukázaly reakce diváků, rozdíly mezi muži a ženami, byť je všichni dobře známe a snad i umíme pojmenovat a dopídit se jejich kořenů, vždy jsme rádi, když nám je někdo důvtipně připomene jedná se zkrátka o vděčné téma. Výkony herců patří více méně mezi průměrné, scénář jim ani neposkytuje příliš široký prostor pro psychologickou plastičnost a rozvinutý emoční rejstřík. Přesto mezi nimi vyčnívá přirozený herecký projev Stanislava Lehkého v roli Pana Stenlyho B., který někdy vypadá jako Homer Simpson a Zdeňka Velena coby Allana. Nutno podotknout, že Velen také velmi dobře zvládl pěvecké party a jeho vpravdě cohenovská interpretace písně Hallelujah a netradiční countryové podání notoricky známé I will always love you (kterou původně nazpívala Dolly Parton, jíž postava Allana ve hře zmiňuje jako role-model pro milostné vztahy, neboť se svým manželem Carlem Deanem loni oslavila 50. výročí svatby) se vemlouvavě dostane divákům pod kůži. Také Lukáš Jurek a Zbigniew Kalina se svých Hormonů zhostili s profesionálním nadhledem klobouk dolů za jejich taneční kreace a vůbec za to, že v těch kostýmech po dobu celého představení, které trvá téměř dvě a půl hodiny, vydrží! Mužští diváci se nemusí obávat, že by hra ženám nadržovala (snad jen tak trochu v první polovině) a byla určena primárně pro ně. Určitě si v ní i oni najdou to své. Pro diváky, kteří netouží po vpravdě vědeckém zkoumání nebo intelektuálně a umělecky silném kulturním zážitku, ale chtějí se primárně zasmát a pobavit, bude hra Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách tou správnou volbou. Nečekejte sice, že vám pomůže předejít manželským krizím, to za vás ostatně neudělá nikdo, ale určitě vás rozveselí a navíc se dozvíte leccos zajímavého o sobě samých i svém protějšku. Recenze na i-divadlo.cz Jiří Landa 60 % Lety poměrně obehrané téma bylo M. Hanušem zpracováno příjemnou formou hudebního pásma. Vybrané songy sice ne 58 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Ohlasy v tisku / Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách / Strýček Váňa vždy do konceptu zapadaly, některé oslí můstky pro jejich využití byly do uší bijící, nicméně hudební provedení má velmi slušnou úroveň. Prim, co se zpěvu týče, hraje J. Smutná. Inscenace působí sice dost útržkovitě jednotlivé skeče se nepropojují v kontinuální celek, nicméně výstupy jsou většinou pěkně vygradované. Velký problém však spatřuji ve stopáži, jejíž zkrácení na 2:30 by bylo ideální. Některé scény jsou zbytečně protahované a jiné by pak scházely vyškrtnout zcela. Jan Pařízek 70 % Jedná se sice o konstatování vše-různých faktů a klišé o rozdílech mezi oběma pohlavími, jež člověk slyšel či četl již mnohokrát. A samo o sobě bych toto nepovažoval za kdovíjaký přínos, nicméně způsob, jakým se zde podařilo toto téma zpracovat, pozvedá úroveň celého představení o řád výše. Vydařené scénické provedení, chytré znázornění některých mužských/ ženských vlastností a k tomu chytlavé a poutavé hudební vstupy, jež jsou to hlavní, co posouvá tuto hru nahoru. Myslím, že kdo na toto zajde, příliš se nudit nebude. Michal Novák 70 % Populárem vysokého stylu je tato inscenace, na jejímž počátku stál nápad převést na jeviště nedramatizovatelný bestseller o nekonečné rozdílnosti mužů a žen. Vše, co uslyšíte a uvidíte, je pravda. K převedení na jeviště posloužila nepříliš složitá výchozí situace, od které se proud skečů, překvapení a písní (o vtipné texty není nouze) odpíchne. V případě potřeby se přenášíme přes oslí můstky, ovšem s elegancí; Miroslav Hanuš vsadil na vtipná řešení, opřel se o kreativnost herců a sám disponuje režisérskou schopností, která celku dá revuální šarm. Vášně ve spadaném listí Lidové noviny 15.6.2016 Rubrika: Svět Strana: 8 Autor: Jan Kerbr Lze přijít na jeviště ještě s něčím novým, když divadlo nasadí tak známý titul, jakým je Strýček Váňa Antona Pavloviče Čechova? Odhlédneme-li od bohaté škály možných interpretačních klíčů, i ve standardním a relativně nevýbojném výkladu je novým zajisté setkání skupiny herců s textovým východiskem konkrétní realizace. To se plně týká i novinky Městských divadel pražských, inscenované Petrem Svojtkou na jevišti Divadla Rokoko. Dusné rodinné mikroklima na statku kdesi v širé Rusi vyplývá z bohatě odstíněného konfliktu starousedlíků se svátečními hosty. Usedlost trvale obývají Ivan Vojnickij strýček Váňa (Vasil Fridrich), jeho neteř Soňa (Nina Horáková), Ivanova matka (Radka Fidlerová) a stará chůva (Věra Janků), letními a vlastně i podzimními hosty jsou otec Niny, profesor Serebrjakov (Zdeněk Dolanský) a jeho druhá manželka Jelena (Zuzana Kajnarová). Dění zdynamizuje i rodinný přítel doktor Astrov (Aleš Procházka), mnoho času v tomto uzavřeném společenství tráví i zchudlý statkář Tělegin (Zdeněk Vencl). Zásadní pohyb do fabule vnáší střet mezi Ivanem a Serebrjakovem, týkající se dalšího osudu venkovské usedlosti (profesor z města, salonní krasoduch, ji navrhuje prodat), a erotické třeštění, v němž jako rozbuška působí atraktivní Jelena, která rozdmýchá milostný plamen v Astrovovi i Ivanovi, Astrova přitom beznadějně miluje Soňa. Scéna Jaroslava Milfajta je vlastně jakousi tapetou z břízek a opadaného ostře oranžového listí, tuto krajinku vidíme také na okenicích, ale i na nábytku. Kostýmy Kateřiny Hájkové, snad aby nerušily účinnost této nálady, jsou pouze variováním černé a bílé. Herci zvládají své role s profesní jistotou, nejdynamičtěji působí Vasil Fridrich v titulní roli, hraje Ivana Váňu nervněji, víc rváčsky, než bývá tento nešťastný hrdina často ztvárněný jako plachý neurotik zobrazován. Úctyhodné, ale v podstatě očekávatelnější polohy naleznou pro své role Aleš Procházka (osudu osamělého intelektuála chvílemi se vzpírající Astrov) či Ohlasy v tisku výroční zpráva 59

Ohlasy v tisku / Strýček Váňa Zdeněk Dolanský (samolibý nýmand Serebrjakov). Svoje party přesvědčivě zvládají i dámy, Zuzana Kajnarová v roli krásné Jeleny, která je pánským obléháním polichocena i zaskočena zároveň, Nina Horáková vykresluje Soňu naopak jako bytost S minimem sebedůvěry předurčenou k neúspěchu. V první části inscenace vycházejí dialogické situace poněkud monotónně, po přestávce však některé výjevy nabývají patřičnou tenzi, kupříkladu nešťastně a tragikomicky se překrývající vyznání obou nápadníků Jeleny či finálové pomalé odjíždění Astrova ze statku poté, co se všechny emocionální bouře už přehnaly. Výraznější výtku vznesu jen k žánrově neústrojné hudbě Vladimíra Nejedlého, kvazirockovým předělům mezi jednotlivými dějstvími. Ty totiž s podobou solidní, v dobrém slova smyslu konzervativní inscenace nijak nekorespondují. Dvakrát o nenaplněné lásce Týdeník Rozhlas 22.8.2016 Rubrika: Kultura Strana: 19 Autor: Bronislav Pražan Městská divadla pražská připravila pro novou divadelní sezonu dvě představení prezentující ruské klasiky. Čechovova Strýčka Váňu v Rokoku a dramatizaci Puškinovy poémy Evžen Oněgin v ABC spojují podobná témata nenaplněná láska a zplanělé žití. Vasil Fridrich v titulní roli na scéně Rokoka rozvíjí obě zmíněná témata s expresivní razancí, která prokazuje jeho herecké mistrovství, leč příliš nesouzní s Čechovovou jemnou ironií, s níž autor své postavy vytvářel jako nejednoznačné a rozporuplné bytosti. Touha v podzimním listí Blíž má ke kvalitám dramatikova textu Aleš Procházka. I jeho doktor Astrov je stejně jako strýček Ivan Vojnický uhranut Jelenou Serebrjakovou, kterou Zuzana Kajnarová obdařila svou oduševnělou krásou. Jeho kolísání mezi nihilistickým postojem k profesi lékaře a entuziasmem, s nímž zachraňuje mizející lesy, přitahuje ovšem nejen Jelenu, ale také diváky. Působí autentičností a neschematičností. Vpád majitelů panství penzionovaného profesora Serebrjakova (Zdeněk Dolanský) a jeho mnohem mladší, půvabné ženy rozruší poklidný život i ostatních obyvatel statkářského sídla. Z jejich představitelů má ke zmíněnému plastickému podání ambivalentních postav nejblíž Radka Fidlerová, která matku strýčka Váni a první Serebrjakovy ženy líčí jako již lehce zmatkující starou dámu, jež se ale stále snobsky opájí domnělou profesorovou důležitostí v kulturním životě Rusi. Prostou, čistou duši Soni její vnučky, která se spolu se strýčkem stará o praktický chod statku a tajně miluje Astrova dobře vystihuje Nina Horáková. Jemné předivo vztahů mezi postavami dramatu (přeloženého Leošem Suchařípou) rozvíjí režisér Petr Svojtka před horizontem opadaného listí (jehož impresionistickou tapetou je potažen i nábytek) tak, že v mixu lásky a nenaplněných životů sugeruje marné, a přesto stále vzrušující povlávání touhy nad všednodenní úživou. / / 60 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Ohlasy v tisku / Strýček Váňa Strýček Váňa v Rokoku pokulhává Právo 30.9.2016 Rubrika: Praha - Střední Čechy Strana: 11 Autor: Jiří P. Kříž V zářijových reprízách mají herci o trauma navíc. Přes prázdniny zapomenou text a Věra Janků v roli staré chůvy Mariny i rozdíl mezi křižováním katolíků a pravoslavných. A že se její postava tím znamením žehná imrvére furt. To je případ Strýčka Váni Antona Pavloviče Čechova v Divadle Rokoko. Čechova přivedl do Městských divadel pražských po čase režisér Petr Svojtka. S dramaturgem Jiřím Janků dokáže témata promýšlet, inovovat a představovat divákům tak, aby je cílové skupiny centra města vzaly za svá. Váňu se ale rozhodli na jeviště přivést v původní čechovovské nejisté síle. Ví se, že dramatik příběh pracovitého a obětavého Ivana Vojnického sám podhodnocoval, nedůvěřoval jeho síle. Moskevský MCHAT navíc jeho obavy po úspěších hry na venkovských scénách potvrdil. Stanislavskij a jeho následovníci pak z Čechovova dramatického díla učinili kánon, který po dlouhá desetiletí tížil případné inovátory jako balvan. Březové háje a bělostné kostýmy (v Rusku!) vstoupily i do filmů a televizních inscenací. Měnily Mistrova dramata z jím proklamovaných vaudevillů na tíživá dramata o vůli pracovat a povinnosti žít. Se scénografem Jaroslavem Milfajtem proměnil Svojtka ruský úzus běloby na podzimní pestrost. Směs od žluté přes červenou po modrou září na zdech statku, na nábytku i ve spadaném listí v sadu a zahradě. Bílou nechali Jeleně Serebrjakovové. V případě Zuzany Kajnarové jiná barva byla by hříchem. U jejího muže, profesora na penzi (Zdeněk Dolanský), věští bílá smrt ještě zaživa. U ostatních postav převládá v kostýmech Kateřiny Hájkové černá. Dialogy plynou ve Strýčkovi Váňovi unyle a ztěžka. Jen občas se vymknou živorodější polohou Aleš Procházka v lékaři Astrovovi, méně Vasil Fridrich v titulní roli a ještě vzácněji Dolanský v Serebrjakovovi. Hodnocení: 60 % Emocemi nabitý Strýček Váňa v Rokoku vypráví o zmarněných životech magazin.aktualne.cz 12.6.2016 Rubrika: Divadlo Autor: Saša Hrbotický K novodobé renesanci zájmu o A. P. Čechova u nás poněkud překvapivě došlo už v průběhu 90. let, nedlouho po sametovém převratu. V časech, kdy se soubory překotně vrhaly na léta zakazované autory, šokoval Petr Lébl v Divadle Na zábradlí postmoderními interpretacemi čítankového ruského dramatika, a bezděky tak stvořil jeden z pilířů soudobého tuzemského divadla. Ačkoliv aktuální inscenace v Rokoku se ve srovnání s nezapomenutelným Léblem i jeho současnými následovníky jeví v podstatě konzervativně a bez ambice provokovat významovými posuny, její umělecká výpověď je obdivuhodně kompaktní a do detailu propracovaná. Podobně jako v Rackovi, Třech sestrách a Višňovém sadu vytvořil autor ve Strýčku Váňovi jedinečnou dramatickou studii lidí středního věku, kteří kdesi na ruském venkově sní a filozofují o životě, především si však uvědomují, kolik toho propásli a zmarnili a jak těžké je pro ně vyrovnat se s milostnými karamboly i nenaplněnými ambicemi. Ohlasy v tisku výroční zpráva 61

Ohlasy v tisku / Strýček Váňa Petr Svojtka předestírá divákům svět čechovovských antihrdinů v bolestné tragikomičnosti, s akcentem na přesnou a bohatou psychologickou kresbu. Ačkoliv se představení zříká populárních vnějších aktualizací a ve výtvarném pojetí zachovává ruský kolorit i historické ukotvení, daří se mu oslovovat diváka velmi intenzivně. Ostatně scénograf Jaroslav Milfajt přispěl ke zdaru díla výtečným výtvarným řešením, když celou scénu i mobiliář pokryl impresionistickými skvrnami v barvách podzimu a typicky ruským motivem březového háje. V kontextu ostatních představení Městských divadel pražských, v nichž scénografie hraje spíš druhořadou roli, jde jednoznačně o kvalitativní skok. Za zmínku stojí i kostýmy Kateřiny Hájkové. Třebaže otevřeně přiznávají dobový charakter, zachovávají si přirozenou prostotu a nenucenost. Jedním z nejpádnějších důvodů, proč dramaturgická volba padla právě na Strýčka Váňu, byla bezesporu jistota, že soubor disponuje vhodnými představiteli obou klíčových mužských postav, totiž Váni a jeho spřízněné duše i rivala v lásce, doktora Astrova. Prvního ztělesňuje Vasil Fridrich, druhého Aleš Procházka, oba zkušení herečtí matadoři bohatého výrazového rejstříku, kteří spolehlivě obsáhnou nejskrytější zákoutí vnitřního světa svých hrdinů. Fridrichův Váňa je ve své podstatě upřímný člověk a dříč. Jak se zpětně dovídáme, v minulosti se cele obětoval chiméře, že musí ze všech sil finančně podporovat svého váženého švagra, profesora Serebrjakova. Dokonce se kvůli němu vzdal podílu na dědictví a dobrovolně se stal správcem na statku své sestry, Serebrjakovovy první ženy. S Váňou se však ve hře střetáváme až ve chvíli, kdy je jeho sestra mrtvá a kdy si neomalený profesor Serebrjakov přiváží na venkov novou manželku Jelenu, opravdovou femme fatale. Její přítomnost vnese do života Váni i ostatních obyvatel statku napětí a stane se katalyzátorem léta doutnajících konfliktů... Fridrichův Váňa je zpočátku jen přiměřeně jízlivý, tak jak si krok za krokem začíná uvědomovat, že promarnil svůj život a své ideály. Jakmile se však naplno odhalí Serebrjakovova bezcharakternost a zištnost, propuká v titulním hrdinovi oprávněná zuřivost, která vrcholí fatálním, ale bezmocným gestem. V závěrečném aktu potom Vasil Fridrich precizní hereckou kresbou promění energického, byť zoufalého Váňu v zamlklý odlesk sebe sama, člověka na dně, jenž sotva kdy najde východisko z osobní krize. Stejně pozoruhodné je to, co na scéně Rokoka předvádí Aleš Procházka v roli Váňova přítele doktora Astrova. Také Astrov chová k věčně naříkajícímu profesorovi Serebrjakovovi nechuť a odpor, také on stejně jako Váňa propadá okouzlení profesorovou atraktivní ženou Jelenou. Aleš Procházka svého hrdinu pojímá jako charismatickou, leč rozporuplnou bytost. Je to napůl snílek, romantický předchůdce dnešních ekoaktivistů, napůl životem ubitý vesnický felčar, jenž hledá úlevu v hojné konzumaci vodky. Jeho upřímné citové výlevy i jeho hloubání o budoucích pokoleních budí dojetí, úsměv i pochopení. A ostatní postavy? Profesor Serebrjakov v podání Zdeňka Dolanského působí zpočátku trošku matně, zato v gradující druhé polovině večera se čitelně odkrývá jeho morální ubohost a směšnost. Nejméně zřetelný charakter předkládá divákům Zuzana Kajnarová v roli profesorovy manželky Jeleny. Herečka v rozporu s textem hry představuje Jelenu jako sympatickou, přímočarou ženu, chybí jí alespoň náznak ješitnosti, koketérie a mondénní znuděnosti životem, tak jak se o tom zmiňují ti, kdož s ní přicházejí do kontaktu. 62 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Ohlasy v tisku / Strýček Váňa Plastičtější charakter naopak nabízí Nina Horáková v roli Váňovy neteře Soni. Ačkoliv v prvním dějství u ní ještě nelze vytušit žádný vnitřní svár a bolesti, v následujících třech aktech nám postupně dá nahlédnout do prožitků nehezké dívky, která se mučí nenaplněnou láskou k venkovskému lékaři. O pečlivosti Svojtkovy režijní práce svědčí mimo jiné to, jakou pozornost věnuje výrazným vedlejším postavám Tělegina (Zdeněk Vencl), Vojnické (Radka Fidlerová) a chůvy Mariny (Věra Janků). Ve Strýčku Váňovi zaznívá celá řada věčných témat, ať už je to krize středního věku, ztráta důvěry a víry ve své bližní, narušování rodinných vazeb kvůli materiálním zájmům či věčný rozpor mezi ideálem a realitou. Hlavní devízou nové inscenace v Rokoku je to, že všechny nadčasové čechovovské otázky divákům nabízí nezploštěně, v plné šíři, skrze živé lidské charaktery. Pokud fandíte dobrému hereckému divadlu nabitému emocemi, Strýček Váňa je tu právě pro vás. Hodnocení: 80 % Přes nepřízně osudu se musí žít dál Naše rodina 12.7.2016 Rubrika: Kultura Strana: 14 Autor: (jin) V Městských divadlech pražských se dramaturgie vrátila ke svému rodinnému stříbru a po šestatřiceti letech se na jevišti znovu objevil Strýček Váňa, tentokrát v nepřekonatelném překladu Leoše Suchařípy. Režisér Petr Svojtka do titulní postavy Ivana Vojnického obsadil stálici souboru Vasila Fridricha, kterému tím byla nabídnuta velká výzva. Letos totiž oslavil čtyřicáté narozeniny a s nimi je vždy spjata určitá bilance. Bilancuje i Strýček Váňa. Však společně se všemi obyvateli statku bezmezně obdivoval profesora Serebrjakova (Zdeněk Dolanský) a jeho vystřízlivění, že profesor je pouhý nepraktický a sobecký tlučhuba, kterého živil, mu přináší silný psychický otřes. Druhou dějovou linii tvoří Serebrjakova krásná a mladá žena Jelena (Zuzana Kajnarová), o kterou usiluje doktor Astrov (Aleš Procházka) a vlastně i Ivan Vojnickij. Posledním, kdo posouvá děj, je Soňa, profesorova dospělá dcera z prvního manželství (Nina Horáková) toužící po Astrovovi. Jak už tomu u Čechova bývá, všichni trpí svou marnou touhou po štěstí a pouze Soňa si uvědomuje, že žít se musí. Přestože musí, přestože osud tomu nepřeje a radost nepřináší. Kateřina Hájková oblékla postavy do soudobých kostýmů a jediným experimentem, který však skvěle vyšel, je scénografie Jaroslava Milfajta. Na jevišti se kromě několika židlí, křesla, stolu, komody a houpačky, která nemůže chybět snad v žádné Čechovově hře, objevují pouze stěny vytvářející místnost pomalovanou barevnými cákanci. Ty díky měnícím se barvám nasvícení evokují plynoucí čas a prostor vnitřní i venkovní. Výzva, které čelil Vasil Fridrich, byla zdolána na výbornou. Herec dokáže odstínit všechny Váňovy citové stavy a nepotřebuje na to ani silnou expresi. Nejlépe vystavěné je třetí dějství, ve kterém hlavnímu hrdinovi definitivně dojde marnost jeho práce a pokusí se Serebrjakova zabít. Žít v přeludu i-divadlo.cz 6.6.2016 Autor: Lukáš Dubský Krize středního věku a pocit zmarněného života. To bývají témata, ke kterým se režiséři upínají při inscenování tragikomedie Antona Pavloviče Čechova Strýček Váňa. Nejinak je tomu i v Rokoku, kde tuto klasiku připravil umělecký šéf Městských Ohlasy v tisku výroční zpráva 63

