POKUS PRVNÍ. Život je drama

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "POKUS PRVNÍ. Život je drama"

Lenka Machová
před 7 lety
Počet zobrazení:

1 POKUS PRVNÍ Život je drama (Je to literární klišé?) 1 Vítr nese semínko pampelišky Na hladinu rybníka? Na kousek hlíny? Do otevřených úst? Na šlehačkový dort? Do kouta chodby? Na betonový dvorek? Do praskliny asfaltu? Do ptačího hnízda? Do hřištního trávníku? Do vlaku? Na pole? Na stolek v nemocnici? Do botanické zahrady mezi orchideje? 7 (Druhé desetiletí 21 století) A: Do výkazu práce musíš každej měsíc napsat, v kterých dnech kalendářních a v kterých dnech v týdnu jsi na čem pracovala a kolik hodin B: Ale vždyť je to tvůrčí práce a peníze budou za výsledek Je úplně jedno, kdy to dělám a jak dlouho A: Chtějí to, tak to udělat musíme a všichni Jinak nám nedají peníze nikomu, dotace je pro celkový projekt, pro všechny, nebo pro nikoho B: Ta tabulka je určitě pro jinej druh práce Třeba když se někomu platí za hodiny odpracovaný v neděli A: Dali nám ji na školení! B: To nejde Museli bysme si ty hodiny a časy vymýšlet, jinak se to nedá

7 (Druhé desetiletí 21 století) A: Do výkazu práce musíš každej měsíc napsat, v kterých dnech kalendářních a v kterých dnech v týdnu jsi na čem pracovala a kolik hodin B: Ale vždyť je to tvůrčí práce

2 A: Když to chtějí, musíme to udělat! B: Ale proč? Je to nesmysl! A: Protože chceme od nich peníze A oni chtějí výkaz B: Ale tohle nemůžou chtít! A: Chtějí! B: Museli bysme falšovat údaje, který stejně nejsou k ničemu A: Tak to nefalšuj Zapisuj si každej den, kdy jsi co dělala B: To je přece hrozný, to nejde! A: Poradím ti, jak to vyřešit bez velký námahy Nikdo si to pořád nezaznamenává, a přece výkaz odevzdají B: Ale já to dělat nechci! Někdo se musel splést! A: Byl jsem na školení! B: Zeptám se zadavatelů projektu A: Je to zbytečný Jenom upozorníš, že něco nechceme dělat a že nás mají víc kontrolovat B: Tohle nemůžou chtít! A: No tak se zeptej, ať máš pokoj! C: Žádné vykazování hodin nevyžadujeme V tomhle projektu se platí za výsledek

A: Poradím ti, jak to vyřešit bez velký námahy Nikdo si to pořád nezaznamenává, a přece výkaz odevzdají B: Ale já to dělat nechci! Někdo se musel splést! A: Byl jsem na školení!

3 A: Ale kolega na školení tabulku C: Ta tabulka je určená pro jiný projekt Je úsměvné, když si lidi vymyslí strašidlo ze strachu z něj? Podle lidských měřítek existují mnohem dramatičtější dramata Taková jsem však nezažila Ale mnozí moji dávní neměli to štěstí

