Plán péče o přírodní památku BORŠOV U LITĚTIN

Plán péče o přírodní památku BORŠOV U LITĚTIN na období 2018-2027 1

1. Základní údaje o zvláště chráněném území 1.1 Základní identifikační údaje. evidenční číslo: 2423 kategorie ochrany: přírodní památka název území: Boršov u Litětin druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: výnos orgán, který předpis vydal: Ministerstvo kultury ČSR číslo předpisu: 14.200/88-SÚOP datum platnosti předpisu: 29. 11. 1988 datum účinnosti předpisu: 30. 12. 1988 1.2 Údaje o lokalizaci území kraj: okres: obec s rozšířenou působností: obec s pověřeným obecním úřadem: obec: katastrální území: Pardubický Pardubice Holice Holice Dolní Roveň Litětiny Obrázek č. 1: Orientační mapa s vyznačením území (červenou linkou). Mapové podklady ČÚZK, 2016 (geoportal.cuzk.cz) 2

1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí Zvláště chráněné území: Dle původního výnosu z roku 1952 tvoří chráněné území tři pozemky: č. 417/2, 417/3 a 420, o výměře 31,80 arů. Jedná se o parcely dle pozemkového katastru, které jsou dnes na veřejných serverech katastru nemovitostí nedohledatelné. Podle mapových vrstev AOPK ČR (mapmaker.nature.cz) je dnes toto chráněné území vedeno na čtyřech parcelách dle katastru nemovitostí, a sice č. 405/11, 405/13, 405/14 a 417/2. Parcely jsou čtyři, protože pozemek č. 420 dle PK byl rozdělen na dvě parcely. Součet rozloh těchto parcel se od výměry, udávané ve výnosu, mírně odlišuje - viz tabulka. Skutečné umístění ZCHÚ se od katastrálních hranic odlišuje, což je patrné z překrytí vrstvy ortofoto a vrstvy hranice ZCHÚ. Skutečné hranice chráněné louky jsou v terénu posunuty místy až o cca 12 m, což je již v takto malém území významné. Výměra zjištěná měřením v GIS je přibližně 2870 m 2. Katastrální území: 685283Litětiny Číslo parcely podle KN Číslo parcely podle PK nebo jiných evidencí Druh pozemku podle KN Způsob využití pozemku podle KN Číslo listu vlastni ctví Výměra parcely celková podle KN (m 2 ) Výměra parcely v ZCHÚ (m 2 ) 417/2 417/2 ostatní plocha zeleň 317 306 306 405/14 417/3 trvalý travní porost 317 222 222 405/13 420 (část) trvalý travní porost 317 2077 2077 405/11 420 (část) trvalý travní porost 317 502 502 Celkem 3107 Obrázek č. 2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ. Červená linka katastrální hranice ZCHÚ, oranžová plocha skutečné umístění ZCHÚ dle GIS na podkladu ortofoto. Mapové podklady ČÚZK, 2016 (geoportal.cuzk.cz) 3

Ochranné pásmo: Ochranné pásmo není vyhlášené, je jím tedy dle 37 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále jen zákon) pás do vzdálenosti 50 m od hranice ZCHÚ. 1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma Druh pozemku lesní pozemky ZCHÚ plocha v ha OP plocha v ha Způsob využití pozemku ZCHÚ plocha v ha vodní plochy zamokřená plocha rybník nebo nádrž vodní tok trvalé travní porosty 0,2801 orná půda ostatní zemědělské pozemky ostatní plochy 0,0306 neplodná půda zastavěné plochy a nádvoří plocha celkem 0,3107 ostatní způsoby využití 0,0306 1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími národní park: - ne... chráněná krajinná oblast: - ne... jiný typ chráněného území: - ne... Natura 2000 ptačí oblast: - ne... evropsky významná lokalita: - ne... 1.6 Kategorie IUCN IV. - řízená rezervace 1.7 Předmět ochrany ZCHÚ 1.7.1 Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu "Ochrana květeny. " 4

1.7.2 Hlavní předmět ochrany ZCHÚ současný stav A. ekosystémy název ekosystému Střídavě vlhká bezkolencová louka svazu Molinion podíl popis ekosystému plochy v ZCHÚ (%) 100 Malá, ale různorodá loučka s mnoha typickými druhy svazu Molinion: bezkolenec modrý (Molinia caeruela na velké části hojný, koncem léta pak zcela dominantní), hojná a místy dominantní metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), bukvice lékařská (Betonica officinalis), srpice barvířská (Serratula tinctoria), krvavec toten (Sanguisorba officinalis), mochna nátržník (Potentilla erecta), olešník kmínolistý (Selinum carvifolia), tužebník obecný (Filipendula vulgaris, vzácně, pouze v západní části), ostřice plstnatá (Carex tometosa), ostřice prosová (Carex panicea), koromáč olešníkový (Silaum silaus, pouze v západní části), a další. Botanicky pestřejší a cennější je západní a severozápadní část loučky, kde roste menší populace hvozdíku pyšného (Dianthus superbus) a větší část populace hořce hořepníku (Gentiana pneumonanthe). B. druhy název druhu Dianthus superbus subsp. superbus hvozdík pyšný pravý Gentiana pneumonanthe hořec hořepník ohrožení, aktuální stav populace ochrana C1, 2 V PP roste přibližně 20-30 kvetoucích rostlin. Hojnější výskyt i mimo PP v EVKP. Podrobněji viz kapitola 2.1, tabulka " Přehled zvláště chráněných druhů rostlin". C2, 2 V PP rostou nižší desítky rostlin, přesný počet se v jednotlivých letech liší. Hojnější výskyt i mimo PP v EVKP. Podrobněji viz kapitola 2.1, tabulka " Přehled zvláště chráněných druhů rostlin". 1.9 Cíl ochrany Omezení či pozastavení vývojových procesů v ekosystémech, které vedle přírody významně formoval svou činností i člověk tak, aby bylo zachováno vývojové stádium ekosystému potřebné pro udržení dobrého stavu předmětu ochrany chráněného území. Konkrétně zachování či zlepšení stavu bezkolencové louky a zachování či posílení populací vzácných rostlin a na ně vázaných živočichů. 5

