Genderové rozdíly v odměňování očima veřejnosti v České republice Výzkumná zpráva z dotazníkového šetření realizovaného v rámci projektu: Jak na rovnost v odměňování... aneb Pozor na nezamýšlené důsledky! Marta Vohlídalová Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. Praha 2017
2
Výzkumná zpráva byla vydána v rámci projektu Jak na rovnost v odměňování... aneb Pozor na nezamýšlené důsledky! (reg. č. CZ.03.1.51/0.0/16_061/0003501, Prioritní osa 1). Projekt je spolufinancován Evropskou unií, je podpořen Ministerstvem práce a sociálních věcí z Operačního programu Zaměstnanost. Projekt chce přispět k odstranění genderových stereotypů, které jsou jednou z příčin platové nerovnosti mezi muži a ženami a znevýhodňují (zejména) ženy na trhu práce. Zaměřuje se na prozkoumání a kritickou analýzu nezamýšlených důsledků stávajících opatření a formulaci doporučení k eliminaci jejich negativních dopadů. Doporučení budou podpořena osvětovými a vzdělávacími aktivitami. Projekt osloví veřejnost v produktivním věku, zaměstnavatele a zaměstnavatelky, politiky a političky i relevantní veřejné instituce. Spolupracující organizace: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., Nesehnutí (NEzávislé Sociálně Ekologické HNUTÍ) Otevřená společnost, o.p.s. Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., 2017 ISBN: 978-80-7330-309-9 3
OBSAH ÚVOD A METODOLOGIE VÝZKUMU... 5 HLAVNÍ ZJIŠTĚNÍ... 6 1. OBECNÉ POVĚDOMÍ O ZNEVÝHODNĚNÝCH SKUPINÁCH A POSTAVENÍ ŽEN NA TRHU PRÁCE... 10 1.1 Povědomí o znevýhodněných skupinách... 10 1.2 Názory na postavení žen na pracovním trhu... 13 2. ZKUŠENOSTI SE ZNEVÝHODNĚNÍM NA TRHU PRÁCE... 18 2.1 Zkušenosti s různými formami znevýhodnění na pracovišti... 18 2.2 Zkušenosti s dotazy na rodinné a soukromé záležitosti při pracovním pohovoru... 24 3. NÁZORY VEŘEJNOSTI NA GENDEROVÝ ROZDÍL V ODMĚŇOVÁNÍ, JEHO PŘÍČINY A MOŽNOSTI ŘEŠENÍ... 26 3.1 Názory na příčiny genderového rozdílu v odměňování... 26 3.2 Názory na genderové rozdíly v odměňování a jejich řešení... 30 4. ZKUŠENOSTI S GENDEROVÝMI ROZDÍLY V ODMĚŇOVÁNÍ NA PRACOVIŠTI A PRACOVNÍ KLIMA. 35 4.1 Zkušenosti s genderovými rozdíly na pracovišti... 35 4.2 Pracovní klima v organizaci... 41 ZÁVĚREM... 45 PŘÍLOHY... 46 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ... 55 4
ÚVOD A METODOLOGIE VÝZKUMU Výzkum uskutečnilo oddělení Gender a sociologie Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i., v rámci projektu Jak na rovnost v odměňování... aneb Pozor na nezamýšlené důsledky! financovaného Evropskou unií z Evropského sociálního fondu, operačního programu Zaměstnanost č. CZ.03.1.51/0.0/0.0/16_061/0003501. Dotazníkové šetření bylo provedeno ve spolupráci s Centrem pro výzkum veřejného mínění (CVVM) Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i. Sběr dat proběhl jako součást pravidelného omnibusového šetření 3. 13. 4. 2017 formou osobních rozhovorů tazatelů a tazatelek s dotazovanými. Výběr respondentů a respondentek byl prováděn kvótně na základě proměnných: kraj (NUTS 3), velikost místa bydliště, pohlaví, věk a vzdělání. Výsledný soubor zahrnuje vzorek 1 032 dotázaných (502 mužů a 530 žen) ve věku nad 15 let, který je reprezentativní pro populaci ČR z hlediska výše uvedených kvótních charakteristik. Vzhledem k tomu, že šetření bylo součástí omnibusu, který CVVM opakuje zhruba jednou za měsíc, odpovídali dotazovaní také na řadu dalších otázek, jež se netýkaly přímo tématu nerovností na pracovním trhu nebo genderových rozdílů v odměňování. Ta část dotazníku, která vznikla v rámci projektu Jak na rovnost v odměňování... aneb Pozor na nezamýšlené důsledky!, mapovala následující hlavní oblasti, podle nichž je strukturována i tato výzkumná zpráva: 1) Obecné povědomí o skupinách znevýhodněných na pracovním trhu v ČR (jaké skupiny lidé považují za nejzranitelnější na pracovním trhu) a názory veřejnosti na postavení žen na pracovním trhu ve srovnání s muži (zda lidé považují postavení žen na pracovním trhu za rovnocenné s muži a v jakých oblastech spojených s pracovněprávními vztahy a kariérním růstem jsou podle jejich názoru šance žen a mužů nejvíce/nejméně vyrovnané); 2) Zkušenosti veřejnosti se znevýhodněním na pracovním trhu (obecné zkušenosti a konkrétní zkušenosti v jednotlivých oblastech pracovněprávních vztahů a kariérního růstu, včetně zkušeností se znevýhodněním v mzdové oblasti a zkušeností s dotazy potenciálních zaměstnavatelů na soukromé záležitosti při přijímacím pohovoru); 3) Názory veřejnosti na genderové rozdíly v odměňování (na závažnost problému, na jeho příčiny a případné možnosti jeho řešení); 4) Zkušenosti lidí s genderovými rozdíly v odměňování na pracovišti a pracovní klima (jaké názory mají lidé na rovnost odměňování v jejich organizaci a do jaké míry s tím souvisí pracovní klima na jejich pracovišti zejména skutečnosti, do jaké míry lidé sdílejí informace o svých mzdách a zda jsou na pracovišti nastavena transparentní pravidla odměňování). Velikosti vzorku, z nichž vycházejí jednotlivé analýzy, se pochopitelně liší a nedosahují vždy plného souboru 1 032 respondentů a respondentek. Důvodem je, že někteří lidé na některé otázky nechtěli odpovídat, ale především to, že různé otázky jsou relevantní pro různé skupiny lidí (např. na některé otázky odpovídali pouze lidé, kteří jsou aktuálně ekonomicky aktivní, zatímco na jiné odpovídali lidé, kteří byli v minulosti alespoň jedenkrát zaměstnáni). 5
HLAVNÍ ZJIŠTĚNÍ Povědomí o znevýhodněných skupinách na pracovním trhu Mezi českou veřejností převažuje povědomí o znevýhodnění na trhu práce zejména z důvodu věku, z důvodu zdravotního hendikepu a z důvodu mateřství. Mezi skupiny, které lidé považují za nejvíce znevýhodněné na trhu práce, patřily starší ženy (uvedlo je 49 % respondentů/ek), lidé zdravotně hendikepovaní (vyslovilo se pro ně 38,6 % dotázaných), muži staršího věku (vybralo je 34,1 % dotázaných) a lidé s nízkým vzděláním (zvolilo je 32,3 % dotázaných). Ženy samoživitelky a ženy po rodičovské nebo mateřské dovolené mezi nejvíce znevýhodněnými skupinami uvedlo v obou případech 32 % dotázaných. Čtvrtina dotázaných považuje za jednu z nejvíce znevýhodněných skupin matky s dětmi předškolního věku. Mezi skupiny, které lidé nejméně často označovali za znevýhodněné, patřili absolventi a absolventky vysokých škol (vybralo je pouze 7,5 % dotázaných) a muži samoživitelé (zvolilo je pouze 3,6 % dotázaných). Jen velice malý podíl lidí (1,3 %) se domnívá, že žádná ze skupin není znevýhodněna. Ženy uváděly ve srovnání s muži častěji