4 POKUS DRUHÝ Jim všem i tomu domu se zahradou Nejradši měla špek s chlebem Až do svých 88 let Manžel se rozhodl odejít, když jejich synovi byl jeden rok Šel pracovat do Rakouska a neposílal peníze Nosila v kýblech maltu zedníkům na lešení Co s dítětem, když byla na stavbě? Kolem roku 1900 těžko řešitelné Někdy chlapečka za dlouhou košilku přitloukala k prkenné podlaze Po letech se k ní její muž chtěl vrátit Vyhodila ho Jejich dítě se vyučilo tesařem a oženilo se se švadlenou Měli dva syny, Františka a Miroslava, žili v Blovicích Frantu otec neměl rád, prej je blbej po mámě Bratři se nesnášeli Když Franta dospíval, namluvil si otec Mirkovu učitelku češtiny, která Frantu doučovala Nakonec se se svou ženou rozvedl Frantu dali učit tesařem, Mirek šel na průmyslovku Tu pak vystudoval i Franta, aby všem dokázal, že není blbej Maturoval s vyznamenáním To bylo po druhé světové válce Na brigádě v pohraniční Pivoni, kam byli studenti posláni, aby pomohli obnovovat republiku, se seznámil se studentkou z jiné třídy Romantické zážitky Svatba Byt v Plzni Dcera Za pět let rozvod Když se s mojí maminkou rozvedli, zůstala u nás bydlet jeho babička Marie Panešová Dožila s námi v domě číslo 16 v ulici Antonína Uxy Byl to jeden z těch činžovních domů, při jejichž stavbě dřela na lešení kýble s maltou Pozdravili se Zvědavá: Kdo to byl? To byl tvůj táta jinak by nás neuživila a museli bychom jít k cizím lidem do služby (Ze záznamů Antonína Hollmanna)

Kolem roku 1900 těžko řešitelné Někdy chlapečka za dlouhou košilku přitloukala k prkenné podlaze Po letech se k ní její muž chtěl vrátit Vyhodila ho Jejich dítě se vyučilo tesařem a oženilo se se

5 Prababička Anna měla devět dětí Šest s prvním manželem, váženým blatenským měšťanem, barvířem Karlem Hollmannem, který měl u náměstí čtyři domy a u nich dvůr, stodolu, chlév a zahradu Máme na něj vzácnou památku jeho fotografii na porcelánové desce z doby kolem roku 1890 Nejspíš se nedá říct, že si ho lidé vážili pro jeho nemalý majetek Byl prý čestný, rozvážný a dokázal jednat s lidmi Navrhli jej na místo starosty Blatné Bylo mu tehdy něco málo přes čtyřicet let a umřel na následky úrazu, když mu vůz vrazil ojí do hrudníku I kdyby neměl plíce poškozené barvířskými jedy, nebylo by tehdy asi možné mu pomoci Rána střídavě hnisala a zase se hojila Prodělal dvě operace, tu první provedl blatenský lékař za plného pacientova vědomí, nožem prorazil do hrudního koše otvor, aby hnisavá tekutina mohla odtékat Po několika letech živoření následoval pradědeček Hollmann své třetí dítě, Jeníčka, který umřel jako maličký Druhorozený syn, Karel, odešel začátkem 20 století do Ameriky a už o něm neslyšeli František měl slabé plíce a tuberkulóza ho zabila rychle Marie se provdala do Chrudimi Nejmladší, Božena, byla čtyřletá, když její otec umřel Na otce si nejvíc pamatovala, když ležel v rakvi Píchala do něj prstem: Táto, vstávej! V šesti letech si udělala úraz na noze Lékař jí prý při operaci přeřízl šlachu a noha přestala růst Protože nemohla chodit do školy, učil se s ní nejstarší bratr, Antonín Říkal jí, ať se nebojí, co s ní bude, až bude velká, on se o ni postará Ve čtrnácti letech šel studovat do Plzně V roce 1901, kdy si na Nový rok začal zapisovat své vzpomínky, o tom poznamenal: Místo abych dle otcova přání studoval gymnázium, šel jsem na obchodní školu Ta trvala pouze dva roky a byla tudíž vzhledem k výlohám vhodnější, nežli dlouhé bohoslovecké studium Toto jsem dle otčímova a matčina přání z mysli pustil, poněvadž studováním léta trvajícím bych prý si uhnal souchotiny a pak po studiích zemřel, neboť ku pohodlným studiím peněz nebylo Ve vzpomínkách líčí život rodiny, poslední léta otce, píše i o svém studování v Plzni, kdy mu často musela stačit k obědu houska Později pracoval v Blatné jako účetní Onemocněl Tuberkulózu mu nevyléčil ani pobyt v Itálii Zůstal nám po něm malovaný korbel, který přivezl z Itálie své sestře Boženě, a nedokončené zápisky v památníku s koženými deskami Paní Anna Hollmannová se za rok po manželově smrti znovu vdala, a to za pana Neckáře S ním měla Antonii, Jiřího a Jana A ještě jedno dítě přibylo do rodiny, rovnou několikaměsíční Ve stodole totiž jednu noc přespali komedianti Pro holčičku si přišli, až když jí bylo patnáct let Odmítla s nimi jít a nevlastní