2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Jedná se o drobnou vlhkou loučku o skutečné rozloze cca 0,29 ha, protáhlou ve směru západ - východ, na kterou z jižní strany navazuje vzrostlý les a dosti citelně ji zastiňuje. Loučka je významná především výskytem vzácného hořce hořepníku a hvozdíku pyšného, dále pak výskytem motýlů, především modráska hořcového (viz další pojednání). Loučka je na rovném terénu, ve tvaru protaženého trojúhelníku. Z jihu je ohraničena a zastíněna vzrostlým lesem, od severu lemována mělkou nerovnou nevýraznou odvodňovací stružkou, podél stružky jsou ve směru do PP dosud místy znát zbytky nízkých valů a hromad vykopané zeminy. Od západu PP lemuje část melioračního kanálu s ladem, ve kterém kromě dvou vzrostlých olší lepkavých (Alnus glutinosa) dominují ostřice štíhlá (Carex acuta) a třtina křovištní (Calamagrostis epigejos). Západní cíp louky je vlhčí, snad jsou zde slabá plošná prameniště. Již na leteckém snímku z roku 1954 je znát, že loučka v PP má jiný odstín než navazující přechodová louka, zřejmě zde majitelé odlišně hospodařili. Ze severu na PP navazuje rozlehlejší kosená mírně vlhká louka, která je již dosti kulturní, ale stále relativně druhově bohatá, s výskytem mnoha taxonů střídavě vlhkých luk. Dále v textu je tato plocha nazývána přechodová louka. Na severu tato louka přechází v protáhlý výběžek ve směru jih sever, o rozloze cca 0,22 ha, ve kterém se mísí sušší a vlhčí biotopy. Snad díky svému neprakticky úzkému tvaru tato loučka unikla zkulturnění a botanicky je tak rozmanitější a bohatší než samotné chráněné území. Kromě zmíněného hořce a hvozdíku zde rostou i další vzácné druhy, například hvozdík svazčitý. Tato louka nezasahuje do ZCHÚ ani jeho ochranného pásma, je však evidována jako významný krajinný prvek (dále v textu nazývaná EVKP ). Geograficky území přírodní památky patří do VIC-1C-f: Východočeská tabule - Východolabská tabule - Pardubická kotlina - Holická tabule. Nadmořská výška PP je 245 m. Geologické podloží tvoří svrchnokřídové vápnité jílovce a slínovce teplického souvrství a hlinitopísčité holocenní naplaveniny, zvláště při březích rybníka Lodrant, který leží uvnitř bývalé obory východně od lokality. (Faltysová et al. 2002). Z hlediska pedologického se zde vyvinuly pararendziny (p. pseudoglejová), organozem typická (glejová) glej, na píscích především arenosoly (kambizem arenická a regozem arenická). (Faltysová et al. 2002). Klimaticky patří území do teplé oblasti A3 mírně suché s mírnou zimou (Atlas podnebí ČR), či do teplé oblasti T2 (Quitt 1971) s následující charakteristikou: dlouhé léto, teplé a suché, velmi krátké přechodné období s teplým až mírně teplým jarem a podzimem, krátkou, mírně teplou, suchou až velmi suchou zimou s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Průměrné roční srážky jsou 600-650 mm, srážky ve vegetačním období 350-400 mm. Průměrná roční teplota 6 o C, průměrná teplota ve vegetačním období 14-15 o C. Bioregion (Culek 1996): 1.9 Cidlinsko-chrudimský Fytogeografie (Skalický 1988): České termofytikum: 15 Východní Polabí, 15c Pardubické Polabí Geobotanická rekostrukce (Mikyška et al. 1968): dubohabřiny (Carpinion) Potenciální rekonstrukční mapa (Neuhauslová et al. 1998): černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi - Carpinetum). 6

Flora Vegetace i na malé ploše PP je dosti různorodá, celkově však ji lze klasifikovat jako střídavě vlhkou bezkolencovou louku s mnoha typickými druhy: bezkolenec modrý (Molinia caeruela na velké části hojný, koncem léta pak zcela dominantní), hojná a místy dominantní metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), bukvice lékařská (Betonica officinalis), srpice barvířská (Serratula tinctoria), krvavec toten (Sanguisorba officinalis), mochna nátržník (Potentilla erecta), olešník kmínolistý (Selinum carvifolia), tužebník obecný (Filipendula vulgaris, vzácně, pouze v západní části), ostřice plstnatá (Carex tometosa), ostřice prosová (Carex panicea), koromáč olešníkový (Silaum silaus, pouze v západní části), a další. Velmi silný je vliv přilehlého lesa, hojně sem pronikají spíše lesní druhy, jako je v jarním aspektu dominující sasanka hajní (Anemone nemorosa), dále pak ostružiníky (Rubus sp.), černýš hajní (Melampyrum nemorosum), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), pšeníčko rozkladité (Millium effusum) a nálet dřevin (dub, olše, osika, habr, lípa, vrba). Botanicky pestřejší a cennější je západní a severozápadní část loučky, kde roste menší populace hvozdíku pyšného (Dianthus superbus) a větší část populace hořce hořepníku (Gentiana pneumonanthe). Jarní rozvoj vegetace (duben, květen) je spíše pomalý, na louce bývá po sekání v minulém roce nízký porost s malým množstvím biomasy. Ke konci léta naopak louka z větší části zarůstá mohutným bezkolencem o výšce i přes 1,7 m, doplněným hojnou metlicí trsnatou. Bujný a relativně hustý bývá i nálet dřevin, především přes 1,5 m vysoké olše lepkavé (jedná se o výmladky z náletů z předchozích let). EVKP (severní louka) je menší rovná louka protáhlá ve směru jih sever, od východu ohraničená lesem (mladé duby a habry, katastrálně však je to trvalý travní porost), od západu hlubším melioračním kanálem z většiny hustě zarostlým dřevinami (jabloně, švestky, babyky, šípky, olše, hlohy, trnky apod.). Podle leteckého snímku z roku 1954 (http://kontaminace.cenia.cz/) je zřejmé, že kanál zde byl již v té době, doprovázely ho však z obou stran jen řady ovocných dřevin (jejich zbytky zde rostou dodnes). Také je ze starých snímků znát, že louka tehdy zabírala celý katastrální pozemek, sahala tedy ještě o cca 20 m dále na východ do dnešního lesa. Od přechodové louky je oddělena zbytky mělkého příkůpku. Vegetace je zde velmi různorodá, což je dáno různými vlhkostními, světelnými a půdními poměry. Jihovýchodní část je nejvlhčí a porost je zde nejhustší, odpovídající střídavě vlhkým loukám, s hojným bezkolencem (Molinia caeruela) a s výskytem hořce hořepníku (Gentiana pneumonanthe) a hvozdíku pyšného (Dianthus superbus). Velmi hojné jsou zde některé druhy, které v PP jsou vzácné - koromáč olešníkový (Silaum silaus), tužebník obecný (Filipendula vulgaris), dále je hojná bukvice lékařská (Betonica officinalis), srpice barvířská (Serratula tinctoria), svízel severní (Galium boreale), svízel syřišťový (Galium verum ten v PP neroste). Směrem od lesa do této cenné plochy expandují vrby (Salix cinerea). Jihozápadní část EVKP je postižena expanzí třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos), kterou se však častějším sekáním daří "držet na uzdě", a tak zde mezi třtinou prosperují četné byliny střídavě vlhkých luk, včetně vzácnějších druhů. Severozápadní část loučky podél kanálu je sušší, jedná se o oblý vyvýšený starý val zeminy, deponované sem při hloubení kanálu. Zemina byla při ukládání navíc zřejmě převrstvena, takže navrch se dostaly neúrodné hlubší vrstvy. Vyvinula se zde pestrá, málo pokryvná vegetace s četnými až xerotermními prvky (především v severní části louky) hojný je zde smldník jelení (Peucedanum cervaria), mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides), dále zde roste jehlice trnitá (Ononis spinosa), 7