Ohlasy v tisku / Strýček Váňa divadel pražských Petr Svojtka. Hra zavádí diváka na statek profesora Serebrjakova, kde se většina obyvatel utápí v nečinnosti. Starý profesor je nemocný, jeho mladá žena Jelena se na vesnici nudí, správce statku Ivan Vojnickij prožívá těžkou krizi středního věku a Serebrjakovova dcera Soňa zase marně uhání světáckého doktora Astrova. Všichni po něčem až groteskně touží, jejich touhy ale zůstávají nevyslyšeny... Povedená scéna Jaroslava Milfajta symbolizuje svým podzimním laděním náladu na Serebrjakově statku. Stěny i mobiliář mají jednotný vzhled připomínající březový les se spadaným listím. Kostýmní výtvarnice Kateřina Hájková oblékla většinu postav do neokázalých do černa laděných kostýmů, které upomínají na jejich vesnický původ. Výjimku tvoří profesor s manželkou, kteří nezapadají už svým vzhledem jejich honosné kostýmy ostře kontrastují s nenápadností ostatních. Jinak ale režisér Petr Svojtka sází především na pečlivé prokreslení charakterů jednotlivých postav. Ivan Vojnickij je v podání Vasila Fridricha sžírán především žárlivostí. Profesor na penzi ho sice štve kvůli mnoha dalším věcem, ale zásadní je jeho manželství s Jelenou. Vojnickému mladá, neokoukaná tvář profesorovy ženy krutě ukazuje, co on nikdy mít nebude. Svá nejlepší léta strávil spravováním cizího majetku, vlastní ambice přitom naplnit nedokázal. Fridrich hraje strýčka Váňu jako člověka pudového, který dokáže snadno vzplanout láskou i nenávistí. Jeho stav vypadá spíš jako momentální nálada než dlouhodobá deprese spojená s rozčarováním z vlastního života. Souputníkem v trápení mu je doktor Astrov, ze kterého Aleš Procházka udělal možná nejzajímavější postavu celé inscenace. Vesnický lékař profesně zcela vyhořel, nedostatek motivace řeší alkoholem. Astrov dokáže najít zanícení, jen když hovoří o přírodě a odkazu dalším generacím. Může tím zcela aktuálně připomenout dnešní trend zeleného myšlení. Ani starost o budoucnost lidstva ale nedokáže doktora uchránit před pocitem zmaru. Do propasti s sebou stahuje i Soňu, kterou okázale ignoruje, ačkoliv ví o jejích citech. Profesor Serebrjakov bývá často zobrazován jako uštěpačný glosátor či dokonce manipulátor. Ve Svojtkově inscenaci ho ovšem Zdeněk Dolanský hraje jako nemocného člověka na sklonku života. Jeho nerudnost je dána především špatným zdravotním stavem. Serebrjakov je zkrátka zvyklý, že se o něj všichni starají a zajímají, odmítá, aby tomu na stará kolena bylo jinak. Jelena je v podání Zuzany Kajnarové znuděná panička, které je k smíchu Vojnického obdiv, ale která si ráda ukrátí nudu aférkou s doktorem Astrovem. Z jejího postoje je cítit lehká nadřazenost, svou pozorností jako kdyby prokazovala ostatním laskavost. Oproti tomu Soňa je dobrou duší celého statku, její očividné nadbíhání Astrovovi působí bezútěšným dojmem. Nina Horáková ji ovšem nehraje přehnaně depresivně, člověk má pocit, že Soňa by se mohla ze zmaru obklopujícího panství ještě vyhrabat, pokud se naskytne pořádná příležitost. I přes nízký věk se Horákové v roli daří, jen lamentace nad vlastní ošklivostí působí u velmi pohledné herečky trochu nemístně. Dobře se své role zhostila i Věra Janků, která v úloze chůvy Mariny působí jako kotva, ke které se postavy obrací, protože symbolizuje dobu jejich dětství a mládí, tedy bezstarostné období, které se už nikdy nevrátí. Slabším článkem hereckého obsazení je Zdeněk Vencl, který zchudlého statkáře Tělegina dost urputně přehrává. 64 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Ohlasy v tisku / Strýček Váňa Petr Svojtka si dokázal s Čechovovým textem poradit se ctí. Herce vedl k psychologické uvěřitelnosti a díky propracovaným figurám se podařilo na jeviště přenést posmutnělou atmosféru, ve které všichni žijí v přeludu a tak nějak z povinnosti. Inscenace se ovšem nevyhýbá ani humorným momentům, které brání tomu, aby se z her ruského klasika stala slzavá melodramata. Žít se přece musí! Nihilistický Strýček Váňa zasypán listím a beznadějí informuji.cz 15.6.2016 Autor: Kristýna Čtvrtlíková Scény Městských divadel pražských tento měsíc uvedly hned dvě ruské klasické hry. Jednou z nich je Strýček Váňa v Divadle Rokoko, dílo z pera realistického dramatika Antona Pavloviče Čechova. Režie se ujal Petr Svojtka, v hlavní úloze Ivana Vojnického se objeví Vasil Fridrich a ve vedlejších Zdeněk Dolanský, Zuzana Kajnarová či Nina Horáková. Mezi nimi vyniká Aleš Procházka v roli katalyzátora děje doktora Astrova. Klasická ruská díla jsou dnešním divákům překvapivě dobře přístupná a nadčasová, zastávají filozofii (ačkoli ji hlavní protagonisté nesnáší) podobnou té současné vše je marné, lidé jsou pouzí konzumenti, ničí je vzájemná zášť a závist, všichni se pořád jen pomlouvají a shazují, zkrátka člověk člověku vlkem. Jediné východisko a úlevu spatřují ve smrti když máme pěkné počasí, je ideální se oběsit, jak by řekl Vojnickij. Zdánlivou těžkost díla vyvažuje jenom doktor Astrov v podání úžasného Aleše Procházky, kterého známe především jako dabéra. Zlehčuje ji svými vtipnými opileckými výstupy a smích budící dikcí, nebo když sázením stromů brojí proti dekadentní ruské buržoazii. Sofie, profesorova dcera, povzbuzuje svého strýčka Váňu k činnosti, která zažene chmury, aneb známé heslo dělání, dělání, všechny smutky zahání. Nakonec je však stejně skeptická jako všichni ostatní obyvatelé domu. Melancholii a bezútěšnost ruského venkova podtrhují vhodně zvolené kulisy v impresionistickém stylu se všudypřítomnými břízami; ačkoli se podle kontextu dialogů, dveří a okenic nacházíme v domě. Do stejného vzoru je vymalován i veškerý nábytek na scéně, kterou postupně zasypává sytě oranžové listí, když se v ději zvolna přechází z léta do podzimu. Autenticitu dobových ruských reálií dodávají i takticky vymyšlené kostýmy všichni kromě dvou světlých postav příběhu, profesora Serebrjakova a jeho manželky Jeleny, jsou oděni do tmavých barev. Jelena jako symbol mládí, půvabu a optimismu nosí na jevišti dlouhé bílé šaty rozbité svrchní zlatou vrstvou na sukni. Její choť jako by chtěl její nízký věk dohnat, si obléká výhradně béžové obleky a kožešinový kabát jako car. Jako nefalšovaná Ruska působí i vypadá babička Marina má typický černý úbor, při sebemenším náznaku rouhání se okamžitě pokřižuje, a když už je to nevyhnutelné, nabízí sklenici vodky. A co bychom z rekvizit určitě neměli opomenout, je samovar. Místy se může zdát, že toto drama napsal snad Schopenhauer nebo Nietzsche. Z Vojnického alias strýčka Váni nihilismus přímo čiší, v 47 letech na něj doléhá těžká krize středního věku. Má pocit, že promarnil celý svůj dospělý život a za jediné světlo ve tmě považuje krásnou a povrchní Jelenu, druhou manželku svého švagra, které zoufalým způsobem vyznává lásku. Jelena k jeho přiznání zůstává lhostejná. Svým sněhobílým vzhledem a sebevědomím připomíná ledovou královnu. Z nepochopitelného důvodu (nejspíš pragmaticky) zůstává v nefunkčním vztahu s o 40 let starším vdovcem, avšak uznává, že je velice nešťastná a že si svou lásku k profesorovi pouze namlouvala. Ohlasy v tisku výroční zpráva 65

Ohlasy v tisku / Strýček Váňa Oprášit a nastudovat klasické dramatické dílo, zachovat jeho původní pojetí a neměnit ho v nějaký zmodernizovaný nonsens, který by vyzněl úplně jinak než původní myšlenka hry, je rozhodně záslužná věc. O to se na novoměstské scéně postarali Petr Svojtka, Jiří Janků, Jaroslav Milfajt a další tvůrci. Strýček Váňa v Rokoku je v dobrém slova smyslu klasický e-kultura.cz 24.6.2016 Autor: Jan Perniš Městská divadla pražská vsadila na závěr divadelní sezony na dvojici velkých ruských klasik. Zatímco Rokoko v těchto dnech na svých prknech uvádí Čechovova Strýčka Váňu, Divadlo ABC láká na Puškinova Evžena Oněgina. Obě představení jsou pojata víceméně tradičně. Konzervativní kabát jim ale celkem sluší. Loučit se s divadelní sezonou Strýčkem Váňou není v českých luzích a hájích zas až tak obvyklé. Hra je vším možným jen ne příjemně rozpustilou podívanou, kterou před nastupujícím létem bohužel vyhledává nemálo tuzemských diváků. Chvílemi naopak děj upadá do nihilismu, za který by se nemusel stydět ani Nietzsche. Jedním z ústředních témat sto dvacet let starého Strýčka Váni je totiž krize středního věku, respektive pocit promarněnosti a nenaplněnosti vlastního života. Téma, které mě osobně na Váňovi fascinuje, je ztráta víry. Víry v lásku, víry v přátelství, víry ve vyšší smysl práce, kterou denně vykonáváme, nechal se ještě před premiérou slyšet představitel hlavní role Vasil Fridrich. I díky nadčasovým otázkám, které Čechov ve svém příběhu řeší, je hra v Čechách velmi oblíbená a celkem pravidelně se objevuje na tuzemských divadelních prknech. A nejen ta. Také další Čechovovy opusy, jako je Višňový sad, Racek nebo Tři sestry se pravidelně zabydlují v programech našich divadel. Díky častému uvádění se z nich v průběhu let staly jakési měřáky kvality jednotlivých scén. Setkání s Čechovem je pro každý soubor hygienické, jsou to velké a hezké úkoly, poznamenal před časem dramaturg Jiří Janků. Dlužno dodat, že Rokoko si s úlohou poradilo se ctí. Jedním z prvních novodobých nastudování Strýčka Váni, které na sebe strhlo velkou pozornost, bylo to, které na prkna Národního divadla před čtvrtstoletím usadil nedávno zesnulý Ivan Rajmont. Za ještě umělecky vybroušenější lze považovat postmoderní interpretaci tohoto díla, za níž svého času v Divadle Na zábradlí stál Petr Lébl. Jeho Strýček Váňa byl tak mimořádným zjevením, že představení bylo vyprodáno i osm let po režisérově předčasné smrti. Na rozdíl od Petra Lébla se umělecký šéf Městských divadel pražských Petr Svojtka rozhodl vydat mnohem konzervativnější cestou a více méně se jakýchkoli experimentů a významových posunů vystříhat. Na jednu stranu je to škoda, neboť s mnohovrstevnatým Strýčkem Váňou se dá pracovat skutečně velmi volně, inovativně a inspirativně, na druhou stranu je osvěžující v přehršli moderních adaptací po čase zase na prknech znamenajících svět vidět klasiku pojatou naprosto tradičním způsobem. Aby v takovém nastudování Strýček Váňa v 21. století uspěl, musí být ale zpracován naprosto brilantně, což se v daném případě povedlo tak napůl, nebo ze tří čtvrtin. Po delším čase se může Divadlo Rokoko opět pochlubit zdařilou scénografií. Výtvarné řešení je sice relativně výrazné a silně romantizující, ale ke hře se dobře hodí. Impresionisticky pojatý březový háj, který překrývá i vnitřní mobiliář, totiž dodává představení tu správně sladkobolnou atmosféru. Jen houpačka, která se po celou dobu decentně klimbá na konci jeviště, zůstává po většinu představení prakticky nevyužitá, což je jistě škoda. Po obsahové stránce nechybí nastudování emoce, ani psychologická hloubka. Svojtkův Strýček Váňa dokáže diváka strhnout, dojmout i přivést k zamyšlení. Rozjíždí se v ospalém rytmu, jaký mu Čechov přisoudil, pozvolna však graduje, aby v závěru opět upadl do mírné letargie. Práce na tak okouzlujícím a bolavém textu je událost sváteční a mimořádná, nechal se slyšet Vasil Fridrich, jemuž Svojtka svěřil ve 66 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Ohlasy v tisku / Strýček Váňa hře hlavní part. Herecké výkony všech zúčastněných jsou relativně vyrovnané a kvalitní. Představení herecky táhne především Aleš Procházka coby doktor Astrov. Jeho projev je živelně vzletný a výbušný, tak jak bylo a zřejmě i nadále je typické pro některé ruské intelektuály. Svou postavu, která se osudově zamiluje do vdané Jeleny, nechává zmítat se v záchvatech štěstí i bezmoci. Na jedné straně se opijí jak mužik, na druhé sní o lepším světě, přemítá o životě a hloubá o tom, jak moc člověk mění přírodu kolem sebe. To Fridrichův Ivan Vojnickij, který se taktéž zamiluje do krásné Jeleny, a který nemůže ani vystát jejího starého manžela Serebrjakova, je méně výrazný. Zpočátku to není nijak na škodu, v jistých chvílích nicméně působí jeho strýček Váňa možná až příliš uťápnutým dojem. Příjemným překvapením je výkon mladičké Niny Horákové, která z menší epizodní role Soni vykouzlila velký jímavý příběh. Kdo se naopak se svou rolí takříkajíc vůbec nepotkal, je Zuzana Kajnarová. Jelenu, kterou v představení hraje, totiž Čechov vykreslil nejen jako podmanivou krasavici, jíž nápadníci padají k nohám, ale zároveň také jako bezduchou bytost připomínající v lecčem neustále nespokojenou paní Bovaryovou. Kajnarová však Jelenu pojímá výrazně jinak, a sice jako sympatickou oduševnělou ženu, která ví, co chce a snaží se všem okolo porozumět. Je to škoda, neboť jinak představení patří momentálně k tomu výrazně lepšímu, co lze na tuzemských divadelních prknech vidět. Strýček Váňa v nejnovějším nastudování režiséra Petra Svojtky dokazuje, že i tradičně pojatá klasika může mít svoji kvalitu a být umělecky přínosná. Musí ovšem být perfektně herecky zvládnutá a psychologicky do nejmenšího detailu vysoustružená, což se v daném případě povedlo. Větší míra invence by byla přesto na místě. Hodnocení: 75 % Recenze na i-divadlo.cz Pavla Haflantová 75 % Zdařile a poměrně klasicky zinscenovaný Čechov. Z hereckých výkonů bych rozhodně vyzdvihla Ninu Horákovou (i když tu ošklivku jí lze opravdu jen těžko věřit), Aleš Procházka s Vasilem Fridrichem byli též výborní. Jan Pařízek 75 % Rozhodně dobře zpracovaná ruská klasika. Lehké zkrácení hře prospělo, má to lepší spád a více se zde zdůraznila stěžejní témata. Jednotlivé scény působily veskrze dobrým dojmem, měly svůj potřebný dopad a bez problémů udržely moji pozornost. Velký podíl na tom má také velmi dobrý výkon trojice A. Procházka, N. Horáková a Z. Kajnarová, kteří jsou pro mě hlavní tahouni této inscenace. To celé je doplněno velice příjemnou scénou i povedenými kostýmy. Michal Novák 75 % Tento Strýček Váňa začíná u precizního vykreslení postav tohoto hořkosměšného panoptika. Pokračuje budováním vědomí ulpívajícího času a na bedrech stěžejních postav je břímě života snad i viditelné. Dalším kamenem inscenace je náladotvorná scéna Jaroslava Milfajta. Petr Svojtka rozehrává více než hru o krizi středního věku sled obecných kauzalit, když se do života vkrade sžíravost, otupělost, žití z povinnosti, nenaplněné sny, osobnostní neobratnost, v neposlední řadě vztek. Vasil Fridrich v krásné a emocionálně skvěle ztvárněné roli (jeho živelný herecký naturel a Vojnickij?... ano!). Jiří Landa 60 % Inscenaci se po formální stránce nedá téměř nic vytknout. Ať už se jedná o krásně výtvarně řešenou podzimně laděnou Ohlasy v tisku výroční zpráva 67

Ohlasy v tisku / Strýček Váňa / Evžen Oněgin scénu, pečlivě sladěné kostýmy i solidní herecké výkony, z nichž vystupují zejména N. Horáková, V. Fridrich a A. Procházka. Jenže za tím vším jsem postrádal přesvědčivější režijní uchopení textu, které by mi sdělilo odpověď na otázku, proč došlo zrovna k tomuto dramaturgickému výběru. P. Svojtka sice hru převedl na jeviště v pěkném inscenačním hávu, jako režisér se však k žádnému autorem nabízenému tématu nevyjádřil. A to je zrovna v této podivné době, v níž žijeme, velká škoda. Anežka Hrebiková 80 % V současnosti zřejmě jedno z nejlepších představení Městských divadel pražských. Vynikající scéna připomínající díla M. V. Vasněcovova a příjemná hudba (až na příšerné předěly po 1. a 3. dějství). Nejzajímavější postavou je jednoznačně doktor Astrov. Aleš Procházka jej hraje jako ryze čechovovskou figurku a naprosto tak zastiňuje V. Fridricha jako Váňu. Jde-li o dámy, Z. Kajnarová je bohužel velmi slabá, Jelenu ani v nejmenším nepostihla. Naopak, výborná N. Horáková zpodobňuje Soňu jako vnitřně velice silnou dívku bez známek patosu. A Věra Janků by měla zlepšit pravoslavné křižování se, to bylo hodně odbyté. Život je míjení Instinkt 16.6.2016 Strana: 41 Autor: Jindřich Göth Klasika ruské literatury, ve verších psaný Puškinův román Evžen Oněgin, ožila ve vizuálně podmanivé inscenaci Divadla ABC. Režisér Pavel Khek spolu s herci vytvořil svět plný nádherných obrazů a vypjatých emocí. Evžen Oněgin je flákač, plně si užívající všech tělesných rozkoší, které dokáže nabídnout velkoměsto. Pití, nevázaný sex, ba i nějaké ty drogy. Jeho zahálčivý a prostopášný život vezme ale částečně zasvé, když se dozví, že po svém strýci zdědil usedlost na venkově. Přestěhuje se, ale ani změna klimatu nedokáže dát jeho bytí smysl a řád. Utápí se v chandrách a touhu po opravdovém citu maskuje cynickým a povýšeným jednáním. Tak se projevuje i na návštěvě rodinného sídla Larinových, kam ho dovleče přítel Lenskij, osudově zamilován do Olgy, dcery pána domu. Evžen ji ovšem považuje za hloupou husičku a více ho zajímá její sestra Taťána. I ona v něm nalezne zalíbení, její náhlý závan vroucího milostného okouzlení však narazí na tvrdé Oněginovo srdce. Nejnovější adaptace Puškinova románu v režii Pavla Kheka zaujme především dokonale propracovanou vizuální stránkou. Jeden působivý obraz stíhá druhý, scéna důmyslně pracuje se světlem a vše je až filmově podbarveno scénickou hudbou. Khekova režie je dravá, v dobrém slova smyslu moderní, plná překvapivých okamžiků. Viz například vzdorný tanec Oněgina a Olgy, podkreslený skladbou Smack My Bitch Up elektronické kapely Prodigy. Nervní a napjatou atmosféru hry podtrhují herecké výkony. Jiří Hána je coby Oněgin patřičně odtažitý a sarkastický, každým gestem a pohledem dávající najevo svou povýšenost. Skvěle mu sekunduje ďábelský našeptavač Zareckij v podání Milana Kačmarčíka. A Petra Tenorová opsala v roli Taťány vyklenutý oblouk z naivní zasněné holčičky, věčně ponořené v románech, v upjatou a mondénní manželku a paničku. Odmítavou tak, že dokáže během závěrečného slovního duelu smrtelně ranit i samotného Oněgina. Vítěze ani poraženého však tenhle souboj dvou vášněmi zmítaných srdcí nemá. 68 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Ohlasy v tisku / Evžen Oněgin Evžen Oněgin za železnou oponou Divadelní noviny 21.6.2016 Rubrika: Kritika Strana: 5 Autor: Jana Paterová Puškinův Evžen Oněgin jako příběh osudové, ale nenaplněné lásky bude dojímat i vzbuzovat otázky věčně. Tím spíše, že Oněgin marně hledá smysl života ve světě plném pokrytectví, přetvářky a malosti vůbec. Jeho obranou proti němu je cynismus, který ho vede k popření všech citů. A když se po letech pokusí svůj postoj změnit, už je pozdě. Není tedy divu, že pro své téma se tento Puškinův román ve verších stal atraktivním i pro různá scénická zpracování. Úprava Věry Maškové a Pavla Kheka s použitím úpravy E. F. Buriana v podstatě sleduje děj románu a je solidním základem inscenace. Ta začíná jakýmsi zrozením Oněgina, které diriguje postava Zareckého, z níž se stává komentátor, vypravěč, snad i Oněginovo druhé já. Bohužel také často doslovuje a dovysvětluje dění na scéně a vstupuje někdy pochopitelně, někdy méně do některých situací. Milan Kačmarčík se sice tváří téměř démonicky, ale statičnost a nadbytečnost této figury zvláště v první části inscenace překonat nemůže. O to barevnější jsou obrazy společnosti, která Oněgina obklopuje, vrcholící moskevským plesem. Ty se z divadelní bujarosti na začátku přes vtipnou karikovanost venkovských scén proměňují až v mondénní pozlátkový večírek. Škoda, že tento chór trpí jistou nevyrovnaností, někteří herci předvádějí své figurky až příliš důkladně. Děj Evžena Oněgina není nijak komplikovaný, je vlastně soustředěn do několika postav, které nesou téma. Do titulní role obsadil režisér Pavel Khek Jiřího Hánu. Ten zvolil pro výraz Oněginovy životní prázdnoty pokerový obličej a monotónní deklamaci. Dokonce nepůsobí ani jako neodolatelný dandy, zdá se, že už je unaven a znechucen absolutně vším. Buduje si tak cestu k citové proměně, která nastane po setkání s vdanou Taťánou. Je to však prostředek trochu nebezpečný, protože za čas působí stereotypně. Hána je rozhodně přesvědčivější, když v závěrečné části ukazuje Oněginovu zranitelnost a beznadějnost promarněné šance. Taťána Petry Tenorové se především vymyká svému okolí, také nesnáší pokleslou venkovskou společnost, což Oněgin sice zaznamená, ale nedocení. Není to ovšem nějaká lyrická bytost, ale živá dívka s vlastním názorem na svět, která je sice mladistvě romantická, ale hlavně průzračně čistá. Příležitost projevit své city má v dopisu Oněginovi, který se, bohužel, stal už málem zprofanovaným číslem. Režisér se tomuto úskalí snaží vyhnout tím, že do textu vstupuje Zareckij, vidíme Oněgina, jak dopis čte atd. Ovšem to Tenorové příliš nepomáhá, recituje sice citlivě, ale spalující láska v tom nezní. Nejsugestivnější je tak její první setkání s Oněginem, které ji bouřlivě zasáhne i beze slov. V roli Greminovy ženy vyniká chladnou krásou, kterou prolomí jen v jediném spontánním okamžiku v polibku s Oněginem. Poněkud prvoplánově vyznívá postava Lenského, kterého až do monologu před soubojem hraje Aleš Bílík jako dost nesnesitelného naivu. Jistě, má asi být ještě nezralé mládě, dospěje vlastně až ve chvíli, kdy si uvědomuje svou smrtelnost, ale Bílíkova interpretace je předimenzovaná. Působivý je však moment vzniku přátelství s Oněginem, když ten Lenského málem zastřelí na lovu. Henrieta Hornáčková nehraje Olgu jen jako hezkou venkovskou husičku, zdá se, že Lenského měla opravdu ráda. Dokáže sice jednat pragmaticky, ale v divokém moskevském večírku jako by utápěla svou minulost. Ovšem kostým i hudba této scény působí trochu jako z jiné hry. Čtveřici hlavních postav pak doplňuje ještě zemitá, laskavá chůva Jitky Smutné a prkenný, studený Gremin Viléma Udatného. Khekova inscenace je především vizuálně působivá včetně práce se železnou oponou, která uzavírá svět Puškinových hrdinů a nejde jí upřít originální pojetí některých situací. Výrazná je také jeho práce s hudbou, která dává dílu silný emocionální ná- Ohlasy v tisku výroční zpráva 69