Navrhli jej na místo starosty Blatné Bylo mu tehdy něco málo přes čtyřicet let a umřel na následky úrazu, když mu vůz vrazil ojí do hrudníku I kdyby neměl plíce poškozené barvířskými jedy, nebylo by

6 matka ji odmítla vydat Soud rozhodl v jejich prospěch, a tak Anička zůstala v rodině Antonie se zasnoubila s panem Opplem Šťastná prožívala svou lásku, a když si jednou všimla, že kolem jejich domu jede svatební kočár, nadšeně se běžela podívat Ženicha znala Byl to její snoubenec Nevlastní sestra Božena měla tehdy o ni strach Opplova žena umřela při porodu Vrátil se k Tonče a ona si ho vzala Po operaci nádoru nemohla mít děti, a tak věnovala všechnu lásku aspoň jeho dceři Aničce Brzy umřel, takže se o ni starala sama Anna ji však neměla ráda Když se vdala, chtěla, aby jí Tonča dala pražský byt, kde spolu bydlely Tonča se bála, že by ji pak s manželem vyhnali Bydleli tedy společně a Tonča pomáhala starat se o jejich dcerku Janu Byla to její radost Pak Anna s manželem dostala byt Odstěhovali se a Tonče zakázali se s dítětem stýkat Když jsem byla maličká a Janička ještě nebyla na světě, prý se Tonča starala v době maminčiny nemoci i o mě Měla prý mě ráda Pro mě zůstala cizí, i když jsme se občas vídaly Ve čtvrté třídě nás vzali se školou do Národního divadla Procházeli jsme chodbou k hledišti a vtom se ke mně nadšeně vrhla teta Tonča Styděla jsem se před dětmi Uhnula jsem a pokračovala jsem v chůzi Nevím, co bylo tou poslední kapkou, jen jsem se později dověděla, že si ve svém pražském bytě pustila plyn O mém podílu na jejím neštěstí nikdo nevěděl Marii se narodilo nemanželské dítě, syn Jindřich Otec dítěte, pan Libý, se s ní odmítl oženit, když nedostane obrovský majetek Marie v poporodní depresi vzala žehličku, že dítě zabije Čtrnáctiletá Božena jí v tom zabránila a o dítě se starala sama, dokud se Marie neuzdravila Na stáří je Bílinka, česnek a hlavně smích

operaci nádoru nemohla mít děti, a tak věnovala všechnu lásku aspoň jeho dceři Aničce Brzy umřel, takže se o ni starala sama Anna ji však neměla ráda Když se vdala, chtěla, aby jí Tonča dala pražský

7 POKUS TŘETÍ Žvaněníčko pro přežití skoro všeho Če ká ní vle če se ká če se po le se honí Kde se tam vzalo? Je to snad málo že skoro nic není jak by být mělo? Denně se míjíme nakvap kde bylo pole je asfalt město je domovem aut odbyď to ať stihneš raut! Za všechno můžou oni z Afriky mizí sloni káče se po lese honí a nemá úřední POVOLENÍ!!! Hlava jde člověku kolem Pozdraví a už se honem zařadí do fronty na klid Čeká málo je zaklít

Denně se míjíme nakvap kde bylo pole je asfalt město je domovem aut odbyď to ať stihneš raut!

Podobné dokumenty

LEKCE 2 RODINA. Popište obrázky.

LEKCE 2 RODINA. Popište obrázky. 2 LEKCE 2 RODINA Popište obrázky. DIALOG ČÍSLO DIALOG ČÍSLO DIALOG ČÍSLO DIALOG ČÍSLO 36 MINIDIALOGY 2 Poslouchejte, opakujte podle nahrávky a pak nahlas čtěte. MINIDIALOGY Minidialog 1 A: Dobrou chuť.