ženy staršího věku, ženy samoživitelky a ženy s dětmi v předškolním a školním věku. Muži naopak častěji než ženy zahrnovali mezi ohrožené skupiny muže staršího věku a lidi s nízkým vzděláním. Shoda mezi muži a ženami naopak panuje v případě hodnocení postavení Romů, žen po mateřské a rodičovské dovolené, zdravotně hendikepovaných a absolventů škol. Lidé mají tendenci vnímat jako palčivou situaci takových skupin, k nimž mají věkově blízko. Ženy a muže staršího věku uváděli mezi znevýhodněnými skupinami nejčastěji lidé ve věku nad 40 a 60 let, neuspokojivou situaci žen po rodičovské a mateřské dovolené vnímaly častěji věkové skupiny mezi 30 až 60 lety, problémy absolventů středních škol zejména mladí lidé do 30 let. Názory na postavení žen na trhu práce U české veřejnosti převažuje názor, že postavení žen na pracovním trhu je znevýhodněné ve srovnání s muži. 30 % dotázaných se domnívá, že jsou ženy obecně znevýhodněny oproti mužům, 46,8 % dotázaných se domnívá, že jsou znevýhodněny pouze některé vybrané skupiny žen. Pětina dotázaných je přesvědčena, že se postavení žen a mužů na pracovním trhu nijak neliší. Podíl lidí, kteří uvedli, že jsou muži, případně určité skupiny mužů znevýhodněni oproti ženám, je velice malý (2,5 %). Zatímco ženy častěji reflektují postavení žen na pracovním trhu jako méně výhodné ve srovnání s muži (42,1 % žen, 16,4 % mužů), muži se naopak mnohdy domnívají, že v postavení žen a mužů nejsou rozdíly (31,3 % mužů, 11,4 % žen). Oblastmi, které lidé považují za nejvyrovnanější z hlediska šancí pro ženy a muže, je získání mimořádných benefitů, na něž není automatický nárok v souvislosti s vykonávanou funkcí/prací (55,9 % dotázaných je přesvědčeno, že jsou šance žen i mužů v této oblasti vyrovnané), a získání mimořádné odměny za vykonanou práci (55,6 % dotázaných se domnívá, že ženy a muži mají v této oblasti stejné šance). 45 % dotázaných uvedlo, že mají muži i ženy stejnou šanci vyjednat si zvýšení platu a 44,4 % si myslí, že ženy i muži mají stejné šance být přijati do zaměstnání. Oblastí, v níž naopak podle názoru veřejnosti ženy a muži nemají rovné šance, je získání vedoucí pozice (pouze 28,4 % dotázaných se domnívá, že muži a ženy mají vyrovnané šance v této oblasti, přes 70 % dotázaných uvedlo, že jsou v této oblasti zvýhodněni muži). Zatímco ženy se častěji kloní k názoru, že jsou v těchto jednotlivých 6
oblastech znevýhodněny, muži se naopak častěji než ženy domnívali, že mají ženy a muži vyrovnané šance. Zkušenosti se znevýhodněním na trhu práce Alespoň jednou se s některou z forem znevýhodnění na pracovišti (ve mzdové oblasti, v postupu na vyšší pozici, v přijímacím řízení, v typu nabídnuté pracovní smlouvy, v přiznaných pracovních benefitech) setkalo celkem 39 % mužů a 59,9 % žen. Nejčastěji lidé uváděli zkušenosti se znevýhodněním v mzdové oblasti (37,8 % celkem, 44,4 % žen a 30,4 % mužů), zkušenosti se znevýhodněním v postupu na vyšší pozici (37,2 % celkem, 43,8 % žen a 29,7 % mužů) a se znevýhodněním při přijímání do zaměstnání (27,5 % celkem, 35,0 % žen a 19,4 % mužů). 26,6 % dotázaných (30,3 % žen a 22,7 % mužů) se setkalo se znevýhodněním v podobě typu nabídnuté pracovní smlouvy. 20,1 % dotázaných (22,9 % žen a 17,1 % mužů) se domnívalo, že byli znevýhodněni v oblasti přiznaných pracovních benefitů. Většina znevýhodnění, s nímž se setkávají ženy, se odehrává na základě genderových charakteristik (pohlaví, péče o děti). Tyto důvody uvedlo mezi příčinami svého znevýhodnění 40,6 % žen, ale jen 4,6 % mužů. Muži se naopak častěji setkávají se znevýhodněním na základě věku (mezi příčinami znevýhodnění jej připustilo 20,1 % mužů, ale pouze 12,3 % žen), národnosti nebo etnické příslušnosti (6,4 % mužů a 2,6 % žen) a kvůli politickým důvodům před rokem 1989 (7,8 % mužů a 1,3 % žen). Ženy se cítí být nejčastěji znevýhodněny na základě genderových důvodů (pohlaví, péče o děti) v oblasti mzdového ohodnocení (zkušenost s touto formou znevýhodnění na základě genderu uvedlo téměř 24 % dotázaných žen) a v postupu na vyšší pozici (22,3 % dotázaných žen). 21 % dotázaných žen bylo přesvědčeno, že byly v minulosti znevýhodněny při přijímacím rozhovoru z genderových důvodů, a 16,1 % žen se domnívalo, že byly z těchto důvodů diskriminovány v případě pracovní smlouvy, která jim byla nabídnuta. Nejméně žen (10,8 %) uvedlo, že byly z výše uvedených důvodů znevýhodněny v oblasti přiznaných benefitů. Podíl mužů, kteří připouštěli zkušenosti se znevýhodněním na základě genderových důvodů, byl u všech typů velice nízký (pohyboval se od 2,4 % v případě přiznaných pracovních benefitů po 3,4 % v případě mzdového ohodnocení). Zkušenosti s nějakou z forem znevýhodnění závisejí také na vzdělání (čím vyšší vzdělání, tím méně často se lidé s některou z forem znevýhodnění setkali). V případě mužů se vymykají zejména lidé s nejnižším vzděláním, kteří vykazovali největší míru zkušeností se znevýhodněním na pracovním trhu. Mezi ženami mají nejčastěji zkušenosti s nějakou z forem znevýhodnění ty se základním vzděláním a se středním vzděláním bez maturity. Celkově jsou však rozdíly mezi ženami podle vzdělání mnohem méně výrazné než v případě mužů, u nichž se s rostoucím vzděláním míra četnosti výskytu znevýhodnění lineárně snižuje. Z hlediska věku mají mezi ženami nejméně zkušeností s diskriminací ženy ve věku 19 29 let (49,2 %) nejvíce zkušeností připouštějí naopak ženy ve věku 30 44 let (celých 70,2 %) Mezi muži vybočuje především skupina ve věku 30-44 let, v níž je ve srovnání s ostatními věkovými skupinami patrný nejnižší podíl těch, kteří se setkali s nějakou formou znevýhodnění na pracovním trhu (33,1 %). Na zkušenosti se znevýhodněním má vliv rovněž míra nezaměstnanosti v regionu. Nejvíce lidí se zkušeností s nějakou z jeho forem je mezi lidmi z regionů s vysokou nezaměstnaností nad 6 %. S některou z forem znevýhodnění se zde setkalo 48,8 % mužů a 69,3 % žen), což je jak u žen, tak u mužů výrazně vyšší podíl než v ostatních regionech. V případě žen je v tomto případě také zdaleka nejvyšší podíl těch, které jako důvod některého ze svých znevýhodnění 7