Ohlasy v tisku / Evžen Oněgin boj. Má ovšem rezervy v konkrétní interpretaci jednotlivých postav, a to je přece jen podstatnější než sebeatraktivnější tvar. V čase zmaru o láskách, které se minuly Právo 29.6.2016 Rubrika: Praha - Střední Čechy Strana: 11 Autor: Jiří P. Kříž Zase to nesmrtelné téma o lásce, která se nenaplnila. Evžen Oněgin. Vrchol romantismu v literatuře, román ve verších o naději v zemi zmaru, v samoděržaví. Car Mikuláš I. byl osobním cenzorem A. S. Puškina, Stalin zase Bulgakova Evžen Oněgin v Divadle ABC. Pavel Khek vstupuje v Městských divadlech pražských do těžké konkurence znamenitých inscenací Evžena v českých a moravských divadlech. Nepřekonatelným zůstane ještě dlouho Oněgin Jana Mikuláška v ostravské Aréně. Na záda mu nejvíc dýchá Oněgin hradecký tandemu SKUTR. Výjimečný je ale také dandy Juraje Augustina ve Zlíně. Je důležité mít v souboru nejenom Evžena, ale také Taťánu. Protože to přece ji rozdychtí nejprve cit ke komusi, kdo je jiný než venkovští motýli. Oněgin nihilistický, vyhořelý floutek však její lásku odmítá, aby se v samotném závěru situace obrátila. Vdaná Taťána zůstane věrná nemilovanému muži a pozdě zažehnutý Evžen odchází ze scény bez úspěchu. V Ostravě dojímali publikum Tomáš Dastlík a Tereza Vilišová. Nezapomenutelně. Dneska už oba hrají v Praze. Závěrečný monolog Taťány bude připomínán v historii českého divadla pro absolutní ticho v sále. V Hradci hrají Evžena a Taťánu stejně nadaní Miroslav Zavičár a Pavlína Štorková. Zlínskou nesourodou, a přesto možná nejzamilovanější dvojicí světového písemnictví představují Vojtěch Johaník a Markéta Kalužíková. Skvostně. V ABC Khek s dramaturgyní Věrou Maškovou z těch čtyř inscenačních perel nechali nejvíc textu; v nádherném básnivém překladu Puškina zapomínaným Josefem Horou, a částečně Milanem Dvořákem. Výtvarnou podobu venkovského sídla a sadu, soubojového lesíka, a s minimem změn po proměně i moskevských salónů dokázal příběhu vtisknout Michal Syrový, dobové oblečení Ruska vystihly stylové kostýmy Agnieszky Páté-Oldak. Hána a Tenorová Styl inscenace určují herecké výkony. Jiří Hána v titulní roli vedle Dastlíka nejpřesněji vystihl nudu, otrávenost i pozdní vzplanutí. Petra Tenorová na cestě z Ostravy přes Pardubice a Kladno do Prahy také přesně vystihla dvojpólovost: romantické dívky i dámy Taťány. Olgu a Lenského jako kontrast k ústřední dvojici hrají Henrieta Hornáčková a Aleš Bílík. Přízračnou postavou, svědomím i osudem, je Milan Kačmarčík v Zareckém. Evžen Oněgin je další inscenací Městských divadel, která oč menší pozornosti kritiků bude se těšit zájmu diváků a zařadí se ke špičkovým číslům repertoáru Divadla ABC. Hodnocení: 90 % Dvakrát o nenaplněné lásce Týdeník Rozhlas 22.8.2016 Rubrika: Kultura Strana: 19 Autor: Bronislav Pražan Městská divadla pražská připravila pro novou divadelní sezonu dvě představení prezentující ruské klasiky. Čechovova Strýčka Váňu v Rokoku a dramatizaci Puškinovy poémy Evžen Oněgin v ABC spojují podobná témata nenaplněná láska a zplanělé žití. / / 70 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Ohlasy v tisku / Evžen Oněgin Dandy a jeho stín Podstatně méně idylické stromy kovové a bez listí dominují scéně Evžena Oněgina v Divadle ABC. Svou přízračností ovšem souznějí s tím, jak Puškinovu poému upravili dramaturgyně Věra Mašková a režisér Pavel Khek, kteří vedle titulní postavy, ztělesňované Jiřím Hánou, postavili v Puškinově textu podružnou postavu Zareckého a učinili z ní Oněginův stín, jeho temné druhé já. Zarecký suverénního Milana Kačmarčíka je tím, kdo Oněgina stále doprovází, stává se jeho Mefistem a předává mu Lenského vyzvání k souboji. Jeho prostřednictvím získává příběh metafyzické pozadí a posouvá se někam mezi příběhy Dona Juana a Fausta. Protikladem Oněgina, vyhaslého dandyho, je jednak Lenský v podání Aleše Bílíka nezkušený mladíček, rozdychtěný láskou k Olze a hlavně Taťána. Petra Tenorová ji utváří jako citlivou, inteligentní bytost plnou životní energie, která je o poznání oduševnělejší než její krásná sestra Olga (ztělesňovaná Henrietou Hornáčkovou). Té se Lenského smrt dotkne méně než Taťány Oněginův dopis, v níž taktně, leč jednoznačně odmítá její lásku. Z ostatních interpretů připomeňme alespoň Jitku Smutnou v roli Taťániny ňáni. Kostýmy Agnieszky Páté-Oldakové stejně jako stylizovaný pohyb, který je důležitou složkou inscenace, zdařile asociují časové zakotvení příběhu v době, kdy klasicismus otevíral dveře romantismu a biedermeieru. Čí je vina? Oněgina? Ptá se Divadlo ABC ct24.cz 2.7.2016 Rubrika: Kultura Autor: benediktovaj Petrohradského egoistu Oněgina nově potkáte na prknech Divadla ABC. Prochází se po nich dynamicky a s cynismem sobě vlastním. Evžena Oněgina, slavné romantické dílo A. S. Puškina, s Jiřím Hánou v hlavní roli, nastudoval režisér Pavel Khek. K přednostem inscenace patří svižné a obrazivé tempo vyprávění. Verše zde nepřekážejí hercům ani divákům, takže je v průběhu dění vnímáte jako emočně sdělné texty bez patosu. Inscenační lehkost a neustálé vizuální i hudební podněty bezpečně provázejí milostným axiomem, v němž si prvotní odmítnutí vyžádá pozdní bolestnou satisfakci. Každý z nás má v sobě zasuté vzpomínky na lásky, které se nestaly. A tyto lásky mají hořkosladký nádech právě proto, že se neuskutečnily, že se nikdy neutopily v realitě, nebyly konfrontovány s všedností života, upozorňuje dramaturgyně Věra Mašková. Poetičnosti hry přitaká jeviště světelným designem (Jan Beneš), kostýmní výpravou (Agnieszka Pátá-Oldak) i scénografií (Michal Syrový). Výtvarný popis vnitřních situací byl režijním záměrem. Romantická liturgie Puškinův román ve verších tvůrčí tým inscenoval s pomocí úpravy E. F. Buriana a překladu Josefa Hory a Milana Dvořáka. Stejně jako samotné dílo je kus vystavěn na kontrastu snivého životního postoje Táni a ironického přístupu Oněgina. Citovost reprezentuje bezbrannost, sarkasmus obranyschopnost. Ovšem čas pracuje pro odhalení přetvářky a dvakrát se do stejné řeky nevstoupí. Oba stěžejní představitelé (Jiří Hána, Petra Tenorová) v sobě mají tajemství a jistou neprvoplánovost. Na záměrně vlažnou intonaci Jiřího Hány si sice musíte chvíli zvykat, jde o nezúčastněné zpívání bez zabarvení a bez klesnutí hlasu do tečky, ovšem nakonec to v souzvuku s vřelým pohnutím Taťány celkem sedne. Oněginova nadřazenost irituje, jeho práce s osob- Ohlasy v tisku výroční zpráva 71

Ohlasy v tisku / Evžen Oněgin ním chladem je napínavá ve své proměnlivosti. Rytmus scén podporují rychlá střídání pospolitosti figur u podsvícených jídelních i hráčských tabulí a sóla v různém smyslu zamilovaných dvojic. (Lenského s Olgou ztvárňují Aleš Bílík s Henrietou Hornáčkovou.) Vše se odehrává v sadu takřka višňovém, a to ve dvou výškových úrovních. Hrátky osudu zvýrazňuje postava dirigujícího rozehrávače (Milan Kačmarčík), přítomného důležitým momentům hlavních aktérů, tyto události místy komentuje. Já celý život v sobě nesla jistotu toho setkání, tvrdí Táňa. Neobává se za Oněginem vylézt nahoru, do jeho pater a vyznat se mu. Oněgin své psala jste mi, to nepopřete zase odvážně cituje na dlouhé desce stolu, odkud se pár k sobě, každý ze své strany, blíží. Co plánujete v partnerských námluvách vy? Hodláte nevydat své touhy napospas, nebo se vyjádřit přímo, bez ohledu na výsledek? Evžen Oněgin na prknech Divadla ABC okouzluje věcným minimalismem informuji.cz 15.6.2016 Autor: Lenka Kašparová Vrcholné dílo ruského romantismu z pera Alexandra Sergejeviče Puškina se na jevišti pražského Divadla ABC odehrává jen v mírně se měnících kulisách s minimalisticky pojatým hereckým obsazením. Lehce seškrtaný je i výpravný děj veršovaného románu. Nijak to však neumenšuje genialitu Puškinova milostného příběhu. Naopak. Řečeno je vše, co zaznít má. Divák nahlédne až na dno duše lehkomyslného frajírka Evžena Oněgina, kterého mistrovsky ztvárnil Jiří Hána. Evžen miluje pulzující život velkoměsta. Všechny ty večírky, koncerty, plesy a těla krásných žen ho ale zároveň k smrti nudí. Dráždí ho neupřímná povrchnost lidí z vyšší společnosti. Hledá pravdu, sám se ale jen málo liší od těch, kterými pohrdá. Vše je pro něj jen nezávazná hra. Jeho mysl otrávil cynismus natolik, že se vysmívá upřímné lásce svého přítele, básníka Lenského a Olgy. Na venkově nenachází ryzí lidské city, ale nekonečnou nudu a malost omezených venkovanů. Hnusí se mu snaha místních matinek urvat pro své dcerušky lukrativní manželskou partii. Oněgin jako dědic rozlehlého statku, který podědil po zesnulém strýci, raději nikam nechodí, aby unikl nechtěným nabídkám. Jedinou společnost mu dělá Lenskij. Tragickou postavu milujícího básníka hraje s až pozoruhodnou jistotou mladičký Aleš Bílík. Jeho herecká partnerka Henrieta Hornáčková v roli Olgy mu nicméně velmi zdařile sekunduje. Vyznání lásky mladičkých milenců ve venkovském sadu patří k nejzdařilejším pasážím celé hry. Působí upřímně a nenese ani stopu sladkobolného patosu. Taktéž postava Taťány v podání Petry Tenorové je skvělá. Jako naivní dívka, zamilovaná do příběhu z románů, toužící po opravdovém životě a lásce, když píše svůj dopis pro Evžena, i když se jako vdaná žena dusí ve lžích společenských konvencí, vždy je úžasná. Pavel Khek při výběru obou vůdčích protagonistů nemohl zvolit líp. Výborné výkony herců podbarvuje vkusně volená klasická hudba a vhodně laděná scéna. Jedinou výjimkou, jež tento koncept narušuje, je legendární Smack My Bitch Up od kultovních The Prodigy, který zazní na oslavě Taťánina svátku. Hudba hraje a Oněgin tančí s Olgou. Ani jeden z nich v tu chvíli netuší blížící se tragédii. Její předzvěst je ukryta v divokých rytmech. Žádný flirt není bezvýznamný a tento skončí smrtí. Oněgin jedinou ranou z pistole zabije nejen Lenského, ale i vlastní štěstí. Utrápená Taťána se loučí s venkovskou přírodou a divákovi je jasné, že dává sbohem i své dívčí nevinnosti. Tam potká 72 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Ohlasy v tisku / Evžen Oněgin ženicha, přetvářku a čeká na ni hřích. A křivda v srdci křičí víc než Olžiny rudé botky na vysokém podpatku. Tančí na stole a hluboko do země zadupává vzpomínky na mrtvého milence. Světla nočních luceren, zavěšených na maketách korun stromů zahladí všechen žal. Vždyť žít se musí. Když Oněgin přijede do Moskvy, Taťána už dávnou není tou, co znával. Hodnocení: 95 % Evžen Oněgin se v Divadle ABC opírá o strhující atmosféru e-kultura.cz 4.7.2016 Autor: Pavel Besta Velkým ruským klasikám se u nás dlouhodobě daří. Využít tohoto trendu se rozhodli v Městských divadlech pražských. Na závěr sezony uvádějí dvojici takovýchto děl. Zatímco Rokoko příjemně překvapilo Čechovovým Strýčkem Váňou, Divadlo ABC láká na neméně známého Evžena Oněgina. Obě představení mají mnoho styčných bodů, od tradičního pojetí až po podařenou scénografii. Já píši vám co mohu více? Co ještě mohu dodati? právě tak začíná dopis, který Taťána jednoho dne zašle Evženu Oněginovi. Zároveň jde o verš, který se nejčastěji lidem vybaví při vyslovení jména románu známého ruského dramatika Alexandra Sergejeviče Puškina. Vrcholné dílo romantismu se u nás i v zahraničí dočkalo za bezmála dvě staletí od jeho vzniku bezpočtu nejrůznějších nastudování. V Divadle ABC se rozhodli jít cestou konvenční, spočívající v co nejvěrnějším převedení původního textu na prkna znamenající svět. Základním stavebním kamenem, na němž hra stojí a z něhož vyrůstá, se stala úprava z pera E. F. Buriana. Ta zachovává vše podstatné. Jen román mírně a velmi citlivě odtučňuje tam, kde je to možné a kde to neznamená žádný znatelnější zásah do páteře příběhu. Z jeviště tak k divákům dolehne většina původních libozvučných veršů, jimž nechybí originalita, vzletnost, ani hloubka. Tradičnímu jazykovému pojetí odpovídá i výprava hry. Kostýmy se shodují s tím, co lidé nosili v první polovině 19. století, a také hlavní hudební linku tvoří klasické operní skladby. Ústřední zápletka, kolem níž se děj Evžena Oněgina točí, je relativně jednoduchá, až banální. Děj románu není nikterak komplikovaný. On ji na začátku nechce, pak si to rozmyslí, chce ji, ale už je pozdě, vysvětlil v kostce hlavní dějovou náplň románu režisér Pavel Khek. Přesto ale Evžen Oněgin dodnes zaujímá nepřehlédnutelné místo v dějinách literatury a fascinuje miliony čtenářů po celém světě. Je to nejen inovativní romantickou formou, kterou dílu Puškin dal, ale také psychologickou vybroušeností jednotlivých charakterů, stejně jako obecností a srozumitelností problémů, které se v něm řeší a které minou jen málokterého člověka. Oněgin zůstává i v roce 2016 především velkým evropským mýtem o lásce, která se mine v čase a prostoru. Milostný příběh, který prožil každý z nás, odmítnutí, které bolí, vyznání, které přijde pozdě, rozhodování mezi láskou a charakterem, to jsou věci věčné a každému důvěrně známé, myslí si dramaturgyně Věra Mašková. Nejednomu divadelnímu režisérovi se v minulosti nicméně povedlo román zploštit do polohy pouhé sladkobolné selanky. Tou ale naštěstí Evžen Oněgin na prknech Divadla ABC není. Hlavní herecký part svěřil režisér Pavel Khek ostřílenému Jiřímu Hánovi. Tomu se vystihnout gesta a chování rozervaného mladíka, který příliš neví, co chce, na jedné straně pohrdá rušným společenským životem, na druhé se sám chová jako prvotřídní dandy, daří tak napůl. Zejména ze začátku jako kdyby Hána tápal a se svou postavou se úplně nedokázal identifikovat. Postupně ale naštěstí více vplouvá do své role a sochá ji správným směrem, takže v závěru mu již přesvědčivost nechybí. Aleš Bílík si sice za své ztvárnění Lenského leckde vysloužil mírnou kritiku, ta ale není na místě. Mladý pražský herec totiž postavu romantického básníka pojímá tak, jak má. Puškin jí totiž dal podobu lehce naivního a navíc láskou opitého snílka. A přesně tak si Bílík na divadelních prknech vede. Pro dnešního diváka je jeho výrazně rozjařený projev možná trochu hůře stravitelný a pochopitelný. Odpovídá nicméně Puškinově předloze. Také sázka na Petru Tenorovou jakožto Taťánu dopadla Ohlasy v tisku výroční zpráva 73

Ohlasy v tisku / Evžen Oněgin / Top Dogs dobře. Sedmadvacetiletá herečka si nicméně vede lépe v úvodu inscenace, jakožto zamilovaná dívenka, než na konci hry, kdy se stává chladnou, pragmatickou ženou. V této poloze už Tenorová tak jistá není. Příjemným překvapením je výkon Henriety Hornáčkové jakožto Olgy. Vedle ní lze vyzdvihnout také výkon Viléma Udatného v epizodní roli Gremina. Největším kladem nynějšího nastudování je konzistentnost. Hra od počátku až do konce drží jako celek. Mohou za to nejen herecké výkony, ale také zdařilá scénografie. Ta není ani příliš opulentní, ani příliš minimalistická. Zpravidla si vystačí s pár proprietami, jako jsou stůl a židle. Scénografovi Michalu Syrovému se podařilo propašovat do hry pár efektních drobností. Košaté větve chvílemi kupříkladu slouží jako lustry, chvílemi zase jako koruny stromů. Působivá je také práce železnou oponou, která umožňuje proměnu scény, aniž by herci museli přestat hrát. Snad ještě větší potlesk si zaslouží osvětlení scény. To režisér Khek svěřil do rukou zkušeného designéra Jana Beneše, jenž odvedl na tuzemské poměry mimořádnou práci. Zatímco v některých scénách se postavy procházejí pod zlatavými paprsky, jindy tonou takřka ve tmě, nebo se noří do chladné modři. Právě díky tomu získává inscenace jedinečnou atmosféru a stává se neobyčejným zážitkem. Hodnocení: Ačkoli se dramaturgyně Věra Mašková nechala slyšet, že Evžen Oněgin nabízí nespočet interpretací, nepustilo se Divadlo ABC do žádného experimentu, ale vsadilo na klasické provedení. To je po všech stránkách povedené. Snad jen postava Zareckého, z níž se stává komentátor dění na jevišti, je v ní trochu nadbytečná a možná by stálo za to ji z inscenace ještě vyškrtnout. 77 % Recenze na i-divadlo.cz Helena Grégrová 55 % Jako by vášeň a cit většiny postav popadaly spolu s listím pod holé koruny stromů, jež byly dominantou působivé scény. Éterem se verše nesly totiž téměř bezkrevně, bez zásadnějšího emočního náboje a osudovost příběhu tak ke mně nesvedla promluvit s očekávanou razancí. Škoda. Michal Novák 60 % Tak koukalo se na to hezky, verš zvládnutý celkem s bravurou, napětí stupňované, typové obsazení stěžejních postav funguje (ač jsem se na ferman zprvu díval s nedůvěrou) a inscenace předá divákům sdělení, že na floutkovství a manýrách zlaté mládeže se od dob romantismu nezměnilo nic. Co bych tak ještě dodal... no, právě že asi už nic. Top Dogs v Rokoku jsou zábavní. Občas balancují na hraně skečů z televizních kabaretů aktualne.cz 10.11.2016 Autor: Saša Hrbotický Režisér Petr Svojtka Widmerovu černou komedii uvedl před několika lety na Kladně, nyní se k ní s odstupem let vrátil na scéně pražského Rokoka, aby Top Dogs divákům představil ve výrazně pozměněné verzi s dějem přesazeným do českých reálií a především s důrazným akcentem na veseloherní odlehčenost. Po své premiéře v roce 1997 na scéně Theater am Neumarkt Zurich se Top Dogs rychle vydali na pouť Evropou. Čeští diváci 74 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Ohlasy v tisku / Top Dogs se s nimi poprvé setkali v původním nastudování curyšského souboru v rámci festivalu německojazyčných divadel, a hra pak rychle pronikla i na stálý repertoár českých a moravských scén. Autor v ní evidentně ťal do živého, neboť velice přesně vystihl neúprosnost dnešního politicko-ekonomického systému, který dokáže semlít každého, včetně zdánlivě neohrozitelných špičkových manažerů, rozhodujících se strojovou chladnokrevností o osudech jiných lidí. O to krutější bývá takový manažerský pád. Hra se nesnaží jednotlivé postavy nijak cejchovat, míří hlouběji: přesně diagnostikuje, co korporátní kapitalismus se svým tlakem na perfektní výkonnost a boj o vysoké pozice z člověka dělá, jak ho proměňuje, deformuje, odlidšťuje. Petr Svojtka v nové inscenaci pracuje s Widmerovým textem poměrně volně. Ve spolupráci s překladatelkou a dramaturgem opatřil postavy osmi manažerů českými jmény a jejich osudy vsadil do tuzemského rámce. Tím se nedopustil žádného prohřešku, protože k podobným úpravám autor potenciální inscenátory sám vybízel. Leč, jak se ukazuje, lákavá možnost počeštění textu v sobě ukrývá úskalí komediálního zpovrchnění. A potom už chybí jenom krůček k tomu, aby analýzu společenských mechanismů nahradila rozpustilá přehlídka modelových situací, v nichž se nachází člověk v momentu pracovního vyhazovu. Pro novou inscenaci Městských divadel pražských byla do hry dopsána postava koučky Maxové. Sebevědomá pracovnice outplacementové agentury zbavuje své nezaměstnané svěřence stresu, vede je k nácviku žádoucího chování včetně držení těla a výrazu obličeje, ale především je systematicky trénuje a zoceluje, aby byli schopni se znovu zařadit do dalších velkofiremních molochů. Takzvané teambuildingové aktivity i takřka infantilní psychohry řízené konzultantkou Maxovou plní funkci katalyzátoru vnitřního psychického napětí, které si každý z propuštěných manažerů v sobě nese. Režisér Svojtka tyto skupinové akce rozehrává s parodizujícím nadhledem tak, aby odhalil absurditu chování postav i celé situace, do níž byly bez varování uvrženy. Strohý, výtvarně jednolitý rámec dodává představení scénografka Marie Rašková, která hrací prostor sevřela třemi šedými stěnami. Ta střední, největší ukrývá posuvné dveře, a také nabízí možnost zadní projekce parku s bezstarostně se procházejícími lidmi jako kontrastem k tomu, co se odehrává uvnitř agentury. Po vizuálně slibném úvodu se siluetami protagonistů se první polovina představení veze na vlně komediálně stylizovaných osobních výpovědí jednotlivých aktérů. Zkušení herečtí matadoři Jiří Hána, Zdeněk Dolanský, Zdeněk Vencl, Lukáš Jurek, ale především Radim Kalvoda v roli věčně opoceného frustrovaného smolaře Krause dovádějí své figury na hranici jednoduchých karikatur lidských slabostí a neuróz. Představení tak občas balancuje na hraně skečů z televizních kabaretů, což diváci kvitují s povděkem, jenže vážná podstata Widmerova kritického zamyšlení jim tím zůstává poněkud zastřená. Úspěšněji si vedou představitelky ženských rolí, Henrieta Hornáčková hraje školitelku Maxovou jako suverénku, která by ráda třímala otěže krizových situací ve svých rukou, její občasné výpadky z vymezeného postavení a nechtěné přeskakování z češtiny do rodné slovenštiny přesto prozrazují nejistotu. Dana Batulková zdůrazňuje u ex-manažerky Weissové především citovou zranitelnost. Vůbec nejpřesvědčivější je výkon Lenky Zbrankové v roli chladnokrevné specialistky na oblast vývozu zbraní. Hereččin konkrétní, věcný projev okatě neusiluje o bezprostřední komický efekt, jako je tomu u hereckých partnerů, právě proto dokonale souzní s tématem hry. Ohlasy v tisku výroční zpráva 75