kostřava ovčí (Festuca ovina), jetel horský (Trifolium montanum) a hvozdík svazčitý (Dianthus armeria, desítky až stovky), ojediněle i hvozdík pyšný (Dianthus superbus). V kraji lesa především v severní části vegetace přechází v mezofilní bylinné lemy s dominantním černýšem hajním (Melampyrum nemorosum), hojnou kručinkou barvířskou (Genista tinctoria), jetelem prostředním (Trifolium medium) a klinopádem obecným (Clinopodium vulgare). I zde roste hvozdík svazčitý (Dianthus armeria). Velká část louky (především v severní polovině) je porostlá nevyhraněnou, ale velmi zajímavou vegetací (na pomezí bylinných lemů, oligotrofních krátkostébelných trávníků, střídavě vlhkých luk) často s nízkou pokryvností (ovšem často s velkou pokryvností lišejníků a mechů). Zajímavý je výskyt vítodu obecného (Polygala vulgaris), porosty zde vytváří mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides), velké expandující porosty tvoří oman vrbolistý (Inula salicina), koncem léta jsou zde masivní porosty černýše hajního (Melampyrum nemorosum). I zde, v suchých partiích v nezapojené vegetaci s hojnou obnaženou půdou, roste hořec hořepník. Vzácně zde roste hadí mord nízký (Scorzonera humilis zjištěn pouze sterilní). Přechodová louka je oproti dalším dvěma plochám rozlehlá louka (cca 1,5 ha), na rovném terénu, která netrpěla v minulosti absencí kosení, naopak byla degradována příliš intenzivním hospodařením. Patrné jsou dosevy psárky luční (Alopecurus pratensis), která dosud na velké části dominuje, a vlivy hnojení o eutrofizaci svědčí plochy s hojným pcháčem osetem (Cirsium arvense). Při bližším pohledu je však i tato louka druhově bohatá, velmi hojně zde roste koromáč olešníkový (Silaum silaus, převážně v severní části), srpice barvířská (Serratula tinctoria- místy dominantní), svízel severní (Galium boreale, místy až dominantní), ptačinec trávovitý (Stellaria graminea), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), chrpa luční (Centaurea jacea). Méně hojně zde rostou i další druhy střídavě vlhkých luk svízel syřišťový (Galium verum), tužebník obecný (Filipendula vulgaris), bukvice lékařská (Betonica officinalis), krvavec toten (Sanguisorba officinalis), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), hadí mord nízký (Scorzonera humilis, zjištěn spíše vzácně a pouze sterilní), pryskyřník zlatožlutý (Ranunculus auricomus), ostřice liščí (Carex vulpina), čertkus luční (Succisa pratensis), vzácně i oman vrbolistý (Inula salicina). Podél severního, severovýchodního i západního okraje louky rostě roztroušeně hvozdík svazčitý (Dianthus armeria). V jihozápadní části roste v několika exemplářích i hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe). Ze západu louku ohraničuje starý rovný meliorační kanál, porostlý nekoseným zčásti ruderalizovaným ladem o šířce cca 1,5-2 m. Dominují zde střídavě kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), třtina křovištní (Calamagrostis epigejos) a ostřice štíhlá (Carex acuta), hojný je pcháč oset (Cirsium arvense). I sem zasahují druhy vlhkých luk, jako je svízel severní (Galium boreale), bukvice lékařská (Betonica officinalis), olešník kmínolistý (Selinum carvifolia), tužebník obecný (Filipendula vulgaris). Severní polovina kanálu je podstatně ruderalizovanější, roste zde již pouze třtina, kopřiva a pcháč oset. Kanál je v posledních letech vzhledem k celkovému deficitu srážek po celou sezónu vyschlý. Přehled zvláště chráněných druhů rostlin Název druhu Ohrožení, ochrana Aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ Allium angulosum C2, 2 V ZCHÚ neroste. česnek hranatý Zámečník (2007) uvádí masivní výskyt na přechodové louce a melioračním kanálu. V letech 2014 a 2016 nezaznamenán. Carex hartmanii ostřice Hartmanova C3 Vzácně až roztroušeně v PP (v roce 2014 nenalezena, v roce 2016 nalezena) Cerastium lucorum C4a Prausová (2007) jej udává roztroušeně ze všech lučních porostů. V letech rožec hajní Dianthus armeria hvozdík svazčitý C4a 2014 a 2016 nepotvrzen, pravděpodobně přehlédnut. V ZCHÚ neroste. Roste roztroušeně v EVKP (hojněji v severní části, na nejsušší plošce až stovky rostlin menšího vzrůstu), roztroušeně i v přechodové louce, především v okrajích. 8

Dianthus superbus subsp. superbus hvozdík pyšný pravý Galium boreale subsp. boreale svízel severní pravý Gentiana pneumonanthe hořec hořepník C1, 2 V PP roste na malé ploše (cca 15 x 10 m) v západní části přibližně 20-30 kvetoucích rostlin (počítáno v první polovině srpna). Zámečník z roku 2007 uvádí z PP pouze 2 kvetoucí rostliny, Prausová z roku 2000 pouze 4 trsy, z toho 2 se sníženou vitalitou, tato mikropopulace tedy několikanásobně vzrostla. C4a V EVKP se hvozdík pyšný vyskytuje početněji a víceméně po celé ploše. V severní polovině roste hojně, rostliny jsou snad vlivem suššího stanoviště menšího vzrůstu. Desítky kvetly v roce 2014 např. mezi porostem omanu vrbolistého, další desítky (min. 70 ks) mezi porostem černýše hajního. Velmi hojný je hvozdík pyšný v JV nejvlhčí části, rostliny jsou zde vyšší a statnější. Přibližně zde kvetlo v roce 2014 70 ks. Zámečník z roku 2007 uvádí v EVKP 181 kvetoucích rostlin. Je zřejmé, že tato mikropopulace je stabilní nebo na vzestupu. Roste hojně ve všech plochách, často dominuje porostu. C2, 2 V PP roste hořec nejhojněji v SZ cípu louky. V roce 2014 zde bylo začátkem září přibližně 50 kvetoucích lodyh, v roce 2016 ve stejném období jen asi 25-30 kvetoucích lodyh na 9 rostlinách. Většina rostlin zde roste v asi 7 m širokém a asi 20 m dlouhém pruhu podél severní hranice louky, zasahuje max. 13 m na jih od severní hranice blíže k lesu již hořce nerostou (zřejmě vliv zástinu a především hustého porostu bezkolence). Další hořce rostou přibližně uprostřed louky, v roce 2014 zde bylo přibližně 20 kvetoucích lodyh, v roce 2016 přibližně 25 lodyh na 9 rostlinách. Celkově tedy v roce 2014 cca 30-40 kvetoucích rostlin, v roce 2016 jen cca 18 kvetoucích rostlin. Zámečník z roku 2007 uvádí v PP 49 kvetoucích exemplářů hořce, což však nemusí znamenat, že by se mu v PP v posledních letech nedařilo. Naopak Prausová z roku 2000 uvádí pouze 6 trsů hořce, z roku 2004 pak 10 trsů. Populace rostlin často podléhají velkým meziročním výkyvům, zřetelný je např. rozdíl mezi lety 2014 a 2016, kdy došlo k poklesu počtu hořců. Celkově se zdejší populace hořce jeví v poměrně dobrém stavu a zřejmě se rozšiřuje na nové plochy v PP, neboť Zámečník (2007) ve svém zákresu i v komentáři uvádí pouze výskyt hořce v SZ části PP, doslova píše, že rostliny byly zatlačeny do okrajových partií plochy, navazujících na přechodovou louku. Dnes roste hořec i v centrální části PP. Jedná se buď o mladé rostliny, nebo o rostliny, které nepříznivé podmínky přežily v dormantním stavu a nyní znovu rostou a kvetou. V EVKP se hořci daří nejlépe v nejvlhčí JV části. V roce 2014 zde bylo přibližně 30 kvetoucích lodyh, v roce 2016 pak 35 kvetoucích exemplářů, každý s 2-4 lodyhami, tj. celkem okolo stovky kvetoucích lodyh. V roce 2014 rostly pak hořce jednotlivě téměř po celé EVKP v její východní polovině (zasahují až do lemu v severním cípu), další koncentrovanější výskyt je v severní polovině v nízké nezapojené vegetaci mezi omanem, lišejníky, černýšem, jetelem prostředním a mateřídouškou. Zde bylo v roce 2014 napočítáno přibližně 25 kvetoucích lodyh malého vzrůstu. V roce 2016 však hořce roztroušeně po EVKP nekvetly a v místě koncentrovaného výskytu bylo zjištěno jen 5 kvetoucích rostlin, tj, cca 15 lodyh. Zámečník z roku 2007 uvádí v EVKP 155 kvetoucích exemplářů hořce, jedná se tedy o dramatičtější pokles než v samotné PP. V přechodové louce byla v roce 2014 zjištěna pouze 1 rostlina u JV okraje (poblíž naučné cedule, asi 7 m od lesního okraje). V roce 2016 zde v delším pruhu roztroušeně kvetlo 7 rostlin. Na přechodové louce popisuje Zámečník z roku 2007 mikrostanoviště hořce s 5 exempláři ve východním 9