uvedly svoje pohlaví. Zdá se tedy, že v regionech, v nichž jsou pracovní místa vzácná, ženy zažívají a reflektují diskriminaci na základě pohlaví častěji než ženy v ostatních regionech. S dotazy na soukromý a rodinný život a jeho uspořádání se při přijímacích pohovorech do zaměstnání setkalo dokonce 58 % žen a 24,6 % mužů. Ve svém současném zaměstnání zažilo takové jednání od zaměstnavatelů 15 % žen a 5,7 % mužů. Mezi ženami má s takovým chováním nejčastěji zkušenosti věková skupina 30 44 let (71,2 %), v případě mužů se jeví být nejvíce exponovanou skupinou ti ve věku 45 59 let (32 %). Mezi ženami se jako statisticky významný faktor dále ukázala skutečnost, zda mají děti. Ženy, které mají děti, se s těmito dotazy setkávaly statisticky významně častěji než ty, které jsou bezdětné (68,6 % matek vs. 51,3 % žen bezdětných). S výjimkou těchto výše uvedených charakteristik jsou dotazy na soukromý život ze strany zaměstnavatelů mezi ženami poměrně univerzální zkušeností. Roli totiž nehraje vzdělání, pracovní pozice, odvětví, region ani velikost místa bydliště. Názory veřejnosti na genderové rozdíly v odměňování, jejich příčiny a řešení V rámci české veřejnosti převažuje názor, že nerovnosti v odměňování žen a mužů jsou vážným problémem. Třídění podle pohlaví však opět ukazuje, že těmi, kdo tento problém pociťují obzvláště palčivě, jsou především samotné ženy. Mezi ženami souhlasilo s tvrzením, že jsou genderové nerovnosti v odměňování vážným problémem, více než 80 % dotázaných, mezi muži to bylo kolem 56 %. Co se týče názorů na příčiny genderových rozdílů v odměňování, nejvyšší podíl lidí se domnívá, že ženy berou nižší mzdu z důvodu péče o děti a kariérních přestávek spojených s péčí (86,2 %). Následuje důvod, že jsou ženy mnohdy zaměstnány v oborech, které jsou špatně finančně ohodnocené, ve srovnání s obory, kde obvykle působí muži (81,6 %). V těsném závěsu následují důvody, že v ČR jsou špatné podmínky pro kombinaci pracovního a soukromého života (78,8 %), dále to, že muži obvykle kladou kariéru na první místo a jsou ochotni jí hodně obětovat (77,3 %), následuje důvod, že ženy jsou méně často než muži zastoupeny ve vedoucích pozicích (77 %). Předsudky týkající se pracovních schopností a výkonnosti žen označilo za důvod genderových rozdílů v odměňování (dále jen GPG) 70 % dotázaných, 67,1 % dotázaných se domnívá, že zaměstnavatelé dávají ženám úmyslně nižší mzdu než mužům, 59,2 % dotázaných označilo jako důvod výchovu a vzdělání, které ženy směřují do specifických oborů, a 52,7 % dotázaných se domnívá, že klíčovou roli hrají obavy žen říci si o více peněz, jejich nesmělost a neprůbojnost. Nejméně často se lidé klonili k tvrzením, že nižší mzdy žen jsou způsobeny jejich objektivně horšími pracovními schopnostmi, výkonností nebo kvalifikací (28 % dotázaných; 30,6 % mužů a překvapivá čtvrtina všech dotázaných žen). Ženy se častěji než muži kloní k důvodům týkajícím se diskriminace žen ze strany zaměstnavatelů a také k důvodům spojeným s objektivními podmínkami pro rozvoj ženských kariér, které spočívají v nastavení genderových vztahů mezi partnery a v podmínkách kombinace pracovního a soukromého života v rodinách i ve společnosti. Lidé s nižším vzděláním mnohdy za nižšími odměnami žen viděli jejich horší schopnosti, kvalifikaci nebo vyjednávací kompetence. Pokud jde o názory na případné řešení problému GPG, největší důvěru (ve smyslu souhlasu s jejich případným zavedením a zároveň i vyjádřené důvěry v účinnost) mají lidé vůči zavádění opatření na podporu sladění pracovního a rodinného života, a to jak ve firmách, tak na státní úrovni (48 % v případě opatření ze strany zaměstnavatelů a 48,7 % v případě státních opatření). Dalším opatřením, s nímž by muži a ženy souhlasili a které považují 8
zároveň za účinné, je začlenění GPG prostřednictvím právní úpravy (48,4 % dotázaných). 41,9 % dotázaných považuje za účinné důsledné kontroly zaměstnavatelů a jejich postihování v případě porušování pravidel rovného odměňování, což by dotazovaní i podporovali. Nejméně nakloněni jsou lidé naopak osvětovým a informačním kampaním týkajícím se GPG mezi zaměstnanci a zaměstnankyněmi a zaměstnavateli (28,2 %) nebo zavedení povinnosti firem zveřejňovat anonymní statistiky týkající se rozdílů v odměňování žen a mužů podle profesí a pozic (33,2 %). Ženy přitom u všech předložených opatření častěji než muži odpovídaly v tom smyslu, že dané opatření považují za účinné a souhlasily by s jeho zavedením, a častěji než muži také podporovaly tvrdá opatření (např. legislativní úpravu, kontroly zaměstnavatelů, povinnost firem zveřejňovat anonymní data týkající se GPG aj.). Zkušenosti s genderovými rozdíly v odměňování a pracovní klima Bezmála 35 % dotázaných se domnívá, že jsou ženy v jejich zaměstnání odměňovány stejně jako muži, cca 34 % je přesvědčeno, že jsou odměňovány hůře než muži, a kolem 30 % uvedlo, že neví. Ženy se statisticky významně častěji kloní k názoru, že jsou ženy ohodnoceny hůře než muži (téměř 41 % žen, ale jen 26 % mužů). Muži jsou častěji než ženy přesvědčeni, že jsou ženy i muži ohodnoceni stejně. A vliv má také vzdělání čím vyšší je jeho úroveň, tím nižší je šance, že se lidé kloní k názoru, že jsou na jejich pracovišti ženy ohodnoceny hůře než muži Se skutečností, zda na pracovišti existují genderové rozdíly v odměňování žen a mužů, souvisí rovněž pracovní prostředí, zejména transparentnost procesů odměňování. Celkem 61,2 % dotázaných uvedlo, že v jejich organizaci taková pravidla existují. Tam, kde jsou nastavena transparentní pravidla odměňování, je také statisticky významně nižší podíl lidí (žen i mužů), kteří vypověděli, že byli znevýhodněni z hlediska mzdového ohodnocení (26,6 %), než tam, kde taková pravidla neexistují (58,8 %). Absence transparentních pravidel odměňování je dále spojena s vyšším podílem těch, kteří se domnívají, že ženy jsou na pracovišti ohodnoceny hůře než muži (65 % v případě lidí, na jejichž pracovišti neexistují transparentní pravidla odměňování, ale jen 36 % těch, na jejichž pracovišti tato pravidla existují). Transparentní pravidla odměňování tedy patrně vedou k tomu, že odměňování žen a mužů je vnímáno jako rovné a je výrazně méně často spojeno s pocity mzdového znevýhodnění, a to jak u žen, tak i u mužů. Jistý vliv na to, zda se lidé cítí být znevýhodněni na základě mzdy, souvisí u mužů také s tím, zda s kolegy a kolegyněmi na pracovišti hovoří o tom, jak jsou za svou práci finančně ohodnoceni. O svém mzdovém znevýhodnění vypovídali totiž zejména ti, kteří se v práci baví o své mzdě (42,1 % mužů, kteří se v práci baví o finanční odměně, vs. 25,6 % těch, kteří s kolegy a kolegyněmi tyto informace nesdílejí). Mluvit s kolegy a kolegyněmi na pracovišti o mzdách je přitom do velké míry tabu, a to zejména mezi lidmi s vysokoškolským vzděláním. 27,9 % dotázaných rozhodně souhlasilo a 37,9 % spíše souhlasilo s tvrzením, že se o těchto tématech na pracovišti nebaví. 9