Ohlasy v tisku / Top Dogs V druhé polovině se inscenace částečně odpoutává od reality, ať už v introspektivních monolozích odhalujících skrytá přání a představy každého z manažerů či v jejich divoké, psychedelické modlitbě vzývající božstvo velkých nadnárodních (i národních) firem. Právě v těchto dobře choreograficky vypracovaných sborových scénách, v nichž herci rapují nebo se pohybují přesně v rytmu hudebního doprovodu, dosahuje inscenace větší působivosti než tam, kde sází na pouhé brnkání na veselou strunu. Není pochyb, že nejnovější repertoárový přírůstek Městských divadel pražských uspokojí poptávku po další komedii ze současnosti, podobně jako se to stejnému režisérovi před časem povedlo u divadelní verze televizního sitcomu Kancl. Přesto je škoda, že Top Dogs v Rokoku poněkud zkrotli a nepřesahují ambice kultivované, zábavné podívané. Hodnocení: 60 % Hlavně aby to všichni pochopili Lidové noviny 16.12.2016 Rubrika: Kultura Strana: 9 Autor: Martin J. Švejda Městská divadla pražská uvádějí světový hit Urse Widmera Top Dogs o propouštěných manažerech v novém překladu Evy Hádkové a v režii Petra Svojtky. Hra švýcarského spisovatele Urse Widmera Top Dogs se po svém prvém nastudování v curyšském Neumarkt Theater před dvaceti lety (jež měli možnost zhlédnout i čeští diváci v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka) stala světovým hitem a také v českém divadle byla již několikrát inscenována. Režisér Petr Svojtka se k ní nyní, po nastudování v Městském divadle v Kladně v roce 2005, vrátil a uvádí ji v novém překladu Evy Hádkové na své současné domovské scéně, v Městských divadlech pražských (v prostoru Divadla Rokoko). Vtip a úspěch této hry spočívá v tom, že téměř dokumentární metodou zachycuje nikoli ledasjaké osoby, procházející outplacementem (tj. procesem souvisejícím s propuštěním z práce, který má dotyčnému pomoci vypořádat se s touto nepříjemnou událostí), nýbrž bývalé špičkové manažery firem. Ti, žijící až dosud v jiném světě, se nyní musejí vyrovnávat s tvrdým nárazem reality a toto vyrovnávání se, probíhající pod patronací specializované firmy a uskutečňující se prostřednictvím nejrůznějších metod (jako jsou např. skupinová cvičení, zpovědi, psychodramata) se také stává vděčným zdrojem humoru. Naštěstí hra nezůstává pouze u zábavy: obrazné vysvlékání se postav z jejich dřívějších rolí ukazuje i závažnější, stinné stránky těchto kauz a Top Dogs jsou nakonec spíše sociálně laděným a hořkosměšným než jen ryze veselým kusem. Petr Svojtka dělá ze hry či spíše scénáře, který sestává ze samostatných výstupů (a divadelníkům tak pro vytvoření inscenačního tvaru ponechává poměrně volnou ruku), výrazně transparentnější záležitost; převádí jej do podoby, která je pro Městská divadla pražská přiléhavá: do podívané pro široké vrstvy. Humor tlustě nanesený Hraje se ve standardizovaném (tj. scénograficky nepříliš nápaditém) prostředí: s šedým laděním, černými otáčivými křesílky pro klienty (kteří jsou oblečeni v uniformních oblecích a vybaveni nezbytným kufříkem), bílou terapeutickou židlí, flipchartem. Top Dogs jsou tu podívanou barvitou a efektní, ve které je humor tlustě nanesený a očividný tak, aby ho každý pochopil. Tedy když např. zazní slova, že inkriminovaní manažeři jsou top dogs, jeden z nich zaštěká; když je potřeba sdělit, že pracovnice, která vede outplacement, je řízná a nesmlouvavá, dostane kostým jako bezmála nějaká domina. Petr Svojtka je zručný komediograf, ve vymýšlení zábavných situací je vynalézavý; úspěch sklízejí zejména různá společná cvičení a hry 76 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Ohlasy v tisku / Top Dogs klientů (např. vybíjení si agrese do boxovacího míče či hra o poslední židli ); z herců nejvíc zaujme živelně komediální Radim Kalvoda, jehož výstup zuřícího, hysterického šéfa, mstícího se na svém podřízeném, patří k vrcholům večera. Celá tato okázalá a naddimenzovaná podívaná však zároveň potlačuje jemnější valéry hry a to, co v textu vyznívá tragikomicky či závažněji, se tu prodává v barvotiskovém a sentimentálním balení viz např. zpověď pana Brixiho (Zdeněk Vencl) o své oddané manželce či pana Bílka (Jiří Hána) o tom, jaké by to bylo, kdyby na světě byli na sebe všichni hodní. Až hollywoodsky vydíravým se pak stává i samotné finále hry, kdy jedna z klientek získává nové uplatnění kdesi na druhém konci světa, daleko od domova a od partnera, a my víme, že tato báječná příležitost chutná notně hořce. Svojtkovi Top Dogs budou mít zajisté u diváků Městských divadel pražských úspěch. Jen si říkám, jestli se tak neděje až příliš na úkor celkových kvalit textu. Asi to tak musí být... Svět jako drezúra a dril Týdeník Rozhlas 19.12.2016 Rubrika: Kultura Strana: 21 Autor: Bronislav Pražan Dvě nejčerstvější inscenace Městských divadel pražských obě bohaté na výrazovou invenci i výtvarné a hudební prvky předvádějí, jak se společnost a její mocenská soukolí snaží měnit lidi v poslušné loutky. A jak je ničí, když se vzpírají. Vysoce postavení manažeři, kteří v zájmu zvyšování produktivity firem vyhazují zaměstnance, se sami mohou ocitnout na dlažbě. A právě takové si vybral švýcarský dramatik Urs Widmer za hrdiny své světově úspěšné komedie Top Dogs, kterou v Divadle Rokoko nastudoval Petr Svojtka. Krocení velkých zvířat S příběhy těchto manažerů se seznamujeme v průběhu kurzu, v němž se připravují na profesionální restart. Učí se různým psychofyzickým technikám. Jejich dril nacvičil režisér s interprety v tak strhujícím tempu a rytmu, že ho s přispěním hudby Petra Wajsara pozvedl na úroveň muzikálových či voicebandových čísel. Převýchova velkých zvířat, jak by se termín top dogs do češtiny asi nejpřiléhavěji přeložil, připomíná cirkusovou drezúru. Lidé jsou při ní přetvářeni na bezduché, funkčně jednající roboty. A mezi sebou komunikují i díky překladu Evy Hádkové a aktualizující úpravě textu dramaturgem Jiřím Janků odpudivou czenglish hantýrkou. Intermezza mezi tímto vymýváním mozků nicméně dávají nahlédnout do osudů a trablů postav, takže herci mají příležitost ve zkratce vystihnout jejich individuální charaktery. Daří se to všem. Zvlášť pěkně třeba Daně Batulkové coby neurotické paní Weissové, jejíž život deformovala ambiciózní matka, nebo Radimu Kalvodovi v roli divočáka Krause, který kvůli své živočišnosti dostal padáka nejen z firmy, ale též od manželky. Všechny tyhle nešťastníky má na háku jejich trenérka Sandra. I této půvabné vedoucí kurzu ovšem občas ujedou nervy, a to pak její představitelka Henrieta Hornáčková rozčileně přechází do své rodné slovenštiny. / / Ohlasy v tisku výroční zpráva 77

Ohlasy v tisku / Top Dogs Vyhození top manažeři v Rokoku baví i dojímají informuji.cz 12.11.2016 Autor: Barbora Bittnerová Divadelní hra Top Dogs švýcarského spisovatele Urse Widmera se vrátila do České republiky. Její nejnovější uvedení naplánovala Městská divadla pražská jako svou první premiéru této divadelní sezony. Režie se ujal Petr Svojtka, dramaturgie Jiří Janků. Jedná se o stejnou dvojici, která tuto moderní grotesku připravovala již v roce 2005 pro Středočeské divadlo v Kladně. Osmička vyhozených manažerů se setkává v neosobním prostředí outplacementové firmy, kde se jich ujímá energická a sebevědomá koučka Sandra Maxová. Ta se má postarat o to, aby získali zpět ztracenou rovnováhu, nabrali nové zkušenosti a našli práci. Nechybí pokusy o psychoterapie, zkoušení různých modelových situací, předvádění scének či výcvik správného vystupování. Tyto aktivity, které jsou leckdy dováděny až do naprostých absurdit, odhalují pak divákovi důležité střípky ze života a pocitů vyhozených manažerů. Hra není ve svém pojetí vůbec tradiční. Nemá klasický děj se zápletkou, vyvrcholením a rozuzlením. Skládá se z nejrůznějších střípků, z nichž některé diváka pobaví, jiné dojmou. Nad některými bude jen nevěřícně kroutit hlavou. Prostřednictvím nich se ale dostává stále více do nitra manažerů, kteří se sice tváří, že jim vyhazov vůbec neublížil, ve skutečnosti se s ním každý z nich vypořádává po svém. A zdaleka ne tak s nadhledem, jak tvrdí. Švýcarská hra Top Dogs, která byla poprvé uvedena již v roce 1997, je velmi nadčasová. Divadlo Rokoko se navíc nenechalo originálem příliš svazovat. I samotný autor totiž nabádal, aby se text jeho hry vždy přizpůsobil podmínkám a reáliím konkrétní země. Top Dogs tak kromě pobavení přináší i podněty pro zamyšlení nad současnou společností, kdy lidé obětují práci příliš mnoho. Ještě větší pocit absurdity přichází ve chvíli, kdy divák zjistí, že stejné outplacementové firmy skutečně existují a pro své klienty podobné aktivity připravují. Velkým lákadlem celé hry jsou skvělé výkony herců. Henrieta Hornáčková se role sebevědomé Sandry Maxové chopila skutečně s vervou a její stresové výpadky, kdy jinak bezchybná koučka v rozčilení přechází z češtiny do slovenštiny, jsou výborné. Až s jakousi symbolickou posvátností jí pak naslouchají vyhození manažeři, kteří splní vše, co řekne. Ani jeden z nich nevybočuje z davu. Na každém se podepsal nejen vyhazov, ale i jejich práce obecně. A veškeré své naděje upínají právě k outplacementové firmě. Lenka Zbranková hraje na první pohled tvrdou a neoblomnou manažerku ve zbrojním průmyslu, Zdeněk Dolanský pak manažera cateringové firmy ČSA, kterého vyhodili z práce, aniž by mu to někdo osobně řekl. Dana Batulková představuje asi nejcitlivější duši z celé skupiny. Jen těžko se vyrovnává s mindráky, o něž se postarala její matka i manžel, a vyhazov z práce jí to nijak neulehčil. Asi nejvýraznější osobností je pak postava Radima Kalvody, kterému výpověď způsobila velké psychické trauma. Sestavu doplňují Zdeněk Vencl, Jiří Hána, Lukáš Jurek a Michael Vykus, z nichž každý předvádí velmi dobrý herecký výkon. Do hry je však poměrně obtížné se dostat. Pravděpodobně kvůli tomu, že si divák musí nejprve zvyknout na neobvyklý formát a pochopit, co mu chce vlastně toto dílo sdělit. Pak je však stále zábavnější a zajímavější sledovat proměnu postav na pódiu, která přichází s každou další scénkou a s každým dalším dílkem zapadajícím do skládačky. Některé střípky jsou 78 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Ohlasy v tisku / Top Dogs skutečně velmi působivé. Jiné průměrné. Možná i to má ale ukazovat, že v životě je člověk chvíli nahoře, a pak zase dole. Hodnocení: 70 % Rokoko poodhaluje zákulisní boj o pracovní místa e-kultura.cz 15.11.2016 Autor: Markéta Bestová Na ztemnělé scéně se objeví osm na první pohled úspěšných manažerů se stříbrnými kufříky, v perfektně padnoucích oblecích. Všichni se usmívají a srdečně si třesou pravicemi. Vzápětí přiběhne na divadelní prkna i Henrieta Hornáčková, ovšem s píšťalkou v ústech Nejedná se o žádnou konferenci, či brainstorming. Jde o psychoterapeutický výcvik pro vrcholové manažery, kteří přišli o práci. V pražském Rokoku od 5. listopadu mohou diváci s lehkou nadsázkou nahlédnout pod pokličku tvrdého a nelítostného světa moderního byznysu. Sociální satira pojednávající o rekvalifikaci manažerů, kteří byli propuštěni z vysokých pozic v moderních a prosperujících firmách, pochází z pera švýcarského překladatele a spisovatele Urse Widmera a poprvé byla uvedena v roce 1997 na scéně švýcarského divadla Theater am Neumarkt. V našich luzích a hájích byla hra mimo jiné uvedena již v roce 2002 v brněnském HADivadle. Pro podzimní sezonu 2016 ji nastudovalo i pražské Divadlo Rokoko. Česká verze se od originálu trochu odlišuje nejenže je zasazena do dnešní doby a prostředí naší republiky (například vtipnou narážkou na firmu Agrofert), ale zatímco v původním Widmerově textu se propuštění manažeři školí navzájem, v Rokoku je do děje zasazena i role nesmlouvavé koučky v podání Henriety Hornáčkové. A mimoto je zde navíc i další ženská postava, která napomáhá nastínit genderovou nerovnost mezi muži a ženami ve vysokých postech. Autor Urs Widmer nás zavádí do bizarního prostředí outplacementové firmy, která se zaobírá hledáním nového místa pro top manažery. Ty se firma snaží dát dohromady po psychickém šoku z propuštění a vytrénovat tak, aby byli schopni fungovat v novém zaměstnání. Poznáme osm manažerů, kteří se se svou situací vyrovnávají různými způsoby, nastiňuje děj režisér a umělecký šéf Městských divadel pražských Petr Svojtka. Ačkoli zaznamenalo nejnovější pojetí Top Dogs drobné úpravy, prostředí, do nějž je hra zasazena, zůstalo stejné. Prostředí vrcholových manažerů je jen jakousi kulisou, které se může divák lehčeji zasmát. Přeci jen se lépe směje těm, kteří předtím vyhazovali desítky lidí a najednou jsou ve stejné situaci. Jde o grotesku a ne o sociální drama, poznamenal v nedávném rozhovoru pro Český rozhlas režisér Svojtka. I proto není o divácký smích během inscenace nouze a na první pohled i vážná témata jsou na jevišti brána s nadhledem a odlehčením. Pražské verzi Top Dogs je nutno pochválit jednoduché, ale efektivní scénické pojetí Marie Raškové. Na první pohled luxusní, minimalistická ale zároveň chladná scéna s kancelářskými židlemi, šedivou zdí a velkými okny dokonale vykresluje současně rozšířené open office. Díky minimu rekvizit není zapotřebí složitého stěhování a úprav jeviště. Možným nedostatkem by se mohly jevit velmi krátké scénické výstupy jednotlivých aktérů. Nutno si ovšem uvědomit, že hra v podstatě nemá plynulý děj jde spíše o jakousi mozaiku složenou z řady střípků, ať už z vtipných scén z výuky prvků etikety a boje o pracovní pozici, vážně laděného psychoterapeutického sezení, v němž aktéři poukazují na fakt, jak se vyrovnali se ztrátou pracovního místa až po závěrečnou symbolickou modlitbu k Bohům (v tomto případě k nadnárodním korporacím, s prosbou aby pro ně uvolnily nějaké vhodné pracovní místo). V inscenaci divákům postupně poodhalí svůj pracovní neúspěch kupříkladu Dana Batulková, afektovaná manažerka Lenka Zbranková, roztomile dětinský Michael Vykus, nebo životem zklamaný a vyrážkou posetý Radim Kalvoda. Ohlasy v tisku výroční zpráva 79

Ohlasy v tisku / Top Dogs / August August, august Hodnocení: Widmerův originál se pražskému souboru povedlo celkem zdařile převést na jevištní prkna Divadla Rokoko. Hra je příjemným relaxem, zvláště po perném pracovním dni. Nijak neurazí a dokáže pobavit. Herecké výkony jsou vyrovnané, kvalitní a jak již bylo zmíněno efektivní jevištní scéna diváka na chvíli vtáhne do chladného manažerského prostředí, v němž nejde o kvalitně vykonanou práci, ale především o přežití. 72 % Recenze na i-divadlo.cz Michal Novák 50 % Pohled do outplacementu nebyl uchopen šťastně. Forma skečů na téma vyhazov je asi to poslední, co tento pro divadelní hru sesbíraný materiál potřebuje. Kariérní pád suverénních top dogs ani tíseň schlíplých outdogs promlouvají slabě, ne vždy věrohodně, ztrácí se v karikaturách, mají tendenci dojímat. Tahle kritická mozaika spíše nabádá k odsouzení mantry výkonnosti a pochopení soukolí systému i jeho obětí (aniž by byli něčím vinni). Ovšemže se divák bude bavit, humor pomrkává z jeviště dostatečně, funkční je po mém soudu pouze v teambuildingových parodizujících výjevech. Klaun August jde za svým snem, okolo tančí dekadentní sestřičky Mladá fronta DNES 16.11.2016 Rubrika: Kultura Strana: 12 Autor: Tomáš Šťástka Cirkusový sen naivního klauna o frizúrování osmi bílých lupicánů znovu ožil v Divadle ABC. V roli toho nejposlednějšího klauna Augusta, který by si rád zkusil závěrečné číslo samotného ředitele cirkusu, se na půdě pražské scény objevil Zbigniew Kalina. Hra August August, august, kterou spisovatel Pavel Kohout napsal v roce 1967, byla v minulosti chápána jako metafora člověka utlačovaného režimem; její vinohradské uvedení s Vlastimilem Brodským v hlavní roli je dnes považováno za legendární. Augusta navíc ve stejné době neméně úspěšně zpodobnil i Stanislav Zindulka v Brně. Kabaretní show Režírovat často uváděnou klasiku je ošidné (Kohoutova hra patří mezi naše nejčastěji inscenované kusy vůbec), přesto se jí dlouholetý ředitel Městských divadel pražských Ondřej Zajíc nezalekl. Svou představu Cirkusového představení s jednou přestávkou, jak zní oficiální podtitul Kohoutovy hry, částečně zmodernizoval. Místo klasických cirkusových čísel, mezi kterými se odehrává Augustova cesta za snem a jeho půtky s inspektorem manéže (Vasil Fridrich), vsadil režisér na kabaretní show. Před překvapenými diváky se tak promenují karnevalové tanečnice v rytmu samby, nemrtví vojáci, postavy z mexického Dne mrtvých či tanečnice u tyče. Zní současný pop, odlesky diskokoulí přenášejí děj do zcela moderního světa. Moment, kdy na pódium v jedné z těchto scén vyběhne dekadentní rocková kapela složená ze spoře oděných sestřiček a doktorů, zdejší publikum uvyklé převážně na poklidnou produkci skoro zvedá ze židlí. Přestože je místy té nonkonformní blyštivosti až okázale moc, Zajíc nerezignoval na silný Kohoutův příběh. Nadčasovost myšlenky a text plný slovních hříček totiž mluví sám za sebe a stačí mu v podstatě jen odpovídající herecké výkony. A právě Kalina náročnou titulní roli ustál, jeho August je sice důvěřivě naivní, pod bílou maskou však prosvítá nezlomnost a schopnost se na poslední chvíli vždy správně rozhodnout. Podobně skvěle se s rolí milované Lulu vypořádala Veronika 80 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Ohlasy v tisku / August August, august Svojtková či Jan Hofman jako jejich junior. Augusta není nikdy dost, verze v ABC prostě stojí za vidění. 75 % August Pavla Kohouta není srpen Právo 2.12.2016 Rubrika: praha Strana: 11 Autor: Jiří P. Kříž Jestli dobře počítám, objevuje se Pavel Kohout v roce, kdy se mu na čele objevila osmaosmdesátá vráska, v Česku potřetí. Nejnověji v Divadle ABC, kde uvedli v listopadu jeho nejhranější hru August August, august. K 28. říjnu měl světovou premiéru Kohoutův Vítězný únor, a protože ho odmítlo jeho rodné Divadlo na Vinohradech, sklízí s ním úspěch hradecké Klicperovo divadlo. Na jaře uvedla Knihovna Václava Havla ráčkovací Rrr, na nebesa vyzdvižené kamarády Kohoutem & Havlem. Můžeme-li spoléhat na spisovatelovu paměť, která vykazuje zdravější stav než u většiny nás mladších, hrál se August na sto dvaceti jevištích čtyř kontinentů. Stal se jedním z mnoha Kohoutových smrtelných hříchů, protože prý vlastně napsal hru Srpen, srpen, srpen, jakkoli premiéru měl August August, august na Vinohradech už v roce 1967. Ejhle, Prorok! Je to totéž, jako když Husákovy trouby o Kohoutovi začaly dout falešné tóny, že je emigrant, a přitom ho i s jeho ženou Jelenou Mašínovou při návratu z Vídně estébáci do Rakouska z Dvořiště doslova vynesli. A pak mu sebrali zbylý majetek i s občanstvím. August August, august zůstává hrou o vůli člověka uskutečňovat sny mezi zdřevěnělými slouhy, pacholky a také posluhovači. Za sny vydrží Kohoutův klaun jít i v nepřejícím čase ústrků, facek a posměchu. Do smrti. Neboť místo čísla s osmi lipicány v manéži nechají Augusta a podobně smýšlející jako on mocní Holzknecht a jeho dřeva zavřít do klece s tygry. Je to zvláštní, ale bez oné klece, života v ní a mimo ni, ztratil se v ABC základní smysl střetu nepokořitelné, vítězící, byť ponižované člověčí fantazie s přímočarou tupostí a zlovolností moci. Ve světě působil August August, august jako zpráva o životě v té kleci. Režisér Ondřej Zajíc s dramaturgyní Věrou Maškovou nahradili zřetelnou a čitelnou autorovu stranu zla konzumností naší přítomnosti. Její pozlátko vyjádřili zdařilými artistickými a revuálními čísly, celek však jimi zahltili, značně rozmělnili a zbavili naléhavosti, kterou dnes už zase stojí za to pociťovat, neboť návraty k ztracené možnosti tvrdě vládnout jsou lákavé. Kohout není Quijote Zbigniew Kalina v titulní postavě je ovšem suverénní. Obraz plebejce bez naděje sen opravdu uskutečnit, a přece ho žít. Jen nedostižní Brodský nebo Kroner byli klauny přesvědčivějšími. Krok s Kalinou drží Veronika Svojtková, jedna z nejlepších českých Lulu. Do ABC stojí ale za to přijít obdivovat Kohoutovo mistrovství. Jeho škádlení s češtinou připomíná Hilského Shakespeara a životní partii s režimy: od poblouznění skrze šarvátky k zmoudření. Dona Quijota? Nikoli, jeho zápasy byly a chválabohu ještě jsou skutečné. Hodnocení: 60 % Ohlasy v tisku výroční zpráva 81

