Historie města Lišov Lišov byl založen někdy v druhé polovině 13. století. Přesné datum dnes již nezjistíme, podobně jako se pravděpodobně už nedozvíme, jestli se tak stalo tzv. na zeleném drnu anebo zda zde stála nějaká starší, dnes již neznámá osada. Místo pro lokaci městečka však bylo vybráno příhodně, neboť dávná komunikační trasa mezi jižními Čechami a jihem Moravy získala po založení Českých Budějovic roku 1265 na významu a obchodní ruch na cestě z Budějovic do Třeboně a dál k Jindřichovu Hradci postupně sílil, čehož lišovští řemeslníci a obchodníci čile využívali. Lišov byl také významnou dopravní křižovatkou, neboť z něho vedla přímá spojnice k hradu Hluboká. V písemných pramenech je městečko Lišov poprvé uváděno až v roce 1334. Listina, vydaná v srpnu tohoto roku v Českých Budějovicích tamním rychtářem Klaricem, se sice nikterak netýká Lišova jako takového, ale mezi osobami, které v ní vystupují, se uvádí také budějovický měšťan a konšel Oldřich z Lišova, který je tak nejstarším jménem známým Lišovákem. Význam Lišova postupně sílil. Na zdejším náměstí se pravidelně konaly trhy a místní obyvatelé mohli nabízet své zboží nejen v okolních místech, ale také na trzích za hranicemi Čech, odkud naopak směli do Lišova dovážet sůl. Již od počátku 15. století měl Lišov také právo užívat tzv. hrdelního práva. Svého kata však v Lišově neměli, a tak případné výslechy či trestní exekuce všeho druhu (včetně poprav) musel provádět kat českobudějovický. Ve stejné době se na písemných dokumentech objevuje poprvé také lišovský znak, kterým byl štít s dvouocasým nekorunovaným českým lvem. Stejné vyobrazení je symbolem města Lišova dodnes. V průběhu staletí nabýval Lišov na významu a stával se významným obchodním a řemeslným střediskem východního Českobudějovicka. Čeští panovníci na něj pamatovali udělováním 1 / 5
nových výsad či obnovováním platnosti starších práv. V držení Lišova se postupně vystřídala řada majitelů. Městečko bylo původně součástí královského panství Hluboká, které ale čeští panovníci často zastavovali do rukou šlechtických rodů, a tak se pány Lišova postupně stali Lobkovicové, Rožmitálové, Pernštejnové, páni z Hradce, či Malovečtí z Malovic. Těm bylo hlubocké panství jakožto účastníkům stavovského povstání konfiskováno a následně přešlo do držení císařského generála Baltazara Marradase. Od roku 1661 pak byli držiteli Lišova Schwarzenbergové. V té době již v Lišově stálo téměř 90 poddanských usedlostí (několik z nich však stále následkem nedávné třicetileté války pustých), byla tu radnice, škola, farní kostel sv. Václava s přilehlým obydlím faráře a hřbitovem, a také obecní špitál pro chudé. K obecnímu majetku dále náležel pivovar, dva mlýny, cihelna, hospodářský dvůr, bohaté lesy a také několik rybníků v okolí. Na počátku 18. století tu žilo již téměř 600 obyvatel, z nichž naprostá většina byla české národnosti a katolického vyznání. Působilo tu také několik řemeslnických cechů. Nejvýznamnější z nich byly cechy řezníků, pekařů, krejčích, obuvníků a kovářů. Nejpočetnější řezníci a krejčí měly v té době více než 25 řádných cechovních mistrů a také řadu učedníků a tovaryšů.. Cechy měly na život každého města a městečka významný vliv. Regulovaly konkurenci, ovlivňovaly kvalitu i množství vyráběného zboží a jejich představení, cechmistři, patřili k nejváženějším vrstvám společnosti. S rostoucím množstvím obyvatelstva se měnila i vnější tvář Lišova. Zástavba, původně rozložená jen podél hlavní silnice, se postupně zahušťovala a na volných plochách na okraji městečka se začaly stavět nové domy a nové ulice. Měnil se vzhled jednotlivých domů, neboť dříve jen přízemní stavení začala dostávat patrové nástavby. V roce 1831 stálo v