1. OBECNÉ POVĚDOMÍ O ZNEVÝHODNĚNÝCH SKUPINÁCH A POSTAVENÍ ŽEN NA TRHU PRÁCE První kapitola se zaměřuje na to, jaké skupiny obyvatelstva považuje česká veřejnost za nejvíce znevýhodněné na pracovním trhu, a ukazuje, jaké má česká veřejnost povědomí a názory specificky na znevýhodnění žen na trhu práce. Genderový rozdíl v odměňování je totiž komplexním problémem, který je pevně zasazen do kontextu celkového postavení žen v české společnosti a na českém pracovním trhu. Lze proto očekávat, že názory lidí na tyto širší otázky budou relevantní také pro jejich názory a postoje k problematice genderových rozdílů v odměňování. 1.1 Povědomí o znevýhodněných skupinách V otázce zacílené na zjišťování povědomí o znevýhodněných skupinách na trhu práce jsme dotázané požádali, aby ze seznamu různých skupin vybrali až tři skupiny, které považují za nejvíce znevýhodněné na pracovním trhu v ČR. Nejčastěji se mezi vybranými skupinami nacházely starší ženy (mezi třemi nejvíce znevýhodněnými skupinami je uvedlo téměř 49 % dotázaných (graf 1). Následují lidé zdravotně hendikepovaní (vybralo je 38,6 % dotázaných), muži staršího věku (vybralo je 34,1 % dotázaných) a lidé s nízkým vzděláním (zvolilo je 32,3 % dotázaných). Ženy samoživitelky a ženy po rodičovské nebo mateřské dovolené mezi třemi nejvíce znevýhodněnými skupinami zařadil zhruba stejný podíl dotázaných (v obou případech to bylo cca 32 %). Čtvrtina dotázaných mezi třemi nejvíce znevýhodněnými skupinami uvedla matky s dětmi předškolního věku. Ke skupinám, které lidé nejméně často vybírali mezi znevýhodněné skupiny, patřili absolventi a absolventky vysokých škol (vybralo je pouze 7,5 % dotázaných) a muži samoživitelé (zvolilo je pouze 3,6 % dotázaných). Mezi českou veřejností tedy převažuje povědomí o znevýhodnění zejména z důvodu věku (a to jak u žen, tak u mužů), z důvodu zdravotního či smyslového hendikepu a z důvodu mateřství. 10
Graf 1. Nejvíce znevýhodněné skupiny na trhu práce podle názoru dotázaných (údaje v procentech respondentů) Ženy staršího věku* Lidé zdravotně handicapovaní Muži staršího věku* Lidé s nízkým vzděláním (SOU, ZŠ apod.)* Ženy samoživitelky* Ženy po mateřské či rodičovské dovolené Ženy s dětmi v předškolním věku* Romové Lidé těsně po ukončení SŠ Ženy s dětmi ve školním věku* Lidé těsně po ukončení VŠ Muži samoživitelé Žádná skupina není znevýhodněna 36,6 27 31,9 34,7 28,9 31,8 29,5 20,1 25 15,6 18,6 17,2 11 13,5 12,2 11 5,1 8,1 6,6 8,6 7,5 3,3 3,9 3,6 1,3 1,2 1,3 55,7 41,4 48,8 35,3 42,2 38,6 25,6 43,2 34,1 27,4 37,7 32,3 ženy muži celkem 0 10 20 30 40 50 60 N = 1008. Poznámka: Dotázaní uváděli až tři znevýhodněné skupiny, součet proto nedává 100 %. V položkách označených * jsou statisticky významné rozdíly mezi muži a ženami. Jak je patrné z grafu 1, mezi muži a ženami jsou statisticky významné rozdíly v tom, jaké skupiny považují za znevýhodněné. Tyto rozdíly jsou zejména v položkách, které popisují ženy a muže ve specifických životních situacích. Ženy uváděly ve srovnání s muži statisticky významně častěji mezi znevýhodněnými skupinami ženy staršího věku, ženy samoživitelky a ženy s dětmi v předškolním a školním věku. Muži naopak spíše než ženy vnímali mezi ohroženými skupinami muže staršího věku a také lidi s nízkým vzděláním. Shoda mezi muži a ženami naopak panuje v případě Romů, žen po mateřské a rodičovské dovolené, u zdravotně hendikepovaných a absolventů škol. Kromě pohlaví jsou odpovědi na tuto otázku statisticky významně determinovány již pouze věkem a vzděláním. Co se týče věku, lidé mají tendenci vnímat jako palčivou situaci takových skupin, k nimž mají věkově blízko. Ženy staršího věku a muže staršího věku tak uváděli mezi zranitelnými skupinami nejčastěji lidé ve věku nad 45 a nad 65 let, přičemž s věkem četnost zastoupení této skupiny mezi třemi nejvíce znevýhodněnými skupinami stoupala. Neuspokojivou situaci žen po rodičovské a mateřské dovolené vnímaly více věkové skupiny mezi 30 až 60 lety, problémy absolventů středních škol zejména mladí lidé do 30 let. 11
Výrazné rozdíly v odpovědích jsou však patrné také pokud jde o vzdělání (tabulka 1). Zatímco ve všech vzdělanostních skupinách, s výjimkou lidí se základním vzděláním, jsou nejčastěji uváděnou ohroženou skupinou ženy staršího věku (mezi tři nejvíce ohrožené skupiny je zařadilo přes 44 % lidí s vysokoškolským nebo vyšším odborným vzděláním a přes 52 % lidí se vzděláním středním s maturitou i bez maturity, v případě lidí se vzděláním základním to bylo jen kolem 39 %). Ve skupině lidí s nízkým vzděláním byli naopak nejčastěji uváděni lidé s nízkým vzděláním (mezi třemi nejvíce znevýhodněnými skupinami je jmenovalo bezmála 43 % dotázaných se základním vzděláním, ale jen mezi cca 24 28 % lidí s vyšším vzděláním). Relativně vysoká shoda názorů panuje mezi všemi vzdělanostními skupinami ohledně zařazení lidí s hendikepem mezi nejvíce ohrožené skupiny (ve všech vzdělanostních skupinách patří tato skupina lidí mezi tři nejčastěji připomínané ohrožené skupiny zmiňovalo se o ní mezi 36 % (v případě respondentů/ek se středním vzděláním s maturitou) a 41 % dotázaných (v případě lidí se základním vzděláním). Mezi třemi nejčastěji uvedenými skupinami ohroženými na trhu práce pak kromě lidí s hendikepem a starších žen řadili vysokoškoláci a vysokoškolačky také ženy po mateřské či rodičovské dovolené (40,2 %). S rostoucím vzděláním přitom roste i podíl lidí, kteří tuto skupinu uvedli. Mezi lidmi se lidmi se základním vzděláním to bylo 24 %, mezi lidmi se středním vzděláním bez maturity 30 % a mezi lidmi se středním vzděláním s maturitou to bylo již 35,6 % a s vysokoškolským zděláním dokonce přes 40 % dotázaných. Lidé se středním vzděláním bez maturity, mezi nimiž je zvýšený podíl mužů, mezi třemi nejčastěji ohroženými skupinami vybírali muže staršího věku (37,5 %), zatímco lidé se středním vzděláním s maturitou, mezi nimiž je naopak zvýšený podíl žen, uváděli vedle hendikepovaných a starších žen nejčastěji matky samoživitelky (36,9 %). Lidé s nízkým vzděláním statisticky významně častěji než ostatní vzdělanostní skupiny jmenovali absolventy středního vzdělání (19 % lidí se základním vzděláním, ale jen mezi 10 11 % v ostatních vzdělanostních skupinách) a méně často než ostatní vzdělanostní skupiny uváděli ženy s dětmi předškolního věku (17 % vs. 24 28 % v ostatních vzdělanostních skupinách). Za zmínku stojí také zjištění, že zatímco lidé se vzděláním základním i vysokoškolským se zmiňovali o Romech zhruba stejně často (23 % případů), mezi středoškoláky a středoškolačkami s maturitou i bez maturity Romy za znevýhodněné považovalo pouze 13 % dotázaných (v případě lidí se středním vzděláním s maturitou) a 15 % dotázaných (v případě lidí se středním vzděláním bez maturity). Tabulka 1. Nejvíce ohrožené skupiny na pracovním trhu v závislosti na vzdělání (v procentech) Vzdělání (Neúplné) základní Střední bez maturity a vyučení Střední s maturitou Vyšší odborné, bakalářské, magisterské Ženy staršího věku 38,8 52,1 52,8 44,5 Ženy po mateřské či rodičovské dovolené 23,5 29,8 34,1 40,2 Lidé zdravotně hendikepovaní 41 39,3 35,6 39,6 Lidé s nízkým vzděláním (SOU, ZŠ apod.) 42,9 29,2 30,6 32,3 Muži staršího věku 30 37,5 33,8 31,1 Ženy samoživitelky 27,6 32,7 36,9 25,6 Ženy s dětmi v předškolním věku 17,1 27,8 26,6 23,8 Romové 22,9 15,5 13,1 23,2 Lidé těsně po ukončení středního vzdělání 19,4 10 10,6 11,6 12