Ohlasy v tisku / August August, august Svět jako drezúra a dril Týdeník Rozhlas 19.12.2016 Rubrika: Kultura Strana: 21 Autor: Bronislav Pražan Dvě nejčerstvější inscenace Městských divadel pražských obě bohaté na výrazovou invenci i výtvarné a hudební prvky předvádějí, jak se společnost a její mocenská soukolí snaží měnit lidi v poslušné loutky. A jak je ničí, když se vzpírají. / / Snílky drtí doba Drezúra je významným motivem i další nedávné premiéry Městských divadel pražských. Celoživotním snem titulního hrdiny hry Pavla Kohouta August August, august je drizírovat osm bílejch lipicánů. Ředitel cirkusu mu ovšem klade nejrůznější podmínky, při jejichž plnění klaun devastuje nejdříve životy svých blízkých a nakonec o něj přichází sám. Alegorie napsaná v roce 1967 jinotajně vystihovala psychosociální mechanismy a převodové páky komunistické moci. Stopy oné doby nese i její styl: například dnes již poněkud omšelé klaunovy slovní hříčky, poučené absurdním divadlem, jsou v první půlce hry rozvíjeny na úkor dramatického jednání postav. Režisér Ondřej Zajíc a dramaturgyně Věra Mašková si byli nejspíš vědomi limitů předlohy, a proto na scéně Divadla ABC proměněné scénografem Jaroslavem Milfajtem v barevně dráždivou cirkusovou manéž s temnými kouty posílili spektakulárnost inscenace. Hlavně o kabaretní čísla s výraznou choreografií a současným panerotismem. Občas se na jevišti uplatní i prvky černého divadla. Z Klauna se stal v podání Zbigniewa Kaliny mimoňský snílek, jenž tvrdošíjnou artikulací své touhy vytváří rušivý kontrast ke třpytu ostatních cirkusových produkcí. Proto je po zásluze trestán. Nejčastěji inspektorem manéže, kterého Vasil Fridrich kreslí jako výkonného a obratného manažera, věrně sloužícího řediteli. Ten se téměř neukazuje a Jiřím Schwarzem a zvláště jeho hlasem je sugerován spíš jako jakýsi duch doby. Dnešní doby. Postihnout její mizérii skrze moralitu mířenou na někdejší totalitu se však zdařilo jen zčásti. Klaun August je aktuální manipulací mocných ct24.cz 15.11.2016 Rubrika: Kultura Autor: benediktovaj Divadlo ABC v režii Ondřeje Zajíce premiérovalo hru Pavla Kohouta August August, august. Téměř půl století staré drama časem neztrácí, protože coby poselství do dnešních dní nese téma diktátu mocných a souboje síly s fantazií. Navíc jde o mimořádně výpravnou inscenaci, takže se divák Městských divadel pražských s tímto novým titulem v mžiku stává i divákem varietně-cirkusovým. Neony ozářená manéž svírá širé teatrum mundi a spolu s hledištěm dýchá dětský svět klaunů, akrobatů, kouzel a triků. Jevištní ztvárnění cirkusového života podléhá určitému schématu i přes hudební a choreografické modernizace. Imaginace, kterou podněcuje text plný jazykových hříček, se svobodně klene jako most k publiku. Soubor byl v kontaktu s autorem, který jim v začátku zkoušení sám hru, uvedenou poprvé roku 1967 na Vinohradech, přečetl. Rok poté přišly armády Varšavského paktu, v srpnu. A slovo srpen se skoro v každém velkém jazyce včetně slovenštiny překládá jako august. Vznikl jakýsi dojem, že to je hra o sovětské okupaci. Já jsem dojem nevyvracel, protože celá hra je v podstatě o tom, jak umřel sen a jak fantazie byla zahubena mocí, uvádí osmaosmdesátiletý Pavel Kohout. 82 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Ohlasy v tisku / August August, august Nevinný klaun, ďábelský ředitel Nikdy se nevzdávajícího klauna Augusta Augusta hraje Zbigniew Kalina, jehož komediálního talentu a herecké kreativity jsem si všimla už dříve, v souvislosti s angažmá v Divadle Aqualung (například ve hře o Janu Husovi). Jako August August je houževnatým snílkem, rozhodnutým překonat všechny překážky. Beze lstí a s láskou, někdy neohrabaně, jindy furiantsky směle. Manipulace a podrazů naopak užívá protihráč, démonický ředitel cirkusu (Jiří Schwarz). Kostýmní spolupráce Dany Hávové rámují pohlednou show, stejně tak pohybové kreace z dílny Jany Hanušové a Martina Packa. Program spojuje pohotový Inspektor manéže Vasila Fridricha, jehož majstrštykem na zdejší scéně je role vyšetřovatele v politickém dramatu Na miskách vah. Klaunovu partnerku Lulu (ve stejné tradiční poetice) ztvárňuje Veronika Svojtková. Komu by se na první pohled mohla zdát inscenace relaxační (chůdy, žonglování, krásné dívky s péřovými ozdobami, akrobacie na tyči ), tomu nutno připomenout, že drezírovat bílé lipicány bychom měli chtít a nenechat si svou touhu vzít. Mít své vlastní jméno a vlastní dílo, tak zní motto závěru kusu. Diváci se na novinku mohou do konce roku vypravit ještě čtyřikrát. August August, august přináší snově mrazivý příběh přesahující cirkusovou manéž informuji.cz 20.11.2016 Autor: Barbora Bittnerová Divadlo ABC představilo v sobotu 12. listopadu své první premiérové představení této sezony. Tím se stala inscenace August August, august od českého spisovatele Pavla Kohouta odehrávající se v cirkusové manéži, v níž se snaží klaun August splnit svůj sen drezírovat osm bílých lipicánů. Pavel Kohout napsal drama August August, august již v roce 1967. Genialitu poselství v něm ukrytého dokázal však až rok 1968, kdy do Československa vtrhla vojska Varšavské smlouvy a začala okupace. Postupem času se pak rozšířila mylná zpráva, že Kohout napsal hru právě jako reakci na tuto invazi. Hra měla premiéru v květnu 1967 na Vinohradech. Rok poté přišly armády Varšavského paktu, v srpnu. A slovo srpen se skoro v každém velkém jazyce včetně slovenštiny překládá jako august. Vznikl jakýsi dojem, že to je hra o sovětské okupaci. Já jsem ten dojem nevyvracel, protože celá hra je v podstatě o tom, jak umřel sen a jak fantazie byla zahubena mocí, vysvětluje Pavel Kohout, který se stal také speciálním hostem sobotní premiéry. Na první pohled se jeví inscenace, která se celá odehrává v cirkusovém šapitó, poměrně pohádkově. Roztomilý klaun August má sen drezírovat osm bílých lipicánů. To je však výsadou ředitele cirkusu. A proto se August rozhodne, že se ředitelem stane, a prosí toho stávajícího o pomoc. Ten mu sdělí, že může být ředitelem jen tehdy, kdy splní tři na první pohled nesplnitelné úkoly. Naivní klaun se však nevzdává a postupně jeden za druhým plní. Neví však, že to nejsou jediné překážky, které si pro něj zlovolný ředitel a neméně zlomyslný inspektor manéže připravili. Hra vyniká velkou barvitostí a poetičností. Působivý je značný kontrast mezi snílkem Augustem, jednoduchým a upřímným klaunem, který se rozhodl splnit si svůj největší sen, a zbylými cirkusovými akrobaty. Snové scény s Augustem, vytříbeným jazykem a zábavnými hrátkami s češtinou tak střídají vystoupení spoře oděných dívek v převlecích nemocničních sestřiček, tanečníků převlečených do vojenského oblečení a podobné scény, během nichž vystupují herci třeba na hity jihoafrické bláznivé kapely Die Antwoord. Právě tyto momenty dělají z jinak snového příběhu spíše mrazivý odraz reality střetávající se s říší fantazie. Ohlasy v tisku výroční zpráva 83

Ohlasy v tisku / August August, august Velký podíl na celkovém kvalitním provedení má kromě skvělé předlohy také herec Zbigniew Kalina, jenž se role trošku přihlouplého, ale opravdového a upřímného klauna Augusta ujal s obrovským nasazením. Na pódiu působí neuvěřitelně roztomile a divák mu od první chvíle z celého srdce přeje, aby si nakonec těch osm bílých lipicánů co nejdříve opravdu zdrezíroval. Dobrou práci odvádí ale i zbytek hereckého obsazení od Augustovy rodiny, kterou hrají Veronika Svojtková, Jan Hofman a Milan Kačmarčík, po zákeřného ředitele Jiřího Schwarze a inspektora manéže Vasila Fridricha. Režie se ujal Ondřej Zajíc, ředitel Městských divadel pražských. Scéna představující cirkusovou manéž je řešena poměrně jednoduše. V ní se často postavy obrací přímo k publiku, jako by bylo skutečně na cirkusovém představení a vše se odehrávalo jen pro jeho potěšení. To je na základě toho vtaženo přímo do děje, kde probíhá i šikanování nebohého klauna jen na efekt, aby se divák pobavil. Jak bylo zmíněno již výše, někdo může vidět v představení jen pohádkový příběh. Ti, kteří půjdou trochu více do hloubky, pak možná trochu zamrazí z toho, jak je hra i dnes brutálně aktuální stejně, jako tomu bylo na konci šedesátých let minulého století. Vždyť i nyní se setkáváme s manipulací těch, jež v rukou třímají moc a kteří často velmi výrazně ovlivňují naše životy. Hodnocení: 90 % Recenze na i-divadlo.cz Michal Novák 70 % Zbyška Kalinu si pište do anket. Krásnou naivitu, křehkost klaunské duše a fantazijní pohled na svět ztvárnil kongeniálním způsobem. Zápas krásného snu s neúprosnou realitou podtrhuje i pojetí postavy Ředitele; hřímající vyšší moc setrvale skrytá v stínu je další silný alegorický bod inscenace. Půvabné drobné klauniády Augusta a Lulu dojímají, pletichaření a politikaření determinují svět. Režie divákům dopřeje i cirkusové barvy a artistické kousky, s moderní hudební hitparádou, která uchu zrovna nelahodí... 84 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Strýček Váňa Ohlasy v tisku výroční zpráva 85

Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů TV Herci Divadla Rokoko vzdali poctu Praze 24.1.2016 TV Praha Rubrika: PRAHA 1 Tomáš Novotný (Veterán) 11.2.2016 TV Nova Prásk Mapy bez bariér 13.2.2016 ČT 1 Pořad: Z metropole Miroslav Hanuš ve Studiu 6 víkend 20.2.2016 ČT 24 Studio 6 víkend Miniduel s Jiřím Hánou 26.2.2016 Prima Pořad: Odpolední zprávy Rokoko maže hranice mezi divadlem a psychiatrií 11.3.2016 ČT art Události v kultuře Rozhovor s Tomášem Novotným a reportáž z Noci bláznů 15.3.2016 bleskprozeny.cz Simona Stašová a Michal Dlouhý hosty Jolany Voldánové 15.3.2016 aktualne.tv Kafe s Jolanou Rozhovor s Henrietou Hornáčkovou a záběry z Noci bláznů 24.3.2016 bleskprozeny.cz Dana Batulková v Miniduelu 4.5.2016 Prima Pořad: Odpolední zprávy Jitka Smutná hostem Všechnopárty 14.5.2016 ČT 1 Všechnopárty Studio OÁZA připravilo večer v divadle 2.6.2016 prahatv.eu Rubrika: PRAHA 1 Rozhovor se Zuzanou Kajnarovou 7.6.2016 bleskprozeny.cz Rozhovor s Petrou Tenorovou 8.6.2016 bleskprozeny.cz Evžen Oněgin 12.6.2016 ČT art Události v kultuře Henrieta Hornáčková 22.6.2016 tv.blesk.cz Evžen Oněgin v Divadle ABC 9.7.2016 ČT 1 Pořad: Z metropole Jiří Hána v Miniduelu 25.7.2016 Prima Pořad: Odpolední zprávy Dana Batulková hostem Dobrého rána 1.8.2016 ČT 2 Miniduel s Danou Batulkovou 9.8.2016 Prima Pořad: Odpolední zprávy Městská divadla pražská připravují 7 premiér 29.9.2016 prahatv.eu Rubrika: Ostatní Koncert v Divadle ABC pro neslyšící 1.10.2016 ČT 24 Pořad: Týden v regionech Henrieta Hornáčková hostem Sama doma (Divadelní ABCeda) 10.11.2016 ČT Pořad: Sama doma August August, august v Divadle ABC 11.11.2016 ČT art Události v kultuře Jiří Janků a Dana Batulková v Sama doma (Vánoční festival + České Vánoce) 29.11.2016 ČT 1 Pořad: Sama doma Petra Tenorová ve Všechnopárty 2.12.2016 ČT 1 86 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ROZHLAS / Rozhovory Jan Vlasák hostem Nočního Mikrofóra 9.1.2016 ČRo Dvojka Na Moravě mě pořád berou jako svou herečku, říká Jitka Smutná 13.1.2016 ČRo olomouc.cz Jak to vidí Václav Malý (Na miskách vah) 5.2.2016 ČRo Dvojka Pořad: Jak to vidí Jiří Janků hostem Nočního Mikrofóra 5.3.2016 ČRo Dvojka Pavel Khek: večerní Host Radiožurnálu 10.3.2016 ČRo Radiožurnál Host Radiožurnálu: Oldřich Vízner 18.3.2016 ČRo Radiožurnál Host Radiožurnálu: Jitka Smutná 20.3.2016 ČRo Radiožurnál Jitka Smutná hostem Nočního Mikrofóra 26.3.2016 ČRo Dvojka Jaroslav Milfajt hostem Nočního Mikrofóra 16.6.2016 ČRo Dvojka Rozhovor s Alenou Hrbkovou o výstavě Herci a město 20.4.2016 ČRo Dvojka Odpoledne s Dvojkou Zuzana Kajnarová hostem Až na dřeň 1.5.2016 ČRo Regina Jak to vidí Václav Malý (Romulus Veliký) 6.5.2016 ČRo Dvojka Pořad: Jak to vidí Aleš Procházka o Strýčku Váňovi 24.5.2016 Rádio Classic Petr Svojtka a Jiří Janků hosty Mozaiky 3.6.2016 ČRo Vltava Stanislava Jachnická hostem Až na dřeň 5.6.2016 ČRo Regina Věra Mašková a Pavel Khek hosty Mozaiky 10.6.2016 ČRo Vltava Host Tandemu: Stanislava Jachnická 17.6.2016 ČRo Region, Středočeský kraj Petr Svojtka v Až na dřeň 19.6.2016 ČRo Regina DAB Michal Dlouhý hostem Nočního Mikrofóra 26.6.2016 ČRo Dvojka Na Moravě mě pořád berou jako svou herečku, říká Jitka Smutná 26.7.2016 ČRo - olomouc.cz Petr Svojtka v ČRo Region 5.9.2016 ČRo Region Jitka Smutná v Až na dřeň 11.9.2016 ČRo Regina Petr Svojtka v Nočním Mikrofóru 24.9.2016 ČRo Dvojka Top Dogs v Mozaice 3.11.2016 ČRo Vltava Host Radiožurnálu: Petr Svojtka 5.11.2016 ČRo - radiozurnal.cz Nová divadelní hra Top Dogs 4.11.2016 ČRo Plus August August, august v Mozaice 11.11.2016 ČRo Vltava Divadlo ABC: August August, august 11.11.2016 ČRo Plus Pořad: Den v 60 minutách Ohlasy v tisku výroční zpráva 87

Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ROZHLAS / Tipy, šoty Zákulisí divadel ABC a Rokoko 11.1.2016 ČRo - regina.cz Zprávy Radia Praha 30.1.2016 březnové premiéry 30.1.2016 Radio Praha Komedie roku 29.1.2016 ČRo Pardubice Pořad: Události regionu Karel Sedláček: Nekorektní politická fraška 8.2.2016 ČRo Plus Dnešní Plus Uklidní mě Wágnerem! Buďte opatrní, zdejší diváci mohou být nebezpeční 9.3.2016 ČRo Vltava Mozaika Kam vyrazit v sobotu a neděli? Máme pro vás tipy na víkend (Noc bláznů) 11.3.2016 ČRo radiozurnal.cz, Rubrika: víkend Divadlo ABC poradí, jak předcházet partnerským krizím 19.3.2016 ČRo regina.cz, Rubrika: denik Dámská jízda v Rokoku 1.4.2016 ČRo radiozurnal.cz, Naděžda Hávová Nabízíme tipy na víkend: Odpoledne pro děti 15.4.2016 ČRo radiozurnal.cz Shakespearovské soirée 22.4.2016 ČRo radiozurnal.cz, Rubrika: víkend Soirée plné překvapení 17.6.2016 ČRo radiozurnal.cz, Rubrika: víkend Dámská jízda 23.9.2016 ČRo radiozurnal.cz, Rubrika: víkend Divadelní ABCeda 14.10.2016 ČRo radiozurnal.cz, Rubrika: víkend Divadelní panorama: Top Dogs a August August, august 14.11.2016 ČRo Vltava Mozaika Sobotní noc bude patřit divadlům. Víkend ovšem nezklame ani ty, kdo už se těší na Vánoce Setkání s herci i prohlídky zákulisí. K Noci divadel se v noci na neděli připojí na 130 scén 18.11.2016 ČRo radiozurnal.cz, Rubrika: víkend 19.11.2016 zpravy.rozhlas.cz, Rubrika: divadlo 88 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Noc bláznů Ohlasy v tisku výroční zpráva 89

Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže LEDEN Rány do těla i do duše aneb Kultura v roce 2015 Týdeník Rozhlas 4.1.2016 Rubrika: Téma Strana: 16 Divadelní ohlédnutí za rokem 2015 scena.cz 4.1.2015 Autor: Jana Soprová Inscenace roku Divadelní noviny 5.1.2016 Rubrika: Kritika Strana: 4 Autor: Zpracoval HER Kdo se bojí Virginie Woolfové? v Jablonci Liberecký deník 5.1.2016 Rubrika: Kultura regionu Strana: 5 Autor: (hal) Nechcete být na Valentýna sami? Seznamte se v divadle! prazskypatriot.cz, krajskelisty.cz, nenudtese.cz 6.1.2016 Tipy pro vás: Sen čarovné noci Sedmička 7.1.2016 Rubrika: Tipy pro vás Strana: 66 Večerní prohlídka zákulisí v Divadle ABC prazskypatriot.cz 10.1.2016 Rubrika: Pražský život Minulý týden Sté narozeniny oslavilo Divadlo Rokoko Respekt 11.1.2016 Rubrika: Minulý týden Strana: 66 Herci vzdají poctu Praze prazskypatriot.cz, zena-in.cz, babinet.cz, regiony24.cz 11.1.2016 Autor: red Do Pardubic se vrátí Michal Dlouhý. Jako prezident! Pardubický deník 11.1.2016 Rubrika: Pardubicko Strana: 3 Autor: (dub) Kdo se bojí Virginie Woolfové? v Jablonci Liberecký deník 11.1.2016 Rubrika: Kultura regionu Strana: 7 Autor: (hal) Světová premiéra a australská komedie, v divadlech ABC a Rokoko parlamentnilisty.cz 14.1.2016 Rubrika: Tiskové zprávy se zkoušejí dvě novinky Co, kdy, kde... Hodina před svatbou TV Pohoda 18.1.2016 Strana: 11 Od klasiky přes něhu po tragikomedii. Festival ukáže různé podoby humoru Mladá fronta DNES 21.1.2016 Rubrika: Kraj Pardubický Strana: 15 Autor: Gabriela Gregorová Divadla se utkají o komedii roku Lidové noviny 22.1.2016 Rubrika: Příloha - LN+ Strana: 2 Ledosochání, historické lyžování, košt pálenek i Praha v divadle tyden.cz 22.1.2016 Rubrika: Zábava Autor: - vop - (Soirée) V březnu se diváci od Veroniky Gajerové dozvědí, kdo se bojí Virginie Woolfové Na Grand Festivalu smíchu bude letos opět soutěžit sedm nejlepších divadelních komedií Boleslavský deník 22.1.2016 Rubrika: Boleslavsko/region Strana: 2 Autor: (wes) Pardubický deník 25.1.2016 Rubrika: Pardubicko Strana: 3 Autor: (dub) Přehled soutěžních komedií 16. ročníku Grand Festivalu smíchu Pardubický deník 25.1.2016 Rubrika: Příloha - Grand Festival smíchu Strana: 43 Pardubické jeviště opět patří smíchu novinky.cz 26.1.2016 Rubrika: Kultura Autor: rh Hodina před svatbou Xantypa 27.1.2016 Rubrika: Setkávání Strana: 110 Autor: Michaela Gübelová 90 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže LEDEN Neseďte na Valentýna sama doma! Nejlepší divadelní komedii určí Festival smíchu Katka 28.1.2016 Rubrika: Kaleidoskop Strana: 4 Autor: Ladislava Protivanská a Jana Zárubová Právo 28.1.2016 Rubrika: Severovýchodní Čechy Strana: 13 Autor: Zdeněk Seiner Grand Festival smíchu spěje do finále Hradecký deník 28.1.2016 Rubrika: Tipy na víkend/inzerce Strana: 10 Autor: (td) Nechcete být na Valentýna sami? Seznamte se v divadle Naše Praha 29.1.2016 Rubrika: Kultura Strana: 12 Autor: (pet) Další program festivalu patří revue o legendární dvojici V+W Mladá fronta DNES 29.1.2016 Rubrika: Kraj Pardubický Strana: 13 Autor: Gabriela Gregorová Na Festival smíchu dnes dorazí Voskovec s Werichem Hradecký deník 29.1.2016 Rubrika: Kultura Strana: 7 Autor: (dub) ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže ÚNOR Představení pro nezadané Story 1.2.2016 Rubrika: Co letí Strana: 78 Tip moderátorky Evropy 2 Zorky Hejdové Hodina před svatbou Blesk pro ženy 1.2.2016 Strana: 55 Autor: Majka Dvořáková Hudební revue potěší novým aranžmá Ježkových písní Pardubický deník 1.2.2016 Rubrika: Pardubicko Strana: 3 Autor: Lukáš Dubský Seznamte se v divadle Ona DNES 8.2.2016 Strana: 4 Valentýn Metro 12.2.2016 Rubrika: Víkend Strana: 10 Autor: Lucie Poštolková Nechcete být na Valentýna sami? Seznamte se v divadle Naše Praha 10 12.2.2016 Rubrika: Volný čas Strana: 13 Autor: (pet) O Valentýnu se prodají i věci, které nikdo nechce Mladá fronta DNES 13.2.2016 Rubrika: Ekonomika Strana: 9 Autor: Martin Petříček, Jan Brož Smích jako náprava, zábava i poznání Divadelní noviny 16.2.2016 Rubrika: Kritika / festival Strana: 7 Autor: Jan Kolář Pozvánky: Noc bláznů Euro 29.2.2016 Rubrika: business pozvánky Strana: 62 Invitations: Night of Fools E15 weekly 29.2.2016 Rubrika: diversions Strana: 16 Ohlasy v tisku výroční zpráva 91

Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže BŘEZEN Praha: Městská divadla pražská uvedou příští sezónu sedm premiér parlamentnilisty.cz 1.3.2016 Rubrika: Obce voličům Autor: PV Vím, že víš, že vím aneb Hra o tom, co všechno (ne)víme nenudtese.cz 1.3.2016 Autor: Martina Doležalová O dvou pekařích Divadelní noviny 1.3.2016 Strana: 2 Autor: Marie Reslová Pražské Rokoko v Noci bláznů nabídne divadlo v divadle ceskenoviny.cz 2.3.2016 Rubrika: Kultura Autor: ČTK MDP zabojují s dobou sedmi premiérami Metro 2.3.2016 Rubrika: Kultura Strana: 6 Autor: MET Rokoko představí divadlo v divadle Pražský deník 3.3.2016 Rubrika: Titulní strana Strana: 1 Za oponou: My herci jsme magoři taky i-divadlo.cz 3.3.2016 Autor: Jan Novák Proč ženy myslí jinak než muži 5plus2 4.3.2016 Rubrika: Titulní strana Strana: 1 Autor: Bohumil Brejžek Diváci zažijí v pražském Rokoku divadlo v divadle tyden.cz 4.3.2016 Rubrika: Divadlo Autor: ČTK Pražské Rokoko uvede premiéru australské komedie Noc bláznů, která diváky krajskelisty.cz 4.3.2016 Rubrika: Kultura Autor: Anička Vančová zavede do prostředí psychiatrické léčebny Stanislava Jachnická je tak trošku bláznivá tyden.cz 4.3.2016 Rubrika: České celebrity Autor: poh Jak předcházet partnerským krizím. Poradí v Divadle ABC prazskypatriot.cz 9.3.2016 Rubrika: Pražská kultura Divadla ABC a Rokoko uvedou v letošní sezoně sedm premiér Naše Praha 11.3.2016 Rubrika: Volný čas Strana: 13 Autor: Petra Ďurčíková Její hlas znáte líp než obličej a je to škoda: Takhle vypadá v 50 herečka, super.cz 12.3.2016 Rubrika: Bulvár Autor: Lucie Sieglová která propůjčila hlas Phoebe z Přátel Noc bláznů Týden 14.3.2016 Rubrika: Monoskop Strana: 82 Divadlo ABC poradí, jak předcházet partnerským krizím scena.cz, topvip.cz 14.3.2016 Jak předejít partnerským krizím s nadhledem? Řekne Divadlo ABC tyden.cz 16.3.2016 Rubrika: Divadlo Autor: - red - Vztahová revue, která by měla divákům ulehčit život Deník 18.3.2016 Rubrika: Zpravodajství Strana: 13 Autor: (kul) 400 let od úmrtí Shakespeara připomínají Městská divadla pražská prazskypatriot.cz, scena.cz, kultura.eurozpravy.cz 21.3.2016 Tisk / únor 2016 (Noc bláznů vizuál) Marketing & Media 21.3.2016 Rubrika: Hodnocení reklamy Strana: 24 Haló TIPomat: Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách Haló noviny 22.3.2016 Rubrika: mozaika zajímavostí Strana: 13 Divadelní tipy: Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách Instinkt 24.3.2016 Strana: 35 Divadlo ABC: Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách Story 29.3.2016 Strana: 81 Divadlo Rokoko uvádí Noc bláznů scena.cz 28.3.2016 92 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže DUBEN Sen noci svatojánské GONG 1.4.2016 Strana: 3 Shakespearovo výročí v Městských divadlech pražských Euro 4.4.2016 Rubrika: business pozvánky Strana: 65 Invitations: Celebration of the Bard s 400th E15 weekly 4.4.2016 Rubrika: Diversion Strana: 16 400 let od úmrtí Williama Shakespeara připomínají Městská divadla pražská kafe.cz 7.4.2016 Divadelní tipy: Noc bláznů Instinkt 7.4.2016 Rubrika: Rozhovor Strana: 49 Hold Williamovi Story 11.4.2016 Strana: 80 K poctě Shakespearově Haló noviny 12.4.2016 Rubrika: servis tv programy Strana: 10 Autor: (the) Slavné tváře v kulisách Prahy. Výstava fotografií Aleny Hrbkové prazskypatriot.cz, naseprahacentrum.cz 12.4.2016 Rubrika: Pražská kultura Kočka ze Záběhlic Aha! 15.4.2016 Rubrika: aktuálně Strana: 8 Autor: (höh) Oddací list svatbu zkomplikuje Havlíčkobrodský deník 15.4.2016 Rubrika: Kultura Strana: 5 Autor: (jan) Čechov a Puškin na jevištích Městských divadel pražských prazskypatriot.cz, blesk.cz, divadlo.cz, tyden.cz 18.4.2016 Kultura: Věčný souboj: my a oni Svět Ženy 20.4.2016 Rubrika: Zábava Strana: 116 Shakespearovo jubileum připomene řada kulturních institucí denik.cz, tyden.cz, lidovky.cz, art.ihned.cz, blesk.cz 20.4.2016 Rubrika: Divadlo Herci a město Týdeník Květy 21.4.2016 Strana: 51 Slavné tváře v kulisách Prahy. Zajdete na putovní výstavu? Naše Praha 22.4.2016 Rubrika: Kultura Strana: 12 Autor: Petra Ďurčíková Shakespeare slaví. Přišli jsme, prosím, tropit si z vás smích Mladá fronta DNES 23.4.2016 Rubrika: Scéna Strana: 14 Autor: Tomáš Šťástka Kde Shakespeare můj? Na soirée v Praze i na huse v Brně ct24.cz 23.4.2016 Rubrika: Kultura Autor: benediktovaj Známí herci v ulicích Metro 25.4.2016 Rubrika: Praha Strana: 6 Autor: MET Hodina před svatbou je skvělé drsné drama Havlíčkobrodský deník 25.4.2016 Rubrika: Kultura Strana: 14 Autor: (el) Šestý ročník divadelního festivalu Young for Young startuje na Den dětí, cenu převezme herec Alois Švehlík (Kdo se bojí Virginie Woolfové?) Mostecký deník 25.4.2016 Rubrika: Mostecko - Od sousedů Strana: 2 Autor: Edvard D. Beneš Známé tváře v kulisách Prahy Překvapení 25.4.2016 Strana: 3 Ohlasy v tisku výroční zpráva 93

Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže DUBEN Strýček Váňa Xantypa 27.4.2016 Rubrika: O čem se mluví... Strana: 6 Autor: Michaela Gübelová Slavné tváře v kulisách Prahy Esquire 29.4.2016 Rubrika: Kultura Strana: 18 Mostecký divadelní festival Young for young se letos koná v červnu novinky.cz 29.4.2016 Rubrika: Vaše zprávy Autor: Věra Domášková ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže KVĚTEN Kam za kulturou: Čarodějné soirée Pražský, Boleslavský deník 2.5.2016 Rubrika: Zábava Strana: 13 ONKO Unie zahajuje kampaň nazvanou NEJSEM na odpis marketingovenoviny.cz 6.5.2016 Singles v měsíci lásky 360 12.5.2016 Strana: 64 Autor: Adéla Vedralová Michal Dlouhý bude hrát prezidenta USA Žatecký a lounský deník 17.5.2016 Rubrika: Lounsko, Žatecko, Severní Čechy Strana: 2 Autor: (lib) Soirée plné překvapení zakončí sezonu Městských divadel pražských parlamentnilisty.cz 23.5.2016 Rubrika: Tiskové zprávy Herci trochu jinak Pražský, Boleslavský deník 24.5.2016 Rubrika: Zábava Strana: 11 Autor: (kul) Kam za kulturou: Soirée v Rokoku Pražský, Boleslavský deník 25.5.2016 Rubrika: Zábava Strana: 13 Autor: (kul) On mě prostě neposlouchá! Vlasta 25.5.2016 Rubrika: Aktuálně Strana: 4 Krize středního věku. Strýček Váňa se vrací do Rokoka CITY LIFE 27.5.2016 Rubrika: news Strana: 8 ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže ČERVEN Dělat Čechova je hygienické, zní z Rokoka. Váňu doplní Oněgin v ABC zpravy.idnes.cz 1.6.2016 Rubrika: Zprávy idnes.cz / Divadlo Autor: Tomáš Šťástka Čechov a Puškin i-divadlo.cz 1.6.2016 Autor: Michal Novák Evžen Oněgin a Strýček Váňa v divadlech ABC a Rokoko prazskypatriot.cz 2.6.2016 Rubrika: Pražská kultura Zmarněný život Strýčka Váni i Oněgina Pražský, Hradecký, Českobudějovický deník 3.6.2016 Rubrika: Zábava Strana: 13 Autor: (gk) 94 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže ČERVEN Černý kůň: Vasil Fridrich Týden 6.6.2016 Rubrika: Monoskop Strana: 86 Autor: -kul Úspěšný Strýček Váňa v Rokoku everydaymagazin.cz 6.6.2016 Autor: Jitka Fraňková Když se rakovina vrátí Aha! pro ženy 7.6.2016 Rubrika: Pro zdravý život Strana: 34 Autor: Monika Brabcová Divadlo ABC uvede hru Evžen Oněgin. Focení na vizuály probíhalo netradičně informuji.cz 7.6.2016 Autor: Eliška Lapková Nezapomenutelné bestie (Petr Klimeš) Týdeník Květy 9.6.2016 Rubrika: lidé kultura Strana: 50 Autor: jud a viki Divadelní novinky: Strýček Váňa Instinkt 9.6.2016 Rubrika: Fenomén Strana: 39 Haló TIPomat: Strýček Váňa Haló noviny 9.6.2016 Rubrika: Mozaika zajímavostí Strana: 13 Divadlo ABC uvede dnes večer premiéru Evžena Oněgina blesk.cz 11.6.2016 Strýček Váňa Týden 13.6.2016 Rubrika: Monoskop Strana: 86 Divadelní představení: Holky z kalendáře izun.eu 15.6.2016 Autor: Michaela Kulhavá Oceněnou hru Pan Kaplan má třídu rád přiveze Divadlo ABC Ústecký deník 16.6.2016 Rubrika: Kultura Strana: 12 Autor: (hal) Kam za kulturou: Soirée plné překvapení Pražský, Boleslavský deník 18.6.2016 Rubrika: Zábava Strana: 14 ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže ČERVENEC Volný čas: Výstava Herci a město Story 4.7.2016 Rubrika: Co letí Strana: 82 Autor: Hana Šperková Není ticho jako ticho GONG 4.7.2016 Rubrika: Zamyšlení Tima Curryho Strana: 16 Oblečte Oněgina Instinkt 14.7.2016 Rubrika: Fotoeditorial Strana: 46 Autor: Lenka Tréglová Svět za oponou Pražský deník, Moravskoslezský deník, Boleslavský deník 19.7.2016 Rubrika: Zábava Strana: 11 Autor: (bes) Letní tipy. Pohled za oponu a tajemství písma Mladá fronta DNES 20.7.2016 Rubrika: Praha Strana: 13 Tanečnice na tyči Glanc 21.7.2016 Rubrika: Sport Strana: 78 Autor: Šárka Schmidtová Tohle je partner muzikálové Evity Fišarové: V seriálu je z něj příšera i mamánek bez milostných super.cz 29.7.2016 Rubrika: Bulvár Autor: Anna Veškrnová zkušeností Ohlasy v tisku výroční zpráva 95

Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže SRPEN Nesmrtelný Oněgin Glanc 18.8.2016 Rubrika: Divadlo Strana: 131 Slavné tváře v kulisách Prahy Kreativ Praktická žena 18.8.2016 Rubrika: Novinky (nápady) Strana: 12 Sedm inscenací, nové tváře a řadu novinek chystají na sezonu 2016/17 Městská divadla pražská Městská divadla pražská omlazují svůj soubor parlamentnilisty.cz, zena-in.cz, prazskypatriot.cz, divadlo.cz 24.8.2016 Rubrika: Tiskové zprávy Deník 25.8.2016 Rubrika: Zábava Strana: 11 Autor: (gk) Lesní slavnosti divadla startují v Řevnicích Mladá fronta DNES 25.8.2016 Rubrika: Střední Čechy Strana: 16 Autor: (ps) ABC zkouší Kohouta Pražský deník 27.8.2016 Rubrika: Kultura Strana: 13 Téma: Městská divadla pražská Divadla ABC a Rokoko zahájila zkoušení, jeviště patří klaunům a top manažerům parlamentnilisty.cz 29.8.2016 Rubrika: Tiskové zprávy Lákadla nové divadelní sezony Týden 29.8.2016 Rubrika: Kultura Strana: 70 Autor: Lenka Dombrovská Lesní slavnosti divadla 2016 Překvapení 29.8.2016 Rubrika: Obsah Strana: 3 Autor: Dagmar Dandová Nová sezona v MDP začíná Lidové noviny 31.8.2016 Rubrika: Kultura Strana: 8 Autor: jmc ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže ZÁŘÍ Městská divadla pražská chystají sedm premiér Boleslavský deník 2.9.2016 Rubrika: Region Strana: 5 Autor: (pap) Divadelní ABCeda Překvapení 5.9.2016 Strana: 3 Zeď zamilovaných, milostné dopisy a vzkazy aneb Městská divadla pražská parlamentnilisty.cz 6.9.2016 Rubrika: Tiskové zprávy přejí lásce Milostné drama ožívá Metro 7.9.2016 Rubrika: Kultura Strana: 12 Vzkazy láskám Pražský, Boleslavský deník 7.9.2016 Rubrika: Zábava Strana: 11 Autor: (kul) Rokoko a ABC uvede Oddací list i Happy End Boleslavský deník 5.9.2016 Rubrika: Region Strana: 22 Autor: (gru) 96 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže ZÁŘÍ Pražský divadelní mainstream a veřejné peníze Divadelní noviny 6.9.2016 Rubrika: Kulatý stůl Strana: 12 Zdolala Himálaj a teď se rozvádí! Henrieta Hornáčková začíná nanovo sedmicka.cz 9.9.2016 Rubrika: Lidé Autor: - iba - Nahlédněte za oponu Naše Praha 5 9.9.2016 Rubrika: Kultura Strana: 12 Autor: (pet) Dámská jízda v Rokoku prazanda.cz, scena.cz 12.9.2016 Divadelní ABCeda s Henrietou Hornáčkovou ententyky.cz, kudyznudy.cz 15.9.2016 Soirée s Jitkou Smutnou Pražský deník 20.9.2016 Rubrika: Kultura Strana: 13 Autor: (kul) Dámská jízda v Rokoku blesk.cz 22.9.2016 Rubrika: Koktejl Tip na víkend: Dámská jízda v Rokoku topvip.cz 24.9.2016 Autor: Denisa Dvořáková Dámská jízda v divadle Rokoko aneb večer plný zábavy a pohody nenudtese.cz 26.9.2016 Dostanete asi chuť dát Donu Juanovi přes držku Mladá fronta DNES 27.9.2016 Rubrika: Příloha - City dnes - Divadelní sezona Strana: 4 Autor: Michaela Bůnová, Jakub Heller Jitka Smutná, Veronika Gajerová a další herci vystoupí na Autorském soirée kultura21.cz 27.9.2016 v Divadle Rokoko ABCeda pro hravé děti Pražský, Boleslavský deník 29.9.2016 Rubrika: Zábava Strana: 13 Tipy divadlo: Strýček Váňa Xantypa 30.9.2016 Rubrika: Tipy Strana: 114 Autor: Jiří P. Kříž ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže ŘÍJEN Ulovte si lístky do divadla zena-in.cz 4.10.2016 Rubrika: Redakční novinky Zprávy krátce: Ulovte si lístky Metro 5.10.2016 Rubrika: Kultura Strana: 12 Benefiční představení divadelní hry Happy End představí různé pohledy žen na onkologické onemocnění Městská divadla pražská uvedou Top Dogs i Kohoutova Augusta Tip na víkend s dětmi: Zahrajte si na divadelní království novinky.cz 7.10.2016 Rubrika: Vaše zprávy Autor: Ivana Kvasnicová prazsky.denik.cz 8.10.2016 Rubrika: Kultura Autor: ČTK zena-in.cz 12.10.2016 Rubrika: Redakční novinky Autor: (red) Děti si zahrají na princezny a prince Boleslavský deník 14.10.2016 Rubrika: Region - zpravodajství Strana: 5 Autor: (aka) Ondřej Zajíc o premiéře hry Pavla Kohouta August August, august xantypa.cz 17.10.2016 Autor: Tereza Kochová Laco Deczi zahraje v ABC Právo 19.10.2016 Rubrika: Praha - Střední Čechy Strana: 15 Autor: (rh) Ohlasy v tisku výroční zpráva 97

Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže ŘÍJEN Laco Deczi Metro 19.10.2016 Rubrika: Praha Strana: 4 Autor: Mafra Kultura: Zeď zamilovaných Svět Ženy 19.10.2016 Rubrika: Kultura Strana: 97 Písně z inscenací Pražský deník 21.10.2016 Rubrika: Kultura Strana: 13 Autor: (kul) Klaun August se vrací CITY LIFE 21.10.2016 Rubrika: news - divadlo Strana: 9 Příběhy naživo: Strýček Váňa Ona DNES 24.10.2016 Strana: 4 Autor: Blanka Kubíková Fotografka, která je všude, kde se něco divadelního děje! Foto video 25.10.2016 Rubrika: Gitzo inspiruje Strana: 26 Top Dogs Mladá fronta DNES 26.10.2016 Rubrika: Kultura Strana: 12 Evžen Oněgin Mladá fronta DNES 26.10.2016 Rubrika: Příloha - Praha City dnes/ Tipy z metropole Strana: 70 ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže LISTOPAD Nepřišel jsem, neviděl jsem, zhodnotil jsem Ad rem, nikoliv ad hominem Neklid v divadlech: Hrozí stávky? Vánoční festival v divadlech ABC a Rokoko již po šesté pobaví celou rodinu Zkoušky Augusta zahájil sám Kohout Městská divadla pražská chystají vánoční festival Pavel Liška píše Ježíškovi Manéž plná klaunů i vyhození top manažeři. Městská divadla pražská uvedou dvě listopadové premiéry Divadelní noviny 1.11.2016 Rubrika: Burza Strana: 15 Autor: Věra Mašková Divadelní noviny 1.11.2016 Rubrika: Burza Strana: 15 Autor: Josef Herman Pražský deník 1.11.2016 Rubrika: Praha Strana: 4 Autor: Andrea Karlíková parlamentnilisty.cz 1.11.2016 Rubrika: Tiskové zprávy Mladá fronta DNES 2.11.2016 Rubrika: Kultura Strana: 12 Autor: (ts) Mladá fronta DNES, novinky.cz 2.11.2016 Rubrika: Praha Strana: 13 Autor: (ČTK) Pražský deník 2.11.2016 Rubrika: Kultura Strana: 13 Autor: (bes) informuji.cz 2.11.2016 Tipy na dnešní den: Top Dogs Metro 3.11.2016 Rubrika: Praha Strana: 4 Top Dogs a August August, august. Premiéry divadel ABC a Rokoko se blíží prazskypatriot.cz 4.11.2016 98 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže LISTOPAD Městská divadla pražská chystají na 3. prosinec vánoční festival denik.cz 4.11.2016 Rubrika: Divadlo Autor: ČTK Top Dogs Pražský deník 5.11.2016 Rubrika: Kultura Strana: 13 Autor: (kul) Haló TIPomat: Top Dogs Haló noviny 8.11.2016 Rubrika: mozaika zajímavostí Strana: 13 Kam za kulturou: Vánoční festival Pražský deník 9.11.2016 Rubrika: Ekonomika Strana: 13 Autor: (bes, kul) ABC uvede Kohoutovu hru Pražský deník 11.11.2016 Rubrika: Kultura Strana: 13 Autor: (bes) Noc divadel chystá diskuze, prohlídky, autogramiády i hry parlamentnilisty.cz 13.11.2016 Rubrika: Tiskové zprávy Přichází první šance získat vstupenky na Festival smíchu Mladá fronta DNES 12.11.2016 Rubrika: Kraj Pardubický Strana: 18 Autor: Gabriela Gregorová Východočeské divadlo začíná prodávat lístky na Grand Festival smíchu. Pozor! Už dnes! Pardubický deník 14.11.2016 Rubrika: Pardubicko Strana: 8 Autor: Tomáš Dvořák Moderní groteska MŮJ SVĚT 15.11.2016 Rubrika: Moje kultura Strana: 72 Tipy na sobotní Noc divadel Mladá fronta DNES 18.11.2016 Rubrika: Kultura Strana: 13 Noc divadel láká na jindy nepřístupná zákulisí i autogramiády ct24.cz 19.11.2016 Rubrika: Kultura Autor: hridelj Haló TIPomat: August August, august Haló noviny 24.11.2016 Rubrika: Mozaika zajímavostí Strana: 13 Nadílka v ABC a Rokoku Pražský, Boleslavský deník 24.11.2016 Rubrika: Zábava Strana: 13 Autor: (kul) Městská divadla pražská nabídnou nabitý vánoční program i zajímavé dárky parlamentnilisty.cz 24.11.2016 Rubrika: Tiskové zprávy Darek Vostřel udělal z Rokoka scénu, která ve své době směle konkurovala novinky.cz 24.11.2016 Rubrika: Vaše zprávy Autor: Robert Rohál Semaforu Tipy nejen na vánoční dárky z Městských divadel pražských topvip.cz 26.11.2016 Autor: Denisa Dvořáková Jitka Smutná a Dana Syslová chystají Premiéru mládí kultura21.cz, scena.cz 30.11.2016 Kancl City DNES 30.11.2016 Rubrika: Tipy z metropole Strana: 21 Autor: Jakub Heller Tip na víkend: Vánoční festival v divadlech ABC a Rokoko zena-in.cz 30.11.2016 Rubrika: Redakční novinky O čem se mluví v Praze: Vánoční festival, Top Dogs Xantypa 30.11.2016 Rubrika: O čem se mluví Strana: 6 Ohlasy v tisku výroční zpráva 99

Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže PROSINEC Divadelní noviny: August August, august Instinkt 1.12.2016 Strana: 45 Mikuláš ve vlaku i u Vltavy Metro 2.12.2016 Rubrika: Praha Strana: 4 Autor: Filip Jaroševský Půjčovny kostýmů mají už jen zbytky mikulášské výbavy denik.cz 3.12.2016 Rubrika: Z domova Autor: ČTK Hradišťan & Jiří Pavlica zvou do Divadla ABC na novoroční koncert prazskypatriot.cz 8.12.2016 Rubrika: Advent v Praze Leden s herečkami Městských divadel pražských parlamentnilisty.cz 13.12.2016 Rubrika: Tiskové zprávy Herečky jako modelky Metro 14.12.2016 Rubrika: domov Strana: 8 Autor: MET Hradišťan & Jiří Pavlica vystoupí v Divadle ABC na novoročním koncertu topvip.cz 17.12.2016 Rokoko uvede crazy komedii Pražský, Boleslavský deník 15.12.2016 Rubrika: Zábava Strana: 9 Autor: (kul) Premiéra mládí Metro 19.12.2016 Rubrika: Svět Strana: 13 Autor: ČTK Šéfka od Bezručů Janka Ryšánek Schmiedtová hostuje v Rokoku Moravskoslezský deník 19.12.2016 Rubrika: Kultura Strana: 6 Autor: (čtk+hla) Jitka Smutná a Dana Syslová chystají Premiéru mládí prazsky.denik.cz 18.12.2016 Rubrika: Kultura Autor: ČTK August August, august Story 19.12.2016 Rubrika: Co letí Strana: 80 Autor: Hana Šperková Poslední adventní týden s kouzlem hudby i divadla Právo 19.12.2016 Rubrika: Zpravodajství Strana: 4 Autor: (rh) Slavní se těší na Ježíška Aha! pro ženy 20.12.2016 Rubrika: O čem se mluví Strana: 8 Smutná zkouší mládí Blesk 22.12.2016 Rubrika: Společnost Strana: 10 Dámská jízda v Divadle Rokoko Moje psychologie 23.12.2016 Rubrika: Kultura Strana: 133 Dámská jízda v Rokoku Pražský, Boleslavský deník 27.12.2016 Rubrika: Zábava Strana: 9 Leden s herečkami Městských divadel pražských topvip.cz 27.12.2016 Autor: Kateřina Kalivodová Novoroční Hradišťan Pražský, Boleslavský deník 28.12.2016 Rubrika: Zábava Strana: 9 Autor: (kul) Na Silvestra pobaví diváky pražská divadla prazsky.denik.cz 30.12.2016 Rubrika: Moje Praha Autor: Redakce ČTK 100 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ROZHOVORY Simona Stašová a Michal Dlouhý: Ať nás to klepne na jevišti Jan Vlasák: Vzal jsem všechno, jen Gottwalda ne! Zuzana Kajnarová: Nic neumím, takže jsem ráda, že dělám herečku Dana Batulková: Divadlo mám trošku jako dobrodružství Humor je kořením života, řekl před Grand Festivalem smíchu herec Michal Dlouhý Instinkt 7.1.2016 Rubrika: Rozhovor Strana: 10 Autor: Lenka Nejezchlebová Nedělní Blesk 17.1.2016 Rubrika: Rozhovor Strana: 10 Autor: Václav Suchan revue.idnes.cz 18.1.2016 Rubrika: Revue Lidičky Autor: Jana Fikotová scena.cz 25.1.2016 Autor: Josef Meszáros Hradecký deník 25.1.2016 Rubrika: Rozhovor týdne Strana: 7 Autor: Tomáš Dvořák Roman Říčař: Voskovec a Werich měli tah na branku Hradecký deník 2.2.2016 Rubrika: kultura východní čechy Strana: 9 Autor: Kristýna Plešková Veronika Kubařová: Život na tříletky Téma 5.2.2016 Rubrika: Rozhovor Strana: 62 Autor: Michaela Rozšafná Online chat s Michaelem Vykusem kultura21.cz 10.2.2016 Aleš Bílík, hvězda nové pohádky Řachanda: Můj tříletý syn hrozí, že ostravan.cz 20.2.2016 Rubrika: Atd. Autor: Martin Jiroušek chce být taky hercem Martin Písařík: Proč nevyznávám své přítelkyni lásku Nedělní Blesk 21.2.2016 Rubrika: Rozhovor Strana: 10 Autor: Václav Suchan NetHovor s Ninou Horákovou scena.cz 22.2.2016 Veronika Kubařová: Splněné sny malířky Hanky TV magazín 22.2.2016 Rubrika: Rozhovor Strana: 4 Autor: Jiří Renč Dana Batulková: Mám problémy s pípou TV Revue 29.2.2016 Strana: 5 Hana Doulouvá a Miroslav Hanuš: Partneři (nejen) před kamerou TV Pohoda 7.3.2016 Strana: 3 Miroslav Hanuš: Zapsal jsem se jako podrazák Chvilka pro tebe 9.3.2016 Rubrika: Rozhovor Strana: 20 Autor: Táňa Nečadová Jiří Hána: Jsem milovník škodovek tipcars.com 10.3.2016 Rubrika: Naše téma Autor: František Mašek Herečka Lucie Pernetová: K opencard pociťuji odpor, přesto mě pálí v peněžence Miroslav Hanuš: Já to máslo prostě nevidím Lukáš Jurek: Kouzlo jeviště je takové, že vás nastartuje a dá vám obrovskou energii Naše Praha 11.3.2016 Rubrika: Rozhovor Strana: 8 Autor: Petra Ďurčíková Vlasta 16.3.2016 Rubrika: Rozhovor Strana: 22 Autor: Dagmar Školoudová scena.cz 21.3.2016 Autor: Josef Meszáros Stanislava Jachnická: Je super být jednou za čas sama se sebou Překvapení 21.3.2016 Rubrika: Setkání Strana: 28 Ohlasy v tisku výroční zpráva 101

Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ROZHOVORY Aleš Bílík: Každá postava je obsáhlejší než já sám, než to, co o sobě vím Miroslav Hanuš: Dámy, věřte mi, být chlapem není žádné terno! Martin Písařík: Děsila mě představa přebalování. Přítelkyně mě do toho nenutí denik.cz 21.3.2016 Rubrika: Divadlo Překvapení 29.3.2016 Rubrika: Setkání Strana: 34 Autor: Šárka Jansová revue.idnes.cz 27.3.2016 Rubrika: Revue / Lidičky Autor: Jana Fikotová 5 otázek pro Danu Batulkovou Týdeník Televize 29.3.2016 Strana: 5 Miroslav Hanuš: Každý zná nějakého Korejse Magazín Práva 16.4.2016 Rubrika: Příběh Strana: 16 Autor: Andrea Zunová Stanislava Jachnická: Vdávala jsem se po tříměsíční známosti! Nedělní Blesk 17.4.2016 Rubrika: Rozhovor Strana: 12 Autor: Václav Suchan Dana Batulková: Happy End má očistnou funkci Rovnováha duben 2016 Online chat s Lucií Pernetovou kultura21.cz 25.4.2016 Rozhovor s Michalem Syrovým xantypa.cz 26.4.2016 Autor: Tereza Kochová Herec Viktor Dvořák: Jihočech, který se nechal okouzlit Břevnovem praha.idnes.cz 1.5.2016 Rubrika: Praha Metro Autor: Metro.cz, Marek Peška Michaela Badinková a Jan Teplý: Partneři před (nejen) kamerou TV Pohoda 9.5.2016 Strana: 3 Autor: Veronika Pechová Henrieta Hornáčková: Učím se žít sama Vlasta 11.5.2016 Strana: 30 Autor: Michaela Kaňoková Online chat s Alešem Bílíkem kultura21.cz 17.5.2016 Miroslav Hanuš: K herectví povolán jsem byl Týdeník Květy 26.5.2016 Rubrika: Lidé - Rozhovor Strana: 52 Autor: Jana Marxtová Rozhovor s Danou Batulkovou a Jakubem Prachařem Instinkt 26.5.2016 Rubrika: Rozhovor Strana: 10 Autor: Lenka Vrtišková Nejezchlebová Dana Batulková: Maminky mají vždycky pravdu Rodina DNES 3.6.2016 Rubrika: Rozhovor Strana: 6 Autor: Alena Bartošová Miroslav Hanuš: Každý zná nějakého Korejse novinky.cz 4.6.2016 Rubrika: Žena - Styl Autor: Andrea Zunová Jiří Hána: Soňu Norisovou snad sbalím v druhé sérii Nedělní Blesk 5.6.2016 Rubrika: Rozhovor Strana: 8 Autor: Václav Suchan Miroslav Hanuš: Svět se trochu zbláznil Deník 7.6.2016 Rubrika: Svět celebrit Strana: 12 Jitka Smutná: Ženy s metastatickou rakovinou prsu nejsou na odpis! Deník 16.6.2016 Rubrika: Jablonecko Strana: 3 Arnošt Goldflam: Rád se vracím do stejných divadel Deník 18.6.2016 Rubrika: Zábava Strana: 13 102 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ROZHOVORY Jiří Schwarz: Nejdřív jsem cestoval po světě, teď objevuji ráj v Čechách a okolí Vasil Fridrich: Jaká jsou jeho oblíbená místa? Petr Štěpánek: Zásadní změnu v životě doporučuju! Petr Svojtka: Jaká místa mám v Praze rád Hanuš Bor: Nepoučitelný (a těžko vydýchatelný) Alena Hrbková: Populární herci a město Setkání s Vilémem Udatným Rozhovor s Vasilem Fridrichem Petr Štěpánek: Jsem rád, že jsem se dokázal oprostit od minulosti Veronika Khek Kubařová: V přírodě je mi nejlíp Dana Batulková: Smysl pro humor mám, ale někdy ho ztrácím Ráda se hádám italsky a mám dobrý akcent, říká Simona Stašová Překvapení 20.6.2016 Strana: 34 Pražský deník 22.6.2016 Rubrika: Praha / Podle Vasila Fridricha Strana: 24 Magazín Práva 2.7.2016 Rubrika: osobnost Strana: 4 Autor: Lucie Jandová Pražský deník + prazsky.denik.cz 12.7.2016 Rubrika: Moje místa Rodina DNES 15.7.2016 Rubrika: Rozhovor Strana: 6 Autor: Alena Bartošová Magazín Práva 16.7.2016 Rubrika: Zajímavost Strana: 18 Autor: Zuzana Musálková TV Pohoda 18.7.2016 Strana: 11 Téma: Městská divadla pražská denik.cz 20.7.2016 Rubrika: Hudba Autor: Redakce novinky.cz 7.8.2016 Rubrika: Žena - Styl Autor: Lucie Jandová Žena a život 10.8.2016 Rubrika: Rozhovor Strana: 6 Autor: Martina Vlčková TV Pohoda 15.8.2016 Strana: 7 Autor: Iva Benešová revue.idnes.cz 15.8.2016 Rubrika: Revue / Lidičky Autor: Markéta Křivánková, Jana Fikotová Aleš Bílík Glanc 18.8.2016 Rubrika: Divadlo Strana: 131 Zuzana Kajnarová Říčařová: Romantická? Ano, jsem Katka 18.8.2016 Rubrika: Hvězdná zpověď Strana: 48 Autor: Libuše Večeřová Kašpar Klepal: Nejtěžší bylo naučit se triky s diabolem Plzeňský deník 18.8.2016 Rubrika: Titulní strana Strana: 1 Autor: Andrea Pánková Od narození syna jsem opravdu šťastný, říká herec Jiří Hána revue.idnes.cz 24.8.2016 Rubrika: Revue / Lidičky Autor: Markéta Křivánková, Jana Fikotová Henrieta Hornáčková: Jaká místa mám v Praze ráda Pražský deník, prazsky.denik.cz 27.8.2016 Rubrika: Moje místa Autor: Gabriela Kováříková Lucie Pernetová: Lidi mě nesnášeli kvůli seriálu Nedělní Blesk 28.8.2016 Rubrika: Rozhovor Strana: 32 Autor: Václav Suchan Pavel Khek Xantypa 30.8.2016 Rubrika: Režisér Strana: 99 Autor: Jana Soprová Ohlasy v tisku výroční zpráva 103

Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ROZHOVORY Miroslav Hanuš Xantypa 30.8.2016 Rubrika: Herec a režisér Strana: 104 Autor: Vašek Vašák Divadelní ABCeda s Henrietou Hornáčkovou zena-in.cz 6.9.2016 Jitka Smutná: Zhubnout bylo jako zahodit batoh blesk.cz 18.9.2016 Rubrika: Zdraví Jitka Smutná: Lásky ke stáru řídnou Překvapení 19.9.2016 Rubrika: Setkání s Jitkou Smutnou Strana: 34 Autor: Šárka Jansová Michaela Badinková: Ždímám prázdniny, co se dá TV magazín 19.9.2016 Rubrika: Rozhovor Strana: 4 Autor: Jiří Renč Nethovor s Milanem Kačmarčíkem scena.cz 20.10.2016 5 otázek pro Viktora Dvořáka Literární noviny 27.10.2016 Rubrika: Příloha - Biblio Strana: 7 Ivan Hlas ROCK & POP 1.11.2016 Rubrika: Rozhovor Strana: 72 Autor: Šárka Blahoňovská Zdeněk Vencl: Jeho oblíbená místa? Pražský deník 4.11.2016 Rubrika: Praha - Podle Zdeňka Vencla Strana: 24 Autor: Gabriela Kováříková Režiséři a herci to mají s hrami jako s dětmi. Nejde vybrat, jakou mají informuji.cz 5.11.2016 Autor: Barbora Bittnerová radši, říká divadelní režisér Petr Svojtka Michaela Badinková: Partner ze mě občas šílí TV Revue 7.11.2016 Rubrika: Rozhovor Strana: 4 Autor: Jiří Landa Zbigniew Kalina: Jaká jsou jeho oblíbená místa? Pražský deník 10.11.2016 Rubrika: Praha/Podle Zbigniewa Kaliny Strana: 24 Autor: Gabriela Kováříková Kohoutovo účtování s Kohoutem Týden 14.11.2016 Rubrika: Kultura Strana: 86 Autor: Ivan Motýl Jiří Hána: Poradce, Repetent a ti druzí TV magazín 14.11.2016 Rubrika: Portrét Strana: 14 Autor: Monika Seidlová Věra Mašková: Jsme herecké divadlo scena.cz 14.11.2016 Autor: Jana Soprová Online chat se Zdeňkem Venclem kultura21.cz, 24.11.2016 Michaela Badinková: Jsem pozitivní člověk TV Pohoda 28.11.2016 Strana: 4 Aleš Bílík: Herectví je dřina, pokud se dělá poctivě xantypa.cz 2.12.2016 Daně Batulkové osm let po vítězství ve StarDance za tanec stále platí Právo 5.12.2016 Rubrika: Koktejl Strana: 14 Autor: Saša Šeflová Jitka Smutná: Peču perníkový betlém Tina 14.12.2016 Rubrika: Rozhovor Strana: 46 Autor: Šárka Jansová 104 výroční zpráva Ohlasy v tisku

Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách Ohlasy v tisku výroční zpráva 105

Ocenění a účast na festivalech v roce 2016

Ocenění a účast na festivalech v roce 2016 GRAND Festival smíchu Kancl v Řevnicích V roce 2016 se Městská divadla pražská již tradičně zúčastnila GRAND Festivalu smíchu, kam vyslala soutěžit inscenaci V+W Revue. Festival Young for young 28. srpna zahájila komedie Kancl festival Lesní Slavnosti Divadla 2016 v Řevnicích. Molly Sweeney v Bratislavě Inscenace Divadla Rokoko Kdo se bojí Virginie Woolfové? vyhrála v červnu Cenu studentské poroty Festivalu Young for young, jehož 6. ročník pořádalo Městské divadlo v Mostě. 22. listopadu jsme odehráli představení Molly Sweeney v rámci akce Dni Prahy v Bratislavě. 108 výroční zpráva Ocenění a účast na festivalech

Top Dogs Ocenění a účast na festivalech výroční zpráva 109

Projekty Městských divadel pražských

Projekty Městských divadel pražských 112 výroční zpráva Projekty Městských divadel pražských

Projekty Městských divadel pražských Výstavy, eventy a speciální akce Městských divadel pražských v roce 2016 Posláním Městských divadel pražských je být otevřeným prostorem, který je součástí proudu moderního městského života. Cílem Městských divadel pražských je rovněž nabízet všem Pražanům (od dětí po seniory) i další zajímavé možnosti, jak trávit smysluplně volný čas. V roce 2016 jsme se snažili rozšířit pestrou škálu našich speciálních akcí, abychom oslovili diváky všech věkových i sociálních skupin a uspokojili jejich různorodé potřeby. Mezi nové projekty patří např. Divadelní ABCeda, hravé odpoledne pro děti a rodiče, nebo živá hudební vystoupení. Dlouhodobě spolupracujeme se školami a Klubem mladých diváků a snažíme se dětem i mládeži ukázat divadlo jako živou a zajímavou alternativu k televizi či počítači. Projekty typu Herecké kurzy pro neherce přispívají k individuálnímu rozvoji a zároveň spojují diváky všech generací, akce jako Dámská jízda k rozšiřování společenských vazeb apod. Všemi projekty se snažíme oslovit nejen naše stálé diváky, ale i ty tzv. sváteční, kteří do divadla příliš nechodí. V tomto směru se velmi osvědčily např. naše putovní výstavy. Kromě akcí s dlouholetou tradicí připravujeme každým rokem i novinky, jež mají za cíl reagovat na aktuální dění a trendy, navrhovat nová témata ke společenské diskuzi, nebo vycházejí ze spolupráce s našimi partnery. Zejména výstavy ve foyer divadel ABC a Rokoko považujeme za významný dlouhodobý projekt, jímž se hlásíme k tradici Městských divadel pražských a kterým vzdáváme hold významným osobnostem českého kulturního života. Do našich projektů velmi rádi zapojujeme také občanská sdružení a neziskové organizace, neboť i ony se významně podílejí na vytváření a rozvoji městské komunity. Jmenujme např. Centrum Paraple, Cesta domů, Nadační fond Českého rozhlasu Světluška, ONKO Unie, ORBI PONTES ad. Projekty Městských divadel pražských výroční zpráva 113

Projekty Městských divadel pražských Otevřený prostor výchova nové generace diváků Kultura a podpora kultury je přímým ukazatelem vyspělosti národa a výchova uměním je podle nás účinným nástrojem kultivace a formování obecných postojů a hodnot budoucích dospělých občanů. Jako veřejnoprávní instituce cítíme zodpovědnost za formování nové generace diváků. Zvláštní důraz proto klademe na rozvíjení a prohlubování spolupráce se školami a Klubem mladých diváků. Pravidelně pro ně pořádáme dopolední i odpolední představení, za rok 2016 jsme odehráli 22 představení pro školy a 8 pro KMD. Členové Klubu mladých diváků navíc pravidelně navštěvují i naše běžná večerní představení. Kromě toho se snažíme pro studenty i pedagogy připravovat speciální akce či služby: Mezinárodní den učitelů U příležitosti Světového dne učitelů nabízíme pedagogům cenově zvýhodněné vstupenky na vybrané představení. Pořádáme také malé setkání, během něhož představujeme učitelům vhodné inscenace, které jejich žáky seznámí s klasickými díly světové i české dramatiky a s divadelními adaptacemi významných literárních děl. Pro zájemce jsme připravili i metodické materiály k jednotlivým hrám, které pedagogickým pracovníkům ulehčují následnou diskuzi o představení a vedou žáky k tomu, aby o představení sami přemýšleli. Setkání s tvůrci po představení pro školy Pedagogům rovněž nabízíme možnost uspořádat setkání studentů s herci a tvůrci inscenace. V dubnu 2016 se u příležitosti 400. výročí od úmrtí Williama Shakespeara konalo po dopoledním představení Sen čarovné noci setkání s tvůrci, jehož se zúčastnil i překladatel hry Jiří Josek. Žáci se dozvěděli spoustu zajímavostí nejen o vzniku inscenace. Že naše snažení má smysl, dokazují pozitivní ohlasy pedagogů i studentů, za všechny si dovolujeme ocitovat následující dopis: Dobrý den, ještě jednou Vám i Divadlu ABC chci poděkovat za vynikající představení Na miskách vah. Studenti tzv. vyššího gymnázia byli nadšeni a myslím, že mají o čem přemýšlet. Vše bylo velmi milé, včetně organizace, cítili jsme se u vás všichni báječně. Tak zase za rok? Zatím jen večer, chodíme k Vám i v rámci KMD. Mějte se krásně a přeji vám vnímavé diváky. S pozdravem Marie Roubíčková, Gymnázium Voděradská Představení pro seniory Jedním z hlavních cílů Městských divadel pražských je otevřenost pro všechny věkové i sociální skupiny. Zakládáme si na tom, že divadlo musí zůstat finančně dostupné všem, a tedy i seniorům. Vyslyšeli jsme jejich přání a nabídli jsme jim 11 představení a 8 veřejných generálních zkoušek, obojí v dopoledních hodinách a za zvýhodněnou cenu 90 Kč. Na večerní představení mají senioři nad 65 let slevu 50 %. Výstava Herci v Praze V roce 2016 jsme připravili jedinečnou výstavu fotografií Aleny Hrbkové Herci a město, která zachycuje umělce i Prahu v nečekaných souvislostech. Na originálních portrétech jsou k vidění herci Městských divadel pražských. Snímky jste si mohli prohlédnout kromě foyer Divadla ABC také na putovní výstavě: od 25. 4. do 6. 5. v Centru Černý Most, od 12. do 15. 5. na veletrhu Svět knihy, od 23. 5. do 30. 9. ve Staré čistírně odpadních vod v Bubenči a od 1. 12. až do ledna 2017 ve Vodárenské věži v Opavě. 114 výroční zpráva Projekty Městských divadel pražských

Projekty Městských divadel pražských Divadelní ABCeda jen hrát si na herce, ale také se dozví, jak funguje divadlo a jak vzniká divadelní představení. vých muzikantů, jako jsou Elvin Jones, Bill Watrous, Junior Cook, Dave Weckl Fotografka Alena Hrbková zachytila 50 portrétů stálých herců a tvůrců divadel ABC a Rokoko na rozličných místech Prahy. Každý portrét je unikátním uměleckým artefaktem, který vypovídá o duchu místa i o duši toho, koho citlivý fotoaparát zachytil. Vznik takového cyklu vyžadoval obrovské úsilí trvající více než rok a půl, zevrubnou přípravu a v některých případech i opakované hledání nejlepšího místa, času, výrazu. Při každém jednotlivém focení vzniklo na 200 fotografií, z nichž se pak vybraly dvě až tři. Ty následně upravovala ještě grafička. Výsledkem je mimořádná výstava, jež herce Městských divadel pražských i město, jehož jsou součástí, přibližuje v nečekané hloubce a v nečekaných souvislostech. Městská divadla pražská přichystala na sezonu 2016/17 novinku pro rodiče a jejich ratolesti. Pod vedením herečky a zkušené lektorky Henriety Hornáčkové pravidelně pořádají Divadelní ABCedu, hravé workshopy pro děti od 3 do 12 let. Dílny rodinám nabídnou nejen netradiční zážitek, ale především budou rozvíjet umělecké cítění dětí, jejich myšlení a fantazii. Rodičům pak přinesou možnost strávit s dětmi čas aktivně a intenzivně. Workshopy zahrnují improvizační a pohybová cvičení, námětové hry, práci s textem, rytmická cvičení a trénink komunikačních dovedností. Divadelní dílnička seznamuje děti se světem divadla, kde kromě herců mohou potkat i spoustu dalších profesí, jako je například režisér, zvukař, maskérka, rekvizitář ad. Naučí se tedy ne- Divadelní ABCeda je rozdělena na dvě věkové skupiny mladší od 3 do 7 let a starší od 8 do 12 let a je vždy zaměřena na nějaké téma a divadelní profesi. Např. 15. října nesla název Bylo jednou jedno království a děti se seznámili s profesí režiséra. Živá hudební vystoupení Ve středu 19. října vystoupila v Divadle ABC jazzová legenda Laco Deczi s kapelou Celula New York. Laco Deczi žije ve Spojených státech, kde vystupoval s velkou řadou skvělých jazzo- a Sonny Costanzo. Pravidelně koncertuje se svojí kapelou Celula New York v oblasti států New York a Connecticut. Koncert v Divadle ABC byl součástí jeho turné po České republice a zároveň odstartoval pravidelná živá hudební vystoupení, jež budou Městská divadla pražská pořádat. 400. výročí úmrtí Williama Shakespeara 23. dubna 2016 uplynulo 400 let od úmrtí nejslavnějšího dramatika všech Projekty Městských divadel pražských výroční zpráva 115

Projekty Městských divadel pražských dob Williama Shakespeara. Městská divadla pražská toto výročí připomněla Shakespearovským soirée v Divadle Rokoko a výstavou v horním foyer Noc divadel je součástí evropského projektu European Theatre Night, jenž se snaží představit všem zájemcům divadlo tvořivě a netradičně. Těmito hlavními liniemi jsme se řídili i my při přípravě programu. Naším cílem bylo nalákat na zajímavý program ty, kteří Městská divadla pražská ještě neznají, a zároveň našim pravidelným divákům ukázat jejich oblíbené scény zase z jiného pohledu. Divadla ABC, kde prostřednictvím archivních fotografií představilo všech 24 inscenací uvedených na scénách Městských divadel pražských. Po dopoledním představení Sen čarovné noci jsme rovněž uspořádali setkání studentů s herci a tvůrci inscenace, kterého se zúčastnil i překladatel hry Jiří Josek. Výstava V+W Revue na Slovensku Výstava V+W Revue, kterou jsme připravili v rámci projektu Od Wericha do Voskovce aneb Půlrok s V+W ke 110. výročí narození J. Voskovce a J. Wericha, pokračovala v putování po Slovensku i v roce 2016. Od května do června byla vystavena v Divadle Jána Palárika v Trnavě, kde ji zhlédlo na tisíc návštěvníků. Noc divadel a charitativní dražba pro Světlušku Noc divadel letos začala už odpoledne speciální Divadelní ABCedou zaměřenou na rodiny s dětmi. V Divadle ABCe jsme pro návštěvníky nachystali koncertní verze písní z oblíbené inscenace Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách doplněné o autorské písně Veroniky Gajerové, Niny Horákové a Martina Písaříka. Přestávku mezi hudebními bloky vyplnila charitativní dražba, kterou pořádal Nadační fond českého rozhlasu Světluška. Předměty do dražby věnovala např. Simona Stašová, Pavel Khek, Dana Batulková, Stanislava Jachnická či Milan Kačmarčík. Podařilo se vybrat 9.250 Kč. V Divadle Rokoko jsme Noc divadel pojali komorněji a směřovali ji na užší okruh divadelních fajnšmekrů. Od 20 a 21:30 hodin připravil režisér Pavel Khek scénické čtení v Čechách dosud neuvedených her současného dramatika Floriana Zellera Pravda a Lež. Setkání s tvůrci po představení 116 výroční zpráva Projekty Městských divadel pražských

Projekty Městských divadel pražských Pravidelnou součástí programu jsou setkání diváků s tvůrci po představení. Diváci tak mají možnost zeptat se herců a tvůrců na vše, co je o právě zhlédnuté inscenaci zajímá, a dozví se i řadu zajímavostí o přípravě inscenace. Na vybraná setkání zveme též zajímavé hosty, např. po benefičním představení Happy End společnosti ONKO Unie se do diskuze zapojili i lékaři z řad diváků. Soirée osobností Městských divadel pražských S tematickými večery našich herců jsme začali již v předminulé sezoně a s radostí konstatujeme, že si v programu Divadla Rokoko našly své pravidelné místo. Soirée jsou především cílena na naše nejvěrnější diváky, členy Klubu diváků a předplatitele, kteří tak mají možnost setkat se neformálně s našimi herci, ale jsou samozřejmě otevřena i všem ostatním. Jde o jakési večery pro radost a potěšení jak herců, tak diváků, ve kterých se umělci Městských divadel pražských představují v poněkud netradičních rolích. Nevystupují zde totiž v divadelních inscenacích a neprezentují pouze svůj činoherní talent, ale představují se jako zpěváci, muzikanti, tanečníci či recitátoři v komponovaných a mnohdy také improvizovaných pořadech. Zároveň si herci často zvou i zajímavé hosty, např. Carmen Mayerovou, Simonu Stašovou aj. Herecké kurzy pro neherce Další velmi oblíbenou akcí jsou Herecké kurzy pro neherce. Jedná se o jednodenní praktickou hereckou dílnu, která se zabývá základy a principy fungování divadla, účastníci formou praktických cvičení prozkoumávají úplnou prapodstatu divadelního umění. Dalším tématem divadelních cvičení je týmová spolupráce, vnímání partnera a živá komunikace. Dílna je otevřena komukoliv v jakémkoliv věku. Součástí hereckého kurzu je i návštěva divadelního představení a následná beseda s tvůrci. Herecké kurzy jsou natolik oblíbené, že jsme v sezoně 2014/15 začali pořádat též navazující Herecké kurzy pro neherce II. Představení pouze pro nezadané Představení pouze pro nezadané pořádáme v Divadle Rokoko již od roku 2010 a patří k akcím, na něž jsme v programu opravdu pyšní. Večer začíná vždy komediálním představením, po kterém následuje doprovodný program v divadelní kavárně moderovaný herci Městských divadel pražských. Součástí jsou také prohlídky zákulisí. Vánoční festival Vánoční festival se v roce 2016 konal již po šesté. Diváci si opět mohli vybrat ze čtyř inscenací s vánoční tematikou, naladit se na adventní atmosféru a odpočinout si od předvánočního shonu. Letos jsme do Prahy pozvali Divadlo rozmanitostí Most, HaDivadlo Brno a Divadlo Lampion Kladno. Pro děti jsme v Divadle ABC připravili výtvarné dílničky vycházející z tradičních českých zvyků a Mikulášskou besídku, dospělí si zatím mohli užít malé občerstvení v divadelním foyer. Projekty Městských divadel pražských výroční zpráva 117