Peucedanum cervaria smldník jelení Primula elatior prvosenka vyšší Scorzonera humilis hadí mord nízký Serratula tinctoria srpice barvířská Silaum silaus koromáč olešníkový C4a C4a C3 C4a C3 okraji u lesa přibližně v polovině louky. To se v letech 2014 a 2016 nepodařilo ověřit. V ZCHÚ neroste. Roste pouze v EVKP, roztroušeně, místy hojně. Několik jedinců roste v západním okraji PP pod vzrostlými olšemi u kanálu Roztroušeně až vzácně pouze sterilní jedinci, v PP, v přechodové louce i v EVKP. Velmi hojně ve všech plochách, často jedna z dominant. V přechodové louce tvoří rozsáhlé téměř monodominantní porosty. V PP roste roztroušeně, v přechodové louce hojně, v EVKP velmi hojně. Živočichové Území je významné z hlediska fauny motýlů. Lepidopterologicky je studováno od 90. let minulého století, intenzivněji pak od roku 2000. Opakované výzkumy zde provádí J. Zámečník, který své poznatky nejnověji shrnul v závěrečné zprávě ze svého průzkumu z roku 2013 (Zámečník, 2013). Ve studovaném území byl v roce 2013 prokázán výskyt celkem 50 druhů motýlů nadčeledí Zygaenoidea, Hesperioidea a Papilionoidea. Do průzkumu bylo zahrnuto území PP, ale i přechodové louky a EVKP. Nejvíce jsou na lokalitě zastoupeni tzv. ubikvisté, což jsou druhy méně náročné s vazbou na různé biotopy, včetně ruderálů, agrocenóz, okrajů polí či intravilánů obcí. Další, nejpočetnější skupinou jsou druhy mezofilní. Méně početné jsou skupiny motýlů hygrofilních a xerotermofilních, ve kterých se však vyskytují i vzácné druhy. Nejvýznamnější je zde výskyt tří druhů mokřadních modrásků především modráska hořcového (Maculinea alcon), dále modráska bahenního (Maculinea nausithous) a modráska očkovaného (Maculinea teleius). Kombinace všech těchto tří druhů v jednom území je podle Zámečníka pravděpodobně v ČR unikátní. Jak však píše J. Zámečník ve svém e-mailu ze 4. 10. 2016, je možné, že modrásek hořcový v území již vyhynul v roce 2016 se jej nepodařilo nalézt. V roce 2008 byl proveden průzkum vybraných čeledí žahadlových blanokřídlých (Bogusch, 2008). Do průzkumu bylo zahrnuto území PP, ale i přechodové louky a EVKP. Celkem bylo zjištěno 113 druhů z 13 čeledí. Nebyli studováni mravencovití (Formicidae) a hrabalkovití (Pompilidae), žádný zástupce pak nebyl nalezen z čeledí lapkovití (Dryinidae), hbitěnkovití (Bethylidae), žahalkovití (Scoliidae) a žirafíkovití (Ampulicidae). Toto číslo není příliš vysoké a ukazuje na celkovou chudost lokality. To je však u mokřadních luk typické. Na druhou stranu je na lokalitě poměrně silný jarní aspekt včel, což dokládá 18 zjištěných druhů rodu Andrena (bohužel všechny jsou běžné). Co se týče ekologického vyhodnocení zjištěného druhového spektra, výrazně zde převažují nespecializované druhy, které lze najít téměř na jakýchkoliv biotopech, za nimi hned druhy otevřených biotopů. Z těchto druhů je však naprostá většina hojná a zcela jistě se vyskytují i v širokém okolí ostatních luk a okrajů polí. Pouze druh Gorytes fallax je významným teplomilným prvkem otevřených stanovišť, který se ve východním Polabí vyskytuje jen roztroušeně. Prokazatelný je vysoký počet druhů lesních, přičemž se v tomto kontextu myslí druhy vázané na okraje lesů, paseky, porosty podél lesních cest, atd. V této kategorii bychom také našli nejcennější prvky lokality, a to vosy Allodynerus delphinalis a Discoelius duffouri, kutilky Ectemnius lituratus a Spilomena beata a včelu Nomada moeschleri. I vysoký druhový počet lesních druhů upomíná na to, že právě dubový les zasahující do PP je biologicky hodně cenný a představuje zdroj diverzity a útočiště pro druhy, které jsou v rámci celé ČR vzácné a vázané právě na zachovalé listnaté lesy podobného charakteru, případně přežívající v lesích, které jsou na místě dřívějších listnatých polabských lesů. I když je lokalita chráněná jako vlhká louka, nevyskytují se na ní typické mokřadní druhy žahadlových blanokřídlých, a z hlediska žahadlových blanokřídlých není vůbec významná. 10

Průzkum obratlovců provedl J. Pokorný (Pokorný, 2016). Do průzkumu bylo zahrnuto území PP, ale i přechodové louky a EVKP. V území a jeho okolí bylo zaznamenáno 49 druhů obratlovců, z toho čtyři druhy obojživelníků, 40 druhů ptáků, čtyři druhy savců a jeden druh plaza. Druhové spektrum ptáků je vzhledem k omezené rozloze území vcelku pestré, naprostá většina zjištěných druhů ptáků však má hnízdní vazbu na okolní lesní porosty, samotnou plochu luční rezervace využívá minimum druhů (např. ťuhýk obecný, strnad obecný). Více druhů využívá louku jako potravní prostředí. Výskyt obojživelníků je limitován nedostatkem vhodných vodních ploch k rozmnožování. Odvodňovací strouha při východní hranici PP byla zavodnělá jen v brzkém jaře, tůň při západní hranici na okraji lesa je příliš zastíněná a rovněž během června vyschla. Kolem těchto suboptimálních ploch byli nalezeni pouze subadultní jedinci skokana hnědého a skokana zeleného. Rozmnožování zjištěno nebylo. V okolí lokality byli ještě zjištěni ropuchy obecné, metamorfovaní jedinci a rosničky zelené, které se rozmnožují v nedalekém rybníku Lodrant. Nebyla zjištěna ropucha zelená, její okrajový výskyt zde ale nelze vyloučit. Celkově lze říci, že PP Boršov u Litětin nepředstavuje nijak významné území pro faunu obratlovců. Nedostatek vhodných vodních ploch a plošně omezené luční porosty ze tří stran obklopené lesním prostředím neposkytují vhodné reprodukční biotopy pro druhy ptáků otevřených biotopů. Jediným významným druhem byl zjištěn ťuhýk obecný. Naopak přilehlé lesní listnaté porosty se starými stromy a rozrůzněnou porostní strukturou představují vhodné hnízdní prostředí pro poměrně pestrou avifaunu s význačnými druhy (holub doupňák, žluva hajní, strakapoud prostřední, lejsek šedý, žluna šedá atp.). Orientační průzkum mravenců provedli na lokalitě v roce 2008 manželé Bezděčkovi. Zaznamenali pět druhů mravenců rodu Myrmica (Myrmica ruginodis, M. rubra, M. scabrinodis, M. schencki, M. sabuleti), z nichž všechny mohou býti hostiteli larev modráska hořcového. Podle závěru průzkumu je četnost hnízd rodu Myrmica dostatečná pro zdárný vývoj populace modrásků Maculinea alcon, a případnou příčinu úbytku motýlů je třeba hledat jinde. Nicméně podle informací (Kunc, 2016), který již několik let provádí management PP a EVKP, v letech 2015-2016 plošně vymizela vyšší mravenčí hnízda, ačkoliv byla při sečích respektována a ponechávána bez zásahu. Přehled zvláště chráněných druhů živočichů Název druhu Ohrožení, ochrana aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ MOTÝLI ( Zámečník, 2013): Papilio machaon otakárek fenyklový 3 Dokladován z roku 2013. V současné době dle Zámečníka (2013) nepatří mezi skutečně ohrožené motýly ČR. Pozorován rovněž v r. 2018. 11

