Náš Domov 51/2018 Červenec 2018
Červenec narozeniny budou slavit 2.7. Dobiáš Václav 2.7.1930 88 let 5.7. Polzová Jana 5.7.1941 77 let 6.7. Peterová Marie 6.7.1938 80 let 12.7. Kopecká Olga 12.7.1929 89 let 17.7. Nosková Jindřiška 17.7.1923 95 let 21.7. Rozsypalová Jiřina 21.7.1944 74 let 22.7. Svobodová Věra 22.7.1927 91 let 24.7. Podzimková Věra 24.7.1927 91 let 25.7. Haasová Miluše 25.7.1924 94 let 28.7. Kříž Bohuslav 28.7.1927 91 let K narozeninám přejeme všem oslavencům, aby se jim splnilo vše, co si přejí a k tomu ještě mnoho štěstí, pevné zdraví a úsměv ve tváři!!!
Svátek v červenci slaví 1.7. Kopitzová Jaroslava 11.7. Bradáčová Olga 11.7. Kopecká Olga 18.7. Hamáčková Drahomíra 22.7. Masopustová Magdalena 26.7. Mádlová Anna 26.7. Mollová Anna 26.7. Silvarová Anna 29.7. Šolcová Marta Státní svátky 5. 7. Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje 6. 7. Den upálení mistra Jana Husa Významné dny 2. 7. Světový den UFO 5. 7. Mezinárodní den objetí zdarma 6. 7. Světový den polibku 6. 7. Světový den Tibetu 9. 7. Světový den veterinárních lékařů 11. 7. Světový den populace 14. 7. Mezinárodní den alternativ ke spalovnám 20. 7. Mezinárodní den šachu
Co bylo 1.6. jsme jako již tradičně úspěšně absolvovali Olympiádu v DD Pilníkov.p.Mrázová pro nás získala 1.místo v rybolovu.. děkujeme
.setkání s p.jindrou v Pilníkově.rádi jsme ho viděli 10.10. jsme společně s širokou veřejností přivítali léto.a bylo to velké a krásné
zábava pro všechny z Míši se stala šikovná malířka
---nasazení bylo obrovské 14.6. Miniolympiáda se opět povedla.
2.6.náš již tradiční výlet na Velký Vřešťov 18.6. výlet na Pomezní boudy
Co bude PO 2.7. 9:30 ČTENÍ ÚT 3.7. 10:00 CHYTRÉ HLAVIČKY ST 4.7. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 13:30 KAVÁRNIČKA ČT 5.7. STÁTNÍ SVÁTEK PÁ 6.7. STÁTNÍ SVÁTEK XXXX PO 9.7. 9:30 ČTENÍ ÚT 10.7. 10:00 CHYTRÉ HLAVIČKY 9:30 VÝLET KATEŘINA ST 11.7. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU ČT 12.7. 9:30 BEJVÁVALO PÁ 13.7. 9:30 INDIVIDUÁLNÍ AKTIVITA XXXX PO 16.7.. 9:30 ČTENÍ ÚT 17.7. 10:00 CHYTRÉ HLAVIČKY ST 18.7. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 13:30 KAVÁRNIČKA ČT 19.7. 9:30 DOPOLEDNÍ KLUB PÁ 20.7. 9:30 PROMÍTÁNÍ FILMU XXXX PO 23.7. 9:30 BEJVÁVALO ÚT 24.7. 10:00 CHYTRÉ HLAVIČKY ST 25.7. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU ČT 26.7. 13:30 ŠIPKY PÁ 27.7. 9:30 DOPOLEDNÍ KLUB PO 30.7. 9:30 ČTENÍ - PSÁNO ŽIVOTEM ÚT 31.7. 10:00 CHYTRÉ HLAVY
Pro zasmání
Řešení z minulého čísla: Malá nápověda: Děti si zde odpočinou a mají to blízko na přehradu Dětská ozdravovna Les Království TAK KDOPAK UHODL? A dnes: Nápověda nedaleko Dvora Králové je malá vesnice, v níž kdysi stával zámek..toto z něj zbylo.někteří se sem možná i chodili koupat na vyhlášené koupaliště.