Hosté divadla v roce 2016

Hosté divadla V roce 2016 jsme na jevištích divadel ABC a Rokoko přivítali celou řadu hostů, prostory divadel nabízíme ve volných termínech k pronájmu jiným pražským divadelním souborům, za zvýhodněných podmínek pak i poloprofesionálním a amatérským souborům či vzdělávacím institucím. Pražský divadelní festival německého jazyka Kunqu Opera Troupe šest set let starý operní žánr zvaný kunqu, který dosáhl vrcholu v období dynastie Ming. Opera Pivoňkový pavilon měla premiéru roku 1598. Pražský divadelní spolek Sumus Divadlo Ungelt, Divadelní spolek Frída, Gospel Time Party Zuzany Stirské divadlech pražských vystupuje s inscenací Brouk v hlavě. Ve dnech 19. 11. až 15. 12. 2016 se v Praze konal 21. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Festival je prestižní mezinárodní přehlídkou činoherních inscenací a divadelních projektů z celé německojazyčné oblasti, spolupracuje především s nejvěhlasnějšími soubory a divadelními tvůrci a klade důraz na vysokou uměleckou hodnotu. Tři představení hostila Městská divadla pražská, v Divadle ABC se 22. 11. odehrálo představení The Situation (Maxim Gorki Theater, Berlin Y. Ronen & Ensemble), v Divadle Rokoko 29. 11. a 30. 11. vystoupil soubor vídeňského Schubert Theater s inscenací F. Zawrel Geneticky a sociálně méněcenný. Pražské jaro V rámci festivalu Pražské jaro přivezla do Divadla ABC 18. května Shanghai Pozoruhodný amatérský soubor, který pravidelně vystupuje na Malé scéně ABC. Spolek působí v Praze už od roku 1985 a připravuje nejméně jednu premiéru ročně. Většinou se jedná o komorní projekty. Sumus má na kontě i řadu ocenění z nejrůznějších přehlídek za herecké výkony, inscenační počiny, scénografii a choreografii. Dobřichovická divadelní společnost Dobřichovická divadelní společnost, z. s., byla založena v r. 2008. Vychází z bohatých tradic ochotnického divadla v Dolním Poberouní. V Městských Taneční centrum Praha konzervatoř Taneční centrum Praha konzervatoř připravilo na 18. prosince v Divadle ABC pro tradiční i nové příznivce tanečního umění závěrečné představení 22. ročníku festivalu Vánoční taneční scéna. Studio Oáza Pravidelné každoroční vystoupení klientů Studia Oáza neziskové organizace, která nabízí kulturní, vzdělávací a umělecké aktivity pro lidi s mentálním postižením. Poskytuje kvalitní náplň volného času a umožňuje těmto lidem rozvinout své schopnosti, najít smysl své práce a integrovat se do společnosti. Prostory divadel ABC a Rokoko si pravidelně pronajímají pražské Divadlo Ungelt, Divadelní spolek Frída či soubor Zuzany Stirské. 120 výroční zpráva Hosté divadla

Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách Hosté divadla výroční zpráva 121

Výkonové ukazatele Návštěvnost a tržebnost, náklady na jednotlivé inscenace

Výkonové ukazatele / Divadlo ABC Divadlo ABC ukazatel měrná jednotka plán 2016 skutečnost k 31. 12. 2016 % plnění srovnatelná skutečnost za stejné období min. roku index 2016/2015 Představení na vlastní scéně počet 320 297 93 % 318 93 % z toho: vlastním souborem počet 300 274 91 % 290 94 % spolupořadatelství-hostování počet 20 23 115 % 28 82 % Představení na zájezdech počet 25 19 76 % 26 73 % Představení hostujících souborů tj. pronájem divadla cizím subjektům počet 0 0 0 % 0 0 % Návštěvníci na vl. scéně celkem: počet 117 000 108 394 93 % 113 872 95 % z toho: vlastním souborem počet 107 000 101 728 95 % 103 365 98 % spolupořadatelství-hostování počet 10 000 6 666 67 % 10 507 63 % Tržby - výnosy z hl. činnosti celkem: tis. Kč 28 400 31 745 112 % 29 664 107 % z toho: ze vstupného na vl. scéně vl. souborem tis. Kč 25 200 28 889 115 % 26 064 111 % ze spolupořadatelství tis. Kč 500 421,5 84 % 565 75 % ze zájezdů tis. Kč 1 700 1 521 89 % 2 022 75 % ostatní výnosy tis. Kč 1 000 913 91 % 1 013 90 % Tržby - výnosy z doplň. činnosti celkem: tis. Kč 1 000 1 271 127 % 1 154 110 % z toho: za pronájmy divadel. sálu tis. Kč 300 596 199 % 474 126 % za pronájmy ostatních prostor tis. Kč 600 549 91 % 608 90 % ostatní výnosy z DČ tis. Kč 100 260 260 % 72 361 % Doplatek hl. m. Prahy na 1 představení na vl. scéně v Kč 109 799 120 133 109 % 107 719 112 % Doplatek hl. m. Prahy na 1 návštěvníka na vl. scéně v Kč 300 329 110 % 301 109 % Nabídnutá místa, kapacita divadla počet 137 500 127 513 93 % 136 700 93 % Návštěvnost na vl. scéně % 85 85 100 % 83 102 % Tržebnost na vl. scéně % 76 82 108 % 76 108 % Průměrná cena vstupenky Kč 220 270 123 % 234 116 % Počet premiér počet 3 3 100 % 4 75 % Počet derniér počet 3 3 100 % 3 100 % 124 výroční zpráva Výkonové ukazatele Procento návštěvnosti: poměr mezi skutečným počtem návštěvníků a počtem nabízených míst. Procento tržebnosti: poměr skutečných tržeb a maximální ceny vstupného při vyprodaném představení.

Výkonové ukazatele / Divadlo Rokoko Divadlo Rokoko ukazatel měrná jednotka plán 2016 skutečnost k 31. 12. 2016 % plnění srovnatelná skutečnost za stejné období min. roku index 2016/2015 Představení na vlastní scéně počet 250 255 102 % 236 108 % z toho: vlastním souborem počet 300 225 98 % 225 100 % spolupořadatelství-hostování počet 20 30 150 % 11 273 % Představení na zájezdech počet 15 18 120 % 11 164 % Představení hostujících souborů tj. pronájem divadla cizím subjektům počet 0 0 0 % 0 0 % Návštěvníci na vl. scéně celkem: počet 41 000 42 749 104 % 38 284 112 % z toho: vlastním souborem počet 38 400 36 659 95 % 36 051 102 % spolupořadatelství-hostování počet 2 600 6 090 234 % 2 233 273 % Tržby - výnosy z hl. činnosti celkem: tis. Kč 7 400 8 190 111 % 6 903 119 % z toho: ze vstupného na vl. scéně vl. souborem tis. Kč 5 800 6 384 110 % 5 790 110 % ze spolupořadatelství tis. Kč 250 410,4 164 % 176 233 % ze zájezdů tis. Kč 1 000 1 036 104 % 614 169 % ostatní výnosy tis. Kč 350 360 103 % 323 111 % Tržby - výnosy z doplň. činnosti celkem: tis. Kč 60 122,9 205 % 58 212 % z toho: za pronájmy divadel. sálu tis. Kč 60 122,9 0 % 58 212 % za pronájmy ostatních prostor tis. Kč 0 0 0 % 0 0 % ostatní výnosy z DČ tis. Kč 0 0 0 % 0 0 % Doplatek hl. m. Prahy na 1 představení na vl. scéně v Kč 93 695 93 279 100 % 96 764 96 % Doplatek hl. m. Prahy na 1 návštěvníka na vl. scéně v Kč 571 556 97 % 596 93 % Nabídnutá místa, kapacita divadla počet 48 700 50 983 105 % 46 942 109 % Návštěvnost na vl. scéně % 84 84 100 % 82 102 % Tržebnost na vl. scéně % 60 67 112 % 58 116 % Průměrná cena vstupenky Kč 148 159 107 % 156 102 % Počet premiér počet 3 3 100 % 2 150 % Počet derniér počet 3 3 100 % 3 100 % Procento návštěvnosti: poměr mezi skutečným počtem návštěvníků a počtem nabízených míst. Procento tržebnosti: poměr skutečných tržeb a maximální ceny vstupného při vyprodaném představení. Výkonové ukazatele výroční zpráva 125

Výkonové ukazatele / Městská divadla pražská celkem Městská divadla pražská celkem ukazatel měrná jednotka plán 2016 skutečnost k 31. 12. 2016 % plnění srovnatelná skutečnost za stejné období min. roku index 2016/2015 Představení na vlastní scéně počet 560 552 99 % 554 100 % z toho: vlastním souborem počet 300 499 96 % 515 97 % spolupořadatelství-hostování počet 40 53 133 % 39 136 % Představení na zájezdech počet 40 37 93 % 37 100 % Představení hostujících souborů tj. pronájem divadla cizím subjektům počet 0 0 0 % 0 0 % Návštěvníci na vl. scéně celkem: počet 158 000 151 143 96 % 152 156 99 % z toho: vlastním souborem počet 38 400 138 387 95 % 139 416 99 % spolupořadatelství-hostování počet 12 600 12 756 101 % 12 740 100 % Tržby - výnosy z hl. činnosti celkem: tis. Kč 36 000 41 446,5 115 % 39 614,2 105 % z toho: ze vstupného na vl. scéně vl. souborem tis. Kč 31 000 6 384,4 114 % 31 854,1 111 % ze spolupořadatelství tis. Kč 750 831,9 111 % 740,5 112 % ze zájezdů tis. Kč 2 700 2 556,8 95 % 2 636,9 97 % ostatní výnosy tis. Kč 1 550 2 784,3 180 % 323,0 64 % Tržby - výnosy z doplň. činnosti celkem: tis. Kč 2 300 3 470,7 151 % 2 872,9 121 % z toho: za pronájmy divadel. sálu tis. Kč 300 1 106,0 369 % 540,0 205 % za pronájmy ostatních prostor tis. Kč 600 601,7 100 % 624,1 96 % ostatní výnosy z DČ tis. Kč 1 400 1 763,0 126 % 1 708,8 103 % Doplatek hl. m. Prahy na 1 představení na vl. scéně v Kč 104 570 108 054 103 % 103 052 105 % Doplatek hl. m. Prahy na 1 návštěvníka na vl. scéně v Kč 371 395 106 % 375 105 % Nabídnutá místa, kapacita divadla počet 186 000 178 496 96 % 183 642 97 % Návštěvnost na vl. scéně % 85 85 100 % 83 102 % Tržebnost na vl. scéně % 75 79 105 % 72 110 % Průměrná cena vstupenky Kč 201 239 119 % 214 112 % Počet premiér počet 6 6 100 % 6 100 % Počet derniér počet 3 6 200 % 6 100 % 126 výroční zpráva Výkonové ukazatele Procento návštěvnosti: poměr mezi skutečným počtem návštěvníků a počtem nabízených míst. Procento tržebnosti: poměr skutečných tržeb a maximální ceny vstupného při vyprodaném představení.

Evžen Oněgin Výkonové ukazatele výroční zpráva 127

Tabulka nákladů / Divadlo ABC Tabulka nákladů na jednotlivé inscenace k 31. 12. 2016 Divadlo ABC Pořizovací náklady Autorské honoráře Náklady celkem věcné inscenátoři hosté tantiémy % tantiémy (tis. Kč) (tis. Kč) České Vánoce 90 161 43 000 1 359 450 13 499 1 991,61 Dobře rozehraná partie 206 498 196 500 864 300 16,8 1 504 2 771,30 Pan Kaplan má třídu rád 297 478 292 800 6 349 262 16 5 070 12 009,54 Holky z kalendáře 456 062 110 000 1 364 900 17,9 1 202 3 132,96 Bedřich Smetana: The Greatest Hits 364 188 297 270 2 818 000 16,5 845 4 324,46 Drž mě pevně, miluj mě zlehka 461 002,5 317 425 1 642 570 17,1 794 3 214,00 Listopad 244 577 186 420 1 002 000 13,0 591 2 024,00 V+W Revue 567 446 316 990 1 354 350 18,0 662 2 900, 79 Vím, že víš, že vím... 437 480 26 000 1 522 500 20 2 255 4 240,98 Romulus Veliký 743 721 201 690 422 600 14 108 1 476,01 Na miskách vah 470 884 216 480 197 000 15,2 101 985,36 Lakomá Barka 42 115 62 500 556 000 18,5 604 1 264,62 Shirley Valentine 117 392 15 600 4 073 040 15 5 595 10 321,03 Derniéry Divadlo ABC Král Lear 719 790 388 379 1 378 340 10 225 2 711,51 Sen čarovné noci 516 135 257 500 1 022 150 9,5 171 1 966,79 Bylo nás pět 333 975 264 110 803 780 17 322 1 723,87 Premiéry Divadlo ABC Proč muži neposlouchají 507 878 311 625 659 949 18 468 1 947,45 a ženy neumí číst v mapách Evžen Oněgin 571 500 224 000 212 500 11,5 84 1 092 August August, august 1 529 029 355 127 89 500 16,5 20 1 993,66 128 výroční zpráva Výkonové ukazatele

Tabulka nákladů / Divadlo Rokoko Tabulka nákladů na jednotlivé inscenace k 31. 12. 2016 Malá scéna ABC Pořizovací náklady Autorské honoráře Náklady celkem věcné inscenátoři hosté tantiémy % tantiémy (tis. Kč) (tis. Kč) Tanec smrti 122 064 55 500 142 500 7 13 333,06 Tabulka nákladů na jednotlivé inscenace k 31. 12. 2016 Divadlo Rokoko Pořizovací náklady Autorské honoráře Náklady celkem věcné inscenátoři hosté tantiémy % tantiémy (tis. Kč) (tis. Kč) Oddací list 71 336 59 600 1 847 740 12,6 614 2 592,68 Hráči 129 348 118 900 3 238 840 9,5 565 4 052,02 Želary 173 062 180 000 1 126 064 13,5 183 1 662,13 Kancl 355 467 189 000 685 000 14 371 1600,47 Věštkyně, vraždy a jasnovidci 279 602 228 000 581 250 9 149 1237,85 Molly Sweeney 38 137 135 500 183 570 13,5 102 459,21 Kdo se bojí Virginie Woolfové? 249 956 191 500 759 520 15,0 256 1 456,98 Burundanga 359 337 211 050 21 000 12,0 112 703,39 Happy End 355 804 241 000 264 300 14 98 959,10 Hodina před svatbou 338 116 90 500 320 210 13 74 822,83 Derniéry Divadlo Rokoko Důkaz 220 693 186 000 772 110 15,2 206 1 384,80 Sebevrah 144 934 62 788 731 265 9 79 1 017,99 Veterán 337 698 270 000 505 900 13 62 1 175,60 Premiéry Divadlo Rokoko Noc bláznů 170 600 225 605 380 000 15,8 128 904,21 Strýček Váňa 529 781 117 108 165 680 9 25 837,57 Top Dogs 676 811 257 501 27 000 18,3 195 1 156,31 Výkonové ukazatele výroční zpráva 129

Zpráva o výsledku hospodaření

Zpráva o výsledku hospodaření Zpráva o výsledku hospodaření Městských divadel pražských v plném znění tvoří druhou samostatnou část této Výroční zprávy. Zde uvádíme základní ekonomické tabulky, které analyzují hospodaření Městských divadel pražských v hlavní činnosti (tabulka č. 1) a doplňkové činnosti (tabulka č. 2). Rozbor hospodaření PO za rok 2016 Hlavní činnost (tabulka č. 1) Schv. rozp. 2016 Uprav. rozp. k 31. 12. 2016 Skutečnost k 31. 12. 2016 % plnění k UR Skutečnost k 31. 12. 2015 (v tis. Kč) VÝNOSY celkem (mimo účet 672) 36 000,0 41 401,5 41 446,5 100 % 39 614,2 z toho: ze vstupného na vl. scéně 31 000,0 35 274,0 35 273,5 100 % 31 854,1 ze spolupořadatelství 750,0 832,0 831,9 100 % 740,5 ze zájezdů 2 700,0 2 511,5 2 556,8 102 % 2 636,9 ostatní výnosy 1 550,0 2 784,0 2 784,3 100 % 4 382,8 NÁKLADY celkem z toho (vybrané položky): 94 559,5 101 851,1 101 092,1 99 % 96 705,0 Spotřebované nákupy 3 785,0 3 484,0 3 483,3 100 % 4 330,8 z toho: spotřeba materiálu (501) 1 835,0 1 599,0 1 598,8 100 % 2 544,8 spotřeba energie (502) 1 900,0 1 900,0 1 900,1 100 % 1 786,0 Služby 31 112,5 35 975,6 35 974,5 100 % 34 732,6 z toho: opravy a udržování (511) 1 202,5 4 437,6 4 437,2 100 % 3 666,4 cestovné (512) 250,0 217,0 216,9 100 % 186,7 náklady na reprezentaci (513) 350,0 322,0 321,8 100 % 393,9 nájemné a služby (nebyt. prost.) (518) 5 500,0 5 316,0 5 315,7 100 % 5 333,3 úklid (518) 50,0 286,0 285,6 100 % 207,6 výkony spojů (518) 390,0 313,0 312,9 100 % 323,6 honoráře exter. umělců (518) 10 000,0 11 196,0 11 196,1 100 % 9 982,3 tantiémy (518) 5 000,0 5 733,0 5 731,8 100 % 5 066,0 propagace (518) 2 000,0 2 647,0 2 647,3 100 % 3 557,3 132 výroční zpráva Zpráva o výsledku hospodaření

Zpráva o výsledku hospodaření Rozbor hospodaření PO za rok 2016 Hlavní činnost (tabulka č. 1) Schv. rozp. 2016 Uprav. rozp. k 31. 12. 2016 Skutečnost k 31. 12. 2016 % plnění k UR Skutečnost k 31. 12. 2015 (v tis. Kč) Osobní náklady 48 102,0 49 520,5 48 816,5 99 % 45 952,2 z toho: mzdové náklady (521 030x) 32 862,0 33 067,5 32 363,1 98 % 31 228,5 ostatní osobní náklady (521 031x) 3 000,0 2 836,0 2 835,5 100 % 2 892,8 zákonné soc. pojištění (524) 11 505,0 11 655,0 11 655,2 100 % 11 319,5 zák. soc. náklady - FKSP (527 030x) 495,0 486,0 485,9 100 % 312,5 Daně a poplatky (53x) 30,0 69,0 68,7 100 % 22,0 Ostatní náklady 230,0 149,0 149,1 100 % 203,0 z toho: sml. pokuty a úroky z prodlení (541) 0,0 0,0 0,0 0 % 0,8 jiné pokuty a penále (542) 0,0 1,0 0,9 87 % 1,0 manka a škody (547) 0,0 19,0 18,8 99 % 24,2 Odpisy dlouhodobého majetku 8 070,0 8 070,0 8 016,9 99 % 7 617,8 z dotace hl. m. P. - zdroj 416 (551 03xx 08xx) 8 070,0 8 070,0 8 016,9 99 % 7 617,8 ze stát. dotace a zahraničí (551 09xx) 0,0 0,0 0,0 0 % 0,0 Drobný dlouhod. majetek (558) 3 230,0 4 555,0 4 555,6 100 % 3 846,6 Daň z příjmů (591) 0,0 3,0 3,0 101 % 0,0 Hospodářský výsledek -58 559,5-60 449,6-59 645,6-57 090,8 Neinvestiční příspěvek 58 559,5 60 449,6 60 449,6 59 799,1 Státní dotace - - 0,0 - - Ostatní (672) - - 0,0 - - Celkový výsledek hospodaření 0,0 0,0 804,0-2 708,3 *) Ve sloupci skutečnost uvádějte: - v řádku neinvestiční příspěvek skutečně poskytnuté finanční prostředky v roce 2015 plus případný proúčtovaný odvod z fondu investic za současného zvýšení neinvestičního příspěvku - v řádku státní dotace skutečně poskytnuté fin. prostředky ze státního rozpočtu prostřednictvím hl. m. Prahy - v řádku ostatní proúčtované fin. prostředky na účtu 672, např. odpisy ze st. dotace, OPPK, dotace ze stát. fondů, MČ, Agentur atd. Zpráva o výsledku hospodaření výroční zpráva 133

Zpráva o výsledku hospodaření Rozbor hospodaření PO za rok 2016 Doplňková činnost (tabulka č. 2) 134 výroční zpráva Zpráva o výsledku hospodaření Schv. rozpočet 2016 Skutečnost k 31. 12. 2016 % plnění (v tis. Kč) VÝNOSY celkem 2 300,0 3 470,7 151 % NÁKLADY celkem z toho (vybrané položky): 1 150,0 1 774,7 154 % Spotřebované nákupy 45,0 136,4 303 % z toho: spotřeba materiálu 10,0 20,5 205 % spotřeba energie 35,0 67,1 192 % Služby 595,0 595,1 100 % z toho: opravy a udržování 0,0 0,0 0 % cestovné 0,0 0,0 0 % nájemné a služby (nebyt. prost.) 160,0 187,7 117 % úklid 10,0 18,8 188 % výkony spojů 10,0 9,6 96 % Osobní náklady 345,0 871,0 252 % z toho: mzdové náklady (521 003x) 280,0 641,7 229 % ostatní osobní náklady 90,0 0,0 0 % zákonné soc. pojištění 0,0 219,7 0 % zák. soc. náklady - FKSP 5,0 9,6 193 % Daně a poplatky (53x) 0,0 0,0 0,00 % Ostatní náklady 0,0 0,0 - z toho: sml. pokuty a úroky z prodlení - 0,0 - jiné pokuty a penále - 0,0 - manka a škody - 0,0 - Odpisy dlouhodobého majetku 0,0 0,0 - z toho: z budov a staveb (558) - 0,0 - zařízení (551) - 0,0 - Drobný dlouhod. majetek (558) 0,0 0,0 - Daň z příjmů (591) 165,0 172,2 104 % Hospodářský výsledek 1 150,0 1 695,9 147 %

Noc bláznů Zpráva o výsledku hospodaření výroční zpráva 135

Podporovatelé dárci, mecenáši, sponzoři

August August, august 138 výroční zpráva Podporovatelé

Podporovatelé Významní partneři divadla Ev Pavel Parma Podporovatelé výroční zpráva 139

Obsah POSLÁNÍ 3 ÚVODNÍ SLOVO ŘEDITELE 4 ORGANIZAČNÍ STRUKTURA 7 Soupis zaměstnanců a spolupracovníků Soupis hostujících umělců PREMIÉRY ROKU 2016 14 Údaje o datu premiéry a počtu repríz v daném roce Komentovaný dramaturgický záměr titulu Dramaturgický výhled na následující rok REPRÍZOVANÉ TITULy 26 Údaje o datu premiéry, počtu repríz v daném roce, celkovém počtu repríz OHLASY V TISKU 47 OCENĚNÍ A ÚČAST NA FESTIVALECH V ROCE 2016 107 PROJEKTY MĚSTSKÝCH DIVADEL PRAŽSKÝCH 111 HOSTÉ DIVADLA 119 VÝKONOVÉ UKAZATELE 123 Tabulka návštěvnosti a tržebnosti, tabulka nákladů na jednotlivé inscenace ZPRÁVA O VÝSLEDKU HOSPODAŘENí 131 PODPOROVATELÉ, DÁRCI, MECENÁŠI, SPONZOŘI 137 140 výroční zpráva OBSAH

Noc divadel v Divadle ABC OBSAH výroční zpráva 141