Maculinea alcon - modrásek hořcový Maculinea nausithous - modrásek bahenní Maculinea teleius - modrásek očkovaný Lycaena dispar) ohniváček černočárný 1 Patří mezi naše nejvýznamnější a zároveň nejohroženější denní motýly. Bohužel patří i mezi druhy vymírající a to nejen u nás, ale v celé střední Evropě. Druh je monofágní s vazbou na hořec hořepník a také obligátně myrmekofilní. Rozšíření druhu na území ČR je velmi roztroušené a recentní populace jsou známy především z jižních a jihozápadních Čech. Z doposud zjištěných skutečností vyplývá, že oplodněná samice preferuje rostliny v nezapojeném travním porostu nebo solitérní rostliny na osluněných místech (nejčastěji rozhraní pokosených a nepokosených ploch). Samice se zcela vyhýbají rostlinám, byť i s větším počtem kvetoucích prýtů, v zastíněných porostech či na okrajích neosluněných keřů. Velmi vzácně a spíše ojediněle kladou na rostliny vně louky, a pokud mají možnost preferovat solitérní exempláře, kladou vždy na ně. Zámečník (2013) odhadl velikost populace v roce 2007 na přibližně 43 samců a 52 samic. Populace modráska hořcového je z území PP známa od roku 2001 a v roce 2013 se zdála být dlouhodobě stabilní. Nicméně jak píše J. Zámečník ve svém e-mailu ze 4. 10. 2016, v roce 2016 se mu druh nepodařilo nalézt, přestože provedl 4 návštěvy (1x v období letu imág a 3x v období přítomnosti vajíček). Je možné, že během několika posledních suchých let druh na lokalitě vyhynul. V roce 2017 Zámečník při specifickém výzkumu zaměřeném na potvrzované druhy modrásků konstatoval vyhynutí druhu. 2 Modrásek bahenní patří mezi naše nejhojnější modrásky rodu Maculinea. Je rozšířený po celém území, především v nivách při dolních a středních tocích řek. Těžiště výskytu na severní a střední Moravě a v jižních a východních Čechách. Jako jediný příslušník rodu nezaznamenal masivní ústup a v některých oblastech je schopen osídlovat i podmáčené ruderály. Živnou rostlinou housenek je krvavec toten. V PP pozorován Zámečníkem (2013). V roce 2016 Zámečníkem neověřen (sděleno e-mailem 4. 10. 2016). 2 Žije nejčastěji na extenzívně využívaných vlhkých krvavcových loukách se zachovalým vodním režimem. Preferuje výslunná stanoviště chráněná před větrem. Živnou rostlinou housenek je pouze krvavec toten. Druh byl v minulosti velmi rozšířen a dokonce hojnější než příbuzný modrásek bahenní, ale ustoupil celoplošně a mnohem výrazněji. Na území rezervace byl druh poprvé zaznamenán až v roce 2007 (Zámečník, 2013) a v současnosti se zde vyskytuje každoročně. Početnější populace se vyskytuje na vlhkých loukách nedaleko obce Litětiny. Ověřen Zámečníkem i v roce 2016 (sděleno e-mailem 4. 10. 2016). 2 Druh se na území východních Čech začal intenzivně šířit v roce 2007 tzv. Třebovskou branou mezi Lanškrounem a Moravskou Třebovou. Druh pak dále obsadil vhodné biotopy v nivách řek Tiché Orlice a Orlice, kudy pronikal severozápadním směrem na Královéhradecko a dále louky v okolí říčky Loučná, kudy pronikal západním směrem na Pardubicko. Šíření druhu pokračovalo i v následujících letech a druh osídlil vhodné lokality v nivě řeky Labe od Pardubic až do Krkonoš. Ve stejných letech se šířil i do středních Čech a v současné době je znám z řady lokalit v celé České republice. Dokladován z roku 2013. Pozorován rovněž v r. 2018. 12

Apatura iris batolec duhový Apatura batolec červený Argynnis adippe perleťovec prostřední 3 Druh je uveden ve vyhlášce jako ohrožený, ale lze jej ve skutečnosti považovat na celém území ČR za druh, který chybí spíše v intenzivně obhospodařovaných a odlesněných krajinných celcích. Ve východočeském regionu je tento druh častější spíše v horských a podhorských oblastech, v nížinných částech je často nahrazen příbuzným batolcem Apatura ilia. Vývoj druhu na sledované lokalitě bude nejspíš probíhat v rozsáhlém lesním komplexu východně od studovaného území, kde se nachází řada vhodných biotopů pro jeho vývoj. Na sledované území batolec duhový zalétá za potravou a není třeba pro něj vytvářet zvláštní managementová opatření. Dokladován z roku 2013. 3 Obdobně jako u předchozího druhu batolce. VU BLANOKŘÍDLÍ (Bogusch, 2008) Allodynerus C1 delphinalis Tento druh lze na území ČR i v rámci východočeského regionu považovat za ohrožený. V posledních letech je pozorováno na celém území ČR nápadné šíření druhu na nové lokality a tento trend je patrný i ve východních Čechách. Druh je vázán především na světlé a slunné lokality v listnatých lesích. Pro perleťovce prostředního by bylo vhodné postupně prosvětlit okolní lesní biotopy, což by jistě prospělo řadě lesních druhů motýlů. Dokladován z roku 2013. Samotářská vosa vyskytující se na okrajích lesů, lesostepích a podobných typech lokalit. V ČR jen málo nálezů, většina z nich je ale z poslední doby. Je zřejmé, že druh bude lokální, ale ne tolik vzácný, jak se předpokládalo, malé množství nálezů je ovlivněno i metodikou odchytu. Nález samce z 27. 4. 2008, u pahýlu stromu v severní části PP. Discoelius duffouri C3 Vyskytuje se na okrajích listnatých lesů, zejména dubových. Samice krmí larvy housenkami obaleče dubového (Tortrix viridana). Nalézán jednotlivě a vzácně, což je ale do jisté míry ovlivněno metodikou odchytu. Nález samice z 10. 8. 2008, smýknutá na xerothermu na bedrníku. Ectemnius lituratus C1 Lesní druh vyskytující se na pasekách, okrajích lesů a mýtinách. Nedávno považován v ČR za vymizelý, v posledních letech přibylo nálezů a ve východních Čechách je druh zřejmě dosti rozšířený. Nález samce 1. 7. 2008, odchycen na xerothermní části PP. Gorytes fallax C3 Vyskytuje se v otevřené krajině i na lesostepích a okrajích lesů, zejména v teplých oblastech. Obě pohlaví vyhledávají květenství mrkvovitých, kde sají nektar. Jednotlivě nalézaný druh, ale není lokální. Nález několika ex. 1. 7. 2008 a 10. 8. 2008, na mrkvovitých rostlinách Nomada moeschleri C1 Druh okrajů lesů vyskytující se na jaře, kdy parazituje v hnízdech včel rodu Andrena. Teprve nedávno zjištěný druh z ČR (Straka et al. 2004; Bogusch et al. 2005), v současnosti se však zřejmě šíří a ve východních Čechách se vyskytuje na řadě míst. Nalezena samice na okraji lesa, 27. 4. 2008. OBRATLOVCI (Pokorný, 2016): Bufo bufo - ropucha obecná Hyla arborea - rosnička zelená 3, NT Výskyt metamorfovaných jedinců zjištěn v okolí PP, v lese i v navazujících loukách. Pravděpodobně pocházejí z rybníku Lodrant. V území nemají vhodné podmínky pro reprodukci. Území může sloužit jako zdroj potravy pro potulující se jedince. 2, NT Výskyt volajících samců zjištěn v okolí PP. Území může sloužit jako zdroj potravy pro potulující se jedince. 13