Jak vznikla.. Velká Pardubická Každá dostihová dráha má svou atmosféru. Nedostižná a zcela specifická je v Pardubicích, kde se běhá jeden z nejtěžších překážkových dostihů evropského kontinentu - Velká pardubická steeplechase. V různých publikacích se dříve uvádělo, že Velká pardubická je nejtěžším překážkovým dostihem kontinentu. V určitém smyslu tomu tak určitě bude, v každém případě se jedná o dostih s dlouhou tradicí, jehož historie je více než zajímavá, o dostih, který má svá specifika a kouzlo, o dostih který je vrcholem nejen pro české jezdce snící, když ne o vítězství, tak alespoň o účasti v něm. V každém případě je to společenská a sportovní událost s nejdelší tradicí u nás. Vždyť, když se začala hrát fotbalová liga, měla Velká za sebou už kolem padesáti ročníků. Poprvé se Velká pardubická běžela v roce 1874. Ale již několik desítek let předtím se v Pardubicích a přilehlých lokalitách dostihy konaly. Pardubice znal od počátku celý dostihový svět, vždyť ve Střední Evropě působila řada trenérů a žokejů z kolébky turfu, z Anglie. Dostihová dráha v místech, kde se dnes běhá, byla založena v roce 1856. Dnešní podobu má závodiště od prvních poválečných let. Dříve se běhalo až k Popkovicím a běhalo se též za tribunami, v prostoru, kde je nyní parkoviště. Po skončení druhé světové války zde bylo zřízeno vojenské letiště a některé pozemky zabrala armáda.
V průběhu historie se několikrát měnil kurs dostihu, naposledy v roce 1998, kdy se poprvé závěrečná fáze dostihu po hlavní dráze běžela opačným směrem. Přemístění cíle a otočení běhání na pravou ruku má úzkou souvislost s postavením nové tribuny. Hlavní dráha má dokola 2200 metrů, délka dráhy Velké pardubické je 6900 metrů. Koně musí překonat celkem 31 překážek. Nejznámějším je Taxisův příkop, který je také jedním z nejtěžších skoků na světě. V kursu je ještě několik dalších obtížných překážek, které často rozhodují o úspěchu nebo neúspěchu jednotlivých startujících. Takovými jsou Irská lavice, Popkovický skok, Francouzský skok, Hadí příkop, Velký vodní příkop, Zahrádky, Velký anglický skok a Havlův skok. Povrch dráhy je většinou travnatý, část je vedena přes oranice, jejichž podíl však v některých obdobích značně poklesl. V prvních desetiletích tvořily oranice téměř polovinu délky dostihu, později asi třetinu a nyní asi čtvrtinu. Také některé překážky byly pro zvýšení bezpečnosti koní a jezdců upraveny. Naposledy doznaly největší změnu vodní příkopy, kde byly na původním přírodním vodním toku postaveny betonové vany. Bezpečnost se zvýšila, ale utrpěla tím obtížnost dostihu. Velký vodní příkop dříve mnohokrát rozhodoval o vítězi, dnes je tato překážka snadno překonatelná a dá se i proběhnout. Také Velký Taxisův příkop byl upraven, když byl částečně zasypán příkop, ale jeho základní parametry se nezměnily. Případní nešťastníci alespoň nepadají tak hluboko.
Od roku 1874 bylo zatím odběhnuto celkem 127 ročníků Velké pardubické. Nekonala se pouze v průběhu obou světových válek, jednou zabránila jejímu konání nepřízeň počasí, když den předtím začalo mrznout a napadl sníh a Velká se nekonala také v roce 1968 v důsledku známých politických událostí. Prvním vítězem se stal ve Francii narozený FANTÔME s anglickým žokejem G. Sayersem v sedle. Celkem se do listiny vítězů zapsalo celkem 91 jmen koní a 79 jmen jezdců. pokračování příště Rohovor s p. Josefem Valentou Narodil jsem se 2.11.1938 v Dolanech v okrese Pardubice. Byl jsem ze tří dětí, samí kluci. Otec pracoval do roku 1946 v Semtíně. Pamatuji si, že se o něj maminka moc bála, když byl v práci a hlásili nálet. Matka byla v domácnosti. Když jsme se v roce 1946 přestěhovali, pracoval otec jako zedník. Dostali jsme barák v Kocléřově po odsunutých Němcích. Dům vlastníme do dneška. Dnes ho má již moje dcera, která ho přestavuje. Do školy jsem chodil v Kocléřově, pak jsem chodil do učení. Učil jsem se pro Jutu a škola byla v Trutnově. Dělal jsem i večerní průmyslovku, ale jen tři roky, pak mě poslali na vojnu. Sloužil jsem v Jíncích pod Brdy u 321 těžko dělostřelecké brigády. Vojna mně připomněla zážitek z dětství. Byl konec války, já byl malý kluk a s tátou jsme se šli podívat na to, jak v Dolanech projíždí vojenská technika spojeneckých armád. Táta mě vyzvedl, abych lépe viděl tanky a mě vzal do náruče ruský důstojník a