Lidé těsně po ukončení vysokoškolského vzdělání 8,8 6 6,6 11,6 Ženy s dětmi ve školním věku 7,1 8 10,3 5,5 Muži samoživitelé 4,7 2,9 3,8 3,7 Žádná skupina není znevýhodněna 2,9 1,4 0,3 1,2 N = 1033; Poznámka: Dotázaní uváděli až tři znevýhodněné skupiny; barva políček vyjadřuje pořadí četnosti zastoupení dané položky mezi vybranými třemi nejvíce ohroženými skupinami na pracovním trhu. Tmavě fialová = 1. nejčastější; středně fialová 2. nejčastější; světle fialová 3. nejčastější. Tmavě vínová nejméně často uváděná; středně vínová 2. nejméně často uváděná; světle vínová 3. nejméně často uváděná skupina. 1.2 Názory na postavení žen na pracovním trhu U české veřejnosti převažuje názor, že jsou ženy ve srovnání s muži na pracovním trhu znevýhodněny. 30 % dotázaných se domnívá, že jsou ženy obecně znevýhodněny oproti mužům, 46,8 % dotázaných si myslí, že jsou znevýhodněny pouze některé vybrané skupiny žen. Poměrně vysoký podíl dotázaných (20,7 %) se domnívá, že se postavení žen a mužů na pracovním trhu nijak neliší. Podíl lidí, kteří uvedli, že jsou muži, případně jejich určité skupiny znevýhodněni oproti ženám, je velice malý (pohybuje se kolem 2,5 %) (graf 2). Ze všech sledovaných proměnných 1 se podařilo prokázat statistické rozdíly v odpovědích pouze v případě pohlaví. Zatímco ženy častěji reflektují postavení žen na pracovním trhu jako méně výhodné než postavení mužů (42,1 % žen, ale jen 16,4 % mužů), muži se obvykle domnívají, že v postavení žen a mužů nejsou rozdíly (31,3 % mužů, ale pouze 11,4 % žen). Graf 2. Hodnocení postavení žen a mužů na pracovním trhu (údaje v procentech) 100 % 90 % 80 % 0,5 0,4 0,6 2 2,4 1,6 20,7 31,3 11,4 muži jsou jednoznačně znevýhodněni oproti ženám 70 % 60 % 44,3 některé skupiny mužů jsou znevýhodněny proti ženám 50 % 40 % 30 % 46,8 49,4 v postavení žen na trhu práce ve srovnání s muži není podstatný rozdíl některé skupiny žen jsou znevýhodněny oproti mužům 20 % 10 % 30 16,4 42,1 ženy jsou jednoznačně znevýhodněny oproti mužům 0 % celkem muži ženy N = 960, rozdíly mezi muži a ženami jsou statisticky významné na hladině významnosti 5 %. 1 Viz věk, vzdělání, velikost místa bydliště, subjektivně hodnocená životní úroveň domácnosti. 13
Většina lidí tedy reflektuje znevýhodněnou pozici žen na pracovním trhu ve srovnání s muži. Nás však zajímalo, v jakých situacích jsou podle dotázaných ženy oproti mužům znevýhodněny nejvíce. Požádali jsme proto respondentky a respondenty, aby posoudili, jaké šance mají muži a ženy uplatnit se v různých situacích, s nimiž se setkávají v pracovněprávních vztazích. Oblastmi, které lidé považují za nejvíce vyrovnané z hlediska šancí pro ženy a muže, je získání mimořádných benefitů (výhod), na něž není automatický nárok v souvislosti s vykonávanou funkcí/prací 2 (55,9 % dotázaných je přesvědčeno, že jsou šance žen i mužů v této oblasti vyrovnané), a získání mimořádné finanční odměny za vykonanou práci (55,6 % dotázaných se domnívá, že ženy a muži mají v této oblasti stejné šance) (graf 7 a graf 5). 45 % dotázaných se domnívá, že muži i ženy mají stejnou šanci vyjednat si zvýšení platu a 44,4 % si myslí, že ženy i muži mají stejné šance být přijati do zaměstnání. Oblastí, v níž naopak podle názoru veřejnosti ženy a muži nemají rovné šance, je možnost získání vedoucí pozice (graf 3). Pouze 28,4 % dotázaných se domnívá, že muži a ženy mají vyrovnané šance v této oblasti, přes 70 % dotázaných však uvedlo, že jsou v této oblasti zvýhodněni muži. Ve všech případech se opět projevily statisticky významné rozdíly mezi muži a ženami. Zatímco ženy se častěji kloní k názoru, že jsou v těchto jednotlivých oblastech znevýhodněny ženy, muži se naopak spíše než ženy domnívali, že jsou na tom muži i ženy stejně. Rozdíly v podílu žen a mužů, kteří se domnívají, že v dané oblasti mají muži lepší postavení než ženy, se pohybují mezi 18,2 procentních bodů v případě šance na zisk zvláštních benefitů (tj. mezi ženami je o více než 18 procentních bodů více respondentek, které se domnívají, že jsou zvýhodněni muži, než mezi muži) a 24,9 procentních bodů v případě šance na získání mimořádné finanční odměny (tj. podíl žen, které se domnívají, že jsou v tomto ohledu muži zvýhodnění oproti ženám, je zhruba o čtvrtinu vyšší než v případě mužů). Druhý nejvyšší rozdíl je patrný v případě šance na úspěšné zvýšení platu, kde rozdíl činí 24,2 procentních bodů (mezi ženami je takových, které se domnívají, že jsou zvýhodněni muži, o více než 24 procentních bodů než mezi muži). V případě šance na získání řídicí pozice je rozdíl 22,8 procentních bodů, v případě šance být přijat/a do zaměstnání je to 22,7procentních bodů (podrobněji graf 3 až graf 7). 2 Otázku jsme blíže nespecifikovali, lze proto předpokládat, že se lidé vztahovali k různým benefitům (služební auto, zvláštní kancelář, ale je možné, že lidé mohli uvažovat také o benefitech odlišné povahy, jako je např. možnost využít flexibilní pracovní dobu nebo home-office aj. 14
Graf 3. Šance být přijat/a do zaměstnání (údaje v procentech) ženy 19,9 44,6 34 1,4 0,2 rozhodně mají větší šanci muži spíše mají větší šanci muži muži 7,1 34,7 55,9 2,1 0,2 obě pohlaví mají stejnou šanci spíše mají větší šanci ženy celkem 13,7 39,9 44,4 1,7 0,2 rozhodně mají větší šanci ženy 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % N = 1032; statisticky významné rozdíly na hladině významnosti 5 %. Graf 4. Šance být povýšen/a do řídicí pozice (údaje v procentech) ženy 31 50,3 18,1 0,6 0 rozhodně mají větší šanci muži spíše mají větší šanci muži muži 13,9 44,6 39,6 1,70,2 obě pohlaví mají stejnou šanci spíše mají větší šanci ženy celkem 22,8 47,5 28,4 1,1 0,1 rozhodně mají větší šanci ženy 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % N = 1032; statisticky významné rozdíly na hladině významnosti 5 %. 15