Rana temporaria - skokan hnědý Pelophylax esculentus - skokan zelený synkl. Zootoca viviparaještěrka živorodá NT Vyskytuje se obvykle na vlhkých stinných místech podél potoků, rybníků a jiných vodních ploch. V PP zjištěni subadultní jedinci v okolí odvodňovacího příkopu a v zastíněném kanálu na okraji lesa. NT Vyskytuje se v rozmanitých typech vodních ploch, obvykle s vyvinutou litorální a ponořenou vegetací. V PP zjištění subadultní jedinci v okolí odvodňovacího příkopu na hranici PP a v zastíněném kanálu na okraji lesa. 2, NT Vyskytuje se ve vlhčích a mírně zastíněných územích, ve vyšších polohách nebo na okrajích vlhkých luk a slatin v nižších polohách. Na území PP zjištěna slabá populace. 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti a) ochrana přírody, zemědělské hospodaření, dosavadní management Na historických mapách je v místech dnešních luk zakreslován menší rybník. Patrné je to jednak z map II. vojenského mapování z let 1836-1852 (přístupných na adrese mapy.cz), z map III. vojenského mapování z let 1877-1880 (přístupných na adrese http://oldmaps.geolab.cz), jednak z mapy stabilního katastru obce Litětiny, mapovaného v roce 1839 (tzv. císařské povinné otisky map stabilního katastru jsou přístupné na stránkách http://archivnimapy.cuzk.cz). Rybník nezasahuje do samotného území PP, ale zabírá značnou část přechodové louky a sahá až do luk na druhé straně dnešního (vyschlého) odvodňovacího příkopu. Obr. č. 3: Výřez z mapy stabilního katastru obce Litětiny z roku 1839. Zdroj: http://archivnimapy.cuzk.cz. Na leteckém snímku z roku 1954 (kontaminace.cenia.cz), tedy přibližně z doby vyhlášení ZCHÚ, již jsou v místě rybníka patrné jen louky a slabě je zde vidět rovná linka odvodňovacího příkopu. Ani v terénu dnes po rybníce nezůstaly stopy. Skutečnost, že v těchto místech býval rybník, dokazuje, že v minulosti byla tato lokalita podstatně vlhčí než dnes. Odvodňovací příkop, který je v posledních letech vyschlý i v jarních měsících, býval dříve schopný napájet rybník. 14

Obr. č. 4: Letecký snímek území z roku 1954 (kontaminace.cenia.cz). Bezkolencové louky obecně byly v minulosti často využívány jako stelivové louky, sečeny bývaly v pozdním létě nebo na podzim, příležitostně a nepravidelně bývaly přepásány. Chráněné území zde bylo vyhlášeno již v roce 1952, ale do přelomu tisíciletí zde nebyl prováděn cílený ochranářský management. V průzkumu z roku 2000 zmiňuje Prausová absenci kosení, vyšší degradaci porostu, expanzi třtiny křovištní a bultovitost související s expanzí metlice trsnaté a bezkolence modrého. Údaje o managementu, poskytnuté od KÚ Pardubického kraje, začínají rokem 2003, kdy byla PP v blíže neurčeném pozdně letním termínu kosena. Zámečník ve zprávě z průzkumu z roku 2007 uvádí, že vegetace v PP je díky nevhodnému dlouhodobému managementu (kosení) silně zapojená a většina nejvzácnějších druhů je vytlačena do rozvolněnějších porostů na západním okraji plochy, které navazují na přechodovou louku; zde se udrželi poslední jedinci hořce hořepníku. V závěrech svého průzkumu z roku 2007 Zámečník navrhl management, který měl připravit optimální podmínky především pro výskyt hořce hořepníku a na něj vázaného modráska hořcového. Většina těchto návrhů byla následně zapracována do plánu péče o PP na roky 2007-2016. Pro PP bylo navrženo (za účelem potlačení expanze bezkolence) dvakrát ročně ruční kosení, a to mimo období mezi 15. červnem a 30. zářím. První kosení nejpozději do poloviny června s ponecháním náhodně vybraných plošek nepokosené vegetace (celkem 30 %), poté druhé kosení v době semenění hořců, prováděno bylo od konce října do konce listopadu. Výška strniště byla stanovena minimálně na 7 cm z důvodu ochrany hnízd mravenců. Dále bylo navrženo drnování, bránování a pro jižní okraj, sousedící s lesem, intenzivnější kosení pro potlačení druhů, pronikajících sem z lesa. Prováděno pak bylo narušení drnu, v období od konce října do zámrazu, vyhrabáním železnými hráběmi, vláčením či vertikutací tak, aby byly v porostu vytvořeny malé mezery ( holé země) až do velikosti cca 10-20 cm x 10-20 cm. Narušení drnu probíhalo až po vysemenění hořců hořepníků, tzn. v období od konce října do zámrazu. Zásahy byly prováděny na max. 1/3 rozlohy PP. 15