Lišově již přes 300 obytných domů, ve kterých žilo více než 2 000 obyvatel. Městečko nejen rostlo, ale také krásnělo. Náměstí dostalo v polovině 19. století novou dlažbu, na veřejných prostranstvích se objevilo první osvětlení, zajišťované nejprve olejovými a později petrolejovými lampami. Začalo se také s budováním kanalizace v jednotlivých ulicích, stavěly se nové silnice do okolních vsí a na náměstí i na hlavní ulici bylo vysázeno množství stromů. Od roku 1850 byl Lišov střediskem soudního a později také samosprávného okresu a mělo zde působiště několika významných státních úřadů a institucí. Mezi lety 1855 až 1868 tu byl samostatný okresní úřad a od roku 1864 i okresní zastupitelstvo. Lišov byl také městem soudním, neboť zde téměř sto roků (v letech 1850-1949) sídlil okresní soud. Své úřadovny tu měl také berní úřad, okresní hospodářská záložna, okresní osvětový sbor, okresní školní výbor, notářství a některé další instituce. Aktivně tu působila také celá řada spolků, sdružení a korporací, z nichž největšího uznání si vydobyli hasiči a sokolové. Pro nadané žáky z Lišova i okolí byla roku 1901 zřízena měšťanská škola, pro níž byla již roku 1904 postavena nová budova se třemi učebnami a kreslírnou. Daleko za hranice regionu Lišov proslul také jako centrum nábytkářské výroby. Desítky truhlářských firem, živnostníků a řemeslníků se svou 2 / 5
znamenitou prací a také moderními pracovními metodami přičinily o všeobecné rozšíření reklamního sloganu Lišov město nábytku. Na počátku 21. století je Lišov významným jihočeským městem. Po stránce administrativní k němu patří kdysi samostatné obce (dnes místní části) Červený Újezdec, Hrutov, Hůrky, Kolný, Levín, Lhotice, Miletín, Slověnice, Velechvín a Vlkovice. Celkem tu žije více než 4 000 obyvatel, kteří si v roce 2009 připomněli již 675. výročí od první dochované písemné zmínky o svém městě. Město Lišov, srdce mikroregionu Lišovsko, leží v malebné mírně zvlněné krajině jižních Čech, asi deset kilometrů vzdušnou čarou severovýchodně od Českých Budějovic, na okraji Třeboňské pánve. Městečko se rozkládá na pozvolném východním svahu, podél hlavní silnice vedoucí z Českých Budějovic do Třeboně, v nadmořské výšce 500 m. n.m. Město Lišov je také místem významného geologického útvaru dělícího Českobudějovickou pánev od Třeboňské, pojmenovaného "Lišovský práh". Nejvyšším místem této pahorkatiny je kóta Větrník v nadmořské výšce 566 m. n. m. Většinu území tvoří pahorkatý reliéf terénu, který směrem k východu přestupuje do Třeboňské rybniční pánve. Zajímavosti: KAPLE PANNY MARIE LOURDSKÉ - na půli cesty k rybníku Koníři stával v polovině 18. století dřevěný sloup, kolem kterého se ubírala procesí na pravidelné poutě do rakouského Maria Zell. V roce 1766 zde byl postaven zděný sloup, jehož výklenky byly opatřeny obrazy Panny Marie Zellenské, sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého, sv. Donáta a sv. Ignáce z Loyoly. Boží muka vydržela téměř sto třicet let. Pak už byla ve špatném stavu, a tak se v letech 1895 1896 postavila nová kaplička zasvěcená Matce Boží Marii Panně. Vysvěcena byla na svátek Navštívení Panny Marie 5. července 1896. KOSTEL sv. VÁCLAVA původní kostel, který stál přibližně na místě dnešního, nedostačoval svou kapacitou a proto byl v roce 1864 postaven dnešní kostel sv. Václava. Téhož roku byl vysvěcen biskupem J.V.Jirsíkem. Z původního kostela zůstala pouze věž s podezdívkou. Později byla mírně přestavěna a roku 1878 se začalo s výměnou krytu věže. V roce 1898 byla fara v Lišově povýšena na děkanství. Lišovské zvony z bývalých čtyř zvonů byl nejstarší sv. Václav z roku 1508. V roce 1917 byl zakoupen a vysvěcen nový zvon, který byl v roce 1934 znovu ulit tak, aby ladil s ostatními zvony. 28. září 1934 následovala slavnost 3 / 5