Graf 5. Šance získat mimořádnou finanční odměnu za práci (údaje v procentech) ženy 14,4 38,8 44,5 2 0,2 rozhodně mají větší šanci muži spíše mají větší šanci muži muži 6,8 21,5 67,5 3,30,9 obě pohlaví mají stejnou šanci spíše mají větší šanci ženy celkem 10,7 30,5 55,6 2,6 0,5 rozhodně mají větší šanci ženy 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % N = 1032; statisticky významné rozdíly na hladině významnosti 5 %. Graf 6. Šance na úspěšné vyjednání zvýšení platu (údaje v procentech) ženy 17,4 44,1 34,4 3,2 0,8 rozhodně mají větší šanci muži spíše mají větší šanci muži muži 8,8 28,5 56,4 5,30,9 obě pohlaví mají stejnou šanci spíše mají větší šanci ženy celkem 13,3 36,6 45 4,20,8 rozhodně mají větší šanci ženy 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % N = 1032; statisticky významné rozdíly na hladině významnosti 5 %. 16
Graf 7. Šance na zisk benefitů, na něž není automatický nárok (údaje v procentech) ženy 16,6 33,1 48,1 1,8 0,4 rozhodně mají větší šanci muži spíše mají větší šanci muži muži 7,8 23,7 64,4 3,4 0,7 obě pohlaví mají stejnou šanci spíše mají větší šanci ženy celkem 12,4 28,6 55,9 2,6 0,5 rozhodně mají větší šanci ženy 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % N = 1032; statisticky významné rozdíly na hladině významnosti 5 %. 17
2. ZKUŠENOSTI SE ZNEVÝHODNĚNÍM NA TRHU PRÁCE Kromě názorů veřejnosti na diskriminaci na pracovním trhu jsme se zaměřili také na reálné zkušenosti lidí s různými formami znevýhodnění na pracovním trhu a rovněž na to, zda byli v případě přijímacího pohovoru do zaměstnání dotazováni na rodinné záležitosti, což je jednání, které zákoník práce od roku 2000 explicitně zakazuje. 2.1 Zkušenosti s různými formami znevýhodnění na pracovišti Otázka na zkušenosti se znevýhodněním v pracovněprávních vztazích měla následující podobu. Dotázaných jsme se ptali, zda se setkali s různými konkrétními formami znevýhodnění (mzdová oblast, postup na vyšší pozici, přijímací řízení, typ pracovní smlouvy, přiznané pracovní benefity) a u každé z těchto forem jsme zjišťovali, jaká byla podle nich příčina takového jednání. Alespoň jednou se s některou z výše uvedených forem znevýhodnění na pracovišti setkalo celkem 39 % mužů a 59,9 % žen. Jak už tento výsledek napovídá, většina zkušeností, s nimiž se setkávají ženy, se odehrává na základě genderových charakteristik (pohlaví, péče o děti). Tyto důvody uvedlo mezi příčinami svého znevýhodnění celých 40,6 % žen, ale jen 4,6 % mužů. V případě celkových zkušeností s jinými než genderovými důvody znevýhodnění (pokud je nerozlišujeme na jednotlivé dílčí příčiny) nejsou patrné statisticky významné rozdíly mezi muži a ženami muži se s těmito projevy setkali v 36 % případů, ženy ve 34,5 % případů. Pokud se však zaměříme podrobněji na příčiny znevýhodnění (graf 8), ukazují se výrazné rozdíly v odpovědích žen a mužů. Není překvapujícím zjištěním, že existují velice výrazné rozdíly mezi muži a ženami v případě příčin, jako je pohlaví (jako důvod znevýhodnění jej alespoň jednou u konkrétních forem znevýhodnění uvedlo 52,5 % žen, ale pouze 6,9 % mužů) a fakt, že mají malé děti (28,9 % žen, ale jen 5,1 % mužů). Zajímavé skutečnosti se však objevují zejména v případě zkušenosti se znevýhodněním na základě věku (alespoň jednou ji mezi příčinami znevýhodnění vnímalo 20,1 % mužů, ale pouze 12,3 % žen), národnosti nebo etnické příslušnosti (6,4 % mužů a 2,6 % žen) a kvůli politickým důvodům před rokem 1989 (7,8 % mužů a 1,3 % žen). Všechny tyto důvody připouštěli naopak častěji muži než ženy. (Pro podrobné grafy znázorňující konkrétní příčiny znevýhodnění pro jednotlivé položky viz graf 19 až graf 23 v příloze). 18
Graf 8. Důvody znevýhodnění (souhrnně pro všechny formy znevýhodnění, údaje jsou uvedeny v procentech) ano, z jiných důvodů ano, z důvodu osobních neshod s nadřízenými ano, z politických důvodů (před rokem 1989) ano, kvůli zdravotnímu stavu ano, setkal, kvůli národnosti nebo etnické příslušnosti ano, kvůli věku ano, kvůli výši vzdělání 10,54% 9,80% 9,87% 10,78% 1,35% 7,84% 6,05% 6,86% 2,69% 6,37% 12,33% 20,10% 27,58% 27,70% ano, kvůli tomu, že měl (malé) děti 5,15% 28,92% ano, kvůli tomu, že je muž/žena 6,86% 52,47% 0 % 10 % 20 % 30 % 40 % 50 % 60 % žena muž Poznámka: N = 917; výstup procedury Multiple response, údaje v % respondentů, součet proto nedává dohromady 100 %. Nejčastěji lidé uváděli zkušenosti se znevýhodněním v mzdové/platové oblasti (37,8 % celkem, 44,4 % žen a 30,4 % mužů), následují zkušenosti s diskriminací v možnosti postupu na vyšší pozici (37,2 % celkem, 43,8 % žen a 29,7 % mužů) a zkušenosti se znevýhodněním při přijímání do zaměstnání (27,5 % celkem, 35,0 % žen a 19,4 % mužů). 26,6 % dotázaných celkem (30,3 % žen a 22,7 % mužů) se setkalo se znevýhodněním v podobě typu pracovní smlouvy, která jim byla nabídnuta. 20,1 % respondentů celkem (22,9 % žen a 17,1 % mužů) uvedlo, že byli znevýhodněni v oblasti přiznaných pracovních benefitů. Tabulka 2. Zkušenosti s různými formami znevýhodnění v práci (v procentech souhlasných odpovědí) Muži Ženy Celkem Byl/a znevýhodněn/a mzdové ohodnocení 30,4 44,4 37,8 Byl/a znevýhodněn/a možnost postupu na vyšší pozici 29,7 43,8 37,2 Byl/a znevýhodněn/a při přijímacím řízeni 19,4 35,0 27,5 Byl/a znevýhodněn/a typ pracovní smlouvy 22,7 30,3 26,6 Byl/a znevýhodněn/a přiznané pracovní benefity 17,1 22,9 20,1 N = 917; s výjimkou pracovních benefitů jsou ve všech případech patrné statisticky signifikantní rozdíly v odpovědích žen a mužů na hladině významnosti 5 %. 19
V další části naší analýzy jsme se zaměřili na to, v jakých oblastech se ženy nejčastěji setkávají s diskriminací na základě genderových charakteristik (pohlaví, péče o děti). Jak názorně ilustruje Graf 9, vůbec nejčastěji se ženy cítí být znevýhodněny na základě genderových důvodů v oblasti mzdového ohodnocení (zkušenost s touto formou znevýhodnění uvedlo bezmála 24 % dotázaných žen) a v postupu na vyšší pozici (22,3 % dotázaných žen). 21 % dotázaných žen se domnívá, že bylo v minulosti při přijímacím řízení diskriminováno z genderových důvodů, a 16,1 % žen uvedlo, že byly z těchto důvodů znevýhodněny v případě pracovní smlouvy, která jim byla nabídnuta. Nejméně žen (10,8 %) připustilo, že byly z výše uvedených důvodů znevýhodněny v oblasti přiznaných benefitů. Podíl mužů, kteří zaznamenali zkušenosti se znevýhodněním na základě genderových důvodů, byl u všech typů diskriminace velice nízký (pohyboval se od 2,4 % v případě přiznaných pracovních benefitů po 3,4 % v případě mzdového ohodnocení). 20