V roce 2016 byla při jarní seči pokosena pouze východní polovina PP. V září pak bylo na této polovině výrazně méně biomasy, bezkolenec zde rostl jen řídce (celkově je ale východní část expanzí bezkolence zasažena méně než část západní). Nepokosená západní polovina pak byla hustě zarostlá více než 1,7 m vysokým bezkolencem, stejně zde bujely výmladky olší. Zdá se proto nutné v partiích s dominancí bezkolence i nadále zachovat každoroční dvojité sečení. Poprvé v předjaří r. 2018 bylo vyzkoušeno přebránování i PP. Pro přechodovou louku bylo navrženo a následně i prováděno kosení v pásech od severu na jih, první seč do poloviny června s ponecháním poloviny území neposečené, druhá seč nejdříve 30. srpna (dle plánu péče dokonce až po 30. září, prováděno bylo koncem září až v říjnu). Menší části plochy zůstávaly nepokosené i přes zimu. Dále navrhnul skarifikaci, drnování, bránování menších ploch. Louka byla následně bránována středně těžkými bránami. Pro EVKP bylo navrženo kosení jednou ročně, první část nejpozději do poloviny června, poté dokosení zbytku v době semenění hořců. Při jarní seči na přelomu května a června pak bylo prováděno přednostně pokosení ploch s expanzními druhy (oman vrbolistý, třtina křovištní), zbytek byl dokosen při podzimní seči v termínu konec října až konec listopadu. Dále bylo navrženo lokální použití herbicidů na třtinu křovištní, vyřezání náletových dřevin a proředění vegetace na melioračním kanálu. V r. 2017 bylo poprvé provedeno přebránování v předjarním období, mělo okamžitý vliv na populaci hvozdíku a na potlačení mechů. Opakováno v r. 2018. 2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy Nejsou známy. 2.4 Současný stav zvláště chráněného území a přehled dílčích ploch ZCHÚ je malé a poměrně homogenní, je proto pro účely návrhu managementu považováno za jednu dílčí plochu. Další dílčí plochy byly vylišeny na cenných partiích luk mimo ZCHÚ (přechodová louka a EVKP). 2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup V ZCHÚ a v navazujících plochách (přechodová louka, EVKP) je prováděn cílený ochranářský management již nejméně 15 let. Ze začátku to zřejmě nebyl management zcela vhodný - Bogusch ve svém průzkumu z roku 2008 uvádí, že porost byl kosen na přelomu července a srpna, což lokalitu spíše poškozovalo. I Zámečník z roku 2007 zmiňuje nevhodný management. V posledních cca 10 letech však byly louky obhospodařovány vhodně a jejich stav se zlepšil, stejně jako se zvětšily populace hořce hořepníku a hvozdíku pyšného (oproti stavu v letech 2000, 2004). V nastaveném managementu je žádoucí pokračovat. Stávající management považuje za vhodný rovněž Zámečník (zpráva z průzkumu 2017). Bohužel ochranářskou péčí nelze příliš ovlivnit změny vodního režimu na lokalitě, které jsou zřejmě dlouhodobé a souvisí s celkovým vysycháním krajiny a několika posledními suchými roky. V roce 2007 Zámečník ve svém průzkumu zmiňoval nutnost zvážit zasypání melioračního příkopu, lemujícího PP a přechodovou louku od západu, aby i nadále nedocházelo ke zbytečnému odvodňování území a rychlému vysychání podmáčených ploch. Tento návrh nebyl realizován a nebyl ani převzat do plánu péče na roky 2007-2016. 16

Lokalita byla dříve tak mokrá, že v 19. století napájela rybník, později po jeho zrušení musela být odvodněna strouhou. Dnes je ve strouze voda pouze v časném jaře (Pokorný, 2016). Podle ústních sdělení pracovníků KÚ i místního amatérského biologa, který lokalitu často v posledních 11 letech navštěvuje, louka bývala dříve podmáčená, doslova "čvachtala" (mimo pozdní léto). V letech 2014 a 2016 louka podmáčená nebyla ani v květnu. Dlouhodobý osud lokality tedy bude záviset mimo jiné na klimatických poměrech. 2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize ZCHÚ bylo zřízeno k ochraně květeny, podle novějších poznatků je však minimálně stejně, možná i více, významné z hlediska zoologického jako lokalita výskytu motýlů, především modrásků. Kolize zájmů se však nepředpokládá, jelikož motýli jsou závislí na dobrém stavu zdejší květeny, konkrétně modrásek je závislý na živné rostlině hořci hořepníku. 3. Plán zásahů a opatření 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření 3.1.1 Obecné návrhy managementových opatření (podle Rešlová, 2014) Střídavě vlhké bezkolencové louky jsou podle Hákové a kol. (2004) optimálně sečeny 1 x za rok v pozdním létě (červenec, srpen) ručními nástroji nebo samohybnou lehkou technikou. Vhodné a přípustné je extenzivní přepásání skotem nebo ovcemi na podzim (konec srpna až konec října). Louky se nehnojí a nevápní. Vhodný je fázový posun seče z roku na rok kvůli dozrávání semen vzácnějších druhů, např. hvozdíku pyšného nebo hořce hořepníku. Bezkolenec modrý je častou dominantou neobhospodařovaných střídavě vlhkých luk, vytváří husté vysoké trsy, ze kterých bývají vytlačeny konkurenčně méně zdatné rostliny. Jeho potlačení je náročné, ale možné. Jedním z účinných způsobů (Hájková, Hájek, 2005) je opakované kosení (koncem května a na podzim), dále je to pastva (Křenová, 2014), kdy zvířata drny rozšlapou, a účinné, avšak pracné, je opakované ruční vytrhávání trsů i s kořeny (Višňák, 2006; Gaertner, 2010). Hořec hořepník je druh vázaný především na střídavě vlhké louky a pastviny. Rozmnožuje se pouze semeny. Kvete poměrně pozdě, od července do září, proto je pro něj kvůli dozrávání semen vhodná spíše podzimní seč. Hettenbergerová a Fajmon (2012) k seči uvádějí, že vzhledem k tomu, že hořepník dobře regeneruje v otavách, je s ohledem na modráska časná seč (v červnu) podobně vhodná jako seč pozdní (v září). Pro regeneraci samotného hořce je vhodnější pozdní seč po dozrání semen, protože rostliny z otav nemusejí mít vždy dost času dozrát. Na lokalitách, kde je hořepník vzácný, je nejvhodnější místa s hořepníkem kosit až v září, případně jednotlivé trsy obsekávat. Pouze seč však nestačí, k vyklíčení semen potřebuje hořec narušenou nezapojenou vegetaci s obnaženými ploškami holé země, což bylo v dobách pastvy zajištěno narušením drnu kopyty zvířat. Dnes, kdy většina hořcových lokalit přepásána není, bývá toto narušení nahrazováno ručním vyhrabáváním hráběmi, bránováním či pojezdem těžké techniky (ve vojenských prostorech tento úkol mimoděk plnila vojenská technika). Hořec špatně regeneruje a prospívá v hustých zapojených porostech travin, jako je bezkolenec, třtina nebo metlice trsnatá. Podrobně se biologii hořce hořepníku a managementu jeho stanovišť věnuje Křenová (2014). Uvádí, že "ideálním obdobím pro kosení hořepníkových lokalit je doba, kdy většina květů odkvetla a nejméně polovina semeníků dozrála, tj. velmi pozdní léto nebo začátek podzimu. Jarní nebo časné letní kosení dává naději, že hořce ještě obrazí. Z adventivních pupenů mohou vytvořit nové výhony a květy, nicméně produkce zralých semen v těchto náhradních květech se blíží nule." Jako důležité zmiňuje Křenová důkladné vyhrabání biomasy po kosení. Dále popisuje experimenty s klíčením semen v různě 17