svěcení zvonů spolu s oslavou sedmdesátého výročí vysvěcení a posvěcení chrámu sv. Václava. LIŠOVSKÁ FARA barokní budova, jedna z nejstarších staveb v Lišově. LOCUS PERENNIS - "Věčné místo" jeden ze sedmi základních bodů výškového měření v bývalém Rakousku Uhersku. Zdejší nadmořská výška je zde přesně 565,1483 m. n. m. (podle hladiny moře v Terstu). Značka je kryta jehlanem s latinským názvem a bývá mylně pokládána za střed Evropy. Locus perennis je chráněn jako významná technická památka. RYBNÍK DVOŘIŠTĚ se nachází ve Slověnicích a je jedním z největších rybníků u nás. Založen byl ve 14. století za vlády císaře a krále Karla IV. Je zde možnost vodních sportů a rybolovu. U rybníka se nachází kemp s možností ubytování v chatičkách nebo ve vlastních stanech a obytných přívěsech. Návštěvníkům je zde k dispozici též restaurace. 4 / 5
SCHWARZENBERSKÝ který sloužícím Schwarzenberg Rafaela ho Schustera zasvětil knížecího špitál sv. a Janu rodu, galerie městu ŠPITÁL Křtiteli kteří Lišovu. zde a sv. byl dožívali. Dnes Antonínu založen je Ve zde 2. 30. Paduánskému. muzeum září letech 167620. F. Janem M. století Špitál Čapka, Adolfem daroval sloužil výstavní Schwarzenbergem, vysloužilým Jan síň Jana MUZEUM blaťáckých muzeu. VÝSTAVNÍ občanem Českých Lišova vojáka měšťance Budějovic, čestným roku zemřel Českobudějovicka GALERIE Schwarzenberského současných výstavy tradicí SOCHA Karel tohoto 2001 Svoboda podávat jako přímo 28. Naleznete kraje. sv. občanstvím, Budějovicích, Lišova, F.M.ČAPKA vždy jsou - Blata ledna krojů SÍŇ zatímní Galerie vedle ANNY malířů do Ze při obrazy v slavnostní J.R. války. a roce 1981. se své toho vernisážích se jiných zde a odborný se narodil je SCHUSTERA špitálu. výtvarníků. plastika zvláštní které rozsáhlé 1760, vystaveny nachází Do významnou poté i Tento - exponáty národopisných František Lišova vernisáž, bylo živnostenské 24. se farář učitel. V sv. láskou malíř občerstvení galerii tvorby přesunul spolu října Schusterovi Tyto Anny v se Pohl věnované Miroslav 21. objektu regionální se - která po 1888 maloval Významný se výstavy daroval rád ji června stojí Muzeem první předmětů vysvětil konají do škole. je toulal v Schwarzenberského Zlivi Čapek doprovázena Březnici lišovskému uděleno podobě světové Lišovsko. osobností. se městu 1915 náměstí. v J.R.Schuster malíř a 26. krajinou F.M.Čapka konají v a za září odešel srpna velkou chleba Lišov u roku válce a svůj turistické Blatné. Své pedagog, truhlářství. Nechal roku Lišovska, kulturním 1978 1760. 42 května život v část vrátil umění se v uniformě miloval 1912 obrazů. pravém Svou sádlem ji k shromáždil sezóny špitálu. věnoval zhotovit jeho který do zachytil vyučoval přešel Třeboňska vystoupením. učitelskou kraj září. Lišovští křídle rakousko-uherského 90. a byl výstavy Jan právě škvarkami. kolem zdejší Součástí narozeninám. dlouholetým ve cennou Rafael obecnou stovkách se idráhu lišovskému zdejší Českých našich zbožný Stalo Schuster každé sbírku odvděčili začal školu obrazů se měšťan Odjiž vdo SOCHA lišovské cesta roce 1715. odbočuje památky. sv. JANA na Kamenná Jelmo. NEPOMUCKÉHO Sochu barokní nechal socha - vlastním patří stojí mezi v nákladem horní významné části postavit města a zároveň u zdejší hlavní nejstarší farář silnice Jan dochované v Mann místě, vkde VĚTRNÍK s jehož pomocí - další není místo zaměřována související výška, s měřením nýbrž zemského vzdálenosti povrchu, na zemském trigonometrický povrchu. bod I. řádu, ŽIŽKŮV Žižka Rožmberkům. scházel DUB se - ve svým Velechvínském bratrem Jaroslavem polesí se a nachází zemany památný a společně Žižkův spřádali dub, plány u něhož proti se mocným Jan 5 / 5