Graf 9. Zkušenosti s různými formami znevýhodnění na trhu práce z genderových a jiných důvodů (v procentech) přiznané pracovní benefity - ženy 77,14 10,79 12,06 přiznané pracovní benefity - muži 82,88 2,40 14,73 přiznané pracovní benefity - celkem 79,90 6,75 13,34 možnost postupu na vyšší pozici - ženy 56,18 22,31 21,51 možnost postupu na vyšší pozici - muži 70,27 3,30 26,43 možnost postupu na vyšší pozici - celkem 62,84 13,33 23,83 mzdové ohodnocení-ženy 55,58 23,86 20,56 mzdové ohodnocení-muži 69,58 3,38 27,04 mzdové ohodnocení-celkem 62,22 14,15 23,63 typ pracovní smlouvy-ženy 69,69 16,06 14,25 typ pracovní smlouvy-muži 77,31 2,52 20,17 typ pracovní smlouvy*-celkem 73,35 9,56 17,09 přijímací řízení - ženy 65,03 20,98 13,99 přijímací řízení - muži 80,61 2,55 16,84 přijímací řízení - celkem 72,47 12,18 15,35 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % nebyl/a znevýhodněn/a byl/a znevýhodněn/a - genderové důvody byl/a znevýhodněn/a - jiné důvody N = 917; rozdíly mezi muži a ženami jsou ve všech případech statisticky významné na hladině významnosti 5 %. Kromě pohlaví jsme se dále zaměřili na závislosti zkušeností s diskriminací na základě věku, vzdělání a úrovně nezaměstnanosti v regionu. Opět jsme zde pracovali dohromady se všemi formami znevýhodnění, ke kterým se lidé vyjadřovali, a data udávají podíly těch, kteří se setkali alespoň jedenkrát s některou z předložených forem znevýhodnění. Vzhledem k tomu, že existují zásadní 21
rozdíly mezi ženami a muži, pokud jde o zkušenosti se znevýhodněním v pracovněprávních vztazích, proložili jsme výše uvedené třídicí proměnné také pohlavím. Pokud jde o vzdělání, jak ve skupině žen, tak ve skupině mužů platí, že čím vyšší vzdělání, tím méně často se lidé s některou z forem znevýhodnění setkali. Tento vztah přitom platí zejména ve skupině mužů, kde podíl těch, kteří se setkali s nějakým typem znevýhodnění, klesá lineárně se vzděláním. Ve skupině žen rozdíly mezi jednotlivými vzdělanostními kategoriemi nejsou tak výrazné jako u mužů. Ženy se základním a středním vzděláním bez maturity jsou na tom se zkušenostmi se znevýhodněním velice podobně a velké rozdíly nejsou patrné ani mezi vysokoškolačkami a středoškolačkami s maturitou. Jak muži, tak ženy s nejnižším vzděláním rovněž výrazně častěji než ostatní skupiny uváděli mezi příčinami znevýhodnění dosaženou výši svého vzdělání (20,1 % žen a 22,1 % mužů se základním vzděláním). V případě žen s nízkým vzděláním je patrný také zvýšený podíl těch, které uvádějí, že byly znevýhodněny kvůli věku. Lze přitom předpokládat, že nižší vzdělání je typické zejména pro starší generaci žen, takže tyto skutečnosti vypovídají spíše o životní realitě starších žen než mladé generace. Tabulka 3. Podíl lidí se zkušeností s nějakou z forem znevýhodnění v zaměstnání podle vzdělání a pohlaví (v procentech respondentů) (neúplné) základní střední bez maturity a vyučení střední s maturitou VOŠ, Bakalářské a VŠ muži 55,1% 45,3% 32,2% 23,5% ženy 63,8% 63,6% 57,2% 54,5% celkem 59,4% 54,0% 46,8% 40,0% N = 917 Vliv věku se také ukázal jako statisticky významný, a to jak v případě žen, tak v případě mužů. V případě žen se nejméně z nich setkalo s nějakou z forem znevýhodnění ve věkové skupině 19 29 let (46,3 %), nejvíce zkušeností se znevýhodněním mají naopak ženy ve věku 30 44 let (celých 70,2 % dotázaných), což je zároveň věk, v němž ženy nejčastěji pečují o malé děti. S rostoucím věkem podíl žen, které se setkaly s nějakou z forem znevýhodnění, mírně klesá (tabulka 4). Mezi muži vybočují zejména ti ve věku 30-44 let, v níž je ve srovnání s ostatními věkovými skupinami patrný nejnižší podíl lidí, kteří se setkali s nějakou formou znevýhodnění na pracovním trhu (kolem 33 %). Tabulka 4. Podíl lidí se zkušeností s nějakou z forem znevýhodnění v zaměstnání podle pohlaví a věku (v procentech) do 29 30-44 45-59 60+ muži 42,9% 33,1% 40,0% 42,5% ženy 49,2% 70,2% 57,9% 56,0% celkem 46,3% 52,6% 49,3% 49,4% N=960 22
Poslední proměnnou, na niž jsme se zaměřili, byl region bydliště podle úrovně nezaměstnanosti. Jednotlivé kraje jsme rozdělili podle údajů ČSÚ z 30. 6. 2017 3 do čtyř skupin: na kraje s nezaměstnaností nižší než 3 % (Praha, kraje Plzeňský, Jihočeský, Pardubický a Královehradecký), na kraje s nezaměstnaností 3,1 4 % (kraje Středočeský, Karlovarský, Vysočina a Zlínský), dále na kraje s nezaměstnaností 4,1 5 % (Liberecký, Jihomoravský a Olomoucký) a na kraje s nejvyšší nezaměstnaností, která v ČR dosahuje přes 6 % (Moravskoslezský a Ústecký). Míra nezaměstnanosti v regionu má přitom jasný vliv na to, zda se lidé setkají s různými formami znevýhodnění, což platí zejména pro ženy. Přestože neplatí jednoznačná přímá úměrnost, že se s rostoucí mírou nezaměstnanosti zvyšuje i podíl lidí, kteří mají nějakou zkušenost se znevýhodněním, nejvíce lidí se zkušeností s nějakou z forem diskriminace najdeme mezi lidmi z regionů s vysokou nezaměstnaností nad 6 % (tabulka 5). S některou z forem znevýhodnění se v této oblasti setkalo 69,3 % % žen a 48,8 % mužů, což je výrazně vyšší podíl než v ostatních regionech. V případě žen je v těchto regionech také zdaleka nejvyšší podíl těch, které jako důvod některého ze svých znevýhodnění uvedly svoje pohlaví. Zdá se tedy, že v regionech, kde jsou pracovní místa vzácná, ženy reflektují častěji zkušenost s diskriminací z důvodu pohlaví než v ostatních regionech. Tabulka 5. Podíl lidí se zkušeností s nějakou z forem znevýhodnění v zaměstnání podle pohlaví a míry nezaměstnanosti v regionu (v procentech) Do 3 % 3-4 % 4-5 % 6 % a více muži 39,6% 35,5% 32,9% 48,8% ženy 62,1% 57,5% 48,8% 69,3% celkem 51,7% 46,8% 41,0% 59,5% N=917 3 Viz https://www.czso.cz/csu/xc/mapa-podil-kraje. 23