řekl: Charošij malčik. Vypadalo to tak, že si mě snad chce vzít s sebou do Ruska. Trochu jsem se bál, protože všichni vojáci byli hrozně špinaví od bláta. Šel z nich strach. Další tanky jsem pak viděl až v roce 1968. Pracoval jsem v Jutě a všichni jsme se šli podívat na hlavní cestu, kde projížděli ruští a polští vojáci a my jsme křičeli Běžte domů! Rád jsem modelařil, četl rodokapsy a jezdil na výlety. Na jednom výletu do Polska jsem poznal svoji nastávající ženu. Sice jsme spolu pracovali ve stejné fabrice, ale na zájezdu jsem se sblížili. Ženil jsem se ve 27 letech. Svatba byla v hotelu Poklad ve Třemešné. Měli jsme spolu jednu dceru a po deseti letech jsme se rozvedli. Nejprve jsme bydleli na nábřeží a pak jsem dostal úplně nový byt od Juty. Ten však po rozvodu zůstal manželce. Vzhledem k tomu, že jsem byl ale v práci tak nějak oblíbený, dostal jsem pak ještě garsoniéru. Nic mě tam samotnému nechybělo. V práci jsem trávil hodně času. Po vyučení jako kreslič konstruktér, pak jako mistr na dílně. Mimo svou práci jsem ještě prodával kaktusy v ZOO. Jsem totiž zakládající člen kaktusářů ve Dvoře. O peníze a bydlení jsem nikdy nouzi neměl. No dnes jsem spokojený tady v DD v jednom pokoji. Jsem hlavně rád, že mám dobrého spolubydlícího. Rád jsem jezdil na motorce Jawa ČZ 150. Jinak mně sport nic neříkal, spíše jsem se mu vyhýbal. Stačilo mně, když jsem viděl kamarády, jak mají třeba z fotbalu hrozně zničená kolena. Paradox je, že já nemám nohu, a to jsem fakt nesportoval. Naštěstí jsem celoživotní optimista. Měl bych přání, aby mi noha narostla. To se ale nestane, já vím, ale je to škoda. Prošel jsem díky nemoci různé ústavy, ale tady si připadám opravdu jako doma. Jo, a taky jsem přestal kouřit, a to sice nedobrovolně. Šel jsem do nemocnice a zapomněl jsem cigarety, no a od té doby jsem doma prostě nebyl. Teď mě sice rodina domů odveze autem na návštěvu, ale ty cigarety jsem už nenašel.
Celý život jsem měl rád ženy, ale když jsem se rozvedl, a to ne mou vinou, již jsem žádnou na stálo nechtěl. Ženy jsem obdivoval pro jejich vzhled a někdy i vstřícnost, ale neměl jsem vyhraněný typ. Raději jsem všem říkal Hanko, aby mě to nepopletlo a kupodivu to žádné nevadilo. Braly to ode mne jako vrtoch. Jednu mám rád už 40 let, je to pro mě taková tichá láska. Naše životy se různě prolínají. Nejhorší zážitek pro mě byl požár našeho domu v Kocléřově. Psal se rok 1982 a ve vesnici řádil žhář. Domů nám dali z nemocnice mého otce, který měl před sebou již jen pár týdnů života. Byl červenec a v domě začalo hořet. Začala nejprve naštěstí hořet stodola, takže matka a bratr stihli vyjít ven. Otce museli vynést i s postelí. Dostal se zpět do nemocnice, protože co neshořelo, bylo promáčené vodou. Dům se musel celý opravit. Bylo to strašné, už nikdy bych to nechtěl zažít. Žháře pak chytili a zavřeli, pro nás to už ale bylo pozdě. Dnes si zvelebuje dům už moje dcera se zetěm. Jsem rád, že se pořád buduje. Měl jsem v životě spousta místností a dnes mi stačí jedna postel. Nebyl jsem chamtivý, jen to tak prostě přišlo. Jsem tady v DD opravdu rád a těším se na každou návštěvu dcery, zetě a vnoučat. Jsem veselá povaha a život mě pořád baví, takže zde rád uvítám i návštěvu hezké ženy. Děkujeme za rozhovor a příště třeba s Vámi.. s radostí pro Vás připravily Andrea Kejzarová a Pavlína Fridrichová