narušeném a nenarušovaném půdním povrchu, jejichž výsledkem je lepší klíčivost v ploškách s narušeným drnem, které mohou být na pravidelně obhospodařovaných plochách i menší, o průměru 5-10 cm, avšak lépe o větší hustotě. Kvetoucí hořce je vhodné označit a obžínat (narušit drn a zajistit malou disturbanci kolem rostliny). Hvozdík pyšný kvete podobně jako hořec hořepník dosti pozdě a kvůli možnosti vysemenění je tedy i pro něj vhodná velmi pozdní seč, v září či v říjnu. 3.1.2 Konkrétní návrhy managementu - vždy snaha o mozaikovitost, neplánovat velkoplošné zásahy, kvůli druhům kosit do začátku června a po 30. srpnu PP (0,29 ha). Dlouhodobý cíl péče: Zachování či zlepšení stavu bezkolencové louky a zachování či posílení populací vzácných rostlin a na ně vázaných živočichů, především hořce hořepníku a modráska hořcového. Vyloučeno je hnojení a vápnění. SEČENÍ (naléhavost 1) - 2 x ročně - jarní kosení druhá polovina května až první dekáda června; s možným ponecháním několika plošek nepokosené vegetace s místech, kde nedominuje bezkolenec (celkem maximálně 30 % plochy) - podzimní seč konec září, říjen, listopad; posekat celou PP, vyhrabat a odstranit biomasu; biomasu je nejlépe usušit na místě nebo na přechodové louce - ruční sečení nebo použití lehké techniky (lištová nebo bubnová sekačka) - při podzimní seči vyřezat i nálet dřevin a větší pařízky případně natřít herbicidem - výška strniště při obou sečích minimálně 7 cm NARUŠOVÁNÍ DRNU (naléhavost 1) - 1 x ročně po podzimní seči - vyhrabání železnými hráběmi, vláčením či vertikutací tak, aby byly v porostu vytvořeny malé mezery bez travního drnu velikosti cca 10-20 cm x 10-20 cm, celkově na 1-10 % rozlohy PP, tj. 30-300 m 2 VYTRHÁVÁNÍ TRSŮ BEZKOLENCE (naléhavost 2) - možná alternativa narušování drnu - 1 x ročně při podzimní seči - ruční vytrhávání trsů bezkolence i s kořeny, odstranění biomasy - provádět mezerovitě, aby vznikly plošky narušené půdy do 1-2 m 2, celkově na max. 30 % rozlohy PP ZASYPÁNÍ ODVODŇOVACÍCH PŘÍKOPŮ (naléhavost 1) - zasypání odvodňovacího příkop při západní hranici PP a přechodové louky; ten bývá v posledních letech zavodněn pouze v časném jaře (Pokorný, 2016), jeho vliv na vysychání luk v létě je tedy diskutabilní, nicméně jeho zasypání je jedinou možností, jak (snad) zpomalit vysychání lokality - zasypání melioračních kanálů podél lesa a mezi loukami - zasypání zeminou na úroveň terénu, v období mimo vegetační sezónu - následné sekání alespoň 2 x ročně, aby se zamezilo šíření ruderálních druhů VYHRABÁNÍ MECHU (naléhavost 2) - ve východní nejvlhčí a nejzastíněnější části PP tvoří mech místy souvislé porosty 18

- vyhrabání železnými nebo vertikutačními hráběmi, vyhrabanou biomasu odvézt - 1-2 x ročně po seči Přechodová louka (1,6 ha) Dlouhodobý cíl péče: Nárůst zdejší malé populace hořce hořepníku. Vytvoření koridoru pro migraci motýlů mezi PP a EVKP. Zachování či zlepšení stavu louky. Vyloučeno je hnojení a vápnění. SEČENÍ (naléhavost 1) - 1-2 x ročně - jarní kosení druhá polovina května až první dekáda června; posekání 1/3-2/3 plochy v pásech orientovaných sever-jih - podzimní seč konec září, říjen, listopad; posekání zbylých pruhů vysoké trávy a části otavy, druhou část otavy nechat stát přes zimu (max. 1/3 plochy přech. louky) - biomasu odstranit, ideálně usušit na místě - výška strniště při obou sečích minimálně 7 cm BRÁNOVÁNÍ (naléhavost 1) - 1 x ročně po podzimní seči - narušení drnu pomocí polních bran s hroty PODMÍTKA (naléhavost 2) - po podzimní seči - pro vytvoření větších narušených ploch, na kterých by mohla vyklíčit semena především hořce hořepníku - pokusně provést podmítku na jednom pruhu o šířce 2-4 m, spojujícím EVKP a PP, podle výsledků v následující sezóně případně pokračovat v dalších pruzích - na narušený pruh ideálně na několik dní umístit biomasu z EVKP a z PP, nechat uschnout a odstranit SEČENÍ PODÉL MELIORAČNÍHO KANÁLU (naléhavost 3) - posekání vegetace podél melioračního příkopu, spolu s odstraněním biomasy nesečená vegetace se zde silně ruderalizuje - při podzimní seči - nejlépe 1 x ročně, možno i 1 x za 2-3 roky EVKP (0,29 ha) Dlouhodobý cíl péče: Zachování či zlepšení stavu louky a zachování či posílení populací vzácných rostlin a na ně vázaných živočichů, především hořce hořepníku a modráska hořcového. Vyloučeno je hnojení a vápnění. SEČENÍ (naléhavost 1) - 1-2 x ročně - jarní kosení druhá polovina května až první dekáda června; pokosení pouze ploch s třtinou křovištní, případně s omanem vrbolistým - podzimní seč konec září, říjen, listopad; posekat celou loučku, vyhrabat a odstranit biomasu; biomasu je nejlépe usušit na místě nebo na přechodové louce - ruční sečení nebo použití lehké techniky (lištová nebo bubnová sekačka) - výška strniště při obou sečích minimálně 7 cm 19

VYTRHÁVÁNÍ TRSŮ BEZKOLENCE (naléhavost 2) - možná alternativa narušování drnu - 1 x ročně při podzimní seči - ruční vytrhávání trsů bezkolence i s kořeny, odstranění biomasy - provádět mezerovitě, aby vznikly plošky narušené půdy do 1-2 m 2 PROŘEZÁNÍ DŘEVIN PODÉL MELIORAČNÍHO KANÁLU (naléhavost 2) - mimo vegetační sezónu - přednostně vyřezat olše, babyky, trnku a ostatní náletové dřeviny; ponechat staré ovocné stromy, které zde dříve tvořily alej - následně jednou ročně vyřezání výmladků / pokosení plochy pod stromy při podzimní seči VYŘEZÁNÍ DŘEVIN VE VÝCHODNÍM OKRAJI (naléhavost 2) - mimo vegetační sezónu - vyřezat dřeviny, expandující do louky od východu od lesa, především vrby v JV části louky - pařezy natřít herbicidem, vyřezané plochy následně kosit spolu s loukou ODSTRANĚNÍ MYSLIVECKÉHO ZAŘÍZENÍ (naléhavost 2) - nachází se v severní části v porostu náletových dřevin, částečně rozpadlé; jeho případné další užívání by mohlo způsobit eutrofizaci okolí/variantně oprava zařízení a ponechání bez zakrmování (dohoda s MS) Les podél jižní hranice PP Les chráněné území silně zastiňuje, např. počátkem září již ve 14 hod je centrální část PP zastíněná. Na druhou stranu i podle historických map les zde vždy byl. Bylo by vhodné jeho prosvětlení alespoň podél hranice s PP. Z hlediska ochrany motýlů by bylo vhodné v něm vytvářet menší světliny. Nevhodné jsou větší holoseče. Louky západně od PP, přechodové louky a EVKP - polokulturní louky, oddělené od nejcennějších ploch odvodňovacím příkopem - pokračovat v dosavadním zemědělském využívání kosení 2 x ročně - při první seči by bylo vhodné ponechat menší část nepokosenou nejlépe pruh přiléhající k odvodňovacímu příkopu; při druhé seči jej posekat 20

Obr. č. 5: Mapa dílčích ploch pro management PP Boršov u Litětin a jejího okolí. Mapové podklady ČÚZK, 2016 (geoportal.cuzk.cz) d) péče o rostliny Péče o rostliny je zahrnuta do péče o jejich stanoviště. 21