2.2 Zkušenosti s dotazy na rodinné a soukromé záležitosti při pracovním pohovoru Jednou z forem diskriminace a nezákonného jednání zaměstnavatelů jsou také dotazy na soukromý a rodinný život a jeho uspořádání při přijímacích pohovorech do zaměstnání, kterými zaměstnavatelé často zjišťují, zda mají uchazeči (a zejména uchazečky) děti, v jakém věku a zda mají někoho, kdo se o ně může postarat v době nemoci. Takový typ dotazů je zákoníkem práce explicitně zakázán již od roku 2000. Jak se však ukazuje, především ženy mají s těmito dotazy bohaté zkušenosti. Setkalo se s nimi již 58 % žen a 24,6 % mužů. Ve svém současném zaměstnání se s takovým jednáním zaměstnavatelů setkalo 15 % žen a 5,7 % mužů. Graf 10. Otázky na rodinný život při přijímání do zaměstnání (v procentech) ženy 15 43 41,9 ano, v současném zaměstnání muži 5,7 18,9 75,4 ano, v některém z minulých zaměstnání ne celkem 10,6 31,5 57,9 0 % 50 % 100 % N = 853; statisticky významné rozdíly na hladině významnosti 5 %. Zkušenost s takovou formou chování je závislá na věku, který se ukazuje jako statisticky významný faktor jak ve skupině žen, tak ve skupině mužů (tabulka 6). Zatímco mezi ženami má s takovým chováním nejčastěji zkušenosti věková skupina 30 44 let (až 71,2 %), v případě mužů se jeví být nejvíce exponovanou skupinou muži ve věku 45 59 let (32 %). Jejich podíl je však ve srovnání s podílem výše uvedených žen méně než poloviční. Tabulka 6. Podíly respondentů/ek majících zkušenosti s dotazy na soukromí při pohovoru podle věkové skupiny (v procentech) Věk 20 29 30 44 45 59 60+ Muži 19,6 25,0 32,0 21,1 Ženy 50,0 71,2 55,8 49,2 Celkem 36,0 50,0 44,4 35,2 N = 853; statisticky významné rozdíly ve skupině žen. Mezi ženami se jako statisticky významný faktor ukázalo také to, zda mají děti. Ženy, které mají děti, se s těmito dotazy setkávaly statisticky významně častěji než ty, které jsou bezdětné (68,6 % matek vs. 51,3 % bezdětných žen) (tabulka 7). S výjimkou těchto výše uvedených charakteristik jsou dotazy 24
na soukromý život ze strany zaměstnavatelů mezi ženami poměrně univerzální zkušeností. Roli totiž nehraje vzdělání, region ani velikost místa bydliště. Tabulka 7. Zkušenosti s dotazy na soukromí při přijímání podle toho, zda má respondent/ka děti (v procentech) Má děti Nemá děti Muži 29,1 22,5 Ženy 68,6 51,3 Celkem 52,0 36,7 N = 853; statisticky významné rozdíly ve skupině žen. V případě dotázaných, kteří uvedli, že se s takovým jednáním setkali ve svém současném zaměstnání, můžeme dále analyzovat, do jaké míry jejich zkušenosti souvisejí s charakteristikami zaměstnání tj. s typem pracovní smlouvy, typem podniku, úvazku nebo pracovní pozice. 4 U žádné z těchto proměnných se však nepodařilo najít statisticky významné rozdíly na hladině významnosti 5 %. V případě pracovní pozice se na 10% hladině významnosti ukazují statisticky významné rozdíly pouze ve skupině mužů. Nejčastěji se s dotazy na soukromí mezi muži setkávají provozní pracovníci ve službách a obchodě (20,7 %) a vyšší odborní zaměstnanci (vědečtí nebo odborní duševní pracovníci) 20 %. Patrně to souvisí s povahou těchto profesí v případě provozních pracovníků ve službách a obchodě, stejně jako v případě vyšších odborných zaměstnanců, lze očekávat celkově vyšší požadavky na časovou, případně prostorovou flexibilitu zaměstnanců. Třetí skupinou s nejčetnějším zastoupením mužů, kteří se v současném zaměstnání setkali s dotazy na soukromí při přijímání do zaměstnání, jsou řadoví úředníci/administrativní pracovníci. Naopak žádnou zkušenost s tímto chováním neuváděli vedoucí pracovníci (těch je však mezi respondenty velmi málo 23). Jejich malé zkušenosti s tímto typem dotazů ale mohou souviset i s tím, že vedoucí pozice mohou být častěji obsazovány prostřednictvím různých sítí kontaktů, kdy do užšího výběru vstupují již prověření jedinci, o nichž se předpokládá, že budou splňovat vysoké požadavky na časovou a prostorovou mobilitu. Také odvětví hraje statisticky významnou roli (na hladině významnosti 10 %) pouze v případě mužů. Nejčastěji se muži s dotazy na soukromí setkávají v oblasti peněžnictví a pojišťovnictví (29,4 %), ti, kteří pracují ve veřejné správě a v mezinárodních spolcích (27,3 %), a dále ti, kteří pracují v obchodu a opravách (12 %). Nejméně často se s těmito dotazy setkávali muži pracující v oblasti nerostných surovin, zpracovatelského průmyslu a výroby elektrické energie a stavebnictví (2,2 %). Jde však pouze o orientační údaje, protože počty respondentů v řadě odvětví jsou poměrně málo četné. V případě žen se nicméně ukazuje, že jde o univerzální zkušenost bez ohledu na pracovní pozici nebo odvětví. Jako statisticky nevýznamné (na hladině významnosti 10 %) se ukázaly všechny ostatní testované faktory jako je region podle výše nezaměstnanosti, typ pracovní smlouvy a typ podniku (státní vs. soukromý), a to jak celkově, tak pro ženy a muže zvlášť. 4 Vzhledem k velké míře genderových rozdílů v rozložení vzorku podle pracovních pozic byly závislosti v případě této proměnné testovány zvlášť pro ženy a pro muže. 25
3. NÁZORY VEŘEJNOSTI NA GENDEROVÝ ROZDÍL V ODMĚŇOVÁNÍ, JEHO PŘÍČINY A MOŽNOSTI ŘEŠENÍ V této kapitole se zaměříme na problematiku genderového rozdílu v odměňování (dále jen GPG). Sledovali jsme obecné postoje české veřejnosti k tomuto problému, zajímalo nás, zda jej lidé považují za závažný problém hodný řešení, stejně jako to, co si lidé myslí o případných příčinách tohoto stavu. S tím úzce souvisejí jejich názory na případné řešení tohoto problému, na něž se zaměříme ve druhé části této kapitoly. 3.1 Názory na příčiny genderového rozdílu v odměňování Názory veřejnosti na příčiny GPG jsme zjišťovali pomocí rozsáhlé baterie různých položek, 5 u nichž se lidé vyjadřovali, do jaké míry s tvrzením o příčinách GPG v ČR souhlasí (graf 11). Vůbec nejvyšší podíl lidí se domnívá, že ženy berou nižší mzdu z důvodu péče o děti a kariérních přestávek spojených s péčí (86,2 %). Následuje důvod, že jsou ženy často zaměstnány v oborech, které jsou špatně finančně ohodnoceny, ve srovnání s obory, kde obvykle působí muži (81,6 %). V těsném závěsu následuje důvod, že jsou v ČR špatné podmínky pro kombinaci pracovního a soukromého života (78,8 %), dále to, že muži obvykle kladou kariéru na první místo a jsou ochotni jí hodně obětovat (77,3 %), a také to, že jsou ženy méně často než muži zastoupeny ve vedoucích pozicích (77 %). Další skupinu faktorů, kterou vybralo mezi 52,7 % a 70 % dotázaných, tvořily důvody: předsudky týkající se pracovních schopností a výkonnosti žen (70 %), skutečnost, že zaměstnavatelé dávají ženám úmyslně nižší mzdu než mužům (67,1 %), vliv výchovy a vzdělání, který ženy směřuje do specifických oborů (59,2 %), a obavy žen říci si o více peněz, jejich nesmělost a neprůbojnost (52,7 %). Nejméně často se lidé klonili k tvrzením, že nižší mzdy žen jsou způsobeny jejich objektivně horšími pracovními schopnostmi, výkonností nebo kvalifikací (28 % dotázaných; 30,6 % mužů a překvapivě také více než čtvrtina všech dotázaných žen). 5 Znění otázky: Podle dat Českého statistického úřadu berou ženy v ČR v průměru o cca 22 % nižší mzdu než muži. Co je podle Vás důvodem tohoto rozdílu? 26